Doba covidová, aneb evoluce BOZP u zaměstnavatele

Letošní rok je pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví zcela zásadní. Mnoho zaměstnanců si začalo uvědomovat, že BOZP nespočívá v nezáživném vstupní školení zaměstnance, ale že je při výkonu práce všudypřítomná, a řada zaměstnavatelů nyní vnímá důležitost a nezbytnost odborně způsobilé osoby v prevenci rizik (dále též „OZO“) jako fakt, navzdory možnosti, kterou mikropodnikům umožňuje ustanovení § 9 odst. 3 písm. a) zákona č. 309/2006 Sb., kterým se upravují další požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v pracovněprávních vztazích a o zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při činnosti nebo poskytování služeb mimo pracovněprávní vztahy (zákon o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci), ve znění pozdějších předpisů, tedy že zaměstnává-li zaměstnavatel nejvýše 25 zaměstnanců, může zajišťovat úkoly v prevenci rizik sám, má-li k tomu potřebné znalosti.

Uplynulé pandemické období ohraničené zejména vyhlášeným nouzovým stavem ukázalo zajišťovat úkoly v prevenci rizik může v takových situacích vyžadovat natolik odborné znalosti, že jen stěží lze předpokládat, že by takový malý zaměstnavatel zvládnul řízení podniku, a nadto se hloubkově věnoval epidemiologické ochraně svých zaměstnanců. Tento článek si vzal za cíl shrnout nejčastější problémy, které vyvstávaly u zaměstnavatelů v době první vlny pandemie, aby pomohl se snížením případných rizik toho, že nestane-li obdobná situace v budoucnu, nebudou se moci odborníci poučit z tohoto náročného krizového období.

Účelem tohoto článku není ani efektivita řešení pandemického stavu státem, ani rozbor v oblasti krizového řešení, ale snaha sjednotit praxi odborně způsobilých osob, potřeba osvěty v dané oblasti v rámci identifikace a hodnocení rizik BOZP, které má zaměstnavatel povinnost vyhledávat a hodnotit a přijímat potřebná opatření k jejich odstranění. Tato povinnost je dána zaměstnavateli dle ustanovení § 102 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“).

Doba covidová

Vláda v souladu s čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, vyhlásila pro území České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru (označovaný jako SARS CoV-2) na území České republiky nouzový stav na dobu od 14.00 hodin dne 12. března 2020 na dobu 30 dnů.

S ohledem na průběh nákazy bylo nezbytné nouzový stav prodloužit. Toto velmi restriktivní období vyvolalo u zaměstnavatelů problémy v mnoha oblastech, kdy i přes veškerou snahu zaměstnavatelů plnit v této mimořádné době zákonné požadavky v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci tehdejší situace v řadě případů bránila plnit některé dílčí legislativní požadavky dostatečně.

Jednalo se o období, že s ohledem na skutečnost, že zaměstnavatel má v rámci plnění své povinnosti vyplývající z ustanovení § 101 zákoníku práce zajistit bezpečnost a ochranu zdraví zaměstnanců při práci s ohledem na rizika možného ohrožení jejich života a zdraví na konkrétním pracovišti, která se týkají výkonu práce, a nemohl tak často proti svému přesvědčení a vůli činit pro nepřipravenost na takovou situaci.

Současně platí, že zaměstnanec je oprávněn odmítnout výkon práce, o níž má důvodně za to, že bezprostředně a závažným způsobem ohrožuje jeho život nebo zdraví, popřípadě život nebo zdraví jiných fyzických osob; takové odmítnutí není možné posuzovat jako nesplnění povinnosti zaměstnance. Pro nepřipravenost zaměstnavatelů na tyto epidemiologické situace tedy hrozilo, že zaměstnanci nebudou pro obavy o bezpečnost a zdraví práci vykonávat a zaměstnavatelé ponesou náklady v podobě náhrady mzdy či platu za překážky v práci na jeho straně.

V případě, kdy by byla práce odmítnuta za splnění všech třech kritérií, by byla posuzována adekvátnost, důvodnost, bezprostřednost a přiměřenost takového jednání v porovnání se všemi okolnostmi dané situace. Zákon neposkytuje ochranu zaměstnanci, který by tak učinil nedůvodně, tedy účelově. Zaměstnavatel se následně proti takovému zaměstnanci může bránit soudní cestou.

Covid-19 jako nemoc z povolání

V řadě pracovních procesů působí na zaměstnance množství nepříznivých chemických, fyzikálních, biologických a dalších faktorů, způsobilých vyvolat onemocnění organismu. Jestliže v takovém případě existuje dostatek vědeckých důkazů o příčinné souvislosti mezi rizikovým faktorem práce a onemocněním, může být toto onemocnění zařazeno do seznamu nemocí z povolání. U konkrétního pacienta pak toto onemocnění může být po splnění příslušných právních podmínek věcně a místně příslušným poskytovatelem pracovnělékařských služeb uznáno za nemoc z povolání, čímž zaměstnanci vznikne nárok na odškodnění.

Nařízení vlády č. 290/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů, v ustanovení § 1 stanoví, že nemoci z povolání jsou nemoci vznikající nepříznivým působením chemických, fyzikálních, biologických nebo jiných škodlivých vlivů, pokud vznikly za podmínek uvedených v seznamu nemocí z povolání, který je přílohou uvedeného nařízení vlády.

Nemoci z povolání člení do šesti kapitol podle příčin, které onemocnění způsobují. Kapitoly obsahují jednotlivé položky s jejich číslem, označením nemoci z povolání a definicí podmínek jejího vzniku. Covid-19 je přenosné infekční onemocnění způsobené koronavirem SARS-CoV-2. Jedná se o vysoce infekční onemocnění, které se přenáší z člověka na člověka. Existuje tedy rovněž možnost přenosu onemocnění při výkonu povolání, při práci.

Pro uznání covid-19 za nemoc z povolání podle současné legislativy musí být onemocnění klinicky manifestní a potvrzené laboratorním vyšetřením. Současně musí být ověřeno hygienickým šetřením splnění podmínek práce uvedených v seznamu nemocí z povolání (kapitola V, položky 1 a 3). U nemocí přenosných z člověka na člověka je v seznamu nemocí z povolání uvedeno, že nemoci vznikají při práci, u níž je prokázáno vyšší pravděpodobnost přenosu nákazy při výkonu práce než v jiném kontaktu s jinými osobami při epidemickém výskytu nemoci.

Odborná způsobilost v oblasti BOZP

Ve věci získávání odborné kvalifikace pro činnosti v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci je nezbytné zdůraznit, že nouzový stav sám o sobě bez dalších opatření vlády neumožňuje výjimky v této oblasti ani ve formě prodlužování končících osvědčení, ani promíjením skončení jejich platnosti v průběhu nouzového stavu.

Určité řešení by mohl poskytnout vládní návrh zákona o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru označovaného jako SARS-CoV-2 v oblasti prokazování plnění kvalifikačních předpokladů pro účely pracovněprávních vztahů, který je nyní v poslanecké sněmovně veden jako sněmovní tisk 881, který upravuje některá práva a povinnosti v oblasti prokazování kvalifikačních předpokladů stanovené pro výkon práce v ustanovení jiných právních předpisů nebo na jejich základě, jejichž seznam je uveden v příloze k tomuto zákonu za účelem snížení negativních dopadů vyvolaných mimořádnými opatřeními při epidemii covid-19.

Pokud by byl zákon přijat, platil by pro pracovněprávní vztahy trvající v období od 12. března 2020 do 31. prosince 2020. Návrh předpokládá, že u zaměstnance, který splňoval kvalifikační předpoklady stanovené pro výkon práce v kvalifikačních předpisech k 11. březnu 2020, platí, že tyto kvalifikační předpoklady splňuje i do 31. prosince 2020. Zaměstnavatel by byl také dočasně zproštěn povinnosti povinen provádět pravidelně se opakující školení zaměstnanců pro účely prokázání splnění kvalifikačních předpokladů pro výkon práce stanovených v kvalifikačních předpisech vyjmenovaných v příloze k tomuto předpisu. Výše uvedené by se neaplikovalo, v případě, že pravidelně se opakující školení zaměstnavatel provádí elektronickou formou.

Návrh zákona se také věnuje problematice prodloužení platnosti dokladů prokazujících splnění kvalifikačních předpokladů pro výkon práce stanovené v kvalifikačních předpisech by byly považovány do 31. prosince 2020 za platné, pokud pracovněprávní vztah mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem v mezidobí nezanikl.

V zásadě lze však doporučit, aby odborně způsobilé osoby neotálely v případě, že se jim blíží konec platnosti kvalifikačních osvědčení a předcházely potřebám těchto výjimek také proto, že právní úprava předpokládá aplikaci jen na ty odborníky, kteří mají uzavřený pracovněprávní vztah, nikoliv na osoby samostatně výdělečně činné.

Školení zaměstnanců

V souladu s ustanovením § 103 odst. 2 zákoníku práce je zaměstnavatel povinen zajistit zaměstnancům školení o právních a ostatních předpisech k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, které doplňují jejich odborné předpoklady a požadavky pro výkon práce, které se týkají jimi vykonávané práce a vztahují se k rizikům, s nimiž může přijít zaměstnanec do styku na pracovišti, na kterém je práce vykonávána, a soustavně vyžadovat a kontrolovat jejich dodržování. Způsob zajištění školení stejně jako odpovědnost za jeho provedení je na zaměstnavateli. Skutečnost, že smluvní partneři v době nouzového stavu nebyli schopni plnit své závazky realizace školení zaměstnanců pro své objednatele, zaměstnavatele neomlouvala z plnění jeho zákonné povinnosti.

Zákonem není limitována možnost využití vlastních zaměstnanců k provedení školení, pokud disponují patřičnými vědomostmi. Stejně tak není omezena podoba školení, když může být prezenční, kombinované i distanční. Vše musí být pouze dostatečně průkazné a potvrzující faktickou realizaci. Je tedy nasnadě jednoduché prevenční doporučení.

Pokud to povaha školených činností umožňuje a zaměstnavatel upřednostňuje školení zaměstnanců externími subjekty, pak v době digitálních technologií jako je ta naše, kdy zde existuje bezpočet možností, jak školení provádět, ať již online ve formě interaktivních testovacích platforem a video školení, tzv. webinářů, nebo prostřednictvím například podcastových vysílání, je možné vybírat si subjekty, které jsou schopny poskytnout i takovéto formy školení, i kdyby jen jako náhradní formu v případně mimořádných událostí. Zaměstnavatel si tak může smluvně ošetřit širší portfolio způsobů zajištění příslušných školení zaměstnanců.

Revize vyhrazených technických zařízení

Ve věci přípustnosti provozu vyhrazených technických zařízení bez platných revizí a kontrol zde nebyla v době nouzového stavu pro tuto oblast stanovena možnost výjimek, a bylo, a je třeba dostatečně zajistit bezpečnost a ochranu zdraví zaměstnanců při práci s takto nebezpečnými zařízení v jakékoliv době.

Samozřejmě je nezbytné při vyhodnocování individuální situace přihlížet k mimořádné situaci a reálným možnostem zaměstnavatelů, tyto specifické podmínky je však neopravňují k ohrožování bezpečnosti, života a zdraví svých zaměstnanců.

Výkon práce pod rouškou denního světla i černočerné tmy

Na základě krizového opatření (usnesení vlády České republiky ze dne 18. března 2020 č. 247, vyhlášené pod č. 106/2020 Sb.) byl zakázán všem osobám pohyb a pobyt na všech místech mimo bydliště, bez ochranných prostředků dýchacích cest (nos, ústa) jako je respirátor, rouška, ústenka, šátek, šál nebo jiné prostředky, které brání šíření kapének.

Je na každém, aby se některým z uvedených prostředků vybavil a mimo své bydliště jej používal. Z přijatých opatření vlády dále vyplývá, že jakékoli větší shromáždění osob v jedné uzavřené místnosti je rizikové. Za účelem ochrany veřejného zdraví vydalo Ministerstvo zdravotnictví v této věci mimořádné opatření, podle kterého je od 24. 3. 2020 do 1. 4. 2020 při kontaktu s ostatními osobami doporučeno zachovávat odstup nejméně 2 metry, pokud je to možné.

Jednalo se o období, kdy se důsledně začalo rozlišovat pojmosloví osobní ochranné prostředky, tedy ochranné prostředky dýchacích cest (nos, ústa) jako jsou respirátory, roušky, ústenky, šátky, šály a jiné prostředky bránící šíření kapének a osobní ochranné pracovní prostředky. navržené a vyrobené k nošení nebo držení osobou pro ochranu před jedním nebo více riziky pro její zdraví nebo bezpečnost. Explicitní pravidla pro používání osobní ochranné prostředky nejsou zákonem stanovena, lze při jejich používání rámcově využívat regulaci hodnocení rizik a přijímání opatření v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.

Poměrně podstatné však je, zda je povinnost roušek stanovena státem formou mimořádného opatření nebo bez jeho existence v rámci hodnocení rizik u zaměstnavatele. Pokud zde existuje mimořádné opatření státu, které jejich používání vynucuje na všech občanech, a to i při výkonu práce, lze mít za to, že zajištění roušek, jejich údržba a používání odpovědnostně spíše na jednotlivci. Pokud však již žádné takové restrikce státu nejsou a zaměstnavatel na nošení roušky či obdobného prostředku bude trvat jako na opatření z hlediska BOZP, pak je již odpovědnost za jejich obstarání, údržbu a kvalitu na zaměstnavateli.

Když tedy následně na základě mimořádného opatření Ministerstva zdravotnictví ze dne 25. května 2020, č. j. MZDR 15757/2020-19/Min/KAN, s účinností ode dne 26. května 2020 zákaz pohybu a pobytu bez ochranných prostředků dýchacích cest, které brání šíření kapének, ve všech vnitřních prostorech staveb, mimo bydliště, nevztahuje mimo jiných na zaměstnance po dobu, kdy vykonává práci na jednom místě, pracuje-li ve vzdálenosti nejméně 2 metry od jiné osoby, a zaměstnavatel na tomto prostředku ochrany bude i přesto s ohledem na své vlastní hodnocení rizik trvat, měl by je pro zaměstnance bezúplatně zajistit.

Opatřením v takovém případě nejsou dotčeny povinnosti zaměstnavatele vyplývající z právních předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.

Je možné, že na pracovišti zaměstnavatel vyhodnotil riziko šíření nákazy nemocí covid-19 a na základě toho přijal opatření k omezení působení tohoto rizika tak, aby ohrožení zdraví zaměstnanců bylo minimalizováno, jak mu ostatně ukládá ustanovení § 102 odst. 4 zákoníku práce, a že tímto opatřením je pokyn k nošení ochranných prostředků dýchacích cest, které brání šíření kapének, na pracovišti. K tomu je třeba uvést, že na základě citovaného ustanovení je zaměstnavatel povinen vést o vyhledávání a vyhodnocování rizik a o přijatých opatřeních dokumentaci.

Z výše uvedeného vyplývá, že zaměstnavatel je oprávněn vyžadovat od zaměstnanců nošení ochranných prostředků dýchacích cest, které brání šíření kapének, i za okolností, kdy se na ně zákaz podle mimořádného opatření Ministerstva zdravotnictví nevztahuje, ale pouze jako opatření k minimalizaci ohrožení zdraví zaměstnanců, pokud je přijetí tohoto opatření založeno na vyhodnocení rizik a řádně zdokumentováno.

Pak se tedy aplikuje § 101 odst. 6 zákoníku práce, podle něhož náklady spojené se zajišťováním bezpečnosti a ochrany zdraví při práci je povinen hradit zaměstnavatel; tyto náklady nesmějí být přenášeny přímo ani nepřímo na zaměstnance, tudíž roušky nebo jiné ochranné prostředky, jejichž nošení by bylo vyžadováno nad rámec mimořádného opatření Ministerstva zdravotnictví, by zaměstnavatel byl povinen zaměstnancům poskytnout na své náklady.

Doporučení OZO pro futuro

Zaměstnavatel je povinen zajistit, aby pracoviště byla prostorově a konstrukčně uspořádána a vybavena tak, aby pracovní podmínky pro zaměstnance z hlediska bezpečnosti a ochrany zdraví při práci odpovídaly bezpečnostním a hygienickým požadavkům na pracovní prostředí a pracoviště. Pro odborně způsobilou osobu v prevenci rizik je pak stěžejní reagovat na aktuální podmínky výkonu práce, kdy je zde snaha minimalizovat možnost nákazy a případného přenosu infekčních nemocí. Je tedy nezbytné, aby OZO aktualizovala analýzu rizik a přijala vhodná opatření s ohledem na riziko přenosu a další šíření takové nemoci. Může tak učinit mimo jiné i tak, že v rámci opatření navrhne, aby zaměstnavatel zajistil, v případě výskytu onemocnění v plošném měřítku v daném regionu, dodržování opatření týkající se nepřekročení nejvyššího počtu osob v jedné místnosti dle případných opatření nebo doporučení vlády či hygienické stanice pro veřejně dostupná místa, a aby byl dodržován minimální odstup 2 metry mezi jakýmikoli dvěma osobami.

Navrhovaná opatření by měl samozřejmě vztahovat i na prostory pro osobní hygienu, převlékání, odkládání osobních věcí, odpočinek a stravování zaměstnanců, kdy musí být dbáno o zajištění pravidelné údržby, úklidu a čištění v častějších intervalech dle podmínek u konkrétního zaměstnavatele. Na pracovišti musí být k ochraně zdraví zaměstnance zajištěna dostatečná výměna vzduchu přirozeným, nuceným nebo kombinovaným větráním, opět v častějších intervalech. Stejně tak nemohou být opomíjena pomocná zařízení k umývání pracovní obuvi a na sušení pracovního oděvu a obuvi, místnost pro odpočinek od nepříznivých vlivů práce, prostor pro odpočinek těhotných a kojících zaměstnankyň a prostor pro uskladnění úklidových prostředků.

Velmi podstatnou součástí prevence před infekčními nemocemi je zajištění a používání desinfekčních prostředků v dostatečném množství a dobré dostupnosti pro zaměstnance při výkonu práce a pokyny zaměstnavatele směrem k vedoucím i řadovým zaměstnancům, aby bylo dbáno na jejich používání všemi osobami zúčastněnými na pracovních činnostech. V některých specifických případech je však nezbytné konzultovat vhodné desinfekční prostředky s dalšími odborníky, například i veterináři, když zaměstnavatel stanoví pracovní postupy a organizuje práci při chovu zvířat tak, aby byla věnována zvýšená pozornost zvířatům, kdy musí být zajištěno zejména dodržování stanoveného denního režimu, klidu, pořádku, čistoty a dostatečné větrání objektů určených pro chov zvířat a současně musí být zajištěn odpovídající počet zaměstnanců, jejich vybavení potřebnými pracovními pomůckami odpovídajícími dané nebo očekávané situaci a stanoven konkrétní postup práce i za případných epidemiologicky bouřlivých časů.

Při stanovování opatření by měla OZO věnovat též zvláštní pozornost fyzickému předávání písemností a manipulaci s dalšími doklady, pomůckami, nářadím a zařízeními při výkonu pracovních činností, s cílem minimalizovat fyzický kontakt zaměstnanců mezi sebou, a dále i dalších osob, které se na pracovišti zaměstnavatele s jeho souhlasem v daném čase vyskytují. To také souvisí se snahou zajistit, aby v takových rizikových obdobích došlo k minimalizaci počtu osob, které se na pracovišti zaměstnavatele s jeho souhlasem v daném čase vyskytují nejen ve vztahu k počtu zaměstnanců, ale též návštěv a zástupců dodavatelských subjektů.

S ohledem na symptomy covid-19, docházelo po dobu nouzového stavu také k měření teploty zaměstnanců. Jestliže zaměstnavatel na základě vyhodnocení rizik přijme opatření k ochraně zdraví při práci spočívající v omezení přístupu na jeho pracoviště osobám, které mohou jevit příznaky infekčního onemocnění, je oprávněn stanovit i způsob zjišťování takových osob. Oprávnění zaměstnavatele určit, jaká teplota na teploměru bude limitní pro vpuštění zaměstnance, ale i jiné fyzické osoby, na jeho pracoviště, je založeno v ustanoveních § 101 a § 102 zákoníku práce.

Ta mimo jiného stanoví povinnost zaměstnavatele zajistit bezpečnost a ochranu zdraví zaměstnanců při práci s ohledem na rizika možného ohrožení jejich života a zdraví, která se týkají výkonu práce, přičemž tato povinnost se vztahuje na všechny fyzické osoby, které se s jeho vědomím zdržují na jeho pracovištích. Současně má vytvářet bezpečné a zdraví neohrožující pracovní prostředí a pracovní podmínky vhodnou organizací bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a přijímáním opatření k předcházení rizikům.

Zde je nutné zdůraznit, že překážka v práci na straně zaměstnavatele, kdy zaměstnanci nebyl na základě výše uvedeného opatření zaměstnavatele k ochraně zdraví při práci umožněn výkon práce, je kryta náhradou mzdy nebo platu. O překážku v práci na straně zaměstnance by se jednalo pouze pokud by byl zaměstnanec uznán dočasně práce neschopným zaměstnanec byl uznán dočasně práce neschopným nebo by mu byla nařízena karanténa.

Zcela zásadní pro efektivitu navržených opatření je pak také u zaměstnavatele důsledně ze strany OZO prosazovat nezbytnost s přijatými preventivními opatřeními prokazatelně seznámit všechny zúčastněné osoby, které se na pracovištích zaměstnavatele vyskytují.

Použitá literatura:

• Bělina, M. Zákoník práce: komentář. 2. vyd. V Praze: C.H. Beck, 2015. ISBN 978-80-7400-290-8.
• Neugebauer, T. Bezpečnost a ochrana zdravá při práci v kostce neboli o čem je současná BOZP. 2. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2016, 380 s.
• Sněmovní tisk 881 vládní návrh zákona o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru označovaného jako SARS-CoV-2 v oblasti prokazování plnění kvalifikačních předpokladů pro účely pracovněprávních vztahů.