V posledním článku nazvaném "Těhotenství a pracovní poměr" jsme si dali za úkol, že kompletně probereme postavení těhotné zaměstnankyně v pracovněprávních vztazích. Praxe totiž neustále žádá ucelený výklad právní úpravy ochrany žen v těhotenství a zaměstnankyň a zaměstnanců po dobu péče o dítě v útlém věku, do tří nebo čtyř let. Minule jsme se však zaměřili především na vznik a skončení pracovního poměru těhotné zaměstnankyně. V dnešním pokračování tedy navážeme pracovními podmínkami těhotných zaměstnankyň.
Těhotenství a převedení na jinou práci
Převedením na jinou práci se rozumí změna pracovního poměru spočívající v tom, že zaměstnavatel nařídí zaměstnanci práce, které nespadají pod druh práce sjednaný v pracovní smlouvě. Jinou prací, na kterou je zaměstnavatel zaměstnance povinen či oprávněn převést, je nutné chápat takovou práci, kterou je zaměstnanec schopen konat s ohledem na zdravotní stav, schopnosti a pokud možno i kvalifikaci. Povinnost zaměstnavatele přihlížet při převedení zaměstnance na jinou práci k jeho zdravotnímu stavu a schopnostem a pokud možno i k jeho kvalifikaci je výslovně zakotvena v § 41 odst. 6 ZP. Povinnost zaměstnavatele přihlížet při převedení na jinou práci ke schopnostem a zdravotnímu stavu zaměstnance vyplývá i z § 103 odst. 1 písm. a) ZP. Podle tohoto ustanovení, které je v zákoníku práce zakotveno s ohledem na zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, je zaměstnavatel povinen nepřipustit, aby zaměstnanec vykonával práce, jejichž náročnost by neodpovídala schopnostem a zdravotní způsobilosti zaměstnance. Je tedy pochopitelné, že zaměstnavatel je povinen zaměstnanci i po převedení na jinou práci nadále přidělovat pouze takovou práci, jejíž náročnost odpovídá zdravotnímu stavu a schopnostem zaměstnance.
Lze konstatovat, že s ohledem na ochranu zdraví zaměstnance je jeho zdravotní stav při převedení na jinou práci prvotní okolností, ke které je zaměstnavatel povinen přihlížet. I s ohledem na znění § 103 odst. 1 písm. a) ZP lze konstatovat, že zaměstnanec nemůže být převeden na práci, která by neodpovídala jeho zdravotnímu stavu a ohrožovala by tak jeho zdraví. Z § 103 odst. 1 písm. a) ZP dále vyplývá, že zaměstnavatel je povinen zaměstnanci přidělovat takové práce, které odpovídají jeho schopnostem. Z důvodu zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví zaměstnanců konajících danou práci, ale i jiných zaměstnanců a třetích osob je nutné zajistit, aby zaměstnanci vykonávali pouze takové práce, které odpovídají jejich schopnostem, a nedocházelo tak k ohrožení v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví jak zaměstnance, tak jeho spolupracovníků, dodavatelů apod. I z povahy věci samotné vyplývá, že je i