Po více než 20 letech od přijetí směrnice 96/71/ES o vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb („směrnice 96/71/ES“) se ukázalo jako nezbytné dosáhnout na úrovni EU lepší rovnováhy mezi podporou volného pohybu služeb a potřebou ochrany pracovníků, kteří jsou v rámci přeshraničního poskytování takových služeb vysíláni k výkonu práce do jiných členských států EU.
Za účelem potřebné revize směrnice 96/71/ES byla v nedávné době Evropským parlamentem a Radou EU přijata1) směrnice 2018/957 (dále jen „Směrnice“) – tato musí být řádně a včas tzv. transponována, kdy členské státy musí přijmout legislativní opatření za účelem dosažení souladu vnitrostátní právní úpravy s touto Směrnicí, a to nejpozději do 30. července 2020. V ČR má být takovýmto legislativním opatřením návrh zákona, který byl v nedávné době předložen MPSV do vnějšího připomínkového řízení a kterým se mění zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů („zákoník práce“), a zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů („zákon o zaměstnanosti“), jenž má nabýt účinnosti dne 30. července 2020 (dále jen „Transpoziční novela“).
Autoři si kladou za cíl čtenáře seznámit s následujícími změnami, které Směrnice a Transpoziční novela do úpravy vysílání zaměstnanců v rámci nadnárodního poskytování služeb přinese: