Řada potřebných věcí v oblasti hygieny práce není upravena s ohledem na probíhající pandemii ani zákonem, ani nařízením vlády, a musí se řešit v návaznosti na časovou a místní situaci a na provedenou prevenci rizik na konkrétním pracovišti. Proto není možné obecně nařizovat zaměstnavatelům, že musí zajistit jednou, dvakrát či třikrát denně dezinfekci klik na pracovišti nebo mytí podlah nebo jaký konkrétní druh dezinfekčních prostředků mají používat. Zde se musíme spoléhat výhradně na odpovědnost zaměstnavatele za BOZP zaměstnanců a všech osob vstupujících na jeho pracoviště obecně.
Je všeobecně známo, že téměř celý rok (od března 2020) žije naše republika až na krátké výjimky v nouzovém stavu z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru, označovaným jako SARS CoV-2. Dne 12. dubna 2021 byl nouzový stav ukončen a byl vyhlášen tzv. stav pandemické pohotovosti podle zákona č. 94/2021 Sb., o mimořádných opatřeních při epidemii onemocnění COVID-19 a o změně některých souvisejících zákonů. Znamená to, že pandemie ještě neodezněla, že se musíme s nebezpečím výskytu onemocnění COVID-19 naučit žít a že tedy musíme tomu přizpůsobit zejména zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na pracovištích našich zaměstnavatelů.
V návaznosti na to řešíme stále řadu dotazů týkajících se hygienických podmínek na pracovištích a toho, co vše má v této situaci zaměstnavatel zajistit. Ministerstvo zdravotnictví sice již některá doporučení ohledně hygienických podmínek na pracovištích vydalo a zavázalo se, že ještě další vydá. Ta se však budou týkat většinou ochrany veřejného zdraví, tedy ochrany třetích osob na pracovišti (jako např. zákazníků v obchodech a provozovnách služeb).
My si v následujících řádcích připomeneme pouze v obecné rovině, na co by se při zajišťování hygieny zaměstnanců na pracovišti měl zaměstnavatel zaměřit.
První krok – prevence rizik
Prevence rizik je rozpracována podrobně v ustanovení § 102 ZP. Definice tohoto pojmu je obsažena v odstavci druhém tohoto ustanovení a vyplývá z ní, že prevencí rizik se rozumí všechna opatření vyplývající z právních a ostatních předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a z opatření zaměstnavatele, která mají za cíl předcházet rizikům, odstraňovat je nebo minimalizovat působení neodstranitelných rizik.
Tato definice byla do zákoníku práce převzata přímo z rámcové směrnice ES o BOZP. Podle článku 3 písm. d) směrnice se totiž pod pojmem prevence rizik rozumí „veškerá ustanovení nebo opatření, která jsou zavedena nebo se plánují na všech stupních činnosti podniku k prevenci nebo snížení pracovních rizik“.
V ustanovení § 102 odst. 1 ZP se zaměstnavateli ukládá přímo povinnost vytvářet podmínky pro bezpečné, nezávadné a zdraví neohrožující pracovní prostředí vhodnou organizací bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a přijímáním opatření k prevenci rizik.
Pokud si uvědomíme, že rizikem je velice zjednodušeně řečeno každá činnost, která by mohla způsobit zaměstnanci úraz nebo jiné poškození zdraví, pak pod prevencí rizik se nám objeví veškerá činnost zaměstnavatele směřující k tomu, aby úrazů a jiných poškození na zdraví bylo na pracovišti co nejméně. Zákon nestanoví přesně (a ani nemůže) jakým způsobem si má zaměstnavatel počínat při zajišťování bezpečného, nezávadného a zdraví neohrožujícího pracovního prostředí. To odvisí především od specifických podmínek jednoho každého zaměstnavatele a ty se zobecnit nedají.
Z toho důvodu stejně tak jako zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci zaměstnanců obecně i za vytváření podmínek pro bezpečné, nezávadné a zdraví neohrožující pracovní prostředí vhodnou organizací bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a přijímáním opatření k prevenci rizik odpovídá výhradně zaměstnavatel sám.
Prevence rizik je celý proces, jehož cílem je optimalizace rizika a tento proces se nazývá hodnocení a řízení rizik. První část procesu, který se zabývá identifikací, hodnocením a srovnáním rizik, přináší podklady pro druhou část procesu, ve které jsou přijímána opatření pro jejich snížení na minimální míru. Proto v následujících odstavcích ukládá zákonodárce povinnosti zaměstnavateli jak při vyhledávání rizik a zjišťování jejich příčin a zdrojů (tedy příčin a zdrojů pracovních úrazů a nemocí z povolání), tak při přijímání opatření k jejich odstranění. I tato ustanovení jsou implementací rámcové směrnice. Návod, jak by měl zaměstnavatel postupovat při hodnocení a řízení rizik je rozpracován v odstavci 3
Nelze-li rizika odstranit, je zaměstnavatel podle ustanovení § 102 odst. 4 ZP povinen je vyhodnotit a přijmout opatření k jejich působení tak, aby ohrožení bezpečnosti a zdraví zaměstnanců bylo minimalizováno. Zákon přímo neukládá ani zaměstnavateli, jakým způsobem má vyhodnocování rizik provádět. Záleží proto na zaměstnavateli samotném, jakou formu zvolí. To vše bude záviset mimo jiné i na velikosti zaměstnavatele, rizikovosti jeho pracovních činností a také na jeho potřebách. V každém případě je však třeba i tuto povinnost zaměstnavatele chápat jako pracovněprávní povinnost, za jejíž porušení může být příslušnými kontrolními orgány uložena sankce.
Při hodnocení rizik zaměstnavatel také zvažuje, co by mohlo být příčinou poškození zdraví nebo škody, tzn., identifikuje existující ohrožení při práci a vyhodnocuje rizika s ním spojená a určuje, jaká opatření by měla být učiněna k ochraně zdraví a bezpečnosti zaměstnanců.
V praxi to znamená projít pracoviště a vyhledat možné zdroje nebezpečí (např. stav podlah, výskyt výparů, stav přístupových cest). V současné době se však jedná především o riziko v souvislosti se vznikem a rozšířením onemocnění COVID-19 způsobeným novým koronavirem SARS-CoV-2.
Ustanovení § 102 odst. 5 ZP stanoví tzv. všeobecné preventivní zásady a za hlavní z nich je považována povinnost přednostně uplatňovat prostředky kolektivní ochrany před prostředky individuální ochrany. Pod pojmem „kolektivní ochrana“ se rozumí ochrana pro více zaměstnanců společně, např. zavedením nové technologie na pracovišti, odstraněním hluku, odstraněním namáhavé práce apod. Pod pojmem „individuální ochrana“ se rozumí poskytování osobních ochranných pracovních prostředků („OOPP“), pracovních oděvů a obuvi, mycích, čistících a dezinfekčních prostředků a ochranných nápojů, o kterých je blíže pojednáno v ustanovení § 104 ZP. Individuální ochrana však zásadně nastupuje až tam, kde nelze vyloučit škodlivé vlivy prostředky kolektivních ochrany. Osobní ochranné pracovní prostředky, pracovní oděvy a obuv, mycí, čistící a dezinfekční prostředky a ochranné nápoje jsou prostředky individuální ochrany.
Prevence rizik v době pandemie
S ohledem na epidemii se vyžaduje, aby zaměstnavatel přezkoumal, a pokud je to nezbytné, aktualizoval stávající posouzení rizik a opatření k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, aby obsahovalo veškerá dodatečná opatření potřebná k ochraně před infekcí při práci.
Zaměstnavatel by měl při revizi a aktualizaci posouzení rizik a definování konkrétních opatření k prevenci infekce zapojit odborníka na bezpečnost a ochranu zdraví při práci a také lékaře pracovnělékařských služeb. Tento proces by měl probíhat ve spolupráci se zástupci zaměstnanců, nebo pokud zde nejsou, se samotnými zaměstnanci.
Při hodnocení rizik je třeba řádně zohlednit podobu a strukturování pracovních úkolů, pracovní dobu a zapojení zaměstnanců pracujících z domova do pracovních procesů, jakož i další faktory psychického stresu, které je třeba brát v úvahu v důsledku epidemické situace.
Protože je spolupráce zaměstnanců nezbytná pro zavedení a dodržování opatření týkajících se chování k zabránění šíření SARS-CoV-2, je zapotřebí rozvinout a udržovat povědomí zaměstnanců o bezpečnosti při práci. To se týká absolutně všech zaměstnanců, v praxi se jedná též o zaměstnance z externích společností, dočasné zaměstnance nebo lidi zaměstnané na základě některé dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr (dohoda o provedení práce nebo dohoda o pracovní činnosti).
Pokud s sebou prováděná práce nese zvláštní riziko infekce SARS-CoV-2 (např. práce zahrnující přímý kontakt s osobami, u nichž je nákaza známá, či práce v laboratořích), aplikují se další relevantní ustanovení dle nařízení vlády č. 361/2007 Sb.
Kromě kolektivních opatření je také třeba zkoumat, zda a do jaké míry jsou nutná opatření individuálního charakteru u zvláště citlivých zaměstnanců, aby nebyli infikováni od zaměstnanců nebo zákazníků (nelze opomenout i ochranu těhotných zaměstnankyň, mladistvých).
Uplatňování prostředků kolektivní ochrany
Veškerá prevence rizik ve smyslu ustanovení § 102 ZP musí být směřována k praktické aplikaci všeobecné preventivní zásady – přednostní uplatňování prostředků kolektivní ochrany před riziky oproti prostředkům individuální ochrany.
Technická opatření mají přednost před organizačními, a tyto zase mají přednost před osobními opatřeními. Tato různá opatření musí být důkladně propojena. Která z těchto opatření mají smysl a jsou vhodná pro konkrétní stanoviště, závisí na hodnocení rizik.
Zaměstnavatel musí učinit zejména opatření k omezení nechráněných kontaktů mezi lidmi (včetně nepřímého kontaktu prostřednictvím povrchů) a do té míry, do jaké je to možné, snížit vzdušnou koncentraci viru v pracovním prostředí. K tomu jsou vhodná opatření jako pravidlo o zachovávání fyzického odstupu, práce ve stanovených skupinách, technická opatření oddělující dýchací prostor mezi lidmi, využívání možností kontaktu na dálku, izolace nemocných, intenzivnější úklid povrchů a zvýšená hygiena rukou.
Pokud charakter práce neumožňuje dodržování pravidla o zachovávání odstupu, a nelze tomuto pravidlu vyhovět technickými opatřeními, jako např. přepážkami mezi pracovními stanovišti, musí zaměstnanci nosit minimálně ochranný prostředek dýchacích cest, z důvodu prevence před vzájemnou nákazou. Je-li to odůvodněno úrovní rizika nákazy vyplývající z posouzení rizik, jsou jako osobní ochranné prostředky vyžadovány filtrující polo obličejové masky (minimálně FFP2 nebo srovnatelné). To samé platí, pokud v přímém styku nemůže jedna ze zúčastněných stran mít nasazený ochranný prostředek dýchacích cest.
Při provádění základních, technických, organizačních a osobních opatření v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci je třeba mít na mysli zejména následující:
- strukturu pracovního prostředí, např. uspořádání pracovních stanic s ohledem na požadavek zajištění dostatečných odstupů, větrání nebo ventilace, zařízení jako jsou přepážky či bariéry, a případně také cesty pohybu,
- omezení kontaktu, např. za pomoci digitální komunikace, vytváření a udržování pracovních skupin, organizace pracovní doby, práce z domova,
- hygiena a úklid, např. pravidelné a důkladné mytí rukou; pokud není možné, zajištění vhodného a dezinfekčního prostředku na ruce nebo změna frekvence úklidu.
- obecná pravidla chování, např. udržování si odstupu, zdržení se zdravení s podáním rukou, kašlání a kýchání do lokte nebo do papírového kapesníku, a v případě příznaků onemocnění pobyt v domácím prostředí.
V praxi je třeba věnovat pozornost i pracovnímu prostředí. Pracovní prostor by měl být rozvržen tak, aby mezi přítomnými zaměstnanci mohla být zachovávána vzdálenost nejméně 2 m, aby tak mohli vykonávat pracovní úkoly v souladu s pravidlem zachovávání odstupu.
Pokud z provozních důvodů není možné dodržet pravidlo zachovávání odstupu mezi jednotlivými pracovními stanicemi, a pokud je k provádění práce nezbytný individuální kontakt mezi zaměstnanci umístěnými na různých pracovních místech nejen po krátkou dobu, mohou být jako technické opatření nainstalovány přepážky. Měly by být upřednostňovány přepážky z transparentního materiálu, které umožní nezbytný oční kontakt a adekvátní světelné podmínky.
Přepážky nesmí mít za následek další rizika. Např. je nutné zajistit dostatečnou stabilitu a vyvarovat se ostrých rohů nebo hran. Přepážky jsou používány k oddělení dýchacích prostorů mezi zaměstnanci vzájemně nebo mezi zaměstnanci a zákazníky (např. u pracovních míst pokladních nebo na přepážkách služeb). Přepážka může mít – pokud je to nezbytné – otvory mimo dýchací prostor (např. pro provedení platby, práci se čtečkou karet nebo předání zboží). Obě strany přepážky by měly být každý pracovní den očištěny dezinfekčním prostředkem.
Právní úprava OOPP
Je známo, že právní úpravu OOPP máme obsaženou přímo v § 104 ZP a v nařízení vlády č. 495/2001 Sb., kterým se stanoví rozsah a bližší podmínky poskytování osobních ochranných pracovních prostředků, mycích, čistících a dezinfekčních prostředků. V příloze č. 1 jsou mezi riziky pro zaměstnance uváděná rizika biologická, mezi nimi baktérie, viry. Příloha č. 2 uvádí jednotlivé druhy ochranných prostředků, mezi nimi pro ochranu očí a obličeje (ochranné brýle, ochranné obličejové štíty), pro ochranu dýchacích orgánů (masky a polomasky, prostředky na ochranu dýchacích orgánů), pro ochranu celého těla – ochranné pracovní oděvy. Je třeba zdůraznit, že OOPP přísluší zaměstnanci od zaměstnavatele bezplatně podle vlastního seznamu zpracovaného na základě vyhodnocení rizik a konkrétních podmínek práce
Nařízení vlády č. 495/2001 Sb. je však zastaralé, již několik let zpět se volá po jeho novelizaci. V současné době je na trhu řada nových moderních OOPP, takže zaměstnavatelé mají dobrý výběr. Nicméně v minulých dnech a týdnech jsme viděli konkrétně v praxi, jak musela řada zaměstnavatelů doplňovat seznam používaných OOPP zaměstnanci (který měla zpracovaný podle nařízení vlády) o ochranné roušky, gumové rukavice, ochranné brýle nebo ochranné štíty.
Zastaralost nařízení vlády je však zřejmá zejména z přílohy č. 4 – Příklady druhu prací z hlediska znečištění a Doporučená množství mycích a čisticích prostředků. Pro řadu zaměstnavatelů je dnes úsměvná povinnost poskytovat všem zaměstnancům minimálně dva ručníky za rok, když mají umývárny vybaveny papírovými ručníky. Tady se musíme spoléhat výhradně na zaměstnavatele a jeho „zdravý rozum“ jaké mycí a čistících prostředky zaměstnancům poskytne a v jakém množství. Samo nařízení vlády č. 495/2001 Sb. např. vůbec nestanoví množství dezinfekčních, i když o nich hovoří. Právě dezinfekční prostředky jsou v současné době nezbytností, neboť ministerstvo zdravotnictví ve svých doporučeních klade důraz na dezinfekci rukou, a to jak zaměstnanců, tak zákazníků nebo osob vstupujících na pracoviště zaměstnavatele.
Povinnosti zaměstnavatele
Na rozdíl od OOPP a ochranných nápojů, které se poskytují pouze zaměstnancům pracujícím v rizikovém prostředí, se mycí, čistící a dezinfekční prostředky poskytují všem zaměstnancům, tedy i zaměstnancům, kteří vykonávají tzv. čistou práci (např. administrativa), jak vyplývá z tabulky uvedené výše, rozdíl je pouze v jejich množství. Je třeba připomenout, že povinnost poskytovat mycí a čisticí prostředky má zaměstnavatel i vůči všem osobám, které se zdržují na jeho pracovišti, jestliže je nezbytné zajistit jejich očistu po skončení práce či návštěvy.
Ve smyslu nařízení vlády č. 495/2001 Sb. se za mycí prostředky se považují všechny prostředky, které splňují základní požadavky očisty těla od škodlivých a jiných znečisťujících látek, nečistot a prachů, které působí na povrch těla a mohou vniknutím kůží do těla vážně ohrozit zdravotní stav zaměstnanců. Dezinfekční prostředky se podle nařízení vlády poskytují k předcházení vzniku a šíření infekčních onemocnění. Není-li kůže dostatečně chráněna, zvyšuje se možnost jejího poškození. Kožní choroby, i když v mnohých případech nezpůsobují pracovní neschopnost, zaměstnance obtěžují a prokazatelně snižují jeho výkonnost. Základním pravidlem prevence proti kožním chorobám je zabránit styku škodlivin s pokožkou, nebo jej omezit na nejmenší možnou míru jak OOPP, tak zvýšenou osobní hygienou zaměstnanců.
Základní hygienické prostředky, tj. mýdlo a ručníky by měly být samozřejmostí na každém pracovišti bez ohledu na typ pracoviště. V poslední době se dává přednost tekutým mýdlům a jednorázovým papírovým ručníkům (utěrkám) či elektrickým sušičům (osoušečům) rukou, neboť jejich používání je hygienické. V případě, kdy zaměstnavatel takto vybaví své umývárny a záchody, odpadne mu povinnost stanovená v závěru přílohy č. 4 nařízení vlády č. 435/2001 Sb. – poskytovat společně pro všechny druhy prací minimálně dva ručníky za rok každému zaměstnanci.
Tam, kde zaměstnavatel poskytuje zaměstnancům látkové ručníky v množství dva kusy ročně podle nařízení vlády, platí pro jejich používání obdobné zásady jako u OOPP. Jsou majetkem zaměstnavatele a zaměstnavatel musí pečovat o jejich praní a údržbu. To však v praxi přichází v úvahu zejména na pracovištích, kde zaměstnavatel nemůže jednoduše zařídit vybavení umýváren a záchodů tekutým mýdlem a papírovými ručníky (utěrkami) a kde musí zaměstnancům mýdlo a ručníky přidělovat (např. pro odloučenost jejich pracoviště apod.). I když nařízení vlády nezmiňuje zaměstnance pracující v terénu (stavebnictví, lesnictví, údržba silnic apod.), mělo by být samozřejmostí, že zaměstnavatel těmto zaměstnancům poskytuje jako čisticí prostředek i toaletní papír.
Dezinfekční prostředky
Za dezinfekční prostředky se považují též ochranné masti s dezinfekčním účinkem. Zaměstnancům, kteří přicházejí do styku s látkami, jež mohou způsobit podráždění pokožky nebo znečištění zaměstnance, poskytne zaměstnavatel podle druhu látky mycí a čisticí prostředky. V praxi se zaměstnanců poskytují případně i regenerační krémy a masti.
Při práci s některými agresivními látkami je třeba chránit i dýchací ústrojí zaměstnanců. V těchto případech se za mycí prostředky považují i prostředky na vyplachování úst a nosu, kterými se působení těchto látek snižuje. Na některých pracovištích se totiž ve zvýšené míře vyskytuje zubní kaz, např. na pracovištích s moukou, kakaem, ale i při práci s tvrdými prachy nebo kyselinami, které způsobují poleptání zubní skloviny a mnohdy i sliznice. Stomatologové uvádějí, že pro přímé škody na zubech má měkký prach (moučný nebo cukerný) obzvláštní význam. Tvoří se silné povlaky kolem zubních krčků, které pak podléhají fermentaci působením různých mikrobů a vytváření kyseliny narušující povrch skloviny. Kromě kazů jsou na těchto pracovištích pozorovány i záněty dásní a zvýšený výskyt problémů spojených se zubním kamenem.
Zaměstnancům, kteří na pracovištích přicházejí do styku s látkami dráždícími pokožku, jako jsou organická rozpouštědla apod., po nichž se pokožka vysušuje a praská je zapotřebí poskytnout též regenerační výživné krémy a masti, které upravují a regenerují odmaštěnou pokožku.
Staré předpisy dokonce přesně vyjmenovávaly, že mast s hydrofobním ochranným účinkem se poskytuje na těch pracovištích, kde je trvale vlhké prostředí – při práci s roztoky kyselin, louhů, barvami rozpustnými ve vodě, mast s filmotvornou látkou se poskytuje zaměstnancům, kteří přicházejí do styku s alkalickými zeminami (vápnem, vápenným prachem, cementem, maltou, cihlami, kaolinem, zeminou apod.), mast s obsahem filmotvorných látek se poskytuje pro práce se spálenými a znečištěnými technickými oleji, mastnotami, emulzními kapalinami, při práci s organickými rozpouštědly, syntetickými pryskyřicemi apod., bariérová ochranná mast se poskytuje proti účinkům kamenouhelného dehtu, dehtových látek, smoly, asfaltu apod., ochranná mast s přísadou dezinfekční složky se poskytuje při častém umývání rukou k jejich pravidelnému ošetření, regenerační mast se poskytuje zaměstnancům, kteří přicházejí do styku s látkami dráždícími pokožku, jako jsou kyseliny, louhy, organická rozpouštědla, agresivní prachy, topné oleje, dehtové látky, řezné kapaliny, epoxidové pryskyřice, některé druhy laků, tmelů a jedy, a emulzní snímací krém se poskytuje na čištění pokožky po práci s dehtovými produkty, po znečištění rukou po automobilových opravách, po olejích, po znečištění rukou epoxidovými živicemi, nátěrovými hmotami apod. To vše však dnes již nařízení vlády č. 495/2001 Sb. nevyjmenovává. Nařízení vlády stanoví pouze doporučené množství, konkrétní množství by měl zaměstnavatel stanovit na základě vyhodnocení rizik a třeba i kolektivního vyjednávání. Na trhu je dostatečný výběr dezinfekčních mastí a krémů, takže zaměstnavatel nemá s jejich výběrem problémy. Nakonec by i výběr mycích, čistících a dezinfekčních prostředků měl být otázkou konzultace mezi zaměstnavatelem a zaměstnanci.
Z uvedeného vyplývá, že zaměstnavatel nemůže poskytování mycích, čistících a dezinfekčních prostředků zužovat pouze na poskytování mýdla a ručníků Jsou i pracoviště, kde jsou zaměstnanci vystaveni zvýšenému výskytu prachu, kterým se poskytují prostředky na vyplachování nosu a úst v zájmu ochrany dýchacích cest před škodlivinami. V případech, kdy pokožka zaměstnanců je vystavena zvláštním mikroklimatickým nárokům (zvýšenému chladu, teplu nebo vlhkosti) musí zaměstnavatel zaměstnancům poskytovat ještě regenerační krémy, aby se zamezilo vysoušení a popraskání pokožky. Množství čistící pasty uvedené v tabulce (viz výše) je samozřejmě i zde pouze orientační. Poskytování všech těchto dezinfekčních prostředků musí být výsledkem poctivě zpracované prevence rizik na pracovišti Je samozřejmé, že i na poskytování dezinfekčních prostředků (regeneračních krémů, mastí apod.), musí mít zaměstnavatel zpracován vnitřní předpis. Orgány inspekce práce to vyžadují.
Závěrem tedy opakujeme, že množství mycích, čistících a dezinfekčních prostředků obsažená v nařízení vlády č. 495/2001 Sb. jsou pouze orientační a v současné době musí každý zaměstnavatel vybavit pracoviště tím nejlepším, co může z dezinfekčních prostředků zajistit.
Hygienické požadavky na vybavení pracovišť
Poskytování mycích, čistících a dezinfekčních prostředků na pracovišti podle § 104 ZP a nařízení vlády č. 435/2001 Sb. je bezprostředně vázáno na vybavení pracoviště vodou a na hygienické podmínky na pracovišti, které jsou upraveny § 53 až 55 nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci.
Zásadně platí, že prostor určený pro práci musí být zásoben pitnou vodou v množství postačujícím pro potřeby pití zaměstnance a zajištění předlékařské pomoci a teplou tekoucí vodou pro zajištění osobní hygieny zaměstnance.
Dále pak platí, že zaměstnavatel stejně jako musí zajistit jednomu každému zaměstnanci, aby se mohl v průběhu práce umýt a očistit i celkovou čistotu pracoviště. Požadavky na úklid a malování jsou nyní zařazeny v § 55a a § 55b nařízení vlády č. 361/2007 Sb. Jedna z novel nařízení vlády provedla úpravu textu týkajícího se frekvence úklidu a malování pracovišť a jejich sanitárních a pomocných tak, aby u úklidu bylo zřejmé, kdy je nutné tento provádět denně (zejména z důvodu výskytu znečišťujících látek) a kdy je úklid možné provádět de facto podle skutečné potřeby daného pracoviště na základě harmonogramu zaměstnavatele. I zde platí základní zásada BOZP z § 101 ZP – povinnost zaměstnavatele zajišťovat BOZP se vztahuje na všechny fyzické osoby, které se s jeho vědomím zdržují na jeho pracovištích a za úklid a za čistotu pracoviště, a nakonec i čistotu zaměstnanců odpovídá výhradně zaměstnavatel.