99/1963 Sb.
Občanský soudní řád
ze dne 4. prosince 1963
Změna: 36/1967 Sb.
Změna: 158/1969 Sb.
Změna: 49/1973 Sb.
Změna: 20/1975 Sb.
Změna: 133/1982 Sb.
Změna: 180/1990 Sb.
Změna: 328/1991 Sb.
Změna: 519/1991 Sb.
Změna: 263/1992 Sb., 24/1993 Sb.
Změna: 171/1993 Sb.
Změna: 283/1993 Sb.
Změna: 117/1994 Sb.
Změna: 152/1994 Sb.
Změna: 216/1994 Sb.
Změna: 84/1995 Sb.
Změna: 118/1995 Sb.
Změna: 238/1995 Sb.
Změna: 118/1995 Sb., 160/1995 Sb., 238/1995 Sb., 247/1995 Sb.
Změna: 31/1996 Sb., 142/1996 Sb.
Změna: 269/1996 Sb.
Změna: 202/1997 Sb.
Změna: 227/1997 Sb.
Změna: 15/1998 Sb.
Změna: 91/1998 Sb.
Změna: 165/1998 Sb.
Změna: 326/1999 Sb.
Změna: 2/2000 Sb.
Změna: 46/2000 Sb.
Změna: 360/1999 Sb.
Změna: 27/2000 Sb., 105/2000 Sb.
Změna: 130/2000 Sb.
Změna: 204/2000 Sb.
Změna: 227/2000 Sb.
Změna: 370/2000 Sb. (část)
Změna: 30/2000 Sb., 155/2000 Sb., 220/2000 Sb., 367/2000 Sb., 370/2000 Sb.
Změna: 120/2001 Sb.
Změna: 137/2001 Sb.
Změna: 231/2001 Sb.
Změna: 271/2001 Sb.
Změna: 451/2001 Sb., 491/2001 Sb., 501/2001 Sb.
Změna: 317/2001 Sb.
Změna: 202/2002 Sb., 226/2002 Sb.
Změna: 276/2001 Sb., 151/2002 Sb., 320/2002 Sb.
Změna: 476/2002 Sb., 88/2003 Sb.
Změna: 120/2004 Sb.
Změna: 153/2004 Sb.
Změna: 237/2004 Sb., 257/2004 Sb.
Změna: 340/2004 Sb.
Změna: 436/2004 Sb.
Změna: 555/2004 Sb. (část)
Změna: 628/2004 Sb.
Změna: 554/2004 Sb., 555/2004 Sb.
Změna: 59/2005 Sb.
Změna: 170/2005 Sb.
Změna: 216/2005 Sb.
Změna: 205/2005 Sb.
Změna: 342/2005 Sb.
Změna: 377/2005 Sb.
Změna: 383/2005 Sb.
Změna: 501/2004 Sb., 413/2005 Sb.
Změna: 56/2006 Sb.
Změna: 79/2006 Sb. (část)
Změna: 57/2006 Sb., 79/2006 Sb., 113/2006 Sb.
Změna: 133/2006 Sb.
Změna: 216/2006 Sb.
Změna: 233/2006 Sb.
Změna: 134/2006 Sb.
Změna: 115/2006 Sb.
Změna: 308/2006 Sb.
Změna: 315/2006 Sb.
Změna: 112/2006 Sb., 135/2006 Sb., 264/2006 Sb., 308/2006 Sb. (část)
Změna: 296/2007 Sb.
Změna: 104/2008 Sb.
Změna: 123/2008 Sb., 126/2008 Sb.
Změna: 259/2008 Sb.
Změna: 295/2008 Sb.
Změna: 384/2008 Sb.
Změna: 189/2006 Sb., 129/2008 Sb., 274/2008 Sb., 305/2008 Sb.
Změna: 7/2009 Sb. (část)
Změna: 7/2009 Sb.
Změna: 218/2009 Sb.
Změna: 198/2009 Sb.
Změna: 285/2009 Sb., 286/2009 Sb.
Změna: 420/2009 Sb.
Změna: 227/2009 Sb.
Změna: 281/2009 Sb., 347/2010 Sb., 409/2010 Sb.
Změna: 69/2011 Sb.
Změna: 48/2010 Sb.
Změna: 139/2011 Sb.
Změna: 188/2011 Sb.
Změna: 186/2011 Sb.
Změna: 218/2011 Sb.
Změna: 355/2011 Sb., 364/2011 Sb., 420/2011 Sb., 470/2011 Sb.
Změna:167/2012 Sb.
Změna: 202/2012 Sb.
Změna: 334/2012 Sb.
Změna: 147/2012 Sb., 396/2012 Sb., 399/2012 Sb., 401/2012 Sb., 404/2012 Sb.
Změna: 45/2013 Sb. (část)
Změna: 369/2012 Sb., 45/2013 Sb. (část)
Změna: 45/2013 Sb.
Změna: 241/2013 Sb.
Změna: 293/2013 Sb.
Změna: 396/2012 Sb. (část), 252/2014 Sb.
Změna: 87/2015 Sb.
Změna: 139/2015 Sb.
Změna: 164/2015 Sb.
Změna: 205/2015 Sb.
Změna: 375/2015 Sb., 377/2015 Sb.
Změna: 298/2016 Sb.
Změna: 222/2017 Sb.
Změna: 258/2017 Sb.
Změna: 296/2017 Sb.
Změna: 291/2017 Sb.
Změna: 365/2017 Sb.
Změna: 307/2018 Sb.
Změna: 287/2018 Sb.
Změna: 111/2019 Sb.
Změna: 191/2020 Sb.
Změna: 588/2020 Sb., 38/2021 Sb., 192/2021 Sb.
Změna: 218/2021 Sb., 286/2021 Sb.
Změna: 214/2022 Sb.
Změna: 105/2023 Sb.
Změna: 172/2023 Sb.
Změna: 281/2023 Sb.
Změna: 277/2019 Sb., 349/2023 Sb., 412/2023 Sb.
Změna: 85/2024 Sb.
Změna: 180/2024 Sb.
Změna: 252/2024 Sb.
Národní shromáždění Československé socialistické republiky se usneslo na tomto
zákoně:
ČÁST PRVNÍ
Obecná ustanovení
Hlava první
Základní ustanovení
§ 1
Občanský soudní řád upravuje postup soudu a účastníků v občanském soudním
řízení tak, aby byla zajištěna spravedlivá ochrana soukromých práv a oprávněných
zájmů účastníků, jakož i výchova k dodržování smluv a zákonů, k čestnému plnění povinností
a k úctě k právům jiných osob.
§ 2
V občanském soudním řízení soudy projednávají a rozhodují spory a jiné
právní věci a provádějí výkon rozhodnutí, která nebyla splněna dobrovolně; dbají
přitom, aby nedocházelo k porušování práv a právem chráněných zájmů a aby práv nebylo
zneužíváno.
§ 3
Občanské soudní řízení je jednou ze záruk spravedlnosti a práva, slouží
upevňování a rozvíjení zásad soukromého práva. Každý se může domáhat u soudu ochrany
soukromého práva, které bylo ohroženo nebo porušeno.
§ 6
V řízení postupuje soud předvídatelně a v součinnosti s účastníky řízení
tak, aby ochrana práv byla rychlá a účinná a aby skutečnosti, které jsou mezi účastníky
sporné, byly podle míry jejich účasti spolehlivě zjištěny. Ustanovení tohoto zákona
musí být vykládána a používána tak, aby nedocházelo k jejich zneužívání.
Hlava druhá
Soudy
Pravomoc
§ 7
(1) V občanském soudním řízení projednávají a rozhodují soudy spory a
jiné právní věci, které vyplývají z poměrů soukromého práva, pokud je podle zákona
neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány.
(2) Spory a jiné právní věci uvedené v odstavci 1, o nichž podle zákona
rozhodly jiné orgány než soudy, soudy v občanském soudním řízení projednávají a rozhodují
za podmínek uvedených v části páté tohoto zákona.
(3) Jiné věci projednávají a rozhodují soudy v občanském soudním řízení,
jen stanoví-li to zákon.
(4) Pravomoc soudů ve věcech správního soudnictví upravuje zvláštní
zákon.96)
Příslušnost
§ 9
(1) Nestanoví-li zákon jinak, jsou k řízení v prvním stupni příslušné
okresní soudy.
(2) Krajské soudy rozhodují jako soudy prvního stupně
a) ve sporech o vzájemné vypořádání úhrady přeplatku na dávce důchodového
pojištění, nemocenského pojištění, státní sociální podpory a pomoci v hmotné nouzi
a ve sporech o vzájemné vypořádání regresní náhrady zaplacené v důsledku vzniku nároku
na dávku nemocenského pojištění,
b) ve sporech o určení nezákonnosti stávky nebo výluky,
c) ve sporech týkajících se cizího státu nebo osob požívajících diplomatických
imunit a výsad, jestliže tyto spory patří do pravomoci soudů České republiky,
d) ve sporech o zrušení rozhodnutí rozhodce o plnění závazků z kolektivní
smlouvy,
e) ve věcech vyplývajících z právních poměrů, které souvisejí se
zakládáním obchodních korporací, ústavů, nadací a nadačních fondů, a ve sporech mezi
obchodními korporacemi, jejich společníky nebo členy, jakož i mezi společníky nebo
členy navzájem, vyplývají-li z účasti na obchodní korporaci,
f) ve sporech mezi obchodními korporacemi, jejich společníky nebo
členy a členy jejich orgánů nebo likvidátory, jde-li o vztahy týkající se výkonu
funkce členů orgánů nebo likvidace,
g) ve sporech vyplývajících z práva duševního vlastnictví,
h) ve sporech o ochranu práv porušených nebo ohrožených nekalým soutěžním
jednáním nebo nedovoleným omezením soutěže,
i) ve věcech ochrany názvu a pověsti právnické osoby,
j) ve sporech z finančního zajištění a sporech týkajících se investičních
nástrojů a cenných papírů nebo zaknihovaných cenných papírů, i když se nejedná o
investiční nástroje,
k) ve sporech z obchodů na komoditní burze,
l) ve věcech jednání shromáždění společenství vlastníků a sporů z
toho vzniklých, s výjimkou sporů o příspěvky členů společenství vlastníků na správu
domu a pozemku, sporů o zálohy na úhradu za služby a způsobu rozúčtování cen služeb,
m) ve sporech z přeměn právnických osob,
n) ve sporech z nakládání s obchodním závodem nebo jeho částí,
o) ve sporech ze smluv na stavební práce, které jsou nadlimitními
veřejnými zakázkami, včetně dodávek nezbytných k provedení těchto smluv,
p) ve věcech zákonného ručení při porušení péče řádného hospodáře,
q) ve sporech vyplývajících z úpravy podnikatelských seskupení,
r) ve sporech o zajištění pohledávek věřitelů při snížení základního
kapitálu obchodních společností nebo při snížení základního členského vkladu družstev.
(3) Nejvyšší soud České republiky (dále jen "Nejvyšší soud") rozhoduje
jako soud prvního stupně, stanoví-li tak zvláštní právní předpis.
§ 9a
K projednání žaloby podle § 91a jsou příslušné v prvním stupni okresní
nebo krajské soudy podle toho, u kterého z těchto soudů probíhá v prvním stupni řízení
o věci nebo právu, na něž si žalobce činí nárok.
§ 10
(1) Krajské soudy rozhodují o odvoláních proti rozhodnutím okresních
soudů.
(2) O odvoláních proti rozhodnutím krajských soudů jako soudů prvního
stupně rozhoduje vrchní soud.
§ 10a
O dovoláních proti rozhodnutím krajských nebo vrchních soudů jako soudů
odvolacích rozhoduje Nejvyšší soud.
§ 11
(1) Řízení se koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný. Pro
určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti,
které tu jsou v době jeho zahájení. Věcně a místně příslušným je vždy také soud,
jehož příslušnost již není možné podle zákona zkoumat nebo jehož příslušnost byla
určena pravomocným rozhodnutím příslušného soudu.
(2) Je-li místně příslušných několik soudů, může se řízení konat u kteréhokoli
z nich.
(3) Jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale
podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který
soud věc projedná a rozhodne.
§ 12
(1) Nemůže-li příslušný soud o věci jednat, protože jeho soudci jsou
vyloučeni (§ 14, § 15 odst. 2 a § 16a), musí být věc přikázána jinému soudu téhož
stupně.
(2) Věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti.
(3) O přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen
příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo se vyjádřit
k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu,
pro který by věc měla být přikázána.
Vyloučení soudců
§ 14
(1) Soudci a přísedící jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci,
jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům
je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.
(2) U soudu vyššího stupně jsou vyloučeni i soudci, kteří projednávali
nebo rozhodovali věc u soudu nižšího stupně, a naopak. Totéž platí, jde-li o rozhodování
o dovolání.
(3) Z projednávání a rozhodnutí žaloby pro zmatečnost jsou vyloučeni
také soudci, kteří žalobou napadené rozhodnutí vydali nebo věc projednávali.
(4) Důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které
spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho
rozhodování v jiných věcech.
§ 15
(1) Jakmile se soudce nebo přísedící dozví o skutečnosti, pro kterou
je vyloučen, oznámí ji neprodleně předsedovi soudu. V řízení lze zatím učinit jen
takové úkony, které nesnesou odkladu.
(2) Předseda soudu určí podle rozvrhu práce místo soudce (přísedícího)
uvedeného v odstavci 1 jiného soudce (přísedícího) nebo, týká-li se oznámení všech
členů senátu, přikáže věc jinému senátu; není-li to možné, předloží věc k rozhodnutí
podle § 12 odst. 1. Jde-li o vyloučení podle § 14 odst. 1 a předseda soudu má za
to, že tu není důvod pochybovat o nepodjatosti soudce (přísedícího), předloží věc
k rozhodnutí soudu uvedenému v § 16 odst. 1.
§ 15a
(1) Účastníci mají právo vyjádřit se k osobám soudců a přísedících, kteří
mají podle rozvrhu práce věc projednat a rozhodnout. O tom musí být soudem poučeni.
(2) Účastník je povinen námitku podjatosti soudce (přísedícího) uplatnit
nejpozději při prvním jednání, kterého se zúčastnil soudce (přísedící), o jehož vyloučení
jde; nevěděl-li v této době o důvodu vyloučení nebo vznikl-li tento důvod později,
může námitku uplatnit do 15 dnů po té, co se o něm dozvěděl. Později může námitku
podjatosti účastník uplatnit jen tehdy, jestliže nebyl soudem poučen o svém právu
vyjádřit se k osobám soudců (přísedících).
(3) V námitce podjatosti musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst.
4) uvedeno, proti kterému soudci (přísedícímu) směřuje, v čem je spatřován důvod
pochybnosti o jeho nepodjatosti, popřípadě kdy se o něm účastník podávající námitku
dozvěděl, a jakými důkazy může být prokázán.
§ 15b
(1) K rozhodnutí o námitce podjatosti soud věc předloží s vyjádřením
dotčených soudců (přísedících) svému nadřízenému soudu. V řízení lze zatím učinit
jen takové úkony, které nesnesou odkladu.
(2) Ustanovení odstavce 1 neplatí, byla-li námitka uplatněna před nebo
v průběhu jednání, při němž byla věc rozhodnuta, a má-li soud za to, že námitka není
důvodná.
(3) Ustanovení odstavce 1 neplatí také tehdy, uplatnil-li účastník v
námitce stejné okolnosti, o nichž bylo nadřízeným soudem (jiným senátem Nejvyššího
soudu) již rozhodnuto, nebo je-li námitka zjevně opožděná.
§ 16
(1) O tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený
soud v senátě. O vyloučení soudců Nejvyššího soudu rozhodne jiný senát téhož soudu.
(2) Opožděně podanou námitku (§ 15a odst. 2) soud uvedený v odstavci
1 odmítne.
(3) Dokazování k prokázání důvodu vyloučení soudce (přísedícího) provede
soud uvedený v odstavci 1 buď sám nebo prostřednictvím dožádaného soudu. Neprovádí-li
se dokazování, není třeba k rozhodnutí podle odstavců 1 a 2 nařizovat jednání.
§ 16a
(1) Jestliže bylo rozhodnuto, že soudce (přísedící) je vyloučen, předseda
soudu podle rozvrhu práce určí místo něho jiného soudce (přísedícího) nebo, jestliže
byli vyloučeni všichni členové senátu, přikáže věc jinému senátu; není-li to možné,
předloží věc k rozhodnutí podle § 12 odst. 1.
(2) Bylo-li rozhodnutí odvolacím nebo dovolacím soudem anebo na základě
žaloby pro zmatečnost zrušeno proto, že ve věci rozhodoval vyloučený soudce (přísedící),
nebo nařídil-li odvolací nebo dovolací soud, aby věc v dalším řízení projednal a
rozhodl jiný senát (samosoudce), postupuje se obdobně podle odstavce 1.
§ 16b
Usnesení nadřízeného soudu podle § 16 odst. 1 a 2 je závazné pro soud
a pro účastníky řízení; ustanovení § 205 odst. 2 písm. a), § 219a odst. 1 písm. a),
§ 229 odst. 1 písm. e) a § 242 odst. 3 věta druhá tím nejsou dotčena.
Hlava třetí
Účast na řízení
Účastníci
§ 18
(1) Účastníci mají v občanském soudním řízení rovné postavení. Mají právo
jednat před soudem ve své mateřštině. Soud je povinen zajistit jim stejné možnosti
k uplatnění jejich práv.
(2) Účastníku, jehož mateřštinou je jiný než český jazyk, soud ustanoví
tlumočníka, jakmile taková potřeba vyjde v řízení najevo. Totéž platí, jde-li o ustanovení
tlumočníka účastníku, s nímž se nelze dorozumět jinak než některým z komunikačních
systémů neslyšících a hluchoslepých osob54).
§ 19
Způsobilost být účastníkem řízení má ten, kdo má právní osobnost; jinak
jen ten, komu ji zákon přiznává.
§ 20
(1) Každý může před soudem jako účastník samostatně právně jednat (procesní
způsobilost) v tom rozsahu, v jakém je svéprávný.
(2) Přiznává-li zvláštní právní předpis namísto státu někomu jinému způsobilost
samostatně jednat před soudem ve věci týkající se majetku státu, jedná tato osoba
jako účastník.
§ 21
(1) Za právnickou osobu jedná
a) člen statutárního orgánu; tvoří-li statutární orgán více osob,
jedná za právnickou osobu předseda statutárního orgánu, popřípadě jeho člen, který
tím byl pověřen; je-li předsedou nebo pověřeným členem právnická osoba, jedná vždy
fyzická osoba, která je k tomu touto právnickou osobou zmocněna nebo jinak oprávněna,
nebo
b) její zaměstnanec (člen), který tím byl statutárním orgánem pověřen,
nebo
c) vedoucí jejího odštěpného závodu, jde-li o věci týkající se tohoto
závodu, nebo
d) její prokurista, může-li podle udělené prokury jednat samostatně.
(2) Ustanovení odstavce 1 se nepoužije, stanoví-li tento nebo zvláštní
zákon, že za právnickou osobu jednají jiné osoby.
(3) Byla-li u právnické osoby zavedena nucená správa, dočasná správa
nebo správa pro řešení krize podle zákona upravujícího ozdravné postupy a řešení
krize na finančním trhu, jedná za ni nucený správce, dočasný správce nebo osoba vykonávající
správu pro řešení krize podle zákona upravujícího ozdravné postupy a řešení krize
na finančním trhu, která má podle zákona postavení jejího statutárního orgánu, popřípadě
zaměstnanci právnické osoby, které tím nucený správce, dočasný správce nebo osoba
vykonávající správu pro řešení krize pověřila; jinak se postupuje podle odstavců
1 a 2.
(4) Za právnickou osobu nemůže jednat ten, jehož zájmy jsou v rozporu
se zájmy právnické osoby.
(5) Každý, kdo jedná za právnickou osobu, musí své oprávnění prokázat.
V téže věci může za právnickou osobu současně jednat jen jediná osoba.
§ 21a
(1) Za stát před soudem vystupuje
a) Úřad pro zastupování státu ve věcech
majetkových v případech stanovených podle zvláštního právního předpisu,55a)
b) organizační
složka státu příslušná podle zvláštního právního předpisu v ostatních případech.
(2) Vystupuje-li před soudem za stát Úřad pro zastupování státu ve věcech
majetkových, jedná před soudem jménem státu zaměstnanec zařazený v Úřadu pro zastupování
státu ve věcech majetkových, pověřený jeho generálním ředitelem.
(3) Vystupuje-li před soudem za stát organizační složka státu příslušná
podle zvláštního právního předpisu, jedná před soudem jménem státu vedoucí organizační
složky státu nebo jím pověřený zaměstnanec působící u této nebo jiné organizační
složky státu.
(4) Ustanovení § 21 odst. 4 a 5 platí obdobně.
Zástupci účastníků
a) na základě zákona
b) na základě plné moci
§ 24
(1) Účastník se může dát v řízení zastupovat zástupcem, jejž si zvolí.
Nejedná-li se o zastupování podle § 26 nebo podle § 26a, může být zvoleným zástupcem
účastníka jen fyzická osoba. V téže věci může mít účastník současně jen jednoho zvoleného
zástupce.
(2) Jsou-li v řízení projednávány utajované informace, mohou účastníky
zastupovat pouze fyzické osoby, které se prokáží platným osvědčením fyzické osoby
pro příslušný stupeň utajení těchto utajovaných informací vydaným podle zvláštního
právního předpisu56), nebo které byly poučeny způsobem uvedeným v § 40a odst. 1.
§ 25
(1) Zástupcem si účastník může vždy zvolit advokáta. Advokátu lze udělit
pouze plnou moc pro celé řízení (dále jen "procesní plná moc").
(2) Advokát je oprávněn dát se zastupovat jiným advokátem nebo, s výjimkou
případů, v nichž je zastoupení advokátem podle tohoto zákona povinné, advokátním
koncipientem nebo svým zaměstnancem jako dalším zástupcem.
§ 25a
(1) Účastník si může zvolit zástupcem též notáře; notář může účastníka
zastupovat jen v rozsahu svého oprávnění stanoveného zvláštními předpisy.57) Notáři
lze udělit pouze procesní plnou moc.
(2) Notář je oprávněn dát se zastupovat jiným notářem a, s výjimkou
případů, v nichž je zastoupení notářem podle tohoto zákona povinné, též notářským
kandidátem nebo notářským koncipientem.
§ 25b
S výjimkou dovolání si účastník může zvolit zástupcem též patentového
zástupce; patentový zástupce může účastníka zastupovat jen v rozsahu oprávnění stanoveného
zvláštním právním předpisem.57b)
§ 26
(1) Odborová organizace může, s výjimkou věcí týkajících se vztahů
mezi podnikateli vyplývajících z podnikatelské činnosti, v řízení zastupovat účastníka,
který je jejím členem.
(2) Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí (dále jen "Úřad") může
zastupovat účastníka v řízení o určení nebo změnu vyživovací povinnosti a v řízení
o výkon rozhodnutí ukládajícího povinnost k placení výživného, jde-li o věci se vztahem
k cizině.
(3) Ve věcech ochrany před diskriminací na základě pohlaví, rasového
nebo etnického původu, náboženství, víry, světového názoru, zdravotního postižení,
věku anebo sexuální orientace se účastník může dát v řízení zastupovat též právnickou
osobou vzniklou na základě zvláštního právního předpisu, k jejímž činnostem uvedeným
ve stanovách patří ochrana před takovou diskriminací.
(4) Ve sporech o nárocích vycházejících z autorského zákona, o nárocích
z ohrožení a porušení práv podle autorského zákona a o nárocích na vydání bezdůvodného
obohacení získaného na úkor toho, komu svědčí práva podle autorského zákona, se účastník
může dát zastupovat právnickou osobou, k jejímuž předmětu podnikání, popřípadě činnosti
patří ochrana práv podle autorského zákona.
(5) Je-li ve věcech pracovních žalobcem cizinec, může se dát v řízení
zastupovat též právnickou osobou vzniklou na základě zvláštního právního předpisu,
k jejímž činnostem uvedeným ve stanovách patří ochrana práv cizinců; za právnickou
osobu jedná k tomu pověřený její zaměstnanec nebo člen, který má vysokoškolské právnické
vzdělání, které je podle zvláštních právních předpisů vyžadováno pro výkon advokacie.
Ustanovení tohoto odstavce o zastoupení cizince právnickou osobou se použije i v
případech, ve kterých se uplatní přímo použitelný předpis Evropské unie z oblasti
volného pohybu pracovníků105).
(6) Ve věcech pracovních a ve věcech vyplývajících ze zákona o pobytu
cizinců na území České republiky se může dát cizinec, který na území pobývá na vízum
k pobytu nad 90 dnů za účelem sezónního zaměstnání, v řízení zastupovat právnickou
osobou, k jejímž činnostem uvedeným ve stanovách patří ochrana práv cizinců.
(7) Ve věcech ochrany osobních údajů se může dát subjekt údajů v řízení
zastupovat též právnickou osobou, jejíž zisk se nerozděluje a k jejímž činnostem
uvedeným v zakladatelském právním jednání patří ochrana práv subjektů údajů; za právnickou
osobu jedná k tomu pověřený její zaměstnanec nebo člen, který má vysokoškolské právnické
vzdělání, které je podle zvláštních předpisů vyžadováno pro výkon advokacie.
(8) Převezme-li odborová organizace nebo Úřad anebo právnická osoba
podle odstavců 3, 4 a 6 zastoupení, jedná jejich jménem za zastoupeného osoba uvedená
v § 21.
§ 26a
(1) V případech a za podmínek uvedených ve zvláštním právním předpise55a)
může být obec v řízení zastoupena státem, za nějž před soudem vystupuje Úřad pro
zastupování státu ve věcech majetkových.
(2) Při zastupování podle odstavce 1 lze státu udělit pouze procesní
plnou moc.
(3) Převezme-li stát zastoupení podle odstavce 1, jedná jménem státu
za zastoupenou obec zaměstnanec zařazený v Úřadu pro zastupování státu ve věcech
majetkových, pověřený jeho generálním ředitelem.
§ 27
(1) Účastník se může dát zastoupit také kteroukoliv fyzickou osobou,
která je plně svéprávná. Tento zástupce může jednat jedině osobně.
(2) Soud rozhodne, že zastoupení podle odstavce 1 nepřipouští, jestliže
zástupce zřejmě není způsobilý k řádnému zastupování, anebo jestliže jako zástupce
vystupuje v různých věcech opětovně.
(3) Soud je povinen zaslat Ministerstvu spravedlnosti opis rozhodnutí
podle odstavce 2 do 30 dnů od právní moci takového rozhodnutí.
§ 28
(1) Zástupci, jejž si účastník zvolil, udělí písemně nebo ústně do
protokolu procesní plnou moc nebo plnou moc jen pro určité úkony.
(2) Odvolání plné moci účastníkem nebo její výpověď zástupcem jsou
vůči soudu účinné, jakmile mu byly účastníkem nebo zástupcem oznámeny; vůči jiným
účastníkům řízení jsou účinné, jakmile jim byly oznámeny soudem.
(3) Zvolí-li si účastník jiného zástupce, platí, že tím také vypověděl
plnou moc dosavadnímu zástupci.
(4) Podpisy na písemné plné moci, na odvolání plné moci nebo na její
výpovědi musí být úředně ověřeny, jen stanoví-li to zákon nebo rozhodl-li tak předseda
senátu.
(5) Ztratí-li zastoupený způsobilost být účastníkem řízení, popřípadě
zemře-li nebo zanikne-li zástupce, plná moc zaniká.
(6) Nevyplývá-li z plné moci něco jiného, plná moc zaniká dnem právní
moci rozhodnutí, kterým bylo skončeno řízení, pro něž byla udělena.
c) na základě rozhodnutí
§ 29
(1) Není-li zastoupena fyzická osoba, která jako účastník řízení nemůže
před soudem samostatně jednat, ustanoví jí předseda senátu opatrovníka, je-li tu
nebezpečí z prodlení. Stejně se postupuje, stanoví-li tak zvláštní předpis.
(2) Opatrovníka ustanoví předseda senátu též právnické osobě, která
jako účastník řízení nemůže před soudem vystupovat proto, že tu není osoba oprávněná
za ni jednat nebo že je sporné, kdo je osobou oprávněnou za ni jednat (§ 21), je-li
tu nebezpečí z prodlení.
(3) Pokud neučiní jiná opatření, může předseda senátu ustanovit opatrovníka
také neznámým dědicům zůstavitele, nebyl-li dosud v řízení o dědictví stanoven okruh
jeho dědiců, účastníku, jehož pobyt není znám, jemuž se nepodařilo doručit na známou
adresu v cizině, který byl stižen duševní poruchou nebo z jiných zdravotních důvodů
se nemůže nikoliv jen po přechodnou dobu účastnit řízení nebo který není schopen
srozumitelně se vyjadřovat.
(4) Opatrovníkem podle odstavců 1 až 3 soud jmenuje zpravidla osobu
blízkou, případně jinou vhodnou osobu, nebrání-li tomu zvláštní důvody. Advokáta
lze jmenovat opatrovníkem, jen jestliže jím nemůže být jmenován někdo jiný. Jinou
osobu než advokáta lze jmenovat opatrovníkem, jen jestliže s tím souhlasí. Nerozhodl-li
soud jinak, opatrovník ustanovený podle odstavců 1 až 3 vystupuje v řízení před soudem
prvního stupně, v odvolacím a v dovolacím řízení.
§ 29a
Účastníku, který pořídil předběžné prohlášení v očekávání vlastní nezpůsobilosti
právně jednat, ustanoví soud opatrovníkem s jejím souhlasem osobu za opatrovníka
označenou v předběžném prohlášení.
§ 30
(1) Účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen
od soudních poplatků (§ 138), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže
je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že může tuto žádost podat, je předseda
senátu povinen účastníka poučit.
(2) Vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o ustanovení
zástupce pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem (notářem), ustanoví mu
předseda senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce z řad advokátů.
nadpis vypuštěn
§ 32
Společné ustanovení
(1) Každý, kdo v řízení vystupuje jako zástupce účastníka, popřípadě
jako jeho další zástupce, musí své oprávnění doložit již při prvním úkonu, který
ve věci učinil.
(2) Zástupcem účastníka nemůže být ten, jehož zájmy jsou v rozporu se
zájmy zastoupeného.
(3) Povinnost soudu poskytnout účastníku potřebná poučení, výzvy nebo
upozornění lze splnit i tím, že budou poskytnuty jeho zástupci; to neplatí, udělil-li
účastník svému zástupci plnou moc jen pro určité úkony.
Nadpis vypuštěn
§ 35
nadpis vypuštěn
(1) V zákonem stanovených případech může státní zastupitelství, popřípadě
nejvyšší státní zástupce, podat návrh na zahájení řízení nebo do občanského soudního
řízení vstoupit.
(2) Státní zastupitelství nebo nejvyšší státní zástupce jsou v takovém
řízení oprávněni ke všem úkonům, které může vykonat účastník řízení, pokud nejde
o úkony, které může vykonat jen účastník právního poměru.
§ 35a
(1) Zvláštní právní předpis55a) stanoví, ve kterých případech a za jakých
podmínek může podat návrh na zahájení řízení anebo do řízení vstoupit Úřad pro zastupování
státu ve věcech majetkových.
(2) Pokud Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových vstoupí do
řízení podle odstavce 1, je oprávněn ke všem úkonům, které může vykonat účastník
řízení, pokud nejde o úkony, které může vykonat jen účastník právního poměru.
Hlava čtvrtá
Úkony soudu a účastníků
Úkony soudu
§ 36
(1) V řízení před soudem jedná a rozhoduje senát nebo jediný soudce (samosoudce).
Všichni členové senátu jsou si při rozhodování rovni.
(2) Rozvrh práce určí, který senát nebo který jediný soudce (samosoudce)
věc projedná a rozhodne.
§ 36a
(1) V řízení před okresním soudem jedná a rozhoduje senát:
a) ve
věcech pracovních,
b) v dalších věcech, o nichž to stanoví zákon.
(2) V ostatních věcech jedná a rozhoduje v řízení před okresním soudem
samosoudce.
(3) V řízení před krajským soudem jako soudem prvého stupně jedná a rozhoduje
samosoudce; senát jedná a rozhoduje v řízení v prvním stupni, stanoví-li tak zákon,
a v odvolacím řízení.
§ 36d
(1) Nestanoví-li zákon jinak, předseda senátu nebo jím pověřený člen
senátu může ve věcech příslušejících senátu provádět jen takové úkony, jimiž se nerozhoduje
ve věci.
(2) V případech, kdy podle zákona jedná a rozhoduje samosoudce, příslušejí
mu jak práva a povinnosti předsedy senátu, tak i práva, která jsou jinak vyhrazena
pouze senátu.
§ 37
(1) Senát rozhoduje po poradě; kromě členů senátu a zapisovatele nesmí
být nikdo jiný poradě přítomen.
(2) K rozhodnutí je třeba většiny hlasů, přičemž hlasovat jsou povinni
všichni členové senátu. Hlasování řídí předseda senátu. Přísedící hlasují před soudci
a mladší soudci (přísedící) před staršími, předseda senátu hlasuje poslední.
§ 38a
Zvláštní zákon stanoví, ve kterých jednoduchých věcech mohou samostatně
rozhodovat a ve kterých dalších věcech mohou samostatně provádět jednotlivé úkony
vyšší soudní úředníci. Tento zvláštní zákon stanoví též kvalifikační a další předpoklady
pro výkon funkce vyššího soudního úředníka.
§ 38b
Asistent soudce Nejvyššího soudu
Asistent soudce Nejvyššího soudu činí jednotlivé úkony občanského soudního
řízení z pověření soudce Nejvyššího soudu.
§ 39
(1) Úkony, které by příslušný soud mohl provést jen s obtížemi nebo se
zvýšenými, neúčelnými náklady anebo které v jeho obvodu provést nelze, provede na
dožádání jiný soud nebo je soud provede s využitím technického zařízení pro přenos
obrazu a zvuku (dále jen "videokonferenční zařízení"). Dožádaným soudem je okresní
soud.
(2) Nemůže-li dožádaný soud provést úkon ve svém obvodu, postoupí dožádání
soudu, v jehož obvodu je možno úkon provést, je-li mu tento soud znám; jinak dožádání
vrátí.
(3) Úkony dožádaného soudu provádí samosoudce.
§ 40
(1) Úkony, při nichž soud jedná s účastníky, provádí dokazování nebo
vyhlašuje rozhodnutí, se zaznamenávají ve formě zvukového nebo zvukově obrazového
záznamu (dále jen „záznam“). Záznam je součástí spisu.
(2) Není-li pořízení záznamu možné nebo stanoví-li tak zákon, sepisuje
se o úkonech, při nichž soud jedná s účastníky, provádí dokazování nebo vyhlašuje
rozhodnutí, protokol. Soud může rozhodnout, že bude současně s pořízením záznamu
sepsán o úkonu protokol. Nejsou-li při úkonu přítomni účastníci, zástupci ani veřejnost
a soud provádí pouze listinné důkazy nebo vyhlašuje rozhodnutí, postačí pořízení
protokolu. V případě rozporu protokolu a záznamu má přednost záznam. Protokol se
sepisuje vždy o úkonu, kterým
a) byl uzavřen smír, nebo
b) došlo k uznání nároku podle § 153a odst. 1.
(3) Přepis záznamu nebo jeho části se pořídí, pokud tak ze závažných
důvodů určí soud. Přepis záznamu nebo jeho části se pořídí vždy, je-li podán řádný
nebo mimořádný opravný prostředek ve věci samé. Věta druhá se nepoužije, pokud soud
prvního stupně rozhoduje o odmítnutí odvolání podle § 208 odst. 1 nebo byl-li pořízen
protokol.
(4) Úkony prováděné soudním exekutorem se zaznamenávají ve formě záznamu
nebo protokolu.
(5) V přepisu záznamu nebo jeho části se označí projednávaná věc, uvedou
se přítomní, datum pořízení záznamu, datum vyhotovení přepisu a doslovný strukturovaný
přepis záznamu. Přepis podepisuje osoba, která jej vyhotovila.
(6) V protokolu se označí projednávaná věc, uvedou se přítomní, vylíčí
se průběh dokazování a uvede se obsah přednesů, poučení poskytnutá účastníkům, výroky
rozhodnutí a vyjádření účastníků o tom, zda se vzdávají odvolání proti vyhlášenému
rozhodnutí; nahrazuje-li protokol podání, musí mít též jeho náležitosti.
(7) Protokol podepisuje předseda senátu a zapisovatel; nemůže-li předseda
senátu protokol podepsat, podepíše jej za něho jiný člen senátu nebo jiný soudce,
kterého určil předseda soudu. Byl-li uzavřen smír nebo došlo-li k uznání nároku (§
153a odst. 1), podepisují protokol také účastníci smíru nebo žalovaný; nemohou-li
číst a psát nebo z jiných důvodů protokol podepsat, uvede předseda senátu do protokolu
kromě důvodu též, že úkon odpovídá jejich vůli, a příslušný záznam podepíše. Protokol
o hlasování podepisují všichni členové senátu a zapisovatel.
(8) Předseda senátu opraví v protokolu chyby v psaní a jiné zřejmé nesprávnosti.
Předseda senátu také rozhoduje o návrzích na doplnění protokolu a o námitkách proti
jeho znění.
§ 40a
(1) Jsou-li v řízení projednávány utajované informace, je předseda senátu
povinen přísedící, účastníky, osoby oprávněné za ně jednat (§ 21 až 21b), zástupce
účastníků, znalce, tlumočníky, osoby uvedené v § 116 odst. 3 a další osoby, které
se podle zákona musí zúčastnit řízení, předem podle zvláštního právního předpisu
poučit56a). Písemný záznam o tomto poučení založí předseda senátu do spisu a jeho
kopii zašle nejpozději do 30 dnů ode dne poučení Národnímu bezpečnostnímu úřadu.
(2) Poučení podle odstavce 1 není potřebné u těch osob, které se prokáží
platným osvědčením fyzické osoby pro příslušný stupeň utajení utajovaných informací
a poučením, vydanými podle zvláštního právního předpisu56a).
§ 40b
(1) O každém sporu nebo jiné právní věci se vede spis v listinné nebo
v elektronické podobě. Podmínky vedení spisu stanoví prováděcí právní předpis.
(2) Nestanoví-li zákon jinak, v listinné nebo v elektronické podobě vyhotovený
úkon soudu podepisuje předseda senátu nebo ten, kdo ho z pověření předsedy senátu
nebo podle zákona učinil. Jeho stejnopis se vyhotoví, jestliže je to třeba; podrobnosti
stanoví prováděcí právní předpis.
Úkony účastníků
§ 41
(1) Účastníci mohou provádět své úkony jakoukoli formou, pokud zákon
pro některé úkony nepředepisuje určitou formu.
(2) Každý úkon posuzuje soud podle jeho obsahu, i když je úkon nesprávně
označen.
(3) Hmotněprávní jednání účastníka učiněné vůči soudu je účinné také
vůči ostatním účastníkům, avšak teprve od okamžiku, kdy se o něm v řízení dozvěděli;
to platí i tehdy, je-li pro platnost hmotněprávního jednání předepsána písemná forma.
Ustanovení § 40 odst. 3 se použije obdobně.
§ 41a
(1) Nestanoví-li zákon jinak, může účastník učinit úkon jen výslovně.
(2) K úkonu účastníka, který je vázán na splnění podmínky nebo doložení
času, se nepřihlíží.
(3) K úkonu účastníka, který není za řízení přípustný, se nepřihlíží.
(4) Úkon může být odvolán, jen jestliže jeho odvolání dojde soudu nejpozději
současně s tímto úkonem.
§ 41b
Dokud nebyl uzavřený smír nebo uznání nároku (§ 153a odst. 1), k nimž
došlo do protokolu, podepsán také účastníky smíru nebo žalovaným, soud k těmto úkonům
nepřihlíží.
§ 42
(1) Podání je možno učinit písemně. Písemné podání se činí v listinné
nebo elektronické podobě prostřednictvím veřejné datové sítě nebo telefaxem.
(2) Písemné podání obsahující návrh ve věci samé učiněné telefaxem nebo
v elektronické podobě je třeba nejpozději do 3 dnů doplnit předložením jeho originálu,
případně písemným podáním shodného znění. K těmto podáním, pokud nebyla ve stanovené
lhůtě doplněna, soud nepřihlíží. Stanoví-li to předseda senátu, je účastník povinen
soudu předložit originál (písemné podání shodného znění) i jiných podání učiněných
telefaxem.
(3) V případě podání v elektronické podobě podepsaného způsobem, se kterým
zvláštní právní předpis spojuje účinky vlastnoručního podpisu103), se nevyžaduje
doplnění podání předložením jeho originálu podle odstavce 2.
(4) Pokud zákon pro podání určitého druhu nevyžaduje další náležitosti,
musí být z podání patrno, kterému soudu je určeno, kdo je činí, které věci se týká
a co sleduje, a musí být podepsáno a datováno. Povinnost podpisu a datování se nevztahuje
na podání v elektronické podobě podle zvláštního právního předpisu58a). Je-li účastník
zastoupen advokátem, může být podpis advokáta nahrazen otiskem podpisového razítka,
jehož vzor byl uložen u soudu, kterému je podání určeno. Podání v listinné podobě
je třeba předložit s potřebným počtem stejnopisů a s přílohami tak, aby jeden stejnopis
zůstal u soudu a aby každý účastník dostal jeden stejnopis, jestliže je to třeba.
Podání v jiných formách se činí pouze jedním stejnopisem. K podání učiněnému elektronicky
lze připojit také všechny jeho přílohy v elektronické podobě.
§ 43
(1) Předseda senátu usnesením vyzve účastníka, aby bylo opraveno nebo
doplněno podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo které je nesrozumitelné
nebo neurčité. K opravě nebo doplnění podání určí lhůtu a účastníka poučí, jak je
třeba opravu nebo doplnění provést.
(2) Není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno nebo doplněno
a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením podání, kterým se
zahajuje řízení, odmítne. K ostatním podáním soud nepřihlíží, dokud nebudou řádně
opravena nebo doplněna. O těchto následcích musí být účastník poučen.
§ 44
(1) Účastníci a jejich zástupci mají právo nahlížet do soudního spisu,
s výjimkou protokolu o hlasování, a činit si z něho výpisy a opisy.
(2) Každému, kdo na tom má právní zájem nebo kdo pro to má vážné důvody,
předseda senátu na žádost povolí, aby nahlédl do spisu a aby si z něho učinil výpisy
nebo opisy, ledaže jde o spis, o němž právní předpisy stanoví, že jeho obsah musí
zůstat utajen.
(3) Při povolování nahlížet do spisů je nutno učinit takové opatření,
aby byla zachována tajnost utajovaných informací chráněných zvláštním zákonem.56)
(4) Odstavce 1 až 3 se použijí obdobně pro přehrávání záznamů, poskytování
jejich kopií nebo pro jiné způsoby zachycení obsahu listiny.
Doručování
§ 45
Způsoby doručování
(1) Písemnost doručuje soud při jednání nebo jiném soudním úkonu.
(2) Nedošlo-li k doručení písemnosti podle odstavce 1, doručí ji soud
prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky58a). Není-li možné doručit
písemnost prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky, soud ji doručí
na žádost adresáta na jinou adresu nebo na elektronickou adresu.
(3) Není-li možné doručit písemnost podle odstavce 2, předseda senátu
nařídí doručit ji prostřednictvím
a) doručujícího orgánu, nebo
b) účastníka řízení či jeho zástupce.
§ 46
Adresa pro doručování prostřednictvím veřejné datové sítě
(1) Adresou pro doručování prostřednictvím veřejné datové sítě je adresa
datové schránky evidovaná podle zvláštního právního předpisu58a).
(2) Prostřednictvím veřejné datové sítě soud doručuje na elektronickou
adresu, kterou adresát sdělil soudu, jestliže soud o doručení písemnosti tímto způsobem
požádal nebo s ním vyslovil souhlas.
§ 46a
Adresa pro doručování
(1) Adresátu se doručuje na adresu pro doručování, lze mu rovněž doručit
na kterémkoliv jiném místě, na němž bude zastižen.
(2) Jestliže o to adresát požádá, soud doručuje na jinou adresu nebo
elektronickou adresu, kterou mu sdělil, nevylučuje-li to zákon nebo povaha věci,
zejména může-li to přispět k urychlení řízení. Tato adresa je pro dané řízení adresou
pro doručování.
(3) Adresát je v řízení povinen bez zbytečného odkladu soudu sdělit změny
veškerých skutečností významných pro doručování podle odstavce 2, tyto změny jsou
vůči soudu účinné, jakmile mu byly adresátem oznámeny.
§ 46b
Adresa pro doručování prostřednictvím doručujícího orgánu, účastníka
řízení nebo jeho zástupce
Neuvedl-li adresát ve svém podání nebo jiném úkonu učiněném vůči
soudu adresu místa v České republice, na kterou mu mají nebo mohou být doručovány
písemnosti, je adresou pro doručování u písemnosti doručované prostřednictvím doručujícího
orgánu, účastníka řízení nebo jeho zástupce
a) u fyzické osoby adresa evidovaná v informačním systému evidence
obyvatel, na kterou jí mají být doručovány písemnosti58b); není-li taková adresa
evidována, adresa místa trvalého pobytu vedená podle zvláštního právního předpisu58c)
nebo adresa místa pobytu cizince na území České republiky podle druhu pobytu cizince,
b) u podnikající fyzické osoby adresa sídla nebo adresa zástupce
pro doručování uvedená ve smlouvě, ve sporu z této smlouvy; má-li obchodní závod
(dále jen „závod“) fyzické osoby organizační složku, i adresa sídla organizační složky,
c) u fyzické osoby ve výkonu trestu odnětí svobody nebo ve vazbě
adresa věznice, v níž vykonává trest nebo vazbu,
d) u fyzické osoby v zařízení pro výkon ochranného opatření zabezpečovací
detence, ústavní nebo ochranné výchovy adresa tohoto zařízení,
e) u právnické osoby adresa sídla zapsaná v příslušném rejstříku
nebo adresa zástupce pro doručování uvedená ve smlouvě, ve sporu z této smlouvy;
má-li právnická osoba organizační složku, i adresa sídla organizační složky,
f) u advokátů adresa jejich sídla,
g) u notářů adresa jejich notářské kanceláře,
h) u soudních exekutorů adresa jejich kanceláře,
i) u patentových zástupců adresa jejich sídla nebo bydliště zapsaná
u Komory patentových zástupců,
j) u insolvenčních správců adresa jejich sídla zapsaná v seznamu
insolvenčních správců,
k) u státu adresa sídla příslušné organizační složky státu, v případě
Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových adresa jeho příslušného územního
pracoviště,
l) u státního zastupitelství adresa jeho sídla,
m) u správních úřadů adresa jejich sídla,
n) u obcí a vyšších územních samosprávných celků adresa sídla obecního
úřadu a adresa sídla krajského úřadu nebo Magistrátu hlavního města Prahy.
§ 46c
Zástupce pro doručování písemností
(1) Není-li možné účastníku nebo jeho zástupci doručovat písemnosti bez
obtíží nebo průtahů, předseda senátu ho bez prodlení vyzve, aby si zvolil pro doručování
písemností zástupce; to neplatí v případech, kdy účastník řízení nebo zástupce je
ve výkonu trestu odnětí svobody, ve vazbě nebo v zařízení pro výkon ochranného opatření
zabezpečovací detence, ústavní nebo ochranné výchovy, kdy účastník řízení nebo zástupce
požívá diplomatické výsady a imunity, je v bytě toho, kdo požívá diplomatické výsady
a imunity, nebo mu má být doručeno v budově nebo místnosti chráněné diplomatickou
imunitou, nebo kdy účastník řízení nebo zástupce je vojákem v činné službě, příslušníkem
Policie České republiky, příslušníkem Hasičského záchranného sboru České republiky
nebo příslušníkem Vězeňské služby a justiční stráže, kterému nelze doručit jinak
než prostřednictvím krajského vojenského velitelství, Ministerstva vnitra nebo Ministerstva
spravedlnosti.
(2) Nezvolí-li si účastník nebo jeho zástupce ve stanovené lhůtě zástupce
pro doručování písemností nebo není-li možné ani tomuto zástupci bez obtíží a průtahů
doručovat, doručují se jim písemnosti uložením u doručujícího soudu. Účastník nebo
jeho zástupce o tom musí být ve výzvě podle odstavce 1 poučeni.
(3) Toho, komu bylo v opatření na ochranu před domácím násilím zakázáno,
aby se zdržoval v bytě nebo jinde, kam by mu mohlo být doručováno (§ 46a odst. 1
a 2), soud při provedení výkonu rozhodnutí vyzve, aby, není-li možné mu doručovat
prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky, soudu sdělil adresu, na kterou
mu bude možné po dobu trvání opatření doručovat písemnosti (§ 46 a § 46a odst. 1),
nebo aby si zvolil zástupce pro doručování písemnosti. Nevyhoví-li výzvě, doručují
se mu písemnosti uložením u soudu; o tomto následku musí být ve výzvě poučen.
(4) Písemnost, která byla uložena u soudu podle odstavců 2 a 3, se považuje
za doručenou dnem uložení.
§ 47
Doručování prostřednictvím veřejné datové sítě
(1) Při doručování prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky
se postupuje podle zvláštního právního předpisu58a).
(2) Při doručování písemnosti podle § 46 odst. 2 soud adresáta vyzve,
aby doručení potvrdil soudu do 3 dnů od odeslání písemnosti datovou zprávou podepsanou
adresátem.
(3) Doručení prostřednictvím veřejné datové sítě na elektronickou adresu
je neúčinné, jestliže se písemnost zaslaná na elektronickou adresu vrátila soudu
jako nedoručitelná nebo jestliže adresát do 3 dnů od odeslání písemnosti nepotvrdil
soudu její přijetí datovou zprávou podle odstavce 2.
§ 48
Doručování prostřednictvím doručujícího orgánu
(1) Doručujícími orgány jsou
a) soudní doručovatelé,
b) orgány Justiční stráže,
c) soudní exekutoři,
d) provozovatelé poštovních služeb.
(2) Doručujícími orgány jsou též
a) Vězeňská služba České republiky, jde-li o doručování fyzickým
osobám ve výkonu trestu odnětí svobody nebo ve vazbě,
b) zařízení pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy, jde-li o doručování
fyzickým osobám umístěným v těchto zařízeních,
c) ústav pro výkon zabezpečovací detence, jde-li o doručování fyzickým
osobám umístěným v tomto zařízení,
d) krajská vojenská velitelství, jde-li o doručování vojákům v činné
službě a písemnost není možno doručit jinak,
e) Ministerstvo vnitra, jde-li o doručování příslušníkům Policie
České republiky a písemnost není možno doručit jinak,
f) Ministerstvo spravedlnosti (dále jen „ministerstvo“), jde-li o
doručování fyzickým osobám požívajícím diplomatické výsady a imunity, nebo osobám,
které jsou v bytě toho, kdo požívá diplomatické výsady a imunity, anebo osobám, jimž
má být písemnost doručena v budově nebo v místnosti chráněné diplomatickou imunitou.
(3) Prostřednictvím provozovatelů poštovních služeb lze písemnost doručovat,
jen jestliže podle uzavřené poštovní smlouvy58d) vznikne provozovateli poštovních
služeb povinnost dodat zásilku obsahující písemnost způsobem, který je předepsán
pro doručování písemnosti tímto zákonem.
(4) Doručuje-li se prostřednictvím provozovatele poštovních služeb, stejnopisy
rozhodnutí a jiné písemnosti soudu v listinné podobě mohou být vyhotovovány za součinnosti
tohoto provozovatele; podrobnosti takového postupu stanoví prováděcí právní předpis.
nadpis vypuštěn
§ 49
Doručování písemností do vlastních rukou
(1) Do vlastních rukou se doručují písemnosti, u nichž tak stanoví
zákon nebo nařídí-li tak soud.
(2) Nezastihl-li doručující orgán adresáta písemnosti, písemnost uloží
a adresátu zanechá vhodným způsobem písemnou výzvu, aby si písemnost vyzvedl. Nelze-li
zanechat výzvu v místě doručování, vrátí doručující orgán písemnost odesílajícímu
soudu a uvede, ve který den nebyl adresát zastižen. Odesílající soud vyvěsí na úřední
desce výzvu k vyzvednutí písemnosti u soudu.
(3) Písemnost se ukládá
a) v provozovně provozovatele poštovních služeb, jestliže se písemnost
doručuje jeho prostřednictvím,
b) u soudu, jemuž byla písemnost vrácena z důvodu nemožnosti zanechat
výzvu,
c) v ostatních případech u okresního soudu, v jehož obvodu je místo
doručení.
(4) Nevyzvedne-li si adresát písemnost ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy
byla připravena k vyzvednutí, považuje se písemnost posledním dnem této lhůty za
doručenou, i když se adresát o uložení nedozvěděl. Doručující orgán po marném uplynutí
této lhůty vhodí písemnost do domovní nebo jiné adresátem užívané schránky, ledaže
soud i bez návrhu vyloučí vhození písemnosti do schránky. Není-li takové schránky,
písemnost se vrátí odesílajícímu soudu a vyvěsí se o tom sdělení na úřední desce
soudu.
(5) U písemností, u nichž to stanoví zákon, nebo u nichž to nařídil
předseda senátu, je vyloučeno doručení podle odstavce 4. Doručující orgán v takovém
případě vrátí písemnost odesílajícímu soudu po marném uplynutí lhůty 10 dnů ode dne,
kdy byla připravena k vyzvednutí.
(6) Doručení písemnosti prostřednictvím veřejné datové sítě se považuje
za doručení do vlastních rukou adresáta.
(7) Zjistí-li doručující orgán, že adresát zemřel, písemnost vrátí
se zprávou odesílajícímu soudu.
§ 50
Doručování jiných písemností
(1) Nezastihl-li doručující orgán adresáta písemnosti, vhodí písemnost
do domovní nebo jiné adresátem užívané schránky; písemnost se považuje za doručenou
vhozením do schránky, datum vhození vyznačí doručující orgán na doručence a na písemnosti.
(2) Nelze-li doručit podle odstavce 1, doručující orgán písemnost vrátí
odesílajícímu soudu a v místě doručení o této skutečnosti zanechá písemné oznámení.
Odesílající soud doručí písemnost vyvěšením na úřední desce soudu; písemnost se považuje
za doručenou desátým dnem po vyvěšení. Stejně se postupuje, nelze-li v místě doručení
zanechat oznámení; § 49 odst. 7 se použije obdobně.
nadpis vypuštěn
§ 50a
Příjemci písemností
(1) Za fyzické osoby jsou oprávněny písemnost přijmout osoby, které
k tomu byly adresátem zmocněny na základě písemné plné moci udělené před provozovatelem
poštovních služeb.
(2) Za osoby uvedené v § 46b písm. e), k), m) a n) jsou oprávněny písemnost
přijmout osoby uvedené v § 21 až 21b, případně jiné osoby, které tím byly pověřeny,
které k tomu byly zmocněny nebo u nichž je to vzhledem k jejich pracovnímu nebo jinému
obdobnému vztahu k adresátu obvyklé.
(3) Za podnikající fyzickou osobu jsou oprávněny písemnost přijmout
osoby, které k tomu byly zmocněny nebo u nichž je to vzhledem k jejich pracovnímu
nebo jinému obdobnému vztahu k adresátu obvyklé.
(4) Písemnost určenou advokátu, notáři, soudnímu exekutorovi a patentovému
zástupci za ně mohou přijímat osoby, které k tomu byly zmocněny, nebo jejich zaměstnanci.
Vykonávají-li tyto osoby svou činnost společně s jinými osobami, mohou ji přijmout
i tyto jiné osoby a jejich zaměstnanci.
(5) Písemnost určenou advokátu, který vykonává advokacii jako společník
obchodní společnosti, mohou za něj přijmout statutární orgán, ostatní společníci
této společnosti nebo její zaměstnanci a osoby, které k tomu byly zmocněny. Vykonává-li
advokát advokacii v pracovním poměru k jinému advokátovi nebo ke společnosti, může
za něj písemnost přijmout jeho zaměstnavatel, jeho zaměstnanci a osoby k tomu zmocněné.
§ 50b
Doručování zástupci účastníka
(1) Má-li účastník zástupce, doručuje se pouze zástupci, nestanoví-li
zákon jinak.
(2) Má-li účastník zástupce s procesní plnou mocí, nařídí předseda
senátu doručení písemnosti (elektronického dokumentu) jen tomuto zástupci, nestanoví-li
zákon jinak.
(3) Udělil-li účastník plnou moc pouze pro určité úkony, nařídí předseda
senátu doručení písemnosti (elektronického dokumentu) pouze jeho zástupci, jen jestliže
ho k tomu plná moc výslovně opravňuje, nestanoví-li zákon jinak.
(4) Písemnost se doručuje rovněž účastníku,
a) má-li se účastník osobně dostavit k výslechu nebo jinému úkonu
soudu nebo má-li něco jiného v řízení osobně vykonat,
b) je-li účastník zastoupen zákonným zástupcem podle § 23; nezletilému
účastníku, který dovršil patnácti let, se doručuje také tehdy, je-li zastoupen zákonným
zástupcem podle § 22,
c) jde-li o doručení usnesení o ustanovení opatrovníka podle §
29; usnesení o ustanovení opatrovníka účastníku, jehož pobyt není znám, účastníku,
jemuž se nepodařilo doručit na známou adresu v cizině, neznámým dědicům zůstavitele,
nebyl-li dosud v řízení o dědictví stanoven okruh jeho dědiců, a právnické osobě,
která jako účastník řízení nemůže před soudem vystupovat proto, že tu není osoba
oprávněná za ni jednat, nebo že je sporné, kdo je osobou oprávněnou za ni jednat,
se však doručuje jen ostatním účastníkům řízení a ustanovenému opatrovníku a vyvěsí
se na úřední desce soudu,
d) byl-li účastníku ustanoven opatrovník proto, že se nemůže z
jiných zdravotních důvodů než pro postižení duševní poruchou nikoliv jen po přechodnou
dobu účastnit řízení, nebo že není schopen se srozumitelně vyjadřovat,
e) rozhodne-li tak soud.
§ 50c
Odepření přijetí písemnosti
(1) Odepře-li adresát nebo příjemce písemnosti přijmout doručovanou
písemnost, považuje se písemnost za doručenou dnem, kdy přijetí písemnosti bylo odepřeno;
o tom musí být adresát nebo příjemce písemnosti poučen.
(2) Adresát nebo příjemce písemnosti je povinen na výzvu doručujícího
orgánu prokázat svou totožnost nebo poskytnout jinou součinnost nezbytnou k řádnému
doručení písemnosti. Odmítne-li adresát nebo příjemce písemnosti postup podle věty
prvé, považuje se písemnost za doručenou dnem, kdy prokázání totožnosti nebo poskytnutí
součinnosti bylo odmítnuto; o tom musí být adresát nebo příjemce písemnosti poučen.
(3) Poučení podle odstavců 1 a 2 se poskytne ústně při doručování nebo
písemně; písemné poučení se předá příjemci. Není-li možné písemné poučení příjemci
předat, lze je zanechat v adresátově domovní nebo jiné jím užívané schránce nebo
na jiném vhodném místě.
§ 50d
Neúčinnost doručení
(1) Na návrh účastníka rozhodne odesílající soud, že doručení je neúčinné,
pokud se účastník nebo jeho zástupce nemohl z omluvitelného důvodu s písemností seznámit.
Návrh je třeba podat do 15 dnů ode dne, kdy se s doručovanou písemností seznámil
nebo mohl seznámit. V návrhu musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uveden
den, kdy se účastník s doručovanou písemností seznámil nebo mohl seznámit, a označení
důkazů, jimiž má být včasnost a důvodnost návrhu prokázána.
(2) Omluvitelným důvodem podle odstavce 1 nemůže být skutečnost, že
se fyzická osoba na adrese pro doručování trvale nezdržuje, skutečnost, že v případě
podnikající fyzické osoby a právnické osoby se na adrese pro doručování nikdo nezdržuje.
(3) Rozhodl-li soud o tom, že doručení písemnosti je neúčinné, považuje
se písemnost za doručenou dnem právní moci rozhodnutí o neúčinnosti.
nadpis vypuštěn
§ 50e
Doručování účastníkem řízení nebo jeho zástupcem
(1) Na žádost účastníka řízení nebo jeho zástupce je soud může pověřit
doručením písemnosti určené do vlastních rukou nebo jiné písemnosti. Pověření není
soudním rozhodnutím.
(2) Osoba pověřená podle odstavce 1 předá písemnost adresátovi na
adrese pro doručování nebo kdekoliv jej zastihne. Adresát je povinen přijetí písemnosti
potvrdit; potvrzení musí obsahovat označení doručované písemnosti, která byla vložena
do obálky, den doručení a podpis adresáta. Písemnost se považuje za doručenou dnem
uvedeným v potvrzení o doručení.
(3) Pokud adresát odepře přijmout písemnost nebo se účastníkovi nebo
jeho zástupci nepodaří písemnost doručit, vrátí účastník nebo jeho zástupce neprodleně
písemnost soudu.
§ 50f
Průkaz doručení
(1) Doručuje-li soud písemnost při jednání nebo při jiném soudním úkonu,
o němž se pořizuje protokol, uvede to v protokolu o jednání nebo v protokolu, který
byl sepsán o jiném soudním úkonu. V protokolu se kromě ostatních náležitostí (§ 40
odst. 6) uvede, jaká písemnost byla doručena. Protokol podepíše také ten, kdo doručení
provedl, a příjemce.
(2) Byla-li písemnost doručována prostřednictvím veřejné datové sítě
na elektronickou adresu, je doručení prokázáno datovou zprávou adresáta, podepsanou
adresátem, kterou potvrdil přijetí písemnosti.
(3) Doručuje-li soud písemnost při úkonu, o němž se nepořizuje protokol,
nebo prostřednictvím doručujícího orgánu, vyznačí se doručení písemnosti na doručence.
Doručenka je veřejnou listinou. Není-li prokázán opak, považují se údaje uvedené
na doručence za pravdivé.
(4) V případě doručování účastníkem nebo jeho zástupcem je průkazem
doručení potvrzení o přijetí opatřené datem a podpisem příjemce.
(5) Nelze-li doručení prokázat žádným ze způsobů uvedených v odstavcích
1 až 4, lze je prokázat též jiným způsobem.
§ 50g
Doručenka
(1) Doručenka musí obsahovat
a) označení soudu, který písemnost předal k doručení,
b) označení doručujícího orgánu,
c) označení doručované písemnosti,
d) označení adresáta a adresy, na niž má být písemnost doručena,
e) prohlášení doručujícího orgánu o tom, v který den nebyl adresát
zastižen, v který den byla písemnost odevzdána adresátu či příjemci, v který den
byla písemnost připravena k vyzvednutí, v který den bylo přijetí písemnosti odepřeno
nebo nebyla poskytnuta součinnost nezbytná k řádnému doručení písemnosti,
f) hodinu a minutu doručení, byla-li vyznačena poznámka „přesný
čas doručení“,
g) jméno a příjmení doručovatele, jeho podpis a otisk úředního
razítka doručujícího orgánu,
h) jméno a příjmení osoby, která písemnost převzala nebo která
převzetí písemnosti odepřela nebo která neposkytla součinnost potřebnou k řádnému
doručení písemnosti, jsou-li tyto údaje doručujícímu orgánu známy, údaj o jejím vztahu
k adresátu, jestliže písemnost přijala za adresáta, a její podpis,
i) údaj, zda je vyloučeno vhození písemnosti do schránky.
(2) Byla-li písemnost uložena, musí doručenka obsahovat také údaj o
tom, zda byla adresátu zanechána výzva, aby si písemnost vyzvedl.
(3) Vyzvedne-li adresát, popřípadě příjemce, uloženou písemnost,
musí doručenka obsahovat také
a) jméno a příjmení toho, kdo písemnost předal, jeho podpis a otisk
úředního razítka doručujícího orgánu,
b) prohlášení doručujícího orgánu, v který den byla písemnost vyzvednuta,
c) hodinu a minutu doručení, byla-li vyznačena poznámka „přesný
čas doručení“,
d) jméno a příjmení osoby, která uloženou písemnost vyzvedla, a
její podpis.
(4) Odepřel-li adresát, popřípadě příjemce, písemnost přijmout, nebo
neposkytl-li součinnost nezbytnou k řádnému doručení písemnosti, musí doručenka obsahovat
také údaj o tom, zda bylo poskytnuto ústní nebo písemné poučení o následcích odepření
přijetí písemnosti nebo neposkytnutí součinnosti, a zda, popřípadě čím bylo odepření
přijetí písemnosti odůvodněno nebo v čem neposkytnutí součinnosti spočívalo.
(5) Byla-li doručována písemnost podle § 50 a nebyla-li písemnost
doručena adresátu, popřípadě příjemci, musí doručenka kromě náležitostí uvedených
v odstavci 1 obsahovat
a) prohlášení doručujícího orgánu o tom, v který den byla písemnost
vhozena do domovní nebo jiné adresátem užívané schránky,
b) hodinu a minutu doručení, byla-li vyznačena poznámka „přesný
čas doručení“,
c) jméno a příjmení doručovatele, jeho podpis a otisk úředního
razítka doručujícího orgánu.
(6) Nemůže-li příjemce svým podpisem potvrdit doručení písemnosti,
potvrdí doručení příjemci na doručence svým podpisem kromě doručovatele také jiná
vhodná fyzická osoba.
§ 50h
Výzva
(1) Výzva podle § 49 odst. 2 musí obsahovat označení
a) soudu, který písemnost předal k doručení,
b) doručované písemnosti, která byla vložena do obálky,
c) adresáta a adresy, na niž má být obálka s písemností doručena,
d) doručujícího orgánu,
e) jméno a příjmení doručovatele a jeho podpis.
(2) Není-li vyloučeno náhradní doručení písemnosti, musí v ní být též
obsaženo poučení o následcích, jestliže písemnost nebude vyzvednuta.
(3) Doručující orgán ve výzvě uvede, u koho, kde a v který den byla
písemnost připravena k vyzvednutí a do kdy a v jaké době si příjemce může písemnost
vyzvednout.
§ 50i
Oznámení
Oznámení podle § 50 odst. 2 musí obsahovat označení
a) soudu, který písemnost předal k doručení,
b) doručované písemnosti,
c) adresáta a adresy, na niž má být obálka s písemností doručena,
d) doručujícího orgánu,
e) sdělení, že písemnost byla vrácena odesílajícímu soudu,
f) jméno a příjmení doručovatele a jeho podpis.
§ 50j
Doručování do ciziny
(1) Při doručování do ciziny se postupuje podle mezinárodní smlouvy
nebo podle přímo použitelného předpisu Evropských společenství upravujícího doručování
soudních a mimosoudních písemností58e) anebo podle zvláštního právního předpisu58f).
(2) Je-li doručováno do ciziny, a nelze-li zjistit datum doručení písemnosti,
avšak z obsahu listiny nebo jiného úkonu adresáta jednoznačně vyplývá, že mu písemnost
byla doručena, platí, že písemnost byla doručena dnem, kdy byla odesílajícímu soudu
předložena taková listina nebo kdy byl u soudu učiněn takový úkon.
§ 50k
Uveřejňování vyhlášek
Povinnost soudu zveřejnit vyhláškou nebo jiným způsobem určité údaje,
stanovená v zákoně, je splněna jejich uveřejněním v Obchodním věstníku, neomezuje-
li se zákon na zveřejnění údajů jen na úřední desce soudu; tím není dotčena zákonem
stanovená povinnost uveřejnění údajů v tisku nebo jiným vhodným způsobem.
§ 50l
Vyvěšení na úřední desce
(1) Stanoví-li zákon, že rozhodnutí nebo jiná písemnost mají být vyvěšeny
na úřední desce soudu, platí, že desátým dnem po dni vyvěšení byly doručeny účastníkům,
kteří nejsou soudu známi, jejichž pobyt není znám, kterým se nepodařilo doručit na
známou adresu v cizině, nebo neznámým dědicům zůstavitele, nebyl-li dosud v řízení
o dědictví stanoven okruh jeho dědiců, anebo právnické osobě, která jako účastník
řízení nemůže před soudem vystupovat proto, že tu není osoba oprávněná za ni jednat
nebo že je sporné, kdo je osobou oprávněnou za ni jednat, a zástupcům nebo opatrovníkům
účastníků, jejichž pobyt není znám nebo kterým se nepodařilo doručit na známou adresu
v cizině, popřípadě též dalším osobám, o nichž to stanoví zákon.
(2) Stanoví-li zákon, že na úřední desce soudu má být vyvěšena výzva
nebo sdělení, sejme se výzva nebo sdělení po uplynutí 30 dnů ode dne vyvěšení.
(3) Obsah úřední desky soud zveřejňuje i způsobem umožňujícím dálkový
přístup.
§ 50m
Doručování na ohlašovnu
(1) Doručuje-li se adresátovi písemnost prostřednictvím provozovatele
poštovních služeb na adresu místa trvalého pobytu, kterým je sídlo ohlašovny označené
v informačním systému evidence obyvatel jako adresa úřadu podle zákona o evidenci
obyvatel, odesílající soud uloží doručovanou písemnost u sebe a vyvěsí na úřední
desce výzvu, aby si adresát písemnost vyzvedl nebo požádal o její zaslání na jinou
adresu.
(2) Výzva podle odstavce 1 musí obsahovat
a) označení soudu, který písemnost vyhotovil,
b) označení doručované písemnosti včetně informace, zda jde o písemnost
doručovanou do vlastních rukou či nikoliv,
c) označení adresáta a adresy trvalého pobytu adresáta,
d) uvedení místa uložení písemnosti a konkrétního dne, do kterého
si adresát může písemnost vyzvednout nebo požádat o doručení na jinou adresu,
e) poučení o následcích, jestliže písemnost nebude vyzvednuta.
(3) Nevyzvedne-li si adresát písemnost ve lhůtě 10 dnů ode dne zveřejnění
výzvy podle odstavce 1 nebo nepodá-li ve stejné lhůtě žádost o zaslání písemnosti
na jinou adresu, považuje se písemnost posledním dnem této lhůty za doručenou, i
když se adresát o uložení nedozvěděl. Adresa, kterou adresát uvedl v žádosti, se
považuje za adresu pro doručování podle § 46a odst. 2.
(4) Odstavce 1 až 3 se nepoužijí
a) pro doručování první písemnosti, která je adresátovi doručována
v řízení,
b) pro doručování písemností, u kterých je náhradní doručení vyloučeno,
c) pro doručování písemností adresátovi v daném řízení, pokud si
adresát ve lhůtě podle § 49 odst. 4 nebo § 50 odst. 2 vyzvedl písemnost podle písmene
a).
Předvolání a předvádění
§ 51
(1) Předvolání k soudu se děje v listinné nebo v elektronické podobě
a v naléhavých případech i telefonicky nebo telefaxem. Předvolat lze i ústně při
jednání nebo při jiném úkonu soudu, u něhož je předvolaný přítomen.
(2) Nevyžaduje-li zákon nebo zvláštní právní předpisy pro předvolání
další náležitosti, musí předvolání obsahovat, v jaké věci se má předvolaný dostavit,
předmět a místo úkonu soudu, dobu zahájení úkonu, důvod předvolání, povinnosti předvolaného
při úkonu a popřípadě předpokládanou dobu trvání úkonu. Je-li jednání prováděno s
využitím videokonferenčního zařízení, vyrozumí se předvolaný o době a místě, na které
byl předvolán.
§ 52
(1) V případě, že se předvolaný bez omluvy nedostaví k výslechu nebo
ke znalci, může ho předseda senátu dát předvést, jestliže o možnosti předvedení předvolaného
poučil. O předvedení rozhodne usnesením, které se předvolanému doručí při předvedení.
(2) O předvedení požádá soud Policii České republiky; jde-li o nezletilého,
požádá soud Policii České republiky o předvedení jen tehdy, nelze-li předvedení zajistit
jinak. O předvedení vojáků v činné službě a příslušníků ozbrojených sborů požádá
soud jejich velitele, popřípadě příslušný služební orgán.
(3) Náklady předvedení hradí ten, kdo je předváděn. Usnesením o tom rozhodne
předseda senátu na návrh toho, kdo předvedení provedl.
Pořádkové opatření
§ 53
(1) Tomu, kdo hrubě ztěžuje postup řízení zejména tím, že se nedostaví
bez vážného důvodu k soudu nebo neuposlechne příkazu soudu, nebo kdo ruší pořádek,
nebo kdo učinil hrubě urážlivé podání anebo nesplnil povinnosti uvedené v § 294,
295 a 320ab, může předseda senátu uložit usnesením pořádkovou pokutu do výše 50 000
Kč.
(2) Uloženou pořádkovou pokutu může předseda senátu dodatečně, a to i
po skončení řízení, prominout, jestliže to odůvodňuje pozdější chování toho, jemuž
byla uložena.
(3) Pořádkové pokuty připadají státu.
(4) Při správě placení pořádkové pokuty se postupuje podle daňového řádu.
Pořádkovou pokutu vymáhá celní úřad.
Lhůty
§ 55
Nestanoví-li tento zákon lhůtu k provedení úkonu, určí ji, jestliže
je to třeba, předseda senátu. Lhůtu, kterou určil, může předseda senátu též prodloužit.
§ 56
(1) Lhůta neběží tomu, kdo ztratil způsobilost být účastníkem řízení
nebo způsobilost jednat před soudem nebo u něhož bylo rozhodnuto, že musí být zastoupen
svým zákonným zástupcem (§ 23).
(2) Jakmile v takovém případě do řízení vstoupí jiný účastník, zákonný
zástupce nebo opatrovník účastníka, začíná jim běžet nová lhůta od té doby, kdy do
řízení vstoupili.
§ 57
(1) Do běhu lhůty se nezapočítává den, kdy došlo ke skutečnosti určující
počátek lhůty; to neplatí, jde-li o lhůtu určenou podle hodin.
(2) Lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let se končí uplynutím toho
dne, který se svým označením shoduje se dnem, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek
lhůty, a není-li ho v měsíci, posledním dnem měsíce. Připadne-li konec lhůty na sobotu,
neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Lhůty
určené podle hodin končí uplynutím hodiny, která se svým označením shoduje s hodinou,
kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty.
(3) Lhůta je zachována, je-li posledního dne lhůty učiněn úkon u soudu
nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit.
§ 58
(1) Soud promine zmeškání lhůty, jestliže účastník nebo jeho zástupce
ji zmeškal z omluvitelného důvodu, a byl proto vyloučen z úkonu, který mu přísluší.
Návrh je třeba podat do patnácti dnů po odpadnutí překážky a je s ním třeba spojit
i zmeškaný úkon.
(2) Soud může k žádosti účastníka přiznat odkladný účinek návrhu, aby
bylo prominuto zmeškání lhůty.
ČÁST DRUHÁ
Činnost soudu před zahájením řízení
Hlava první
Předběžná řízení
Smírčí řízení
§ 67
(1) Připouští-li to povaha věci, lze navrhnout u kteréhokoli soudu, který
by byl věcně příslušný k rozhodování věci, aby provedl pokus o smír (smírčí řízení)
a, došlo-li k jeho uzavření, aby rozhodl i o jeho schválení. Jestliže by věcně příslušný
byl krajský soud, může provést smírčí řízení a schválení smíru i kterýkoli okresní
soud.
(2) Soud rozhodne o tom, zda schvaluje mediační dohodu uzavřenou podle
zákona o mediaci, nejdéle do 30 dnů od zahájení smírčího řízení.
Hlava druhá
Předběžná opatření a zajištění důkazu
Předběžná opatření
§ 74
(1) Před zahájením řízení může předseda senátu nařídit předběžné opatření,
je-li třeba, aby zatímně byly upraveny poměry účastníků, nebo je-li obava, že by
výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen.
(2) Účastníky řízení jsou navrhovatel a ti, kteří by jimi byli, kdyby
šlo o věc samu.
(3) Příslušným k nařízení předběžného opatření je soud, který je příslušný
k řízení o věci, nestanoví-li zákon jinak.
§ 75
(1) Předběžné opatření nařídí předseda senátu na návrh.
(2) Návrh na nařízení předběžného opatření podle § 76 musí kromě obecných
náležitostí (§ 42 odst. 4) obsahovat jméno, příjmení a bydliště účastníků (obchodní
firmu nebo název a sídlo právnické osoby, označení státu a příslušné organizační
složky státu, která za stát před soudem vystupuje), popřípadě též jejich zástupců,
vylíčení skutečností o tom, že je třeba, aby byly zatímně upraveny poměry účastníků,
nebo že je tu obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen, vylíčení skutečností,
které odůvodňují předběžné opatření, a musí být z něj patrno, jakého předběžného
opatření se navrhovatel domáhá; ve věcech týkajících se vztahů mezi podnikateli vyplývajících
z podnikatelské činnosti musí návrh dále obsahovat identifikační číslo osoby (dále
jen „identifikační číslo“) právnické osoby, identifikační číslo fyzické osoby, která
je podnikatelem, popřípadě další údaje potřebné k identifikaci účastníků řízení.
(3) Navrhovatel je povinen připojit k návrhu listiny, jichž se dovolává.
§ 75a
Návrh na předběžné opatření, který neobsahuje všechny náležitosti nebo
který je nesrozumitelný anebo neurčitý, předseda senátu odmítne, jestliže pro tyto
nedostatky nelze pokračovat v řízení; ustanovení § 43 se nepoužije.
§ 75b
(1) K zajištění náhrady škody nebo jiné újmy, která by vznikla předběžným
opatřením, je navrhovatel povinen složit nejpozději ve stejný den, kdy podal u soudu
návrh na nařízení předběžného opatření, jistotu ve výši 10 000 Kč a ve věcech týkajících
se vztahů mezi podnikateli vyplývajících z podnikatelské činnosti ve výši 50 000
Kč. Dospěje-li předseda senátu k závěru, že složená jistota zjevně nepostačuje k
zajištění náhrady škody nebo jiné újmy, která by vznikla předběžným opatřením, anebo
že jde o opětovný návrh na nařízení předběžného opatření, který ve věci týchž účastníků
požaduje z obdobných důvodů stejnou nebo obdobnou zatímní úpravu poměrů, vyzve navrhovatele
bezodkladně, aby do 3 dnů složil doplatek jistoty ve výši, kterou stanoví s přihlédnutím
k okolnostem případu. Podalo-li návrh na předběžné opatření více navrhovatelů, jsou
povinni jistotu a doplatek jistoty složit společně a nerozdílně.
(2) Nebude-li jistota podle odstavce 1 složena, předseda senátu návrh
na předběžné opatření odmítne.
(3) Odstavce 1 a 2 neplatí,
a) jde-li o předběžné opatření ve věci výživného;
b) jde-li o předběžné opatření ve věci pracovní nebo ve věci ochrany
oznamovatele podle zákona o ochraně oznamovatelů;
c) jde-li o předběžné opatření ve věci náhrady újmy na zdraví;
d) osvědčí-li navrhovatel spolu s návrhem na nařízení předběžného
opatření, že jsou u něj splněny podmínky pro osvobození od soudních poplatků (§ 138);
e) je-li tu nebezpečí z prodlení, v jehož důsledku by mohla navrhovateli
vzniknout újma, a navrhovatel spolu s návrhem na nařízení předběžného opatření osvědčí,
že jistotu bez své viny nemohl složit.
(4) Byl-li návrh na nařízení předběžného opatření pravomocným usnesením
soudu prvního stupně zamítnut, byl-li tento návrh pravomocně odmítnut nebo bylo-li
řízení o tomto návrhu pravomocně zastaveno, soud složenou jistotu vrátí. V případě,
že soud nařídil předběžné opatření, bude jistota vrácena, jestliže marně uplynula
lhůta k žalobě podle § 77a odst. 2 nebo jestliže nabylo právní moci rozhodnutí soudu
o žalobě podané podle § 77a odst. 2 a z tohoto rozhodnutí vyplývá, že jistota nebude
použita k uspokojení práva na náhradu škody nebo jiné újmy.
§ 75c
(1) Nepostupoval-li podle § 75a nebo podle § 75b odst. 2, předseda senátu
nařídí usnesením předběžné opatření, jestliže bude prokázáno, že je třeba, aby byly
zatímně upraveny poměry účastníků, nebo že je tu obava, že by výkon soudního rozhodnutí
byl ohrožen, a jestliže budou alespoň osvědčeny skutečnosti, které jsou rozhodující
pro uložení povinnosti předběžným opatřením.
(2) O návrhu na předběžné opatření rozhodne předseda senátu bezodkladně.
Není-li tu nebezpečí z prodlení, může předseda senátu o návrhu na předběžné opatření
rozhodnout až do uplynutí 7 dnů poté, co byl podán.
(3) O návrhu na nařízení předběžného opatření rozhodne předseda senátu
bez slyšení účastníků.
(4) Pro předběžné opatření je rozhodující stav v době vyhlášení (vydání)
usnesení soudu prvního stupně.
§ 76
(1) Předběžným opatřením může být účastníku uloženo zejména, aby
a) platil výživné v nezbytné míře;
b) poskytl alespoň část pracovní odměny, jde-li o trvání pracovního
poměru a navrhovatel ze závažných důvodů nepracuje;
c) složil peněžitou částku nebo věc do úschovy u soudu;
d) nenakládal s určitými věcmi nebo právy;
e) něco vykonal, něčeho se zdržel nebo něco snášel.
(2) Předběžným opatřením lze uložit povinnost někomu jinému než účastníku
jen tehdy, lze-li to na něm spravedlivě žádat.
(3) Předseda senátu při nařízení předběžného opatření uloží navrhovateli,
aby ve lhůtě, kterou mu určí, podal u soudu návrh na zahájení řízení. Může také stanovit,
že předběžné opatření bude trvat jen po určenou dobu.
§ 76c
(1) Vyžadují-li to okolnosti případu nebo je-li tu nebezpečí z prodlení,
předseda senátu usnesení o předběžném opatření podle § 76, o němž rozhodl bezodkladně,
ihned vyhlásí účastníku, kterému ukládá povinnost, popřípadě též někomu jinému než
účastníku řízení, byla-li mu předběžným opatřením uložena povinnost; ukazuje-li se
to potřebné, přistoupí k vyhlášení usnesení na místě samém.
(2) Stejnopis usnesení, kterým bylo nařízeno předběžné opatření, je třeba
účastníkům, popřípadě jejich zástupcům a těm, kterým byla předběžným opatřením uložena
povinnost, odeslat ve lhůtě 3 dnů ode dne vyhlášení usnesení nebo, nebylo-li vyhlášeno,
ve lhůtě 3 dnů ode dne jeho vydání. Jiným účastníkům než navrhovateli se spolu se
stejnopisem usnesení doručí též návrh na předběžné opatření.
(3) Stejnopis usnesení, kterým bylo nařízeno předběžné opatření, jímž
bylo účastníku uloženo, aby nenakládal s určitou nemovitou věcí, je třeba odeslat
ve lhůtě podle odstavce 2 také příslušnému katastrálnímu úřadu; to neplatí, jde-li
o nemovitou věc, která není předmětem evidence v katastru nemovitostí.
§ 76d
Usnesení, kterým bylo nařízeno předběžné opatření, je vykonatelné vyhlášením.
Nedošlo-li k vyhlášení, je vykonatelné, jakmile bylo doručeno tomu, komu ukládá povinnost.
§ 76e
(1) Výrok vykonatelného usnesení o nařízení předběžného opatření je závazný
jen pro účastníky řízení a pro ty, kterým byla předběžným opatřením uložena povinnost,
nestanoví-li zákon jinak.
(2) V rozsahu, v jakém je výrok vykonatelného usnesení o nařízení předběžného
opatření závazný pro účastníky řízení a popřípadě pro jiné osoby, je závazný též
pro všechny orgány.
§ 76f
(1) Právní jednání, které bylo učiněno tím, pro něhož je výrok vykonatelného
usnesení o nařízení předběžného opatření závazný, je neplatné, jestliže jím byla
porušena povinnost uložená vykonatelným usnesením o nařízení předběžného opatření.
Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.
(2) Bylo-li účastníku předběžným opatřením uloženo, aby nenakládal s
určitou nemovitou věcí, pozbývá návrh na vklad práva týkajícího se této nemovité
věci, o němž dosud nebylo příslušným orgánem pravomocně rozhodnuto, své právní účinky;
to platí i tehdy, jestliže účastník učinil právní jednání týkající se nemovité věci
dříve, než se usnesení o nařízení předběžného opatření stalo vykonatelným.
§ 76g
Byl-li návrh na nařízení předběžného opatření zamítnut nebo odmítnut
nebo bylo-li řízení o návrhu zastaveno, doručuje se usnesení jen navrhovateli. Stejnopis
usnesení je třeba odeslat navrhovateli, popřípadě jeho zástupci ve lhůtě 3 dnů ode
dne vyhlášení nebo vydání usnesení.
§ 76h
Dokud trvají účinky předběžného opatření, může předseda senátu vyzvat
navrhovatele ke složení doplatku jistoty (§ 75b odst. 1 věta druhá) ve lhůtě 3 dnů;
učiní tak jen na návrh toho, komu byla předběžným opatřením uložena povinnost.
§ 77
(1) Předběžné opatření zanikne, jestliže
a) navrhovatel nepodal v zákonné lhůtě
nebo ve lhůtě soudem určené návrh na zahájení řízení;
b) nebylo návrhu ve věci samé
vyhověno;
c) bylo návrhu ve věci samé vyhověno a uplynulo patnáct dní od vykonatelnosti
rozhodnutí o věci;
d) uplynula určená doba, po kterou mělo trvat.
(2) Předběžné opatření předseda senátu zruší, jestliže pominou důvody,
pro které bylo nařízeno. Předběžné opatření předseda senátu zruší také tehdy, jestliže
navrhovatel ve stanovené lhůtě nesložil doplatek jistoty.
§ 77a
(1) Zaniklo-li nebo bylo-li zrušeno nařízené předběžné opatření z jiného
důvodu než proto, že návrhu ve věci samé bylo vyhověno, nebo proto, že právo navrhovatele
bylo uspokojeno, je navrhovatel povinen nahradit škodu a jinou újmu každému, komu
předběžným opatřením vznikla. Této odpovědnosti se navrhovatel nemůže zprostit, ledaže
by ke škodě nebo k jiné újmě došlo i jinak.
(2) Žalobu na náhradu škody nebo jiné újmy podle odstavce 1 je třeba
podat nejpozději do 6 měsíců ode dne, kdy předběžné opatření zaniklo nebo kdy bylo
pravomocně zrušeno, jinak právo zanikne. Zmeškání této lhůty nelze prominout.
(3) Příslušným k projednání žaloby podle odstavce 2 a k rozhodnutí o
ní je soud, který v prvním stupni rozhodoval o předběžném opatření.
(4) Pravomocně přiznaná náhrada škody nebo jiné újmy se uspokojí z navrhovatelem
složené jistoty; nepostačuje-li jistota k uspokojení všech poškozených, rozdělí soud
jistotu mezi ně poměrně. Povinnost navrhovatele nahradit škodu nebo jinou újmu, která
nebyla zajištěna složenou jistotou, tím není dotčena.
Zajištění důkazu
§ 78
(1) Před zahájením řízení o věci samé lze na návrh zajistit důkaz, je-li
obava, že později jej nebude možno provést vůbec nebo jen s velkými obtížemi.
(2) K zajištění důkazu je příslušný soud, který by byl příslušný k řízení
o věci, nebo soud, v jehož obvodu je ohrožený důkazní prostředek.
(3) Zajištění důkazu provede předseda senátu způsobem předepsaným pro
důkaz, o který jde. Není-li tu nebezpečí z prodlení, mají účastníci ve věci samé
právo být přítomni u zajištění důkazu.
Zajištění předmětu důkazního prostředku ve věcech týkajících se práv z
duševního vlastnictví
§ 78b
(1) Ve věcech týkajících se práv z duševního vlastnictví lze před
zahájením řízení o věci samé na návrh toho, kdo osvědčil porušení práva z duševního
vlastnictví, za účelem provedení důkazu (§ 130 odst. 1) zajistit
a) zboží, popřípadě přiměřený vzorek zboží, jehož výrobou mohlo být
porušeno právo z duševního vlastnictví,
b) materiál a nástroje, které byly použity k výrobě nebo rozšiřování
zboží uvedeného v písmenu a),
c) dokumenty týkající se zboží uvedeného v písmenu a).
(2) Zajištění podle odstavce 1 je přípustné jen tehdy, nebylo-li zboží,
materiál, nástroje nebo dokumenty předmětem zajištění důkazu podle § 78 nebo 78a,
popřípadě jestliže pomocí takovéhoto zajištění důkazu nebylo možné postihnout všechny
okolnosti významné pro rozhodnutí věci samé.
§ 78c
(1) K zajištění předmětu důkazního prostředku je příslušný krajský soud,
v jehož obvodu je zajišťovaný předmět důkazního prostředku.
(2) Účastníky řízení jsou navrhovatel, ti, kteří by jimi byli, kdyby
šlo o věc samu, a ten, kdo má zajišťovaný předmět důkazního prostředku u sebe.
§ 78d
(1) Předseda senátu může, vyžadují-li to okolnosti, uložit navrhovateli
povinnost složit jistotu k zajištění náhrady škody nebo jiné újmy, která by vznikla
zajištěním předmětu důkazního prostředku. Výši jistoty stanoví předseda senátu s
přihlédnutím k okolnostem případu, maximálně však ve výši 100 000 Kč. Takto stanovená
jistota je splatná do 8 dnů od doručení rozhodnutí o stanovení jistoty navrhovateli.
Podalo-li návrh více navrhovatelů, jsou povinni jistotu složit společně a nerozdílně.
(2) Nebude-li jistota podle odstavce 1 včas složena, předseda senátu
návrh na zajištění předmětu důkazního prostředku odmítne; zmeškání lhůty uvedené
v odstavci 1 nelze prominout.
(3) Byl-li návrh na zajištění předmětu důkazního prostředku pravomocně
zamítnut nebo odmítnut, popřípadě bylo-li řízení o tomto návrhu pravomocně zastaveno,
soud složenou jistotu vrátí. V případě, že soud nařídil zajištění předmětu důkazního
prostředku, bude jistota vrácena, jestliže zajištění předmětu důkazního prostředku
zaniklo podle § 78f odst. 1 písm. a), jestliže marně uplynula lhůta k žalobě podle
§ 78g odst. 2, nebo jestliže nabylo právní moci rozhodnutí o žalobě podané podle
§ 78g odst. 2 a z tohoto rozhodnutí vyplývá, že jistota nebude použita k uspokojení
práva na náhradu škody nebo jiné újmy.
§ 78e
(1) Nepostupoval-li předseda senátu podle § 78d odst. 2 a jsou-li splněny
předpoklady uvedené v § 78b, předseda senátu usnesením nařídí zajištění předmětu
důkazního prostředku.
(2) O návrhu na zajištění předmětu důkazního prostředku soud rozhodne
bez slyšení účastníků. Pro zajištění předmětu důkazního prostředku je rozhodující
stav v době vyhlášení (vydání) rozhodnutí soudu prvního stupně.
(3) V usnesení o nařízení zajištění předmětu důkazního prostředku předseda
senátu navrhovateli uloží, aby ve lhůtě, kterou mu určí, podal u soudu žalobu.
(4) Předmět důkazního prostředku, o jehož zajištění bylo rozhodnuto podle
odstavce 1, se složí u soudu nebo u vhodného schovatele; tomu, kdo má předmět u sebe
a odmítne jej předat dobrovolně, bude soudem odebrán, a to ihned poté, co mu bude
doručen stejnopis vyhotovení usnesení o nařízení zajištění předmětu důkazního prostředku.
§ 78f
(1) Zajištění předmětu důkazního prostředku zanikne, jestliže
a) navrhovatel nepodal ve lhůtě určené soudem žalobu,
b) v řízení o věci samé byl proveden důkaz ohledáním zajištěného
předmětu důkazního prostředku,
c) řízení o věci samé bylo pravomocně skončeno, aniž by v něm byl
proveden důkaz ohledáním zajištěného předmětu důkazního prostředku.
(2) Předseda senátu zajištění předmětu důkazního prostředku usnesením
zruší, jestliže pominuly důvody, pro které bylo nařízeno.
(3) Poté, co zajištění zanikne nebo co bude pravomocně zrušeno, vrátí
se předmět důkazního prostředku tomu, kdo jej předložil soudu nebo komu byl soudem
odebrán.
§ 78g
(1) Zaniklo-li zajištění předmětu důkazního prostředku podle § 78f odst.
1 písm. a) nebo nebylo-li žalobě ve věci samé pravomocným rozhodnutím ani zčásti
vyhověno, aniž by právo navrhovatele bylo byť jen zčásti uspokojeno, je navrhovatel
povinen nahradit škodu a jinou újmu každému, komu zajištěním předmětu důkazního prostředku
vznikla. Této odpovědnosti se navrhovatel nemůže zprostit, ledaže by ke škodě nebo
jiné újmě došlo i jinak.
(2) Žalobu o náhradu škody nebo jiné újmy podle odstavce 1 je třeba podat
nejpozději do 6 měsíců ode dne, kdy zajištění předmětu důkazního prostředku zaniklo
podle § 78f odst. 1 písm. a) nebo kdy bylo o žalobě ve věci samé pravomocně rozhodnuto,
jinak právo zanikne. Zmeškání této lhůty nelze prominout.
(3) Příslušným k projednání žaloby podle odstavce 2 a k rozhodnutí o
ní je příslušný soud uvedený v § 78c odst. 1.
(4) Pravomocně přiznaná náhrada škody nebo jiné újmy se uspokojí z navrhovatelem
složené jistoty; nepostačuje-li k uspokojení všech poškozených, rozdělí soud jistotu
mezi ně poměrně. Povinnost navrhovatele nahradit škodu nebo jinou újmu, která nebyla
zajištěna složenou jistotou, tím není dotčena.
ČÁST TŘETÍ
Řízení v prvním stupni
Hlava první
Průběh řízení
Zahájení řízení
§ 79
(1) Řízení se zahajuje na návrh. Návrh musí kromě obecných náležitostí
(§ 42 odst. 4) obsahovat jméno, příjmení, bydliště účastníků, popřípadě rodná čísla
nebo identifikační čísla účastníků (obchodní firmu nebo název a sídlo právnické osoby,
identifikační číslo, označení státu a příslušné organizační složky státu, která za
stát před soudem vystupuje), popřípadě též jejich zástupců, vylíčení rozhodujících
skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává, a musí být z něj patrno,
čeho se navrhovatel domáhá. Ve věcech, v nichž je účastníkem řízení svěřenský správce,
musí návrh dále obsahovat i označení, že se jedná o svěřenského správce, a označení
svěřenského fondu. Tento návrh, týká-li se dvoustranných právních poměrů mezi žalobcem
a žalovaným (§ 90), se nazývá žalobou.
(2) Žalobce je povinen k návrhu připojit písemné důkazy, jichž se dovolává,
a to v listinné nebo v elektronické podobě.
(3) Žalobu (návrh na zahájení řízení) soud doručí ostatním účastníkům
do vlastních rukou. Žalobce (navrhovatel) může obeznámit žalovaného (ostatní účastníky
řízení) s obsahem návrhu tím, že vedle stejnopisu žaloby (návrhu) doručovaného soudem
mu sám zašle další stejnopis.
§ 80
Určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat
jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.
§ 82
(1) Řízení je zahájeno dnem, kdy došel soudu návrh na jeho zahájení.
Pokud je návrh na zahájení řízení učiněn prostřednictvím veřejné datové sítě a elektronické
aplikace určené k podání takového návrhu, platí, že řízení je zahájeno v okamžiku,
kdy je návrh dostupný informačnímu systému určenému k příjmu takového podání.
(2) Předcházelo-li řízení u soudu řízení u jiného orgánu, je řízení u
soudu zahájeno dnem, kdy postoupená věc došla soudu.
(3) Odmítl-li žalobu (návrh na zahájení řízení) soud, který rozhoduje
podle zvláštního zákona96) věci správního soudnictví, protože šlo o věc, kterou soudy
projednávají a rozhodují v občanském soudním řízení, a došla-li soudu příslušnému
k občanskému soudnímu řízení do jednoho měsíce od právní moci usnesení žaloba (návrh
na zahájení řízení) v této věci, platí, že řízení o ní je u soudu zahájeno dnem,
kdy soudu došla odmítnutá žaloba (návrh na zahájení řízení).
§ 83
(1) Zahájení řízení brání tomu, aby o téže věci probíhalo u soudu jiné
řízení.
(2) Zahájení řízení
a) o zdržení se protiprávního jednání nebo o odstranění závadného
stavu ve věcech ochrany práv porušených nebo ohrožených nekalým soutěžním jednáním,
b) ve věcech náhrady škody nebo dorovnání výše protiplnění podle
zákona o nabídkách převzetí anebo ve věcech přezkoumání protiplnění při výkupu účastnických
cenných papírů,
c) v dalších věcech stanovených zvláštními právními předpisy,
brání též tomu, aby proti témuž žalovanému probíhalo u soudu další
řízení o žalobách jiných žalobců požadujících z téhož jednání nebo stavu stejné nároky.
Místní příslušnost
§ 84
K řízení je příslušný obecný soud účastníka, proti němuž návrh směřuje
(žalovaného), není-li stanoveno jinak.
§ 85
(1) Nestanoví-li zákon jinak, je obecným soudem fyzické osoby okresní
soud, v jehož obvodu má bydliště, a nemá-li bydliště, okresní soud, v jehož obvodu
se zdržuje. Má-li fyzická osoba bydliště na více místech, jsou jejím obecným soudem
všechny okresní soudy, v jejichž obvodu bydlí s úmyslem zdržovat se tam trvale. Nelze-li
zjistit bydliště fyzické osoby nebo nelze-li zjistit, v obvodu kterého okresního
soudu se fyzická osoba zdržuje, nebo lze-li to zjistit jen s velkými obtížemi, je
obecným soudem fyzické osoby okresní soud, v jehož obvodu se nachází místo trvalého
pobytu evidované v informačním systému evidence obyvatel podle zákona o evidenci
obyvatel, popřípadě místo jiného pobytu evidované podle jiných právních předpisů
(2) Obecným soudem fyzické osoby, která je podnikatelem, je ve věcech
vyplývajících z podnikatelské činnosti okresní soud, v jehož obvodu má sídlo; nemá-li
sídlo, určuje se její obecný soud podle odstavce 1.
(3) Obecným soudem právnické osoby je okresní soud, v jehož obvodu má
sídlo.
(4) Obecným soudem insolvenčního správce při výkonu jeho funkce je okresní
soud, v jehož obvodu má sídlo.
(5) Obecným soudem státu je okresní soud, v jehož obvodu má sídlo organizační
složka státu příslušná podle zvláštního právního předpisu, a nelze-li takto místně
příslušný soud určit, soud, v jehož obvodu nastala skutečnost, která zakládá uplatněné
právo.
(6) Obecným soudem obce je okresní soud, v jehož obvodu má své území.
(7) Obecným soudem vyššího územně samosprávného celku je okresní soud,
v jehož obvodu mají sídlo jeho orgány.
§ 85a
Je-li pro řízení v prvním stupni věcně příslušný krajský soud a místní
příslušnost se řídí obecným soudem účastníka, je místně příslušným krajský soud,
v jehož obvodu je obecný soud účastníka.
§ 86
(1) Jestliže žalovaný, který je občanem České republiky, nemá obecný
soud anebo nemá obecný soud v České republice, je příslušný soud, v jehož obvodu
měl v České republice poslední známé bydliště.
(2) Proti tomu, kdo nemá jiný příslušný soud v České republice, je možno
uplatnit majetková práva u soudu, v jehož obvodu má majetek.
(3) Proti zahraniční osobě lze podat žalobu (návrh na zahájení řízení)
i u soudu, v jehož obvodu je v České republice umístěn její závod nebo organizační
složka jejího závodu.
§ 87
Vedle obecného soudu žalovaného, popřípadě vedle soudu uvedeného
v § 85a, je k řízení příslušný také soud, v jehož obvodu
a) má žalovaný své stálé pracoviště;
b) došlo ke skutečnosti, která zakládá právo na náhradu újmy;
c) je umístěna organizační složka závodu fyzické nebo právnické
osoby, která je žalovanou, týká-li se spor této složky;
d) je sídlo osoby, která organizuje regulovaný trh nebo provozuje
mnohostranný obchodní systém, jde-li o spor z obchodu
1. na jí organizovaném regulovaném
trhu, nebo z vypořádání tohoto obchodu, nebo
2. v jí provozovaném mnohostranném obchodním
systému, nebo z vypořádání tohoto obchodu,
e) je platební místo, uplatňuje-li se právo ze směnky, šeku nebo
jiného cenného papíru;
f) je sídlo komoditní burzy, jde-li o spor z obchodu na komoditní
burze.
§ 88
Namísto obecného soudu, popřípadě namísto soudu uvedeného v § 85a,
je k řízení příslušný soud,
a) který rozhodoval o rozvodu, jde-li o vypořádání manželů po rozvodu
stran jejich společného jmění nebo jiného majetku anebo o zrušení společného nájmu
bytu,
b) v jehož obvodu je nemovitá věc, týká-li se řízení práva k ní,
není-li dána příslušnost podle písmene a),
c) u něhož probíhá řízení o pozůstalosti, jde-li o rozhodnutí sporu
v souvislosti s řízením o pozůstalosti,
d) u něhož probíhá řízení o úschovách, jde-li o rozhodnutí, že ten,
kdo odporoval vydání předmětu úschovy žadateli, je povinen s ním souhlasit,
e) u něhož je prováděn výkon rozhodnutí, jde-li o vyloučení věci
z výkonu rozhodnutí nebo o rozhodnutí o pravosti, výši, skupině nebo pořadí pohledávek
přihlášených k rozvrhu,
f) v jehož obvodu má sídlo organizační jednotka železničního dopravce,
týká-li se spor na straně žalovaného této jednotky,
g) u něhož probíhá řízení, jde-li o žalobu podle § 91a,
h) v jehož obvodu byla provedena dražba, jde-li o věc veřejné dražby
podle zákona o veřejných dražbách,
i) který je obecným soudem žalobce, jde-li o ochranu držby práva
k věci, není-li touto věcí věc nemovitá.
Účastníci
§ 91
(1) Je-li žalobců nebo žalovaných v jedné věci několik, jedná v řízení
každý z nich sám za sebe.
(2) Jestliže však jde o taková společná práva nebo povinnosti, že se
rozsudek musí vztahovat na všechny účastníky, kteří vystupují na jedné straně, platí
úkony jednoho z nich i pro ostatní. Ke změně návrhu, k jeho vzetí zpět, k uznání
nároku a k uzavření smíru je však třeba souhlasu všech účastníků, kteří vystupují
na jedné straně.
§ 91a
Kdo si činí nárok zcela nebo částečně na věc nebo právo, o nichž probíhá
řízení mezi jinými osobami, může až do pravomocného skončení tohoto řízení podat
žalobu proti těmto účastníkům.
§ 92
(1) Na návrh žalobce může soud připustit, aby do řízení přistoupil další
účastník. Souhlasu toho, kdo má takto do řízení vstoupit, je třeba, jestliže má vystupovat
na straně žalobce.
(2) Na návrh žalobce může soud se souhlasem žalovaného připustit, aby
žalobce nebo žalovaný z řízení vystoupil a aby na jeho místo vstoupil někdo jiný.
Má-li být takto zaměněn žalobce, je třeba, aby s tím souhlasil i ten, kdo má na jeho
místo vstoupit.
(3) Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužije v případech uvedených v §
107a.
§ 93
(1) Jako vedlejší účastník může se vedle žalobce nebo žalovaného zúčastnit
řízení ten, kdo má právní zájem na jeho výsledku.
(2) Do řízení vstoupí buď z vlastního podnětu nebo na výzvu některého
z účastníků učiněnou prostřednictvím soudu. O přípustnosti vedlejšího účastenství
soud rozhodne jen na návrh.
(3) V řízení má vedlejší účastník stejná práva a povinnosti jako účastník.
Jedná však toliko sám za sebe. Jestliže jeho úkony odporují úkonům účastníka, kterého
v řízení podporuje, posoudí je soud po uvážení všech okolností.
Úkony účastníků ve věci samé
§ 95
(1) Žalobce (navrhovatel) může za řízení se souhlasem soudu měnit návrh
na zahájení řízení. Změněný návrh je třeba ostatním účastníkům doručit do vlastních
rukou, pokud nebyli přítomni jednání, při němž ke změně došlo.
(2) Soud nepřipustí změnu návrhu, jestliže by výsledky dosavadního řízení
nemohly být podkladem pro řízení o změněném návrhu. V takovém případě pokračuje soud
v řízení o původním návrhu po právní moci usnesení.
§ 96
(1) Žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení,
a to zčásti nebo zcela.
(2) Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí
návrhu, zastaví. Je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět až po té, co již soud o
věci rozhodl, avšak rozhodnutí není dosud v právní moci, soud rozhodne v rozsahu
zpětvzetí návrhu též o zrušení rozhodnutí.
(3) Jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů
nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. Nebylo-li dosud o věci
rozhodnuto, pokračuje soud po právní moci usnesení v řízení.
(4) Ustanovení odstavce 3 neplatí, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve,
než začalo jednání.
(5) Byl-li návrh na zahájení řízení vzat zpět až po té, co rozhodnutí
o věci již nabylo právní moci, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné.
(6) Byl-li návrh na zahájení řízení vzat zpět až po té, co rozhodnutí
odvolacího soudu, případně též soudu prvního stupně, o věci bylo dovolacím soudem
zrušeno, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné, jestliže důvodem pro zpětvzetí
návrhu byla skutečnost, která nastala v době, kdy trvaly účinky zrušeného rozhodnutí.
§ 97
(1) Žalovaný může za řízení uplatnit svá práva proti žalobci i vzájemným
návrhem.
(2) Vzájemný návrh může soud vyloučit k samostatnému řízení, jestliže
by tu nebyly podmínky pro spojení věcí.
(3) Na vzájemný návrh se použije přiměřeně ustanovení o návrhu na zahájení
řízení, jeho změně a vzetí zpět.
§ 98
Vzájemným návrhem je i projev žalovaného, jímž proti žalobci uplatňuje
svou pohledávku k započtení, avšak jen pokud navrhuje, aby bylo přisouzeno více,
než co uplatnil žalobce. Jinak soud posuzuje takový projev jen jako obranu proti
návrhu.
§ 99
(1) Připouští-li to povaha věci, mohou účastníci skončit řízení soudním
smírem. Soud usiluje o smír mezi účastníky; při pokusu o smír předseda senátu zejména
s účastníky probere věc, upozorní je na právní úpravu a na stanoviska Nejvyššího
soudu a rozhodnutí uveřejněná ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek týkající
se věci a podle okolností případu jim doporučí možnosti smírného vyřešení sporu.
Je-li to s ohledem na povahu věci vhodné, upozorní předseda senátu účastníky rovněž
na možnost využití mediace podle zákona o mediaci nebo sociálního poradenství podle
zákona o sociálních službách.
(2) Soud rozhodne o tom, zda smír schvaluje; neschválí jej, je-li v rozporu
s právními předpisy. V takovém případě soud po právní moci usnesení pokračuje v řízení.
(3) Schválený smír má účinky pravomocného rozsudku. Rozsudkem však může
soud zrušit usnesení o schválení smíru, je-li smír podle hmotného práva neplatný.
Návrh lze podat do tří let od právní moci usnesení o schválení smíru.
Průběh řízení
§ 100
(1) Jakmile bylo řízení zahájeno, postupuje v něm soud i bez dalších
návrhů tak, aby věc byla co nejrychleji projednána a rozhodnuta. Přitom usiluje především
o to, aby spor byl vyřešen smírně.
(2) Je-li to účelné a vhodné, může předseda senátu účastníkům řízení
nařídit první setkání se zapsaným mediátorem (dále jen „mediátor“) v rozsahu 3 hodin
a přerušit řízení, nejdéle však na dobu 3 měsíců. Pokud se účastníci bez zbytečného
odkladu nedohodnou na osobě mediátora, vybere jej ze seznamu vedeného ministerstvem
předseda senátu. Po uplynutí 3 měsíců soud v řízení pokračuje. První setkání nelze
nařídit po dobu platnosti předběžného opatření ve věcech ochrany proti domácímu násilí.
(3) V řízení, jehož účastníkem je nezletilé dítě, které je schopno formulovat
své názory, soud postupuje tak, aby byl zjištěn jeho názor ve věci. Názor nezletilého
dítěte soud zjistí výslechem dítěte. Názor dítěte může soud ve výjimečných případech
zjistit též prostřednictvím jeho zástupce, znaleckého posudku nebo příslušného orgánu
sociálně-právní ochrany dětí. Výslech dítěte může soud provést i bez přítomnosti
dalších osob, lze-li očekávat, že by jejich přítomnost mohla ovlivnit dítě tak, že
by nevyjádřilo svůj skutečný názor; přítomnost důvěrníka dítěte, který není jeho
zákonným zástupcem a o jehož účast u výslechu dítě požádá, může soud vyloučit jen
tehdy, je-li jeho přítomností mařen účel výslechu. K názoru dítěte soud přihlíží
s přihlédnutím k jeho věku a rozumové vyspělosti.
§ 101
(1) K tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni
zejména
a) tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti; neobsahuje-li
všechna potřebná tvrzení žaloba (návrh na zahájení řízení) nebo písemné vyjádření
k ní, uvedou je v průběhu řízení,
b) plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1) a další
procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem,
c) dbát pokynů soudu.
(2) Nestanoví-li zákon jinak, soud pokračuje v řízení, i když jsou účastníci
nečinní.
(3) Nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal
z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti
takového účastníka; vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.
(4) Vyzve-li soud účastníka, aby se vyjádřil o určitém návrhu, který
se dotýká postupu a vedení řízení, může připojit doložku, že nevyjádří-li se účastník
v určité lhůtě, bude se předpokládat, že nemá námitky.
§ 102
(1) Je-li třeba po zahájení řízení zatímně upravit poměry účastníků nebo
je-li po zahájení řízení obava, že by výkon rozhodnutí v řízení posléze vydaného
mohl být ohrožen, může soud nařídit předběžné opatření.
(2) Po zahájení řízení může soud i bez návrhu zajistit důkaz, je-li obava,
že později jej nebude možné provést vůbec nebo jen s velkými obtížemi.
(3) Ve věcech příslušejících senátu nařídí předběžné opatření nebo zajistí
důkaz senát; předseda senátu tak může učinit, jen je-li tu nebezpečí z prodlení.
Ustanovení § 75, 75a, 75b, 75c, 76, 76c, 76d, 76e, 76f, 76g, § 77 odst. 1 písm. b)
až d), § 77 odst. 2, § 77a a § 78 odst. 3 se použijí obdobně.
(4) Po zahájení řízení může soud na návrh zajistit předmět důkazního
prostředku ve sporech týkajících se práv z duševního vlastnictví; ustanovení § 78b
odst. 1, § 78d, § 78e odst. 1, 2 a 4, § 78f odst. 1 písm. b) a c), § 78f odst. 2
a 3 a § 78g zde platí obdobně.
§ 102a
Využití videokonferenčního zařízení
(1) Na návrh účastníka nebo je-li to účelné, může soud provést úkon s
využitím videokonferenčního zařízení, zejména zprostředkovat přítomnost účastníka
nebo tlumočníka na jednání nebo provést výslech svědka, znalce nebo účastníka.
(2) Úkon může být proveden prostřednictvím videokonferenčního zařízení
tehdy, je-li zajištěno řádné ověření totožnosti osoby, jíž se úkon týká. V případě
výslechu je třeba zvlášť dbát na to, aby vyslýchaná osoba nebyla v místě, kde se
nachází, vystavena nepřípustnému ovlivňování.
(3) Před zahájením úkonu prováděného s využitím videokonferenčního zařízení
poučí předseda senátu osobu, které se úkon týká, o způsobu provedení úkonu.
(4) Kdykoli v průběhu úkonu prováděného s využitím videokonferenčního
zařízení může účastník nebo osoba, jíž se úkon týká, vznášet námitky proti kvalitě
obrazového nebo zvukového přenosu.
(5) Je-li při provádění úkonu využito videokonferenčního zařízení, pořizuje
se zvukový a obrazový záznam vždy. Je-li současně se záznamem pořízen protokol, osoba,
jíž se úkon týká, protokol nepodepisuje.
Zkoumání podmínek řízení
§ 103
Kdykoli za řízení přihlíží soud k tomu, zda jsou splněny podmínky, za
nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení).
§ 104
(1) Jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit,
soud řízení zastaví. Nespadá-li věc do pravomoci soudů nebo má-li předcházet jiné
řízení, soud postoupí věc po právní moci usnesení o zastavení řízení příslušnému
orgánu; právní účinky spojené s podáním žaloby (návrhu na zahájení řízení) zůstávají
přitom zachovány.
(2) Jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit, učiní soud
k tomu vhodná opatření. Přitom zpravidla může pokračovat v řízení, ale nesmí rozhodnout
o věci samé. Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení odstranit, řízení zastaví.
§ 104a
(1) Věcnou příslušnost zkoumá soud kdykoli za řízení.
(2) Má-li okresní nebo krajský soud za to, že není věcně příslušný, předloží
věc se zprávou o tom svému nadřízenému vrchnímu soudu, jestliže věc podle jeho názoru
náleží do věcné příslušnosti okresních, krajských nebo vrchních soudů, popřípadě
soudů zřízených k projednávání a rozhodování věcí určitého druhu, nebo Nejvyššímu
soudu, jestliže věc podle jeho názoru náleží do věcné příslušnosti Nejvyššího soudu.
Účastníci řízení mají právo se k tomuto postupu a k soudem uváděným důvodům vyjádřit.
Vrchní soud (Nejvyšší soud) pak rozhodne, které soudy jsou k projednání a rozhodnutí
věci příslušné v prvním stupni, není-li sám věcně příslušný.
(3) Bylo-li řízení zahájeno u vrchního soudu a má-li za to, že není věcně
příslušný, vrchní soud rozhodne, které soudy jsou k projednání a rozhodnutí věci
příslušné v prvním stupni. To neplatí, dospěje-li vrchní soud k závěru, že věc patří
do věcné příslušnosti Nejvyššího soudu; v takovém případě věc předloží se zprávou
o tom Nejvyššímu soudu. Účastníci řízení mají právo se k otázce věcné příslušnosti
vyjádřit.
(4) Bylo-li řízení zahájeno u Nejvyššího soudu nebo byla-li věc Nejvyššímu
soudu předložena vrchním soudem, Nejvyšší soud rozhodne, které soudy jsou k projednání
a rozhodnutí věci příslušné v prvním stupni, není-li sám věcně příslušný.
(5) Obdobně podle odstavců 2 až 4 se postupuje, namítne-li nedostatek
věcné příslušnosti soudu účastník řízení.
(6) V usnesení, jímž bylo rozhodnuto, že k projednání a rozhodnutí věci
jsou příslušné v prvním stupni jiné soudy, než u kterých bylo řízení zahájeno, se
rovněž uvede soud, jemuž bude věc postoupena k dalšímu řízení; ustanovení § 105 tím
není dotčeno.
(7) Usnesením vrchního nebo Nejvyššího soudu o věcné příslušnosti jsou
účastníci řízení a soudy vázáni.
(8) Ustanovení odstavců 2 a 7 se nepoužije, náleží-li věc do věcné příslušnosti
soudu, který rozhoduje podle zvláštního zákona96) věci správního soudnictví.
§ 104b
(1) Náleží-li věc do věcné příslušnosti soudu, který rozhoduje podle
zvláštního zákona96) věci správního soudnictví, soud řízení zastaví. V usnesení o
zastavení řízení musí být navrhovatel rovněž poučen o možnosti podat žalobu proti
rozhodnutí správního orgánu ve správním soudnictví.
(2) Ustanovení odstavce 1 neplatí, domáhá-li se navrhovatel podle zvláštního
zákona96) ochrany proti nečinnosti orgánu moci výkonné, orgánu územního samosprávného
celku, jakož i právnické (fyzické) osoby nebo jiného orgánu, jimž bylo svěřeno rozhodování
o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy, ochrany
před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením orgánu moci výkonné, orgánu územního
samosprávného celku, jakož i právnické (fyzické) osoby nebo jiného orgánu, jimž bylo
svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti
veřejné správy, rozhodnutí ve věcech politických stran a politických hnutí nebo rozhodnutí
o kompetenční žalobě. V uvedených případech soud vysloví, že není věcně příslušný,
a rozhodne o postoupení věci věcně příslušnému soudu, který rozhoduje věci správního
soudnictví. Právní účinky spojené s podáním návrhu na zahájení řízení zůstávají zachovány.
(3) Je-li mezi specializovaným senátem krajského soudu zřízeným podle
zvláštního zákona96) k projednání a rozhodnutí věcí správního soudnictví a jiným
senátem téhož krajského soudu sporné, zda jde o věc správního soudnictví, postupuje
se podle zvláštního zákona;97) ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužije.
(4) Účastníci řízení mají právo se k otázce věcné příslušnosti podle
odstavce 1 nebo 2, popřípadě k postupu podle odstavce 3 vyjádřit.
§ 104c
(1) Náleží-li věc do věcné příslušnosti soudu, který rozhoduje podle
zvláštního zákona96) věci správního soudnictví, nepostupuje se podle § 104b, jestliže
soud, který rozhoduje podle zvláštního zákona96) věci správního soudnictví, ve stejné
věci pravomocným rozhodnutím odmítl návrh s tím, že šlo o věc, kterou soudy projednávají
a rozhodují v občanském soudním řízení.
(2) Soud v případě uvedeném v odstavci 1 navrhne senátu zřízenému podle
zvláštního zákona,97) aby rozhodl tento spor o věcnou příslušnost.
§ 105
(1) Místní příslušnost zkoumá soud jen do skončení přípravného jednání
podle § 114c. Neprovedl-li tuto přípravu jednání, zkoumá soud místní příslušnost
jen před tím, než začne jednat o věci samé, nebo rozhodl- li o věci samé bez jednání,
jen před vydáním rozhodnutí; to neplatí, jde-li o platební rozkaz, elektronický platební
rozkaz nebo evropský platební rozkaz. Později ji soud zkoumá pouze tehdy, nebyla-li
provedena příprava jednání podle § 114c, a jen k námitce účastníka, která byla uplatněna
při prvním úkonu, který účastníku přísluší. Při zkoumání místní příslušnosti se nepřihlíží
k přípravě jednání, jednáním a jiným úkonům provedeným před věcně nepříslušným soudem
a k rozhodnutím vydaným věcně nepříslušným soudem.
(2) Vysloví-li soud, že není příslušný, postoupí věc po právní moci tohoto
usnesení příslušnému soudu nebo ji za podmínek § 11 odst. 3 předloží Nejvyššímu soudu.
(3) Jestliže soud, jemuž byla věc postoupena, s postoupením nesouhlasí,
předloží ji k rozhodnutí, pokud otázka příslušnosti nebyla již rozhodnuta soudem
odvolacím, svému nadřízenému soudu; rozhodnutím tohoto soudu je vázán i soud, který
věc postoupil.
(4) Namítne-li účastník řízení včas a důvodně nedostatek místní příslušnosti,
postupuje soud obdobně podle odstavců 2 a 3; jinak námitku usnesením zamítne.
§ 106
(1) Jakmile soud k námitce žalovaného uplatněné nejpozději při prvním
jeho úkonu ve věci samé zjistí, že věc má být podle smlouvy účastníků projednána
v řízení před rozhodci nebo rozhodčí komisí spolku, nemůže věc dále projednávat a
řízení zastaví; věc však projedná, jestliže účastníci prohlásí, že na smlouvě netrvají
nebo že netrvají na projednání věci před rozhodčí komisí spolku. Soud projedná věc
i tehdy, jestliže zjistí, že věc nemůže být podle práva České republiky podrobena
rozhodčí smlouvě, nebo že rozhodčí smlouva je neplatná, popřípadě že vůbec neexistuje
nebo že její projednání v řízení před rozhodci přesahuje rámec pravomoci přiznané
jim smlouvou, anebo že rozhodčí soud odmítl věcí se zabývat.
(2) Bylo-li řízení před soudem podle odstavce 1 zastaveno a v téže věci
byl podán návrh na zahájení řízení před rozhodci nebo rozhodčí komisí spolku, zůstávají
právní účinky původního návrhu zachovány, bude-li návrh na zahájení řízení před rozhodci
nebo rozhodčí komisí spolku podán do 30 dnů od doručení usnesení soudu o zastavení
řízení.
(3) Bylo-li řízení před rozhodci zahájeno dříve, než došlo k řízení soudnímu,
přeruší soud řízení o neexistenci, neplatnosti nebo zániku smlouvy až do doby, než
bude v rozhodčím řízení rozhodnuto o pravomoci nebo ve věci samé.
Překážky postupu řízení
§ 107
(1) Jestliže účastník ztratí po zahájení řízení způsobilost být účastníkem
řízení dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci,
zda v řízení může pokračovat. Není-li možné v řízení ihned pokračovat, soud řízení
přeruší. O tom, s kým bude v řízení pokračováno, soud rozhodne usnesením.
(2) Ztratí-li způsobilost být účastníkem řízení fyzická osoba a umožňuje-li
povaha věci pokračovat v řízení, jsou procesním nástupcem, nestanoví-li zákon jinak,
ti, kteří vstoupili do práva nebo povinnosti, o něž v řízení jde.
(3) Ztratí-li způsobilost být účastníkem řízení právnická osoba a umožňuje-li
povaha věci pokračovat v řízení, jsou jejím procesním nástupcem, nestanoví-li zákon
jinak, ti, kteří po zániku právnické osoby vstoupili do jejích práv a povinností,
popřípadě ti, kteří po zániku právnické osoby převzali práva a povinnosti, o něž
v řízení jde.
(4) Ten, kdo nastupuje do řízení na místo dosavadního účastníka řízení,
musí přijmout stav řízení, jaký tu je v době jeho nástupu do řízení.
(5) Neumožňuje-li povaha věci v řízení pokračovat, soud řízení zastaví.
§ 107a
(1) Má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost,
s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka
řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby
nabyvatel práva nebo povinnosti, popřípadě ten, kdo převzal výkon vlastnického práva
k majetku, o nějž v řízení jde, vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka;
to neplatí v případech uvedených v § 107.
(2) Soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení
řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s tím souhlasí
ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit
na jeho místo, se nevyžaduje. Právní účinky spojené s podáním žaloby zůstávají zachovány.
(3) Ustanovení § 107 odst. 4 platí obdobně.
§ 109
(1) Soud řízení přeruší, jestliže
a) účastník ztratil způsobilost jednat před soudem a není zastoupen
zástupcem s procesní plnou mocí;
b) rozhodnutí závisí na otázce, kterou není v tomto řízení oprávněn
řešit;
c) dospěl k závěru, že zákon, jehož má být při projednávání nebo rozhodování
věci použito, nebo jeho jednotlivé ustanovení je v rozporu s ústavním pořádkem a
podal-li u Ústavního soudu návrh na zrušení tohoto zákona nebo jeho jednotlivého
ustanovení;
d) rozhodl, že požádá Soudní dvůr Evropských společenství o rozhodnutí
o předběžné otázce.62d)
(2) Pokud soud neučiní jiná vhodná opatření, může řízení přerušit,
jestliže
a) účastník se nemůže řízení účastnit pro překážku trvalejší povahy
nebo proto, že je neznámého pobytu;
b) zákonný zástupce účastníka zemřel nebo ztratil způsobilost jednat
před soudem;
c) probíhá řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro
rozhodnutí soudu, nebo jestliže soud dal k takovému řízení podnět.
(3) Soud může řízení přerušit i na základě návrhu České národní banky
podle zákona upravujícího ozdravné postupy a řešení krize na finančním trhu.
§ 110
Jestliže to účastníci shodně navrhnou nebo jestliže se nedostaví bez
předchozí omluvy k jednání anebo jestliže to alespoň jeden z účastníků navrhne a
ostatní se nedostaví bez předchozí omluvy k jednání, soud řízení přeruší, jestliže
se to nepříčí účelu řízení.
§ 111
(1) Jestliže řízení je přerušeno, nekonají se jednání a neběží lhůty
podle tohoto zákona. Jestliže se v řízení pokračuje, počínají lhůty běžet znovu.
(2) Jestliže je řízení přerušeno podle § 109 odst. 1 a 2, činí soud všechna
potřebná opatření, aby byly odstraněny překážky, jež způsobily přerušení nebo pro
které přerušení trvá. Jakmile odpadne překážka, pro kterou bylo řízení přerušeno,
pokračuje soud v řízení i bez návrhu.
(3) Jestliže je řízení přerušeno podle § 109 odst. 3, soud pokračuje
v řízení po uplynutí doby, na kterou bylo řízení přerušeno.
(4) Jestliže je řízení přerušeno podle § 110, pokračuje v něm soud na
návrh po uplynutí 3 měsíců. Soud může na návrh, jsou-li pro to závažné důvody, a
i bez návrhu v případě, že to odůvodňují zájmy nezletilého dítěte, pokračovat v řízení
i před uplynutím této lhůty. Není-li návrh na pokračování v řízení podán do 1 roku,
soud řízení zastaví.
Spojení věcí
§ 112
(1) V zájmu hospodárnosti řízení může soud spojit ke společnému řízení
věci, které byly u něho zahájeny a skutkově spolu souvisí nebo se týkají týchž účastníků.
(2) Jsou-li v návrhu na zahájení řízení uvedeny věci, které se ke spojení
nehodí, nebo odpadnou-li důvody, pro které byly věci soudem spojeny, může soud některou
věc vyloučit k samostatnému řízení.
Příprava jednání
§ 114
(1) Po zahájení řízení předseda senátu především zkoumá, zda jsou splněny
podmínky řízení a zda byly odstraněny případné vady v žalobě (návrhu na zahájení
řízení).
(2) Zastaví-li soud řízení proto, že je tu takový nedostatek podmínky
řízení, který nelze odstranit (§ 104 odst. 1), nebo že se nedostatek podmínky řízení
nepodařilo odstranit (§ 104 odst. 2), popřípadě z jiných důvodů stanovených zákonem,63)
anebo odmítne-li návrh (§ 43 odst. 2), je tím řízení skončeno.
§ 114a
(1) Nebylo-li rozhodnuto podle § 114 odst. 2, připraví předseda senátu
jednání tak, aby bylo možné věc rozhodnout zpravidla při jediném jednání.
(2) Za tím účelem předseda senátu
a) žalovaného, popřípadě ostatní účastníky, kteří nepodali návrh na
zahájení řízení, vyzve, aby se ve věci písemně vyjádřili a aby soudu předložili listinné
důkazy, jichž se dovolávají, ledaže se takový postup jeví s ohledem na povahu věci
neúčelným;
b) účastníky řízení upozorní na možnost využití mediace podle zákona
o mediaci nebo sociálního poradenství podle zákona o sociálních službách, je-li to
vhodné;
c) vyžádá si zprávu o skutečnostech, které mají význam pro řízení a
rozhodnutí (§ 128);
d) ustanoví znalce, jsou-li splněny podmínky podle § 127;
e) zajistí, aby bylo možno při jednání provést potřebné důkazy, a jestliže
je to účelné, může provést důkaz prostřednictvím dožádaného soudu;
f) zjistí názor Úřadu pro ochranu osobních údajů, souvisí-li předmět
řízení bezprostředně s otázkou ochrany osobních údajů, a
g) činí jiná vhodná opatření.
§ 114b
(1) Vyžaduje-li to povaha věci nebo okolnosti případu, jakož i tehdy,
bylo-li o věci rozhodnuto platebním rozkazem, elektronickým platebním rozkazem nebo
evropským platebním rozkazem, může předseda senátu místo výzvy podle § 114a odst.
2 písm. a) nebo nebylo-li takové výzvě řádně a včas vyhověno, žalovanému usnesením
uložit, aby se ve věci písemně vyjádřil a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě
zcela neuzná, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji
obranu, a k vyjádření připojil listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě označil
důkazy k prokázání svých tvrzení; to neplatí ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit
smír (§ 99 odst. 1 a 2), nebo je-li žalovaným ke dni zahájení řízení nebo ke dni
vstupu do řízení nezletilý, který nenabyl plné svéprávnosti.
(2) K podání vyjádření podle odstavce 1 předseda senátu určí lhůtu, která
nesmí být kratší než 30 dnů od doručení usnesení. Bylo-li o věci rozhodnuto platebním
rozkazem, elektronickým platebním rozkazem nebo evropským platebním rozkazem, určí
tuto lhůtu až ode dne uplynutí lhůty k podání odporu proti platebnímu rozkazu, elektronickému
platebnímu rozkazu nebo evropskému platebnímu rozkazu.
(3) Usnesení podle odstavce 1 nelze vydat nebo doručit po přípravném
jednání podle § 114c nebo po prvním jednání ve věci.
(4) Usnesení podle odstavce 1 musí být žalovanému doručeno do vlastních
rukou. Náhradní doručení je vyloučeno; to neplatí, doručuje-li se prostřednictvím
veřejné datové sítě do datové schránky. Usnesení nesmí být žalovanému doručeno dříve
než žaloba.
(5) Jestliže se žalovaný bez vážného důvodu na výzvu soudu podle odstavce
1 včas nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom
brání, má se za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává; o tomto
následku (§ 153a odst. 3) musí být poučen. To neplatí, jsou-li splněny předpoklady
pro zastavení řízení nebo odmítnutí žaloby.
§ 114c
Přípravné jednání
(1) Není-li možné o věci samé rozhodnout bez nařízení jednání, nebylo-li
nebo nemůže-li být postupem podle § 114a odst. 2 jednání připraveno tak, aby bylo
možné věc rozhodnout při jediném jednání, a nepostupoval-li podle § 114b, předseda
senátu, s výjimkou sporů a jiných právních věcí, v nichž se takový postup jeví s
ohledem na okolnosti případu neúčelným, nařídí a provede přípravné jednání.
(2) K přípravnému jednání předvolá předseda senátu účastníky a jejich
zástupce, popřípadě též další osoby, jejichž přítomnosti je třeba. Předvolání k přípravnému
jednání musí být doručeno do vlastních rukou. Náhradní doručení je vyloučeno; to
neplatí, doručuje-li se prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky.
(3) Při přípravném jednání předseda senátu zejména
a) v součinnosti s účastníky objasní, zda jsou splněny podmínky řízení,
a případně přijme opatření k odstranění zjištěného nedostatku podmínek řízení,
b) vyzve účastníky, aby do protokolu doplnili svá potřebná tvrzení
o skutečnostech rozhodných pro věc a návrhy na provedení důkazů k jejich prokázání
a aby splnili své další procesní povinnosti, a poskytne účastníkům potřebná poučení;
§ 118a zde platí obdobně,
c) pokusí se o smírné vyřešení věci (§ 99),
d) může účastníkům řízení nařídit první setkání s mediátorem podle
§ 100 odst. 2, je-li to účelné a vhodné,
e) uloží účastníkům řízení další procesní povinnosti potřebné k dosažení
účelu řízení.
(4) Procesní povinnosti podle odstavce 3 jsou účastníci povinni splnit
do skončení přípravného jednání. Z důležitých důvodů soud účastníkům poskytne na
žádost některého z nich lhůtu k doplnění tvrzení o skutečnostech rozhodujících pro
věc, k podání návrhů na provedení důkazů nebo ke splnění dalších procesních povinností;
tato lhůta nesmí být delší než 30 dnů.
(5) Před skončením přípravného jednání předseda senátu poučí přítomné
účastníky o tom, že ke skutečnostem uvedeným a k důkazům označeným po skončení přípravného
jednání, popřípadě po uplynutí lhůty podle odstavce 4 věty druhé, může být přihlédnuto
jen za podmínek uvedených v § 118b odst. 1.
(6) Nedostaví-li se žalovaný k přípravnému jednání, ačkoliv byl řádně
a včas předvolán nejméně 20 dnů předem a řádně mu byla doručena žaloba, aniž by se
včas a z důležitého důvodu omluvil, má se, s výjimkou věcí, v nichž nelze uzavřít
a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2), nebo je-li žalovaným ke dni zahájení řízení nebo
ke dni vstupu do řízení nezletilý, který nenabyl plné svéprávnosti, za to, že uznává
nárok, který je proti němu uplatňován žalobou; o tomto následku (§ 153a odst. 3)
musí být poučen v předvolání k přípravnému jednání. To neplatí, jsou-li splněny předpoklady
pro zastavení řízení nebo odmítnutí žaloby.
(7) Nedostaví-li se k přípravnému jednání žalobce nebo jiný navrhovatel,
ačkoliv byl řádně a včas předvolán nejméně 20 dnů předem, aniž by se včas a z důležitého
důvodu omluvil, soud řízení zastaví; o tomto následku musí být poučen v předvolání
k přípravnému jednání.
Jednání
§ 115
(1) Nestanoví-li zákon jinak, nařídí předseda senátu k projednání věci
samé jednání, k němuž předvolá účastníky a všechny, jejichž přítomnosti je třeba.
(2) Předvolání musí být účastníkům doručeno tak, aby měli dostatek času
k přípravě, zpravidla nejméně 10 dnů přede dnem, kdy se jednání má konat, pokud nepředcházelo
přípravné jednání.
§ 115a
K projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci
lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci
se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení
jednání souhlasí.
§ 116
(1) Jednání je veřejné.
(2) Veřejnost může být pro celé jednání nebo pro jeho část vyloučena,
jen kdyby veřejné projednání věci ohrozilo tajnost utajovaných informací chráněných
zvláštním zákonem,56) obchodní tajemství, důležitý zájem účastníků nebo mravnost.
(3) Jestliže byla veřejnost vyloučena, soud může povolit jednotlivým
fyzickým osobám, aby byly při jednání nebo jeho části přítomny; současně je poučí,
že jsou povinny zachovávat mlčenlivost o všem, co se při jednání o utajovaných informacích,
obchodním tajemství nebo zájmech účastníků dozvěděly.
(4) I když veřejnost nebyla vyloučena, může soud odepřít přístup k jednání
nezletilým a fyzickým osobám, u nichž je obava, že by mohli rušit důstojný průběh
jednání.
§ 116a
(1) Účastník má během jednání právo na konzultace s osobou, která mu
podle občanského zákoníku může napomáhat při rozhodování (podpůrce); je-li takových
osob více, zvolí si účastník jednu z nich. Ustanovení § 23 tím není dotčeno.
(2) Namítne-li v průběhu řízení podpůrce účastníka vlastním jménem neplatnost
právního jednání učiněného podporovaným účastníkem, soud k této námitce v řízení
přihlédne.
§ 117
(1) Předseda senátu zahajuje, řídí a končí jednání, uděluje a odnímá
slovo, provádí dokazování, činí vhodná opatření, aby zajistil splnění účelu jednání,
a vyhlašuje rozhodnutí. Dbá přitom, aby jednání probíhalo důstojně a nerušeně a aby
věc mohla být úplně, spravedlivě a bez průtahů projednána.
(2) Ve věcech příslušejících senátu mohou jednotlivé úkony při dokazování
provádět se souhlasem předsedy také členové senátu.
(3) Kdo ve věcech příslušejících senátu nesouhlasí s opatřením předsedy
senátu, které učinil při jednání, může žádat, aby rozhodl senát.
§ 118
(1) Po zahájení jednání předseda senátu vyzve žalobce (navrhovatele),
aby přednesl žalobu (návrh na zahájení řízení) nebo sdělil její obsah, a žalovaného
(ostatní účastníky řízení), aby přednesl nebo sdělil obsah podaných písemných vyjádření
ve věci; podání nepřítomných účastníků přečte nebo sdělí jejich obsah předseda senátu.
Žalovaného (jiného účastníka), který dosud neučinil písemné podání, předseda senátu
vyzve, aby se ve věci vyjádřil. Je-li to potřebné, předseda senátu účastníka též
vyzve, aby svá tvrzení doplnil a aby navrhl k prokázání svých tvrzení důkazy.
(2) Po provedení úkonů podle odstavce 1 předseda senátu sdělí výsledky
přípravy jednání a podle dosavadních výsledků řízení uvede, která právně významná
skutková tvrzení účastníků lze považovat za shodná, která právně významná skutková
tvrzení zůstala sporná a které z dosud navržených důkazů budou provedeny, popřípadě
které důkazy soud provede, i když je účastníci nenavrhli.
(3) Nestanoví-li zákon jinak, určuje další průběh jednání předseda senátu
podle okolností případu.
§ 118a
(1) Ukáže-li se v průběhu jednání, že účastník nevylíčil všechny rozhodné
skutečnosti nebo že je uvedl neúplně, předseda senátu jej vyzve, aby svá tvrzení
doplnil, a poučí jej, o čem má tvrzení doplnit a jaké by byly následky nesplnění
této výzvy.
(2) Má-li předseda senátu za to, že věc je možné po právní stránce posoudit
jinak než podle účastníkova právního názoru, vyzve účastníka, aby v potřebném rozsahu
doplnil vylíčení rozhodných skutečností; postupuje přitom obdobně podle odstavce
1.
(3) Zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl
důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy
označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy.
(4) Při jednání předseda senátu poskytuje účastníkům poučení též o jiných
jejich procesních právech a povinnostech; to neplatí, je-li účastník zastoupen advokátem
nebo notářem v rozsahu jeho oprávnění stanoveného zvláštními předpisy.57)
§ 118b
(1) Ve věcech, v nichž byla provedena příprava jednání podle § 114c,
mohou účastníci uvést rozhodné skutečnosti o věci samé a označit důkazy k jejich
prokázání jen do skončení přípravného jednání, popřípadě do uplynutí lhůty, která
jim byla poskytnuta k doplnění tvrzení o skutečnostech významných pro věc, k podání
návrhů na provedení důkazů nebo ke splnění dalších procesních povinností (§ 114c
odst. 4). Pokud nebyla provedena příprava jednání podle § 114c, mohou účastníci uvést
rozhodné skutečnosti o věci samé a označit důkazy k jejich prokázání jen do skončení
prvního jednání, popřípadě do uplynutí lhůty, která byla účastníkům poskytnuta k
doplnění tvrzení o skutečnostech významných pro věc, k podání návrhů na provedení
důkazů nebo ke splnění dalších procesních povinností. K později uvedeným skutečnostem
a označeným důkazům smí soud přihlédnout, jen jde-li o skutečnosti nebo důkazy, jimiž
má být zpochybněna věrohodnost provedených důkazních prostředků, které nastaly po
přípravném, a nebylo-li provedeno, po prvním jednání nebo které účastník nemohl bez
své viny včas uvést, jakož i ke skutečnostem nebo důkazům, které účastníci uvedli
poté, co byl některý z nich vyzván k doplnění rozhodujících skutečností podle § 118a
odst. 1 až 3.
(2) Byla-li připuštěna změna žaloby (§ 95), nejsou tím účinky podle odstavce
1 dotčeny. Došlo-li k přistoupení dalšího účastníka (§ 92 odst. 1) nebo záměně účastníka
(§ 92 odst. 2), nastávají ve vztahu s novými účastníky účinky podle odstavce 1 skončením
prvního jednání, které bylo nařízeno po přistoupení nebo záměně účastníka a které
se ve věci konalo; o tom musí být účastníci poučeni v předvolání k tomuto jednání.
(3) Omezení podle odstavců 1 a 2 neplatí v případě, že účastníci nebyli
řádně poučeni podle odstavce 2 části druhé věty za středníkem nebo podle § 114c odst.
5.
§ 119
(1) Jednání může být odročeno jen z důležitých důvodů, které musí být
sděleny. Nebrání-li tomu okolnosti případu, oznámí předseda senátu při odročení jednání
den, kdy se bude konat další jednání; ustanovení § 115a zde platí obdobně.
(2) K dalšímu jednání musí být účastníci předvoláni zpravidla nejméně
pět dnů předem.
(3) Došlo-li ke změně v obsazení soudu, předseda senátu na začátku dalšího
jednání sdělí obsah přednesů a provedených důkazů.
§ 119a
(1) Před skončením jednání je předseda senátu povinen účastníky přítomné
při jednání poučit, že všechny rozhodné skutečnosti musí uvést a že důkazy musí být
označeny dříve, než ve věci vyhlásí rozhodnutí, neboť později uplatněné skutečnosti
a důkazy jsou odvolacím důvodem jen za podmínek uvedených v § 205a. Ustanovení §
118b a § 175 odst. 4 část první věty za středníkem tím nejsou dotčena.
(2) Jestliže účastníci ani po poučení podle odstavce 1 nové skutečnosti
a důkazy neuvedou, jestliže nové skutečnosti a důkazy byly uplatněny v rozporu s
§ 118b nebo § 175 odst. 4 část první věty za středníkem nebo jestliže soud rozhodl,
že navrhované důkazy neprovede, předseda senátu účastníky vyzve, aby shrnuli své
návrhy a aby se vyjádřili k dokazování a ke skutkové a k právní stránce věci.
Hlava druhá
Dokazování
Důkazní povinnost
§ 120
(1) Účastníci jsou povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení.
Soud rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede.
(2) Soud může provést jiné než účastníky navržené důkazy v případech,
kdy jsou potřebné ke zjištění skutkového stavu a vyplývají-li z obsahu spisu. Neoznačí-li
účastníci důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, vychází soud při zjišťování
skutkového stavu z důkazů, které byly provedeny.
(3) Soud může též vzít za svá skutková zjištění shodná tvrzení účastníků.
Provádění důkazů
§ 122
(1) Dokazování provádí soud při jednání.
(2) Je-li to účelné, může být o provedení důkazu dožádán jiný soud nebo
předseda senátu může důkaz z pověření senátu provést mimo jednání, anebo lze důkaz
provést s využitím videokonferenčního zařízení. Účastníci mají právo být přítomni
u takto prováděného dokazování. Jeho výsledky je třeba vždy při jednání sdělit.
(3) Senát může vždy rozhodnout, aby provedené důkazy byly doplněny nebo
před ním opakovány.
§ 124
Dokazování je třeba provádět tak, aby byla šetřena povinnost zachovávat
mlčenlivost o utajovaných informacích chráněných zvláštním zákonem56) a jiná zákonem
stanovená nebo státem uznávaná povinnost mlčenlivosti. V těchto případech lze provést
výslech jen tehdy, jestliže vyslýchaného zprostil povinnosti mlčenlivosti příslušný
orgán nebo ten, v jehož zájmu má tuto povinnost; přiměřeně to platí i tam, kde se
provádí důkaz jinak než výslechem.
Důkazní prostředky
§ 125
Za důkaz mohou sloužit všechny prostředky, jimiž lze zjistit stav věci,
zejména výslech svědků, znalecký posudek, zprávy a vyjádření orgánů, fyzických a
právnických osob, notářské nebo exekutorské zápisy a jiné listiny, ohledání a výslech
účastníků. Pokud není způsob provedení důkazu předepsán, určí jej soud.
§ 126
(1) Každá fyzická osoba, která není účastníkem řízení, je povinna dostavit
se na předvolání k soudu a vypovídat jako svědek. Musí vypovědět pravdu a nic nezamlčovat.
Výpověď může odepřít jen tehdy, kdyby jí způsobila nebezpečí trestního stíhání sobě
nebo osobám blízkým; o důvodnosti odepření výpovědi rozhoduje soud.
(2) Na počátku výslechu je třeba zjistit totožnost svědka a okolnosti,
které mohou mít vliv na jeho věrohodnost. Dále je třeba poučit svědka o významu svědecké
výpovědi, o jeho právech a povinnostech a o trestních následcích křivé výpovědi.
(3) Předseda senátu vyzve svědka, aby souvisle vylíčil vše, co ví o předmětu
výslechu. Klást otázky mají právo postupně předseda senátu, členové senátu, účastníci
a znalci. Otázku položenou účastníkem nebo znalcem předseda senátu nepřipustí, jen
jestliže nesouvisí s předmětem výslechu nebo naznačuje-li odpověď anebo je-li zejména
předstíráním neprokázaných nebo nepravdivých skutečností klamavá; nepořizuje-li se
o výpovědi záznam, uvede předseda senátu vždy v protokolu důvody, pro které otázka
nebyla připuštěna.
(4) Fyzická osoba, která je statutárním orgánem právnické osoby (členem
tohoto orgánu), může být vyslechnuta v řízení, jehož účastníkem je tato právnická
osoba, jen podle § 131.
§ 126a
(1) Fyzická osoba, která má vypovídat o okolnostech, týkajících se právnické
osoby a nastalých v době, kdy byla jejím statutárním orgánem nebo členem tohoto orgánu,
je povinna dostavit se na předvolání k soudu v řízení, jehož účastníkem je tato právnická
osoba.
(2) Výslech fyzické osoby uvedené v odstavci 1 se provede podle § 131
odst. 2 věty druhé a § 131 odst. 3.
§ 127
(1) Závisí-li rozhodnutí na posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných
znalostí, vyžádá soud u orgánu veřejné moci odborné vyjádření. Jestliže pro složitost
posuzované otázky takový postup není postačující nebo je-li pochybnost o správnosti
podaného odborného vyjádření, ustanoví soud znalce. Soud znalce vyslechne; znalci
může také uložit, aby posudek vypracoval písemně. Je-li ustanoveno několik znalců,
mohou podat společný posudek. Místo výslechu znalce může se soud v odůvodněných případech
spokojit s písemným posudkem znalce.
(2) Je-li pochybnost o správnosti posudku nebo je-li posudek nejasný
nebo neúplný, je nutno požádat znalce o vysvětlení. Kdyby to nevedlo k výsledku,
soud nechá znalecký posudek přezkoumat jiným znalcem.
(3) Ve výjimečných, zvlášť obtížných případech, vyžadujících zvláštního
vědeckého posouzení, může soud ustanovit k podání znaleckého posudku nebo přezkoumání
posudku podaného znalcem státní orgán, vědecký ústav, vysokou školu nebo instituci
specializovanou na znaleckou činnost.
(4) Účastníkovi, popřípadě i někomu jinému, může předseda senátu uložit,
aby se dostavil ke znalci, předložil mu potřebné předměty, podal mu nutná vysvětlení,
podrobil se lékařskému vyšetření, popřípadě zkoušce krve, anebo aby něco vykonal
nebo snášel, jestliže to je k podání znaleckého posudku třeba.
(5) Za vydání odborného vyjádření podle odstavce 1 náleží finanční úhrada,
stanoví-li tak zvláštní předpis.
§ 127a
Jestliže znalecký posudek předložený účastníkem řízení má všechny zákonem
požadované náležitosti a obsahuje doložku znalce o tom, že si je vědom následků vědomě
nepravdivého znaleckého posudku, postupuje se při provádění tohoto důkazu stejně,
jako by se jednalo o znalecký posudek vyžádaný soudem. Soud umožní znalci, kterého
některá ze stran požádala o znalecký posudek, nahlédnout do spisu nebo mu jinak umožní
seznámit se s informacemi potřebnými pro vypracování znaleckého posudku.
§ 128
Každý je povinen bezplatně na dotaz sdělit soudu skutečnosti, které
mají význam pro řízení a rozhodnutí. Ustanovení § 139 odst. 3 tím není dotčeno. Odmítnout
soudu sdělit tyto skutečnosti může jen ten, kdo by tak mohl učinit jako svědek podle
§ 126 odst. 1.
§ 129
(1) Důkaz listinou se provede tak, že ji nebo její část při jednání
předseda senátu přečte nebo sdělí její obsah, případně předloží účastníkům k nahlédnutí,
je-li to postačující.
(2) Předseda senátu může uložit tomu, kdo má listinu potřebnou k důkazu,
aby ji předložil, nebo ji opatří sám od jiného soudu, orgánu nebo právnické osoby.
§ 130
(1) Ohledání předmětu, který je možno dopravit k soudu, provede se při
jednání. Za tím účelem může předseda senátu uložit tomu, kdo má potřebný předmět,
aby jej předložil.
(2) Jinak se ohledání provádí na místě. Je k němu třeba předvolat ty,
kteří se předvolávají k jednání.
§ 131
(1) Důkaz výslechem účastníků může soud nařídit, jestliže dokazovanou
skutečnost nelze prokázat jinak a jestliže s tím souhlasí účastník, který má být
vyslechnut.
(2) Nařídí-li soud jako důkaz výslech účastníků, jsou účastníci povinni
dostavit se k výslechu. Při svém výslechu mají vypovědět pravdu a nic nezamlčovat;
o tom musí být poučeni.
(3) Ustanovení § 126 odst. 3 se zde použije obdobně.
Hodnocení důkazů
§ 132
Důkazy hodnotí soud podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny
důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo
za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci.
§ 133
Skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka, jež připouští
důkaz opaku, má soud za prokázánu, pokud v řízení nevyšel najevo opak.
§ 133a
(1) Pokud žalobce uvede před soudem skutečnosti, ze kterých lze dovodit,
že ze strany žalovaného došlo k přímé nebo nepřímé diskriminaci
a) na základě pohlaví, rasového nebo etnického původu, náboženství,
víry, světového názoru, zdravotního postižení, věku anebo sexuální orientace v oblasti
pracovní nebo jiné závislé činnosti včetně přístupu k nim, povolání, podnikání nebo
jiné samostatné výdělečné činnosti včetně přístupu k nim, členství v organizacích
zaměstnanců nebo zaměstnavatelů a členství a činnosti v profesních komorách56b),
b) na základě rasového nebo etnického původu při poskytování zdravotní
a sociální péče, v přístupu ke vzdělání a odborné přípravě, přístupu k veřejným zakázkám,
přístupu k bydlení, členství ve spolcích a jiných zájmových sdruženích a při prodeji
zboží v obchodě nebo poskytování služeb56c), nebo
c) na základě pohlaví při přístupu ke zboží a službám56d), je žalovaný
povinen dokázat, že nedošlo k porušení zásady rovného zacházení.
(2) Pokud žalobce uvede před soudem skutečnosti, ze kterých lze dovodit,
že byl ze strany žalovaného vystaven odvetnému opatření proto, že je oznamovatelem
podle zákona o ochraně oznamovatelů, je žalovaný povinen dokázat, že přijetí tvrzeného
opatření bylo objektivně odůvodněno legitimním cílem a představovalo k tomuto cíli
přiměřený a nezbytný prostředek.
(3) Pokud žalobce uvede před soudem skutečnosti, ze kterých lze dovodit,
že mu žalovaný dal výpověď z pracovního poměru nebo okamžitě zrušil pracovní poměr
nebo zrušil právní vztah založený dohodou o provedení práce nebo dohodou o pracovní
činnosti výpovědí nebo okamžitým zrušením proto, že
a) se žalobce zákonným způsobem domáhal
1. práva na informace při
vzniku nebo změně pracovněprávního vztahu podle § 37 nebo § 77a zákoníku práce,
2.
práva na informace při vysílání zaměstnance na území jiného státu podle § 37a nebo
77b zákoníku práce,
3. práva na rozvržení pracovní doby předem podle § 74 odst. 2
nebo § 84 zákoníku práce,
4. práva na odborný rozvoj podle § 227 až 230 zákoníku práce,
b) žalobce zaměstnavatele požádal o zaměstnání v pracovním poměru
podle § 77 odst. 4 zákoníku práce, o čerpání mateřské, otcovské nebo rodičovské dovolené
nebo tuto dovolenou čerpal, nebo
c) žalobce zaměstnavatele požádal o možnost pečovat o jinou fyzickou
osobu nebo ji ošetřovat podle § 191 zákoníku práce nebo o takovou fyzickou osobu
podle § 191 zákoníku práce pečoval nebo ji ošetřoval,
je žalovaný povinen dokázat, že k výpovědi nebo okamžitému zrušení
došlo z jiného důvodu56e).
§ 133b
Byl-li ohledán přiměřený vzorek zboží, jehož výrobou mohlo být porušeno
právo z duševního vlastnictví, má soud zjištění z ohledání vyplývající za prokázané
vůči veškerému zboží.
§ 134
Listiny vydané soudy České republiky nebo jinými státními orgány v mezích
jejich pravomoci, jakož i listiny, které jsou zvláštními předpisy prohlášeny za veřejné,
potvrzují, že jde o nařízení nebo prohlášení orgánu, který listinu vydal, a není-li
dokázán opak, i pravdivost toho, co je v nich osvědčeno nebo potvrzeno.
§ 135
(1) Soud je vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán
trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů,
a kdo je spáchal, jakož i rozhodnutím o osobním stavu; soud však není vázán rozhodnutím
v blokovém řízení.
(2) Jinak otázky, o nichž přísluší rozhodnout jinému orgánu, může soud
posoudit sám. Bylo-li však o takové otázce vydáno příslušným orgánem rozhodnutí,
soud z něho vychází.
Hlava třetí
Náklady řízení
Druhy nákladů řízení
§ 137
(1) Náklady řízení jsou zejména hotové výdaje účastníků a jejich zástupců,
včetně soudního poplatku, ušlý výdělek účastníků a jejich zákonných zástupců, náklady
důkazů, tlumočné, náhrada za daň z přidané hodnoty, odměna za zastupování a odměna
pro mediátora podle zákona o mediaci za první setkání s mediátorem nařízené soudem
podle § 100 odst. 2.
(2) Odměna za zastupování patří k nákladům řízení, jen je-li zástupcem
advokát nebo notář v rozsahu svého oprávnění stanoveného zvláštními právními předpisy57)
anebo patentový zástupce v rozsahu oprávnění stanoveného zvláštními právními předpisy57b).
(3) Náhrada za daň z přidané hodnoty patří k nákladům řízení, jen
je-li zástupcem
a) advokát, notář v rozsahu svého oprávnění stanoveného zvláštními
právními předpisy57) nebo patentový zástupce v rozsahu svého oprávnění stanoveného
zvláštními právními předpisy57b), který je plátcem daně z přidané hodnoty podle zvláštního
právního předpisu57d),
b) advokát, který je společníkem právnické osoby zřízené za účelem
výkonu advokacie podle zvláštního právního předpisu57e), a plátcem daně z přidané
hodnoty podle zvláštního právního předpisu57d) je tato právnická osoba,
c) patentový zástupce v rozsahu svého oprávnění stanoveného zvláštními
právními předpisy57b), který je společníkem, akcionářem, zaměstnancem nebo členem
statutárního nebo dozorčího orgánu společnosti patentových zástupců57f), a plátcem
daně z přidané hodnoty podle zvláštního právního předpisu57d) je tato právnická osoba,
d) advokát, který je zaměstnancem jiného advokáta nebo právnické
osoby zřízené za účelem výkonu advokacie podle zvláštního právního předpisu57e),
a plátcem daně z přidané hodnoty podle zvláštního právního předpisu57d) je tento
zaměstnavatel advokáta.
§ 138
(1) Na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození
od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo
zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození
od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody,
a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje
se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím
o osvobození se však nevracejí.
(2) Přiznané osvobození předseda senátu kdykoli za řízení odejme, popřípadě
i se zpětnou účinností, jestliže se do pravomocného skončení řízení ukáže, že poměry
účastníka osvobození neodůvodňují, popřípadě neodůvodňovaly.
(3) Byl-li účastníku osvobozenému od soudních poplatků ustanoven zástupce,
vztahuje se osvobození v rozsahu, v jakém bylo přiznáno, i na hotové výdaje zástupce
a na odměnu za zastupování.
§ 139
(1) Svědci a fyzické osoby uvedené v § 126a mají právo na náhradu hotových
výdajů a ušlého výdělku (svědečné). Toto právo zaniká, není-li uplatněno do tří dnů
od výslechu nebo ode dne, kdy bylo svědku oznámeno, že k výslechu nedojde. O tom
musí soud svědka a fyzické osoby uvedené v § 126a poučit.
(2) Byl-li podán znalecký posudek nebo proveden tlumočnický úkon, vzniká
právo na náhradu hotových výdajů a na odměnu (znalečné a tlumočné). Zvláštní předpisy
stanoví, komu a v jaké výši se znalečné a tlumočné vyplácí.
(3) Ten, komu soud uložil při dokazování nějakou povinnost, zejména aby
předložil listinu, má tatáž práva jako svědek, není-li účastníkem. Musí je uplatnit
za týchž podmínek jako svědek.
(4) O právech podle odstavců 1 až 3 rozhoduje předseda senátu.
Placení nákladů řízení
§ 140
(1) Každý účastník platí náklady řízení, které vznikají jemu osobně,
a náklady svého zástupce. Společné náklady platí účastníci podle poměru účastenství
na věci a na řízení; nelze-li poměr účastenství určit, platí je rovným dílem. Účastníci
uvedení v § 91 odst. 2 platí společné náklady společně a nerozdílně.
(2) Byl-li ustanoven účastníku zástupcem nebo opatrovníkem advokát, platí
jeho hotové výdaje a odměnu za zastupování, popřípadě též náhradu za daň z přidané
hodnoty, stát; při určení náhrady hotových výdajů a odměny za zastupování se postupuje
podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně64) a náhradu za
daň z přidané hodnoty soud určí z odměny za zastupování a z náhrady hotových výdajů
podle sazby daně z přidané hodnoty stanovené zvláštním právním předpisem57d). V odůvodněných
případech stát poskytne advokátovi přiměřenou zálohu.
(3) Bylo-li nařízeno první setkání s mediátorem podle § 100 odst. 2 nebo
§ 114c odst. 3 písm. d), platí odměnu za účastníka osvobozeného od soudních poplatků
stát; při určení odměny za zastupování se postupuje podle ustanovení zvláštního právního
předpisu a náhradu za daň z přidané hodnoty soud určí z odměny podle sazby daně z
přidané hodnoty stanovené zvláštním právním předpisem57d).
§ 141
(1) Lze-li očekávat náklady důkazu, který účastník navrhl nebo který
nařídil soud o skutečnostech jím uvedených anebo v jeho zájmu, uloží předseda senátu
tomuto účastníku, není-li osvobozen od soudních poplatků, aby před jeho provedením
složil zálohu podle předpokládané výše nákladů, jinak nelze důkaz navrhovaný účastníkem
provést, o tom musí být účastník poučen.
(2) Náklady důkazů, které nejsou kryty zálohou, jakož i hotové výdaje
ustanoveného zástupce, který není advokátem, a náklady spojené s tím, že účastník
jedná ve své mateřštině nebo se dorozumívá některým z komunikačních systémů neslyšících
a hluchoslepých osob, platí stát.
Náhrada nákladů řízení
§ 142
(1) Účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů
potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci
úspěch neměl.
(2) Měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů
poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů
právo.
(3) I když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat
plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li
rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu.
(4) V řízení zahájeném na návrh nejvyššího státního zástupce nebo státního
zastupitelství podle zvláštních předpisů58) přizná soud žalovanému za podmínek uvedených
v odstavcích 1 až 3 náhradu těchto nákladů proti státu. To platí obdobně, bylo-li
řízení zahájeno na návrh Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových v případech
a za podmínek uvedených v § 35a.
§ 142a
(1) Žalobce, který měl úspěch v řízení o splnění povinnosti, má právo
na náhradu nákladů řízení proti žalovanému, jen jestliže žalovanému ve lhůtě nejméně
7 dnů před podáním návrhu na zahájení řízení zaslal na adresu pro doručování, případně
na poslední známou adresu výzvu k plnění.
(2) Jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, může soud výjimečně náhradu
nákladů řízení zcela nebo zčásti žalobci přiznat i v případě, že žalobce žalovanému
výzvu k plnění za podmínek uvedených v odstavci 1 nezaslal.
§ 143
Žalovaný, který neměl úspěch ve věci, má právo na náhradu nákladů řízení
proti žalobci, jestliže svým chováním nezavdal příčinu k podání návrhu na zahájení
řízení.
§ 145
Účastníku, jemuž soud přizná náhradu nákladů řízení, přizná i náhradu
nákladů předběžného opatření a zajištění důkazů, zajištění důkazů a zajištění předmětu
důkazního prostředku ve věcech týkajících se práv z duševního vlastnictví.
§ 146
(1) Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení podle jeho
výsledku, jestliže řízení
a) skončilo smírem, pokud v něm nebylo o náhradě nákladů ujednáno něco
jiného;
b) bylo zastaveno.
(2) Jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno,
je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka
řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení
žalovaný (jiný účastník řízení).
(3) Odmítne-li soud žalobu nebo jiný návrh na zahájení řízení, je žalobce
(navrhovatel) povinen nahradit ostatním účastníkům jejich náklady.
§ 147
(1) Účastníku nebo jeho zástupci může soud uložit, aby hradili náklady
řízení, které by jinak nebyly vznikly, jestliže je způsobili svým zaviněním nebo
jestliže tyto náklady vznikly náhodou, která se jim přihodila.
(2) Soud může uložit svědkům, fyzickým osobám uvedeným v § 126a, znalcům,
tlumočníkům nebo těm, kteří při dokazování měli nějakou povinnost, jestliže zavinili
náklady řízení, které by jinak nebyly vznikly, aby je nahradili účastníkům.
§ 148
(1) Stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu
nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních
poplatků.
(2) Soud může uložit svědkům, fyzickým osobám uvedeným v § 126a, znalcům,
tlumočníkům nebo těm, kteří při dokazování měli nějakou povinnost, aby nahradili
státu náklady řízení, které by jinak nebyly vznikly, jestliže je zavinili.
(3) Při správě placení pohledávek uvedených v odstavcích 1 a 2 se postupuje
podle daňového řádu. Tyto pohledávky vymáhá celní úřad.
§ 149
(1) Zastupoval-li advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů
řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit ji advokátu.
(2) Zastupoval-li ustanovený advokát účastníka, jemuž byla přisouzena
náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen
zaplatit státu náhradu hotových výdajů advokáta a odměnu za zastupování.
(3) Zastupoval-li účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení,
jiný zástupce než podle § 137 odst. 2, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto
nákladů, povinen zaplatit ji účastníkovi.
(4) Ustanovení odstavce 1 platí obdobně, zastupoval-li účastníka notář
v rozsahu svého oprávnění stanoveného zvláštními předpisy57) nebo patentový zástupce
v rozsahu oprávnění stanoveného zvláštními právními předpisy57b).
Rozhodnutí o nákladech řízení
§ 151
(1) O povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodne soud bez návrhu v
rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí; u náhrady nákladů řízení podle § 147 a §
148 odst. 2 tak může učinit již v průběhu řízení, a to zpravidla tehdy, jakmile tyto
náklady vzniknou.
(2) Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud určí výši odměny za
zastupování advokátem nebo notářem v rámci jeho oprávnění stanoveného zvláštním právním
předpisem57) anebo patentovým zástupcem v rozsahu jeho oprávnění stanoveného zvláštními
právními předpisy57b) podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní
odměně64). Náhradu za daň z přidané hodnoty soud určí z odměny za zastupování a z
náhrad podle sazby daně z přidané hodnoty stanovené zvláštním právním předpisem57d).
Náhradu mzdy (platu) a náhradu hotových výdajů soud stanoví podle zvláštních právních
předpisů. Náhradu za odměnu znalce, který podal posudek podle § 127a, soud určí podle
sazby odměny stanovené zvláštním právním předpisem. Jinak soud vychází z nákladů,
které účastníku prokazatelně vznikly.
(3) Účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst.
2 a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, přizná
soud náhradu v paušální výši určené zvláštním právním předpisem. Paušální náhrada
zahrnuje hotové výdaje účastníka a jeho zástupce; nezahrnuje však náhradu soudního
poplatku.
(4) Náklady řízení, které by jinak nebyly vznikly, protože je způsobili
účastníci řízení, jejich zástupci svým zaviněním nebo jestliže tyto náklady vznikly
náhodou, která se jim přihodila, nebo protože je způsobili svědci, osoby uvedené
v § 126a, znalci, tlumočníci nebo ti, kteří při dokazování měli nějakou povinnost,
nemohou být nahrazeny z jiného důvodu než podle § 147.
(5) Určit výši nákladů může předseda senátu až v písemném vyhotovení
rozhodnutí.
(6) I když bylo o náhradě nákladů řízení rozhodnuto samostatným usnesením,
běží lhůta k plnění vždy až od právní moci rozhodnutí, jímž byla náhrada nákladů
řízení přiznána.
Hlava čtvrtá
Rozhodnutí
Rozsudek
§ 152
(1) Rozsudkem rozhoduje soud o věci samé. Zákon stanoví, kdy soud rozhoduje
ve věci samé usnesením.
(2) Rozsudkem má být rozhodnuto o celé projednávané věci. Jestliže to
však je účelné, může soud rozsudkem rozhodnout nejdříve jen o její části nebo jen
o jejím základu.
§ 153
(1) Soud rozhoduje na základě zjištěného skutkového stavu věci.
(2) Soud může překročit návrhy účastníků a přisoudit něco jiného nebo
více, než čeho se domáhají, jen tehdy, jestliže z právního předpisu vyplývá určitý
způsob vypořádání vztahu mezi účastníky.
§ 153a
(1) Uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku,
který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání.
Uzná-li žalovaný nárok proti němu žalobou uplatněný jen zčásti, rozhodne soud rozsudkem
podle tohoto uznání, jen navrhne-li to žalobce.
(2) Rozsudek pro uznání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít
a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2).
(3) Rozsudkem pro uznání rozhodne soud také tehdy, má-li se za to, že
žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznal (§ 114b odst. 5 a §
114c odst. 6).
(4) Jen pro vydání rozsudku pro uznání nemusí být nařízeno jednání.
§ 153b
(1) Zmešká-li žalovaný, kterému byly řádně doručeny do jeho vlastních
rukou (§ 49) žaloba a předvolání k jednání nejméně deset dnů přede dnem, kdy se jednání
má konat, a který byl o následcích nedostavení se poučen, bez důvodné a včasné omluvy
první jednání, které se ve věci konalo, a navrhne-li to žalobce, který se dostavil
k jednání, pokládají se tvrzení žalobce obsažená v žalobě o skutkových okolnostech,
týkající se sporu, za nesporná a na tomto základě může soud rozhodnout o žalobě rozsudkem
pro zmeškání.
(2) Je-li v jedné věci několik žalovaných, kteří mají takové společné
povinnosti, že se rozsudek musí vztahovat na všechny (§ 91 odst. 2), lze rozhodnout
rozsudkem pro zmeškání jen tehdy, nedostaví-li se k jednání všichni řádně obeslaní
žalovaní.
(3) Rozsudek pro zmeškání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít
a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2), došlo-li by takovým rozsudkem ke vzniku, změně
nebo zrušení právního poměru mezi účastníky nebo je-li žalovaným ke dni zahájení
řízení nebo ke dni vstupu do řízení nezletilý, který nenabyl plné svéprávnosti.
(4) Zmešká-li žalovaný z omluvitelných důvodů první jednání ve věci,
při němž byl vynesen rozsudek pro zmeškání, soud na návrh žalovaného tento rozsudek
usnesením zruší a nařídí jednání. Takový návrh může účastník podat nejpozději do
dne právní moci rozsudku pro zmeškání.
(5) Pokud žalovaný kromě návrhu na zrušení rozsudku soudu prvního stupně
z důvodů podle odstavce 4 podal proti rozsudku i odvolání a návrhu na zrušení rozsudku
bylo pravomocným usnesením vyhověno, k odvolání se nepřihlíží.
§ 154
(1) Pro rozsudek je rozhodující stav v době jeho vyhlášení.
(2) Jde-li o opětující se dávky, lze uložit povinnost i k plnění dávek,
které se stanou splatnými teprve v budoucnu.
§ 155
(1) Obsah rozhodnutí ve věci samé vysloví soud ve výroku rozsudku. Ve
výroku také rozhodne o povinnosti k náhradě nákladů řízení; rozhodne-li jen o základu
náhrady nákladů řízení, určí její výši v samostatném usnesení.
(2) Výrok rozsudku o plnění v penězích může být vyjádřen v cizí
měně, neodporuje-li to okolnostem případu a jestliže
a) plnění vychází z právního jednání, v němž je vyjádřeno v cizí
měně, žalobce (navrhovatel) požaduje plnění v cizí měně a devizové předpisy65) umožňují
tuzemci,66) který má plnit, plnění v navrhované cizí měně poskytnout bez zvláštního
povolení, nebo
b) některý z účastníků je cizozemcem.67)
(3) Nejsou-li splněny předpoklady pro přiznání plnění v cizí měně uvedené
v odstavci 2, soud stanoví i bez návrhu plnění v měně České republiky.
(4) Ve věcech ochrany práv porušených nebo ohrožených nekalým soutěžním
jednáním, ochrany práv z duševního vlastnictví a ve věcech ochrany práv spotřebitelů
může soud účastníkovi, jehož žalobě vyhověl, přiznat na jeho návrh ve výroku rozsudku
právo rozsudek uveřejnit na náklady neúspěšného účastníka; podle okolností případu
soud stanoví též rozsah, formu a způsob uveřejnění.
§ 156
(1) Rozsudek se vyhlašuje vždy veřejně; vyhlašuje jej předseda senátu
jménem republiky. Uvede přitom výrok rozsudku spolu s odůvodněním a poučením o odvolání
a o možnosti výkonu rozhodnutí. Není-li přítomen vyhlášení rozsudku žádný z účastníků,
uvede pouze výrok. Po vyhlášení předseda senátu zpravidla účastníky vyzve, aby se
vyjádřili, zda se vzdávají odvolání proti vyhlášenému rozsudku.
(2) Rozsudek se vyhlašuje zpravidla hned po skončení jednání, které rozsudku
předcházelo; není-li to možné, soud k vyhlášení rozsudku odročí jednání nejdéle na
dobu deseti kalendářních dnů. Ustanovení § 119 odst. 2 a 3 se v tomto případě nepoužijí.
(3) Jakmile soud vyhlásí rozsudek, je jím vázán.
§ 157
(1) Není-li stanoveno jinak, v písemném vyhotovení rozsudku se po slovech
"Jménem republiky" uvede označení soudu, jména a příjmení soudců a přísedících, přesné
označení účastníků a jejich zástupců, účast státního zastupitelství a Úřadu pro zastupování
státu ve věcech majetkových, označení projednávané věci, znění výroku, odůvodnění,
poučení o tom, zda je přípustný opravný prostředek nepočítaje v to žalobu na obnovu
řízení a pro zmatečnost, a o lhůtě a místu k jeho podání, poučení o možnosti výkonu
rozhodnutí a den a místo vyhlášení. Je-li to možné, uvede se v označení účastníků
též jejich datum narození (identifikační číslo).
(2) Není-li dále stanoveno jinak, soud v odůvodnění rozsudku uvede, čeho
se žalobce (navrhovatel) domáhal a z jakých důvodů a jak se ve věci vyjádřil žalovaný
(jiný účastník řízení), stručně a jasně vyloží, které skutečnosti má prokázány a
které nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při
hodnocení důkazů řídil, proč neprovedl i další důkazy, jaký učinil závěr o skutkovém
stavu a jak věc posoudil po právní stránce; není přípustné ze spisu opisovat skutkové
přednesy účastníků a provedené důkazy. Soud dbá o to, aby odůvodnění rozsudku bylo
přesvědčivé. Odůvodnění uvedené v písemném vyhotovení rozsudku musí být v souladu
s vyhlášeným odůvodněním.
(3) V odůvodnění rozsudku pro uznání nebo rozsudku pro zmeškání uvede
soud pouze předmět řízení a stručně vyloží důvody, pro které rozhodl rozsudkem pro
uznání nebo rozsudkem pro zmeškání.
(4) V odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti
němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení,
závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.
§ 158
(1) Písemné nebo elektronické vyhotovení rozsudku podepisuje předseda
senátu. Nemůže-li je podepsat, podepíše je jiný člen senátu, a rozhodl-li samosoudce,
jiný předsedou soudu pověřený soudce; důvod se na písemném vyhotovení poznamená.
Rozsudek se vyhotovuje v té podobě, v jaké je veden spis.
(2) Stejnopis rozsudku vyhotoveného v listinné podobě a rozsudek vyhotovený
v elektronické podobě se doručuje účastníkům, popřípadě jejich zástupcům do vlastních
rukou.
(3) Jestliže se účastníci vzdali odvolání po skončení jednání, které
rozsudku předcházelo, doručí se stejnopis vyhotovení rozsudku zpravidla při skončení
jednání.
(4) Jestliže stejnopis vyhotovení rozsudku nebyl doručen podle odstavce
3, je třeba jej účastníkům, popřípadě jejich zástupcům odeslat ve lhůtě třiceti dnů
ode dne vyhlášení rozsudku. Předseda soudu je oprávněn tuto lhůtu prodloužit až o
dalších šedesát dnů.
§ 159a
(1) Nestanoví-li zákon jinak, je výrok pravomocného rozsudku závazný
jen pro účastníky řízení.
(2) Výrok pravomocného rozsudku, kterým bylo rozhodnuto ve věcech uvedených
v § 83 odst. 2, je závazný nejen pro účastníky řízení, ale i pro další osoby oprávněné
proti žalovanému pro tytéž nároky z téhož jednání nebo stavu. Zvláštní právní předpisy
stanoví, v kterých dalších případech a v jakém rozsahu je výrok pravomocného rozsudku
závazný pro jiné osoby než účastníky řízení.
(3) V rozsahu, v jakém je výrok pravomocného rozsudku závazný pro účastníky
řízení a popřípadě jiné osoby, je závazný též pro všechny orgány.
(4) Jakmile bylo o věci pravomocně rozhodnuto, nemůže být v rozsahu závaznosti
výroku rozsudku pro účastníky a popřípadě jiné osoby věc projednávána znovu.
§ 160
(1) Uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů
od právní moci rozsudku nebo, jde-li o vyklizení bytu, do patnácti dnů od právní
moci rozsudku; soud může určit lhůtu delší nebo stanovit, že peněžité plnění se může
stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí.
(2) Odsoudil-li soud k opětujícímu se plnění v budoucnu splatných dávek,
je třeba je plnit, jakmile se podle rozsudku stanou splatnými.
(3) Uložil-li soud pravomocným rozsudkem povinnost vyklidit obydlí až
po zajištění náhradního bydlení, běží lhůta k vyklizení až ode dne zajištění náhradního
bydlení.
(4) U rozsudků předběžně vykonatelných soud určí lhůtu k plnění od jejich
doručení tomu, kdo má plnit.
§ 161
(1) Rozsudek je vykonatelný, jakmile uplyne lhůta k plnění.
(2) Není-li v rozsudku uložena povinnost k plnění, je rozsudek vykonatelný,
jakmile nabyl právní moci.
(3) Pravomocné rozsudky ukládající prohlášení vůle nahrazují toto prohlášení.
§ 162
(1) Předběžně vykonatelné jsou rozsudky odsuzující k plnění výživného
nebo pracovní odměny za poslední 3 měsíce před vyhlášením rozsudku.
(2) Na návrh může soud předběžnou vykonatelnost rozsudku vyslovit, a
to ve výroku rozsudku, jestliže by jinak účastníku hrozilo nebezpečí těžko nahraditelné
nebo značné újmy.
§ 163
Rozsudek odsuzující k plnění v budoucnu splatných dávek nebo k plnění
ve splátkách je možno na návrh změnit, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které
jsou rozhodující pro výši a další trvání dávek nebo splátek. Nestanoví-li zákon jinak,
je změna rozsudku přípustná od doby, kdy došlo ke změně poměrů.
§ 164
Předseda senátu opraví v rozsudku kdykoliv i bez návrhu chyby v psaní
a v počtech, jakož i jiné zjevné nesprávnosti. Týká-li se oprava výroku rozhodnutí
nebo není-li možné provést opravu v listinných stejnopisech rozhodnutí, vydá o tom
opravné usnesení, které doručí účastníkům; jde-li o opravu výroku rozhodnutí, může
odložit vykonatelnost rozsudku na dobu, dokud opravné usnesení nenabude právní moci.
§ 165
(1) Pokud odůvodnění rozsudku nemá podklad ve zjištění skutkového stavu,
může účastník před tím, než rozsudek nabude právní moci, navrhnout, aby odůvodnění
bylo opraveno.
(2) Nevyhoví-li soud prvního stupně návrhu, předloží věc odvolacímu soudu,
který o opravě rozhodne.
(3) O opravě důvodů se rozhoduje usnesením; ve věcech příslušejících
senátu tak učiní předseda senátu. Jednání není třeba nařizovat.
§ 166
(1) Nerozhodl-li soud v rozsudku o některé části předmětu řízení, o nákladech
řízení nebo o předběžné vykonatelnosti, může účastník do patnácti dnů od doručení
rozsudku navrhnout jeho doplnění. Soud může rozsudek, který nenabyl právní moci,
doplnit i bez návrhu.
(2) Doplnění o část předmětu řízení učiní soud rozsudkem, pro nějž platí
obdobně ustanovení o rozsudku; jinak o doplnění rozhodne usnesením. Nevyhoví-li soud
návrhu účastníka na doplnění rozsudku, usnesením návrh zamítne.
(3) Návrh na doplnění se nedotýká právní moci ani vykonatelnosti výroků
původního rozsudku.
Usnesení
§ 167
(1) Nestanoví-li zákon jinak, rozhoduje soud usnesením. Usnesením se
rozhoduje zejména o podmínkách řízení, o zastavení nebo přerušení řízení, o odmítnutí
návrhu, o změně návrhu, o vzetí návrhu zpět, o smíru, o nákladech řízení, jakož i
o věcech, které se týkají vedení řízení.
(2) Není-li dále stanoveno jinak, užije se na usnesení přiměřeně ustanovení
o rozsudku.
§ 168
(1) Usnesení vyhlašuje předseda senátu přítomným účastníkům.
(2) Usnesení doručí soud účastníkům, je-li proti němu odvolání nebo dovolání
nebo jestliže to je třeba pro vedení řízení anebo jde-li o usnesení, kterým se účastníkům
ukládá nějaká povinnost.
§ 169
(1) Není-li stanoveno jinak, ve vyhotovení usnesení se uvede, který soud
je vydal, jména a příjmení soudců a přísedících, označení účastníků, jejich zástupců
a věci, výrok, odůvodnění, poučení o tom, zda je přípustný opravný prostředek nepočítaje
v to žalobu na obnovu řízení a pro zmatečnost, a o lhůtě a místu k jeho podání, a
den a místo vydání usnesení.
(2) Vyhotovení každého usnesení, kterým se zcela vyhovuje návrhu na předběžné
opatření, návrhu na zajištění důkazu, návrhu na zajištění předmětu důkazního prostředku
ve věcech týkajících se práv z duševního vlastnictví nebo jinému návrhu, jemuž nikdo
neodporoval, nebo usnesení, které se týká vedení řízení, anebo usnesení podle § 104a,
nemusí obsahovat odůvodnění. Odůvodnění nemusí obsahovat rovněž usnesení, kterým
bylo rozhodnuto nikoli ve věci samé, připouští-li to povaha této věci a je-li z obsahu
spisu zřejmé, na základě jakých skutečností bylo rozhodnuto; v tomto případě se ve
výroku usnesení uvedou zákonná ustanovení, jichž bylo použito, a důvod rozhodnutí.
(3) Jestliže se usnesení nedoručuje, stačí v písemném vyhotovení uvést
výrok a den vydání.
(4) Pro odůvodnění usnesení, jímž se rozhoduje ve věci samé, platí obdobně
§ 157 odst. 2 a 4.
§ 170
(1) Soud je vázán usnesením, jakmile je vyhlásil; nedošlo-li k vyhlášení,
jakmile bylo doručeno, a není-li třeba doručovat, jakmile bylo vyhotoveno.
(2) Usnesením, kterým se upravuje vedení řízení, není však soud vázán.
§ 171
(1) Lhůta k plnění počíná běžet od doručení usnesení; jejím uplynutím
je usnesení vykonatelné.
(2) Nebyla-li v usnesení uložena povinnost k plnění, je usnesení, není-li
stanoveno jinak, vykonatelné, jakmile bylo doručeno, a není-li třeba doručovat, jakmile
bylo vyhlášeno nebo vyhotoveno.
(3) Je-li usnesení podle zákona nebo podle rozhodnutí soudu vykonatelné
až po právní moci, běží lhůta k plnění až od právní moci usnesení.
Platební rozkaz
§ 172
(1) Soud může i bez výslovné žádosti žalobce a bez slyšení žalovaného
vydat platební rozkaz, je-li v žalobě uplatněno právo na zaplacení peněžité částky
a vyplývá-li uplatněné právo ze skutečností uvedených žalobcem. V platebním rozkazu
žalovanému uloží, aby do 15 dnů od doručení platebního rozkazu žalobci zaplatil uplatněnou
pohledávku a náklady řízení nebo aby v téže lhůtě podal odpor u soudu, který platební
rozkaz vydal. Ustanovení § 36a odst. 1 písm. a) se nepoužije.
(2) Platební rozkaz nelze vydat,
a) není-li znám pobyt žalovaného;
b) má-li být platební rozkaz doručen žalovanému do ciziny;
c) je-li žalovaným ke dni zahájení řízení nebo ke dni vstupu do řízení
nezletilý, který nenabyl plné svéprávnosti.
(3) Nevydá-li soud platební rozkaz, nařídí jednání.
§ 173
(1) Platební rozkaz je třeba doručit žalovanému do vlastních rukou. Náhradní
doručení je vyloučeno; to neplatí, doručuje-li se prostřednictvím veřejné datové
sítě do datové schránky.
(2) Nelze-li platební rozkaz doručit i jen jednomu ze žalovaných, soud
jej usnesením zruší v plném rozsahu.
§ 174
(1) Platební rozkaz, proti němuž nebyl podán odpor, má účinky pravomocného
rozsudku.
(2) Podá-li i jen jeden ze žalovaných včas odpor, ruší se tím platební
rozkaz v plném rozsahu a soud nařídí jednání. Opravným prostředkem jen proti výroku
o nákladech řízení je však i zde odvolání.
(3) Pozdě podaný odpor soud usnesením odmítne; pro nedostatek odůvodnění
nelze odpor odmítnout. Podaný odpor soud odmítne též tehdy, podal-li jej ten, kdo
k podání odporu není oprávněn.
(4) Při opravě chyb v psaní a v počtech, jakož i jiných zjevných nesprávností
v platebním rozkazu se postupuje podle § 164.
§ 174a
Elektronický platební rozkaz
(1) Je-li návrh podán na elektronickém formuláři podepsaném žalobcem,
soud může vydat na návrh žalobce elektronický platební rozkaz. Tento formulář zveřejní
ministerstvo způsobem umožňujícím dálkový přístup.
(2) Návrh na vydání elektronického platebního rozkazu musí kromě obecných
náležitostí (§ 42 odst. 4) a náležitostí podle § 79 odst. 1 obsahovat datum narození
fyzické osoby, identifikační číslo právnické osoby nebo identifikační číslo fyzické
osoby, která je podnikatelem.
(3) Ustanovení § 172 až 174 platí obdobně.
(4) Návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, který neobsahuje
všechny zákonem stanovené náležitosti, nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý,
předseda senátu usnesením odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat
v řízení; ustanovení § 43 se nepoužije.
(5) Elektronický platební rozkaz nelze vydat,
a) pokračuje-li soud v řízení po jeho přerušení, nebo
b) nebyl-li zaplacen poplatek za řízení o vydání elektronického platebního
rozkazu splatný podáním návrhu na zahájení řízení ani ve lhůtě soudem k tomu určené.
(6) Odpor proti elektronickému platebnímu rozkazu lze podat také na elektronickém
formuláři podepsaném žalovaným. Tento formulář zveřejní ministerstvo způsobem umožňujícím
dálkový přístup.
§ 174b
Evropský platební rozkaz
(1) Evropský platební rozkaz67a) je třeba doručit žalovanému do vlastních
rukou, náhradní doručení je vyloučeno.
(2) K řízení o návrhu na přezkum evropského platebního rozkazu je příslušný
soud, který evropský platební rozkaz vydal.
(3) Usnesení soudu, jímž bylo vyhověno návrhu na přezkum evropského platebního
rozkazu, se doručí účastníkům řízení o evropském platebním rozkazu.
§ 175
(1) Předloží-li žalobce v prvopisu směnku nebo šek, o jejichž pravosti
není důvodu pochybovat, a další listiny nutné k uplatnění práva, vydá na jeho návrh
soud směnečný (šekový) platební rozkaz, v němž žalovanému uloží, aby do 15 dnů zaplatil
požadovanou částku a náklady řízení nebo aby v téže lhůtě podal námitky, v nichž
musí uvést vše, co proti platebnímu rozkazu namítá. Směnečný (šekový) platební rozkaz
musí být doručen do vlastních rukou žalovaného, náhradní doručení je vyloučeno. Nelze-li
návrhu na vydání platebního rozkazu vyhovět, nařídí soud jednání.
(2) Ustanovení § 174 odst. 4 se použijí obdobně.
(3) Nepodá-li žalovaný včas námitky nebo vezme-li je zpět, má směnečný
(šekový) platební rozkaz účinky pravomocného rozsudku. Pozdě podané námitky nebo
námitky, které neobsahují odůvodnění, soud odmítne. Podané námitky soud odmítne též
tehdy, podal-li je ten, kdo k podání námitek není oprávněn.
(4) Podá-li žalovaný včas námitky, nařídí soud k jejich projednání jednání;
k námitkám později vzneseným však již nelze přihlížet. V rozsudku soud vysloví, zda
směnečný (šekový) platební rozkaz ponechává v platnosti nebo zda ho zrušuje a v jakém
rozsahu.
(5) Vezme-li žalovaný námitky zpět, soud usnesením řízení o námitkách
zastaví; jednání není třeba nařizovat.
(6) Opravným prostředkem jen proti výroku o nákladech řízení je odvolání.
Hlava pátá
Zvláštní ustanovení
nadpis vypuštěn
Řízení o žalobě z rušené držby
§ 176
Ustanovení § 177 až 180 se použijí, je-li z žaloby zřejmé, že se žalobce
domáhá ochrany rušené držby. Žalobce žalobu označí jako žalobu z rušené držby. Ustanovení
§ 41 odst. 2 tím není dotčeno.
§ 177
(1) Domáhá-li se žalobce ochrany rušené držby, soud o žalobě rozhodne
do 15 dnů od zahájení řízení. Žalobce musí prokázat, že jde o svémocné rušení držby.
Jednání není třeba nařizovat.
(2) Domáhá-li se žalobce zákazu provádění nebo odstraňování stavby z
důvodů, že může být provedením nebo odstraněním stavby ohrožen nebo hrozí omezení
jeho vlastnického práva, soud rozhodne o žalobě do 30 dnů od zahájení řízení. Předvolání
k jednání musí být účastníkům doručeno nejméně 3 dny předem.
Řízení o žalobě na ochranu kolektivních zájmů spotřebitelů
§ 181
Ustanovení § 182 až 194 se použijí na návrh na zahájení řízení nebo na
nařízení předběžného opatření v oblasti ochrany kolektivních zájmů spotřebitelů,
kterými se právnická osoba k tomu určená členským státem Evropské unie nebo jiným
státem, který je smluvní stranou Dohody o Evropském hospodářském prostoru, domáhá
zdržení se protiprávního jednání nebo určení, zda žalovaný svým jednáním porušil
právní povinnost (dále jen "žaloba na ochranu kolektivních zájmů spotřebitelů").
§ 182
(1) Žalobcem v řízení o žalobě na ochranu kolektivních zájmů spotřebitelů
může být právnická osoba, která je zapsána do seznamu oprávněných osob podle zákona
o ochraně spotřebitele, nebo společně více takovýchto osob. Splnění této podmínky
ověří soud při prvním úkonu, který žalobce v řízení učinil.
(2) Žaloba na ochranu kolektivních zájmů spotřebitelů musí kromě
náležitostí návrhu na zahájení řízení obsahovat také
a) označení, že jde o žalobu na ochranu kolektivních zájmů spotřebitelů,
a
b) dostatečný popis dotčených spotřebitelů tak, aby bylo pro spotřebitele
rozpoznatelné, že se jich žaloba týká.
§ 183
K řízení o žalobě na ochranu kolektivních zájmů spotřebitelů je v prvním
stupni věcně a místně příslušný Městský soud v Praze.
nadpis vypuštěn
nadpis vypuštěn
nadpis vypuštěn
§ 186
(1) Výrok pravomocného rozsudku v řízení o žalobě na ochranu kolektivních
zájmů spotřebitelů je závazný i pro spotřebitele oprávněné proti žalovanému pro tytéž
nároky z téhož jednání nebo stavu.
(2) Odstavec 1 neplatí pro spotřebitele, který
a) proti témuž žalovanému zahájil řízení pro nárok z téhož jednání
nebo stavu před podáním žaloby na ochranu kolektivních zájmů spotřebitelů, nebo
b) se přihlásil do řízení podle zákona o hromadném občanském řízení
soudním zahájeného před podáním žaloby na ochranu kolektivních zájmů spotřebitelů
proti témuž žalovanému pro tytéž nároky z téhož jednání nebo stavu.
§ 187
(1) O průběhu řízení o žalobě na ochranu kolektivních zájmů spotřebitelů
je žalobce povinen dotčené spotřebitele informovat v souladu s § 25h zákona o ochraně
spotřebitele, popřípadě jakýmkoliv jiným vhodným způsobem tak, aby byla podle okolností
případu zajištěna dostatečná informovanost všech dotčených spotřebitelů včetně případných
spotřebitelů, kteří nemají obvyklý pobyt na území České republiky.
(2) Bylo-li žalobě na ochranu kolektivních zájmů spotřebitelů alespoň
částečně vyhověno, je žalovaný povinen spotřebitele, kterého se tato žaloba týká,
na své náklady o výsledku řízení vhodným způsobem informovat.
(3) Způsob, rozsah a formu informování podle odstavce 2 zvolí žalovaný
tak, aby byla podle okolností případu zajištěna dostatečná informovanost všech dotčených
spotřebitelů včetně případných spotřebitelů, kteří nemají obvyklý pobyt na území
České republiky. Je-li při vynaložení rozumného úsilí možné spotřebitele jednotlivě
identifikovat, je žalovaný povinen vyrozumět dotčené spotřebitele jednotlivě. Žalovaný
je také vždy povinen informovat spotřebitele na svých internetových stránkách.
§ 188
(1) Soud uveřejňuje informace o průběhu řízení o žalobě na ochranu kolektivních
zájmů spotřebitelů v rejstříku hromadných řízení vedeném podle zákona o hromadném
občanském řízení soudním (dále jen "rejstřík hromadných řízení").
(2) Soud v rejstříku hromadných řízení uveřejní alespoň
a) spisovou značku řízení a označení soudu, který je k projednání
žaloby příslušný,
b) identifikační údaje o účastnících řízení a popřípadě také o jejich
právních zástupcích,
c) předmět řízení a skutkový základ žaloby a
d) den, kdy byla žaloba podána.
(3) Soud v rejstříku hromadných řízení uveřejní vždy také žalobu na ochranu
kolektivních zájmů spotřebitelů a rozhodnutí, kterým se řízení o žalobě končí; to
platí pro řízení o opravných prostředcích obdobně. Jiné písemnosti vydané v řízení
o žalobě na ochranu kolektivních zájmů spotřebitelů soud v rejstříku hromadných řízení
uveřejní, je-li to třeba k ochraně práv dotčených spotřebitelů. Písemnosti se v rejstříku
hromadných řízení uveřejňují chronologicky s uvedením okamžiku jejich vložení.
§ 189
(1) Údaje a písemnosti podle § 188 se v rejstříku hromadných řízení uveřejňují
bez zbytečného odkladu. Uveřejňuje-li se podle tohoto zákona rozhodnutí, uvede soud
v rejstříku hromadných řízení bez zbytečného odkladu vždy i den, kdy toto rozhodnutí
nabylo právní moci.
(2) Údaje a písemnosti uveřejněné v rejstříku hromadných řízení jsou
veřejně přístupné a každý má právo se s nimi seznámit, nestanoví-li jiný právní předpis
nebo nerozhodne-li soud z důvodu ochrany zákonem chráněného tajemství, utajovaných
informací nebo osobních údajů jinak.
(3) Obsahuje-li uveřejňovaná písemnost identifikační údaje o spotřebitelích,
je třeba písemnost před jejím uveřejněním upravit tak, aby z jejího textu nebylo
možné jednotlivé spotřebitele identifikovat.
§ 190
Není-li možné uveřejňovat údaje a písemnosti v rejstříku hromadných řízení,
zajistí Ministerstvo spravedlnosti jiné vhodné místo, jehož prostřednictvím bude
soud tyto údaje a písemnosti uveřejňovat způsobem umožňujícím dálkový přístup. Ustanovení
§ 188 odst. 2 a 3 a § 189 se použijí obdobně.
§ 191
Nesplní-li v řízení o žalobě na ochranu kolektivních zájmů spotřebitelů
některý z účastníků pravomocně uloženou povinnost předložit důkazní prostředky, aniž
pro to má spravedlivý důvod, může soud skutečnost, která měla být důkazními prostředky
v neprospěch tohoto účastníka prokázána, pokládat za prokázanou.
nadpis vypuštěn
nadpis vypuštěn
§ 192
Nákladem řízení o žalobě na ochranu kolektivních zájmů spotřebitelů jsou
také účelně vynaložené náklady na informování spotřebitelů a na předložení důkazních
prostředků.
§ 193
(1) Tomu, kdo nesplnil povinnost informovat dotčené spotřebitele o průběhu
nebo výsledku řízení o žalobě na ochranu kolektivních zájmů spotřebitelů nebo povinnost
předložit důkazní prostředky, může soud usnesením uložit pořádkovou pokutu do výše
5 000 000 Kč.
(2) Nesplní-li žalovaný povinnost zdržet se protiprávního jednání, která
mu byla v řízení o žalobě na ochranu kolektivních zájmů spotřebitelů uložena vykonatelným
rozhodnutím soudu, lze mu v řízení o výkonu rozhodnutí nebo v exekučním řízení uložit
přiměřenou pokutu až do výše 5 000 000 Kč.
(3) Při určení výše pokuty se přihlíží k významnosti porušené povinnosti,
rozsahu a závažnosti jejího porušení a k tomu, aby uložená pokuta neměla ve vztahu
k majetkovým poměrům povinného likvidační účinky.
nadpis vypuštěn
§ 194
Po dobu řízení o žalobě na ochranu kolektivních zájmů spotřebitelů neběží
promlčecí lhůta u práv, která spotřebitelům, jichž se tato žaloba týká, z protiprávního
jednání nebo stavu vznikla. Pokračuje-li běh promlčecí lhůty po odpadnutí překážky,
neskončí promlčecí lhůta dříve než za 6 měsíců ode dne, kdy začala znovu běžet.
nadpis vypuštěn
ČÁST ČTVRTÁ
Opravné prostředky
Hlava první
Odvolání
Podání odvolání
§ 201
Účastník může napadnout rozhodnutí okresního soudu nebo rozhodnutí krajského
soudu vydané v řízení v prvním stupni odvoláním, pokud to zákon nevylučuje.
§ 202
(1) Odvolání není přípustné proti usnesení, jímž
a) se upravuje vedení řízení,
b) byl účastník vyzván, aby neúplné, nesrozumitelné nebo neurčité
podání doplnil nebo opravil (§ 43 odst. 1),
c) bylo prominuto zmeškání lhůty,
d) byla nebo nebyla připuštěna změna návrhu,
e) bylo rozhodnuto o svědečném nebo o nárocích podle § 139 odst.
3,
f) byl schválen smír,
g) byl zamítnut návrh na přerušení řízení podle § 109 nebo podle
§ 110,
h) byl žalovaný vyzván, aby se ve věci písemně vyjádřil (§ 114b),
i) bylo opraveno rozhodnutí, netýká-li se oprava výroku rozhodnutí,
j) bylo rozhodnuto, že doručení je neúčinné (§ 50d),
k) byla uložena povinnost složit zálohu na náklady důkazu,
l) bylo vyhověno návrhu na přezkum evropského platebního rozkazu,
m) bylo nařízeno první setkání s mediátorem podle § 100 odst. 2,
n) byl zrušen platební rozkaz podle § 173 odst. 2.
(2) Odvolání není přípustné proti rozsudku vydanému v řízení, jehož předmětem
bylo v době vydání rozsudku peněžité plnění nepřevyšující 10 000 Kč, k příslušenství
pohledávky se přitom nepřihlíží; to neplatí u rozsudku pro uznání a u rozsudku pro
zmeškání.
(3) Odvolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné.
§ 203
(1) Vedlejší účastník může podat odvolání jen tehdy, jestliže do řízení
vstoupil nejpozději do patnácti dnů od doručení rozhodnutí účastníku, kterého v řízení
podporuje. Odvolání vedlejšího účastníka není přípustné, jestliže se jím podporovaný
účastník odvolání vzdal nebo jestliže s odvoláním vedlejšího účastníka nesouhlasí.
(2) Státní zastupitelství může podat odvolání jen ve věcech, do nichž
může podle zákona vstoupit nebo v nichž může podat návrh na zahájení řízení, a jen
tehdy, jestliže do řízení vstoupilo dříve, než uplynula odvolací lhůta všem účastníkům
řízení.
(3) Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových může podat odvolání
jen v případech a za podmínek uvedených v § 35a a jen tehdy, jestliže do řízení vstoupil
dříve, než uplynula odvolací lhůta všem účastníkům řízení.
§ 204
(1) Odvolání se podává do patnácti dnů od doručení písemného vyhotovení
rozhodnutí u soudu, proti jehož rozhodnutí směřuje. Bylo-li vydáno opravné usnesení
týkající se výroku rozhodnutí, běží tato lhůta znovu od právní moci opravného usnesení.
(2) Odvolání je podáno včas také tehdy, jestliže bylo podáno po uplynutí
patnáctidenní lhůty proto, že se odvolatel řídil nesprávným poučením soudu o odvolání.
Neobsahuje-li rozhodnutí poučení o odvolání, o lhůtě k odvolání nebo o soudu, u něhož
se podává, nebo obsahuje-li nesprávné poučení o tom, že odvolání není přípustné,
lze podat odvolání do tří měsíců od doručení.
(3) O prominutí zmeškání lhůty k odvolání rozhoduje soud prvního stupně.
Náležitosti odvolání
§ 205
(1) V odvolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno,
proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se napadá, v čem je spatřována
nesprávnost tohoto rozhodnutí nebo postupu soudu (odvolací důvod) a čeho se odvolatel
domáhá (odvolací návrh).
(2) Odvolání proti rozsudku nebo usnesení, jímž bylo rozhodnuto ve
věci samé, lze odůvodnit jen tím, že
a) nebyly splněny podmínky řízení, rozhodoval věcně nepříslušný soud
prvního stupně, rozhodnutí soudu prvního stupně vydal vyloučený soudce (přísedící)
nebo soud prvního stupně byl nesprávně obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval
senát,
b) soud prvního stupně nepřihlédl k odvolatelem tvrzeným skutečnostem
nebo k jím označeným důkazům, ačkoliv k tomu nebyly splněny předpoklady podle § 118b
nebo § 175 odst. 4 části první věty za středníkem,
c) řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné
rozhodnutí ve věci,
d) soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť
neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností,
e) soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným
skutkovým zjištěním,
f) dosud zjištěný skutkový stav neobstojí, neboť tu jsou další skutečnosti
nebo jiné důkazy, které nebyly dosud uplatněny (§ 205a),
g) rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním
posouzení věci.
(3) Odvolatel může bez souhlasu soudu měnit odvolací návrhy a odvolací
důvody i po uplynutí lhůty k odvolání.
(4) Rozsah, v jakém se rozhodnutí napadá, může odvolatel měnit jen v
průběhu trvání lhůty k odvolání.
§ 205a
Skutečnosti nebo důkazy, které nebyly uplatněny před soudem prvního
stupně, jsou u odvolání proti rozsudku nebo usnesení ve věci samé odvolacím důvodem
jen tehdy, jestliže
a) se týkají podmínek řízení, věcné příslušnosti soudu, vyloučení soudce
(přísedícího) nebo obsazení soudu;
b) jimi má být prokázáno, že v řízení došlo k vadám, které mohly mít
za následek nesprávné rozhodnutí ve věci;
c) jimi má být zpochybněna věrohodnost důkazních prostředků, na nichž
spočívá rozhodnutí soudu prvního stupně;
d) jimi má být splněna povinnost tvrdit všechny pro rozhodnutí věci
významné skutečnosti nebo důkazní povinnost, a to za předpokladu, že pro nesplnění
některé z uvedených povinností neměl odvolatel ve věci úspěch a že odvolatel nebyl
řádně poučen podle § 118a odst. 1 až 3;
e) odvolatel nebyl řádně poučen podle § 119a odst. 1;
f) nastaly (vznikly) po vyhlášení (vydání) rozhodnutí soudu prvního
stupně.
Účinky odvolání
§ 206
(1) Podá-li ten, kdo je k tomu oprávněn, včas přípustné odvolání, nenabývá
rozhodnutí právní moci, dokud o odvolání pravomocně nerozhodne odvolací soud.
(2) Bylo-li však rozhodnuto o několika právech se samostatným skutkovým
základem nebo týká-li se rozhodnutí několika účastníků, z nichž každý jedná v řízení
sám za sebe (§ 91 odst. 1) a odvolání se výslovně vztahuje jen na některá práva nebo
na některé účastníky, není právní moc výroku, který není napaden, odvoláním dotčena.
To neplatí v případech, kdy na rozhodnutí o napadeném výroku je závislý výrok, který
odvoláním nebyl výslovně dotčen, nebo jestliže z právního předpisu vyplývá určitý
způsob vypořádání poměru mezi účastníky.
(3) Právní moc ostatních výroků není dotčena také tehdy, jestliže odvolání
směřuje pouze proti výroku o nákladech řízení, o příslušenství pohledávky, o lhůtě
k plnění nebo o předběžné vykonatelnosti rozsudku.
Vzdání se odvolání a jeho vzetí zpět
Úkony soudu prvního stupně
nadpis zrušen
§ 209
Předseda senátu soudu prvního stupně se postará o odstranění případných
vad ve včas podaném odvolání (§ 43). Nezdaří-li se mu vady odstranit nebo má-li za
to, že odvolání je podáno tím, kdo k němu není oprávněn, nebo že není přípustné,
předloží věc po uplynutí odvolací lhůty se zprávou o tom odvolacímu soudu.
§ 210
(1) Nejde-li o případy uvedené v § 208 nebo v § 209, doručí předseda
senátu odvolání, které směřuje proti rozsudku nebo proti usnesení ve věci samé, ostatním
účastníkům. Odvolání proti usnesení, kterým nebylo rozhodnuto ve věci samé, doručí
předseda senátu těm účastníkům, jejichž práv a povinností se týká, je-li to s ohledem
na okolnosti případu či povahu věci vhodné a účelné.
(2) Je-li to třeba, vyšetří předseda senátu, zda jsou splněny podmínky
řízení, opatří zprávy a listiny, jichž se odvolatel nebo jiní účastníci dovolávají,
a provede i jiná podobná šetření.
(3) Jakmile všem účastníkům uplyne lhůta k podání odvolání a jakmile
jsou provedena šetření podle odstavce 2, předloží předseda senátu věc odvolacímu
soudu; ve zprávě též uvede, že považuje odvolání za podané ve lhůtě.
§ 210a
Usnesení o povinnosti zaplatit soudní poplatek nebo usnesení, z něhož
nenabyla dosud práva osoba jiná než odvolatel, nebo usnesení, kterým bylo uloženo
pořádkové opatření (§ 53), nebo usnesení o odmítnutí žaloby, popřípadě jiného návrhu
na zahájení řízení (§ 43 odst. 2, § 75a, § 75b odst. 2, § 78d odst. 2), nebo usnesení
o odmítnutí odvolání (§ 208), nebo rozhodnutí vydané podle části šesté může k odvolání
změnit přímo soud prvního stupně, pokud odvolání v celém rozsahu vyhoví.
Řízení u odvolacího soudu
§ 211
Pro řízení u odvolacího soudu platí přiměřeně ustanovení o řízení před
soudem prvního stupně, pokud není stanoveno něco jiného.
§ 211a
Jiní účastníci řízení než odvolatel mohou u odvolacího soudu namítat
skutečnosti nebo důkazy, které nebyly uplatněny před soudem prvního stupně, jen za
podmínek uvedených v § 205a.
§ 212
Odvolací soud projedná věc v mezích, ve kterých se odvolatel domáhá
přezkoumání rozhodnutí. Tímto rozsahem není vázán
a) v případech, kdy na rozhodnutí o napadeném výroku je závislý výrok,
který odvoláním nebyl dotčen,
b) v případech, kde jde o taková společná práva nebo povinnosti,
že se rozhodnutí musí vztahovat na všechny účastníky, kteří vystupují na jedné straně,
a kde platí úkony jednoho z nich i pro ostatní (§ 91 odst. 2), třebaže odvolání podal
jen některý z účastníků,
c) jestliže z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání
vztahu mezi účastníky.
§ 212a
(1) Není-li dále stanoveno jinak, rozhodnutí soudu prvního stupně lze
přezkoumat i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny (§ 205 odst. 2).
(2) Rozsudek nebo usnesení, jímž bylo rozhodnuto ve věci samé, nelze
přezkoumat podle odstavce 1, neobsahuje-li odvolání přes výzvu soudu (§ 43 a 209)
žádné odvolací důvody.
(3) K novým skutečnostem nebo důkazům (§ 205a a 211a) odvolací soud smí
přihlédnout, jen když byly uplatněny.
(4) Rozsudek pro uznání a rozsudek pro zmeškání odvolací soud přezkoumá
jen z důvodů uvedených v § 205b.
(5) Odvolací soud též přihlédne k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229
odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3. K jiným vadám řízení před soudem prvního stupně
přihlíží odvolací soud, jen když mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci
a jen jestliže za odvolacího řízení nemohla být zjednána náprava.
(6) Usnesení, jímž nebylo rozhodnuto ve věci samé, lze přezkoumat jen
z důvodů, které se týkají toho, co soud prvního stupně řešil ve výroku usnesení.
§ 213
(1) Odvolací soud není vázán skutkovým stavem, jak jej zjistil soud prvního
stupně.
(2) Odvolací soud může zopakovat dokazování, na základě kterého soud
prvního stupně zjistil skutkový stav věci; dosud provedené důkazy zopakuje vždy,
má-li za to, že je z nich možné dospět k jinému skutkovému zjištění, než které učinil
soud prvního stupně.
(3) K provedeným důkazům, z nichž soud prvního stupně neučinil žádná
skutková zjištění, odvolací soud při zjišťování skutkového stavu věci nepřihlédne,
ledaže by je zopakoval; tyto důkazy je povinen zopakovat, jen jestliže ke skutečnosti,
jež jimi má být prokázána, soud prvního stupně provedl jiné důkazy, z nichž při zjišťování
skutkového stavu vycházel.
(4) Odvolací soud doplní dokazování o účastníky navržené důkazy, které
dosud nebyly provedeny, ukazuje-li se to potřebné ke zjištění skutkového stavu věci;
to neplatí jen tehdy, má-li být provedeno rozsáhlé doplnění dokazování a jestliže
ke skutečnosti, jež jimi má být prokázána, dosud nebylo provedeno žádné nebo zcela
nedostatečné dokazování.
(5) Při zjišťování skutkového stavu odvolací soud nepřihlíží ke skutečnostem
nebo důkazům, které byly účastníky řízení uplatněny v rozporu s § 205a nebo § 211a.
§ 213a
(1) Má-li odvolací soud za to, že mají být provedeny jiné než účastníky
navržené důkazy (§ 120 odst. 2 věta první), nebo opakuje-li dokazování (§ 213 odst.
2 a 3), provede dokazování sám.
(2) Odvolací soud doplní dokazování o účastníky navržené důkazy (§ 213
odst. 4) buď sám nebo prostřednictvím soudu prvního stupně anebo dožádaného soudu.
§ 213b
(1) V odvolacím řízení se postupuje podle § 118a; tento postup však
nemůže vést k uplatnění nových skutečností nebo důkazů v rozporu s ustanovením §
205a nebo 211a nebo k uplatnění procesních práv, která jsou za odvolacího řízení
nepřípustná.
(2) Porušení ustanovení § 118a odst. 1 až 3 soudem prvního stupně je
vadou řízení, jen jestliže potřeba uvést další tvrzení nebo důkazy vyplyne z odlišného
právního názoru odvolacího soudu.
§ 214
(1) K projednání odvolání nařídí předseda senátu odvolacího soudu jednání.
(2) Jednání není třeba nařizovat, jestliže
a) se odmítá odvolání;
b) se zastavuje nebo přerušuje odvolací řízení;
c) odvolání směřuje proti usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo
rozhodnuto o předběžném opatření, nebo jinému usnesení, kterým nebylo rozhodnuto
ve věci samé;
d) se zrušuje rozhodnutí podle § 219a odst. 1;
e) odvolání se týká toliko nákladů řízení, lhůty k plnění nebo předběžné
vykonatelnosti.
(3) Jednání není třeba nařizovat také tehdy, bylo-li odvolání podáno
jen z důvodu nesprávného právního posouzení věci a účastníci se práva účasti na projednání
věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí; to neplatí,
jestliže odvolací soud opakuje nebo doplňuje dokazování.
§ 215
(1) Předvolání musí být účastníkům doručeno tak, aby měli dostatek času
k přípravě, zpravidla nejméně deset dnů přede dnem, kdy se jednání má konat.
(2) Po zahájení jednání podá předseda nebo pověřený člen senátu zprávu
o dosavadním průběhu jednání; jinak platí pro jednání před odvolacím soudem přiměřeně
§ 116 až 118, § 118a odst. 4 a § 119. Na závěr předseda senátu účastníky vyzve, aby
shrnuli své návrhy a aby se vyjádřili k dokazování a ke skutkové a k právní stránce
věci.
Rozhodnutí o odvolání
§ 218
Odvolací soud odmítne odvolání, které
a) zrušeno
b) bylo podáno někým, kdo k odvolání není oprávněn;
c) směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není odvolání přípustné.
§ 218a
Nerozhodl-li předseda senátu soudu prvního stupně podle § 208 odst.
1, ačkoliv odvolání bylo podáno opožděně, rozhodne o odmítnutí odvolání pro opožděnost
odvolací soud. Je-li to třeba, provede potřebná šetření buď sám nebo prostřednictvím
soudu prvního stupně anebo soudu dožádaného.
§ 218c
O zastavení odvolacího řízení pro zpětvzetí odvolání před zahájením jednání
před odvolacím soudem a o odmítnutí odvolání podle § 218 nebo podle § 218a může rozhodnout
jen předseda senátu odvolacího soudu nebo pověřený člen senátu.
§ 219a
(1) Odvolací soud rozhodnutí zruší, jestliže
a) tu jsou takové vady,
že řízení nemělo proběhnout pro nedostatek podmínek řízení nebo rozhodoval věcně
nepříslušný soud nebo vyloučený soudce anebo soud nebyl správně obsazen, ledaže místo
samosoudce rozhodoval senát, popřípadě i jiné vady, které mohly mít za následek nesprávné
rozhodnutí ve věci, a za odvolacího řízení nemohla být zjednána náprava,
b) rozhodnutí
není přezkoumatelné pro nesrozumitelnost nebo nedostatek důvodů,
c) soud nepřibral
za účastníka toho, kdo měl být účastníkem,
d) soud nepokračoval v řízení s tím, kdo
je procesním nástupcem účastníka, který po zahájení řízení ztratil způsobilost být
účastníkem řízení.
(2) Odvolací soud rozsudek nebo usnesení, jímž bylo rozhodnuto ve věci
samé, zruší také tehdy, jestliže ke zjištění skutkového stavu věci je třeba provést
další účastníky navržené důkazy, které nemohou být provedeny v odvolacím řízení (§
213 odst. 3 a 4); ustanovení § 213 odst. 5 tím nesmí být dotčeno.
§ 220
(1) Odvolací soud změní rozsudek nebo usnesení, jímž bylo rozhodnuto
ve věci samé, jestliže nejsou splněny podmínky pro jejich potvrzení (§ 219) nebo
zrušení (§ 219a) a jestliže
a) soud prvního stupně rozhodl nesprávně, ačkoliv správně
zjistil skutkový stav;
b) po doplnění nebo zopakování dokazovaní je skutkový stav
věci zjištěn tak, že je možné o věci rozhodnout.
(2) Odvolací soud změní rozsudek nebo usnesení, jímž bylo rozhodnuto
ve věci samé, také tehdy, jestliže schválí smír.
§ 220a
(1) Odmítne-li odvolací soud odvolání z důvodu, že napadené usnesení
o předběžném opatření pozbylo účinků, zaniklo nebo bylo zrušeno podle § 77 odst.
2, současně určí, že bylo nezákonné, byl-li by jinak dán důvod pro jeho zrušení.
(2) Při určení toho, zda napadené usnesení o předběžném opatření bylo
nezákonné, vychází odvolací soud ze skutkového a právního stavu v době vydání napadeného
usnesení.
§ 221
(1) Zruší-li odvolací soud rozhodnutí podle § 219a,
a) vrátí věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení, nebo
b) postoupí věc věcně příslušnému okresnímu nebo krajskému soudu,
popřípadě soudu zřízenému k projednávání a rozhodování věcí určitého druhu, anebo
c) rozhodne o zastavení řízení, jestliže je tu takový nedostatek
podmínek řízení, který nelze odstranit (§ 104 odst. 1); není-li dána pravomoc soudů,
rozhodne též o postoupení věci orgánu, do jehož pravomoci náleží.
(2) Zruší-li odvolací soud rozhodnutí proto, že nebyl dodržen závazný
právní názor (§ 226 odst. 1, § 235h odst. 2 věta druhá a § 243d odst. 1) nebo že
v řízení došlo k závažným vadám, může nařídit, aby v dalším řízení věc projednal
a rozhodl jiný senát (samosoudce), nebo přikázat věc k dalšímu řízení jinému soudu
prvního stupně, kterému je nadřízen.
§ 221a
Odvolací soud může rozhodnutí soudu prvního stupně zrušit, i když je
navrhována jeho změna, a naopak.
§ 222
(1) Jestliže odvolatel vezme odvolání zpět, právní moc napadeného rozhodnutí
nastane, jako kdyby k podání odvolání nedošlo.
(2) Nerozhodl-li soud prvního stupně o některé části předmětu řízení,
o nákladech řízení nebo o návrhu na předběžnou vykonatelnost, odvolací soud může
ještě před rozhodnutím o odvolání nařídit, aby své rozhodnutí doplnil (§ 166).
(3) Za podmínek § 164 může odvolací soud také nařídit opravu napadeného
rozhodnutí.
§ 222a
(1) Vezme-li žalobce (navrhovatel) za odvolacího řízení zpět návrh na
zahájení řízení, odvolací soud zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zruší
rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení zastaví; to neplatí, bylo-li odvolání podáno
opožděně nebo někým, kdo k odvolání nebyl oprávněn, anebo proti rozhodnutí, proti
němuž není přípustné.
(2) Jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů
nesouhlasí, odvolací soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné; v takovém případě
po právní moci usnesení pokračuje v odvolacím řízení.
Náklady odvolacího řízení
§ 224
(1) Ustanovení o nákladech řízení před soudem prvního stupně platí přiměřeně
i pro řízení odvolací.
(2) Změní-li odvolací soud rozhodnutí, rozhodne i o nákladech řízení
u soudu prvního stupně.
(3) Zruší-li odvolací soud rozhodnutí a vrátí-li věc soudu prvního stupně
k dalšímu řízení nebo věc postoupí věcně příslušnému soudu, rozhodne o náhradě nákladů
soud prvního stupně v novém rozhodnutí o věci.
Další průběh řízení
§ 226
(1) Bylo-li rozhodnutí zrušeno a byla-li věc vrácena k dalšímu řízení,
je soud prvního stupně vázán právním názorem odvolacího soudu.
(2) Bylo-li rozhodnutí zrušeno a věc postoupena věcně příslušnému soudu,
nepoužije se v dalším řízení § 104a. Z výsledků dosavadního řízení lze při novém
projednání věci vycházet pouze z uznání žalovaného a ze shodných skutkových tvrzení
účastníků; se souhlasem účastníků lze vycházet také z některých nebo ze všech provedených
důkazů.
Hlava druhá
Žaloba na obnovu řízení a pro zmatečnost
Přípustnost
§ 228
(1) Žalobou na obnovu řízení účastník může napadnout pravomocný rozsudek
nebo pravomocné usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé:
a) jsou-li tu skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy, které bez své
viny nemohl použít v původním řízení před soudem prvního stupně nebo za podmínek
uvedených v ustanovení § 205a a 211a též před odvolacím soudem, pokud mohou přivodit
pro něho příznivější rozhodnutí ve věci;
b) lze-li provést důkazy, které nemohly být provedeny v původním
řízení před soudem prvního stupně nebo za podmínek uvedených v ustanovení § 205a
a 211a též před odvolacím soudem, pokud mohou přivodit pro něho příznivější rozhodnutí
ve věci.
(2) Žalobou na obnovu řízení účastník může napadnout také pravomocné
usnesení, kterým byl schválen smír, lze-li důvody obnovy podle odstavce 1 vztahovat
i na předpoklady, za nichž byl smír schvalován; to platí obdobně pro pravomocný platební
rozkaz, pravomocný rozsudek pro uznání a pravomocný rozsudek pro zmeškání.
§ 229
(1) Žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout pravomocné rozhodnutí
soudu prvního stupně nebo odvolacího soudu, kterým bylo řízení skončeno, jestliže
a) bylo rozhodnuto ve věci, která nenáleží do pravomoci soudů,
b) ten, kdo v řízení vystupoval jako účastník, neměl způsobilost
být účastníkem řízení,
c) účastník řízení neměl procesní způsobilost nebo nemohl před soudem
vystupovat (§ 29 odst. 2) a nebyl řádně zastoupen,
d) nebyl podán návrh na zahájení řízení, ačkoliv podle zákona ho
bylo třeba,
e) rozhodoval vyloučený soudce nebo přísedící,
f) soud byl nesprávně obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval
senát,
g) bylo rozhodnuto v neprospěch účastníka v důsledku trestného činu
soudce nebo přísedícího,
h) účastníku řízení byl ustanoven opatrovník z důvodu neznámého pobytu
nebo proto, že se mu nepodařilo doručit na známou adresu v cizině, ačkoliv k takovému
opatření nebyly splněny předpoklady.
(2) Žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout také pravomocný
rozsudek soudu prvního stupně nebo odvolacího soudu nebo pravomocné usnesení těchto
soudů, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, anebo pravomocný platební rozkaz (směnečný
a šekový platební rozkaz) nebo elektronický platební rozkaz, jestliže
a) v téže věci bylo již dříve zahájeno řízení,
b) v téže věci bylo dříve pravomocně rozhodnuto,
c) odvolacím soudem byl pravomocně zamítnut návrh na nařízení výkonu
těchto rozhodnutí nebo pravomocně zastaven výkon rozhodnutí z důvodu, že povinnosti
rozsudkem, usnesením nebo platebním rozkazem uložené nelze vykonat (§ 261a).
(3) Žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout též pravomocný rozsudek
odvolacího soudu nebo jeho pravomocné usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé,
jestliže mu byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat
před soudem. Totéž platí, jde-li o pravomocný rozsudek soudu prvního stupně, proti
němuž není odvolání přípustné podle § 202 odst. 2.
(4) Žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout rovněž pravomocné
usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno
odvolací řízení, jakož i pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno
nebo změněno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání nebo dovolání pro
opožděnost.
§ 230
(1) Žaloba není přípustná proti
a) usnesení, jímž bylo rozhodnuto o žalobě z rušené držby;
b) jen proti výrokům rozhodnutí o nákladech řízení, o lhůtě k plnění
a o předběžné vykonatelnosti;
c) jen proti důvodům rozhodnutí.
(2) Žaloba na obnovu řízení není přípustná též proti rozsudkům a usnesením,
jejichž zrušení nebo změny lze dosáhnout jinak, nepočítaje v to dovolání.
(3) Žaloba pro zmatečnost není přípustná také proti usnesení, jímž bylo
rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost.
§ 231
(1) Žalobu může podat z důvodů uvedených v § 228 a 229 též vedlejší účastník,
jestliže vstoupil do původního řízení. Žaloba je však nepřípustná, jestliže s ní
jím podporovaný účastník nesouhlasí.
(2) Státní zastupitelství může podat z důvodů uvedených v § 229 žalobu
pro zmatečnost jen ve věcech, do nichž může podle zákona vstoupit nebo v nichž může
podat návrh na zahájení řízení. Nevstoupilo-li státní zastupitelství do řízení, v
němž bylo vydáno napadené rozhodnutí, může žalobu podat, dokud běží lhůta některému
z účastníků, jestliže současně vstoupí do řízení.
(3) Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, pokud není přímo
účastníkem řízení, může podat z důvodů uvedených v § 229 žalobu pro zmatečnost jen
v případech a za podmínek uvedených v § 35a. Nevstoupil-li Úřad pro zastupování státu
ve věcech majetkových do řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí, může žalobu
podat, dokud běží lhůta některému z účastníků, jestliže současně vstoupí do řízení
(§ 35a).
(4) Ustanovení § 230 zde platí obdobně.
Podání žaloby
§ 232
(1) Žaloba musí vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) obsahovat označení
rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu je napadá, důvod žaloby (důvod obnovy
řízení nebo zmatečnosti), vylíčení skutečností, které svědčí o tom, že je žaloba
podána včas, označení důkazů, jimiž má být důvodnost žaloby prokázána, jakož i to,
čeho se ten, kdo podal žalobu, domáhá.
(2) Rozsah, v jakém se rozhodnutí napadá, a důvod žaloby (důvod obnovy
řízení nebo zmatečnosti) mohou být měněny jen v průběhu trvání lhůt k žalobě.
§ 233
(1) Žaloba na obnovu řízení musí být podána ve lhůtě tří měsíců od té
doby, kdy ten, kdo obnovu navrhuje, se dozvěděl o důvodu obnovy, nebo od té doby,
kdy jej mohl uplatnit; běh této lhůty však neskončí před uplynutím tří měsíců od
právní moci napadeného rozhodnutí.
(2) Po třech letech od právní moci napadeného rozhodnutí může být žaloba
na obnovu řízení podána jen tehdy, jestliže trestní rozsudek nebo rozhodnutí o přestupku
nebo jiném správním deliktu, na jejichž podkladě bylo v občanském soudním řízení
přiznáno právo, byly později podle příslušných právních předpisů zrušeny.
§ 234
(1) Není-li dále stanoveno jinak, musí být žaloba pro zmatečnost podána
ve lhůtě tří měsíců od doručení napadeného rozhodnutí.
(2) Z důvodu zmatečnosti uvedeného v § 229 odst. 1 písm. c) lze žalobu
podat ve lhůtě tří měsíců, která počíná běžet dnem, kdy účastníku byl ustanoven zástupce
nebo kdy odpadla překážka, pro kterou nemohl před soudem samostatně jednat nebo pro
kterou nemohl před soudem vystupovat, nejpozději však do tří let od právní moci napadeného
rozhodnutí.
(3) Z důvodu zmatečnosti uvedeného v § 229 odst. 1 písm. e) lze žalobu
podat ve lhůtě tří měsíců od té doby, kdy se ten, kdo žalobu podává, o důvodu zmatečnosti
dozvěděl, nejpozději však do tří let od právní moci napadeného rozhodnutí.
(4) Z důvodu zmatečnosti uvedeného v § 229 odst. 1 písm. g) lze žalobu
podat ve lhůtě tří měsíců od té doby, kdy se ten, kdo žalobu podává, o důvodu zmatečnosti
dozvěděl.
(5) Z důvodu zmatečnosti uvedeného v § 229 odst. 1 písm. h) lze žalobu
podat ve lhůtě 3 měsíců od té doby, kdy se ten, kdo žalobu podává, dozvěděl o napadeném
rozhodnutí.
(6) Z důvodu zmatečnosti uvedeného v § 229 odst. 2 písm. c) lze žalobu
podat ve lhůtě tří měsíců od právní moci usnesení odvolacího soudu o zamítnutí návrhu
na nařízení výkonu rozhodnutí nebo o zastavení výkonu rozhodnutí.
Řízení a rozhodnutí o žalobě
§ 235a
(1) Žalobu projedná a rozhodne o ní soud, který o věci rozhodoval v prvním
stupni. Žalobu pro zmatečnost podanou z důvodů uvedených v § 229 odst. 3 a 4 však
projedná a rozhodne o ní soud, jehož rozhodnutí bylo napadeno; to neplatí ve věcech,
v nichž je k řízení v prvním stupni příslušný krajský soud (§ 9 odst. 2).
(2) Pro řízení o žalobě platí přiměřeně ustanovení o řízení v prvním
stupni, není-li dále stanoveno něco jiného.
§ 235b
(1) Byla-li proti stejnému rozhodnutí podána žaloba na obnovu řízení
i pro zmatečnost, spojí soud věci ke společnému řízení.
(2) Ustanovení § 92, 97 a 98 pro řízení o žalobě neplatí. Pro řízení
o žalobě pro zmatečnost neplatí též ustanovení § 107a.
(3) Bylo-li proti napadenému rozhodnutí podáno též dovolání, soud řízení
o žalobě přeruší až do rozhodnutí dovolacího soudu.
§ 235c
Je-li pravděpodobné, že žalobě bude vyhověno, může soud nařídit odklad
vykonatelnosti napadeného rozhodnutí o věci.
§ 235d
Soud projedná věc v mezích, ve kterých se ten, kdo podal žalobu,
domáhá povolení obnovy řízení nebo zrušení napadeného rozhodnutí pro zmatečnost.
Tímto rozsahem není vázán
a) v případech, kdy na rozhodnutí o napadeném výroku je závislý výrok,
který žalobou nebyl dotčen,
b) v případech, kde jde o taková společná práva nebo povinnosti,
že se rozhodnutí musí vztahovat na všechny účastníky, kteří vystupují na jedné straně,
a kde platí úkony jednoho z nich i pro ostatní (§ 91 odst. 2),
c) jestliže z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání
vztahu mezi účastníky.
§ 235e
(1) Žalobu na obnovu řízení soud usnesením buď zamítne nebo povolí obnovu
řízení.
(2) Žalobu pro zmatečnost soud usnesením buď zamítne nebo napadené rozhodnutí
zruší. Zruší-li rozhodnutí z důvodů uvedených v § 229 odst. 1 písm. a), b) a d) nebo
v § 229 odst. 2 písm. a) a b), rozhodne též o zastavení řízení o věci, popřípadě
o postoupení věci orgánu, do jehož pravomoci náleží. Platí-li důvody, pro které bylo
zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zruší
soud i toto rozhodnutí, i když nebylo žalobou napadeno.
(3) Bylo-li stejné rozhodnutí napadeno žalobou na obnovu řízení i pro
zmatečnost, může soud povolit důvodně uplatněnou obnovu řízení, jen když žalobu pro
zmatečnost zamítne, odmítne nebo o ní zastaví řízení.
(4) Bylo-li napadené rozhodnutí dovolacím soudem zrušeno, soud řízení
o žalobě zastaví.
Řízení a rozhodnutí po povolení obnovy nebo po zrušení rozhodnutí
§ 235h
(1) Byla-li povolena obnova řízení, soud prvního stupně, jakmile usnesení
nabude právní moci, věc znovu bez dalšího návrhu projedná; přihlédne přitom ke všemu,
co vyšlo najevo v původním řízení nebo při projednávání žaloby. Shledá-li soud napadené
rozhodnutí věcně správným, zamítne usnesením návrh na jeho změnu. Jestliže soud napadené
rozhodnutí ve věci samé změní, nové rozhodnutí nahradí původní rozhodnutí.
(2) Bylo-li napadené rozhodnutí pro zmatečnost zrušeno, soud, o jehož
rozhodnutí jde, věc, jakmile usnesení nabude právní moci, bez dalšího návrhu projedná
a rozhodne; přihlédne přitom ke všemu, co vyšlo najevo v původním řízení nebo při
projednávání žaloby. Právní názor obsažený ve zrušovacím usnesení je pro nové projednání
a rozhodnutí věci závazný.
(3) Odstavec 2 neplatí, bylo-li řízení ve věci zastaveno (§ 235e odst.
2 věta druhá).
§ 235i
(1) V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů původního
řízení i řízení o žalobě; o náhradě nákladů původního řízení však nerozhodne, jestliže
rozhodnutí po povolení obnovy nenahrazuje původní rozhodnutí.
(2) Zruší-li soud napadené rozhodnutí a zastaví-li též řízení o věci
(§ 235e odst. 2 věta druhá), rozhodne i o náhradě nákladů původního řízení.
(3) Právní poměry někoho jiného než účastníka řízení nemohou být novým
rozhodnutím o věci dotčeny.
Hlava třetí
Dovolání
Přípustnost dovolání
§ 236
(1) Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud
to zákon připouští.
(2) Dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné.
§ 237
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí
odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí
na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací
soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování
dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně
anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
§ 238
(1) Dovolání podle § 237 není přípustné
a) ve věcech upravených v části druhé občanského zákoníku, je-li
řízení o nich vedeno podle tohoto zákona a nejedná-li se o manželské majetkové právo,
b) ve věcech upravených zákonem o registrovaném partnerství, je-li
řízení o nich vedeno podle tohoto zákona,
c) proti rozsudkům a usnesením, vydaným v řízeních, jejichž předmětem
bylo v době vydání rozhodnutí obsahujícího napadený výrok peněžité plnění nepřevyšující
50 000 Kč, včetně řízení o výkon rozhodnutí a exekučního řízení, ledaže jde o vztahy
ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se
přitom nepřihlíží,
d) ve věcech odkladu provedení výkonu rozhodnutí nebo exekuce,
e) proti usnesením, proti nimž je přípustná žaloba pro zmatečnost
podle § 229 odst. 4,
f) proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o předběžném opatření,
pořádkovém opatření, znalečném nebo tlumočném,
g) proti usnesení, jímž bylo rozhodnuto o žalobě z rušené držby,
h) proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení,
i) proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o návrhu na osvobození
od soudního poplatku nebo o povinnosti zaplatit soudní poplatek,
j) proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o žádosti účastníka o
ustanovení zástupce,
k) proti rozhodnutím, kterými odvolací soud zrušil rozhodnutí soudu
prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení,
l) proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o zproštění od složení
zálohy nebo odejmutí zproštění od složení zálohy podle exekučního řádu.
(2) U opětujícího se peněžitého plnění je pro závěr, zda rozhodnutí obsahující
dovoláním napadený výrok bylo vydáno v řízení, jehož předmětem bylo v době vydání
rozhodnutí peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč [odstavec 1 písm. c)], rozhodný
součet všech opětujících se plnění; jde-li však o peněžité plnění na dobu života,
na dobu neurčitou nebo na dobu určitou delší než 5 let, je rozhodný pouze pětinásobek
výše ročního plnění.
(3) Za rozhodnutí podle odstavce 1 písm. c) se považuje i rozhodnutí
vydané v řízení o určení pravosti nebo výše pohledávky nepřevyšující 50 000 Kč.
§ 238a
Dovolání je dále přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo
v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka,
o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§ 107a), o přistoupení dalšího
účastníka (§ 92
odst. 1) a o záměně účastníka (§ 92 odst. 2).
Podání dovolání
§ 240
(1) Účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí
odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Bylo-li odvolacím soudem
vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta od doručení opravného usnesení.
(2) Zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout. Lhůta je však
zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu.
(3) Lhůta je zachována také tehdy, jestliže dovolání bylo podáno po uplynutí
dvouměsíční lhůty proto, že se dovolatel řídil nesprávným poučením soudu o dovolání.
Neobsahuje-li rozhodnutí poučení o dovolání, o lhůtě k dovolání nebo o soudu, u něhož
se podává, nebo obsahuje-li nesprávné poučení o tom, že dovolání není přípustné,
lze podat dovolání do tří měsíců od doručení.
§ 241
(1) Není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem
nebo notářem. Notář může dovolatele zastupovat jen v rozsahu svého oprávnění stanoveného
zvláštními právními předpisy.57)
(2) Odstavec 1 neplatí,
a) je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání,
b) je-li dovolatelem právnická osoba, stát, obec nebo vyšší územně
samosprávný celek, jedná-li za ně osoba uvedená v § 21, 21a, anebo v § 21b, která
má právnické vzdělání.
(3) Odstavec 1 neplatí také tehdy, je-li dovolatelem obec, kterou zastupuje
stát podle § 26a, jedná-li jménem státu za zastoupenou obec osoba uvedená v § 26a
odst. 3, která má právnické vzdělání.
(4) Dovolání musí být sepsáno, s výjimkou případu uvedeného v odstavci
2 písm. a), advokátem, notářem nebo osobou uvedenou v § 21, 21a, 21b, anebo v § 26a
odst. 3, která má právnické vzdělání.
§ 241a
(1) Dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu
spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolání nelze podat z důvodu vad podle
§ 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3.
(2) V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno,
proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení
důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání
(§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
(3) Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení
věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního
posouzení.
(4) V dovolání nelze poukazovat na podání, která dovolatel učinil za
řízení před soudem prvního stupně nebo v odvolacím řízení.
(5) K obsahu podání, v němž dovolatel uvedl, v jakém rozsahu napadá rozhodnutí
odvolacího soudu, nebo v němž vymezil důvody dovolání, aniž by byla splněna podmínka
stanovená v § 241, se nepřihlíží.
(6) V dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy.
Úkony soudu prvního stupně
§ 241b
(1) Ustanovení § 208 odst. 1, § 209 a 210 platí obdobně.
(2) Není-li splněna podmínka uvedená v § 241, postupuje se obdobně podle
§ 104 odst. 2; to neplatí, bylo-li dovolání podáno opožděně, někým, kdo k dovolání
není oprávněn, nebo směřuje-li proti rozhodnutí, proti němuž není dovolání podle
§ 238 přípustné.
(3) Dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí
odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti
dovolání (§ 237 až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být
o tyto náležitosti doplněno jen v průběhu trvání lhůty k dovolání. Nebyla-li v době
podání dovolání splněna podmínka uvedená v § 241, běží tato lhůta až do uplynutí
lhůty, která byla dovolateli určena ke splnění této podmínky; požádal-li však dovolatel
před uplynutím lhůty o ustanovení zástupce (§ 30), běží lhůta podle věty první znovu
až od právní moci usnesení, kterým bylo o této žádosti rozhodnuto. Nebyl-li nedostatek
podmínky uvedené v § 241 ani ve lhůtě určené ke splnění této podmínky odstraněn,
předseda senátu soudu prvního stupně dovolací řízení zastaví.
Řízení u dovolacího soudu
§ 242
(1) Dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve
kterém byl jeho výrok napaden.
(2) Dovolací soud není vázán rozsahem dovolacích návrhů
a) v případech, kdy na rozhodnutí o napadeném výroku je závislý
výrok, který dovoláním nebyl dotčen,
b) v případech, kde jde o taková společná práva nebo povinnosti,
že se rozhodnutí musí vztahovat na všechny účastníky, kteří vystupují na jedné straně,
a kde platí úkony jednoho z nich i pro ostatní (§ 91 odst. 2), třebaže dovolání podal
jen některý z účastníků,
c) jestliže z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání
vztahu mezi účastníky.
(3) Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného
v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným
v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3, jakož i k jiným vadám
řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
(4) Účastníci mohou po dobu trvání lhůty k podání dovolání měnit vymezení
důvodu dovolání a rozsah, ve kterém rozhodnutí odvolacího soudu napadají; ke změně
není třeba souhlasu soudu.
§ 243
Před rozhodnutím o dovolání může dovolací soud i bez návrhu odložit
a) vykonatelnost napadeného rozhodnutí, kdyby neprodleným výkonem
rozhodnutí nebo exekucí hrozila dovolateli závažná újma, nebo
b) právní moc napadeného rozhodnutí, je-li dovolatel závažně ohrožen
ve svých právech a nedotkne-li se odklad právních poměrů jiné osoby než účastníka
řízení.
§ 243a
(1) Dovolací soud rozhodne o dovolání zpravidla bez jednání. Považuje-li
to za potřebné, nařídí k projednání dovolání jednání.
(2) Nařídí-li dovolací soud jednání, postupuje obdobně podle § 215 a
§ 216 odst. 3.
§ 243b
Pro dovolací řízení platí přiměřeně ustanovení o řízení před soudem prvního
stupně, není-li stanoveno jinak; ustanovení § 43, 92, 95 až 99 a 107a však pro dovolací
řízení neplatí.
Rozhodnutí o dovolání
§ 243c
(1) Dovolání podané proti rozhodnutí odvolacího soudu, které není přípustné
nebo které trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě (§ 241b odst. 3) odstraněny a pro něž
nelze v dovolacím řízení pokračovat, anebo které je zjevně bezdůvodné, dovolací soud
odmítne.
(2) K přijetí usnesení o odmítnutí dovolání z důvodu, že dovolání není
podle § 237 přípustné, je třeba souhlasu všech členů senátu.
(3) Ustanovení § 218 písm. b), § 218a, § 224 odst. 1 a 2 a § 225 platí
pro řízení u dovolacího soudu obdobně. Vezme-li dovolatel dovolání zcela zpět, dovolací
soud řízení zastaví. Nerozhodl-li předseda senátu soudu prvního stupně podle § 241b
odst. 3 věty třetí, ačkoliv se nezdařilo odstranit nedostatek podmínky uvedené v
§ 241, rozhodne o zastavení dovolacího řízení pro nesplnění této podmínky dovolací
soud.
§ 243d
(1) Nepostupoval-li podle § 243c, dovolací soud
a) dovolání zamítne, dojde-li k závěru, že rozhodnutí odvolacího
soudu je správné, nebo
b) může rozhodnutí odvolacího soudu změnit, jestliže odvolací soud
rozhodl nesprávně a jestliže dosavadní výsledky řízení ukazují, že je možné o věci
rozhodnout.
(2) Změní-li dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu, zruší rozhodnutí
vydaná v řízení v prvním stupni nebo v odvolacím řízení, která jsou na změněném rozhodnutí
odvolacího soudu závislá. Dozví-li se dovolací soud až dodatečně o tom, že na změněném
rozhodnutí odvolacího soudu jsou závislá rozhodnutí vydaná v řízení v prvním stupni
nebo v odvolacím řízení, rozhodne o jejich zrušení samostatným usnesením.
§ 243e
(1) Nejsou-li podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí
dovolání, pro zamítnutí dovolání nebo pro změnu rozhodnutí odvolacího soudu, dovolací
soud je zruší.
(2) Zruší-li dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu, vrátí mu věc
k dalšímu řízení. Platí-li důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu,
také na rozhodnutí soudu prvního stupně, zruší dovolací soud i toto rozhodnutí a
vrátí věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení, popřípadě věc postoupí k dalšímu
řízení věcně příslušnému soudu. Dovolací soud zruší též další rozhodnutí vydaná v
řízení v prvním stupni nebo v odvolacím řízení, která jsou na zrušovaném rozhodnutí
odvolacího soudu závislá. Dozví-li se dovolací soud až dodatečně o tom, že na zrušeném
rozhodnutí odvolacího soudu jsou závislá rozhodnutí vydaná v řízení v prvním stupni
nebo v odvolacím řízení, rozhodne o jejich zrušení samostatným usnesením.
(3) Zruší-li dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu proto, že nebyl
dodržen závazný právní názor (§ 243g odst. 1) nebo že v řízení došlo k závažným vadám,
může nařídit, aby věc v dalším řízení projednal jiný senát nebo přikázat věc k dalšímu
řízení jinému odvolacímu soudu. V případě, že dovolací soud zruší rovněž rozhodnutí
soudu prvního stupně, může také nařídit, aby věc v dalším řízení projednal u soudu
prvního stupně jiný senát (samosoudce) nebo přikázat věc k dalšímu řízení jinému
soudu prvního stupně.
(4) Zruší-li dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu a soudu prvního
stupně pro vady uvedené v § 229 odst. 1 písm. a), b) nebo d) a v § 229 odst. 2 písm.
a) nebo b), rozhodne též o zastavení řízení, popřípadě o postoupení věci orgánu,
do jehož pravomoci náleží.
§ 243f
(1) Pro rozhodnutí dovolacího soudu je rozhodující stav v době vydání
napadeného rozhodnutí odvolacího soudu.
(2) O zastavení dovolacího řízení nebo o odmítnutí dovolání, které
bylo podáno opožděně, které bylo podáno někým, kdo k dovolání není oprávněn, nebo
které nebylo řádně doplněno nebo opraveno a v dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek
pokračovat, může rozhodnout předseda senátu dovolacího soudu nebo pověřený člen senátu.
(3) V odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo
zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně uvede, proč je dovolání opožděné,
nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo proč
muselo být dovolací řízení zastaveno. Bylo-li dovolání odmítnuto nebo bylo-li dovolací
řízení zastaveno, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno.
(4) Dovolací soud rozhoduje rozsudkem, jestliže zamítá dovolání proti
rozsudku odvolacího soudu nebo jestliže mění či zrušuje rozsudek odvolacího soudu;
jinak rozhoduje usnesením.
(5) Rozsudek se vyhlašuje ústně, proběhlo-li ve věci jednání a při
vyhlášení je přítomen alespoň jeden účastník nebo osoba zúčastněná na řízení anebo
veřejnost. Jsou-li při vyhlašování rozsudku přítomny pouze soudní osoby, rozsudek
se vyhlásí vyvěšením zkráceného písemného vyhotovení bez odůvodnění na úřední desce
v budově soudu a na elektronické úřední desce (dále jen "úřední deska soudu") po
dobu patnácti dnů. Předseda senátu může rozhodnout, že tímto způsobem se uveřejní
i nosné důvody rozsudku.
(6) Předseda senátu může rozhodnout též o uveřejnění jiného rozhodnutí
Nejvyššího soudu na úřední desce soudu způsobem uvedeným v odstavci 5.
§ 243g
Další průběh řízení
(1) Jestliže dovolací soud zruší rozhodnutí odvolacího soudu (rozhodnutí
soudu prvního stupně), jedná dále o věci soud, jemuž byla věc vrácena nebo postoupena
k dalšímu řízení; ustanovení § 226 zde platí obdobně. O náhradě nákladů řízení včetně
nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci.
(2) Právní poměry někoho jiného než účastníka řízení nemohou být novým
rozhodnutím dotčeny.
ČÁST PÁTÁ
Řízení ve věcech, o nichž bylo rozhodnuto jiným orgánem
Hlava první
Obecná ustanovení
§ 244
(1) Rozhodl-li orgán moci výkonné, orgán územního samosprávného celku,
orgán zájmové nebo profesní samosprávy, popřípadě smírčí orgán zřízený podle zvláštního
právního předpisu (dále jen "správní orgán") podle zvláštního zákona o sporu nebo
o jiné právní věci, která vyplývá ze vztahů soukromého práva (§ 7 odst. 1), a nabylo-li
rozhodnutí správního orgánu právní moci, může být tatáž věc projednána na návrh v
občanském soudním řízení.
(2) Ustanovení odstavce 1 neplatí,
a) rozhodl-li o sporu nebo o jiné právní věci rozhodce nebo stálý rozhodčí
soud nebo rozhodčí komise spolku,98)
b) jestliže se rozhodnutí správního orgánu v důsledku námitek nebo
jiného obdobného úkonu účastníka právního poměru učiněného před správním orgánem
podle zvláštního zákona zrušuje nebo pozbývá účinnosti,
c) odkázal-li podle zvláštního právního předpisu správní orgán účastníky
právního poměru s jejich nároky na řízení před soudem.99)
Hlava druhá
Podání žaloby
§ 246
(1) K návrhu je oprávněn ten, kdo tvrdí, že byl dotčen na svých právech
rozhodnutím správního orgánu, kterým byla jeho práva nebo povinnosti založena, změněna,
zrušena, určena nebo zamítnuta. Tento návrh se nazývá žalobou.
(2) Žaloba musí kromě obecných náležitostí podání (§ 42 odst. 4) obsahovat
označení účastníků řízení, sporu nebo jiné právní věci, o které správní orgán rozhodl,
a rozhodnutí správního orgánu, vylíčení skutečností, které svědčí o tom, že žaloba
je podána včas, údaje o tom, v čem žalobce spatřuje, že byl rozhodnutím správního
orgánu dotčen na svých právech, označení důkazů, které by měly být v řízení před
soudem provedeny, jakož i to, v jakém rozsahu má být spor nebo jiná právní věc soudem
projednána a rozhodnuta a jak má být spor nebo jiná právní věc soudem rozhodnuta.
(3) K žalobě je žalobce povinen připojit stejnopis rozhodnutí správního
orgánu a listinné důkazy, jichž se dovolává.
nadpis vypuštěn
§ 247
(1) Žaloba musí být podána ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí
správního orgánu. Zmeškání této lhůty nelze prominout.
(2) Žaloba je nepřípustná, jestliže žalobce nevyužil v řízení před správním
orgánem řádné opravné prostředky nebo jestliže jím uplatněné řádné opravné prostředky
nebyly správním orgánem pro opožděnost projednány.
§ 248
(1) Podání žaloby nemá odkladný účinek na právní moc ani na vykonatelnost
rozhodnutí správního orgánu.
(2) Soud na žádost žalobce odloží
a) vykonatelnost rozhodnutí správního
orgánu až do právní moci rozhodnutí o žalobě, jestliže by neprodleným výkonem rozhodnutí
správního orgánu hrozila žalobci závažná újma,
b) právní moc rozhodnutí správního
orgánu až do právní moci rozhodnutí o žalobě, jestliže je žalobce závažně ohrožen
ve svých právech a odklad se nedotkne nepřiměřeným způsobem práv nabytých třetími
osobami.
(3) Odklad právní moci nebo vykonatelnosti rozhodnutí správního orgánu
soud i bez návrhu zruší, jakmile se ukáže, že pominuly důvody, pro které byl povolen.
Hlava třetí
Řízení o žalobě
Příslušnost
§ 249
(1) Není-li dále stanoveno jinak, jsou k řízení v prvním stupni příslušné
okresní soudy.
(2) Krajské soudy rozhodují jako soudy prvního stupně ve věcech vkladu
práva k nemovitým věcem.
§ 250
(1) Není-li dále stanoveno jinak, je k řízení místně příslušný
a)
obecný soud účastníka, jemuž byla nebo podle návrhu podaného u správního orgánu měla
být uložena povinnost k plnění,
b) obecný soud účastníka, na jehož návrh bylo řízení
před správním orgánem zahájeno, není-li dána příslušnost podle písmena a),
c) soud,
v jehož obvodu je sídlo správního orgánu, který o sporu nebo o jiné právní věci rozhodl,
není-li dána příslušnost podle písmena a) nebo b).
(2) Týkalo-li se řízení před správním orgánem práva k nemovité věci,
je k řízení místně příslušný vždy soud, v jehož obvodu je nemovitá věc.
Projednání žaloby
§ 250b
(1) S žalobou jsou spojeny ke společnému řízení další žaloby, které byly
podány ve věci, o níž správní orgán rozhodl stejným rozhodnutím dříve, než o ní soud
prvního stupně rozhodl.
(2) V průběhu řízení před soudem nesmí být změněn okruh účastníků, jaký
tu byl v době rozhodnutí správního orgánu; to neplatí, došlo-li za řízení před soudem
k procesnímu nástupnictví (§ 107 a 107a).
(3) Návrh, o němž rozhodl správní orgán, nesmí být v průběhu řízení před
soudem změněn.
§ 250c
(1) V rámci přípravy jednání předseda senátu rovněž vyžádá od správního
orgánu potřebné spisy.
(2) Stejnopis žaloby soud doručí též správnímu orgánu, který o sporu
nebo o jiné právní věci rozhodl, a vyzve ho, aby soudu v určené lhůtě oznámil, zda
v řízení bude uplatňovat práva podle věty druhé; jinak práva v řízení uplatňovat
nelze. Správní orgán může v řízení předkládat písemná vyjádření, nahlížet do spisu,
být vyrozuměn o nařízeném jednání a žádat, aby mu bylo při jednání uděleno slovo.
Vždy se mu však doručuje rozhodnutí ve věci samé nebo jiné rozhodnutí, kterým se
řízení před soudem končí. Pro řízení o opravném prostředku se věty první až třetí
použijí obdobně.
(3) Ustanovení § 114b se nepoužije.
§ 250d
(1) Účastníci řízení mohou uvést rozhodné skutečnosti o věci samé a označit
důkazy k jejich prokázání nejpozději do skončení přípravného jednání, popřípadě do
uplynutí lhůty, která jim byla poskytnuta k doplnění tvrzení o skutečnostech významných
pro věc, k podání návrhů na provedení důkazů nebo ke splnění dalších procesních povinností
(§ 114c) nebo, nebyla-li nařízena a provedena tato příprava jednání, do skončení
prvního jednání, které se v řízení před soudem konalo; k později uvedeným skutečnostem
a důkazům se nepřihlíží. To neplatí, jde-li o skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být
zpochybněna věrohodnost provedených důkazních prostředků, které nastaly po prvním
jednání nebo které účastník nemohl bez své viny včas uvést, jakož i o skutečnosti
a důkazy, které účastníci uvedli poté, co byl některý z nich vyzván k doplnění rozhodujících
skutečností podle § 118a odst. 2.
(2) Omezení podle odstavce 1 neplatí v případě, že účastníci nebyli řádně
poučeni podle § 114c odst. 5 nebo že, nebyla-li nařízena a provedena příprava jednání,
soud jim neposkytl poučení o povinnostech podle odstavce 1 a o následcích nesplnění
těchto povinností nejpozději v předvolání k prvnímu jednání ve věci.
§ 250e
(1) Soud není vázán skutkovým stavem, jak byl zjištěn správním orgánem.
(2) Soud může vzít za svá též skutková zjištění správního orgánu. Možnost
zopakovat důkazy provedené před správním orgánem není dotčena.
§ 250f
Soud projedná věc v mezích, ve kterých se žalobce domáhal projednání
sporu nebo jiné právní věci v řízení před soudem. Tímto rozsahem není vázán,
a) jestliže správní orgán řízení zahájil bez návrhu,
b) jde-li o taková společná oprávnění nebo povinnosti, že se rozhodnutí
musí vztahovat na všechny účastníky, kteří jsou jejich nositeli,
c) vyplývá-li z právního předpisu určitý způsob vypořádání právního
poměru mezi účastníky.
Hlava čtvrtá
Rozhodnutí o žalobě
§ 250g
(1) Soud žalobu odmítne,
a) byla-li podána opožděně,
b) byla-li podána
někým, kdo k žalobě není oprávněn,
c) je-li nepřípustná.
(2) K rozhodnutí podle odstavce 1 nemusí být nařízeno jednání.
§ 250h
(1) Účastník, na jehož návrh bylo zahájeno řízení před správním orgánem,
může vzít v průběhu řízení před soudem tento návrh zpět, a to zcela nebo zčásti.
(2) Byl-li vzat zpět návrh, kterým bylo zahájeno řízení před správním orgánem,
a souhlasí-li s tímto zpětvzetím návrhu ostatní účastníci řízení, soud řízení zcela,
popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu zastaví. Jednání nemusí nařizovat.
(3) Zastaví-li soud řízení podle odstavce 2, pozbývá rozhodnutí správního
orgánu účinnost v rozsahu, v němž je usnesením soudu dotčeno. Uvedený následek musí
být uveden ve výroku usnesení o zastavení řízení.
§ 250i
Soud žalobu zamítne, dospěje-li k závěru, že správní orgán rozhodl o sporu
nebo o jiné právní věci správně.
§ 250j
(1) Dospěje-li soud k závěru, že o sporu nebo o jiné právní věci má být
rozhodnuto jinak, než rozhodl správní orgán, rozhodne ve věci samé rozsudkem. S rozhodnutím
správního orgánu se soud vypořádá v odůvodnění rozsudku.
(2) Rozsudek soudu podle odstavce 1 nahrazuje rozhodnutí správního orgánu
v takovém rozsahu, v jakém je rozsudkem soudu dotčeno. Tento následek musí být uveden
ve výroku rozsudku.
nadpis vypuštěn
§ 250l
Nahrazuje-li rozsudek soudu alespoň zčásti rozhodnutí správního orgánu
(§ 250j odst. 2) nebo pozbylo-li rozhodnutí správního orgánu alespoň zčásti svou
účinnost (§ 250h odst. 3), rozhodne soud znovu o náhradě nákladů řízení, které vznikly
v řízení před správním orgánem, pokud bylo v tomto řízení o náhradě rozhodnuto.
ČÁST ŠESTÁ
Výkon rozhodnutí
Hlava první
Nařízení a provedení výkonu rozhodnutí
Předpoklady výkonu rozhodnutí
§ 251
(1) Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí,
může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí. Soud nařizuje a provádí výkon
rozhodnutí s výjimkou titulu, který se vykonává ve správním nebo daňovém řízení.
(2) Je-li k soudu podán návrh na výkon titulu, který se vykonává ve správním
nebo daňovém řízení, soud návrh odmítne.
§ 252
(1) Není-li stanoveno jinak, je příslušný k nařízení a provedení výkonu
rozhodnutí, k činnosti soudu před nařízením výkonu rozhodnutí a k prohlášení o majetku
obecný soud povinného.
(2) Nemá-li povinný obecný soud nebo jeho obecný soud není v České republice,
je k nařízení a provedení výkonu rozhodnutí příslušný soud, v jehož obvodu povinný
má majetek; jde-li o výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky, je příslušný obecný
soud banky nebo jiného dlužníka povinného, popřípadě soud, v jehož obvodu má zahraniční
dlužník povinného umístěn v České republice svůj závod nebo organizační složku svého
závodu.
(3) Namísto obecného soudu povinného a soudu uvedeného v § 511 zákona
o zvláštních řízeních soudních je k nařízení a provedení výkonu rozhodnutí příslušný
soud,
a) v jehož obvodu je závod (část závodu), jde-li o výkon rozhodnutí
postižením závodu;
b) v jehož obvodu je nemovitá věc, týká-li se výkon rozhodnutí nemovité
věci, není-li dána příslušnost podle písmena a).
§ 253
(1) Výkon rozhodnutí soud nařídí zpravidla bez slyšení povinného. Případným
slyšením povinného nesmí být zmařen účel výkonu rozhodnutí.
(2) Soud nařídí jednání, jen považuje-li to za nutné nebo stanoví-li
to zákon.
§ 254
(1) Na výkon rozhodnutí se užije ustanovení předcházejících částí, není-li
v této části uvedeno jinak. Rozhoduje se však vždy usnesením.
(2) Při výkonu rozhodnutí nelze přerušit řízení z důvodů uvedených v
části třetí tohoto zákona a prominout zmeškání lhůty. Nelze také podat žalobu na
obnovu výkonu rozhodnutí; žalobu pro zmatečnost lze podat pouze z důvodu uvedeného
v § 229 odst. 4.
(3) Při výkonu rozhodnutí soud poskytuje účastníkům, jakož i dalším osobám,
kterých se výkon rozhodnutí týká, poučení o jejich procesních právech a povinnostech.
(4) V usnesení, jímž soud nařizuje výkon rozhodnutí, se uvede poučení
o tom, že nebudou-li v odvolání uvedeny žádné skutečnosti rozhodné pro nařízení výkonu
rozhodnutí, odvolací soud odvolání odmítne.
(5) V odvolání lze uvádět nové skutečnosti a důkazy. Proti usnesení o
nařízení výkonu rozhodnutí lze namítat jen ty skutečnosti, jež jsou pro nařízení
výkonu rozhodnutí rozhodné; k ostatním odvolací soud nepřihlédne a odvolání obsahující
jen takové důvody odmítne.
(6) V odvolání lze uvádět nové skutečnosti a důkazy.
(7) Není-li v této části uvedeno jinak, při rozhodování o odvolání podanému
proti usnesení, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, o
návrhu na odklad provedení výkonu rozhodnutí, o návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí
podle § 268 odst. 1 písm. a) až f), o ceně prodávané nemovité věci (§ 336a) nebo
závodu (§ 338n) a o nařízení dražebního jednání (§ 336b a 338o), lze rozhodnutí soudu
prvního stupně zrušit jen podle § 219a odst. 1. Šetření nebo dokazování, která jsou
potřebná pro potvrzení nebo změnu usnesení soudu prvního stupně, provede odvolací
soud buď sám nebo prostřednictvím soudu prvního stupně anebo dožádaného soudu.
(8) K projednání odvolání není třeba nařizovat jednání také tehdy, jestliže
se v odvolacím řízení neprovádí šetření nebo dokazování nebo jestliže soud prvního
stupně rozhodl v souladu se zákonem bez nařízení jednání; to neplatí, bylo-li odvolání
podáno proti usnesení soudu prvního stupně vydanému ve věci zastavení výkonu rozhodnutí
podle § 268 odst. 1 písm. g) a h).
Účastníci řízení
§ 255
(1) Účastníky řízení jsou při výkonu rozhodnutí oprávněný a povinný.
(2) Účastníkem řízení je také manžel povinného, je-li výkonem rozhodnutí
postihován jeho majetek nebo majetek ve společném jmění manželů.
§ 256
(1) Proti jinému, než kdo je v rozhodnutí označen jako povinný, nebo
ve prospěch jiného, než kdo je v rozhodnutí označen jako oprávněný, lze nařídit a
provést výkon rozhodnutí, jen jestliže je prokázáno, že na něj přešla povinnost nebo
právo z rozhodnutí.
(2) Přechod povinnosti nebo práva lze prokázat jen listinou vydanou anebo
ověřenou státním orgánem nebo notářem,76) pokud nevyplývá přímo z právního předpisu.
Způsoby výkonu rozhodnutí
§ 258
(1) Výkon rozhodnutí ukládajícího zaplacení peněžité částky lze provést
srážkami ze mzdy, přikázáním pohledávky, správou nemovité věci, prodejem movitých
věcí a nemovitých věcí, postižením závodu a zřízením soudcovského zástavního práva
k nemovitým věcem.
(2) Výkon rozhodnutí ukládajícího jinou povinnost než zaplacení peněžité
částky se řídí povahou uložené povinnosti. Lze jej provést vyklizením, odebráním
věci, rozdělením společné věci, provedením prací a výkonů.
(3) Výkon rozhodnutí prodejem zástavy lze pro zajištěnou pohledávku provést
prodejem zastavených movitých a nemovitých věcí, věcí hromadných a souborů věcí,
přikázáním zastavené peněžité pohledávky a postižením zastavených jiných majetkových
práv.
Činnost soudu před nařízením výkonu rozhodnutí
§ 259
Požádá-li o to oprávněný před podáním návrhu na výkon rozhodnutí nebo
při podání tohoto návrhu a považuje-li to předseda senátu za účelné, předvolá povinného
a vyzve ho k dobrovolnému splnění povinnosti, kterou mu ukládá rozhodnutí.
§ 260
(1) Na žádost účastníka, kterému rozhodnutí přiznává právo na zaplacení
peněžité částky, dotáže se soud toho, komu je zaplacení peněžité částky uloženo,
zda a od koho pobírá mzdu nebo jiný pravidelný příjem, popřípadě u které banky, pobočky
zahraniční banky nebo spořitelního a úvěrního družstva77), instituce elektronických
peněz, pobočky zahraniční instituce elektronických peněz, vydavatele elektronických
peněz malého rozsahu, platební instituce, pobočky zahraniční platební instituce nebo
poskytovatele platebních služeb malého rozsahu (dále jen „peněžní ústav“) má své
účty a jaká jsou čísla těchto účtů nebo jiné jedinečné identifikátory77a).
(2) Dotázaný je povinen odpovědět soudu do jednoho týdne od doručení
dotazu. Nesplní-li tuto povinnost nebo uvede-li v odpovědi nepravdivé nebo neúplné
údaje, může mu soud uložit pořádkovou pokutu (§ 53).
Prohlášení o majetku
§ 260a
(1) Kdo má vykonatelným rozhodnutím přiznanou peněžitou pohledávku, může
soudu před podáním návrhu na výkon rozhodnutí navrhnout, aby předvolal povinného
a vyzval ho k prohlášení o majetku.
(2) Není-li povinný plně svéprávný nebo jsou-li povinným obec, vyšší
územně samosprávný celek nebo právnická osoba, označí oprávněný podle možnosti osoby,
které je třeba předvolat (§ 260c).
§ 260b
(1) Soud návrhu na prohlášení o majetku vyhoví jen tehdy, připojí-li
oprávněný k návrhu listiny osvědčující, že jeho pohledávka nebyla nebo nemohla být
ani s pomocí soudu podle § 260 nebo podle § 513 zákona o zvláštních řízeních soudních
uspokojena výkonem rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu povinného u peněžního
ústavu, a stejnopis rozhodnutí, opatřený potvrzením o jeho vykonatelnosti, nebo jinou
listinu potřebnou k nařízení výkonu rozhodnutí; stejnopis rozhodnutí není třeba připojit,
jestliže se návrh podává u soudu, který o věci rozhodoval jako soud prvního stupně.
(2) Návrhu na prohlášení majetku nelze vyhovět,
a) probíhá-li insolvenční řízení, v němž se řeší úpadek nebo hrozící
úpadek povinného53c) a po dobu trvání účinků moratoria na majetek povinného,
b) byla-li u povinného zavedena nucená správa podle zvláštního zákona
nebo dočasná správa nebo správa pro řešení krize podle zákona upravujícího ozdravné
postupy a řešení krize na finančním trhu.
§ 260c
(1) Není-li povinný plně svéprávný, soud místo povinného předvolá jeho
zákonného zástupce nebo opatrovníka.
(2) Je-li povinným obec nebo vyšší územně samosprávný celek, soud předvolá
toho, komu přísluší podle zvláštního zákona je zastupovat navenek.
(3) Je-li povinnou právnická osoba, soud předvolá toho, kdo je jejím
statutárním orgánem; vykonává-li působnost statutárního orgánu více osob vedle sebe,
předvolá soud kteroukoliv z nich. Jestliže statutární orgán tvoří více osob, soud
předvolá jeho předsedu; není-li to dobře možné, lze předvolat každého člena tohoto
orgánu, který je oprávněn za právnickou osobu jednat. U právnické osoby v likvidaci
soud předvolá likvidátora.
(4) Ten, kdo byl k prohlášení o majetku předvolán, je povinen se dostavit
k soudu osobně.
§ 260d
(1) Předvolání k prohlášení o majetku musí obsahovat účel výslechu a
poučení o následcích, jestliže prohlášení bude odmítnuto nebo jestliže v něm budou
uvedeny nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje.78) Považuje-li to soud za účelné,
vyzve povinného, jeho zákonného zástupce, opatrovníka nebo osobu činící prohlášení
za obec, vyšší územně samosprávný celek nebo právnickou osobu (dále jen "předvolaný"),
aby předložil seznam majetku povinného obsahující údaje uvedené v § 260e odst. 2,
popřípadě též listiny dokládající tento majetek.
(2) Předvolání se doručuje předvolanému do vlastních rukou. Předvolání
musí být doručeno nejméně deset dnů přede dnem konání výslechu.
(3) Jestliže se ten, kdo byl k soudu řádně předvolán, nedostaví bez
včasné a důvodné omluvy, bude k soudu předveden; o tom musí být předvolaný poučen.
§ 260e
(1) Před zahájením výslechu soud předvolaného vyzve, aby uvedl úplné
a pravdivé údaje o majetku povinného, a znovu ho poučí o následcích nesplnění této
povinnosti a o následcích odepření prohlášení.78)
(2) V prohlášení o majetku je předvolaný povinen uvést
a) plátce mzdy nebo jiného příjmu postižitelného srážkami ze mzdy
a výši tohoto nároku,
b) peněžní ústavy, u nichž má účty, výši pohledávek a čísla účtů
nebo jiné jedinečné identifikátory77a),
c) dlužníky, u nichž má jiné peněžité pohledávky, důvod a výši těchto
pohledávek,
d) osoby, vůči nimž má jiná majetková práva, jejich důvod a hodnotu
(§ 320),
e) movité věci (spoluvlastnický podíl na nich) povinného a kde, popřípadě
u koho se nacházejí; totéž platí o listinách uvedených v § 334 a o cenných papírech
a zaknihovaných cenných papírech,
f) nemovité věci (spoluvlastnický podíl na nich) povinného,
g) závod povinného a jeho části a kde se nachází.
(3) O prohlášení o majetku podle odstavce 2 soud sepíše protokol; seznam
majetku, který předloží předvolaný, tvoří přílohu protokolu, jestliže předvolaný
prohlásí, že obsahuje úplné a pravdivé údaje, nebo jestliže tento seznam do protokolu
doplní. V protokolu se dále uvede obsah poučení poskytnutého soudem (odstavec 1)
a výslovné prohlášení předvolaného o tom, že v prohlášení uvedl jen úplné a pravdivé
údaje o majetku povinného. Protokol podepíše soudce, zapisovatel a předvolaný.
(4) Úkony soudu podle tohoto ustanovení může učinit jen soudce.
§ 260f
(1) O výslechu předvolaného soud vyrozumí oprávněného; oprávněný může
předvolanému klást otázky jen se souhlasem soudu.
(2) Každý, kdo má vůči povinnému vykonatelným rozhodnutím přiznanou peněžitou
pohledávku, může nahlížet do spisu o prohlášení majetku povinného a činit si z něho
výpisy a opisy.
§ 260g
(1) Soud upustí od prohlášení o majetku, jestliže povinný ještě před
zahájením výslechu prokáže, že pohledávku oprávněného splnil (uspokojil), nebo jestliže
oprávněný vzal ještě před zahájením výslechu svůj návrh zpět.
(2) Prohlásí-li oprávněný v průběhu výslechu, že netrvá na tom, aby předvolaný
uváděl další majetek povinného, soud ve výslechu předvolaného dále nepokračuje; v
protokolu uvede jen ten majetek povinného, který předvolaný uvedl do prohlášení oprávněného.
(3) Učinil-li povinný prohlášení o svém majetku v době 6 měsíců před
podáním návrhu (§ 260a odst. 1), soud vyzve povinného k novému prohlášení jen tehdy,
jestliže vyjde najevo, že se majetkové poměry povinného změnily; to neplatí, jestliže
byl výslech předvolaného skončen podle odstavce 2.
Nařízení výkonu rozhodnutí
§ 261
(1) Výkon rozhodnutí lze nařídit jen na návrh oprávněného. V návrhu na
výkon rozhodnutí uvede oprávněný rodné číslo povinného, je-li mu známo. V návrhu
na výkon rozhodnutí ukládajícího zaplacení peněžité částky uvede oprávněný, jakým
způsobem má být výkon rozhodnutí proveden. Navrhuje-li oprávněný výkon rozhodnutí
srážkami ze mzdy, označí v návrhu toho, vůči komu má povinný nárok na mzdu (plátce
mzdy). Navrhuje-li oprávněný výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu u peněžního
ústavu, označí v návrhu peněžní ústav, číslo účtu nebo jiný jedinečný identifikátor77a),
z něhož má být pohledávka odepsána, a číslo účtu oprávněného vedeného u peněžního
ústavu; označí-li oprávněný více účtů povinného u téhož peněžního ústavu, uvede také
pořadí, v jakém z nich má být pohledávka odepsána. Navrhuje-li oprávněný výkon rozhodnutí
přikázáním jiné peněžité pohledávky, označí v návrhu osobu, vůči které má povinný
pohledávku (dlužník povinného), a uvede důvod pohledávky.
(2) K návrhu na výkon rozhodnutí je třeba připojit stejnopis rozhodnutí,
opatřený potvrzením o jeho vykonatelnosti. Potvrzením o vykonatelnosti opatří rozhodnutí
soud, který o věci rozhodoval jako soud prvního stupně. Stejnopis rozhodnutí není
třeba připojit, jestliže se návrh na výkon rozhodnutí podává u soudu, který o věci
rozhodoval jako soud prvního stupně.
(3) Podá-li oprávněný návrh na výkon rozhodnutí u soudu, který o věci
rozhodoval jako soud prvního stupně, potvrdí tento soud vykonatelnost rozhodnutí
přímo na návrhu, a není-li sám příslušný k výkonu rozhodnutí, postoupí návrh příslušnému
soudu.
(4) Rozhodnutí Rady, Komise nebo Soudního dvora Evropských společenství
(dále jen "rozhodnutí orgánů Evropských společenství") ukládající povinnost k peněžitému
plnění opatří v souladu s právními předpisy Evropských společenství78a) doložkou
o jeho vykonatelnosti orgán, který určí vláda nařízením.
§ 261a
(1) Výkon rozhodnutí lze nařídit jen tehdy, obsahuje-li rozhodnutí označení
oprávněné a povinné osoby, vymezení rozsahu a obsahu povinností, k jejichž splnění
byl výkon rozhodnutí navržen, a určení lhůty ke splnění povinnosti.
(2) Neobsahuje-li rozhodnutí soudu určení lhůty ke splnění povinnosti,
má se za to, že povinnosti uložené rozhodnutím je třeba splnit do tří dnů a, jde-li
o vyklizení bytu, do patnácti dnů od právní moci rozhodnutí.
(3) Má-li podle rozhodnutí splnit povinnost více povinných a jde-li o
dělitelné plnění, platí, že povinnosti, nestanoví-li rozhodnutí jinak, jsou zavázáni
splnit všichni povinní rovným dílem.
(4) Ustanovení odstavců 1 až 3 neplatí, jde-li o usnesení o nařízení
prodeje zástavy. Výkon tohoto rozhodnutí lze nařídit tehdy, obsahuje-li označení
oprávněné a povinné osoby, zástavy a výši zajištěné pohledávky a jejího příslušenství.
§ 262
(1) Jestliže je to, co ukládá rozhodnutí povinnému, vázáno na splnění
podmínky nebo na splnění vzájemné povinnosti oprávněného nebo omezené doložením času,
lze nařídit výkon rozhodnutí, jen prokáže-li oprávněný, že se podmínka splnila, že
sám svou vzájemnou povinnost vůči povinnému již splnil, popřípadě je připraven ji
splnit, nebo že nastal doložený čas.
(2) V případech uvedených v odstavci 1 je třeba k potvrzení o vykonatelnosti
rozhodnutí připojit listinu vydanou nebo ověřenou státním orgánem nebo notářem,76)
z níž je patrno, že se splnila podmínka, že oprávněný splnil svou vzájemnou povinnost,
popřípadě je připraven ji splnit, nebo že nastal doložený čas.
§ 262a
(1) Před nařízením výkonu rozhodnutí na majetek ve společném jmění manželů
zjistí soud, zda je v Seznamu listin o manželském majetkovém režimu vedeném podle
notářského řádu evidována smlouva o manželském majetkovém režimu nebo rozhodnutí
soudu o zrušení společného jmění manželů, jeho obnovení nebo zúžení jeho stávajícího
rozsahu, anebo dohoda nebo rozhodnutí soudu o změně smluveného režimu nebo režimu
založeného rozhodnutím soudu.
(2) Soud při nařízení výkonu rozhodnutí vychází z obsahu listiny podle
odstavce 1, jde-li o vydobytí dluhu ze závazku vzniklého po jejím zápisu do Seznamu
listin o manželském majetkovém režimu nebo jde-li o vydobytí dluhu ze závazku vzniklého
před jejím zápisem do Seznamu listin o manželském majetkovém režimu a vyslovil-li
s tím souhlas oprávněný. Nelze-li zjistit z titulu pro výkon rozhodnutí nebo z listiny
podle odstavce 1, že závazek vznikl po zápisu listiny do Seznamu listin o manželském
majetkovém režimu, má se za to, že závazek vznikl před zápisem listiny do Seznamu
listin o manželském majetkovém režimu.
(3) V ostatních případech lze výkon rozhodnutí nařídit i na majetek,
který netvoří součást společného jmění manželů jen proto, že byl zákonný režim společného
jmění manželů změněn.
(4) Jde-li o vydobytí dluhu, který patří do společného jmění manželů,
nebo dluhu povinného, pro který lze nařídit výkon rozhodnutí na majetek ve společném
jmění manželů, lze vést výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu manžela povinného
u peněžního ústavu.
§ 262b
(1) Je-li výkonem rozhodnutí postižen majetek ve společném jmění manželů
nebo majetek manžela povinného ve větším rozsahu, než připouští zvláštní právní předpis,
nebo nelze-li ho výkonem rozhodnutí postihnout, může se manžel povinného domáhat
v této části zastavení výkonu rozhodnutí. O tom musí být soudem poučen.
(2) Výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu manžela povinného bude
zastaven, nejsou-li na něm ani z části uloženy peněžní prostředky, které by jinak
náležely do společného jmění manželů. Není-li prokázán opak, má se za to, že peněžní
prostředky na účtu manžela povinného by náležely do společného jmění manželů.
§ 262c
(1) Má-li být výkonem rozhodnutí uspokojena peněžitá pohledávka ze závazku
povinného vzniklého v době, kdy byl nezletilým, který nenabyl plné svéprávnosti,
lze výkonem rozhodnutí postihnout pouze majetek, který povinný nabyl před nabytím
plné svéprávnosti, a majetek, který nabyl právním jednáním vztahujícím se výlučně
k majetku nabytému před nabytím plné svéprávnosti; to neplatí pro peněžité pohledávky
vzniklé při samostatném provozování obchodního závodu nebo jiné obdobné výdělečné
činnosti podle zvláštního právního předpisu.
(2) Je-li výkonem rozhodnutí v rozporu s odstavcem 1 postižen majetek,
který nelze výkonem rozhodnutí postihnout, může se povinný domáhat v této části zastavení
výkonu rozhodnutí. O tom musí být soudem při nařízení výkonu rozhodnutí poučen.
§ 263
(1) Výkon rozhodnutí lze nařídit jen v takovém rozsahu, jaký oprávněný
navrhl a jaký podle rozhodnutí stačí k jeho uspokojení.
(2) Navrhne-li oprávněný k vydobytí své peněžité pohledávky výkon rozhodnutí
několika způsoby zároveň, ačkoli by k jejímu uspokojení zřejmě stačil pouze některý
z nich, nařídí soud výkon rozhodnutí jen tím způsobem, který stačí k uspokojení pohledávky
oprávněného.
(3) Jestliže je vykonáváno rozhodnutí, ve kterém bylo oprávněnému přiznáno
právo na opětující se dávky a jestliže výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy nestačí
k úhradě těchto dávek, lze výkon rozhodnutí nařídit jiným způsobem výkonu rozhodnutí
v rozsahu součtu těchto plnění, a jde-li o dávky na dobu neurčitou, pak v rozsahu
do pětinásobku ročního plnění. Oprávněnému soud dávky vyplácí, jakmile se stanou
splatnými.
§ 264
(1) Navrhne-li oprávněný výkon rozhodnutí způsobem, který je zřejmě nevhodný,
zejména vzhledem k nepoměru výše pohledávky oprávněného a ceny věci, z níž má být
uspokojení této pohledávky dosaženo, může soud nařídit, a to po slyšení oprávněného,
výkon rozhodnutí jiným vhodným způsobem.
(2) Soud zamítne návrh na výkon rozhodnutí, jestliže je již z návrhu
zřejmé, že by výtěžek, kterého by se dosáhlo, nepostačil ani ke krytí nákladů výkonu
rozhodnutí.
Provedení výkonu rozhodnutí
§ 265
(1) Po nařízení výkonu rozhodnutí se postará soud o jeho provedení.
(2) Výkon rozhodnutí na majetek povinného, na který se vztahuje rozhodnutí
o zajištění vydané v trestním řízení, lze provést jen po předchozím souhlasu příslušného
orgánu činného v trestním řízení.
(3) Jednotlivé úkony při provádění výkonu rozhodnutí může činit zaměstnanec
soudu (vykonavatel), stanoví-li tak zákon nebo zvláštní právní předpisy, nebo pověří-li
ho tím předseda senátu; při své činnosti se řídí pokyny předsedy senátu. Upustit
od dalšího provádění výkonu rozhodnutí bez příkazu předsedy senátu může vykonavatel
jen tehdy, když s tím souhlasí oprávněný anebo splní-li povinný dobrovolně, co mu
ukládá rozhodnutí.
(4) Je-li třeba, aby vykonavatel v souvislosti s úkony provedení výkonu
rozhodnutí podal žalobu nebo jiný návrh na zahájení řízení u soudu nebo jiného orgánu,
učiní tak jménem státu.
§ 265a
(1) Výtěžek dosažený výkonem rozhodnutí k uspokojení pohledávky, pro
kterou byl výkon rozhodnutí nařízen, se započte nejprve na náklady soudu na výkon
rozhodnutí, pak na jistinu, pak na úroky, pak na úroky z prodlení, a nakonec na náklady
oprávněného.
(2) Náklady výkonu rozhodnutí podle odstavce 1 se rozumí i náklady exekuce
podle zákona upravujícího exekuční řízení.
§ 266
(1) Na návrh může soud odložit provedení výkonu rozhodnutí, jestliže
se povinný bez své viny ocitl přechodně v takovém postavení, že by neprodlený výkon
rozhodnutí mohl mít pro něho nebo pro příslušníky jeho rodiny zvláště nepříznivé
následky a oprávněný by nebyl odkladem výkonu rozhodnutí vážně poškozen. Soud může
na návrh rozhodnout, že zákazy uvedené v § 304 odst. 1 a 3, § 313 odst. 1 a 3 a v
§ 320d odst. 1 písm. b) po dobu odkladu neplatí, pokud je to potřebné k dosažení
účelu odkladu a oprávněný by tím nebyl vážně poškozen.
(2) I bez návrhu povinného může soud odložit provedení výkonu rozhodnutí,
lze-li očekávat, že výkon rozhodnutí bude zastaven (§ 268).
§ 267
Právo k majetku, které nepřipouští výkon rozhodnutí, lze uplatnit vůči
oprávněnému návrhem na vyloučení majetku z výkonu rozhodnutí v řízení podle třetí
části tohoto zákona.
§ 267a
(1) Návrhem podle třetí části je třeba uplatnit vůči věřiteli popření
pravosti, výše, skupiny nebo pořadí některé z pohledávek přihlášených k rozvrhu výtěžku
nebo jinak uspokojovaných při výkonu rozhodnutí tam, kde byl nařízen výkon rozhodnutí
srážkami ze mzdy, přikázáním pohledávky nebo jiných práv anebo prodejem movitých
věcí, správou nemovité věci, prodejem nemovitých věcí nebo postižením závodu. Nejde-li
o věc patřící do pravomoci soudu (§ 7 odst. 1), rozhodne o pravosti nebo výši pohledávky
příslušný správní nebo jiný orgán.
(2) Rozhodnutí o návrhu podle odstavce 1 je účinné proti všem oprávněným,
proti jiným věřitelům povinného, kteří se účastní řízení o výkon rozhodnutí, a proti
povinnému.
§ 267b
(1) Výkonu rozhodnutí na majetek platební instituce, zahraniční platební
instituce, poskytovatele platebních služeb malého rozsahu, zahraničního poskytovatele
platebních služeb malého rozsahu, instituce elektronických peněz, zahraniční instituce
elektronických peněz, vydavatele elektronických peněz malého rozsahu nebo zahraničního
vydavatele elektronických peněz malého rozsahu nepodléhají peněžní prostředky, které
uživatelé platebních služeb těmto osobám svěřili k provedení platební transakce,
ani peněžní prostředky, proti jejichž přijetí byly vydány elektronické peníze, ani
aktiva, jež tyto osoby za tyto peněžní prostředky nabyly79a).
(2) Výkonu rozhodnutí na majetek správce nevýkonného úvěru, zahraničního
správce nevýkonného úvěru nebo nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru
nepodléhají peněžní prostředky, které tyto osoby přijaly při správě nevýkonného úvěru
jako plnění dluhu vůči obchodníkovi s úvěry podle zákona upravujícího trh s nevýkonnými
úvěry109).
(3) Výkonu rozhodnutí, jímž je postihován majetek ve svěřenském fondu,
nepodléhá majetek svěřenského správce. To neplatí, jde-li o výkon rozhodnutí, jímž
byla svěřenskému správci uložena pořádková pokuta v řízení o výkonu rozhodnutí podle
věty první nebo o výkon rozhodnutí, jímž bylo svěřenskému správci v řízení podle
věty první uloženo nahradit náklady řízení, které způsobil svým zaviněním nebo které
vznikly náhodou, která se mu přihodila.
(4) Výkonu rozhodnutí nepodléhá majetek, který je součástí krycího portfolia
emitenta krytých dluhopisů, jestliže se stal součástí krycího portfolia před podáním
návrhu na výkon rozhodnutí. To neplatí, jde-li o výkon rozhodnutí k uspokojení pohledávek,
k jejichž krytí toto krycí portfolio slouží.
Zastavení výkonu rozhodnutí
§ 268
(1) Výkon rozhodnutí bude zastaven, jestliže
a) byl nařízen, ačkoli se rozhodnutí dosud nestalo vykonatelným;
b) rozhodnutí, které je podkladem výkonu, bylo po nařízení výkonu zrušeno
nebo se stalo neúčinným;
c) zastavení výkonu rozhodnutí navrhl ten, kdo navrhl jeho nařízení;
d) výkon rozhodnutí postihuje věci, které jsou z něho podle § 321 a
322 vyloučeny nebo majetek, ze kterého nelze vymáhanou pohledávku uspokojit;
e) průběh výkonu rozhodnutí ukazuje, že výtěžek, kterého jím bude dosaženo,
nepostačí ani ke krytí jeho nákladů;
f) bylo pravomocně rozhodnuto, že výkon rozhodnutí postihuje majetek,
k němuž má někdo právo nepřipouštějící výkon rozhodnutí (§ 267);
g) po vydání rozhodnutí zaniklo právo jím přiznané, ledaže byl tento
výkon rozhodnutí již proveden; bylo-li právo přiznáno rozsudkem pro zmeškání, bude
výkon rozhodnutí zastaven i tehdy, jestliže právo zaniklo před vydáním tohoto rozsudku;
h) výkon rozhodnutí je nepřípustný, protože je tu jiný důvod, pro který
rozhodnutí nelze vykonat.
(2) Výkon rozhodnutí bude zastaven též tehdy, jestliže povinný provedl
z vymáhané peněžité pohledávky oprávněného srážku stanovenou zvláštními předpisy35a)
a odvedl tuto srážku příslušnému orgánu, a to v rozsahu, v jakém byl povinen tuto
srážku provést.
(3) Výkon rozhodnutí prodejem zástavy bude zastaven také tehdy, jestliže
zaniklo zástavní právo.
(4) Týká-li se nařízeného výkonu rozhodnutí některý z důvodů zastavení
jen zčásti nebo byl-li výkon rozhodnutí nařízen v rozsahu širším, než jaký stačí
k uspokojení oprávněného, bude výkon rozhodnutí zastaven částečně.
§ 269
(1) Nařízený výkon rozhodnutí zastaví soud na návrh nebo i bez návrhu.
(2) V případech uvedených v § 268 odst. 1 písm. g) a h) se rozhoduje
zpravidla po předchozím jednání.
(3) Jako důvod zastavení výkonu rozhodnutí nelze uplatňovat, že se změnily
okolnosti rozhodné pro výši a trvání dávek nebo splátek (§ 163).
Náklady výkonu rozhodnutí
§ 270
(1) Spolu s nařízením výkonu rozhodnutí uloží soud i povinnost k náhradě
nákladů výkonu rozhodnutí, aniž stanoví lhůtu k jejich zaplacení. Nařízení výkonu
rozhodnutí se vztahuje i na tyto náklady.
(2) Oprávněný má nárok na náhradu všech účelných nákladů výkonu rozhodnutí.
Plátce mzdy má vůči povinnému nárok na paušálně stanovenou náhradu nákladů, které
mu vznikly za kalendářní měsíc, v němž provádí srážky ze mzdy povinného. Náklady
plátce mzdy jsou náklady výkonu rozhodnutí. Provádí-li plátce mzdy zároveň srážky
k vydobytí několika pohledávek vůči témuž povinnému, náleží mu náhrada nákladů pouze
jednou. Právo na částku náhrady nákladů, jež nebyla odečtena podle § 289 odst. 2,
§ 291 odst. 3 nebo § 293 odst. 1 ze sražené částky před jejím vyplacením nebo zasláním,
zaniká.
(3) Náklady provedení výkonu rozhodnutí platí stát. Oprávněnému, u něhož
nejsou podmínky pro osvobození od soudních poplatků, může soud uložit, aby složil
zálohu na náklady provedení výkonu rozhodnutí; jinak soud výkon rozhodnutí zastaví.
(4) Pro náhradu nákladů výkonu rozhodnutí použije se i ustanovení § 147
až 150.
§ 271
Dojde-li k zastavení nařízeného výkonu rozhodnutí, rozhodne soud o náhradě
nákladů, které účastníkům nebo plátci mzdy prováděním výkonu rozhodnutí vznikly,
podle toho, z jakého důvodu k zastavení výkonu rozhodnutí došlo. Může také zrušit
dosud vydaná rozhodnutí o nákladech výkonu, popřípadě uložit oprávněnému, aby vrátil,
co mu povinný na náklady výkonu rozhodnutí již zaplatil.
Použití ustanovení o výkonu rozhodnutí
§ 274
(1) Ustanovení § 251 až 271 se použije s výjimkou § 261a odst. 2 a
3 i na výkon
a) vykonatelných rozhodnutí soudů a jiných orgánů činných v trestním
řízení, pokud přiznávají právo nebo postihují majetek;
b) vykonatelných rozhodnutí soudů ve správním soudnictví;
c) vykonatelných rozhodnutí rozhodčích komisí a smírů jimi schválených;
d) vykonatelných rozhodnutí státních notářství a dohod jimi schválených;
e) notářských zápisů se svolením k vykonatelnosti sepsaných podle zvláštního
zákona;80)
f) vykonatelných rozhodnutí a jiných exekučních titulů orgánů veřejné
moci;
g) rozhodnutí orgánů Evropských společenství;78a)
h) jiných vykonatelných rozhodnutí, schválených smírů a listin, jejichž
soudní výkon připouští zákon;
s výjimkou titulu, který se vykonává ve správním nebo daňovém řízení.
(2) Ustanovení § 337 až 337h se použijí i pro potřeby rozvrhového řízení
o výtěžku z daňové exekuce80a) prováděného na základě návrhu správce daně.
§ 275
(1) Potvrzením o vykonatelnosti opatří rozhodnutí, popřípadě jiný exekuční
titul ten orgán, který je vydal, u smírů a dohod pak ten orgán, který je schválil.
(2) Soud je však vždy oprávněn před nařízením výkonu rozhodnutí přezkoumávat
správnost potvrzení o vykonatelnosti všech titulů pro výkon rozhodnutí.
(3) Před zastavením výkonu rozhodnutí soud v případech uvedených v §
274 zpravidla si vyžádá vyjádření orgánu, který vydal rozhodnutí, popřípadě jiný
exekuční titul, anebo který schválil smír nebo dohodu, o jejichž výkon jde.
Hlava druhá
Srážky ze mzdy
Rozsah srážek
§ 276
Srážky ze mzdy lze provádět jen do výše výkonem rozhodnutí vymáhané
pohledávky s příslušenstvím.
§ 277
(1) Srážky se provádějí z čisté mzdy, která se vypočte tak, že se od
mzdy odečte záloha na daň z příjmů fyzických osob srážená z příjmů ze závislé činnosti,
pojistné na sociální zabezpečení, příspěvek na státní politiku zaměstnanosti a pojistné
na veřejné zdravotní pojištění (dále jen "srážené částky"). Srážené částky se vypočtou
podle podmínek a sazeb platných pro povinného v měsíci, za který se čistá mzda zjišťuje.
(2) Do čisté mzdy se započítávají i čisté odměny za vedlejší činnost,
kterou zaměstnanec vykonává u toho, u koho je v pracovním poměru. Nezapočítávají
se však do ní částky poskytované na náhradu nákladů spojených s pracovním výkonem,
a to zejména při pracovních cestách.
§ 278
Povinnému nesmí být sražena z měsíční mzdy základní částka; způsoby
jejího výpočtu stanoví nařízením vláda České republiky (dále jen „nezabavitelná částka“).
§ 279
(1) Z čisté mzdy, která zbývá po odečtení nezabavitelné částky a která
se zaokrouhlí směrem dolů na částku dělitelnou třemi a vyjádřenou v celých korunách,
lze srazit k vydobytí pohledávky oprávněného jen jednu třetinu. Pro přednostní pohledávky
uvedené v odstavci 2 se srážejí dvě třetiny. Přednostní pohledávky se uspokojují
nejprve z druhé třetiny a teprve, nestačí-li tato třetina k jejich úhradě, uspokojují
se spolu s ostatními pohledávkami z první třetiny. Paušálně stanovená náhrada nákladů
plátce mzdy se uspokojuje před všemi ostatními pohledávkami z první třetiny.
(2) Přednostními pohledávkami jsou
a) pohledávky výživného,
b) pohledávky náhrady újmy způsobené poškozenému ublížením na zdraví,
c) pohledávky náhrady újmy způsobené úmyslnými trestnými činy,
d) pohledávky daní, poplatků a jiných obdobných peněžitých plnění,
e) pohledávky náhrady přeplatků na dávkách nemocenského pojištění
a důchodového pojištění,
f) pohledávky pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní
politiku zaměstnanosti a pohledávky pojistného na veřejné zdravotní pojištění,
g) pohledávky náhrady přeplatků na podpoře v nezaměstnanosti a podpoře
při rekvalifikaci,
h) pohledávky náhrady přeplatků na dávkách státní sociální podpory,
i) pohledávky regresní náhrady podle zákona o nemocenském pojištění,
j) pohledávky náhrady mzdy, platu nebo odměny a sníženého platu nebo
snížené odměny, poskytované v období prvních 14 kalendářních dnů a od 1. ledna 2011
do 31. prosince 2013 v období prvních 21 kalendářních dnů dočasné pracovní neschopnosti
nebo karantény,
k) pohledávky za náhradní výživné podle jiného zákona.
(3) Vláda České republiky stanoví nařízením částku, nad kterou se srazí
zbytek čisté mzdy vypočtené podle odstavce 1 věty první bez omezení. Takto zjištěná
plně zabavitelná část zbytku čisté mzdy se připočte ke druhé třetině zbytku čisté
mzdy v rozsahu, který je potřebný k uspokojení přednostních pohledávek; zbývající
část se připočte k první třetině.
(4) Dvě třetiny zbytku čisté mzdy vypočteného podle odstavce 1 věty
první se srážejí vždy,
a) jsou-li na mzdu povinného současně nařízeny nejméně 4 výkony rozhodnutí
k vymožení splatných peněžitých pohledávek, a
b) usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí nebo usnesení obsahující
vyrozumění o nařízení výkonu rozhodnutí (§ 294 odst. 3) bylo doručeno plátci mzdy.
(5) Odstavec 4 se nepoužije,
a) doloží-li povinný plátci mzdy, že mu byl přiznán starobní důchod,
invalidní důchod pro invaliditu druhého nebo třetího stupně nebo sirotčí důchod,
a
b) nedosahuje-li jedna třetina zbytku čisté mzdy částky rovnající
se součtu měsíčních hotových výdajů a měsíční odměny insolvenčního správce náležejících
v oddlužení za období plnění splátkového kalendáře zvýšených o daň z přidané hodnoty110).
(6) Při postupu podle odstavce 4 se druhá třetina připočte k první třetině;
jsou-li však ve výkonu rozhodnutí podle odstavce 4 vymáhány přednostní pohledávky,
uspokojují se z druhé třetiny nejprve postupem podle § 280 odst. 2 přednostní pohledávky
a k první třetině se připočte zbývající část.
(7) Přestane-li povinný splňovat podmínku podle odstavce 5 písm. a),
bez odkladu oznámí tuto skutečnost plátci mzdy.
§ 280
(1) Jsou-li srážky ze mzdy prováděny k vydobytí několika pohledávek,
uspokojí se jednotlivé pohledávky z první třetiny zbytku čisté mzdy podle svého pořadí
bez ohledu na to, zda jde o přednostní pohledávky nebo o pohledávky ostatní.
(2) Dochází-li podle § 279 odst. 1 nebo § 279 odst. 4 a 6 ke srážkám
z druhé třetiny zbytku čisté mzdy, uspokojí se z ní bez zřetele na pořadí nejprve
pohledávky výživného, poté pohledávky za náhradní výživné podle jiného zákona a teprve
pak podle pořadí (odstavec 3) ostatní přednostní pohledávky. Nepostačí-li částka
sražená z druhé třetiny k uspokojení všech pohledávek výživného, uspokojí se nejprve
běžné výživné všech oprávněných a pak teprve nedoplatky za dřívější dobu, a to podle
poměru běžného výživného. Nepostačí-li částka sražená z druhé třetiny k uspokojení
všech pohledávek za náhradní výživné, uspokojí se tyto pohledávky podle poměru běžného
výživného. Nebylo-li by však částkou sraženou z druhé třetiny kryto ani běžné výživné
všech oprávněných, rozdělí se mezi ně částka sražená z druhé třetiny poměrně podle
výše běžného výživného bez ohledu na výši nedoplatků.
(3) Pořadí pohledávek se řídí dnem, kdy bylo plátci mzdy doručeno nařízení
výkonu rozhodnutí. Bylo-li mu doručeno téhož dne nařízení výkonu rozhodnutí pro několik
pohledávek, mají tyto pohledávky stejné pořadí; nestačí-li částka na ně připadající
k jejich plnému uspokojení, uspokojí se poměrně.
Nařízení a provádění srážek
§ 282
(1) V nařízení výkonu rozhodnutí přikáže soud plátci mzdy, aby po tom,
kdy mu bude nařízení výkonu doručeno, podle § 282a prováděl ze mzdy povinného stanovené
srážky a nevyplácel sražené částky povinnému.
(2) Soud doručí nařízení výkonu rozhodnutí oprávněnému, povinnému a plátci
mzdy. Povinnému a plátci mzdy je doručí do vlastních rukou.
(3) Povinný ztrácí dnem, kdy je plátci mzdy doručeno nařízení výkonu
rozhodnutí nebo usnesení obsahující vyrozumění o nařízení výkonu rozhodnutí (§ 294
odst. 3), právo na vyplacení té části mzdy, která odpovídá stanovené výši srážek.
§ 282a
Plátce mzdy začne provádět stanovené srážky ze mzdy povinného od prvního
dne prvního kalendářního měsíce následujícího po doručení usnesení o nařízení výkonu
rozhodnutí. Věta první se použije přiměřeně, je-li plátci mzdy doručeno usnesení
podle § 294 odst. 3 nebo jiné rozhodnutí, na jehož základě má plátce mzdy začít provádět
srážky ze mzdy, rozhodnutí, na jehož základě má plátce mzdy přestat provádět srážky
ze mzdy nebo na jehož základě se mění výše srážek ze mzdy, anebo dozvěděl-li se plátce
mzdy o skutečnosti, na jejímž základě má začít nebo přestat provádět srážky ze mzdy
nebo která má vliv na výši srážek ze mzdy.
§ 283
Jakmile nabude nařízení výkonu rozhodnutí právní moci, vyrozumí soud
o tom plátce mzdy, který je pak povinen vyplácet oprávněnému částky sražené ze mzdy
povinného.
§ 284
(1) Plátce mzdy přestane provádět srážky, jakmile je pohledávka oprávněného
uspokojena (§ 276).
(2) Jestliže je vykonáváno rozhodnutí, ve kterém bylo oprávněnému přiznáno
právo na opětující se dávky, vztahuje se nařízení výkonu rozhodnutí i na dávky, které
se stanou splatnými teprve v budoucnu. Totéž platí, bylo-li v rozhodnutí povinnému
uloženo zaplatit peněžitou částku ve splátkách.
(3) Dojde-li během výkonu rozhodnutí k takové změně rozsudku podle §
163, která záleží ve zvýšení výživného, vztahuje se nařízení výkonu rozhodnutí i
na všechny částky zvýšeného výživného; zvýšené výživné má stejné pořadí jako zbytek
pohledávky.
§ 285
(1) Vyplácí-li plátce mzdy měsíční mzdu nadvakrát (jako zálohu a vyúčtování),
může přiměřené srážky provést povinnému již ze zálohy. Výplatu srážek oprávněnému
provede však vždy až po uplynutí příslušného měsíce.
(2) Je-li nařízení výkonu rozhodnutí doručeno plátci mzdy až po tom,
kdy již byla část měsíční mzdy povinnému vyplacena, nepřihlíží se k provedené výplatě
a srážky se provedou tak, jakoby povinný měl za celý měsíc právo jen na mzdu, která
mu ještě vyplacena nebyla.
§ 286
Dochází-li k výplatě dlužné mzdy za několik měsíců najednou, je třeba
vypočítat srážky za každý měsíc zvláště.
§ 287
(1) Dohodne-li se oprávněný s povinným, že se spokojí s nižšími srážkami,
než stanoví § 277 až 280, a oznámí-li to oba soudu, vyzve soud plátce mzdy, aby srážel
ze mzdy povinného měsíčně jen částku, se kterou se oprávněný spokojí, nepřesáhne-li
tato částka v příslušném výplatním období přípustnou výši srážek podle tohoto zákona.
Přesáhne-li ji, provede plátce mzdy v příslušném výplatním období srážky jen v rozsahu
dovoleném ustanoveními § 277 až 280.
(2) Oprávněný může kdykoliv oznámit soudu, že svůj souhlas s prováděním
nižších srážek podle odstavce 1 odvolává. Soud o tom vyrozumí povinného a plátce
mzdy.
(3) Výzva soudu k provádění nižších srážek pozbývá účinnosti dnem, kdy
je plátci mzdy doručeno další nařízení výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy povinného
nebo vyrozumění soudu, že oprávněný odvolal svůj souhlas s prováděním nižších srážek.
Od tohoto dne provádí plátce mzdy srážky podle dřívějšího nařízení výkonu rozhodnutí
v plném rozsahu.
Odklad a zastavení výkonu rozhodnutí
§ 289
(1) Povolí-li soud odklad výkonu rozhodnutí podle § 266 odst. 1, neprovádí
plátce mzdy ze mzdy povinného srážky ode dne, kdy mu bylo doručeno usnesení o povolení
odkladu, dokud mu nebude doručen příkaz soudu, aby se ve srážkách pokračovalo.
(2) Povolí-li soud odklad výkonu rozhodnutí podle § 266 odst. 2, provádí
plátce mzdy srážky dále, ale nevyplácí je oprávněnému, dokud nebude odklad výkonu
zrušen. Zastaví-li soud výkon rozhodnutí, vyplatí plátce mzdy sražené částky povinnému.
Ze sražených částek, které mají být vyplaceny povinnému, plátce mzdy odečte před
jejich vyplacením paušálně stanovenou náhradu nákladů.
§ 290
(1) Vyjde-li v řízení najevo, že povinný po dobu 2 let nepobírá mzdu,
soud nařízený výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy zastaví. Nařízený výkon rozhodnutí
srážkami ze mzdy zastaví soud i tehdy, vyjde-li v řízení najevo, že povinný nepobíral
po dobu 3 let mzdu alespoň v takové výši, aby z ní mohly být srážky prováděny. Návrh
na zastavení může podat i plátce mzdy.
(2) Na návrh povinného může soud zastavit nařízený výkon rozhodnutí srážkami
ze mzdy, jestliže jsou srážky prováděny již jen pro běžné výživné a lze předpokládat,
že povinný vzhledem ke svému chování i poměru k práci bude výživné plnit dále dobrovolně.
Výplata provedených srážek
§ 291
(1) Sraženou částku vyplatí plátce mzdy přímo oprávněnému. Má-li však
být z provedených srážek uspokojeno několik pohledávek, může plátce mzdy zaslat sraženou
částku soudu, který ji rozvrhne mezi oprávněné a sám provede výplatu. Plátce mzdy
je povinen zaslat sraženou částku soudu, jestliže mu to na žádost některého z oprávněných
nařídí soud.
(2) Sraženou částku je plátce mzdy povinen oprávněnému vyplatit, i když
sám má vůči němu peněžitou pohledávku, kterou by si jinak mohl započíst.
(3) Plátce mzdy poté, co byl vyrozuměn o tom, že usnesení o nařízení
výkonu rozhodnutí nabylo právní moci, odečítá paušálně stanovenou náhradu nákladů
ze sražených částek, které mají být vyplaceny nebo zaslány podle odstavce 1.
§ 292
Jestliže plátce mzdy neprovede ze mzdy povinného srážky řádně a včas,
provede-li je v menším než stanoveném rozsahu nebo nevyplatí-li srážky oprávněnému
bez odkladu po tom, kdy mu bylo doručeno vyrozumění, že nařízení výkonu rozhodnutí
nabylo právní moci, případně po tom, kdy začaly být prováděny srážky podle § 282a
nebo kdy dospěly další měsíční částky mzdy, může oprávněný uplatnit proti plátci
mzdy u soudu právo na vyplacení částek, které měly být ze mzdy povinného sraženy.
Změna plátce mzdy
§ 293
(1) Změní-li se po nařízení výkonu rozhodnutí plátce mzdy, vztahuje se
nařízení výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy i na mzdu povinného u nového plátce mzdy.
Nový plátce mzdy poté, co mu bylo doručeno rozhodnutí podle § 294 odst. 3, odečítá
paušálně stanovenou náhradu nákladů ze sražených částek před jejich vyplacením nebo
zasláním.
(2) Za změnu plátce mzdy se považuje i vyplácení dávek podle zvláštního
právního předpisu územní správou sociálního zabezpečení. Pokud nový plátce mzdy obdržel
od předchozího plátce mzdy podklady potřebné pro výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy,
ustanovení § 294 se nepoužije. Ustanovení § 295 se nepoužije.
(3) Povinnost provádět srážky vzniká novému plátci mzdy již dnem, kdy
se od povinného nebo od dosavadního plátce mzdy dozví, že byl soudem nařízen výkon
rozhodnutí srážkami ze mzdy povinného a pro jaké pohledávky; nedozví-li se o těchto
okolnostech nový plátce mzdy již dříve, vzniká mu tato povinnost dnem, kdy mu je
doručeno usnesení podle § 294 odst. 3. Pořadí, které získala pohledávka oprávněného
podle § 280 odst. 3, zůstává jí zachováno i u nového plátce mzdy.
(4) Dochází-li ke změně plátce podle odstavce 2 v průběhu kalendářního
měsíce, započte nezabavitelnou částku v plné výši, případně v nižší výši, nedosahuje-li
mzda výše nezabavitelné částky, dosavadní plátce mzdy.
(5) Pokud mzda u dosavadního plátce mzdy nedosáhla výše nezabavitelné
částky, nový plátce mzdy podle odstavce 2 započte na mzdu (dávky nemocenského pojištění)
povinného v kalendářním měsíci částku ve výši rozdílu mezi tím, co započetl dosavadní
plátce mzdy v kalendářním měsíci, a nezabavitelnou částkou. Dosavadní plátce mzdy
je povinen tyto skutečnosti novému plátci mzdy oznámit nejpozději na konci kalendářního
měsíce, ve kterém dochází ke změně plátce mzdy.
§ 294
(1) Ten, kdo přijímá zaměstnance do práce, je povinen vyžádat si od něho
potvrzení vystavené tím, u koho naposledy pracoval, o tom, zda byl nařízen výkon
rozhodnutí srážkami z jeho mzdy, kterým soudem a v čí prospěch. Takové potvrzení
je povinen každý zaměstnavatel vydat zaměstnanci, který u něho přestal pracovat;
to obdobně platí pro plátce jiných příjmů (§ 299), z nichž byly prováděny srážky,
jestliže bylo jejich provádění ukončeno, ačkoliv pohledávka není uspokojena.
(2) Zjistí-li ten, u koho povinný nastoupil nově do práce, že byl nařízen
výkon rozhodnutí srážkami z jeho mzdy, oznámí to bez odkladu soudu, který výkon nařídil.
(3) Soud tomu, u koho povinný nastoupil nově do práce, doručí do vlastních
rukou usnesení, ve kterém ho vyrozumí o nařízení výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy,
seznámí ho s dosavadním průběhem výkonu rozhodnutí, zejména s výší dosud provedených
srážek, uvede, jak vysoká je pohledávka, pro kterou mají být srážky dále prováděny,
a jaké je její pořadí; vyzve ho, aby ode dne, kdy mu bude usnesení podle tohoto odstavce
doručeno, ve srážkách ze mzdy povinného pokračoval, a upozorní ho na všechny jeho
povinnosti při výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy.
§ 295
(1) Přestal-li povinný pracovat u dosavadního plátce mzdy, musí to oznámit
do jednoho týdne soudu, který nařídil výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy. Do jednoho
týdne musí povinný soudu rovněž oznámit, že nastoupil práci u jiného plátce mzdy.
(2) Plátce mzdy musí oznámit soudu do jednoho týdne, že u něho přestal
povinný pracovat. Zároveň zašle soudu vyúčtování srážek, které ze mzdy povinného
provedl a vyplatil oprávněným, a oznámí soudu, pro které pohledávky byl nařízen výkon
rozhodnutí srážkami ze mzdy a jaké pořadí mají tyto pohledávky.
§ 296
(1) Nesplní-li některý plátce mzdy povinnost uvedenou v § 294 odst. 1
a 2 nebo v § 295 odst. 2, může se oprávněný domáhat, aby mu plátce mzdy vyplatil
částky, na které by měl právo, kdyby byl plátce mzdy uvedené povinnosti splnil.
(2) Za nesplnění povinností uvedených v § 294 a 295 může soud uložit
povinnému i plátci mzdy pořádkovou pokutu (§ 53).
Několik plátců mzdy
§ 297
(1) Pobírá-li povinný mzdu od několika plátců mzdy, vztahuje se nařízení
výkonu rozhodnutí na všechny jeho mzdy.
(2) Srážky ze mzdy je každý plátce mzdy povinen provádět ode dne, kdy
mu bylo doručeno nařízení výkonu rozhodnutí.
(3) Nastupuje-li povinný do práce, aniž by přitom opouštěl dosavadního
plátce mzdy, použije se obdobně ustanovení § 293, 294 a 296.
§ 298
(1) Nařizuje-li soud provádění srážek ze mzdy několika plátcům mzdy,
určí jim jednotlivě, jakou část nezabavitelné částky nemají srážet. Kdyby příjem
povinného nedosahoval u některého plátce mzdy ani uvedené části nezabavitelné částky,
je plátce mzdy povinen oznámit to soudu. Soud pak znovu určí, jakou část nezabavitelné
částky má každý plátce mzdy srážet. Soud může též určit, zejména jsou-li prováděny
srážky již jen pro běžné výživné, aby je prováděl pouze některý z plátců mzdy a aby
ostatní v provádění srážek zatím nepokračovali.
(2) Provádí-li srážky několik plátců mzdy zároveň, zašlou srážky vždy
soudu. Soud prověří, zda celkově sražená částka nepřevyšuje pohledávku oprávněného.
Nepřevyšuje-li ji, vyplatí celou sraženou částku oprávněnému. Převyšuje-li ji, vyplatí
soud ze sražené částky oprávněnému jen tolik, kolik odpovídá jeho pohledávce, a zbytek
vrátí povinnému.
Srážky z jiných příjmů
§ 299
(1) Ustanovení o výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy se použijí i
na výkon rozhodnutí srážkami z platu, ze služebního příjmu, ze služebního platu,
z odměny z dohody o pracovní činnosti nebo dohody o provedení práce, z odměny za
pracovní nebo služební pohotovost, z odměny členů zastupitelstva územních samosprávných
celků, z výživného a z dávek státní sociální podpory a pěstounské péče, které nejsou
vyplaceny jednorázově. Srážky se dále provádějí z příjmů, které povinnému nahrazují
odměnu za práci nebo jsou poskytovány vedle ní, jimiž jsou
a) náhrada mzdy nebo platu,
b) nemocenské80b),
c) peněžitá pomoc v mateřství80b),
d) důchody,
e) stipendia,
f) podpora v nezaměstnanosti a podpora při rekvalifikaci,
g) odstupné, popřípadě obdobná plnění poskytnutá v souvislosti se
skončením zaměstnání, služebního poměru nebo výkonu veřejné funkce (dále jen "odstupné")106),
h) peněžitá plnění věrnostní nebo stabilizační povahy poskytnutá
v souvislosti se zaměstnáním,
i) náhrada za ztrátu na výdělku po dobu dočasné pracovní neschopnosti
a náhrada za ztrátu na výdělku po skončení dočasné pracovní neschopnosti,
j) dávky vyplývající ze smlouvy o výměnku podle občanského zákoníku,
k) výsluhový příspěvek vojáků z povolání nebo příslušníků bezpečnostních
sborů,
l) mzdové nároky podle zákona upravujícího ochranu zaměstnanců při
platební neschopnosti zaměstnavatele107).
(2) Jde-li o výkon rozhodnutí srážkami z důchodu fyzické osoby, která
z důchodu platí úhradu nákladů za poskytování sociální služby poskytované v pobytové
formě, nepodléhá výkonu rozhodnutí částka potřebná na úhradu nákladů za poskytování
sociální služby a částka rovnající se povinnému zůstatku z příjmu fyzické osoby podle
zákona o sociálních službách108).
(3) Jsou-li splněny podmínky stanovené občanským zákoníkem, nesmí být
povinnému sražena z dávky poskytované podle zaopatřovací smlouvy částka, kterou povinný
vzhledem ke svým poměrům pro své zaopatření nutně potřebuje. Výši této částky určí
soud v usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí; k jejímu určení soud nařídí jednání.
(4) Z odstupného se srážky vypočítávají zvlášť z každého násobku průměrného
výdělku, měsíčního platu, služebního příjmu, služebního platu nebo odměny, ze kterých
byla odvozena výše nebo minimální výše odstupného stanovená jinými právními předpisy106).
Nastoupí-li povinný do práce nebo vznikne-li povinnému právo na některý z příjmů
uvedených v odstavcích 1 až 3 v době, která se určí podle počtu násobků průměrného
výdělku, měsíčního platu, služebního příjmu, služebního platu nebo odměny, ze kterých
byla odvozena výše nebo minimální výše odstupného stanovená jinými právními předpisy
(dále jen "doba poskytování odstupného"), považují se jednotlivé násobky průměrného
výdělku, měsíčního platu, služebního příjmu, služebního platu nebo odměny po dobu
poskytování odstupného za měsíční příjem, na který se vztahují ustanovení o výkonu
rozhodnutí srážkami ze mzdy.
§ 301
(1) Pokud se v § 270 odst. 2, § 271 a v ustanoveních o výkonu rozhodnutí
srážkami ze mzdy hovoří o plátci mzdy, vztahují se příslušná ustanovení též na právnickou
a fyzickou osobu nebo orgán veřejné moci, vůči kterým má povinný nárok na některé
z příjmů uvedených v § 299.
(2) Osoba nebo orgán veřejné moci, vůči kterým má povinný nárok na dávky
státní sociální podpory nebo pěstounské péče, které nejsou vyplaceny jednorázově,
nebo na příjmy podle § 299 odst. 1 písm. b) až d) a f) až l), nemají nárok na paušálně
stanovenou náhradu nákladů, které jim vznikly při provádění výkonu rozhodnutí srážkami
z těchto příjmů.
(3) Zjistí-li plátce příjmu uvedeného v § 299 odst. 1 písm. d) ze své
úřední činnosti, že povinný splňuje podmínku podle § 279 odst. 5 písm. a), postupuje
podle § 279 odst. 5, i když povinný podmínku podle § 279 odst. 5 písm. a) nedoloží.
§ 302
(1) Má-li povinný vedle práva na mzdu i právo na jiný příjem, uvedený
v § 299, postupuje se tak, jakoby šlo o několik mezd.
(2) Jestliže povinný po nařízení výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy získá
místo mzdy nebo vedle ní právo na některý z příjmů uvedených v § 299, vztahuje se
nařízení výkonu rozhodnutí i na tento příjem.
Hlava třetí
Přikázání pohledávky
Přikázání pohledávky z účtu u peněžního ústavu
§ 303
(1) Výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu
lze nařídit ohledně pohledávky povinného z účtu vedeného v jakékoliv měně u peněžního
ústavu působícího v tuzemsku, nestanoví-li zákon jinak.
(2) Výkon rozhodnutí nelze provést ohledně pohledávky z účtu u peněžního
ústavu, kterou povinný nabyl jako dědic dědictvím, které podle nařízení zůstavitele
má přejít na svěřenského nástupce jako následného dědice (dále jen „substituční jmění“).
To neplatí, má-li povinný právo s pohledávkou volně nakládat nebo jde-li o výkon
rozhodnutí, kterým jsou vymáhány zůstavitelovy dluhy nebo dluhy související s nutnou
správou věcí nabytých jako substituční jmění.
§ 304
(1) V nařízení výkonu rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu soud přikáže
peněžnímu ústavu, aby od okamžiku, kdy mu bude usnesení doručeno, z účtu povinného
až do výše vymáhané pohledávky a jejího příslušenství nevyplácel peněžní prostředky,
neprováděl na ně započtení a ani jinak s nimi nenakládal. Nařídí-li soud výkon rozhodnutí
na více účtů povinného, uvede v usnesení také pořadí, v jakém z nich bude vymáhaná
pohledávka odepsána. V usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí soud dále uloží povinnému,
aby soudu do 15 dnů od doručení usnesení oznámil, zda pohledávku z účtu nabyl jako
substituční jmění, a pokud jde o takovou pohledávku, zda má právo s ní volně nakládat
a zda jsou výkonem rozhodnutí vymáhány zůstavitelovy dluhy nebo dluhy související
s nutnou správou věcí nabytých jako substituční jmění, a doložil tyto skutečnosti
listinami vydanými nebo ověřenými státními orgány, popřípadě též veřejnými listinami
notáře. Doloží-li povinný, že pohledávku z účtu nabyl jako substituční jmění, a nedoloží-li
další skutečnosti uvedené ve větě třetí nebo nevyjdou-li tyto skutečnosti najevo
jinak, soud výkon rozhodnutí zastaví.
(2) Soud doručí usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí oprávněnému, povinnému
a peněžnímu ústavu. Peněžnímu ústavu je doručí do vlastních rukou. Povinnému nesmí
být usnesení doručeno dříve než peněžnímu ústavu.
(3) Povinný ztrácí okamžikem, kdy je peněžnímu ústavu doručeno usnesení
o nařízení výkonu rozhodnutí, právo vybrat peněžní prostředky z účtu, použít tyto
prostředky k platbám nebo s nimi jinak nakládat, a to do výše vymáhané pohledávky
a jejího příslušenství.
(4) Zákazy podle odstavců 1 a 3 se nevztahují na platbu, jejímž účelem
je plnění vymáhané povinnosti na účet oprávněného nebo soudního exekutora vedený
u peněžního ústavu, jehož číslo je uvedeno v usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí.
(5) Banka, spořitelní a úvěrní družstvo nebo pobočka zahraniční banky,
která je smlouvou o platebních službách podle zákona o platebním styku111) zavázána
provádět z účtu povinného platby na základě platebního příkazu uděleného jí povinným
s využitím prostředku komunikace na dálku, je povinna umožnit povinnému ve smlouvě
o platebních službách dát jí platební příkaz k platbě podle odstavce 4 s využitím
alespoň jednoho prostředku komunikace na dálku podle smlouvy o platebních službách.
Banka, spořitelní a úvěrní družstvo nebo pobočka zahraniční banky může ve smlouvě
o platebních službách podmínit přijetí platebního příkazu podle věty první dalším
sdělením povinného s využitím prostředku komunikace na dálku, který povinný běžně
používá, a určit okamžik blízko konce provozní doby, do nějž je nutno sdělení učinit.
(6) Ve smlouvě o platebních službách mohou být pro platbu podle odstavce
4 uvedeny podmínky odlišné od podmínek pro provádění plateb z účtu, který není postižen
výkonem rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu, pouze stanoví-li
tak odstavec 5.
(7) Odmítne-li banka, spořitelní a úvěrní družstvo nebo pobočka zahraniční
banky platební příkaz k platbě podle odstavce 4, poskytne či zpřístupní povinnému
spolu s informací podle zákona o platebním styku i informaci o postupu podle odstavce
5.
§ 304a
(1) Zákazy uvedené v § 304 odst. 1 a 3 neplatí, jde-li o peněžní prostředky,
které jsou povinným určeny pro výplatu mezd (platů), náhrad mezd (platů) a dalších
plnění, která nahrazují odměnu za práci, jeho zaměstnancům, splatných ve výplatním
termínu nejblíže následujícím po dni, kdy bylo peněžnímu ústavu doručeno usnesení
o nařízení výkonu rozhodnutí; mzdy (platy), náhrady mezd (platů) a plnění, která
nahrazují odměnu za práci, splatné v dalších výplatních termínech již z pohledávky
z účtu nelze do zániku výkonu rozhodnutí hradit.
(2) Peněžní prostředky uvedené v odstavci 1 peněžní ústav vyplatí povinnému,
jestliže mu předloží své písemné prohlášení, v němž uvede účel platby, celkovou částku
a jména zaměstnanců s uvedením výše mzdy (platu), náhrady mzdy (platů) nebo jiných
plnění, která nahrazují odměnu za práci, jež jim mají být vyplaceny; podpis povinného
na prohlášení musí být úředně ověřen.
(3) Výplatu peněžních prostředků povinnému peněžní ústav oznámí soudu.
Povinný je povinen soudu vyplacení mezd (platů), náhrad mezd (platů) nebo jiných
plnění, která nahrazují odměnu za práci, svým zaměstnancům vyúčtovat, jestliže mu
to soud uloží.
§ 304b
(1) Je-li povinný fyzickou osobou, zákazy uvedené v § 304 odst. 1 a 3
ani postup podle § 307 odst. 2 a odst. 3 věty první se nevztahují na peněžní prostředky
do výše trojnásobku životního minima jednotlivce podle právního předpisu upravujícího
výši životního minima. Má-li u jednoho peněžního ústavu povinný více účtů, které
jsou postiženy výkonem rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu,
použije se věta první pouze u toho z účtů, na němž je k okamžiku podání žádosti podle
odstavce 2 nejvyšší zůstatek, nedohodne-li se povinný s peněžním ústavem jinak.
(2) Peněžní prostředky podle odstavce 1 peněžní ústav vyplatí povinnému
na jeho žádost nejvýše jednou v průběhu jednoho řízení o výkonu rozhodnutí, nebo,
byl-li výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky z téhož účtu nařízen k vydobytí více
pohledávek, do skončení všech řízení o výkonu rozhodnutí, u nichž se alespoň částečně
překrývá doba od doručení usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí peněžnímu ústavu
do skončení řízení o výkonu rozhodnutí. O tom musí být povinný při nařízení výkonu
rozhodnutí poučen. Zřídí-li peněžní ústav účet podle § 304c odst. 1, převede následující
pracovní den po jeho zřízení nevyplacené peněžní prostředky podle odstavce 1 povinnému
na tento účet.
(3) Výplatu peněžních prostředků povinnému podle odstavce 1 oznámí peněžní
ústav soudu, který nařídil výkon rozhodnutí.
(4) Je-li výkon rozhodnutí veden podle § 262a odst. 4, nevztahují se
zákazy uvedené v § 304 odst. 1 a 3 ani postup podle § 307 odst. 1 a 2 na částku ve
výši poloviny peněžních prostředků, které byly na účtu v okamžiku, v němž bylo peněžnímu
ústavu doručeno usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí. Je-li částka podle věty první
nižší než částka podle odstavce 1 věty první, nevztahují se zákazy uvedené v § 304
odst. 1 a 3 ani postup podle § 307 odst. 1 a 2 na částku ve výši podle odstavce 1
věty první. Peněžní prostředky podle věty první nebo věty druhé vyplatí peněžní ústav
manželovi povinného na jeho žádost; odstavec 2 věta první se použije obdobně. O tom
musí být manžel povinného při nařízení výkonu rozhodnutí poučen.
(5) Výše životního minima jednotlivce se určí podle právního předpisu
upravujícího výši životního minima účinného k okamžiku doručení usnesení o nařízení
výkonu rozhodnutí peněžnímu ústavu. Byl-li výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky
z téhož účtu nařízen k vydobytí více pohledávek, v případě podle odstavce 2 věty
první se výše životního minima jednotlivce určí podle právního předpisu upravujícího
výši životního minima účinného k okamžiku doručení prvního usnesení o nařízení výkonu
rozhodnutí peněžnímu ústavu.
§ 304c
(1) Peněžní ústav, kterému soud doručil usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí
přikázáním pohledávky z účtu povinného, který je fyzickou osobou, je povinen poté,
co mu bylo doručeno oznámení podle § 304d odst. 3, s povinným na jeho žádost uzavřít
smlouvu o platebním účtu vedeném za podmínek podle odstavců 2 až 6, § 304d odst.
4 a § 304e odst. 1 a 2 (dále jen "chráněný účet") a chráněný účet po uzavření smlouvy
zřídit do 5 pracovních dnů od podání žádosti a označit jedinečným způsobem tak, aby
bylo zřejmé, že jde o chráněný účet. Součástí žádosti je prohlášení povinného, že
v jeho prospěch není v den podání žádosti veden žádný chráněný účet. Peněžní ústav
nemá právo na úplatu za zřízení a vedení chráněného účtu. Jinak peněžní ústav vede
chráněný účet za podmínek, jimiž se řídí účet, na který je veden výkon rozhodnutí
proti povinnému; podmínky vedení účtu, na který je veden výkon rozhodnutí proti povinnému,
se nesmí měnit v závislosti na tom, zda je či není na něj veden výkon rozhodnutí.
Zřízení chráněného účtu oznámí peněžní ústav všem soudům, které nařídily výkon rozhodnutí
přikázáním pohledávky z účtu vedeného v okamžiku zřízení chráněného účtu u téhož
peněžního ústavu, ze kterého jsou na chráněný účet převáděny peněžní prostředky.
Zjistí-li peněžní ústav, že je ve prospěch povinného veden i jiný chráněný účet,
učiní o tom oznámení soudům do 7 dnů od okamžiku, kdy takovou skutečnost zjistil.
(2) Ohledně pohledávky povinného z chráněného účtu výkon rozhodnutí přikázáním
pohledávky z účtu u peněžního ústavu nelze nařídit. Na peněžní prostředky připsané
od zřízení chráněného účtu do dne, kdy nastaly skutečnosti podle § 304e odst. 2 věty
první nebo druhé, na účet, na který je veden výkon rozhodnutí proti povinnému, z
účtu uvedeného v oznámení podle § 304d odst. 3, se nařízení výkonu rozhodnutí nevztahuje.
(3) Peněžní ústav, který vede chráněný účet, převede na chráněný účet
peněžní prostředky, které byly po zřízení chráněného účtu připsány na účet, na který
je veden výkon rozhodnutí proti povinnému, z účtu dlužníka povinného, plátce mzdy,
plátce jiného příjmu nebo dlužníka dítěte podle § 317 odst. 1 uvedeného v oznámení
podle § 304d odst. 3, do konce pracovního dne, v němž byly připsány na účet povinného,
na který je veden výkon rozhodnutí proti povinnému.
(4) Je-li u peněžního ústavu veden výkon rozhodnutí na více účtů povinného,
určí povinný v žádosti podle odstavce 1 také účet, ze kterého budou ve prospěch chráněného
účtu převáděny peněžní prostředky. Byl-li účet, ze kterého jsou převáděny peněžní
prostředky na chráněný účet, zrušen, nebo na něj přestal být veden výkon rozhodnutí,
určí povinný na výzvu peněžního ústavu do 14 dnů od doručení této výzvy další účet
vedený u téhož peněžního ústavu, na který je proti němu veden výkon rozhodnutí, z
nějž budou převáděny peněžní prostředky na chráněný účet; číslo dalšího účtu sdělí
povinný soudu, který ho bez zbytečného odkladu sdělí dlužníku povinného, plátci mzdy,
plátci jiného příjmu nebo dlužníku dítěte podle § 317 odst. 1, kteří byli uvedeni
v oznámení podle § 304d odst. 3. Dlužník povinného, plátce mzdy, plátce jiného příjmu
nebo dlužník dítěte podle § 317 odst. 1 vyplácí peněžní prostředky podle § 304d odst.
2 na číslo účtu podle sdělení soudu podle věty druhé ode dne následujícího po dni,
kdy mu bylo sdělení soudu doručeno. Číslo účtu určeného podle věty druhé oznámí peněžní
ústav všem soudům, které nařídily výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky z určeného
účtu ke dni určení účtu.
(5) Peněžní ústav připíše na chráněný účet pouze peněžní prostředky převedené
podle odstavce 3, peněžní prostředky podle § 304b odst. 2 věty poslední a peněžní
prostředky, na něž povinnému vznikne vůči peněžnímu ústavu nárok v souvislosti s
chráněným účtem. Peněžní ústav nemůže svoji pohledávku s výjimkou pohledávek vzniklých
v souvislosti s chráněným účtem započíst proti pohledávce povinného z chráněného
účtu.
(6) Peněžní ústav nemusí smlouvu o chráněném účtu uzavřít, může závazek
z této smlouvy vypovědět nebo od této smlouvy odstoupit, jestliže by uzavřením smlouvy
porušil ustanovení zákona upravujícího opatření proti legalizaci výnosů z trestné
činnosti a financování terorismu nebo jiného právního předpisu.
§ 304d
(1) Dlužník povinného z pohledávek podle § 317 odst. 1 až 3, § 318 nebo
319, plátce mzdy nebo plátce jiného příjmu podle § 299 na písemnou žádost vystaví
soudu nebo povinnému bez zbytečného odkladu potvrzení o čísle účtu, z nějž jsou tyto
pohledávky, mzda nebo jiné příjmy vypláceny. Je-li povinným osoba, k jejímž rukám
má dlužník dítěte podle § 317 odst. 1 plnit vyživovací povinnost, vztahuje se věta
první ohledně pohledávky výživného dítěte podle § 317 odst. 1 i na dlužníka dítěte
podle § 317 odst. 1 (dále jen "dlužník z výživného"). V potvrzení se dále uvede označení
dlužníka povinného, plátce mzdy, plátce jiného příjmu nebo dlužníka z výživného,
označení povinného, číslo účtu povinného, na který jsou tyto pohledávky nebo příjmy
vypláceny, a datum vystavení potvrzení. Dlužník povinného, plátce mzdy, plátce jiného
příjmu nebo dlužník z výživného vystaví potvrzení na formuláři, jehož vzor zveřejní
ministerstvo způsobem umožňujícím dálkový přístup. Soud požádá dlužníka povinného,
plátce mzdy, plátce jiného příjmu nebo dlužníka z výživného o vystavení potvrzení
na žádost povinného.
(2) Dlužník povinného, plátce mzdy, plátce jiného příjmu nebo dlužník
z výživného (dále jen "dlužník z chráněného příjmu") vyplácí ode dne vystavení potvrzení
podle odstavce 1 povinnému do dne, kdy mu bylo doručeno potvrzení podle § 304e odst.
2 věty poslední, z účtu, jehož číslo bylo uvedeno v potvrzení, na účet povinného,
jehož číslo je uvedeno v potvrzení, pouze pohledávky, mzdu nebo jiné příjmy podle
odstavce 1. O tom musí být na formuláři podle odstavce 1 poučen.
(3) Soud oznámí na žádost povinného bez zbytečného odkladu peněžnímu
ústavu číslo účtu, z něhož jsou pohledávky nebo příjmy podle odstavce 1 vypláceny,
a číslo účtu povinného u tohoto peněžního ústavu, na který je veden výkon rozhodnutí
proti povinnému a na který mají být pohledávky nebo příjmy podle odstavce 1 připisovány.
Kopii oznámení zašle soud dlužníkovi z chráněného příjmu. Při vydání oznámení vychází
soud z potvrzení podle odstavce 1.
(4) Je-li výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky z téhož účtu veden k
vydobytí více pohledávek, vztahuje se § 304c odst. 2 až 5 na všechny výkony rozhodnutí
vedené na tento účet k okamžiku doručení oznámení peněžnímu ústavu, a na další výkony
rozhodnutí, bylo-li usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí doručeno peněžnímu ústavu
dříve, než nastaly skutečnosti podle § 304e odst. 2.
§ 304e
(1) Povinný může mít pouze jeden chráněný účet. Vyjde-li v řízení najevo,
že bylo pro povinného zřízeno více chráněných účtů, rozhodne soud, který z těchto
účtů zůstane účtem chráněným. Soud může rozhodnout o tom, že účet není chráněný,
vyjde-li najevo, že povinný uvedl úmyslně nepravdivé údaje peněžnímu ústavu v prohlášení
podle § 304c odst. 1 věty druhé nebo uvedl úmyslně nepravdivé údaje dlužníku z chráněného
příjmu v žádosti podle § 304d odst. 1. Usnesení soud doručí oprávněnému, povinnému
a všem peněžním ústavům, u nichž byly zřízeny chráněné účty. Peněžním ústavům usnesení
doručí do vlastních rukou. Závazek ze smlouvy o chráněném účtu zaniká dnem následujícím
po dni, v němž bylo peněžnímu ústavu doručeno usnesení podle věty druhé, nejde-li
o peněžní ústav, který má vést chráněný účet.
(2) Nestanoví-li se dále jinak, nevztahují se na účet, který byl zřízen
jako chráněný, ode dne následujícího po dni, v němž byl účet, ze kterého jsou převáděny
peněžní prostředky na chráněný účet, zrušen nebo na něj přestal být veden výkon rozhodnutí,
§ 304c, 304d a odstavce 1 a 3; peněžní ústav a povinný se mohou dohodnout na zániku
závazku ze smlouvy o chráněném účtu. Je-li u peněžního ústavu veden výkon rozhodnutí
na více účtů povinného, věta první se použije obdobně ode dne následujícího po marném
uplynutí 14denní lhůty podle § 304c odst. 4, v níž měl povinný určit další účet vedený
u téhož peněžního ústavu. Peněžní ústav vydá na žádost povinnému potvrzení o tom,
že se na účet, který byl zřízen jako chráněný, nevztahují § 304c, 304d a odstavce
1 a 3 nebo že zanikl závazek ze smlouvy o chráněném účtu; povinný toto potvrzení
zašle bez zbytečného odkladu dlužníku z chráněného příjmu.
(3) Poruší-li dlužník z chráněného příjmu povinnost podle § 304d odst.
2, může se oprávněný domáhat, aby mu dlužník z chráněného příjmu zaplatil částku,
na kterou by měl právo, kdyby dlužník z chráněného příjmu tuto povinnost splnil.
O tom musí být dlužník z chráněného příjmu na formuláři podle § 304d odst. 1 poučen.
(4) V usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí soud poučí povinného podle
§ 304c, 304d a odstavců 1 až 3.
§ 305
O tom, že usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí nabylo právní moci,
soud vyrozumí oprávněného a peněžní ústav; peněžnímu ústavu vyrozumění doručí do
vlastních rukou.
§ 306
(1) Nestanoví-li tento zákon jinak, nařízení výkonu rozhodnutí se vztahuje
až do výše vymáhané pohledávky a jejího příslušenství na pohledávku povinného z účtu
ve výši, v jaké byly na účtu peněžní prostředky v okamžiku, v němž bylo peněžnímu
ústavu doručeno usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí, jakož i na pohledávku z účtu,
která vznikla tím, že na účet došly peněžní prostředky dodatečně, nejpozději však
do šesti měsíců ode dne, kdy bylo peněžnímu ústavu doručeno vyrozumění podle § 305;
povinnost peněžního ústavu provést opravné zúčtování podle zvláštního zákona81) a
ustanovení § 304a tím nejsou dotčeny.
(2) Nařízení výkonu rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu manžela povinného
u peněžního ústavu se vztahuje pouze na pohledávku manžela povinného z účtu ve výši,
v jaké byly na účtu peněžní prostředky v okamžiku, v němž bylo peněžnímu ústavu doručeno
usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí; jinak se odstavec 1 použije obdobně. Ve výkonu
rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu manžela povinného u peněžního ústavu se §
307 odst. 3 nepoužije.
(3) Provedením (§ 307, 308, § 309a odst. 1 a 3) výkon rozhodnutí zaniká.
§ 307
(1) Výkon rozhodnutí se provede odepsáním vymáhané pohledávky a jejího
příslušenství z účtu a jejím vyplacením oprávněnému. Byl-li výkon rozhodnutí nařízen
na více účtů povinného, provede peněžní ústav výkon rozhodnutí z jednotlivých účtů
podle pořadí uvedeného v usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí.
(2) Peněžní ústav provede výkon rozhodnutí ve dni, který následuje po
doručení vyrozumění podle § 305; není-li však pohledávka povinného z účtu ještě splatná,
provede peněžní ústav výkon rozhodnutí ve dni, který následuje po její splatnosti.
Výkon rozhodnutí se provede i tehdy, postačuje-li pohledávka povinného z účtu jen
k částečnému uspokojení oprávněného.
(3) Nebyla-li podle odstavce 2 vymáhaná pohledávka a její příslušenství
zcela uhrazena, provede peněžní ústav výkon rozhodnutí také ve dni následujícím po
dni, v němž na účet dojdou peněžní prostředky v takové výši, která je potřebná k
plnému uspokojení oprávněného. Nedojde-li k tomu do šesti měsíců ode dne doručení
vyrozumění podle § 305, provede peněžní ústav výkon rozhodnutí ohledně dodatečně
došlých peněžních prostředků nebo ohledně peněžních prostředků podle § 304b odst.
1 věty první rovněž ve dni, který následuje po uplynutí uvedené doby, popřípadě oprávněnému
sdělí, že na účtu povinného nebyly peněžní prostředky. Byl-li podle § 304b odst.
2 věty první výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky z téhož účtu nařízen k vydobytí
více pohledávek, provede peněžní ústav výkon rozhodnutí ohledně peněžních prostředků
podle § 304b odst. 1 věty první ve dni, který následuje po uplynutí doby podle věty
druhé v posledním z těchto řízení. Pohledávku z účtu peněžní ústav odepíše a oprávněnému
ji vyplatí i tehdy, nepostačuje-li k jeho plnému uspokojení.
(4) Odepsanou pohledávku z účtu povinného je peněžní ústav povinen oprávněnému
vyplatit, i když má vůči němu peněžitou pohledávku, kterou by jinak mohl započíst.
(5) Provedením výkonu rozhodnutí se peněžní ústav zprostí v rozsahu plnění
vyplaceného oprávněnému své povinnosti vůči povinnému.
§ 308
(1) Povolí-li soud odklad výkonu rozhodnutí (§ 266) a bylo-li peněžnímu
ústavu doručeno usnesení o povolení odkladu před provedením výkonu, neprovede peněžní
ústav výkon rozhodnutí, dokud mu nebude soudem doručeno vyrozumění, že odklad byl
zrušen.
(2) Zastaví-li soud výkon rozhodnutí, zanikají dnem právní moci usnesení
o zastavení výkonu povinnosti peněžního ústavu podle § 304 odst. 1 a účinky výkonu
rozhodnutí uvedené v § 304 odst. 3, § 306 a 307; byl-li výkon rozhodnutí zastaven
částečně, platí to obdobně o dotčené části pohledávky z účtu. O tom, že usnesení
o zastavení (částečném zastavení) výkonu rozhodnutí nabylo právní moci, soud peněžní
ústav vyrozumí.
§ 309
(1) Byl-li výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky z téhož účtu nařízen
k vydobytí více pohledávek, uspokojují se jednotlivé pohledávky podle svého pořadí.
(2) Pořadí pohledávek, pro něž byl nařízen výkon rozhodnutí, se řídí
dnem, kdy bylo peněžnímu ústavu doručeno usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí; byla-li
mu téhož dne doručena usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí pro několik pohledávek,
mají tyto pohledávky stejné pořadí. Nestačí-li pohledávka z účtu povinného k uspokojení
všech vymáhaných pohledávek se stejným pořadím, uhradí se poměrně; ustanovení § 316
odst. 2 a 3 tu platí obdobně.
(3) Byl-li výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky z téhož účtu manžela
povinného nařízen k vydobytí více pohledávek povinného, neuplatní se zákazy uvedené
v § 304 odst. 1 a 3 do výše uvedené v § 304b odst. 4 k okamžiku doručení prvního
usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí peněžnímu ústavu.
§ 309a
(1) Byla-li pohledávka z účtu povinného zastavena podle zvláštního právního
předpisu nebo převedena k zajištění dluhu povinného ve prospěch jeho věřitele a mají-li
tato práva dřívější pořadí než pohledávka, pro niž byl nařízen výkon rozhodnutí,
lze výkon rozhodnutí přikázáním těmito právy dotčené pohledávky z účtu, popřípadě
její části, provést jen tehdy, jestliže práva zanikla, aniž by byly peněžní prostředky
z účtu na jejich základě zcela vybrány. V takovém případě peněžní ústav výkon rozhodnutí
provede podle § 307 odst. 2 a 3, popřípadě v den, který následuje po té, co se o
tomto zániku dozvěděl.
(2) Mají-li práva uvedená v odstavci 1 pozdější pořadí než pohledávka,
pro niž byl nařízen výkon rozhodnutí, při provedení výkonu rozhodnutí se k nim nepřihlíží.
(3) Mají-li práva uvedená v odstavci 1 stejné pořadí jako pohledávka,
pro niž byl nařízen výkon rozhodnutí, a nestačí-li těmito právy nedotčená část pohledávky
z účtu, na niž se vztahuje nařízení výkonu rozhodnutí (§ 306 odst. 1), k plnému uspokojení
vymáhané pohledávky, uhradí se vymáhaná pohledávka, popřípadě její neuhrazená část,
poměrně; ustanovení § 316 odst. 2 a 3 tu platí obdobně. Výkon rozhodnutí peněžní
ústav provede obdobně podle § 307 odst. 3.
(4) Pro pořadí práv uvedených v odstavci 1 je rozhodující den jejich
vzniku.
§ 310
Předpisy vylučující nebo omezující použití pohledávek z účtu u peněžního
ústavu k jinému než stanovenému účelu nejsou dotčeny ustanoveními o přikázání pohledávky
z účtu u peněžního ústavu.
Přikázání jiných peněžitých pohledávek
§ 312
(1) Výkon rozhodnutí přikázáním jiné peněžité pohledávky povinného než
pohledávky z účtu u peněžního ústavu nebo nároku uvedeného v § 299 lze nařídit i
v případě, že pohledávka povinného se stane splatnou teprve v budoucnu, jakož i v
případě, že povinnému budou dílčí pohledávky z téhož právního důvodu v budoucnu postupně
vznikat.
(2) Soud postupuje podle odstavce 1 i v případě, že plnění vyplývající
ze závazku, jehož je povinný účastníkem, je podmíněno nebo vázáno na dosažení věku
nebo jiný běh času. Je-li to účelné, soud po právní moci usnesení o nařízení výkonu
rozhodnutí nahradí svým rozhodnutím prohlášení vůle povinného k výpovědi tohoto závazku
nebo k žádosti o plnění. Souhlas třetí osoby, je-li jím právní jednání podmíněno,
je nahrazen usnesením o nařízení výkonu rozhodnutí. Jednání potřebná k uplatnění
práva, která přísluší podle zvláštních právních předpisů povinnému, provádí místo
povinného oprávněný.
(3) Výkon rozhodnutí ohledně dávek státní sociální podpory a pěstounské
péče, které nejsou vyplaceny jednorázově, nelze provést přikázáním pohledávky.
(4) Výkon rozhodnutí postihuje pohledávku povinného do výše pohledávky
oprávněného a jejího příslušenství, pro něž byl nařízen.
§ 313
(1) V nařízení výkonu rozhodnutí zakáže soud povinnému, aby se svou pohledávkou
jakkoli nakládal a uloží mu, aby soudu do 15 dnů od doručení usnesení oznámil, zda
pohledávku nabyl jako substituční jmění, a pokud jde o takovou pohledávku, zda má
právo s ní volně nakládat a zda jsou výkonem rozhodnutí vymáhány zůstavitelovy dluhy
nebo dluhy související s nutnou správou věcí nabytých jako substituční jmění, a doložil
tyto skutečnosti listinami vydanými nebo ověřenými státními orgány, popřípadě též
veřejnými listinami notáře. Doloží-li povinný, že pohledávku z účtu nabyl jako substituční
jmění, a nedoloží-li další skutečnosti, které mají být podle věty první doloženy,
nebo nevyjdou-li tyto skutečnosti najevo jinak, soud výkon rozhodnutí zastaví. Dlužníkovi
povinného soud zakáže, aby od okamžiku, kdy mu bylo doručeno nařízení výkonu rozhodnutí,
povinnému jeho pohledávku vyplatil, provedl na ni započtení nebo s ní jinak nakládal.
(2) Soud doručí usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí oprávněnému, povinnému
a dlužníkovi povinného. Dlužníkovi povinného je doručí do vlastních rukou. Povinnému
nesmí být doručeno dříve než dlužníku povinného.
(3) Povinný ztrácí právo na pohledávku okamžikem, kdy bylo dlužníkovi
povinného doručeno usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí.
§ 314
Jakmile nabude usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí právní moci, vyrozumí
o tom soud oprávněného a dlužníka povinného; dlužníku povinného soud doručí vyrozumění
do vlastních rukou.
§ 314a
(1) Výkon rozhodnutí se provede tak, že dlužník povinného po právní moci
usnesení o nařízení výkonu vyplatí oprávněnému pohledávku v rozsahu, v jakém byla
nařízením výkonu postižena.
(2) Dlužník povinného vyplatí pohledávku, jestliže je již splatná, oprávněnému
v den, který následuje po doručení vyrozumění podle § 314; není-li pohledávka povinného
v tento den dosud splatná, vyplatí ji oprávněnému, jakmile se stane splatnou.
(3) Výplatou oprávněnému se zprostí dlužník povinného v rozsahu poskytnutého
plnění své povinnosti vůči povinnému.
§ 314b
(1) Je-li to účelné, soud namísto postupu podle § 314a nařídí prodej
pohledávky v dražbě. Přitom postupuje obdobně podle § 328b, § 329 odst. 1 až 6 a
§ 329a až 330a.
(2) Zaplatí-li vydražitel nejvyšší podání řádně a včas, přejdou na vydražitele
veškerá práva a povinnosti k pohledávce doposud svědčící povinnému, a to s právními
účinky k okamžiku udělení příklepu. Přechod práv v dražbě oznámí soud dlužníkovi
povinného. Jestliže je splnění vydražené pohledávky zajištěno zástavním právem, ručením
nebo jiným způsobem, soud oznámí přechod práv v dražbě i osobě, která zajištění poskytla,
je-li soudu taková skutečnost známa.
§ 314c
(1) Byla-li pohledávka povinného zastavena podle zvláštního právního
předpisu nebo převedena k zajištění dluhu povinného ve prospěch jeho věřitele a mají-li
tato práva dřívější pořadí než pohledávka, pro niž byl nařízen výkon rozhodnutí,
lze výkon rozhodnutí takto dotčené pohledávky, popřípadě její části, provést jen
tehdy, jestliže práva zanikla, aniž by pohledávka byla zcela vyplacena věřiteli povinného.
V takovém případě dlužník povinného pohledávku (její část) vyplatí oprávněnému až
poté, co se o zániku práva dozvěděl; ustanovení § 314a odst. 2 tím není dotčeno.
(2) Mají-li práva uvedená v odstavci 1 pozdější pořadí než pohledávka,
pro niž byl nařízen výkon rozhodnutí, při provedení výkonu rozhodnutí se k nim nepřihlíží.
(3) Mají-li práva uvedená v odstavci 1 stejné pořadí jako pohledávka,
pro niž byl nařízen výkon rozhodnutí, a nestačí-li těmito právy nedotčená část pohledávky,
kterou postihuje nařízení výkonu rozhodnutí (§ 312 odst. 3), k plnému uspokojení
vymáhané pohledávky, uhradí se vymáhaná pohledávka, popřípadě její neuhrazená část,
poměrně.
(4) Pro pořadí práv uvedených v odstavci 1 je rozhodující den jejich
vzniku.
§ 315
(1) Nevyplatí-li dlužník povinného oprávněnému pohledávku podle § 314a
odst. 2, popřípadě podle § 314c odst. 1 a 3, může oprávněný proti dlužníku povinného
vlastním jménem podat návrh na výkon rozhodnutí, jestliže jej mohl podat povinný,
jinak se domáhat vyplacení pohledávky v řízení podle části třetí, popřípadě v řízení
podle zvláštního zákona. Nesmí však s dlužníkem povinného stran této pohledávky uzavřít
na úkor povinného smír, ani prominout její zaplacení. Dlužník povinného si v takovém
případě také nemůže započíst svou vlastní pohledávku, kterou má vůči oprávněnému.
(2) Neuplatní-li oprávněný včas u soudu, popřípadě u jiného orgánu pohledávku
povinného vůči dlužníkovi povinného nebo neoznámí-li povinnému, že ji uplatňuje,
odpovídá povinnému za škodu, která by mu tím popřípadě vznikla.
§ 316
(1) Byl-li výkon rozhodnutí nařízen pro několik pohledávek, uspokojí
se jednotlivé pohledávky v tom pořadí, v jakém bylo nařízení výkonu rozhodnutí doručeno
dlužníkovi povinného. Bylo-li mu téhož dne doručeno nařízení výkonu rozhodnutí pro
několik pohledávek, které by nemohly být z pohledávky povinného úplně uspokojeny,
uspokojí dlužník povinného tyto pohledávky poměrně.
(2) Má-li být uspokojeno několik pohledávek, může dlužník povinného odevzdat
sraženou částku soudu. Dlužník povinného je povinen odevzdat sraženou částku soudu,
jestliže mu to na žádost některého z oprávněných nařídí soud. Soud odevzdanou částku
rozvrhne mezi oprávněné a vyplatí jim částky na ně připadající.
(3) Odevzdáním sražené částky soudu zprošťuje se dlužník povinného své
povinnosti vůči povinnému až do výše této částky.
Pohledávky nepodléhající výkonu rozhodnutí
§ 317
(1) Výkonu rozhodnutí nepodléhají pohledávky náhrady, kterou podle pojistné
smlouvy vyplácí pojišťovna, má-li být náhrady použito k novému vybudování nebo k
opravě budovy, a výživné na dítě. Za dítě podle věty první se považuje nezaopatřené
dítě podle zákona o státní sociální podpoře.
(2) Výkonu rozhodnutí nepodléhají dávky podle zákona o poskytování dávek
osobám se zdravotním postižením, příspěvek na péči, zaopatřovací příspěvek, dávky
pomoci v hmotné nouzi, náhradní výživné pro nezaopatřené dítě, daňový bonus, z dávek
státní sociální podpory příspěvek na bydlení, příplatek k důchodu ke zmírnění některých
křivd způsobených komunistickým režimem v oblasti sociální, příplatek k důchodu a
zvláštní příspěvek k důchodu podle zákona upravujícího ocenění účastníků národního
boje za vznik a osvobození Československa a některých pozůstalých po nich a jednorázově
vyplácené dávky státní sociální podpory a pěstounské péče.
(3) Výkonu rozhodnutí nepodléhají pohledávky, které povinný nabyl jako
substituční jmění. To neplatí, má-li povinný právo s pohledávkou volně nakládat nebo
jde-li o výkon rozhodnutí, kterým jsou vymáhány zůstavitelovy dluhy nebo dluhy související
s nutnou správou věcí nabytých jako substituční jmění.
(4) Ustanovení tohoto zákona upravující výkon rozhodnutí nemají vliv
na výkon práv a splnění povinností vyplývajících z ujednání o finančním zajištění
za podmínek stanovených zákonem upravujícím finanční zajištění85a) nebo srovnatelných
podmínek zahraničního právního předpisu, jestliže finanční zajištění bylo sjednáno
a vzniklo před podáním návrhu na výkon rozhodnutí. To platí i v případě, že finanční
zajištění bylo sjednáno nebo vzniklo v den podání návrhu na výkon rozhodnutí, avšak
až poté, co tato skutečnost nastala, ledaže příjemce finančního kolaterálu o takové
skutečnosti věděl nebo vědět měl a mohl.
§ 318
Pohledávky fyzických osob, které jsou podnikateli, vzniklé při jejich
podnikatelské činnosti, podléhají výkonu rozhodnutí jen dvěma pětinami; je-li však
navrhován výkon rozhodnutí pro některou z přednostních pohledávek uvedených v § 279
odst. 2, podléhají výkonu rozhodnutí třemi pětinami. Pro pořadí úhrady přednostních
pohledávek se užije přiměřeně ustanovení § 280 odst. 2 a 3.
§ 319
(1) Pohledávky autorské odměny podléhají výkonu rozhodnutí, je-li povinným
autor, jen dvěma pětinami; je-li však navrhován výkon rozhodnutí pro některou z přednostních
pohledávek uvedených v § 279 odst. 2, podléhají výkonu rozhodnutí třemi pětinami.
Pro pořadí úhrady přednostních pohledávek se užije přiměřeně ustanovení § 280 odst.
2 a 3.
(2) Pokud je autorovi vyplácena odměna prostřednictvím ochranné organizace,
doručí soud nařízení výkonu rozhodnutí též ochranné organizaci, která pak má práva
a povinnosti dlužníka povinného. Nařízení výkonu rozhodnutí se vztahuje jak na částky,
které již byly ve prospěch autora u ochranné organizace složeny, tak na částky, které
u ní v běžném kalendářním roce budou složeny.
(3) Ustanovení odstavců 1 a 2 se použije obdobně na pohledávky z práv
výkonných umělců a z práv původců předmětů průmyslového vlastnictví.
Postižení jiných majetkových práv
§ 320
(1) Výkon rozhodnutí lze nařídit postižením jiného práva než mzdy, peněžité
pohledávky nebo nároku uvedeného v § 299, jde-li o právo, které má majetkovou hodnotu
a které není spojeno s osobou povinného a je převoditelné na jiného. Výkon rozhodnutí
postižením jiných majetkových práv se nepoužije, je-li podíl společníka v obchodní
společnosti představován cenným papírem nebo zaknihovaným cenným papírem, nebo jsou-li
práva společníka podílet se na řízení obchodní společnosti, jejím zisku nebo na likvidačním
zůstatku spojena s cenným papírem nebo zaknihovaným cenným papírem.
(2) Na tento výkon rozhodnutí se použijí přiměřeně ustanovení § 312 odst.
3, § 313 až 316 a § 317 odst. 3, není-li stanoveno jinak. K určení rozhodné ceny
soud přibere znalce, nelze-li cenu určit ze smlouvy, na jejímž základě jiné majetkové
právo vzniklo.
(3) Spočívá-li právo povinného ve vydání nebo dodání movitých věcí, odevzdají
se tyto věci vždy soudu; vydání a dodání věcí vymůže způsobem uvedeným v § 315 odst.
1 vykonavatel. Soud pak postupuje obdobně podle ustanovení § 326b a § 328 až 334a.
§ 320a
Postižení účasti povinného ve veřejné obchodní společnosti a komplementáře
v komanditní společnosti
(1) Zaniká-li nařízením výkonu rozhodnutí postižením účasti společníka
veřejná obchodní společnost, postihuje výkon rozhodnutí pohledávku povinného z práva
na podíl na likvidačním zůstatku.
(2) Zaniká-li v důsledku nařízení výkonu rozhodnutí jen účast společníka
ve veřejné obchodní společnosti, postihuje výkon rozhodnutí pohledávku z práva na
vypořádání.
(3) Na výkon rozhodnutí podle odstavců 1 a 2 se použijí obdobně ustanovení
§ 312 odst. 3, § 313 až 316 a § 317 odst. 3.
(4) Ustanovení odstavců 1 až 3 se použijí i na postižení účasti povinného
v komanditní společnosti, je-li komplementářem.
Postižení účasti povinného ve společnosti s ručením omezeným, v družstvu
a komanditisty v komanditní společnosti
§ 320aa
(1) V nařízení výkonu rozhodnutí soud zakáže
a) povinnému převádět jeho podíl komanditisty v komanditní společnosti,
podíl ve společnosti s ručením omezeným nebo jeho družstevní podíl (dále jen „podíl“)
nebo ho zatěžovat a
b) příslušnému orgánu komanditní společnosti, společnosti s ručením
omezeným nebo družstvu udělit povinnému k převodu nebo k zatížení podílu souhlas,
je-li ho potřeba.
(2) V usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí soud dále uloží povinnému,
aby soudu do 15 dnů od doručení usnesení oznámil, zda podíl nabyl jako substituční
jmění, a pokud jde o takový podíl, zda má právo s ním volně nakládat a zda jsou výkonem
rozhodnutí vymáhány zůstavitelovy dluhy nebo dluhy související s nutnou správou věcí
nabytých jako substituční jmění, a doložil tyto skutečnosti listinami vydanými nebo
ověřenými státními orgány, popřípadě též veřejnými listinami notáře. Doloží-li povinný,
že podíl nabyl jako substituční jmění, a nedoloží-li další skutečnosti uvedené ve
větě první nebo nevyjdou-li tyto skutečnosti najevo jinak, soud výkon rozhodnutí
zastaví.
(3) Komanditní společnosti, společnosti s ručením omezeným nebo družstvu
se usnesení doručí do vlastních rukou.
§ 320ab
(1) Je-li podíl neomezeně převoditelný, prodá se po právní moci usnesení
o nařízení výkonu rozhodnutí v dražbě. Soud přitom postupuje přiměřeně podle § 322
odst. 5, § 328b až 330a. Je-li s družstevním podílem spojeno právo užívat byt, postupuje
po právní moci usnesení podle § 320aa soud přiměřeně podle § 322 odst. 5, § 336 až
337h; dražební vyhlášku soud zašle i družstvu. Je-li s družstevním podílem spojeno
právo užívat byt a k uzavření nájemní smlouvy s členem družstva je třeba právní jednání
třetí osoby, považuje se tento podíl za nepřevoditelný.
(2) K určení rozhodné ceny přibere soud znalce; za tím účelem jsou obchodní
společnost nebo družstvo povinny poskytnout soudu a znalci informace potřebné k určení
ceny podílu.
(3) Dražební vyhlášku soud doručí obchodní společnosti nebo družstvu.
Společnost nebo družstvo informuje bez zbytečného odkladu společníky nebo členy družstva,
že jí byla doručena dražební vyhláška a že tato dražební vyhláška je k nahlédnutí
v sídle společnosti nebo družstva. Společnost s ručením omezeným informuje společníky
způsobem stanoveným pro svolání valné hromady a družstvo písemným oznámením v sídle
družstva a v bytovém domě ve vlastnictví družstva, v němž se nachází byt, k němuž
má povinný nájemní právo související s podílem, který je předmětem výkonu rozhodnutí.
Společnost nebo družstvo zašle společníkovi nebo členovi družstva, který o to požádá,
opis dražební vyhlášky na jeho náklady a nebezpečí na adresu uvedenou v žádosti.
Udělením příklepu se vydražitel stává společníkem obchodní společnosti nebo členem
družstva namísto toho, jehož podíl byl vydražen.
(4) Zúčastní-li se dražby jiný společník nebo člen družstva a učiní-li
s jinými dražiteli stejné nejvyšší podání, udělí se mu příklep.
(5) V dražbě lze prodat i podíl, který je omezeně převoditelný. V takovém
případě může být příklep udělen jen tomu, kdo před dražbou prokáže, že splňuje požadavky
stanovené zákonem, společenskou smlouvou nebo stanovami pro nabytí podílu.
(6) Účinky udělení příklepu stanoví zvláštní právní předpis. Udělení
příklepu se oznámí obchodnímu rejstříku a obchodní společnosti, popřípadě družstvu.
(7) Nepodaří-li se prodat podíl ani v opakované dražbě, vyrozumí o tom
soud bez zbytečného odkladu písemně komanditní společnost, společnost s ručením omezeným
nebo družstvo.
(8) Nepodaří-li se prodat podíl ani v opakované dražbě nebo není-li podíl
převoditelný, postihuje výkon rozhodnutí pohledávku z práva na vypořádání. Účast
povinného ve společnosti s ručením omezeným a v družstvu a účast komanditisty v komanditní
společnosti zaniká doručením vyrozumění o neúspěšné opakované dražbě společnosti
s ručením omezeným, družstvu nebo komanditní společnosti. Na výkon rozhodnutí postihující
pohledávku povinného z práva na vypořádání se použijí obdobně ustanovení § 312 odst.
3 a § 313 až 316 a § 317 odst. 3.
Hlava čtvrtá
Správa nemovité věci
Nařízení výkonu rozhodnutí
§ 320b
(1) Výkon rozhodnutí správou nemovité věci může být nařízen, jen když
oprávněný označí nemovitou věc nebo jejich soubor, jejíž správu navrhuje, jestliže
uvede, že správou nemovité věci nebo jejich souboru lze dosáhnout uspokojení jeho
pohledávky s příslušenstvím a jestliže doloží, že nemovitá věc nebo jejich soubor
je majetkem povinného. O tom, že byl podán návrh na nařízení výkonu rozhodnutí správou
nemovité věci, soud vyrozumí katastrální úřad, v jehož obvodu se nemovitá věc nachází.
(2) Návrh dalšího oprávněného na nařízení výkonu rozhodnutí správou téže
nemovité věci podaný u příslušného soudu dříve, než soud pravomocně rozhodl o nařízení
výkonu rozhodnutí, se považuje za přistoupení k řízení, a to ode dne podání návrhu.
Návrh dalšího oprávněného, který byl podán u nepříslušného soudu, soud postoupí bez
rozhodnutí příslušnému soudu; v takovém případě se návrh považuje za přistoupení
k řízení ode dne, kdy návrh došel příslušnému soudu. Další oprávněný musí přijmout
stav řízení, v němž je při jeho přistoupení.
§ 320c
Pro nařízení výkonu rozhodnutí správou nemovité věci je rozhodující stav
v době zahájení řízení.
§ 320d
(1) V usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí soud povinnému, a týká-li
se nařízení výkonu rozhodnutí nemovité věci ve společném jmění manželů, i manželovi
povinného
a) zakáže, aby po doručení usnesení nemovitou věc převedl na někoho
jiného nebo ji zatížil,
b) zakáže, aby přijímal užitky či plody plynoucí z nemovité věci,
c) přikáže, aby do 15 dnů od doručení usnesení sdělil, zda a kdo
nemovitou věc užívá, zda a kdo má uzavřenu nájemní či pachtovní smlouvu k nemovité
věci nebo její části, zda je nemovitá věc zatížena věcným břemenem nebo výměnkem
a komu takové právo svědčí, jde-li o práva nezapsaná v katastru nemovitostí,
d) přikáže, aby do 15 dnů od doručení usnesení sdělil, jak a kým
jsou zajištěny dodávky služeb spojených s užíváním a správou nemovité věci a zda,
kým a v jakém rozsahu je nemovitá věc pojištěna,
e) přikáže, aby do 15 dnů od doručení usnesení sdělil, zda jsou ohledně
nemovité věci vedeny spory či jiná řízení, a
f) přikáže, aby soudu umožnil kdykoliv nahlížet do účetních záznamů,
smluv a dalších písemností týkajících se nemovité věci a bez omezení vstupovat do
všech prostor.
(2) Práva podle odstavce 1 písm. c), která jsou zapsána do katastru nemovitostí,
soud zjistí z katastru nemovitostí, a je-li to možné, tak prostřednictvím dálkového
přístupu.
Správa nemovité věci
§ 320f
(1) Správu nemovité věci vykonává soud. Jednotlivé úkony může na základě
pověření soudce provést vykonavatel nebo jiný zaměstnanec soudu. Vyžaduje-li to charakter
nemovité věci, soud ustanoví správce. Ustanovení § 338i až 338l platí obdobně. Při
zastavení výkonu rozhodnutí se § 338zo odst. 4 použije přiměřeně.
(2) Podání návrhu na zahájení správního či soudního řízení týkajícího
se nemovité věci a úkony příslušející v takovém řízení povinnému provádí namísto
povinného soud. Právní jednání související s nemovitou věcí provádí namísto povinného
soud.
(3) Soud činí vhodná opatření, aby nemovitá věc byla řádně a úspěšně
hospodářsky užívána, zejména přikáže dlužníkovi povinného, aby užitky v penězích
plynoucí z nemovité věci skládal na jím určený účet, a zakáže mu, aby je poskytoval
povinnému, provedl na ně započtení nebo s nimi jinak nakládal.
(4) Namísto povinného vydává soud potvrzení o splnění dluhu.
(5) Plody nebo užitky z nemovité věci, které nejsou v penězích, se odevzdají
soudu, který se postará o jejich zpeněžení v dražbě podle § 328b až 330a.
§ 320g
(1) Nařízení správy nemovité věci nemá vliv na nájemní či pachtovní smlouvy
týkající se nemovité věci. Soud však může takové smlouvy vypovědět za podmínek stanovených
zákonem, touto smlouvou nebo jinou dohodou s nájemcem či pachtýřem a sjednat jiné
nájemní či pachtovní smlouvy.
(2) Soud je oprávněn vypovědět či jinak ukončit a uzavřít nové smlouvy,
kterými jsou zajištěny dodávky služeb spojených s užíváním a správou nemovité věci
a pojistné smlouvy za podmínek stanovených zákonem, těmito smlouvami nebo dohodou
s dodavateli těchto služeb. Může se také domáhat vyklizení nemovité věci, zániku
věcných břemen či zrušení jiných vztahů, na jejichž základě je nemovitá věc užívána,
za podmínek stanovených zvláštním zákonem, těmito smlouvami nebo dohodou s účastníky
těchto právních vztahů.
§ 320h
(1) Příjmy, které soud získal správou nemovité věci, se po odečtení výdajů
odevzdají oprávněnému k uspokojení jeho vymáhané pohledávky.
(2) Výdaje podle odstavce 1 se uhrazují v tomto pořadí:
a) náklady správy nemovité věci vzniklé státu,
b) odměna správce a jeho hotových výdajů,
c) plnění, která vyplývají z pojistných smluv a ze smluv, kterými
jsou zajištěny dodávky služeb spojených s užíváním a správou nemovité věci,
d) náklady na udržování a nutné opravy nemovité věci,
e) náklady řízení týkajícího se nemovité věci,
f) daň z nemovitých věcí za dobu, po kterou trvá správa nemovité
věci.
(3) Výplatu výtěžku správy odevzdává soud oprávněnému každé 3 měsíce,
nedohodnou-li se na delší lhůtě.
§ 320i
Jiné výkony rozhodnutí
(1) Nařízení výkonu rozhodnutí správou nemovité věci nebrání tomu, aby
ohledně nemovité věci byl nařízen výkon rozhodnutí jejím prodejem. Správa nemovité
věci končí dnem právní moci usnesení o příklepu a zaplacením nejvyššího podání, případně
dnem právní moci rozhodnutí o předražku a zaplacením předražku.
(2) Nařízení výkonu rozhodnutí správou nemovité věci brání tomu, aby
byl nařízen a proveden výkon rozhodnutí přikázáním jiné peněžité pohledávky, pokud
taková pohledávka představuje příjem správy nemovité věci. Již nařízené výkony soud
přeruší. Oprávnění z těchto výkonů mají v řízení o výkon správy nemovité věci postavení
dalšího oprávněného. Pro pořadí je rozhodující den, kdy návrh došel soudu. Doposud
nevyplacené pohledávky z těchto výkonů jsou poddlužníci povinni předat soudu.
§ 320j
Správa spoluvlastnického podílu na nemovité věci
(1) Na výkon rozhodnutí správou spoluvlastnického podílu na nemovité
věci se užijí ustanovení o výkonu rozhodnutí správou nemovité věci. Výkon rozhodnutí
správou nemovité věci, k jejímuž využití slouží věc v přídatném spoluvlastnictví,
se vztahuje i na podíl na této věci v přídatném spoluvlastnictví. Výkon rozhodnutí
správou nemovité věci nelze nařídit pouze na podíl na nemovité věci v přídatném spoluvlastnictví.
(2) Usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí správou spoluvlastnického podílu
na nemovité věci se doručuje i spoluvlastníkům.
(3) Příjmy, které soud získal správou nemovité věci, se po odečtení výdajů
rozdělí podle výše spoluvlastnických podílů, z podílu připadajícího na povinného
se vyplatí náklady řízení a zbývající část příjmů se odevzdá oprávněnému k uspokojení
jeho vymáhané pohledávky.
(4) Navrhnou-li to soudu ostatní spoluvlastníci, může soud vykonávat
správu celé nemovité věci.
Hlava pátá
Prodej movitých věcí a nemovitých věcí
Věci nepodléhající výkonu rozhodnutí
§ 321
Výkonem rozhodnutí nemohou být postiženy věci, jejichž prodej je podle
zvláštních předpisů zakázán, nebo které podle zvláštních předpisů výkonu rozhodnutí
nepodléhají.
§ 322
(1) Z věcí, které jsou ve vlastnictví povinného nebo ve společném jmění
povinného a jeho manžela, se nemůže týkat výkon rozhodnutí těch, které povinný nezbytně
potřebuje k uspokojování hmotných potřeb svých a své rodiny nebo k plnění svých pracovních
úkolů, jakož i jiných věcí, jejichž prodej by byl v rozporu s dobrými mravy a jejichž
počet a hodnota odpovídá obvyklým majetkovým poměrům.
(2) Z výkonu rozhodnutí jsou vyloučeny zejména tyto věci ve vlastnictví
povinného nebo ve společném jmění povinného a jeho manžela:
a) běžné oděvní součásti, včetně prádla a obuvi,
b) obvyklé vybavení domácnosti, zejména lůžko, stůl, židle, kuchyňská
linka, kuchyňské nářadí a nádobí, lednička, sporák, vařič, pračka, vytápěcí těleso,
palivo, přikrývka a ložní prádlo, pokud hodnota takové věci zjevně nepřesahuje cenu
obvyklého vybavení domácnosti,
c) studijní a náboženská literatura, školní potřeby a dětské hračky,
d) snubní prsten, písemnosti osobní povahy, obrazové snímky a obrazové
a zvukové záznamy týkající se povinného nebo členů jeho rodiny a nosiče dat těchto
záznamů, pokud nelze takové záznamy přenést na jiný nosič dat, a jiné předměty podobné
povahy,
e) zdravotnické potřeby a jiné věci, které povinný nebo člen jeho
domácnosti potřebuje vzhledem ke své nemoci nebo tělesné vadě,
f) hotové peníze do částky odpovídající dvojnásobku životního minima
jednotlivce podle zvláštního právního předpisu80c),
g) zvířata, u nichž hospodářský efekt není hlavním účelem chovu a
která slouží člověku jako jeho společník.
(3) Je-li povinný podnikatelem, nemůže se výkon rozhodnutí týkat těch
věcí z jeho vlastnictví, které nezbytně nutně potřebuje k výkonu své podnikatelské
činnosti; to neplatí, vázne-li na těchto věcech zástavní právo a jde-li o vymožení
pohledávky oprávněného, která je tímto zástavním právem zajištěna.
(4) Z výkonu rozhodnutí jsou vyloučeny technické prostředky, na nichž
se podle zvláštního právního předpisu86a) vede evidence investičních nástrojů nebo
se uchovávají dokumenty týkající se údajů v této evidenci, a dále technické prostředky
sloužící k poskytování údajů o vlastnících investičních nástrojů podle zvláštního
právního předpisu86b).
(5) Z výkonu rozhodnutí jsou vyloučeny věci, které povinný nabyl jako
substituční jmění. To neplatí, má-li povinný právo s věcí volně nakládat nebo jde-li
o výkon rozhodnutí, kterým jsou vymáhány zůstavitelovy dluhy nebo dluhy související
s nutnou správou věcí nabytých jako substituční jmění.
(6) Ustanovení odstavců 1 a 4 platí též na věci, jejichž je povinný spoluvlastníkem.
(7) Odstavce 1 až 6 se na návrh oprávněného nepoužijí, jde-li o věci,
které povinný, který úmyslným trestným činem způsobil škodu, nabyl z majetkového
prospěchu získaného tímto trestným činem, je-li oprávněným poškozený z tohoto trestného
činu. V usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí soud podle tvrzení oprávněného uvede
věci, na které se podle věty první nepoužijí odstavce 1 až 6.
Prodej movitých věcí
§ 323
(1) Výkonem rozhodnutí prodejem movitých věcí mohou být postiženy movité
věci s výjimkou věcí postihovaných podle části šesté hlav druhé až čtvrté. Výkon
rozhodnutí prodejem movité věci, k jejímuž využití slouží věc v přídatném spoluvlastnictví,
se vztahuje i na podíl na této věci v přídatném spoluvlastnictví.
(2) Výkon rozhodnutí může být nařízen podle návrhu oprávněného s výslovným
určením věcí, které mají být prodány, nebo bez tohoto určení.
(3) Je-li oprávněnému známo, že má povinný některou movitou věc umístěnou
mimo svůj byt (sídlo), anebo že povinný je vlastníkem zaknihovaného cenného papíru,
uvede oprávněný takovou skutečnost již v návrhu na výkon rozhodnutí; oprávněný rovněž
uvede podle možností, kde se movitá věc nachází nebo kde je zaknihovaný cenný papír
evidován.
§ 324
V nařízení výkonu rozhodnutí zakáže soud povinnému, aby nakládal s věcmi
pojatými do soupisu a uloží mu, aby soudu do 15 dnů od doručení usnesení oznámil,
zda věc nabyl jako substituční jmění, a pokud jde o takovou věc, zda má právo s ní
volně nakládat a zda jsou výkonem rozhodnutí vymáhány zůstavitelovy dluhy nebo dluhy
související s nutnou správou věcí nabytých jako substituční jmění, a doložil tyto
skutečnosti listinami vydanými nebo ověřenými státními orgány, popřípadě též veřejnými
listinami notáře. Doloží-li povinný, že věc nabyl jako substituční jmění, a nedoloží-li
další skutečnosti, které mají být podle věty první doloženy, nebo nevyjdou-li tyto
skutečnosti najevo jinak, soud výkon rozhodnutí zastaví.
Soupis na místě samém
§ 325
(1) Usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí prodejem movitých věcí doručí
se povinnému až při provádění výkonu. Není-li při provádění výkonu povinný přítomen,
doručí se mu usnesení spolu s vyrozuměním o tom, že byl proveden soupis a které věci
byly sepsány.
(2) Vyrozumění o tom, že byl proveden soupis a které věci byly sepsány,
doručí se také oprávněnému a manželu povinného.
§ 325a
Vyžaduje-li to účel výkonu rozhodnutí, je ten, kdo provádí výkon, oprávněn
učinit osobní prohlídku povinného a prohlídku bytu (sídla) a jiných místností povinného,
jakož i jeho skříní nebo jiných schránek v nich umístěných, kde má povinný svůj majetek;
za tím účelem je oprávněn zjednat si do bytu nebo do jiné místnosti povinného přístup,
popřípadě uzavřené skříně nebo jiné schránky otevřít.
§ 325b
(1) Povinný umožní tomu, kdo provádí výkon rozhodnutí, přístup na všechna
místa, kde má své movité věci umístěny.
(2) Každý, v jehož objektu má povinný svůj byt (sídlo) nebo jiné své
místnosti, je povinen strpět, aby ten, kdo provádí výkon rozhodnutí, provedl prohlídku
bytu a jiných místností povinného. Nesplní-li tuto povinnost, je ten, kdo provádí
výkon, oprávněn zjednat si k bytu nebo jiné místnosti povinného přístup.
(3) O průběhu prohlídky bytu a jiných místností ten, kdo provádí výkon
rozhodnutí, pořídí zvukově obrazový záznam. O tom musí být přítomné osoby poučeny
při zahájení prohlídky.
§ 326
(1) Soud v bytě (sídle) povinného nebo na jiném místě, kde má povinný
své věci umístěny, sepíše věci, které by mohly být prodány, a to v takovém rozsahu,
aby výtěžek prodeje sepsaných věcí postačil k uspokojení vymáhané pohledávky oprávněného
spolu s náklady výkonu rozhodnutí. Sepsány budou především věci, které povinný může
nejspíše postrádat a které se nejsnáze prodají; věci, které se rychle kazí, budou
sepsány, jen není-li tu dostatek jiných věcí a lze-li zajistit jejich rychlý prodej
mimo dražbu. Sepsány nemohou být movité věci, které tvoří příslušenství nemovité
věci.
(2) Soud sepíše i věci povinného, které má u sebe někdo jiný, avšak jen
tehdy, jestliže mu takové věci budou současně odevzdány.
(3) Zástavní věřitel, který má u sebe zástavu, osoba, jíž byla věc k
zastavení předána, aby ji opatrovala, osoba oprávněná ze zadržovacího práva nebo
zajišťovacího převodu práva anebo osoba, která své užívací právo k věci od těchto
osob odvozuje, jsou povinni vydat věc soudu k sepsání na základě výzvy soudu. Soud
po odevzdání věci a jejím sepsání doručí do vlastních rukou zástavnímu věřiteli,
osobě oprávněné ze zadržovacího práva nebo zajišťovacího převodu práva upozornění
podle § 328b odst. 4 písm. g).
(4) Byl-li výkon rozhodnutí nařízen stran určitých movitých věcí povinného,
sepíší se jen věci uvedené v usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí.
(5) Cenné papíry anebo jiné listiny, jejichž předložení je třeba k uplatnění
práva, se sepíší a vždy se odevzdají soudu.
(6) Zaknihované cenné papíry zapsané v příslušné evidenci se sepíší,
jakmile se soud dozví, že jsou pro povinného evidovány v této evidenci. Jedná-li
se o sběrné dluhopisy, soud sepíše podíl povinného na sběrném dluhopisu86g). Po sepsání
soud přikáže osobě oprávněné k vedení příslušné evidence zapsat pozastavení výkonu
práva vlastníka nakládat se zaknihovaným cenným papírem do evidence (§ 324).
(7) Oprávněný má právo být přítomen soupisu věcí. Do soupisu se neuvedou
věci, o nichž oprávněný výslovně prohlásí, že nemají být sepsány.
(8) Soupis se doplní o další věci, jestliže výtěžek prodeje sepsaných
věcí nestačí k uspokojení pohledávky oprávněného anebo jestliže je nařízen další
výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí povinného.
(9) Je-li to potřebné, přibere ten, kdo provádí soupis, k úkonu vhodnou
osobu, podle možnosti zástupce orgánu obce.
(10) Ze soupisu se vyloučí věci, u kterých to navrhne povinný a oprávněný
s vyloučením vysloví souhlas.
(11) Shledá-li soud pravděpodobným tvrzení osoby přítomné při soupisu,
že věc je ve vlastnictví třetí osoby, bezodkladně tuto třetí osobu písemně uvědomí
o provedení soupisu a poučí ji o právu podat návrh podle § 267.
(12) K žádosti osoby, která tvrdí, že věc pojatá do soupisu je v jejím
vlastnictví, soud sdělí údaje potřebné k uplatnění práva podle § 267.
§ 326a
Nepodaří-li se v bytě (sídle) povinného ani na jiném soudu známém místě
sepsat žádnou věc, oznámí to soud oprávněnému a vyzve jej, aby soudu označil místo,
kde jsou věci povinného, které by mohly být prodány. Jestliže oprávněný soudu ve
stanovené lhůtě takové místo nesdělí nebo jestliže ani na jím označeném místě nebyly
žádné věci sepsány, soud výkon rozhodnutí zastaví.
§ 326b
(1) Věci, které se rychle kazí, soud odebere povinnému a prodá mimo dražbu
ihned po té, co byly sepsány. Ustanovení § 329a odst. 1 se použije přiměřeně.
(2) Nepodaří-li se prodat tyto věci a nepřevezme-li je oprávněný za cenu,
kterou určil soud, vrátí je povinnému.
§ 327
(1) Na návrh oprávněného se soud postará o vhodné zajištění movitých
věcí pojatých do soupisu.
(2) Vyžádá-li si zajištění movitých věcí náklady, provede soud zajištění,
jen složí-li oprávněný na tyto náklady zálohu.
(3) Sepsané movité věci, které nebyly zajištěny, se ponechají na místě,
kde byly sepsány, a označí se tak, aby bylo patrné, kterým soudem byly sepsány a
v jaké věci výkonu rozhodnutí.
Jiný soupis
§ 327a
(1) Je-li údaj o věci povinného znám z rejstříku, případně seznamu,
zřízeného ze zákona nebo jiné evidence vedené v souladu se zákonem, pojme se taková
věc do soupisu zápisem do protokolu.
(2) O provedení soupisu soud bezodkladně vyrozumí osobu či orgán, který
vede rejstřík, seznam či jinou evidenci. Je-li to možné, provede osoba nebo orgán
do rejstříku (seznamu, evidence) záznam o soupisu. Údaje o provedeném soupisu uchovává
osoba nebo orgán po celou dobu trvání výkonu rozhodnutí.
(3) Po právní moci usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí se povinný
vyzve, aby takto sepsané věci odevzdal bezodkladně soudu.
Další postup při prodeji movitých věcí
§ 328
(1) Po právní moci usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí se sepsané
věci anebo soubory věcí určené soudem ke společnému zpeněžení odhadnou, pokud není
a) cena stanovena úředně36),
b) uveřejněn kurs investičního nástroje přijatého k obchodování
na evropském regulovaném trhu101), nebo
c) uveřejněna hodnota cenného papíru a zaknihovaného cenného papíru
vydaného fondem kolektivního investování.
(2) Odhad provede soud; znalce přibere, pokud v jednoduchých případech
nestačí odhad provedený vykonavatelem při sepsání věci. Odhad soud neprovede, pokud
k prodeji dochází způsobem podle § 334a. Odhad sepsaných věcí není soudním rozhodnutím.
(3) Jestliže se neprovádí zjištění ceny odhadem, zjistí soud cenu podle
odstavce 1 písm. a) až c) ke dni, který předchází vydání dražební vyhlášky (§ 328b
odst. 3) nebo pověření k prodeji jiným způsobem.
§ 328a
(1) Po právní moci usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí a po zjištění
ceny sepsaných věcí podle § 328 (dále jen „rozhodná cena“) soud zajistí, aby
a) zvlášť významná výtvarná díla a památky,
b) rukopisy zvlášť významných literárních děl,
c) osobní památky a korespondence zvlášť významných spisovatelů
a kulturních činitelů, jakož i jiné upomínkové předměty muzeální povahy po těchto
osobách,
d) předměty větší kulturní historické hodnoty a jejich soubory,
byly nabídnuty ke koupi za hotové institucím, jejichž posláním je
péče o takové památky, a to nejméně za rozhodnou cenu.
(2) Jestliže tyto instituce ve lhůtě třiceti dnů od doručení výzvy neodpoví
na nabídku a nesloží u soudu rozhodnou cenu, soud i tyto předměty prodá způsobem
dále uvedeným.
(3) Finanční kolaterál podle zákona upravujícího finanční zajištění85a)
nebo podle zahraniční právní úpravy nesmí být předmětem výkonu rozhodnutí.
§ 328b
(1) Sepsané věci se prodají v dražbě, nestanoví-li tento zákon jinak.
Věci se prodají samostatně anebo v rámci souboru věcí. V rámci souboru věcí se prodají
zejména věci, které tvoří jediný, hospodářsky nedílný nebo i dělitelný celek nebo
zastupitelné cenné papíry, případně zaknihované zastupitelné cenné papíry, lze-li
očekávat vyšší výtěžek.
(2) Dražbu lze vykonat v místě, kde sepsané věci jsou, nebo u soudu anebo
na jiném vhodném místě. Soud, je-li to třeba, zajistí, aby sepsané věci byly dopraveny
do místa, kde se koná dražba. Jestliže nebyly zajištěny, je povinný povinen sepsané
věci vydat k dražbě; neučiní-li tak dobrovolně, budou mu odebrány.
(3) Soud oznámí dražební rok dražební vyhláškou, kterou doručí povinnému,
manželu povinného, oprávněnému a orgánu obce, v jejímž obvodu bude dražba konána
a v jejímž obvodu má povinný bydliště. Kromě toho se dražební vyhláška uveřejní způsobem
v místě obvyklým. Dražbu soud nařídí nejméně 30 dnů po dni vydání dražební vyhlášky,
ne však dříve než 30 dnů ode dne doručení uvědomění o provedení soupisu podle § 326
odst. 11. Proti dražební vyhlášce není odvolání přípustné.
(4) V dražební vyhlášce soud uvede
a) datum, čas a místo dražby,
b) označení dražených věcí,
c) zda se věc vydraží samostatně nebo v rámci souboru věcí,
d) rozhodnou cenu věci anebo souboru věcí,
e) výši nejnižšího podání (§ 329),
f) zda se vyžaduje zaplacení jistoty a způsob jejího zaplacení (odstavec
5),
g) upozornění, že při rozvrhu podstaty se mohou oprávněný, ti, kdo
do řízení přistoupili jako další oprávnění, a další věřitelé domáhat uspokojení jiných
vymahatelných pohledávek nebo pohledávek zajištěných zadržovacím nebo zástavním právem
nebo zajišťovacím převodem práva, než pro které byl nařízen výkon rozhodnutí, jestliže
je přihlásí nejpozději do zahájení dražby, jestliže v přihlášce uvedou výši pohledávky
a jejího příslušenství a prokáží-li je příslušnými listinami, a poučení, že k přihláškám,
v nichž výše pohledávky nebo jejího příslušenství nebude uvedena, se nepřihlíží;
ustanovení § 335 odst. 2 a § 336f se použijí přiměřeně.
(5) Povinnost složit jistotu a její výši soud stanoví, převyšuje-li rozhodná
cena samostatně dražené věci nebo draženého souboru věcí po přepočtení na měnu České
republiky podle kursu vyhlášeného Českou národní bankou platného ke dni, který předchází
vydání dražební vyhlášky, ekvivalent částky 45 000 EUR. Ustanovení § 336e odst. 2
se použije obdobně.
(6) Bylo-li zjištěno, že byla podána žaloba na vyloučení prodávané věci
z výkonu rozhodnutí (§ 267), soud dražbu této věci odročí až do pravomocného rozhodnutí
o žalobě.
§ 329
(1) Dražbu může provést i vykonavatel; o průběhu dražby soud sepíše protokol.
Soudci, zaměstnanci soudů, povinný a manžel povinného nesmějí dražit. Před zahájením
dražby je dražitel povinen prokázat svoji totožnost. Jméno, příjmení, trvalé bydliště
a datum narození soud zaznamená do protokolu o dražbě.
(2) Nejnižší podání činí jednu třetinu rozhodné ceny. Dražitelé jsou
vázáni svými podáními, pokud nebylo učiněno podání vyšší. Výše ceny vydražené věci
anebo souboru věcí není omezena ustanoveními cenových předpisů.
(3) Soud udělí příklep dražiteli, který učiní nejvyšší podání. Učinilo-li
více dražitelů stejné nejvyšší podání, udělí soud příklep nejprve tomu, komu svědčí
předkupní právo nebo výhrada zpětné koupě. Není-li příklep takto udělen, udělí jej
dražiteli, který byl určen losem. Vydražitel musí nejvyšší podání zaplatit bez zbytečného
odkladu; neučiní-li tak, draží se věc bez jeho účasti znovu.
(4) Na nejvyšší podání se započte vydražitelem složená jistota. Dražitelům,
kterým nebyl udělen příklep, se vrátí zaplacená jistota po skončení dražebního jednání.
(5) Vydražitel musí nejvyšší podání či doplatek na nejvyšší podání, nepřesahují-li
částku stanovenou jako nejvyšší možnou pro platbu v hotovosti podle zvláštního právního
předpisu86j) (dále jen „limit“), ihned zaplatit; neučiní-li tak, draží se věc znovu,
bez jeho účasti.
(6) Nejvyšší podání či doplatek na nejvyšší podání přesahující limit
musí vydražitel zaplatit bezhotovostní platbou do sedmi dnů od udělení příklepu,
jinak soud nařídí opětovnou dražbu.
(7) Zaplatí-li vydražitel nejvyšší podání řádně a včas, přejde na vydražitele
vlastnické právo k vydražené věci anebo souboru vydražených věcí, a to s právními
účinky k okamžiku udělení příklepu. Přechodem vlastnictví na vydražitele zanikají
zástavní a zadržovací práva a další práva váznoucí na věci.
(8) Nepřevezme-li vydražitel vydražené věci do 1 měsíce po doplacení
nejvyššího podání, postupuje soud podle § 330 odst. 2 a 3.
§ 329a
(1) Přejde-li vlastnické právo na vydražitele, vydá soud vydražiteli
na základě žádosti potvrzení o přechodu vlastnického práva k vydražené věci k okamžiku
udělení příklepu. V případě dražby cenných papírů nebo zaknihovaných cenných papírů
vydá soud takové potvrzení vydražiteli i bez žádosti.
(2) V případě přechodu vlastnického práva k listinnému cennému papíru
na řad nebo na jméno soud vyznačí na rubu anebo přívěsku cenného papíru přechod vlastnického
práva k cennému papíru na vydražitele k okamžiku udělení příklepu.
§ 330
(1) Dražba se skončí, jakmile dosažený výtěžek stačí k uspokojení všech
oprávněných a včas přihlášených věřitelů.
(2) Nenajde-li se vydražitel pro dražené věci, nařídí soud opětovnou
dražbu.
(3) Vydražitel, který nezaplatil nejvyšší podání řádně a včas, je povinen
nahradit náklady, které státu a účastníkům vznikly v souvislosti s další dražbou
anebo dražebním jednáním, škodu, která vznikla tím, že nezaplatil nejvyšší podání,
a, bylo-li při další dražbě dosaženo nižší nejvyšší podání, rozdíl na nejvyšším podání.
Na tyto dluhy se započítá jistota složená vydražitelem; převyšuje-li jistota tyto
dluhy, zbývající část se vrátí vydražiteli. O těchto dluzích, případném započtení
anebo vrácení zbytku jistoty rozhodne soud usnesením.
(4)Věci, které nepřejdou do vlastnictví vydražitele ani při opětovné
dražbě, může oprávněný převzít do 15 dnů po vyrozumění o bezvýslednosti dražby za
jednu třetinu rozhodné ceny. Mezi několika oprávněnými, ochotnými jinak k převzetí,
rozhoduje pořadí (§ 332 odst. 1). Převzetí věci má tytéž účinky jako prodej v dražbě.
Odmítne-li oprávněný tyto věci převzít, vyloučí je soud ze soupisu. Usnesení o tom
doručí oprávněnému i povinnému.
(5) Věci, které byly pravomocně vyloučeny ze soupisu, se vrátí povinnému.
Odmítne-li povinný tyto věci převzít nebo jeho pobyt není znám, postupuje soud přiměřeně
podle § 301 zákona o zvláštních řízeních soudních; lhůty činí 1 rok a počínají běžet
ode dne právní moci usnesení o vyloučení věci z výkonu. Stane-li se však věc v průběhu
času zjevně bezcennou, postupuje soud podle § 341 odst. 4.
§ 330a
(1) Dražbu lze provést i elektronicky s využitím internetu.
(2) V dražební vyhlášce soud stanoví
a) způsob registrace dražitelů a způsob, jakým jsou dražitelé povinni
sdělit svoje jméno, příjmení, adresu místa trvalého pobytu, rodné číslo, a nebylo-li
přiděleno, datum narození,
b) způsob informování o postupu při dražbě nebo odkaz na internetové
stránky, na kterých je tento postup zveřejněn,
c) adresu internetové stránky, na které se dražba bude konat a kde
může veřejnost dražbu sledovat,
d) datum a čas zahájení a ukončení dražby, během kterého lze zvyšovat
podání,
e) způsob a lhůtu, ve které je vydražitel povinen zaplatit nejvyšší
podání; lhůta pro zaplacení nebo doplacení nejvyššího podání nesmí být delší než
10 dnů od udělení příklepu,
f) informaci o tom, kdy a kde po doplacení nejvyššího podání lze
vydražené věci převzít,
g) termín přihlášení pohledávek,
h) termín uplatnění předkupního práva nebo výhrady zpětné koupě a
způsob sdělení rozhodnutí, zda jsou předkupní právo nebo výhrada zpětné koupě prokázány,
i) způsob zveřejnění informace o příklepu.
(3) Učinilo-li více dražitelů stejné nejvyšší podání, udělí soud příklep
nejprve tomu dražiteli, kterému svědčí předkupní právo nebo výhrada zpětné koupě.
Není-li příklep takto udělen, udělí jej dražiteli, který podání učinil jako první.
Ustanovení § 329 odst. 3 se nepoužije.
(4) Pro dražbu provedenou elektronicky platí obdobně ustanovení § 328b
až 330.
§ 331
(1) Byl-li výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí nařízen jen pro jednu
pohledávku a nepřihlásil-li se včas další oprávněný anebo věřitel [§ 328b odst. 4
písm. g)], soud po srážce nákladů prodeje, případně po odečtení daně z přidané hodnoty,
je-li povinný plátcem daně z přidané hodnoty a sloužila-li vydražená věc jeho podnikatelské
činnosti, vyplatí oprávněnému dosažený výtěžek.
(2) Byl-li výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí nařízen třeba postupně
pro několik pohledávek anebo přihlásil-li se včas další oprávněný nebo věřitel, vyplatí
soud po srážce nákladů prodeje, případně po odečtení daně z přidané hodnoty, je-li
povinný plátcem daně z přidané hodnoty a sloužila-li vydražená věc jeho podnikatelské
činnosti, každému z oprávněných nebo věřitelů výtěžek podle pořadí.
(3) Zjistí-li soud z evidence osob nebo majetku, že zpeněžená movitá
věc je zajištěna podle trestního řádu a převyšuje-li dosažený výtěžek pohledávku,
pro kterou byl výkon rozhodnutí nařízen, informuje soud o této skutečnosti orgán
činný v trestním řízení, který o zajištění rozhodl. Nesdělí-li orgán činný v trestním
řízení do 30 dnů soudu, že se zajištění vztahuje i na zbytek výtěžku, vyplatí se
zbytek výtěžku povinnému.
(4) Převyšuje-li dosažený výtěžek pohledávku, pro kterou byl výkon rozhodnutí
nařízen, a nepostupuje-li soud podle odstavce 3, vyplatí se zbytek výtěžku povinnému.
(5) Jestliže povinný odmítne zbytek výtěžku převzít nebo jeho pobyt není
znám, postupuje soud přiměřeně podle § 301 zákona o zvláštních řízeních soudních;
lhůta podle § 301 odst. 1 zákona o zvláštních řízeních soudních počíná běžet ode
dne, kdy povinný odmítl zbytek výtěžku převzít nebo kdy se zbytek výtěžku soudu vrátil
jako nedoručitelný.
§ 331a
(1) Byla-li prodána movitá věc, která byla převedena k zajištění dluhu
povinného ve prospěch jeho věřitele, zastavena, nebo zadržena soud vyplatí výtěžek
zpeněžení věci nejprve věřiteli, jehož pohledávka byla zajištěna zadržovacím právem.
Při výplatě výtěžku zástavnímu věřiteli, věřiteli, jehož pohledávka byla zajištěna
zajišťovacím převodem práva, a oprávněnému, v jehož prospěch byla věc sepsána, dalšímu
oprávněnému a dalšímu věřiteli se postupuje podle pořadí.
(2) U movitých věcí, které byly samostatně zastaveny (vespolným zástavním
právem) pro více pohledávek, se postupuje přiměřeně podle § 337d.
§ 332
(1) Pořadí, v jakém soud provádí výplatu jednotlivých pohledávek, se
řídí dnem, kdy došel soudu návrh na nařízení výkonu rozhodnutí pro jednotlivé pohledávky
anebo přihláška dalšího oprávněného či dalšího věřitele [§ 328b odst. 4 písm. g)].
Vymáhá-li oprávněný, další oprávněný nebo další věřitel pohledávku náhrady škody
nebo nemajetkové újmy způsobené trestným činem nebo pohledávku z bezdůvodného obohacení
získaného trestným činem, byla-li movitá věc zajištěna v trestním řízení o tomto
trestném činu a byly-li návrh nebo přihláška podány v době, kdy zajištění podle trestního
řádu trvá, řídí se pořadí dnem právní moci rozhodnutí o zajištění movité věci podle
trestního řádu.
(2) Pro pořadí zástavního práva a zajišťovacího převodu práva je rozhodující
den jejich vzniku.
(3) Má-li několik pohledávek stejné pořadí a výtěžek prodeje nestačí
k jejich úplnému uspokojení, uspokojí se tyto pohledávky poměrně. Bez ohledu na pořadí
se uspokojí přednostně pohledávky, u nichž to stanoví zvláštní předpis. Je-li dalším
věřitelem osoba oprávněná z pohledávky náhrady újmy na zdraví způsobené trestným
činem, uspokojí se její pohledávka bez ohledu na pořadí před pohledávkami dalších
věřitelů.
Hotové peníze a cenné papíry či listiny představující právo na splacení
dlužné částky
§ 333
(1) Nalezne-li se při výkonu rozhodnutí vyšší částka peněz v měně České
republiky, než která je podle § 322 odst. 2 písm. f) z výkonu rozhodnutí vyloučena,
naloží se s částkou podléhající výkonu rozhodnutí jako s výtěžkem prodeje (§ 331,
332).
(2) Naleznou-li se při výkonu rozhodnutí světově obchodovatelné zlato
nebo peněžní prostředky v cizí měně, provede se jejich prodej nebo směna na měnu
České republiky podle zvláštních předpisů90). Dosažený výtěžek rozvrhne a vyplatí
podle § 331 a 332.
§ 334
(1) Jde-li o cenné papíry nebo zaknihované cenné papíry či listiny představující
právo na splacení dlužné částky, soud podle jejich povahy a stanoviska oprávněného
buď vyzve toho, kdo má plnit, aby odpovídající plnění odevzdal soudu, nebo se postará
o zpeněžení.
(2) Vyzve-li soud toho, kdo má podle cenného papíru, zaknihovaného cenného
papíru nebo listiny plnit, aby odpovídající plnění odevzdal soudu, postupuje přiměřeně
podle ustanovení o výkonu rozhodnutí přikázáním pohledávky, přičemž jednání potřebná
k uplatnění práva, která přísluší podle zvláštních předpisů povinnému jako osobě
oprávněné z cenných papírů nebo jiných listin anebo zaknihovaných cenných papírů,
provádí místo povinného vykonavatel. Se získanou částkou se naloží jako s výtěžkem
prodeje (§ 331 až 332).
§ 334a
(1) Pokud nebyly sepsané cenné papíry nebo zaknihované cenné papíry zpeněženy
postupem podle § 334 odst. 1, soud sepsané cenné papíry nebo zaknihované cenné papíry
zpeněží pomocí obchodníka s cennými papíry nebo zahraniční osoby poskytující investiční
služby v České republice91). Soud má přitom všechna práva, která jinak přísluší povinnému
jako majiteli cenného papíru.
(2) Se získanou částkou se naloží jako s výtěžkem prodeje (§ 331 až 332).
Prodej nemovitých věcí
§ 335
(1) Výkon rozhodnutí prodejem nemovitých věcí může být nařízen, jen když
oprávněný označí nemovitou věc, jejíž prodej navrhuje, a jestliže listinami vydanými
nebo ověřenými státními orgány, popřípadě též veřejnými listinami notáře76) doloží,
že nemovitá věc je ve vlastnictví povinného. O tom, že byl podán návrh na nařízení
výkonu rozhodnutí prodejem nemovitých věcí, soud vyrozumí příslušný katastrální úřad.
(2) Návrh dalšího oprávněného na nařízení výkonu rozhodnutí prodejem
téže nemovité věci podaný u příslušného soudu dříve, než soud pravomocně rozhodl
o nařízení výkonu rozhodnutí, se považuje za přistoupení k řízení, a to ode dne podání
návrhu. Návrh dalšího oprávněného, který byl podán u nepříslušného soudu, soud postoupí
bez rozhodnutí příslušnému soudu; v takovém případě se návrh považuje za přistoupení
k řízení ode dne, kdy návrh došel příslušnému soudu. Další oprávněný musí přijmout
stav řízení, v němž je při jeho přistoupení.
(3) Oprávněný může vzít zpět svůj návrh až do právní moci usnesení o
nařízení výkonu rozhodnutí. Soud však řízení zastaví jen tehdy, souhlasí-li s tím
všichni oprávnění, kteří přistoupili do řízení.
§ 335a
(1) Pro nařízení výkonu rozhodnutí prodejem nemovitých věcí je rozhodující
stav v době zahájení řízení.
(2) Nařízení výkonu rozhodnutí se vztahuje na nemovitou věc se všemi
jejími součástmi a příslušenstvím; to platí i o movitých věcech, které jsou příslušenstvím
nemovité věci. Výkon rozhodnutí prodejem nemovité věci, k jejímuž využití slouží
věc v přídatném spoluvlastnictví, se vztahuje i na podíl na této věci v přídatném
spoluvlastnictví.
§ 335b
(1) V usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí soud povinnému, a týká-li
se nařízení výkonu rozhodnutí nemovité věci ve společném jmění manželů, i manželovi
povinného
a) zakáže, aby po doručení usnesení nemovitou věc převedl na někoho
jiného nebo ji zatížil;
b) uloží, aby soudu do 15 dnů od doručení usnesení oznámil, zda a
kdo má k nemovité věci předkupní právo, výhradu zpětné koupě, právo odpovídající
věcnému břemeni, výměnek nebo nájemní či pachtovní právo, jde-li o práva nezapsaná
v katastru nemovitostí, s poučením, že při neoznámení povinný, případně i jeho manžel
odpovídá za škodu tím způsobenou;
c) uloží, aby soudu do 15 dnů od doručení usnesení oznámil, zda nemovitou
věc nabyl jako substituční jmění, a pokud jde o takovou nemovitou věc, zda má právo
s ní volně nakládat a zda jsou výkonem rozhodnutí vymáhány zůstavitelovy dluhy nebo
dluhy související s nutnou správou věcí nabytých jako substituční jmění, a doložil
tyto skutečnosti listinami vydanými nebo ověřenými státními orgány, popřípadě též
veřejnými listinami notáře;
d) zakáže, aby po doručení usnesení odmítl nemovitou věc, pokud ji
koupil na zkoušku nebo aby se vzdal práva domáhat se náhrady škody vzniklé na pozemku.
(2) Práva podle odstavce 1 písm. b), která jsou zapsána do katastru nemovitostí,
soud zjistí z katastru nemovitostí, a je-li to možné, tak prostřednictvím dálkového
přístupu.
(3) Usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí doručí soud oprávněnému, těm,
kdo přistoupili do řízení jako další oprávnění, povinnému, manželu povinného a příslušnému
katastrálnímu úřadu. Doloží-li povinný, že nemovitou věc nabyl jako substituční jmění,
a nedoloží-li další skutečnosti podle odstavce 1 písm. c) nebo nevyjdou-li tyto skutečnosti
najevo jinak, soud výkon rozhodnutí zastaví.
(4) Týká-li se výkon rozhodnutí nemovité věci nezapsané v katastru nemovitostí,
soud v usnesení uvede její obvyklé pojmenování nebo určení, případně další údaje
týkající se nemovité věci.
(5) Po právní moci soud doručí usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí
osobám, o nichž je mu známo, že mají k nemovité věci předkupní právo, výhradu zpětné
koupě, věcné právo, výměnek nebo nájemní či pachtovní právo, finančnímu úřadu a obecnímu
úřadu, v jejichž obvodu je nemovitá věc a v jejichž obvodu má povinný své bydliště
(sídlo), a vyvěsí je na úřední desce soudu. O tom, že usnesení nabylo právní moci,
soud vyrozumí příslušný katastrální úřad.
(6) Byl-li výkon rozhodnutí zastaven, soud o tom vyrozumí po právní moci
usnesení příslušný katastrální úřad.
§ 336
(1) Po právní moci usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí soud ustanoví
znalce, kterému uloží, aby ocenil nemovitou věc a její příslušenství cenou obvyklou.
(2) Je-li to potřebné, provede soud ohledání nemovité věci a jejího příslušenství.
O době a místě ohledání soud uvědomí oprávněného, ty, kdo přistoupili do řízení jako
další oprávnění, povinného a znalce. Povinný, popřípadě i další osoby, jsou povinni
umožnit prohlídku nemovité věci a jejího příslušenství, potřebnou k provedení ocenění.
(3) Neumožní-li povinný prohlídku nemovité věci a nelze-li bez ohledání
cenu určit, je soud oprávněn zjednat si do nemovité věci povinného přístup.
(4) Jestliže nemovitá věc a její příslušenství byly dříve oceněny způsobem
uvedeným v odstavcích 1 a 2 a jestliže se nezměnily okolnosti rozhodující pro ocenění,
může soud od nového ocenění upustit.
§ 336a
(1) Podle výsledků ocenění a ohledání provedeného podle § 336 určí
soud
a) nemovitou věc, které se výkon týká,
b) příslušenství nemovité věci, kterého se výkon týká,
c) výslednou cenu nemovité věci a jejího příslušenství, kterého se
výkon týká,
d) soudu oznámená nebo jinak známá věcná břemena, výměnky a nájemní,
pachtovní či předkupní práva, která prodejem v dražbě nezaniknou.
(2) Soud zároveň může rozhodnout o zániku nájemního či pachtovního
práva, výměnku nebo práva odpovídajícího věcnému břemeni, jestliže
a) je nájemné či pachtovné, případně poměrná část výnosu z věci zcela
nepřiměřená nájemnému či pachtovnému, případně poměrné části výnosu z věci v místě
a čase obvyklé nebo je-li věcné břemeno či výměnek zcela nepřiměřený výhodě oprávněného,
a
b) toto právo výrazně omezuje možnost prodat nemovitou věc v dražbě.
(3) Usnesení soud doručí oprávněnému, těm, kdo do řízení přistoupili
jako další oprávnění, povinnému a osobám, o jejichž právech a povinnostech soud rozhodl
podle odstavce 2. Jednání není třeba nařizovat.
(4) Soud změní usnesení o ceně, nebyla-li vydána dražební vyhláška, pokud
se výrazně změnily okolnosti rozhodné pro ocenění nemovité věci a jejího příslušenství.
§ 336b
(1) Výkon rozhodnutí se provede dražbou, kterou soud nařídí po právní
moci usnesení podle § 336a.
(2) V dražební vyhlášce soud uvede
a) datum, čas a místo dražebního jednání (§ 336d),
b) označení nemovité věci a jejího příslušenství [§ 336a odst. 1
písm. a) a b)],
c) pořadové číslo dražebního jednání,
d) výslednou cenu [§ 336a odst. 1 písm. c)],
e) výši nejnižšího podání (§ 336e odst. 1),
f) výši jistoty a způsob jejího zaplacení (§ 336e odst. 2), nebo
sdělení, že se zaplacení jistoty nevyžaduje,
g) věcná břemena, výměnky a nájemní, pachtovní či předkupní práva,
která prodejem nemovité věci v dražbě nezaniknou [§ 336a odst. 1 písm. d)],
h) předpoklady, za kterých vydražitel může převzít vydraženou nemovitou
věc a za kterých se stane jejím vlastníkem (§ 336l odst. 1 a 2).
(3) V dražební vyhlášce soud vyzve
a) každého, kdo má právo, které nepřipouští dražbu (§ 267), aby je
uplatnil u soudu a aby takové uplatnění práva prokázal nejpozději před zahájením
dražebního jednání, s upozorněním, že jinak k jeho právu nebude při provedení výkonu
rozhodnutí přihlíženo,
b) každého, kdo má k nemovité věci nájemní či pachtovní právo, výměnek
nebo věcné břemeno nezapsané v katastru nemovitostí, které není uvedeno v dražební
vyhlášce, nejde-li o nájemce bytu, výměnkáře, je-li součástí výměnku právo bydlení,
nebo oprávněného z věcného břemene bydlení, aby takové právo soudu oznámil a doložil
ho listinami, jinak takové právo zanikne příklepem nebo v případě zemědělského pachtu
koncem pachtovního roku.
(4) V dražební vyhlášce soud upozorní
a) oprávněného, ty, kdo do řízení přistoupili jako další oprávnění,
a další věřitele povinného, že se mohou domáhat uspokojení jiných vymahatelných pohledávek
nebo pohledávek zajištěných zástavním právem, než pro které byl nařízen výkon rozhodnutí,
jestliže je přihlásí nejpozději do zahájení dražebního jednání a přihláška bude obsahovat
náležitosti podle § 336f odst. 2 a 3, a poučení, že k přihláškám, v nichž výše pohledávky
nebo jejího příslušenství nebude uvedena, se nepřihlíží (§ 336f),
b) oprávněného, ty, kdo do řízení přistoupili jako další oprávnění,
a další věřitele a povinného, že mohou popřít přihlášené pohledávky co do jejich
pravosti, výše, zařazení do skupiny a pořadí, a to nejpozději do 15 dnů ode dne zveřejnění
oznámení podle § 336p odst. 1, nebo v téže lhůtě žádat, aby k rozvržení rozdělované
podstaty bylo nařízeno jednání, a poučí je, že k námitkám a žádosti o jednání učiněným
později se nepřihlíží,
c) dražitele, zda se připouští, aby nejvyšší podání bylo doplaceno
úvěrem se zřízením zástavního práva na vydražené nemovité věci,
d) osoby, které mají k nemovité věci předkupní právo nebo výhradu
zpětné koupě, že ho mohou uplatnit jen v dražbě jako dražitelé a že udělením příklepu
předkupní právo nebo výhrada zpětné koupě zanikají, nejde-li o předkupní právo stavebníka
k pozemku nebo vlastníka pozemku k právu stavby, předkupní právo vlastníka stavby
k pozemku a vlastníka pozemku ke stavbě nebo zákonné předkupní právo, která udělením
příklepu nezanikají,
e) na to, že pozemek, na který se vztahuje nařízení výkonu rozhodnutí,
je zatížen právem stavby, lze-li tuto skutečnost zjistit z veřejného seznamu.
f) osobu odpovědnou za správu domu a pozemku104), jde-li o prodej
jednotky v domě, že se může domáhat uspokojení pohledávky související se správou
domu a pozemku vůči vlastníku jednotky, pokud tato pohledávka byla uplatněna u soudu
žalobou podle části třetí a jestliže ji přihlásí nejpozději do zahájení dražebního
jednání a přihláška bude obsahovat náležitosti podle § 336f odst. 2 a 3, s poučením,
že přihlášky, v nichž výše pohledávky nebo jejího příslušenství nebude uvedena, soud
odmítne.
§ 336c
(1) Dražební vyhlášku soud doručí:
a) oprávněnému, těm, kdo do řízení přistoupili jako další oprávnění,
povinnému, manželu povinného, osobám, o nichž je mu známo, že mají k nemovité věci
předkupní nebo zástavní právo nebo výhradu zpětné koupě, osobám, kterým se doručuje
usnesení podle § 336a, a osobám, které již přihlásily své vymahatelné pohledávky
nebo pohledávky zajištěné zástavním právem za povinným a příslušnými listinami je
prokázaly,
b) finančnímu úřadu a obecnímu úřadu, v jejichž obvodu je nemovitá
věc a v jejichž obvodu má povinný své bydliště (sídlo),
c) těm, kdo vybírají pojistné na sociální zabezpečení, příspěvek na
státní politiku zaměstnanosti a pojistné na veřejné zdravotní pojištění,
d) příslušnému katastrálnímu úřadu,
e) obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností, v jehož obvodu je nemovitá
věc.
(2) Osobám uvedeným v odstavci 1 písm. a) soud dražební vyhlášku doručí
do jejich vlastních rukou.
(3) Soud vyvěsí v den jejího vydání dražební vyhlášku na úřední desce
soudu a požádá obecní úřad, v jehož obvodu je nemovitá věc, aby vyhlášku nebo její
podstatný obsah uveřejnil způsobem v místě obvyklým. Usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí
současně sejme z úřední desky soudu.
(4) V odůvodněných případech může soud dražební vyhlášku nebo její podstatný
obsah uveřejnit v celostátním nebo místním tisku, popřípadě jiným vhodným způsobem.
(5) Proti dražební vyhlášce není odvolání přípustné.
§ 336d
(1) Dražbu lze uskutečnit v místě, kde se nachází nemovitá věc, nebo
u soudu anebo na jiném vhodném místě.
(2) Dražební jednání soud nařídí nejméně 30 dnů po dni vydání dražební
vyhlášky.
§ 336e
(1) Nejnižší podání soud stanoví ve výši dvou třetin výsledné ceny.
(2) Výši jistoty soud stanoví podle okolností případu, nejvýše však v
částce nepřevyšující tři čtvrtiny nejnižšího podání. Jistotu lze zaplatit buď v hotovosti
do pokladny soudu, nepřesahuje-li částku stanovenou jako nejvyšší možnou pro platbu
v hotovosti podle zvláštního právního předpisu, nebo platbou na účet soudu. K platbě
na účet soudu lze přihlédnout jen tehdy, bylo-li před zahájením dražebního jednání
zjištěno, že na účet soudu došla.
(3) Ten, kdo hodlá uplatnit při dražbě své předkupní právo nebo výhradu
zpětné koupě, musí je soudu prokázat nejpozději před zahájením dražebního jednání.
Soud ještě před zahájením vlastní dražby rozhodne, zda předkupní právo nebo výhrada
zpětné koupě jsou prokázány; proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
§ 336f
(1) Věřitel, který má pohledávku zajištěnou zástavním právem k nemovité
věci anebo který má proti povinnému pohledávku přiznanou rozhodnutím, smírem nebo
jiným titulem uvedeným v § 274 (vymahatelnou pohledávku), může ji do řízení přihlásit
nejpozději do zahájení dražebního jednání. Totéž právo má osoba odpovědná za správu
domu a pozemku 104) ohledně pohledávky související se správou domu a pozemku vůči
vlastníku jednotky, pokud tato pohledávka byla uplatněna u soudu žalobou podle části
třetí.
(2) Přihláška musí obsahovat
a) výši pohledávky a jejího příslušenství, jejíhož uspokojení se
věřitel povinného domáhá,
b) vyčíslení pohledávky ke dni konání dražby,
c) údaj o tom, do jaké skupiny pohledávka patří,
d) skutečnosti významné pro pořadí pohledávky.
(3) K přihlášce podle odstavce 2 musí být připojeny listiny prokazující,
že jde o vymahatelnou pohledávku, o pohledávku související se správou domu a pozemku,
která byla uplatněna u soudu žalobou podle části třetí, nebo o pohledávku zajištěnou
zástavním právem, ledaže tyto skutečnosti vyplývají z obsahu spisu.
(4) Opožděné nebo neúplné přihlášky soud usnesením odmítne; proti tomuto
usnesení není odvolání přípustné.
(5) Věřitel je povinen bezodkladně oznámit soudu změny týkající se přihlášky,
ke kterým došlo po jejím doručení soudu. Při neoznámení věřitel odpovídá za škodu
tím způsobenou.
(6) Osoba odpovědná za správu domu a pozemku104) předloží soudu bez zbytečného
odkladu stejnopis rozhodnutí, jímž bylo řízení o zaplacení pohledávky související
se správou domu a pozemku přihlášené podle odstavce 1 pravomocně skončeno, opatřený
potvrzením o jeho vykonatelnosti.
§ 336h
(1) Dražební jednání může řídit jen soudce. Jednotlivé úkony při jednání,
jimiž se nerozhoduje, může na základě pověření soudce provést vykonavatel nebo jiný
zaměstnanec soudu; řídí se přitom pokyny soudce.
(2) Jako dražitel se může jednání zúčastnit pouze ten, kdo zaplatil do
zahájení dražebního jednání jistotu, pokud nebylo v dražební vyhlášce uvedeno, že
se složení jistoty nevyžaduje.
(3) Fyzická osoba může dražit jen osobně nebo prostřednictvím zástupce,
jehož plná moc byla úředně ověřena. Za právnickou osobu, obec, vyšší územně samosprávný
celek nebo stát draží osoby uvedené v § 21, 21a a 21b, které své oprávnění musí prokázat
listinou, jež byla úředně ověřena, nebo jejich zástupce, jehož plná moc byla úředně
ověřena.
(4) Jako dražitelé nesmí vystupovat soudci, zaměstnanci soudů, povinný,
manžel povinného, vydražitel uvedený v § 336m odst. 2 a ti, jimž v nabytí věci brání
zvláštní předpis.
(5) Před zahájením dražby je dražitel povinen prokázat svoji totožnost.
Jméno, příjmení, trvalé bydliště a datum narození soud zaznamená do protokolu o dražbě.
§ 336i
(1) Bylo-li zjištěno, že byla podána žaloba na vyloučení prodávané nemovité
věci z výkonu rozhodnutí (§ 267), soud dražební jednání odročí až do pravomocného
rozhodnutí o žalobě.
(2) Soud zastaví výkon rozhodnutí prodejem nemovité věci, ve které má
povinný místo trvalého pobytu, pokud výše pohledávek oprávněného, těch, kdo do řízení
přistoupili jako další oprávnění, a přihlášených věřitelů povinného k okamžiku zahájení
dražebního jednání nepřesahuje 100 000 Kč bez příslušenství. To neplatí, jedná-li
se o pohledávku výživného, pohledávku za náhradní výživné podle jiného zákona nebo
pohledávku náhrady újmy způsobené poškozenému ublížením na zdraví či trestným činem
nebo by to odporovalo dobrým mravům.
(3) Po zahájení dražebního jednání soudce nejprve
a) rozhodne, zda je prokázáno předkupní právo nebo výhrada zpětné
koupě (§ 336e odst. 3),
b) oznámí, která další věcná břemena, výměnky a nájemní, pachtovní
či předkupní práva neuvedená v dražební vyhlášce na nemovité věci váznou, a zváží,
zda dražební jednání neodročí k rozhodnutí podle § 336a.
(4) Po provedení úkonů podle odstavce 3 soudce vyzve ty, kdo mohou dražit,
aby činili podání.
(5) Dražba se koná, dokud dražitelé činí podání; dražitelé jsou vázáni
svými podáními, dokud soud neudělí příklep. Cena vydražené věci není omezena ustanoveními
cenových předpisů.
§ 336j
(1) Příklep lze udělit tomu, kdo učinil nejvyšší podání a u něhož jsou
splněny další podmínky stanovené zákonem. Učinilo-li více dražitelů stejné nejvyšší
podání, udělí soud příklep nejprve tomu, komu svědčí předkupní právo nebo výhrada
zpětné koupě. Není-li příklep takto udělen, udělí jej dražiteli, který byl určen
losem.
(2) Před udělením příklepu se soudce dotáže vydražitele, zda nejvyšší
podání bude doplácet pomocí úvěru.
(3) V usnesení o příklepu soud
a) stanoví lhůtu k zaplacení nejvyššího podání, která počíná dnem
právní moci příklepu a nesmí být delší než 2 měsíce, nebo
b) uloží vydražiteli, aby do 2 měsíců od nabytí právní moci předložil
smlouvu podle § 336l odst. 4 nebo aby v této lhůtě doplatil nejvyšší podání.
(4) Soud v usnesení o příklepu podle odstavce 3 uloží povinnému, umožňuje-li
to povaha vydražené nemovité věci, aby vydraženou nemovitou věc vyklidil nejpozději
do 15 dnů od nabytí právní moci usnesení nebo doplacení nejvyššího podání, nastalo-li
později, a poučí účastníky o možnosti postupovat podle § 336ja odst. 1 s vyčíslením,
jaký je minimální předražek a do kdy musí být učiněn.
(5) Na nejvyšší podání se započte vydražitelem složená jistota.
(6) Dražitelům, kterým nebyl udělen příklep, se vrátí zaplacená jistota
po skončení dražebního jednání.
§ 336ja
(1) Nejde-li o osoby uvedené v § 336h odst. 4, může každý do 15 dnů ode
dne zveřejnění usnesení o příklepu soudu písemně navrhnout, že vydraženou nemovitou
věc chce nabýt alespoň za částku o čtvrtinu vyšší, než bylo nejvyšší podání (předražek).
Návrh musí obsahovat náležitosti podle § 42 a podpis navrhovatele musí být úředně
ověřen. Návrhy vede soud odděleně a zařadí je do spisu teprve po uplynutí lhůty podle
věty první.
(2) Navrhovatel předražku je povinen ve lhůtě podle odstavce 1 předražek
na účet soudu zaplatit. Ustanovení § 336e odst. 2 platí obdobně. Není-li řádně a
včas předražek zaplacen, soud k návrhu předražku nepřihlíží.
(3) Po uplynutí lhůty podle odstavce 1 vyzve soud vydražitele, aby do
tří dnů oznámil, zda zvyšuje svoje nejvyšší podání na částku nejvyššího předražku.
Poté soud vydá usnesení o předražku, ve kterém usnesení o příklepu zruší a rozhodne
o tom, kdo je předražitelem a za jakou cenu nemovitou věc nabude.
(4) Je-li učiněno více předražků, nemovitou věc nabude ten, kdo učiní
nejvyšší předražek, v případě shodných podání vydražitel, pak ten, kdo podal návrh
jako první, poté se rozhoduje při jednání losem.
(5) V usnesení o předražku soud uloží povinnému, aby vydraženou nemovitou
věc vyklidil nejpozději do 15 dnů od nabytí právní moci usnesení, umožňuje-li to
povaha vydražené nemovité věci. Zvýšil-li vydražitel svoje podání na částku nejvyššího
předražku, stanoví se mu stejná lhůta pro doplacení nejvyššího podání, jaká byla
určena v usnesení o příklepu. Usnesení soud doručí oprávněnému, tomu, kdo do řízení
přistoupil jako další oprávněný, povinnému, vydražiteli a všem, kdo učinili předražek.
(6) Neúspěšným navrhovatelům předražku se zaplacená částka vrátí po právní
moci usnesení o předražku.
(7) Za odvolání proti usnesení o předražku se považuje i odvolání podané
proti usnesení o příklepu.
§ 336k
(1) Usnesení o příklepu soud doručí oprávněnému, tomu, kdo do řízení
přistoupil jako další oprávněný, povinnému a vydražiteli. Usnesení o příklepu se
vyvěsí po dobu 15 dnů na úřední desce soudu společně s výzvou pro přihlášené věřitele,
aby do 15 dnů od jejího vyvěšení vyčíslili svoje pohledávky ke dni konání dražby.
V usnesení vyvěšeném na úřední desce soudu se neuvádějí údaje, podle nichž je možno
identifikovat vydražitele.
(2) Proti usnesení o udělení příklepu mohou podat odvolání jen osoby
uvedené v odstavci 1 větě první.
(3) Do 15 dnů ode dne dražebního jednání mohou podat odvolání též
a) osoby uvedené v § 336c odst. 1 písm. a), kterým nebyla doručena
dražební vyhláška, jestliže se z tohoto důvodu nezúčastnily dražebního jednání,
b) dražitelé, kteří se zúčastnili dražebního jednání, jestliže mají
za to, že průběhem dražby byli zkráceni na svých právech.
(4) Odvolací soud usnesení o příklepu změní tak, že se příklep neuděluje,
jestliže v řízení došlo k takovým vadám, že se odvolatel nemohl zúčastnit dražby,
nebo jestliže byl příklep udělen proto, že při nařízení dražebního jednání nebo při
provedení dražby došlo k porušení zákona. Ze stejných důvodů změní odvolací soud
i usnesení o předražku. Ustanovení § 219a se nepoužije.
(5) Usnesení odvolacího soudu se doručí osobám uvedeným v odstavcích
1 a 2 nebo osobám uvedeným v § 336ja odst. 5. Bylo-li usnesení o příklepu nebo o
předražku odvolacím soudem změněno, nařídí soud prvního stupně nové dražební jednání.
§ 336l
(1) Vydražitel je oprávněn převzít vydraženou nemovitou věc s příslušenstvím
dnem následujícím po doplacení nejvyššího podání, nejdříve však po uplynutí lhůty
podle § 336ja odst. 1; byl-li však podán takový návrh, nemovitou věc s příslušenstvím
lze převzít dnem následujícím po dni, kdy bylo předražiteli doručeno usnesení o předražku.
(2) Vydražitel se stává vlastníkem vydražené nemovité věci s příslušenstvím,
nabylo-li usnesení o příklepu právní moci a zaplatil-li nejvyšší podání, a to ke
dni vydání usnesení o příklepu. Předražitel se stává vlastníkem nemovité věci s příslušenstvím,
nabylo-li usnesení o předražku právní moci a předražek byl zaplacen, a to ke dni
jeho vydání.
(3) Nejvyšší podání nebo předražek lze zaplatit buď v hotovosti do pokladny
soudu, nepřesahuje-li částku stanovenou jako nejvyšší možnou pro platbu v hotovosti
podle zvláštního právního předpisu, nebo platbou na účet soudu. Od povinnosti zaplatit
nejvyšší podání je vydražitel osvobozen nejvýše do výše dvou třetin nejvyššího podání,
pokud lze důvodně předpokládat, že v takové výši dojde k uspokojení jeho přihlášené
pohledávky v rozvrhu.
(4) Soud zřídí zástavní právo na vydražené nemovité věci ve prospěch
věřitele ze smlouvy o úvěru, jestliže vydražitel předloží soudu smlouvu o úvěru,
ve které
a) úvěr bude účelově vázán jen pro zaplacení nejvyššího podání,
b) úvěr bude vyplacen soudu, a to ve lhůtě nejpozději 2 měsíců po
uplynutí lhůty podle § 336j odst. 3 písm. b),
c) úvěr byl poskytnut věřitelem, který může na území České republiky
vykonávat činnost podle zákona o bankách.
Soud zástavní právo zruší, uplyne-li lhůta pro doplacení nejvyššího
podání marně. Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné a doručuje se jen vydražiteli.
(5) Dnem, kterým se stal vydražitel nebo předražitel vlastníkem vydražené
nemovité věci, zanikají
a) právo odpovídající věcnému břemeni, výměnek, nájemní právo nebo
pachtovní právo, nejde-li o věcné břemeno bydlení, výměnek, jehož součástí je právo
bydlení nebo nájem bytu, neuvedená v dražební vyhlášce nebo neoznámená soudem po
zahájení dražebního jednání,
b) výhrada zpětné koupě a předkupní právo k vydražené nemovité věci,
s výjimkou předkupního práva stavebníka k pozemku nebo vlastníka pozemku k právu
stavby, předkupního práva vlastníka stavby k pozemku nebo vlastníka pozemku ke stavbě
a zákonného předkupního práva,
c) výhrada zpětného prodeje, zákaz zcizení nebo zatížení, výhrada
lepšího kupce, ujednání o koupi na zkoušku, vzdání se práva na náhradu škody na pozemku,
budoucí zástavní právo a budoucí výměnek. Zemědělský pacht neuvedený v dražební vyhlášce
nebo neoznámený soudem po zahájení dražebního jednání zaniká koncem pachtovního roku.
Soud potvrdí, která věcná nebo jiná práva zapsaná v katastru nemovitostí váznoucí
na nemovité věci zanikla a která působí proti vydražiteli nebo předražiteli.
(6) Vydražitel nebo předražitel, který se nestal vlastníkem vydražené
nemovité věci, je povinen vrátit ji povinnému, vydat mu plody a užitky a nahradit
újmu, kterou mu způsobil při hospodaření s nemovitou věcí a jejím příslušenstvím.
(7) Na základě pravomocného usnesení o příklepu nebo pravomocného usnesení
o předražku může vydražitel nebo předražitel podat návrh na výkon rozhodnutí vyklizením
nebo odebráním nemovité věci.
§ 336m
(1) Nebylo-li při dražbě učiněno ani nejnižší podání, soud dražební jednání
skončí. Další dražební jednání soud nařídí na návrh oprávněného nebo toho, kdo do
řízení přistoupil jako další oprávněný, který lze podat nejdříve po uplynutí 3 měsíců
od bezúspěšné dražby; nebyl-li návrh podán do 1 roku, soud výkon rozhodnutí zastaví.
(2) Nezaplatil-li vydražitel nejvyšší podání ani v dodatečné lhůtě, kterou
mu soud usnesením určil a která nesmí být delší než jeden měsíc, usnesení o příklepu
se marným uplynutím dodatečné lhůty zrušuje a soud nařídí další dražební jednání.
To nařídí soud i tehdy, jestliže vydražitel nepředložil smlouvu o úvěru, nejvyšší
podání nebylo doplaceno ve lhůtě uvedené v § 336l odst. 4, nebo nezaplatil ve stanovené
lhůtě předražek.
(3) Při druhém dražebním jednání podle odstavců 1 a 2 se nejnižší podání
stanoví ve výši 50 % výsledné ceny (§ 336a odst. 1); ve třetím dražebním jednání
činí 40 % výsledné ceny, ve čtvrtém 30 % a v pátém dražebním jednání 25 % výsledné
ceny. Nepodaří-li se nemovitou věc prodat ani poté, soud řízení zastaví.
(4) O nařízení a provedení dalších dražeb platí obdobně ustanovení §
336b odst. 2 a § 336b odst. 4
písm. c), § 336c s výjimkou odstavce 1 písm. b) a c), § 336d, § 336e odst. 2, § 336h,
§ 336i odst. 4 a 5, § 336j až 336l, § 336n a 336o.
§ 336n
(1) Vydražitel uvedený v § 336m odst. 2 je povinen nahradit náklady,
které státu a účastníkům vznikly v souvislosti s dalším dražebním jednáním, škodu,
která vznikla tím, že nezaplatil nejvyšší podání, a, bylo-li při dalším dražebním
jednání dosaženo nižší nejvyšší podání, rozdíl na nejvyšším podání. Na tyto dluhy
se započítá jistota složená vydražitelem; převyšuje-li jistota tyto dluhy, zbývající
část se vrátí vydražiteli.
(2) O dluzích podle odstavce 1 rozhodne soud po jednání usnesením.
(3) Nepostačuje-li k úhradě dluhů podle odstavce 1 složená jistota, podá
vykonavatel podle vykonatelného usnesení uvedeného v odstavci 2 k vymožení potřebných
částek návrh na nařízení výkonu rozhodnutí proti vydražiteli.
(4) Částky připadající na náhradu nákladů soud vyplatí státu nebo účastníkům,
kterým byly přiznány. Ostatní náhrady připadají do rozdělované podstaty.
§ 336o
(1) Dražbu lze provést i elektronicky s využitím internetu.
(2) V dražební vyhlášce soud stanoví
a) způsob registrace dražitelů a způsob, jakým jsou dražitelé povinni
sdělit svoje jméno, příjmení, bydliště, rodné číslo, a nebylo-li přiděleno, datum
narození,
b) způsob informování o postupu při dražbě nebo odkaz na internetové
stránky, na kterých je tento postup zveřejněn,
c) adresu internetové stránky, na které se dražba bude konat a kde
může veřejnost dražbu sledovat,
d) datum a čas zahájení a ukončení dražby, během kterého lze zvyšovat
podání,
e) termín, do kterého vydražitel musí sdělit, zda bude nejvyšší podání
platit úvěrem se zřízením zástavního práva k vydražené nemovité věci,
f) termín přihlášení pohledávek,
g) termín prokázání podání vylučovací žaloby,
h) termín uplatnění předkupního práva nebo výhrady zpětné koupě a
způsob sdělení rozhodnutí, zda jsou předkupní právo nebo výhrada zpětné koupě prokázány.
(3) Učinilo-li více dražitelů stejné nejvyšší podání, udělí soud příklep
nejprve tomu dražiteli, kterému svědčí předkupní právo nebo výhrada zpětné koupě.
Není-li příklep takto udělen, udělí jej dražiteli, který podání učinil jako první.
Ustanovení § 336j odst. 1 věty druhé se nepoužije.
(4) Pro dražbu provedenou elektronicky platí obdobně ustanovení § 336b
až 336n.
§ 336p
(1) Nejpozději do 7 dnů ode dne konání první dražby soud na úřední desce
zveřejní i oznámení o přihlášených pohledávkách, o nichž soud rozhodne v rozvrhu,
včetně sdělení věřitele o jejich zařazení do skupiny a pořadí v této skupině. V oznámení
dále uvede přihlášky, které byly odmítnuty, a důvod, pro který se tak stalo. V oznámení
poučí přihlášené věřitele podle § 336b odst. 4 písm. b) a o povinnosti podle § 336f
odst. 5.
(2) Jestliže soud do zveřejnění oznámení doposud nerozhodl o některé
přihlášce podle § 336f odst. 4, uvede tuto skutečnost v oznámení samostatně. Nebude-li
přihláška pohledávky poté odmítnuta, zašle soud oprávněnému, povinnému a všem přihlášeným
věřitelům, o jejichž pohledávkách soud rozhodne v rozvrhu, dodatečné oznámení o projednání
takové pohledávky, a poučí je, že nejpozději do 15 dnů ode dne doručení oznámení
mohou pohledávku popřít co do její pravosti, výše, zařazení do skupiny a pořadí nebo
požádat, aby k rozvržení rozdělované podstaty bylo nařízeno jednání, s tím, že k
námitkám nebo žádosti o jednání učiněným později se nepřihlíží.
§ 336q
(1) Požádá-li o to alespoň jeden věřitel, případně oprávněný nebo povinný,
podle § 336b odst. 4 písm. b) nebo § 336p odst. 2, nařídí soud po právní moci usnesení
o příklepu, zaplacení nejvyššího podání nebo předražku vydražitelem, právní moci
usnesení o předražku a uplynutí lhůty podle § 336p jednání o rozvrhu rozdělované
podstaty.
(2) Soud provede jednání o rozvrhu rozdělované podstaty a rozhodne o
jejím rozdělení rovněž na návrh správce daně. Rozdělení podstaty provede správce
daně, který návrh podal, po právní moci rozhodnutí vydaného soudem.
(3) K jednání soud předvolá účastníky rozvrhu, kterými jsou oprávněný,
ten, kdo do řízení přistoupil jako další oprávněný, povinný a osoby, které podaly
přihlášku, ledaže by jejich přihláška byla odmítnuta (§ 336f odst. 3).
(4) Předvolání k rozvrhovému jednání se rovněž vyvěsí na úřední desce
soudu.
(5) Pokud pohledávka související se správou domu a pozemku vůči vlastníku
jednotky není při vydání rozvrhového usnesení vykonatelná, rozhodne o této pohledávce
a o částce na ni připadající soud tak, že bude projednána dodatečně, jestliže na
ni připadá alespoň zčásti úhrada z rozdělované podstaty; jestliže však v již pravomocně
skončeném řízení o zaplacení této pohledávky nebylo přiznáno právo na její zaplacení,
rozhodne o ní soud v rozvrhovém usnesení tak, že nárok v přihlášeném rozsahu zanikl.
Rozhodne-li soud podle věty první, nerozhoduje zároveň o pohledávce související se
správou domu a pozemku vůči vlastníku jednotky podle § 337e odst. 1 ani nevyzývá
ostatní věřitele podle § 337e odst. 2.
§ 337
(1) Není-li nařízeno jednání o rozvrhu podle § 336q odst. 1, soud rozvrhne
rozdělovanou podstatu podle § 337c.
(2) Ustanovení § 336q odst. 2 a 5 se použije obdobně.
(3) Účastníky rozvrhu jsou oprávněný, ten, kdo do řízení přistoupil jako
další oprávněný, povinný a osoby, které podaly přihlášku, ledaže by jejich přihláška
byla odmítnuta (§ 336f odst. 4).
§ 337a
Rozdělovanou podstatu tvoří nejvyšší podání a úroky z něho, popřípadě
náhrady, které do podstaty připadají podle § 336n odst. 4, a na tyto náhrady započítaná
jistota vydražitele uvedeného v § 336m odst. 2, případně po odečtení daně z přidané
hodnoty, je-li povinný plátcem daně z přidané hodnoty a sloužila-li vydražená věc
jeho podnikatelské činnosti.
§ 337c
(1) Z rozdělované podstaty se uspokojují postupně podle těchto skupin:
a) pohledávky nákladů vzniklých státu v tomto řízení,
b) pohledávky související se správou domu a pozemku vůči vlastníku
jednotky, a to do výše jedné desetiny výtěžku z prodeje jednotky,
c) pohledávky z hypotečních úvěrů sloužící ke krytí dluhů z hypotečních
zástavních listů v oběhu,
d) pohledávka oprávněného, pohledávka toho, kdo do řízení přistoupil
jako další oprávněný, a pohledávky zajištěné zástavním právem nebo zajišťovacím převodem
práva,
e) pohledávky nedoplatků výživného,
f) pohledávky daní a poplatků, pojistného na veřejné zdravotní pojištění
a pojistného na sociální zabezpečení, pohledávky za náhradní výživné podle jiného
zákona,
g) pohledávky náhrady újmy na zdraví způsobené trestným činem,
h) ostatní pohledávky.
(2) Nelze-li plně uspokojit všechny pohledávky patřící do téže skupiny,
uspokojí se podle pořadí; pohledávky patřící do téže skupiny, které mají stejné pořadí,
se uspokojí poměrně.
(3) Nesplatné pohledávky zajištěné zástavním právem se považují při rozvrhu
za splatné.
(4) Úroky nebo úroky z prodlení za poslední tři roky před rozvrhovým
jednáním, jakož i náhrada nákladů řízení se uspokojují v pořadí jistiny. Nestačí-li
rozdělovaná podstata, uhradí se před jistinou.
(5) Pro pořadí je rozhodující
a) u pohledávky oprávněného den, kdy k soudu výkonu došel jeho návrh
na nařízení výkonu rozhodnutí,
b) u pohledávky toho, jenž do řízení přistoupil jako další oprávněný,
den, který se považuje za přistoupení k řízení,
c) u přihlášené pohledávky den, kdy k soudu došla přihláška,
d) u pohledávky zajištěné zástavním právem den vzniku zástavního
práva,
e) u pohledávky oprávněného, toho, jenž do řízení přistoupil jako
další oprávněný, nebo přihlášené pohledávky náhrady škody nebo nemajetkové újmy způsobené
trestným činem nebo z bezdůvodného obohacení získaného trestným činem, byla-li nemovitá
věc zajištěna v trestním řízení o tomto trestném činu a byly-li návrh nebo přihláška
podány v době, kdy zajištění podle trestního řádu trvá, den právní moci rozhodnutí
o zajištění nemovité věci podle trestního řádu.
Pořadí pohledávky se stanoví podle toho hlediska, které je pro ni
výhodnější.
(6) Zjistí-li soud z katastru nemovitostí, že zpeněžená nemovitá věc
je zajištěna podle trestního řádu a převyšuje-li dosažený výtěžek všechny pohledávky,
které byly v rozvrhu uspokojeny, informuje soud o této skutečnosti orgán činný v
trestním řízení, který o zajištění rozhodl. Nesdělí-li orgán činný v trestním řízení
do 30 dnů soudu, že se zajištění vztahuje i na zbytek výtěžku, vyplatí se zbytek
výtěžku povinnému.
(7) Nepostupuje-li soud podle odstavce 6, vyplatí se po úhradě všech
pohledávek, které mají být uspokojeny, zbytek rozdělované podstaty povinnému.
§ 337d
(1) Byly-li v dražbě prodány všechny nemovité věci, na kterých váznou
pohledávky zajištěné zástavním právem pro tutéž pohledávku (dále jen "vespolné zástavní
právo"), uhradí se takové pohledávky při rozvrhu jednotlivých rozdělovaných podstat
poměrně podle zbytků rozdělovaných podstat, které zbývají u každé jednotlivé nemovité
věci po uhrazení předcházejících nároků. Žádá-li věřitel uspokojení v jiném poměru,
přikáže se osobám, které by v důsledku toho obdržely z rozdělované podstaty méně,
částka, která by připadla na takovou pohledávku až do výše schodku z jednotlivých
rozdělovaných podstat.
(2) Nebyly-li v dražbě prodány všechny nemovité věci, na nichž váznou
pohledávky zajištěné vespolným zástavním právem, použije se za základ výpočtu úhrady
hodnota všech nemovitých věcí zjištěná podle zvláštního předpisu.92) Částky, o které
by byli věřitelé s pozdějším pořadím zkráceni tím, že věřitel pohledávky zajištěné
vespolným zástavním právem dostal více, než kolik by na něj připadlo z výtěžku prodané
nemovité věci, zajistí se na jejich návrh zástavním právem na neprodaných nemovitých
věcech v pořadí, které příslušelo uspokojenému věřiteli.
(3) Ustanovení odstavců 1 a 2 se použije přiměřeně i na pohledávky,
které zatěžují podíly několika spoluvlastníků téže nemovité věci.
§ 337e
(1) V rozvrhovém usnesení soud rozhodne též o pohledávkách, které byly
popřeny co do pravosti, výše, zařazení do skupiny nebo pořadí, jestliže lze o nich
rozhodnout bez provádění důkazů; to neplatí u pohledávek, na které ani zčásti podle
skupin nebo podle pořadí nepřipadá úhrada z rozdělované podstaty.
(2) Ostatní věřitele soud vyzve, aby do 30 dnů od právní moci rozvrhového
usnesení podali návrh podle § 267a odst. 1, jestliže na sporné pohledávky připadá
alespoň zčásti úhrada z rozdělované podstaty; o částce připadající na sporné pohledávky
rozhodne soud tak, že bude projednána dodatečně.
(3) K námitkám, které nebyly včas uplatněny podle odstavce 2, se nepřihlíží;
o tomto následku musí být poučeni všichni, kdo byli vyzváni podat návrh podle § 267a
odst. 1.
(4) V návrhu podle § 267a odst. 1 nemohou být uplatněny nové skutečnosti.
§ 337f
(1) Po právní moci rozhodnutí o návrhu podle § 267a odst. 1 nebo po vykonatelnosti
rozhodnutí v řízení o zaplacení pohledávky související se správou domu a pozemku
vůči vlastníku jednotky soud pokračuje rozdělením zbytku rozdělované podstaty.
(2) Bylo-li k rozvržení podstaty nařízeno jednání, nařídí soud jednání
i k rozdělení zbytku rozdělované podstaty. K tomuto jednání soud nepředvolá účastníky
rozvrhu, jejichž pohledávky byly podle předchozího rozvrhového usnesení zcela uspokojeny.
Při rozvrhu zbytku rozdělované podstaty se jinak postupuje obdobně podle § 337 odst.
2 a 3, § 337a, 337c a 337d.
(3) Byla-li pohledávka související se správou domu a pozemku vůči vlastníku
jednotky popřena, při rozvrhu zbytku rozdělované podstaty se postupuje obdobně podle
§ 337e.
§ 337g
(1) V rozvrhovém usnesení soud přizná pohledávky jejich věřitelům a uvede,
že přiznané pohledávky po právní moci usnesení vyplatí. U pohledávky vydražitele
uvede, v jakém rozsahu ji vyplatí a v jakém rozsahu ji započte proti nejvyššímu podání.
(2) Soud změní usnesení o rozvrhu, které nenabylo právní moci, pokud
po jeho vydání učinil věřitel oznámení podle § 336f odst. 5.
§ 337h
(1) Dnem právní moci rozvrhového usnesení zanikají zástavní práva váznoucí
na nemovité věci; ustanovení § 336l odst. 4 tím není dotčeno.
(2) Po právní moci rozvrhového usnesení soud vyrozumí příslušný katastrální
úřad, vydražitele nebo předražitele o tom, která zástavní práva váznoucí na nemovité
věci zanikla a která působí proti vydražiteli.
(3) Po vydání usnesení o příklepu nebo usnesení o předražku nelze zastavit
výkon rozhodnutí. Účastníci rozvrhu však mohou pro důvody uvedené v § 268 popřít
pohledávku oprávněného nebo dalšího oprávněného.
Prodej spoluvlastnického podílu
§ 338
(1) Na výkon rozhodnutí prodejem spoluvlastnického podílu se užijí ustanovení
o výkonu rozhodnutí prodejem movitých věcí a nemovitých věcí, nestanoví-li zákon
jinak. Výkon rozhodnutí prodejem movitých nebo nemovitých věcí nelze nařídit pouze
na podíl na nemovité věci v přídatném spoluvlastnictví.
(2) Jde-li o prodej spoluvlastnického podílu k movité věci, soud doručí
spoluvlastníku povinného usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí při provedení soupisu,
popřípadě po soupisu nebo poté, co zjistí, že věc je ve spoluvlastnictví, a oznámí
mu dražební rok. Spoluvlastník povinného je povinen umožnit soupis věci ve spoluvlastnictví;
povinnosti uložené povinnému v § 325b a 326b platí i pro něj. Zúčastní-li se spoluvlastník
povinného dražby a učiní-li s jinými dražiteli stejné nejvyšší podání, udělí se mu
příklep; ustanovení § 329 odst. 2 věty druhé se nepoužije.
(3) Jde-li o prodej spoluvlastnického podílu k nemovité věci, soud doručí
spoluvlastníku povinného pravomocné usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí a dražební
vyhlášku; spoluvlastník povinného může podat za podmínek uvedených v § 336c odst.
5 odvolání proti dražební vyhlášce. Zúčastní-li se spoluvlastník povinného dražby
a učiní-li s jinými dražiteli stejné nejvyšší podání, udělí se mu příklep; ustanovení
§ 336j odst. 1 věty druhé se nepoužije. Spoluvlastník povinného je oprávněn podat
za podmínek uvedených v § 336k odst. 2 větě druhé odvolání proti usnesení o příklepu.
nadpis vypuštěn
Prodej zástavy
§ 338a
(1) Na výkon rozhodnutí prodejem zastavených movitých věcí a nemovitých
věcí se užijí ustanovení o výkonu rozhodnutí prodejem movitých věcí a nemovitých
věcí, nestanoví-li zákon jinak.
(2) Výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí lze nařídit jen prodejem
v rozhodnutí označené zástavy. Má-li zástavu u sebe zástavní věřitel nebo jiná osoba,
které byla podle zástavní smlouvy odevzdána, aby ji opatrovala, jsou tyto osoby povinny
umožnit soupis této věci a její ocenění a věc vydat soudu k dražbě; ustanovení §
325b a 326b pro ně platí obdobně.
(3) Při výkonu rozhodnutí prodejem nemovitých věcí se nepoužijí ustanovení
§ 335 odst. 2 a 3, ledaže jde o návrh dalšího oprávněného z usnesení o nařízení prodeje
zástavy, a ustanovení § 336f, ledaže by věřitel přihlásil pohledávku zajištěnou prodávanou
zástavou.
Hlava šestá
Zřízení soudcovského zástavního práva na nemovitých věcech
§ 338b
(1) Výkon rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva na nemovité
věci může být nařízen, jen když oprávněný přesně označí nemovitou věc, k níž má být
zástavní právo zřízeno, a jestliže listinami vydanými nebo ověřenými státními orgány
nebo notářem76) doloží, že nemovitá věc je ve vlastnictví povinného. O tom, že byl
podán návrh na nařízení výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva
na nemovité věci, soud vyrozumí příslušný katastrální úřad.
(2) Pro nařízení výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva
je rozhodující stav v době zahájení řízení.
(3) V usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí soud uloží povinnému, aby soudu
do 15 dnů od doručení usnesení oznámil, zda nemovitou věc nabyl jako substituční
jmění, a pokud jde o takovou nemovitou věc, zda má právo s ní volně nakládat a zda
jsou výkonem rozhodnutí vymáhány zůstavitelovy dluhy nebo dluhy související s nutnou
správou věcí nabytých jako substituční jmění, a doložil tyto skutečnosti listinami
vydanými nebo ověřenými státními orgány, popřípadě též veřejnými listinami notáře.
Doloží-li povinný, že nemovitou věc nabyl jako substituční jmění, a nedoloží-li další
skutečnosti podle věty první nebo nevyjdou-li tyto skutečnosti najevo jinak, soud
výkon rozhodnutí zastaví.
§ 338c
(1) Nařízení výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva se
vztahuje na nemovitou věc se všemi jejími součástmi a příslušenstvím.
(2) Výkon rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva na nemovité
věci, k jejímuž využití slouží věc v přídatném spoluvlastnictví, se vztahuje i na
podíl na této věci v přídatném spoluvlastnictví. Výkon rozhodnutí zřízením soudcovského
zástavního práva nelze nařídit pouze na podíl na nemovité věci v přídatném spoluvlastnictví.
(3) Z výkonu rozhodnutí jsou vyloučeny nemovité věci, které povinný nabyl
jako substituční jmění. To neplatí, má-li povinný právo s nemovitou věcí volně nakládat
nebo jde-li o výkon rozhodnutí, kterým jsou vymáhány zůstavitelovy dluhy nebo dluhy
související s nutnou správou věcí nabytých jako substituční jmění.
§ 338d
(1) Pro pořadí soudcovského zástavního práva k nemovité věci je rozhodující
den, v němž k soudu došel návrh na zřízení soudcovského zástavního práva; došlo-li
několik návrhů ve stejný den, mají zástavní práva stejné pořadí. Jde-li o pohledávku
náhrady škody nebo nemajetkové újmy způsobené trestným činem nebo pohledávku z bezdůvodného
obohacení získaného trestným činem, byla-li nemovitá věc zajištěna v trestním řízení
o tomto trestném činu a byl-li návrh podán v době, kdy zajištění podle trestního
řádu trvá, je pro pořadí soudcovského zástavního práva k nemovitým věcem rozhodující
den právní moci rozhodnutí o zajištění nemovité věci podle trestního řádu. Bylo-li
však pro vymáhanou pohledávku již dříve zřízeno zákonné nebo smluvní zástavní právo,
řídí se pořadí soudcovského zástavního práva pořadím tohoto zástavního práva.
(2) Pro pohledávky, pro něž bylo zřízeno soudcovské zástavní právo, lze
vést výkon rozhodnutí prodejem nemovité věci přímo i proti každému pozdějšímu vlastníku
nemovité věci, který ji nabyl smluvně.
§ 338e
(1) Při výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva k nemovité
věci se nepoužijí ustanovení § 263 až 266, § 267a a § 268 odst. 1 písm. e). Ustanovení
§ 268 odst. 1 písm. g) lze použít jen tehdy, zaniklo-li právo rozhodnutím přiznané
před podáním návrhu na nařízení tohoto výkonu rozhodnutí.
(2) Byl-li výkon rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva pravomocně
zastaven, zástavní právo tím od počátku zaniká. V případě, že byl pravomocně zastaven
jen částečně, platí, že byl od počátku nařízen pro pohledávku jen v takové výši,
kolik činí po zastavení výkonu rozhodnutí.
(3) Usnesení o zastavení nebo o částečném zastavení výkonu rozhodnutí soud
zašle po právní moci příslušnému katastrálnímu úřadu.
Hlava sedmá
Postižení závodu
Nařízení výkonu rozhodnutí
§ 338f
(1) Výkon rozhodnutí postižením závodu může být nařízen, jen když oprávněný
označí závod, jehož postižení navrhuje, a jestliže doloží, že závod je ve vlastnictví
povinného.
(2) Návrh dalšího oprávněného na nařízení výkonu rozhodnutí postižením
téhož závodu podaný u příslušného soudu dříve, než soud pravomocně rozhodl o nařízení
výkonu rozhodnutí, se považuje za přistoupení k řízení, a to ode dne podání návrhu.
Návrh dalšího oprávněného, který byl podán u nepříslušného soudu, soud postoupí bez
rozhodnutí příslušnému soudu; v takovém případě se návrh považuje za přistoupení
k řízení ode dne, kdy návrh došel příslušnému soudu. Další oprávněný musí přijmout
stav řízení, v němž je při jeho přistoupení.
(3) Oprávněný může vzít zpět svůj návrh až do právní moci usnesení o
nařízení výkonu rozhodnutí. Soud však řízení zastaví jen tehdy, souhlasí-li s tím
všichni oprávnění, kteří přistoupili do řízení.
§ 338g
(1) Pro nařízení výkonu rozhodnutí postižením závodu je rozhodující stav
v době zahájení řízení.
(2) Nařízení výkonu rozhodnutí se vztahuje na jmění, které slouží k provozování
závodu nebo vzhledem ke své povaze má tomuto účelu sloužit, a to podle stavu, jaký
tu je v době příklepu. Výkon rozhodnutí postižením závodu, k jehož využití slouží
věc v přídatném spoluvlastnictví, se vztahuje i na podíl na této věci v přídatném
spoluvlastnictví.
(3) Výkonem rozhodnutí nemůže být postižen závod, jedná-li se o banku.
(4) Z výkonu rozhodnutí je vyloučen závod, který povinný nabyl jako substituční
jmění. To neplatí, má-li povinný právo se závodem volně nakládat nebo jde-li o výkon
rozhodnutí, kterým jsou vymáhány zůstavitelovy dluhy nebo dluhy související s nutnou
správou věcí nabytých jako substituční jmění.
§ 338h
(1) V usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí soud ustanoví správce
závodu (dále jen "správce") a povinnému, a týká-li se nařízení výkonu rozhodnutí
závodu ve společném jmění manželů, i manželovi povinného
a) zakáže, aby po doručení usnesení závod nebo část závodu převedl
na někoho jiného;
b) uloží, aby soudu do 15 dnů od doručení usnesení oznámil, zda a
kdo má k závodu, k jeho části nebo k majetku náležejícímu k závodu předkupní právo
nebo výhradu zpětné koupě, jde-li o práva nezapsaná v katastru nemovitostí, s poučením,
že při neoznámení povinný, případně i jeho manžel odpovídá za škodu tím způsobenou;
c) uloží, aby soudu do 15 dnů od doručení usnesení oznámil, zda závod
nabyl jako substituční jmění, a pokud jde o takový závod, zda má právo s ním volně
nakládat a zda jsou výkonem rozhodnutí vymáhány zůstavitelovy dluhy nebo dluhy související
s nutnou správou věcí nabytých jako substituční jmění, a doložil tyto skutečnosti
listinami vydanými nebo ověřenými státními orgány, popřípadě též veřejnými listinami
notáře;
d) zakáže, aby po doručení usnesení majetek, který slouží k provozování
závodu nebo vzhledem ke své povaze má tomuto účelu sloužit, převedl na jiného, zatížil
jej nebo s ním jinak nakládal bez souhlasu správce;
e) přikáže, aby správci umožnil kdykoliv nahlížet do účetní evidence
a dalších písemností týkajících se závodu a bez omezení vstupovat do všech prostor
závodu.
(2) Práva podle odstavce 1 písm. b), která jsou zapsána do katastru nemovitostí,
soud zjistí z katastru nemovitostí, a je-li to možné, tak prostřednictvím dálkového
přístupu.
(3) Usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí doručí soud oprávněnému, těm,
kdo přistoupili do řízení jako další oprávnění, povinnému, manželu povinného, správci
a příslušnému rejstříkovému soudu nebo orgánu, který vede jiný rejstřík, v němž je
povinný zapsán. Doloží-li povinný, že závod nabyl jako substituční jmění, a nedoloží-li
další skutečnosti podle odstavce 1 písm. c) nebo nevyjdou-li tyto skutečnosti najevo
jinak, soud výkon rozhodnutí zastaví.
(4) Po právní moci soud doručí usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí
osobám, o nichž je známo, že mají k závodu nebo k jednotlivým součástem majetku,
které slouží k provozování závodu nebo vzhledem ke své povaze mají tomuto účelu sloužit,
předkupní, zástavní nebo zadržovací právo nebo výhradu zpětné koupě, osobám, kterým
práva náležející k závodu byla převedena k zajištění dluhu povinného ve prospěch
jeho věřitele, a finančnímu a obecnímu úřadu, v jejichž obvodu je závod a v jejichž
obvodu má povinný své bydliště (sídlo). Po nabytí právní moci se usnesení též vyvěsí
na úřední desce soudu. O tom, že usnesení nabylo právní moci, soud vyrozumí příslušný
rejstříkový soud nebo orgán, který vede jiný rejstřík, v němž je povinný zapsán.
Správce závodu
§ 338i
(1) Správcem soud ustanoví osobu zapsanou podle zvláštních předpisů v
seznamu insolvenčních správců.94) Výjimečně může soud správcem ustanovit i osobu
do tohoto seznamu nezapsanou, splňuje-li podmínky pro zapsání do seznamu, jestliže
s ustanovením správcem souhlasí.
(2) Při výběru osoby správce soud přihlíží zejména k tomu, zda má správce
s ohledem na povahu závodu potřebné předpoklady k řádnému výkonu správy. Osoby zapsané
do seznamu insolvenčních správců mohou funkci správce odmítnout jen z důležitých
důvodů, které posoudí soud.
(3) Správce je povinen vykonávat svou funkci s odbornou péčí a odpovídá
za újmu, kterou způsobil zaviněným porušením svých povinností, které mu ukládá zákon
nebo které mu uložil soud.
(4) Správce má nárok na odměnu a na náhradu hotových výdajů.
(5) Na úhradu hotových výdajů, vynakládaných zejména v souvislosti s
přibráním znalce, soud poskytne správci na jeho žádost zálohu. Hotové výdaje hrazené
z této zálohy se považují za náklady výkonu rozhodnutí.
§ 338j
(1) Správce je z výkonu své funkce vyloučen, jestliže se zřetelem na
jeho poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o
jeho nepodjatosti.
(2) O tom, zda je správce vyloučen, rozhodne soud; před rozhodnutím si
zpravidla vyžádá vyjádření správce. Proti jeho usnesení není přípustný opravný prostředek.
(3) Rozhodne-li soud, že správce je ze své funkce vyloučen, současně
jej zprostí funkce a ustanoví nového správce.
§ 338k
(1) Správce při výkonu své funkce postupuje podle zákona a dalších právních
předpisů a podle pokynů soudu; dbá, aby po nařízení výkonu rozhodnutí nedošlo bezdůvodně
ke zmenšení majetku náležejícího k postiženému závodu, popřípadě aby se majetek náležející
k závodu očekávaným způsobem zvýšil. K řádnému zajištění majetku náležejícího k závodu
činí vhodná opatření, zejména vyrozumí peněžní ústav, že s prostředky na účtu povinného,
které slouží k provozování závodu, může povinný nakládat jen s jeho souhlasem. Vyžadují-li
to okolnosti případu, může správce vyzvat dlužníky povinného, aby plnění svých peněžitých
dluhů skládali na účet povinného, který za tím účelem zřídil. Zjistí-li správce,
že součástí závodu je nemovitá věc, vyrozumí bez zbytečného odkladu příslušný katastrální
úřad, že byl nařízen výkon rozhodnutí postižením závodu a že povinný nesmí bez jeho
souhlasu nemovitou věc převést na jiného, zatížit ji nebo s ní jinak nakládat.
(2) Souhlas správce s jednáními povinného musí být udělen písemně; u
písemných jednání musí být obsažen na téže listině. Právní jednání povinného, která
učinil bez souhlasu správce, jsou neplatná.
(3) Vyzve-li správce dlužníka povinného, aby plnění svého peněžitého
dluhu skládal na určitý účet, nesmí dlužník po doručení výzvy dluh plnit jinak. Nesplní-li
dlužník povinného dluh v souladu s výzvou správce, je správce oprávněn domáhat se
jako zástupce povinného řádného splnění dluhu.
(4) Neučiní-li povinný řádně a včas jednání potřebná k odvrácení újmy
hrozící závodu, je povinen tato jednání provést správce jako zástupce povinného.
(5) Odmítne-li správce udělit povinnému souhlas k jednání potřebnému
k řádnému provozování závodu, může povinný soudu navrhnout, aby svým usnesením souhlas
správce nahradil. Soud o návrhu rozhodne po slyšení správce a povinného; proti jeho
usnesení není odvolání přípustné.
(6) Ve sporech a v jiných řízeních, v nichž je povinný účastníkem a které
se týkají závodu, je správce oprávněn povinného zastupovat i bez jeho souhlasu; má
přitom obdobné postavení jako zástupce účastníka na základě procesní plné moci (§
28a odst. 1). Po dobu, po kterou správce závodu zastupuje povinného, nesmí jiné osoby
povinného zastupovat nebo za něj jednat.
Dohled soudu
§ 338l
(1) Soud dohlíží, jak správce plní své povinnosti uložené mu zákonem
a dalšími právními předpisy nebo soudem. Při výkonu dohlédací činnosti je soud oprávněn
vyžádat si od správce zprávu o jeho činnosti, nahlížet do listin správce a povinného
a provádět potřebná šetření. Zjistí-li v činnosti správce nedostatky, uloží správci,
aby je odstranil; proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
(2) Za porušení povinností při výkonu funkce může soud uložit správci
pořádkovou pokutu; postupuje přitom obdobně podle § 53.
(3) Neplní-li správce řádně své povinnosti nebo z jiných vážných důvodů,
může soud na návrh některého z účastníků nebo správce anebo i bez návrhu zprostit
správce funkce. Zprostí-li soud správce funkce, ustanoví současně jiného správce.
Správce, který byl funkce zproštěn, je povinen řádně předat funkci novému správci
a poskytnout mu všechny potřebné informace a doklady.
Cena závodu
§ 338m
(1) Po právní moci usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí soud správci
uloží, aby
a) zjistil na základě údajů v účetní evidenci o závodu, jaké jmění
slouží k provozování závodu nebo vzhledem ke své povaze má tomuto účelu sloužit;
neumožní-li povinný správci řádně nahlédnout do účetních záznamů, zjedná soud správci
na jeho návrh přístup k těmto záznamům, a to v odůvodněných případech i za součinnosti
orgánů justiční stráže nebo Policie České republiky,
b) zjistil, jaké jsou příjmy a výdaje závodu,
c) provedl soupis jmění, o němž se mu podařilo zjistit, že slouží
k provozování závodu nebo vzhledem ke své povaze má tomuto účelu sloužit, není-li
možné potřebné údaje zjistit postupem podle písmene a).
(2) Na základě zjištění podle odstavce 1 podá správce ve lhůtě stanovené
soudem předběžnou zprávu o tom, zda pro uspokojení vymáhané pohledávky je vhodnější
závod dále spravovat nebo ho prodat.
(3) Stejnopis předběžné zprávy soud doručí oprávněnému, těm, kdo do řízení
přistoupili jako další oprávnění, a povinnému a umožní jim, aby se k obsahu zprávy
v přiměřené lhůtě vyjádřili. K námitkám povinného týkajícím se soupisu jmění, který
správci neposkytl součinnost podle odstavce 1 písm. c), se nepřihlíží.
(4) Soud může správci uložit, aby zprávu doplnil nebo aby podal soudu
potřebná vysvětlení. K objasnění rozhodných skutečností může též provést potřebná
šetření.
§ 338ma
(1) Na základě zjištění podle § 338m anebo jiných rozhodných hledisek,
které si opatří, a po vyjádření osob uvedených v § 338m odst. 3 rozhodne soud, zda
výkon rozhodnutí bude pokračovat správou závodu nebo bude nařízen jeho prodej v dražbě.
(2) Rozhodne-li soud o pokračování výkonu rozhodnutí správou závodu,
uloží správci, aby výtěžek správy vyplácel oprávněnému nebo tomu, kdo do řízení přistoupil
jako další oprávněný, každé 3 měsíce, nedohodnou-li se na delší lhůtě. Ustanovení
§ 320h se použije obdobně. Při zastavení výkonu rozhodnutí se § 338zo odst. 4 použije
přiměřeně.
Prodej závodu
§ 338mb
(1) Po právní moci usnesení podle § 338ma, kterým byl nařízen prodej
závodu v dražbě, soud uloží správci, aby podal zprávu o ceně závodu, kterou zjistil,
na základě údajů podle § 338m anebo jiných rozhodných hledisek, a na základě ocenění
znalce, kterého si správce se souhlasem soudu přibral.
(2) Při oceňování závodu se použije cena obvyklá.
(3) Nestanoví-li soud jinak, správce ve zprávě o ceně závodu uvede,
a) jaký majetek náleží k závodu a jakou má cenu,
b) kolik činí v závodu peněžní prostředky v hotovosti a uložené
na účtu u peněžního ústavu v měně České republiky,
c) jaké dluhy náležejí k závodu a jakou mají cenu,
d) jaké peněžité dluhy náležejí k závodu a kolik činí celkem,
e) kolik činí čisté jmění závodu.
(4) Pro zprávu správce o ceně závodu platí obdobně § 338m odst. 3 a
4.
§ 338n
(1) Podle obsahu zprávy správce o ceně závodu soud určí
a) cenu majetku náležejícího k závodu,
b) výši peněžních prostředků v hotovosti a uložených na účtu u peněžního
ústavu v měně České republiky, náležejících k závodu,
c) cenu všech dluhů náležejících k závodu,
d) výši peněžitých dluhů náležejících k závodu,
e) zjištěnou cenu závodu.
(2) Zjištěnou cenu závodu soud určí ve výši čistého jmění závodu; k prostředkům
uvedeným v odstavci 1 písm. b) se při tom nepřihlíží.
(3) Neprovádí-li se dokazování nebo souhlasí-li s tím osoby uvedené v
§ 338m odst. 4, není třeba nařizovat jednání.
(4) Usnesení podle odstavce 1 soud doručí oprávněnému, těm, kdo do řízení
přistoupili jako další oprávnění, a povinnému.
(5) Po právní moci usnesení podle odstavce 1 má každý právo nahlédnout
do zprávy o ceně závodu.
(6) Zjistí-li soud, že cena majetku náležejícího k závodu spolu s prostředky
uvedenými v odstavci 1 písm. b) nepřesahuje výši splatných peněžitých dluhů náležejících
k závodu, pohledávek oprávněného a těch, kdo do řízení přistoupili jako další oprávnění,
které nenáležejí k závodu, a předpokládané náklady výkonu rozhodnutí, odměnu správce
a náhradu jeho hotových výdajů, anebo že ji přesahuje jen nepatrně, výkon rozhodnutí
zastaví.
Dražební vyhláška
§ 338o
(1) Po právní moci usnesení o ceně soud nařídí, nebyl-li výkon rozhodnutí
pravomocně zastaven, dražební jednání (dražbu).
(2) Ve výroku usnesení o nařízení dražebního jednání (dražební vyhlášce)
soud uvede
a) čas a místo dražebního jednání (§ 338q),
b) označení prodávaného závodu,
c) údaje uvedené v § 338n odst. 1,
d) výši nejnižšího podání (§ 338r odst. 1),
e) výši jistoty a způsob jejího zaplacení (§ 338r odst. 2),
f) upozornění, že cena majetku náležejícího k závodu, výše peněžních
prostředků v hotovosti a uložených na účtu u peněžního ústavu v měně České republiky,
náležejících k závodu, cena dluhů náležejících k závodu, výše peněžitých dluhů náležejících
k závodu, zjištěná cena závodu a výše nejnižšího podání mohou být změněny s přihlédnutím
ke zvýšení nebo snížení jmění závodu, k němuž dojde do dražebního jednání (§ 338t
odst. 1),
g) předpoklady, za kterých vydražitel může převzít vydražený závod
a za kterých vydražený závod přejde do jeho majetku (§ 338z odst. 1 a 2),
h) upozornění, že při rozvrhu podstaty se mohou oprávněný, ti, kdo
do řízení přistoupili jako další oprávnění, a další věřitelé povinného domáhat uspokojení
jiných vymahatelných pohledávek nebo pohledávek zajištěných zástavním právem, zadržovacím
právem, nebo zajišťovacím převodem práva, než pro které byl nařízen výkon rozhodnutí,
jestliže náleží k závodu, jestliže je přihlásí nejpozději do 5 dnů přede dnem dražebního
jednání, jestliže v přihlášce uvedou výši pohledávky a jejího příslušenství a prokáží-li
je příslušnými listinami, a poučení, že k přihláškám, v nichž výše pohledávky nebo
jejího příslušenství nebude uvedena, se nepřihlíží (§ 338s a § 338zn odst. 2),
i) upozornění, že dluhy náležející k závodu, které nebudou při výkonu
rozhodnutí uspokojeny, přecházejí na vydražitele (§ 338zk),
j) výzvu, aby každý, kdo má právo, které nepřipouští dražbu (§ 267),
je uplatnil u soudu a aby takové uplatnění práva prokázal nejpozději před zahájením
dražebního jednání, s upozorněním, že jinak k jeho právu nebude při provedení výkonu
rozhodnutí přihlíženo,
k) upozornění, že osoby, které mají k závodu, k jeho části nebo k
majetku, který slouží k provozování závodu nebo vzhledem ke své povaze má tomuto
účelu sloužit, předkupní právo nebo výhradu zpětné koupě, je mohou uplatnit jen v
dražbě jako dražitelé a že udělením příklepu předkupní právo nebo výhrada zpětné
koupě zanikají, nejde-li o předkupní právo stavebníka k pozemku nebo vlastníka pozemku
k právu stavby, předkupní právo vlastníka stavby k pozemku a vlastníka pozemku ke
stavbě nebo zákonné předkupní právo, která udělením příklepu nezanikají,
l) upozornění, kde a kdy je možné nahlédnout do zprávy o ceně závodu
(§ 338n odst. 5).
§ 338p
(1) Dražební vyhlášku soud doručí:
a) oprávněnému, těm, kdo do řízení přistoupili jako další oprávnění,
povinnému, manželu povinného, osobám, o nichž je mu známo, že mají k závodu nebo
k majetku, který slouží k provozování závodu nebo vzhledem ke své povaze má tomuto
účelu sloužit, předkupní právo, výhradu zpětné koupě, zástavní právo nebo zadržovací
právo, osobám, kterým práva náležející k závodu byla převedena k zajištění dluhu
povinného ve prospěch jeho věřitele, osobám, které již přihlásily své vymahatelné
pohledávky nebo pohledávky zajištěné zástavním právem, zadržovacím právem nebo zajišťovacím
převodem práva, jež náležejí k závodu, a příslušnými listinami je prokázaly, a osobám
uvedeným v § 338zn odst. 1,
b) finančnímu úřadu a obecnímu úřadu, v jejichž obvodu je závod a v
jejichž obvodu má povinný své bydliště (sídlo),
c) těm, kdo vybírají pojistné na sociální zabezpečení, příspěvek na
státní politiku zaměstnanosti a pojistné na veřejné zdravotní pojištění,
d) obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností, v jehož obvodu je závod.
(2) Osobám uvedeným v odstavci 1 písm. a) soud dražební vyhlášku doručí
do jejich vlastních rukou.
(3) Soud vyvěsí v den jejího vydání dražební vyhlášku na úřední desce
soudu a požádá obecní úřad, v jehož obvodu je závod, aby vyhlášku nebo její podstatný
obsah uveřejnil způsobem v místě obvyklým. Usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí
současně sejme z úřední desky soudu.
(4) V odůvodněných případech může soud dražební vyhlášku nebo její podstatný
obsah uveřejnit v celostátním nebo místním tisku, popřípadě jiným vhodným způsobem.
(5) Proti dražební vyhlášce mohou podat odvolání jen oprávněný, ti, kdo
do řízení přistoupili jako další oprávnění, povinný a osoby, které mají k závodu
nebo k majetku, který slouží k provozování závodu nebo vzhledem ke své povaze má
tomuto účelu sloužit, předkupní právo nebo výhradu zpětné koupě. Odvolání jen proti
výrokům uvedeným v § 338o odst. 2 písm. a), b), f) až l) není přípustné.
§ 338q
(1) Dražbu lze uskutečnit v místě, kde se nachází závod, nebo u soudu
anebo na jiném vhodném místě.
(2) Dražební jednání soud nařídí nejméně 30 dnů po dni vydání dražební
vyhlášky.
§ 338r
(1) Nejnižší podání soud stanoví ve výši poloviny ceny majetku náležejícího
k závodu [§ 338n odst. 1 písm. a)], nejvýše však ve výši dvou třetin zjištěné ceny
závodu [§ 338n odst. 1 písm. e)].
(2) Výši jistoty soud stanoví podle okolností případu, nejvýše však v
částce nepřevyšující tři čtvrtiny nejnižšího podání. Jistotu lze zaplatit buď v hotovosti
do pokladny soudu nebo platbou na účet soudu; k platbě na účet soudu lze přihlédnout
jen tehdy, bylo-li před zahájením dražebního jednání zjištěno, že na účet soudu také
došla.
(3) Ten, kdo hodlá uplatnit při dražbě své předkupní právo nebo výhradu
zpětné koupě, musí je soudu prokázat nejpozději před zahájením dražebního jednání.
§ 338s
(1) Věřitel, který má proti povinnému pohledávku přiznanou rozhodnutím,
smírem nebo jiným titulem uvedeným v § 274 (vymahatelnou pohledávku) anebo pohledávku
zajištěnou zástavním právem, zadržovacím právem nebo zajišťovacím převodem práva,
která náleží k závodu, může ji u soudu přihlásit nejpozději do 5 dnů přede dnem dražebního
jednání. Oprávněný nebo ten, kdo do řízení přistoupil jako další oprávněný, mohou
své pohledávky přihlásit, jen jestliže jim byly přiznány rozhodnutím, smírem nebo
jiným titulem uvedeným v § 274 po právní moci usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí.
(2) V přihlášce musí být uvedena výše pohledávky a jejího příslušenství,
jejíhož uspokojení se věřitel povinného domáhá, jinak se k přihlášce nepřihlíží;
o tomto následku musí být věřitel poučen v dražební vyhlášce. K přihlášce musí být
připojeny listiny prokazující, že jde o vymahatelnou pohledávku nebo o pohledávku
zajištěnou zástavním právem, zadržovacím právem nebo zajišťovacím převodem práva
a že náleží k závodu, ledaže tyto skutečnosti vyplývají z obsahu spisu.
(3) Opožděné přihlášky a přihlášky pohledávek, které nenáležejí k závodu,
soud usnesením odmítne; proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
§ 338t
(1) Po vydání dražební vyhlášky soud správci uloží, aby mu podal před
zahájením dražebního jednání zprávu, zda došlo oproti stavu, který byl rozhodný pro
usnesení podle § 338n odst. 1, ke změně v okolnostech podle § 338m odst. 3, popřípadě
jak se tyto okolnosti změnily.
(2) Nepodá-li správce soudu řádně a včas zprávu podle odstavce 1, soud
mu uloží, aby státu nahradil náklady zmařené dražby, a na návrh účastníků dražby,
aby jim nahradil náklady, které jim v souvislosti s účastí na této dražbě vznikly.
O tomto následku musí být správce poučen.
Dražební jednání
§ 338u
(1) Dražební jednání může řídit jen soudce. Jednotlivé úkony při jednání,
jimiž se nerozhoduje, může na základě pověření soudce provést vykonavatel nebo jiný
zaměstnanec soudu; řídí se přitom pokyny soudce.
(2) Jako dražitel se může jednání zúčastnit pouze ten, kdo zaplatil do
zahájení dražebního jednání jistotu (§ 338r odst. 2).
(3) Jako dražitelé nesmí vystupovat soudci, zaměstnanci soudů, povinný,
manžel povinného, správce, vydražitel uvedený v § 338za odst. 2 a ti, jimž v nabytí
závodu brání zvláštní předpis.
(4) Ustanovení § 336h odst. 3 platí obdobně.
§ 338v
(1) Bylo-li zjištěno, že byl podán návrh na vyloučení prodávaného závodu
nebo jeho části z výkonu rozhodnutí (§ 267), soud dražební jednání odročí až do pravomocného
rozhodnutí o návrhu.
(2) Byl-li podán návrh na vyloučení jednotlivých součástí majetku náležejícího
k závodu, soud podle okolností případu posoudí, zda je třeba jednání odročit až do
pravomocného rozhodnutí o návrhu nebo zda přistoupí k dražbě. V případě, že přistoupí
k dražbě, soud upozorní dražitele na sporné součásti majetku.
(3) Nepodal-li správce do zahájení dražebního jednání zprávu podle §
338t odst. 1, rozhodne soud o nárocích podle § 338t odst. 2 a dražební jednání odročí.
Při nařízení nového dražebního jednání znovu postupuje podle § 338o až 338t.
§ 338w
(1) Po zahájení dražebního jednání soudce
a) rozhodne, zda je prokázáno předkupní právo nebo výhrada zpětné
koupě (§ 338r odst. 3),
b) na základě zprávy správce podle § 338t odst. 1 usnesením určí
novou cenu majetku náležejícího k závodu, výši peněžních prostředků v hotovosti a
uložených na účtu u peněžního ústavu v měně České republiky, náležejících k závodu,
cenu dluhů náležejících k závodu, výši peněžitých dluhů náležejících k závodu a výslednou
cenu závodu,
c) stanoví, kolik činí nejnižší podání,
d) oznámí, kteří věřitelé přihlásili své pohledávky a v jaké výši,
popřípadě kteří věřitelé mají právo na uspokojení svých pohledávek
podle § 338zn odst. 1.
(2) Proti usnesením podle odstavce 1 písm. a), b) a c) není odvolání
přípustné.
(3) Zjistí-li soud, že cena majetku náležejícího k závodu spolu s prostředky
uvedenými v § 338n odst. 1 písm. b) nepřesahuje výši splatných peněžitých dluhů náležejících
k závodu, pohledávek oprávněného, těch, kdo do řízení přistoupili jako další oprávnění,
a dalších přihlášených věřitelů, které nenáležejí k závodu, a předpokládané náklady
výkonu rozhodnutí, odměnu správce a náhradu jeho hotových výdajů, anebo že ji přesahuje
jen nepatrně, výkon rozhodnutí zastaví.
(4) Nebude-li výkon rozhodnutí zastaven, soudce po provedení úkonů podle
odstavce 1 vyzve ty, kdo mohou dražit, aby činili podání.
(5) Dražba se koná, dokud dražitelé činí podání; dražitelé jsou vázáni
svými podáními, dokud soud neudělí příklep. Cena vydraženého závodu není omezena
ustanoveními cenových předpisů.
§ 338x
(1) Příklep lze udělit tomu, kdo učinil nejvyšší podání a u něhož jsou
splněny další podmínky stanovené zákonem. Učinilo-li více dražitelů stejné nejvyšší
podání, udělí soud příklep nejprve tomu, komu svědčí předkupní právo nebo výhrada
zpětné koupě k závodu, pak tomu, komu svědčí předkupní právo nebo výhrada zpětné
koupě k části závodu nebo k jednotlivým součástem majetku, které náležejí k závodu,
a poté, nedohodnou-li se jinak dražitelé, kteří učinili stejné nejvyšší podání, dražiteli,
který byl určen losem.
(2) Před udělením příklepu se soudce dotáže osob přítomných při dražbě,
zda mají námitky proti příklepu; námitky, které podali oprávněný, ten, kdo do řízení
přistoupil jako další oprávněný, povinný a dražitel, se uvedou do protokolu.
(3) Jestliže soud neudělí se zřetelem na vznesené námitky příklep, pokračuje
se v dražbě vyvoláním předposledního podání; proti tomuto usnesení není odvolání
přípustné. V opačném případě soud usnesením udělí příklep.
(4) V usnesení o příklepu soud stanoví lhůtu k zaplacení nejvyššího podání,
která počíná dnem právní moci příklepu a nesmí být delší než dva měsíce. Na nejvyšší
podání se započte vydražitelem složená jistota.
(5) Dražitelům, kterým nebyl udělen příklep, se vrátí zaplacená jistota
po skončení dražebního jednání; jestliže však podali proti příklepu námitky, vrátí
se jim po právní moci usnesení o příklepu.
§ 338y
(1) Usnesení o příklepu soud doručí oprávněnému, tomu, kdo do řízení
přistoupil jako další oprávněný, povinnému, manželu povinného, vydražiteli a dražitelům,
kteří proti udělení příklepu vznesli námitky.
(2) Proti usnesení o udělení příklepu mohou podat odvolání osoby uvedené
v odstavci 1. Do 15 dnů ode dne dražebního jednání mohou podat odvolání též osoby
uvedené v § 338p odst. 1 písm. a), kterým nebyla doručena dražební vyhláška, jestliže
se z tohoto důvodu nezúčastnily dražebního jednání.
(3) Ustanovení § 336k odst. 3 a 4 platí obdobně.
§ 338z
(1) Vydražitel je oprávněn převzít vydražený závod již dnem následujícím
po vydání usnesení o příklepu. Závod předá vydražiteli na jeho žádost správce za
součinnosti s povinným; o převzetí se sepíše zápis. O předání závodu správce vyrozumí
soud. Soud potvrdí, která předkupní práva a výhrady zpětné koupě váznoucí na nemovité
věci zanikly a které působí proti vydražiteli.
(2) Vydražený závod přechází do majetku vydražitele, nabylo-li usnesení
o příklepu právní moci a zaplatil-li vydražitel nejvyšší podání, a to ke dni vydání
usnesení o příklepu. K témuž dni se vydražitel stává vlastníkem věcí a vstupuje do
práv a povinností náležejících k závodu.
(3) Předkupní právo a výhrada zpětné koupě k vydraženému závodu, k jeho
částem nebo jednotlivým součástem majetku náležejícího k závodu s výjimkou předkupního
práva stavebníka k pozemku nebo vlastníka pozemku k právu stavby, předkupního práva
vlastníka stavby k pozemku nebo vlastníka pozemku ke stavbě a zákonného předkupního
práva zaniká dnem, kterým závod přešel do majetku vydražitele.
(4) Jestliže vydražený závod nepřešel do majetku vydražitele, je vydražitel
povinen vrátit vydražený závod povinnému, vydat mu plody a užitky a nahradit újmu,
kterou mu způsobil při hospodaření se závodem.
§ 338za
(1) Nebylo-li při dražbě učiněno ani nejnižší podání, soud dražební jednání
skončí. Další dražební jednání soud nařídí na návrh oprávněného nebo toho, kdo do
řízení přistoupil jako další oprávněný, který lze podat nejdříve po uplynutí tří
měsíců od bezúspěšné dražby; nebyl-li návrh podán do šesti měsíců, soud výkon rozhodnutí
zastaví.
(2) Nezaplatil-li vydražitel nejvyšší podání ani v dodatečné lhůtě, kterou
mu určil soud a která nesmí být delší než jeden měsíc, usnesení o příklepu se marným
uplynutím dodatečné lhůty zrušuje a soud nařídí další dražební jednání. O povinnostech
a dluzích tohoto vydražitele a o rozhodování o nich platí obdobně ustanovení § 336n.
(3) Při dalším dražebním jednání podle odstavců 1 a 2 se nejnižší podání
stanoví ve výši čtvrtiny ceny majetku náležejícího k závodu [§ 338n odst. 1 písm.
a)], nejvýše však ve výši třetiny zjištěné ceny závodu [§ 338n odst. 1 písm. e)];
jinak o nařízení a provedení další dražby platí obdobně ustanovení § 338p, 338q,
§ 338r odst. 2, § 338t, 338u, § 338v odst. 2, § 338w až 338z. Nebyl-li závod prodán
ani při dalším dražebním jednání z důvodu uvedeného v odstavci 1 větě první, soud
výkon rozhodnutí zastaví.
Rozvrh
§ 338zb
(1) Po právní moci usnesení o příklepu a po zaplacení nejvyššího podání
vydražitelem nařídí soud jednání o rozvrhu rozdělované podstaty.
(2) K jednání soud předvolá účastníky rozvrhu, kterými jsou oprávněný,
ti, kdo do řízení přistoupili jako další oprávnění, povinný, správce, vydražitel,
osoby, které podaly přihlášku, ledaže by jejich přihláška byla odmítnuta (§ 338s
odst. 3), a osoby uvedené v § 338zn odst. 1.
(3) Předvolání k rozvrhovému jednání se vyvěsí na úřední desce soudu.
§ 338zc
Rozdělovanou podstatu tvoří prostředky uvedené v § 338n odst. 1 písm.
b), nejvyšší podání a úroky z něho, popřípadě náhrady, které do podstaty připadají
podle § 338za odst. 2 věty druhé, a na tyto náhrady započítaná jistota vydražitele
uvedeného v § 338za odst. 2.
§ 338zd
(1) Při rozvrhovém jednání se projednají pohledávky, které mohou být
uspokojeny z rozdělované podstaty.
(2) Každý z věřitelů, který je přítomen jednání, je povinen vyčíslit
svou pohledávku a její příslušenství ke dni rozvrhového jednání a uvést, do jaké
skupiny patří, a skutečnosti významné pro její pořadí. Pohledávky ostatních věřitelů
a jejich příslušenství vyčíslí ke dni rozvrhového jednání a jejich skupinu a pořadí
uvede soud podle údajů obsažených ve spisu. Po skončení rozvrhového jednání nelze
přihlížet k té části pohledávek a jejich příslušenství, která nebyla vyčíslena.
(3) Každý z účastníků rozvrhu může popřít vyčíslené pohledávky co do
jejich pravosti, výše, zařazení do skupiny a pořadí. K námitkám osob, které se k
rozvrhovému jednání nedostavily, se nepřihlíží, ledaže by byly uplatněny a doloženy
před jednáním.
(4) Pohledávku vydražitele podle § 338zf však nelze popřít.
§ 338ze
(1) Podle výsledků rozvrhového jednání se z rozdělované podstaty
uspokojují postupně podle těchto skupin:
a) pohledávky nákladů vzniklých státu v souvislosti s prováděním
dražby, nové dražby nebo další dražby a zaplacením zálohy podle § 338i odst. 5,
b) pohledávka odměny správce a jeho hotových výdajů,
c) pohledávka vydražitele podle § 338zf,
d) pohledávky zajištěné zadržovacím právem,
e) pohledávka oprávněného, pohledávka toho, kdo do řízení přistoupil
jako další oprávněný, a pohledávky zajištěné zástavním právem nebo zajišťovacím převodem
práva,
f) pohledávky nedoplatků výživného,
g) pohledávky daní, poplatků a jiných obdobných peněžitých plnění,
pojistného na veřejné zdravotní pojištění a pojistného na sociální zabezpečení a
příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, pokud nebyly uspokojeny podle písmena
e), pohledávky za náhradní výživné podle jiného zákona,
h) pohledávky náhrady újmy na zdraví způsobené trestným činem,
i) ostatní pohledávky.
(2) Nelze-li plně uspokojit pohledávky patřící do téže skupiny, uspokojí
se podle pořadí; pohledávky patřící do téže skupiny, které mají stejné pořadí, se
uspokojí poměrně.
(3) Nesplatné pohledávky zajištěné zástavním právem nebo zajišťovacím
převodem práva se považují při rozvrhu za splatné.
(4) Úroky nebo úroky z prodlení za poslední tři roky před rozvrhovým
jednáním, jakož i náhrada nákladů řízení se uspokojují v pořadí jistiny. Nestačí-li
rozdělovaná podstata, uhradí se před jistinou.
(5) Pro pořadí je rozhodující
a) u pohledávky oprávněného den, kdy k soudu výkonu došel jeho návrh
na nařízení výkonu rozhodnutí,
b) u pohledávky toho, jenž do řízení přistoupil jako další oprávněný,
den, který se považuje za přistoupení k řízení,
c) u přihlášené pohledávky den, kdy k soudu došla přihláška,
d) u pohledávky zajištěné zástavním právem, zadržovacím právem nebo
zajišťovacím převodem práva den vzniku těchto práv,
e) u pohledávky věřitele uvedeného v § 338zn den, podle kterého se
řídí pořadí pohledávky v řízení o výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky nebo prodejem
movitých věcí anebo nemovitých věcí,
f) u pohledávky oprávněného, toho, jenž do řízení přistoupil jako
další oprávněný, nebo přihlášené pohledávky náhrady škody nebo nemajetkové újmy způsobené
trestným činem nebo z bezdůvodného obohacení získaného trestným činem, byl-li závod
zajištěn v trestním řízení o tomto trestném činu a byly-li návrh nebo přihláška podány
v době, kdy zajištění podle trestního řádu trvá, den právní moci rozhodnutí o zajištění
závodu podle trestního řádu.
Pořadí pohledávky se stanoví podle toho hlediska, které je pro ni
výhodnější.
(6) Zjistí-li soud z evidence osob nebo majetku, že zpeněžený závod je
zajištěn podle trestního řádu a převyšuje-li dosažený výtěžek všechny pohledávky,
které byly v rozvrhu uspokojeny, informuje soud o této skutečnosti orgán činný v
trestním řízení, který o zajištění rozhodl. Nesdělí-li orgán činný v trestním řízení
do 30 dnů soudu, že se zajištění vztahuje i na zbytek výtěžku, vyplatí se zbytek
výtěžku povinnému.
(7) Nepostupuje-li soud podle odstavce 6, vyplatí se po úhradě všech
pohledávek, které mají být uspokojeny, zbytek rozdělované podstaty povinnému.
(8) Nebyla-li plně uspokojena pohledávka správce podle odstavce 1 písm.
b), uloží soud usnesením tuto povinnost povinnému; oprávněný, ti, kdo do řízení přistoupili
jako další oprávnění, a věřitelé, kteří přihlásili své pohledávky (§ 338s), za splnění
této povinnosti společně a nerozdílně ručí.
§ 338zf
Vydražitel má pohledávku za podstatou, jestliže
a) výše peněžitých dluhů náležejících k závodu spolu s pohledávkami
oprávněného, těch, kdo do řízení přistoupili jako další oprávnění, a dalších přihlášených
věřitelů, které nenáležejí k závodu a které mají být uhrazeny z podstaty, nepřesahuje
rozdělovanou podstatu, a to ve výši tohoto rozdílu, nebo
b) pohledávky oprávněného, těch, kdo do řízení přistoupili jako další
oprávnění, a dalších přihlášených věřitelů, které mají být uspokojeny z podstaty,
nepřesahují rozdělovanou podstatu, a to ve výši tohoto rozdílu.
§ 338zg
(1) V rozvrhovém usnesení soud rozhodne též o pohledávkách, které byly
při rozvrhovém jednání popřeny co do pravosti, výše, zařazení do skupiny nebo pořadí,
jestliže lze o nich rozhodnout bez provádění důkazů; to neplatí u pohledávek, na
které ani zčásti podle skupin nebo podle pořadí nepřipadá úhrada z rozdělované podstaty.
(2) Ustanovení § 337e odst. 2, 3 a 4 platí obdobně.
§ 338zh
(1) Po právní moci rozhodnutí o návrhu podle § 267a odst. 1 soud nařídí
jednání o rozvrhu zbytku rozdělované podstaty.
(2) K tomuto jednání soud nepředvolá účastníky rozvrhu, jejichž pohledávky
byly podle předchozího rozvrhového usnesení zcela uspokojeny. Při rozvrhu zbytku
rozdělované podstaty se jinak postupuje obdobně podle § 338zb odst. 2 a 3, § 338zc,
338ze a 338zf.
Zpráva o výkonu správy závodu
§ 338zj
(1) Poté, co vydražený závod přešel do majetku vydražitele a správce
mu předal závod, podá správce soudu konečnou zprávu o výkonu své funkce a vyúčtuje
odměnu a hotové výdaje.
(2) Soud zprávu doručí oprávněnému, těm, kdo do řízení přistoupili jako
další oprávnění, povinnému, manželu povinného a vydražiteli.
(3) Soud zprávu přezkoumá a rozhodne o jejím schválení při jednání; jednání
není třeba nařizovat, jestliže osoby uvedené v odstavci 2 v určené lhůtě nesdělí
své námitky proti zprávě.
(4) Po schválení zprávy soud zprostí správce jeho funkce.
Přechod práv a dluhů na vydražitele
§ 338zk
(1) Na vydražitele, do jehož majetku přešel vydražený závod, přechází
a) majetek, který slouží k provozování závodu nebo vzhledem ke své
povaze má tomuto účelu sloužit;
b) práva vyplývající z průmyslového nebo jiného duševního vlastnictví
týkající se podnikatelské činnosti vydraženého závodu, ledaže by to odporovalo smlouvě
o poskytnutí těchto práv nebo jejich povaze;
c) práva a povinnosti vyplývající z pracovněprávních vztahů zaměstnanců
působících ve vydraženém závodu;
d) dluhy náležející k vydraženému závodu, které nebyly uspokojeny
při rozvrhu, včetně jejich zajištění.
(2) Přechodem dluhu povinného nastupuje vydražitel jako dlužník na jeho
místo; k přechodu dluhu se souhlas věřitele nevyžaduje.
(3) Je-li pro nabytí nebo zachování práv uvedených v odstavci 1 písm.
b) rozhodné uskutečňování určité podnikatelské činnosti, započítá se do této činnosti
vydražitele uskutečněné po příklepu i činnost uskutečněná při provozu závodu před
jeho prodejem v dražbě.
(4) Nájemní nebo podnájemní smlouvu na nebytové prostory uzavřenou povinným
jako nájemcem nebo jako pronajímatelem může vydražitel vypovědět ve lhůtě stanovené
zákonem nebo smlouvou, a to i z jiných důvodů, než stanoví zvláštní zákon nebo než
byly dohodnuty; to platí také v případě, že nájem byl sjednán na dobu určitou. Právo
druhé strany na náhradu škody tím vzniklé není dotčeno.
(5) Spolu s pohledávkami, které byly uspokojeny při rozvrhu, zaniká i
jejich zajištění.
Oznámení jiným orgánům
§ 338zl
(1) O tom, že vydražený závod přešel do majetku vydražitele (§ 338z odst.
2), soud vyrozumí příslušný rejstříkový soud nebo orgán, který vede jiný rejstřík,
v němž je povinný zapsán. Rejstříkový soud nebo jiný orgán poté provede zápis o prodeji
závodu v příslušném rejstříku.
(2) Jestliže k závodu patří nemovitá věc, vyrozumí soud příslušný katastrální
úřad, že vlastníkem nemovité věci se stal vydražitel; v případě, že k nemovité věci
bylo zřízeno zástavní právo, současně uvede, zda působí proti vydražiteli nebo zda
zaniklo.
(3) Byl-li výkon rozhodnutí zastaven, soud o tom vyrozumí po právní moci
usnesení příslušný rejstříkový soud nebo orgán, který vede jiný rejstřík, v němž
je povinný zapsán, popřípadě též příslušný katastrální úřad.
Jiné výkony rozhodnutí
§ 338zn
(1) Nařízením výkonu rozhodnutí postižením závodu se odkládá provedení
již nařízených výkonů rozhodnutí prodejem movitých věcí a nemovitých věcí náležejících
k závodu a výkonů rozhodnutí přikázáním k závodu náležejících jiných pohledávek než
z účtu u peněžního ústavu. Oprávnění z těchto výkonů rozhodnutí se považují za věřitele
uvedené v § 338s, aniž by bylo potřebné pohledávku přihlásit; to platí i tehdy, jestliže
vymáhaná pohledávka nenáleží k závodu.
(2) Výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí a nemovitých věcí náležejících
k závodu nebo přikázáním k závodu náležejících jiných pohledávek než z účtu u peněžního
ústavu, který byl nařízen až po nařízení výkonu rozhodnutí postižením závodu, se
neprovede. Právo těchto oprávněných přihlásit vymáhanou pohledávku podle § 338s není
dotčeno.
(3) Nebyla-li pohledávka věřitelů uvedených v odstavcích 1 a 2 uspokojena
při rozvrhu rozdělované podstaty, pokračuje soud po skončení výkonu rozhodnutí postižením
závodu v řízení; v případě, že závod byl prodán v dražbě a že jde o pohledávku náležející
k závodu, nastupuje do řízení na místo povinného vydražitel.
Zastavení výkonu rozhodnutí
§ 338zo
(1) Byl-li výkon rozhodnutí postižením závodu zastaven, soud vyzve správce,
aby mu podal konečnou zprávu o výkonu své funkce a aby vyúčtoval odměnu a hotové
výdaje.
(2) Soud zprávu doručí oprávněnému, těm, kdo do řízení přistoupili jako
další oprávnění, povinnému a manželu povinného.
(3) Ustanovení § 338zj odst. 3 a 4 platí obdobně.
(4) Povinnost zaplatit správci odměnu a náhradu hotových výdajů soud
uloží buď povinnému nebo společně a nerozdílně oprávněnému, těm, kdo do řízení přistoupili
jako další oprávnění, a věřitelům, kteří přihlásili své pohledávky (§ 338s a 338zn),
a to podle toho, z jakého důvodu k zastavení výkonu rozhodnutí došlo.
Postižení části závodu
§ 338zp
(1) Na výkon rozhodnutí postižením části závodu tvořící samostatnou organizační
složku se užijí ustanovení o výkonu rozhodnutí postižením závodu, nestanoví-li zákon
jinak.
(2) Správa části závodu vykonávaná správcem se vztahuje i na jednání
při provozu závodu, která se týkají jím spravované organizační složky závodu.
Postižení podílu spolumajitele závodu
§ 338zq
(1) Na výkon rozhodnutí postižením podílu spoluvlastníka závodu se užijí
ustanovení o výkonu rozhodnutí postižením závodu, nestanoví-li zákon jinak.
(2) Spoluvlastníku povinného soud doručí pravomocné usnesení o nařízení
výkonu rozhodnutí postižením závodu a dražební vyhlášku; spoluvlastník povinného
může podat za podmínek uvedených v § 338p odst. 5 odvolání proti dražební vyhlášce.
(3) Povinnosti uložené povinnému v § 338m platí i pro spoluvlastníka
závodu.
(4) Opatření správce závodu působí i proti spoluvlastníku povinného.
(5) Pro spoluvlastníka povinného platí § 338k odst. 2 až 6.
(6) Zúčastní-li se spoluvlastník povinného dražby a učiní-li s jinými
dražiteli stejné nejvyšší podání, udělí se mu příklep; ustanovení § 338x odst. 1
věty druhé se nepoužije.
(7) Spoluvlastník povinného je oprávněn podat za podmínek uvedených v
§ 338y odst. 2 větě druhé odvolání proti usnesení o příklepu.
Prodej rodinného závodu
§ 338zqa
(1) Na výkon rozhodnutí prodejem rodinného závodu se užijí ustanovení
o výkonu rozhodnutí prodejem závodu, nestanoví-li se dále jinak.
(2) Členu rodiny zúčastněnému na provozu rodinného závodu, který není
povinným, soud doručí dražební vyhlášku.
(3) Zúčastní-li se člen rodiny zúčastněný na provozu rodinného závodu,
který není povinným, dražby a učiní-li s jinými dražiteli stejné nejvyšší podání,
udělí se mu příklep; ustanovení § 338x odst. 1 věty druhé se nepoužije.
(4) Člen rodiny zúčastněný na provozu rodinného závodu, který není povinným,
je oprávněn podat za podmínek uvedených v § 338y odst. 2 větě druhé odvolání proti
usnesení o příklepu.
Prodej zástavy
§ 338zr
(1) Na výkon rozhodnutí prodejem zastaveného závodu se užijí ustanovení
o výkonu rozhodnutí prodejem závodu, nestanoví-li zákon jinak.
(2) Při výkonu rozhodnutí prodejem zastaveného závodu se nepoužijí ustanovení
§ 338f odst. 2 a 3, ledaže jde o návrh dalšího oprávněného z usnesení o nařízení
prodeje zástavy, a ustanovení § 338s, ledaže by věřitel přihlásil pohledávku zajištěnou
prodávanou zástavou.
Hlava osmá
Uspokojení práv na nepeněžité plnění
Návrh
§ 339
(1) Podle těchto ustanovení se vykonávají rozhodnutí, která ukládají
jinou povinnost než zaplacení peněžité částky.
(2) Navrhuje-li oprávněný výkon rozhodnutí též pro náklady, které mu
byly rozhodnutím přiznány, jakož i pro náklady výkonu rozhodnutí, uvede v návrhu
na výkon rozhodnutí, jakým způsobem má být jeho pohledávka na nákladech uspokojena.
Vyklizení
nadpis vypuštěn
§ 340
(1) Ukládá-li rozhodnutí, jehož výkon se navrhuje, aby povinný vyklidil
nemovitou věc, stavbu, byt nebo místnost, soud nařídí výkon rozhodnutí a po právní
moci tohoto usnesení výkon rozhodnutí provede.
(2) Soud vyrozumí povinného nejméně 15 dnů předem, kdy bude vyklizení
provedeno. Vyrozumí o tom rovněž oprávněného a příslušný orgán obce.
§ 341
(1) Výkon rozhodnutí se provede tak, že soud učiní opatření, aby
z vyklizovaného objektu
a) byly odstraněny věci patřící povinnému a příslušníkům
jeho domácnosti, jakož i věci, které sice patří někomu jinému, ale jsou se souhlasem
povinného umístěny ve vyklizovaném nebo na vyklizovaném objektu,
b) byli vykázáni
povinný a všichni, kdo se tam zdržují na základě práva povinného.
(2) Věci odstraněné z vyklizovaného objektu odevzdají se povinnému
nebo některému ze zletilých příslušníků jeho domácnosti.
(3) Není-li přítomen vyklizení nikdo, kdo by mohl věci převzít, nebo
je-li převzetí věcí odmítnuto, sepíší se věci a dají se na náklady povinného do úschovy
obci nebo jinému vhodnému schovateli; není-li možné věci dát do úschovy, výkon rozhodnutí
nelze provést. Soud vyrozumí povinného o tom, komu jeho věci byly dány do úschovy.
(4) Postup podle odstavce 3 se nepoužije, jde-li o věc zjevně bezcennou.
V takovém případě soud věc zdokumentuje a nařídí její zničení. O zničení věci vyrozumí
povinného nejméně pět dnů předem, než k němu dojde. Zničení věci se provede tak,
že ji soud předá k využití nebo k odstranění nebo ji předá osobě oprávněné ke sběru
nebo výkupu odpadů podle zvláštního právního předpisu102).
§ 342
(1) Nevyzvedl-li si povinný věci u obce nebo schovatele do šesti měsíců
ode dne, kdy byly uschovány, budou prodány na návrh obce (schovatele) podle ustanovení
o prodeji movitých věcí.
(2) Výtěžek prodeje vyplatí soud povinnému po srážce nákladů úschovy
a nákladů prodeje. Jestliže povinný odmítne zbytek výtěžku převzít nebo jeho pobyt
není znám, postupuje soud přiměřeně podle § 301 zákona o zvláštních řízeních soudních;
lhůta podle § 301 odst. 1 zákona o zvláštních řízeních soudních počíná běžet ode
dne, kdy povinný odmítl zbytek výtěžku převzít nebo kdy se zbytek výtěžku soudu vrátil
jako nedoručitelný.
(3) Věci, které se nepodaří prodat, soud nabídne obci nebo schovateli
na úhradu nákladů úschovy za dvě třetiny odhadní ceny; odmítnou-li věci převzít,
připadají státu.
(4) Náklady úschovy, které nebudou uhrazeny z výtěžku prodeje ani převzatými
věcmi, je povinen nahradit obci (schovateli) povinný; o této povinnosti soud rozhodne
na návrh obce (schovatele).
Vyklizení s náhradou
§ 343
(1) Ukládá-li rozhodnutí, jehož výkon se navrhuje, aby povinný vyklidil
dům nebo byt, za které je nutno zajistit určený způsob náhrady za ztrátu práva, soud
nařídí výkon rozhodnutí jen tehdy, jestliže je prokázáno, že povinnému je zajištěn
takový způsob náhrady, jaký byl určen ve vykonávaném rozhodnutí. Soud provede výkon
rozhodnutí po právní moci rozhodnutí o nařízení výkonu rozhodnutí.
(2) Zajištění určeného způsobu náhrady pro povinného je povinen prokázat
oprávněný.
(3) Není-li veřejnou listinou prokázáno, že náhrada je pro povinného
zajištěna a že odpovídá vykonávanému rozhodnutí, nařídí soud před rozhodnutím o nařízení
výkonu rozhodnutí jednání. Při zjišťování, zda náhrada je pro povinného zajištěna
a zda odpovídá vykonávanému rozhodnutí, soud provede i jiné důkazy potřebné ke zjištění
skutkového stavu, než jsou účastníky navrhovány.
§ 344
(1) Soud doručí vyrozumění povinnému nejméně 15 dnů přede dnem, kdy
má být vyklizení provedeno. Vyrozumí o tom rovněž oprávněného a příslušný orgán obce.
Jestliže to je potřebné, zejména není-li povinný přítomen, přibere vykonavatel provádějící
vyklizení k tomuto úkonu vhodnou osobu, podle možnosti zástupce orgánu obce.
(2) Bylo-li soudem přiznáno povinnému náhradní bydlení, provede se
výkon rozhodnutí způsobem uvedeným v § 341 odst. 1 s tím, že odstraněné věci se přestěhují
do zajištěného náhradního obydlí. Byl-li soudem určen jiný způsob náhrady za ztrátu
práva, než je náhradní obydlí, postupuje se obdobně podle § 341 odst. 2 a 3 a § 342.
(3) Zjistí-li soud po nařízení výkonu rozhodnutí, popřípadě až při
jeho provádění, že pro povinného ve skutečnosti nebylo náhradní obydlí zajištěno,
výkon rozhodnutí zastaví.
(4) Po přestěhování vykonavatel předá náhradní obydlí povinnému nebo
zletilému příslušníkovi jeho domácnosti, je-li takový; odmítnou-li náhradní obydlí
převzít, uloží klíče u soudu nebo orgánu obce a povinného o tom vyrozumí. Nezačne-li
povinný náhradní obydlí bez vážného důvodu do 6 měsíců od uložení užívat, práva povinného
k náhradnímu obydlí uplynutím této lhůty zanikají.
(5) Není-li možné věci nebo některé z nich přestěhovat do určeného
náhradního obydlí, postupuje se obdobně podle § 341 odst. 2 a 3 a § 342.
Odebrání věci
§ 345
(1) Ukládá-li rozhodnutí, jehož výkon se navrhuje, aby povinný vydal
nebo dodal oprávněnému věc, postará se soud o výkon rozhodnutí tím, že dá odebrat
věc se vším, co k ní patří, povinnému a odevzdá ji oprávněnému.
(2) Jestliže je k užívání odebírané věci třeba listiny, odebere se i
tato listina povinnému a odevzdá se oprávněnému spolu s věcí, která byla povinnému
odebrána.
(3) Nařízení výkonu rozhodnutí doručí povinnému vykonavatel při odebrání
věci. Soud vyrozumí oprávněného o době výkonu předem. Odebrání věci nebude provedeno,
nebude-li mu přítomen oprávněný nebo jeho zástupce. Ukazuje-li se to potřebné, vykonavatel
provádějící odebrání věci přibere k tomu vhodnou osobu, podle možnosti zástupce orgánu
obce.
(4) Vyžaduje-li to účel výkonu rozhodnutí, je ten, kdo provádí výkon,
oprávněn učinit osobní prohlídku povinného a prohlídku bytu (sídla) a jiných místností
povinného, jakož i jeho skříní nebo jiných schránek v nich umístěných, kde je podle
důvodného předpokladu věc, kterou má povinný vydat nebo dodat oprávněnému; za tím
účelem je oprávněn zjednat si do bytu povinného nebo do jiné místnosti povinného
přístup, popřípadě uzavřené skříně nebo jiné schránky otevřít.
§ 346
Má-li věc, kterou je třeba povinnému odebrat, u sebe někdo jiný, vyzve
jej soud, aby ji oprávněnému vydal. Nebude-li věc vydána dobrovolně, použije se na
návrh oprávněného přiměřeně ustanovení o výkonu rozhodnutí přikázáním pohledávky.
§ 347
(1) Nepodaří-li se odebrat věc určenou v nařízení výkonu rozhodnutí a
lze-li si věc stejného druhu a stejné jakosti opatřit jinak, vyzve soud oprávněného,
aby si ji opatřil na náklad a nebezpečí povinného.
(2) Povinnému může soud uložit, aby potřebný náklad zaplatil oprávněnému
předem. Výkon tohoto rozhodnutí provede se pak na návrh oprávněného některým ze způsobů
uvedených v § 258 odst. 1.
Rozdělení společné věci
§ 348
(1) Ukládá-li vykonávané rozhodnutí, aby byla společná movitá věc nebo
nemovitá věc prodána a její výtěžek rozdělen mezi spoluvlastníky, provede se výkon
rozhodnutí přiměřeně podle ustanovení o prodeji movitých věcí nebo nemovitých věcí.
(2) Spoluvlastníci mají pro účely rozvrhu výtěžku prodeje postavení oprávněných;
výše pohledávek se stanoví podle výše jejich podílů na společné věci.
(3) Nepodaří-li se společnou movitou věc nebo nemovitou věc prodat, zastaví
soud výkon rozhodnutí.
§ 349
(1) Ukládá-li vykonávané rozhodnutí, aby byla společná movitá věc nebo
nemovitá věc rozdělena jinak než prodejem, určí soud při nařízení výkonu rozhodnutí,
jak výkon bude proveden. Ukazuje-li se to potřebné, přibere se k provedení výkonu
rozhodnutí vhodná osoba, podle možnosti zástupce orgánu obce.
(2) Jestliže je to třeba, zejména je-li nutno přesně stanovit, popřípadě
vytyčit hranice pozemků, přibere soud k rozdělení znalce.
Provedení prací a výkonů
§ 350
(1) Ukládá-li vykonávané rozhodnutí, aby povinný podle něho provedl
pro oprávněného nějakou práci, kterou může vykonat i někdo jiný než povinný, povolí
soud oprávněnému, aby si dal práci, o kterou jde, provést někým jiným nebo si ji
provedl sám, a to na náklad povinného.
(2) Oprávněný nebo ten, kým si oprávněný nechal práci provést, je při
výkonu rozhodnutí oprávněn ke všemu, co je potřebné k provedení práce, o kterou jde.
(3) Povinnému může soud uložit, aby potřebný náklad zaplatil oprávněnému
předem. Výkon tohoto rozhodnutí provede se pak na návrh oprávněného některým ze způsobů
určených k uspokojení peněžitých pohledávek.
§ 351
(1) Ukládá-li vykonávané rozhodnutí jinou povinnost, uloží soud za porušení
této povinnosti povinnému pokutu až do výše 100 000 Kč. Nesplní-li povinný ani poté
vykonávané rozhodnutí, ukládá mu soud na návrh oprávněného další přiměřené pokuty,
dokud výkon rozhodnutí nebude zastaven. Pokuty připadají státu.
(2) Zaplacením pokut se povinný nezprošťuje povinnosti nahradit újmu.
(3) Při správě placení pokut podle odstavce 1 se postupuje podle daňového
řádu. Pokuty vymáhá celní úřad.
§ 351a
(1) Bylo-li vykonávané rozhodnutí splněno, avšak povinný následně způsobil
porušením uložené mu povinnosti změnu stavu, který toto rozhodnutí předpokládá, (předešlého
stavu), soud oprávněnému povolí, aby se na náklady povinného postaral o obnovení
stavu předpokládaného tímto rozhodnutím. Způsob obnovení předešlého stavu soud uvede
v usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí.
(2) Na žádost oprávněného soud pověří vykonavatele provedením jednotlivých
úkonů při výkonu rozhodnutí nebo učiní jiná vhodná opatření, aby oprávněnému dopomohl
k obnovení předešlého stavu.
(3) Povinnému může soud uložit, aby potřebné náklady zaplatil oprávněnému
předem. Výkon tohoto rozhodnutí, jakož i rozhodnutí, kterým bylo povinnému uloženo
zaplatit náklady uvedené v odstavci 1, se provede na návrh oprávněného některým ze
způsobů určených k uspokojení peněžitých pohledávek.
ČÁST SEDMÁ
Jiná činnost soudu
nadpis vypuštěn
nadpis vypuštěn
§ 352
(1) Soud přijímá do úschovy peníze, listiny a jiné movité věci v souvislosti
s trestním nebo jiným soudním řízením. U soudu se rovněž skládají peníze a jiné hodnoty
náležející osobám, u kterých soud dohlíží na správu majetku, zálohy, jistoty a jiné
platby, které bezprostředně souvisí se soudním řízením.
(2) O přijetí do úschovy a o složení peněz a jiných hodnot, zálohy, jistoty
nebo jiných plateb podle odstavce 1 vydá soud tomu, kdo hodnoty skládá, potvrzení.
nadpis vypuštěn
§ 353
(1) Na žádost oprávněného ze soudního rozhodnutí, soudního smíru nebo
veřejné listiny, které splňují podmínky podle přímo použitelného předpisu Evropské
unie34f) k potvrzení jako evropský exekuční titul nebo částečný evropský exekuční
titul, soud toto rozhodnutí, smír nebo veřejnou listinu jako evropský exekuční titul
nebo částečný evropský exekuční titul potvrdí za podmínek stanovených přímo použitelným
předpisem Evropské unie34f). Nejsou-li splněny podmínky pro vydání potvrzení, soud
jej nevydá a o důvodech písemně vyrozumí oprávněného.
(2) K vydání potvrzení evropského exekučního titulu a částečného evropského
exekučního titulu je v případě rozhodnutí a soudního smíru příslušný soud, který
rozhodnutí vydal nebo soudní smír schválil. K vydání potvrzení evropského exekučního
titulu a částečného evropského exekučního titulu je v případě veřejné listiny příslušný
soud, v jehož obvodu má sídlo ten, kdo veřejnou listinu sepsal.
(3) Za podmínek stanovených přímo použitelným právním předpisem Evropské
unie34f) soud na žádost provede opravu nebo zruší potvrzení evropského exekučního
titulu nebo částečného evropského exekučního titulu vydaného podle odstavce 1. Nejsou-li
splněny podmínky pro opravu nebo zrušení, použije se věta druhá odstavce 1 obdobně.
(4) K opravě nebo zrušení potvrzení evropského exekučního titulu nebo
částečného evropského exekučního titulu je příslušný soud, který potvrzení vydal.
nadpis vypuštěn
§ 354
Oznámení výhrady
(1) Každý může požádat okresní soud, aby doručil jeho oznámení o výhradě
práva dovolat se neúčinnosti právního jednání podle občanského zákoníku tomu, proti
kterému se neúčinnosti právního jednání může dovolat.
(2) Soud o žádosti sepíše protokol a oznámení o výhradě doručí. Nepředá-li
žadatel soudu spolu se žádostí oznámení o výhradě, může ho učinit do protokolu u
soudu. V takovém případě soud doručí protokol.
ČÁST OSMÁ
Závěrečná ustanovení
Přechodná ustanovení
§ 355
Není-li dále stanoveno jinak, platí tento zákon i pro řízení zahájená
před jeho účinností. Právní účinky úkonů, které v řízení nastaly před účinností tohoto
zákona, zůstávají zachovány.
§ 356
(1) Pro lhůty, které v den, kdy tento zákon nabyl účinnosti, ještě neskončily,
platí ustanovení tohoto zákona.
(2) Jestliže však zákonem byla dosud stanovena lhůta delší, skončí až v
této pozdější době.
(3) Lhůta k podání stížnosti pro porušení zákona neskončí dříve než šest
měsíců ode dne, kdy tento zákon nabyl účinnosti.
§ 357
Na platební rozkazy vydané přede dnem, kdy tento zákon nabyl účinnosti,
použije se dosavadních předpisů.
§ 358
Řízení v nájemních věcech, zahájená přede dnem, kdy tento zákon nabyl
účinnosti, dokončí se podle dosavadních předpisů.
§ 359
Pokud ode dne, kdy tento zákon nabyl účinnosti, přísluší soudu ještě rozhodovat
o příkazech k vyklizení, vydaných národními výbory, rozhodne o nich podle dosavadních
předpisů.
§ 360
(1) Bylo-li přede dnem, kdy tento zákon nabyl účinnosti, zahájeno řízení
u soudu dosud věcně příslušného, pokračuje v řízení tento soud a pro další postup
se použije dosavadních předpisů.
(2) Obdobně se postupuje, náleží-li věc do pravomoci státního notářství,
s výjimkou věcí soudní úschovy.
§ 361
(1) Dosud neskončené věci soudní úschovy postoupí soud příslušnému státnímu
notářství a vyrozumí účastníky i schovatele, že řízení napříště vede a o vydání předmětu
úschovy rozhoduje státní notářství.
(2) Dokud schovatel nebude takto vyrozuměn, vede řízení soud podle dosavadních
předpisů.
§ 362
(1) Věci poručenské a věci opatrovnické týkající se majetku dítěte přenášejí
se dnem, kdy tento zákon nabyl účinnosti, z národních výborů na soudy.
(2) Národní výbory postoupí neprodleně spisy týkající se věcí uvedených
v odstavci 1 příslušnému okresnímu soudu.
§ 363
(1) O žádostech za povolení uzavření manželství nezletilým a osobám stiženým
duševní poruchou nebo duševně nedostatečně vyvinutým, o nichž nebylo národním výborem
pravomocně rozhodnuto přede dnem, kdy tento zákon nabyl účinnosti, rozhodne soud.
(2) Národní výbory postoupí žádosti uvedené v odstavci 1 neprodleně příslušnému
okresnímu soudu.
§ 364
V řízení o zadržení v ústavu soud od účinnosti nové úpravy tohoto řízení
nepokračuje; do té doby rozhoduje soud o zadržení v ústavu podle dosavadních ustanovení.
§ 365
Exekuční tituly vzniklé před účinností tohoto zákona jsou podkladem pro
výkon rozhodnutí podle tohoto zákona, i když je tento zákon za podklad výkonu rozhodnutí
nepovažuje.
§ 366
Povolení exekuce, k němuž došlo přede dnem účinnosti tohoto zákona, má
účinky nařízení výkonu rozhodnutí. V řízení se dále postupuje podle tohoto zákona,
není-li stanoveno jinak.
§ 367
(1) Zabavení peněžité pohledávky a platu, k němuž došlo před účinností
tohoto zákona, má účinky nařízení výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy, popřípadě přikázáním
pohledávky povinného, které bylo plátci mzdy, popřípadě dlužníku povinného doručeno.
(2) Plátce mzdy, který provádí srážky ze mzdy povinného na základě exekuce
na plat povolené přede dnem, kdy tento zákon nabyl účinnosti, může po účinnosti tohoto
zákona postupovat při provádění srážek podle nových ustanovení. Jakmile mu soud doručí
usnesení, ve kterém jej vyzve, aby při dalším provádění srážek postupoval podle ustanovení
tohoto zákona, je plátce mzdy povinen tak učinit.
§ 368
(1) Byla-li přede dnem účinnosti tohoto zákona povolena exekuce vyklizením
bytu, dokončí se podle dosavadních předpisů.
(2) Ukládá-li rozhodnutí soudu vydané přede dnem účinnosti tohoto zákona
povinnost vyklidit byt, za který je třeba poskytnout náhradu, je vykonatelné, až
když byl právoplatně poskytnut náhradní byt, popřípadě náhradní ubytování tam, kde
stačí poskytnout náhradní ubytování.
§ 370
Exekuční likvidace, nařízené přede dnem, kdy tento zákon nabyl účinnosti,
dokončí se podle dosavadních předpisů.
Zmocňovací ustanovení
§ 373
Ministerstvo upraví vyhláškou výkon rozhodnutí srážkami z pracovní odměny
osob, které jsou ve výkonu trestu odnětí svobody, ve vazbě nebo ve výkonu zabezpečovací
detence, jakož i chovanců v zařízeních pro výkon ústavní a ochranné výchovy.
§ 374
(1) Ministerstvo se zmocňuje vydat obecně závazným právním předpisem
jednací řád pro okresní, krajské a vrchní soudy, který upraví podrobněji pro vyřizování
občanskoprávních věcí organizaci práce a úkoly zaměstnanců při výkonu soudnictví
včetně postupu notáře při provádění úkonů v řízení o dědictví, postup při doručování
písemností, postup soudů při výkonu rozhodnutí, kancelářské práce u soudů včetně
správní agendy. Zejména v něm může stanovit,
a) které jednoduché úkony svěřené předsedovi senátu (samosoudci) mohou
vykonávat justiční kandidáti nebo administrativní zaměstnanci a kterými úkony v řízení
o dědictví může notář pověřit své zaměstnance,
b) ve kterých případech jsou zaměstnanci soudů oprávněni ověřit pravost
podpisu na listinách a správnost opisů listin,
c) kdy lze upustit od přítomnosti zapisovatele při jednání před soudem
a jakým způsobem v takových případech je nutno zaznamenat obsah jednání,
d) jaká nutná vydání se hradí osobám zúčastněným na řízení.
(2) Předseda senátu (samosoudce), jemuž je jinak věc podle rozvrhu práce
přikázána, může si vyhradit vyřizování určitých věcí svěřených justičním kandidátům
nebo administrativním zaměstnancům, a to buď vůbec nebo v jednotlivých případech.
(3) Je-li podáno odvolání proti rozhodnutí, které vydal soudní komisař,
justiční kandidát, asistent soudce nebo pověřený administrativní zaměstnanec, může
mu zcela vyhovět předseda senátu (samosoudce). Jeho rozhodnutí se považuje za rozhodnutí
soudu prvního stupně a lze je napadnout odvoláním.
§ 374a
Ministerstvo stanoví vyhláškou
a) výši a způsob určení odměny a náhrady hotových výdajů notářů jako
soudních komisařů,
b) případy, v nichž nelze povolit nahlédnutí do spisu, neboť jejich obsah
musí zůstat utajen,
c) paušální výši náhrady hotových výdajů pro účely rozhodování o náhradě
nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3,
d) výši odměny správců závodu, způsob jejího určení a určení náhrady
jejich hotových výdajů a výši odměny správců nemovité věci, způsob jejího určení
a určení náhrady jejich hotových výdajů,
e) podrobnosti postupu při vyhotovování a doručování stejnopisů rozhodnutí
a jiných písemností soudu v listinné podobě za součinnosti provozovatele poštovních
služeb,
f) výši a způsob určení paušálně stanovené náhrady nákladů plátce mzdy
nebo jiného příjmu,
h) podrobnosti o způsobu nahlížení do spisu vedeného v elektronické podobě.
Zrušovací ustanovení
§ 375
Zrušují se:
1. zákon č. 142/1950 Sb., o řízení ve věcech občanskoprávních (občanský
soudní řád), ve znění pozdějších předpisů;
2. zákon č. 68/1952 Sb., kterým se mění a doplňuje občanský soudní řád;
3. § 6 odst. 2 zákona č. 84/1952 Sb., o organizaci peněžnictví;
4. § 7 zákona č. 85/1952 Sb., o pojišťovnictví;
5. § 57 až 60 zákona č. 115/1953 Sb., o právu autorském;
6. zákonné opatření předsednictva Národního shromáždění č. 57/1955 Sb.,
o urychleném vymáhání pohledávek na úhradu osobních potřeb nezletilých dětí;
7. zákonné opatření předsednictva Národního shromáždění č. 63/1955 Sb.,
o soudní exekuci odepsáním z účtu u peněžního ústavu;
8. zákon č. 46/1959 Sb., o změně pravomoci soudů a o změně a doplnění
některých ustanovení z oboru soudnictví a státních notářství;
9. vládní nařízení č. 175/1950 Sb., o potvrzeních potřebných pro osvobození
od soudních poplatků a záloh a pro ustanovení zástupce;
10. vládní nařízení č. 176/1950 Sb., o způsobu a rozsahu exekuce proti
družstvům a jiným právnickým osobám;
11. vládní nařízení č. 177/1950 Sb., o odhadech nemovitých věcí;
12. nařízení ministra spravedlnosti č. 178/1950 Sb., kterým se pro určení
soudní příslušnosti stanoví, co se u některých právnických osob rozumí organizačně
nižší správou;
13. nařízení ministra spravedlnosti č. 180/1950 Sb., o exekuci na peněžité
pohledávky a plat;
14. nařízení ministra spravedlnosti č. 95/1952 Sb., kterým se vydává
jednací řád pro soudy;
15. nařízení ministra spravedlnosti č. 12/1953 Sb., o rozsahu a podmínkách
přípustnosti exekuce na pohledávky z dodávek zemědělských výrobků státu;
16. vyhláška ministra spravedlnosti č. 356/1952 Ú. l. (č. 409/1952 Ú.
v.), kterou se vypočítávají právnické osoby požívající ochrany v exekuci a příslušné
dozorčí orgány;
17. vyhláška ministra spravedlnosti č. 149/1958 Ú. l., o rozsahu přípustnosti
exekuce na pracovní odměnu osob, na nichž se vykonává trest odnětí svobody, a chovanců
výchoven dorostu, ve znění vyhlášky ministra spravedlnosti č. 34/1961 Sb.;
18. nařízení ministra spravedlnosti č. 41/1960 Sb., o sídlech a obvodech
lidových soudů a sídlech a obvodech krajských soudů.
Vybraná ustanovení novel
Čl.III zákona č. 519/1991 Sb.
Ustanovení přechodná a závěrečná
1.
a) Věci, které by podle Čl. I § 9 odst. 2 patřily v prvním stupni do věcné
příslušnosti krajského soudu, ale řízení o nich bylo zahájeno již před nabytím účinnosti
tohoto zákona u okresního soudu, dokončí soudy dosud věcně příslušné; odvolacím soudem
v těchto případech je krajský soud, dovolacím soudem vrchní soud republiky.
b) Stížnosti pro porušení zákona, podané do dne nabytí účinnosti tohoto
zákona proti pravomocným rozhodnutím soudů nebo státních notářství se projednají
podle dosavadních předpisů.
c) Na základě podnětů k podání stížnosti pro porušení zákona, jež došly
na orgány státního zastupitelství nebo na ministerstva spravedlnosti republik do
dne nabytí účinnosti tohoto zákona, mohou orgány k tomu příslušné podle dosavadních
předpisů podat do 1 roku od nabytí účinnosti tohoto zákona stížnost pro porušení
zákona; o těchto stížnostech rozhodnou soudy příslušné k vyřízení podle předpisů
platných do dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
d) Ve věcech, ve kterých rozhodnutí odvolacího soudu nabyla právní moci
v průběhu jednoho měsíce před nabytím účinnosti tohoto zákona, mohou účastníci podat
do měsíce poté, co tento zákon nabude účinnosti, dovolání, jsou-li jinak splněny
podmínky § 237 až 239.
e) Návrhy na obnovu řízení podané do dne nabytí účinnosti tohoto zákona
z důvodů uvedených v dosavadním § 228 odst. 1 písm. c) a d) se projednají podle dosavadních
předpisů.
f) V řízeních, do kterých vstoupil státní zástupce podle § 35 odst. 1,
zaniká jeho účast dnem, kdy tento zákon nabude účinnosti, pokud nejde o případ uvedený
v ustanovení písm. i).
g) V řízeních, která byla zahájena na návrh státního zástupce, zaniká
jeho účast rovněž dnem, kdy tento zákon nabude účinnosti. Soud vyzve účastníka, který
byl označen jako navrhovatel, k vyjádření, zda chce v řízení pokračovat. Nevyjádří-li
se tento účastník ve lhůtě mu dané tak, že si přeje v řízení pokračovat, soud řízení
zastaví; v takovém případě soud případná rozhodnutí zruší a o nákladech řízení rozhodne
tak, že účastníci nemají na jejich náhradu právo.
h) Řízení o návrzích státního zástupce podle § 457 odst. 2 a 3 občanského
zákoníku dnem, kdy tento zákon nabude účinnosti, soud zastaví a případná rozhodnutí
zruší; o nákladech řízení rozhodne tak, že účastníci nemají na jejich náhradu právo.
i) Vrchní státní zástupce může ve lhůtě do 31.12.1994 podat stížnost pro
porušení zákona podle dosavadních předpisů ve věcech, do nichž může vstoupit (§ 35
odst. 1 tohoto zákona), a to do tří měsíců od právní moci rozhodnutí; o těchto stížnostech
rozhodují vrchní soudy; pro vyřízení stížnosti se použije předpisů platných do dne
účinnosti tohoto zákona.
2.
a) Hospodářské spory zahájené před nabytím účinnosti tohoto zákona u orgánů
hospodářské arbitráže dokončí podle tohoto zákona krajské soudy působící ve věcech
obchodních, místně příslušné podle sídla arbitrážního orgánu, u něhož bylo řízení
zahájeno.
b) Řízení o odvoláních proti rozhodnutím orgán hospodářské arbitráže,
zahájená a nedokončená před nabytím účinnosti tohoto zákona, dokončí nejvyšší soudy
republik podle tohoto zákona.
c) Námitky proti arbitrážním platebním rozkazům, podané podle dosavadních
předpisů včas, ale po nabytí účinnosti tohoto zákona, se postoupí krajskému soudu
příslušnému podle písm. a).
d) Hospodářské spory, zahájené před nabytím účinnosti tohoto zákona před
rozhodci podle § 32 zákona č. 121/1962 Sb., o hospodářské arbitráži, ve znění zákona
č. 106/1990 Sb., postoupí rozhodci k dalšímu řízení krajskému soudu působícímu ve
věcech obchodních, který by byl při zahájení takového sporu příslušný podle obecných
ustanovení občanského soudního řádu.
e) O návrzích na přezkoumání rozhodnutí orgánů hospodářské arbitráže mimo
odvolací řízení, podaných do nabytí účinnosti tohoto zákona, rozhodne Nejvyšší soud
České a Slovenské Federativní Republiky jako o stížnostech pro porušení zákona proti
soudním rozhodnutím, a to podle dosavadních předpisů občanského soudního řádu.
f) Ve věcech, ve kterých rozhodnutí odvolacího orgánu hospodářské arbitráže
nabylo právní moci v průběhu jednoho měsíce před nabytím účinnosti tohoto zákona,
mohou účastníci podat do měsíce po nabytí účinnosti tohoto zákona dovolání, jsou-li
jinak splněny podmínky § 237 až 239.
g) Návrhy na obnovu řízení, o kterých nebylo rozhodnuto do nabytí účinnosti
tohoto zákona, postoupí se k vyřízení krajskému soudu příslušnému podle písm. a).
h) Proti pravomocným rozhodnutím orgánů hospodářské arbitráže lze i po
nabytí účinnosti tohoto zákona podat návrh na obnovu řízení ve lhůtách uvedených
v § 40 odst. 2 zákona o hospodářské arbitráži, a to u krajského soudu příslušného
podle písm. a).
i) Návrhy na obnovu řízení, jež podle § 32 zákona o hospodářské arbitráži
skončilo výrokem rozhodce, o nichž nebylo rozhodnuto do nabytí účinnosti tohoto zákona,
se postoupí k vyřízení krajskému soudu, který by byl místně příslušný při zahájení
takového sporu podle obecných ustanovení občanského soudního řádu.
j) Proti výrokům rozhodců podle § 32 zákona o hospodářské arbitráži lze
i po nabytí účinnosti tohoto zákona podat návrh na obnovu řízení ve lhůtách uvedených
v § 40 odst. 2 zákona o hospodářské arbitráži, a to u krajského soudu, který by byl
místně příslušný při zahájení takového sporu podle obecných ustanovení občanského
soudního řádu.
3.
a) Ústavy zdravotnické péče jsou povinny do jednoho měsíce od nabytí účinnosti
tohoto zákona, předat soudu, v jehož obvodu je ústav, seznam všech osob které byly
převzaty ústavem do léčení bez svého souhlasu, a osob, které sice s léčením v ústavu
souhlasily, ale jsou omezeny ve volném pohybu nebo styku s vnějším světem, pokud
jsou v držení ústavu ke dni, kdy tento zákon nabude účinnosti. Podání tohoto seznamu
nahrazuje oznámení podle § 191a. V seznamu se poznamená, u kterých nemocných bylo
vydáno rozhodnutí podle § 24 odst. 4 zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu,
a bylo-li toto rozhodnutí v rámci přezkoumání soudem potvrzeno.
b) O všech takto držených osobách s výjimkou těch, o kterých bylo vydáno
rozhodnutí podle § 24 zákona o péči o zdraví lidu a toto bylo potvrzeno soudem, zahájí
soud řízení podle § 191b; rozhodnutí podle § 191b odst. 4 musí být vydáno do 3 měsíců
ode dne, kdy soudu došlo oznámení podle písm. a).
c) v dalším postupuje soud podle § 191d; u nemocných, u kterých bylo vydáno
rozhodnutí podle § 24 zákona o péči o zdraví lidu a bylo potvrzeno soudem, se takto
postupuje, jestliže od uvedeného rozhodnutí soudu uplynula doba 1 roku. Rozhodnutí
o přípustnosti dalšího držení je třeba vyhlásit do 6 měsíců ode dne vydání usnesení
podle § 191b.
4.
a) Projednávání žalob proti rozhodnutím správních orgánů podle hlavy
druhé části páté lze jen u těch správních rozhodnutí, jež po vyčerpání přípustných
opravných prostředků nabyly právní moci počínaje dnem účinnosti tohoto zákona.
b)
Omezení podle písm. a) neplatí, jestliže podle předpisů dosud platných lze žádat
o přezkoumání rozhodnutí správních orgánů soudem, když toto rozhodnutí bylo před
tím přezkoumáno ve správním odvolacím řízení. Jestliže takové řízení již proběhlo
přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, postupuje se v zahájeném řízení podle
§ 247 až 250k; zastoupení advokátem či komerčním právníkem není v těchto případech
třeba.
5. O opravných prostředcích proti rozhodnutím nositelů pojištění ve věcech
důchodového zabezpečení budou ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona jednat a rozhodovat
po dobu tří let u krajských soudů samosoudci.
6. Pravomocné rozsudky na vyklizení bytu, vyhlášené přede dnem nabytí účinnosti
tohoto zákona, a jimiž je povinnost vyklidit byt vázána na zajištění náhradního bytu
nebo náhradního ubytování, se ve vykonávacím řízení považují za rozsudky ukládající
vyklizení po poskytnutí náhradního bytu. Oprávněný se však může u soudu, který je
příslušný k výkonu rozhodnutí proti povinnému domáhat určení, že povinnému náleží
jen náhradní ubytování nebo že mu nenáleží bytová náhrada vůbec.
7. I nadále jsou vykonatelná
a) rozhodnutí orgánů hospodářské arbitráže
a rozhodnutí rozhodců podle § 32 zákona o hospodářské arbitráži, pokud práva v nich
uvedená nezanikla podle § 40 odst. 1 zákona o hospodářské arbitráži (znění platné
do 30. 4. 1990) vykonatelnost těchto rozhodnutí potvrzuje soud, který by byl k projednání
příslušný podle bodu 2.a);
b) rozhodnutí rozhodčích komisí pro pracovní spory a
smíry těmito komisemi schválené; jejich vykonatelnost potvrzuje okresní soud, v jehož
obvodu rozhodčí komise měla své sídlo;
c) smíry schválené smírčím odborovým orgánem
podle § 128 zákona č. 84/1972 Sb., o objevech, vynálezech, zlepšovacích návrzích
a průmyslových vzorech; jejich vykonatelnost potvrzuje okresní soud, v jehož obvodu
smírčí orgán měl své sídlo.
8.
a) Při vyřizování návrhů podle § 764 odst. 2, § 765 odst. 4,§ 766
odst. 1 a § 768 odst. 3 obchodního zákoníku postupuje soud podle ustanovení § 200e.
b) Neskončená řízení v konkursu a vyrovnání, v nichž úpadcem (dlužníkem) je fyzická
nebo právnická osoba zapsaná v obchodním rejstříku, se přenesou na místně příslušný
krajský soud s působností ve věcech obchodních.
9.
a) Pokud se v obecně závazných právních předpisech vydaných před nabytím
účinnosti tohoto zákona stanoví, že určité věci rozhodují orgány hospodářské arbitráže,
rozumí se tím nadále soudy.
b) V ustanoveních zákona č. 527/1990 Sb., o vynálezech,
průmyslových vzorech a zlepšovacích návrzích, která upravují, že spory rozhodují
s výjimkou věcí, jež rozhoduje Úřad pro vynálezy, soud nebo arbitráž, se slova "nebo
arbitráž" vypouštějí.
10.
a) Státní notářství vrátí soudu, který je pověřil prodejem nemovité
věci podle § 335, spisy o výkonu rozhodnutí; jestliže státní notářství do dne nabytí
účinnosti tohoto zákona nemovitou věc prodalo, postoupí soudu, který je pověřil,
i strženou částku po srážce nákladů prodeje. Soud pak pokračuje ve výkonu rozhodnutí
podle § 335 a násl.; alespoň dodatečně doručí soud původní usnesení o nařízení výkonu
osobám uvedeným v § 335 odst. 4, pokud se tak nestalo již dřív, a povinného poučí
ve smyslu § 335 odst. 3.
b) Pro řízení o dědictví po těch, kteří zemřeli před účinností
tohoto zákona, užije se dosavadních předpisů.
11. Vláda České republiky se zmocňuje, aby nařízením upravovala s přihlédnutím
k měnícím se cenovým poměrům peněžité částky v československých korunách uvedené
v § 9 odst. 3 písm. a), § 53 odst. 1, § 89a, § 172 odst. 1, § 273 odst. 1, § 322
odst. 2 písm. d) a § 351 odst. 1.
12. Ministerstvo obecně závazným právním předpisem stanoví podrobnosti o
obchodním rejstříku a způsobu jeho vedení.
13. Předsednictvo Federálního shromáždění se zmocňuje, aby ve sbírce zákonů
vyhlásilo úplné znění občanského soudního řádu (zákon č. 99/1963 Sb.), jak vyplývá
z pozdějších předpisů.
Čl.II zákona č. 263/1992 Sb.
1. Okresní soud, v jehož obvodu působilo státní notářství, převezme dnem
účinnosti tohoto zákona spisy v řízení o dědictví, o umořování listin a o úschovách,
které do tohoto data nebyly pravomocně skončeny, a řízení dokončí.
2. Pro řízení o dědictví po těch, kteří zemřeli před účinností tohoto zákona,
užije soud dosavadních předpisů; tím není dotčeno užití § 38.
3. Řízení o umořování listin a o úschovách zahájená před dnem účinnosti
tohoto zákona soud dokončí podle dosavadních předpisů.
4. Lhůta k podání odvolání v řízení uvedených v bodě 1 je zachována, bude-li
odvolání adresováno státnímu notářství, proti jehož rozhodnutí směřuje.
5. Okresní soud, v jehož obvodu působilo státní notářství, převezme dnem
účinnosti tohoto zákona předměty všech úschov, o nichž státní notářství vedlo řízení,
a dále úschov přijatých v souvislosti s řízením o dědictví a úschov podle § 103a
zákona č. 95/1963 Sb., o státním notářství a řízení před státním notářstvím (notářský
řád), ve znění pozdějších předpisů.
6. Soud provede v řízení o dědictví rovněž šetření v evidenci závětí státního
notářství, kterou převzal, zda je v ní evidována závěť sepsaná notářským zápisem
státního notářství a u kterého soudu je uložena.
Čl. III zákona č. 24/1993 Sb.
1. Věci, v nichž je dána věcná příslušnost vrchních soudů a v nichž bylo
řízení zahájeno před Nejvyšším soudem a tímto soudem nebylo pravomocně rozhodnuto
do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, převezmou a dokončí vrchní soudy.
2. Tam, kde zvláštní předpis stanoví, že k přezkoumání správního rozhodnutí
je dána věcná příslušnost Nejvyššího soudu, je věcně příslušným vrchní soud.
3. Věci projednávané Nejvyšším soudem České a Slovenské Federativní Republiky,
v nichž nebude rozhodnuto do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, převezme a dokončí
a) Nejvyšší soud, jde-li o řízení o opravném prostředku, jestliže se na území České
republiky nachází soud, který ve věci rozhodl v prvním stupni, nebo je-li na území
České republiky soud, který by byl podle tohoto zákona územně příslušný projednat
věc v prvním stupni;
b) Nejvyšší soud, jde-li o určení místně příslušného soudu,
jestliže má na území České republiky sídlo soud, který věc předložil Nejvyššímu soudu
České a Slovenské Federativní Republiky podle § 105; v ostatních případech, má-li
navrhovatel na území České republiky bydliště nebo sídlo;
c) Nejvyšší soud, jde-li
o rozhodování ve sporu o pravomoc podle § 8a odst. 2 a rozhodování o přikázání věci
podle § 12 odst. 3 věty druhé, je-li na území České republiky sídlo toho, kdo o rozhodnutí
požádal;
d) vrchní soud, jde-li o žalobu proti rozhodnutí správního orgánu, je-li
správní orgán České republiky příslušný věc rozhodnout.
4. Vrchní soud je příslušný též přezkoumat rozhodnutí ústředních orgánů
České a Slovenské Federativní Republiky, bude-li po dni účinnosti tohoto zákona dána
pravomoc správního orgánu České republiky věc rozhodnout.
Čl.II zákona č. 171/1993 Sb.
Tento zákon platí i pro řízení zahájená před jeho účinností. Právní účinky
úkonů, které v řízení nastaly před účinností tohoto zákona zůstávají zachovány.
Čl.II zákona č. 238/1995 Sb.
(1) Není-li dále stanoveno jinak, tento zákon platí i pro řízení zahájená
před jeho účinností. Právní účinky úkonů, které v řízení nastaly před účinností tohoto
zákona, zůstávají zachovány.
(2) Krajský soud dnem účinnosti tohoto zákona převezme od okresního soudu
obchodní rejstřík vedený pro jeho obvod a dokončí jako soud prvního stupně řízení
ve věcech obchodního rejstříku, v nichž do dne účinnosti tohoto zákona nebylo pravomocně
rozhodnuto. Řízení o odvoláních proti rozhodnutím okresních soudů ve věcech obchodního
rejstříku zahájená a nedokončená do dne účinnosti tohoto zákona převezmou a dokončí
vrchní soudy.
(3) Návrhy na obnovu řízení, podané před účinností tohoto zákona, se projednají
podle dosavadních předpisů.
(4) Řízení o dovolání a o stížnosti pro porušení zákona, o nichž nebylo pravomocně
rozhodnuto do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, převezme a dokončí podle dosavadních
předpisů Nejvyšší soud.
Čl.III zákona č. 202/1997 Sb.
Občanskoprávní věci, v nichž je navrhovatelem provozovatel městské hromadné
přepravy na území hlavního města Prahy, uplatňuje-li nárok podle zvláštního předpisu1)
na zaplacení jízdného nebo částek tímto zvláštním předpisem stanovených, napadené
přede dnem účinnosti tohoto zákona u Obvodního soudu pro Prahu 7, v nichž by byla
dána příslušnost jiného okresního soudu, obvodního soudu v Praze nebo Městského soudu
v Brně, dokončí Obvodní soud pro Prahu 7.
Část dvanáctá, Hlava I zákona č. 30/2000 Sb.
Přechodná ustanovení k části první
1. Není-li dále stanoveno jinak, platí tento zákon i pro řízení zahájená
přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; právní účinky úkonů, které v řízení nastaly
přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.
2. Pro určení věcné a místní příslušnosti v řízeních, která byla zahájena
přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se použijí dosavadní právní předpisy.
3. Při rozhodování ve sporech o příslušnost se postupuje podle tohoto zákona
i v řízeních, která byla zahájena přede dnem nabytí jeho účinnosti. Vznikl-li však
spor o příslušnost přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, rozhodne se o něm podle
dosavadních právních předpisů.
4. O návrzích na přikázání věci jinému soudu téhož stupně podaných přede
dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se rozhodne podle dosavadních právních předpisů.
5. O návrzích na vyloučení soudců, zapisovatelů a jiných zaměstnanců soudu,
znalců, tlumočníků nebo notářů z úkonů soudního komisaře podaných přede dnem nabytí
účinnosti tohoto zákona se rozhodne podle dosavadních právních předpisů; totéž platí,
byla-li věc přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona bez návrhu předložena nadřízenému
soudu k rozhodnutí o vyloučení soudců.
6. Písemnosti, které byly soudem odeslány přede dnem nabytí účinnosti tohoto
zákona, se adresátům doručí podle dosavadních právních předpisů.
7. Při rozhodování o zpětvzetí návrhu na zahájení řízení učiněném přede
dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se použijí dosavadní právní předpisy.
8. V řízení před soudem prvního stupně nelze užít nové ustanovení § 114b,
bylo-li první jednání ve věci nařízeno přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.
9. V řízení, které bylo zahájeno přede dnem účinnosti tohoto zákona, nelze
užít nové ustanovení § 118b.
10. Odměna za zastupování advokátem nebo notářem v řízeních v jednom stupni,
která byla zahájena přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se stanoví podle dosavadních
právních předpisů.
11. Při opravě rozhodnutí vydaných přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona
nebo vydaných po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se postupuje
podle dosavadních právních předpisů.
12. Řízení ve věci dědictví po zůstaviteli, který zemřel přede dnem nabytí
účinnosti tohoto zákona, se v prvním stupni řídí dosavadními právními předpisy.
13. Pro řízení ve věcech obchodního rejstříku a pro řízení o některých otázkách
obchodních společností, družstev a jiných právnických osob zahájená na návrh, který
byl podán přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se v prvním stupni použijí dosavadní
právní předpisy.
14. Pro řízení o návrzích Komise pro cenné papíry podaných přede dnem nabytí
účinnosti tohoto zákona se použijí v prvním stupni dosavadní právní předpisy.
15. Odvolání proti rozhodnutím soudu prvního stupně vydaným přede dnem nabytí
účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních
předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů.
16. Návrhy na obnovu řízení proti rozhodnutím vydaným přede dnem nabytí
účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních
předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů.
17. Dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí
účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních
předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů.
18. Pro řízení v prvním stupni o výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky
z účtu u peněžního ústavu nebo jiné peněžité pohledávky, které bylo zahájeno přede
dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se použijí dosavadní právní předpisy; totéž
platí pro provedení těchto výkonů rozhodnutí.
19. Byl-li návrh na nařízení výkonu rozhodnutí prodejem nemovitosti nebo
zřízením soudcovského zástavního práva na nemovitosti podán přede dnem nabytí účinnosti
tohoto zákona, vyrozumí soud příslušný katastrální úřad o tomto návrhu do 15 dnů
ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
20. Návrh dalšího oprávněného na nařízení výkonu rozhodnutí prodejem téže
nemovitosti podaný přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona dříve, než soud pravomocně
rozhodl o nařízení výkonu rozhodnutí, se považuje za přistoupení k řízení dnem nabytí
účinnosti tohoto zákona. Bylo-li o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí prodejem
téže nemovitosti pravomocně rozhodnuto přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona,
považuje se další oprávněný dnem nabytí účinnosti tohoto zákona za účastníka řízení.
21. Výkon rozhodnutí prodejem nemovitosti, který byl pravomocně nařízen
přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se vztahuje na movité věci, jež jsou příslušenstvím
nemovitosti, jen tehdy, nebylo-li přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona rozhodnuto
o ceně nemovitosti.
22. Nebylo-li v dosud neskončeném řízení pravomocné usnesení o nařízení
výkonu rozhodnutí prodejem nemovitosti doručeno osobám a orgánům, kterým se doručuje
podle tohoto zákona, přistoupí soud k doručení usnesení těmto osobám a orgánům do
15 dnů ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
23. Bylo-li rozhodnuto o ceně prodávané nemovitosti přede dnem nabytí účinnosti
tohoto zákona, dokončí se řízení o určení této ceny podle dosavadních právních předpisů.
24. Byla-li vydána dražební vyhláška přede dnem nabytí účinnosti tohoto
zákona, avšak dražba nemovitosti nebyla do té doby provedena, soud tuto vyhlášku
zruší a vydá novou dražební vyhlášku podle tohoto zákona.
25. Byla-li nemovitost vydražena přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona,
dokončí se řízení o výkon rozhodnutí podle dosavadních právních předpisů.
26. Pohledávky zajištěné omezením převodu nemovitosti se při rozvrhu rozdělované
podstaty uspokojují ve stejné skupině jako pohledávky zajištěné zástavním právem;
pro pořadí těchto pohledávek je rozhodující den vzniku práva omezení převodu nemovitosti.
Věřitelé těchto pohledávek mají v řízení o výkon rozhodnutí prodejem nemovitosti
stejná práva a povinnosti jako věřitelé pohledávek zajištěných zástavním právem.
27. Pro řízení o výkon rozhodnutí vyklizením nemovitosti, bytu nebo místnosti,
za něž je třeba zajistit povinnému náhradu, se použijí dosavadní právní předpisy,
byl-li výkon rozhodnutí vyklizením nařízen přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.
28. Při rozhodování, zda lze výkonem rozhodnutí postihnout majetek patřící
do bezpodílového spoluvlastnictví manželů, které zaniklo do 31. července 1998 a nebylo
vypořádáno, se postupuje podle právních předpisů účinných do 31. července 1998.
29. Titulem pro výkon rozhodnutí jsou i nadále notářské zápisy sepsané ve
smyslu dosavadního § 274 písm. e) do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, mají-li
náležitosti stanovené dosavadními právními předpisy.
Čl.IV zákona č. 317/2001 Sb.
Přechodná ustanovení
2. Řízení o soudním prodeji zástavy podle dosavadních § 200y, 200z a 200aa
občanského soudního řádu a řízení o výkon rozhodnutí o prodeji zástavy zahájená přede
dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se dokončí podle dosavadních právních předpisů.
Čl.XXV zákona č. 151/2002 Sb.
Přechodná ustanovení
1. Ve věcech uvedených v § 244, v nichž zvláštní právní předpis svěřuje
soudu rozhodování o opravných prostředcích proti rozhodnutím správních orgánů podle
části páté hlavy třetí občanského soudního řádu ve znění účinném k 31. prosinci 2002,
lze ode dne účinnosti tohoto zákona podat žalobu podle části páté tohoto zákona za
podmínek jím stanovených.
2. Není-li dále stanoveno jinak nebo nestanoví-li tento zákon nebo zvláštní
právní předpis jinak, platí tento zákon i pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti
tohoto zákona; právní účinky úkonů, které v řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti
tohoto zákona, zůstávají zachovány.
3. Pro určení věcné a místní příslušnosti v řízeních, která byla zahájena
přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se použijí dosavadní právní předpisy,
jde-li o věci, které se po dni nabytí účinnosti tohoto zákona nadále projednávají
a rozhodují v občanském soudním řízení.
4. Ve sporech o věcnou příslušnost se postupuje podle tohoto zákona i v
řízeních, která byla zahájena přede dnem nabytí jeho účinnosti, jde-li o věci, které
se po dni nabytí účinnosti tohoto zákona nadále projednávají a rozhodují v občanském
soudním řízení. Vznikl-li však spor o věcnou příslušnost přede dnem nabytí účinnosti
tohoto zákona, rozhodne se o něm podle dosavadních právních předpisů.
5. Řízení ve věcech uvedených v dosavadních § 200h až 200n, 200v a 200w
zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se dokončí podle dosavadních právních
předpisů.
6. Pro doručování písemností, které byly soudem doručovány nebo odevzdány
k doručení přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se použijí dosavadní právní
předpisy.
Čl.III zákona č. 120/2004 Sb.
Přechodné ustanovení
Občanský soudní řád, ve znění tohoto zákona, platí i pro řízení zahájená
přede dnem účinnosti tohoto zákona; právní účinky úkonů, které v řízení nastaly přede
dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.
Čl.VI zákona č. 554/2004 Sb.
Čl.V zákona č. 555/2004 Sb.
ČÁST PÁTÁ
Přechodná ustanovení
1. Není-li dále stanoveno jinak, platí úprava doručování písemností provedená
tímto zákonem i pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; právní
účinky úkonů, které v řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají
zachovány.
2. Při doručování písemnosti, která byla doručována při jednání nebo jiném
úkonu soudu nebo odevzdána k doručení přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona,
se postupuje podle dosavadních právních předpisů.
3. U pohledávek vzniklých přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona státu
z titulu neuhrazených nákladů občanského soudního řízení a soudního řízení správního,
které stát v rámci řízení platil, se úrok z prodlení nevymáhá.
Čl.II zákona č. 59/2005 Sb.
Přechodná ustanovení
1. Není-li dále stanoveno jinak, platí tento zákon i pro řízení zahájená
přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; právní účinky úkonů, které v řízení nastaly
přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.
2. Odvolání proti rozhodnutím soudu prvního stupně vydaným přede dnem nabytí
účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů.
3. Dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí
účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních
předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů.
4. V řízení o návrzích na předběžné opatření podaných přede dnem nabytí účinnosti
tohoto zákona se postupuje podle dosavadních právních předpisů.
5. Odvolání proti rozhodnutím soudu prvního stupně vydaným ve věcech předběžných
opatření přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle
dosavadních právních předpisů.
6. Dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným ve věcech předběžných
opatření přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným v těchto věcech po
řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle
dosavadních právních předpisů.
Čl.V zákona č. 216/2005 Sb.
ČÁST PÁTÁ
PŘECHODNÁ USTANOVENÍ
1. Řízení ve věcech obchodního rejstříku zahájená přede dnem nabytí účinnosti
tohoto zákona se dokončí podle dosavadních právních předpisů.
2. V období jednoho roku ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona platí,
že lhůta podle § 200db odst. 1 občanského soudního řádu, ve znění účinném ode dne
nabytí účinnosti tohoto zákona, se pro potřeby zápisu pro zmeškání lhůty prodlužuje
o dalších pět pracovních dnů, a to i v případě, že je lhůta prodloužena podle § 200db
odst. 2 občanského soudního řádu.
3. Do 31. prosince 2006 vydá rejstříkový soud na žádost vždy listinný úředně
ověřený částečný nebo úplný opis zápisu nebo listiny uložené ve sbírce listin nebo
potvrzení o tom, že určitý údaj v obchodním rejstříku není; neověřený opis nebo potvrzení
ani opis nebo potvrzení v elektronické podobě se nevydávají a ustanovení § 28 odst.
3 a 5 obchodního zákoníku se nepoužijí. Do 31. prosince 2006 lze obchodní rejstřík
vést pouze v listinné podobě; ustanovení § 27 odst. 1 věta druhá a § 33 odst. 2 obchodního
zákoníku, ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se nepoužijí.
4. Osoba, která splňuje podmínky podle § 183i odst. 1 tohoto zákona ke
dni účinnosti tohoto zákona, může vykonávat právo výkupu účastnických cenných papírů
podle § 183i až 183n obchodního zákoníku do tří měsíců ode dne účinnosti tohoto zákona,
jinak toto právo zaniká.
Čl.VI zákona č. 79/2006 Sb.
Přechodná ustanovení
1. Řízení ve věcech obchodního rejstříku zahájená před dnem nabytí účinnosti
tohoto zákona se dokončí podle dosavadních právních předpisů.
2. V období jednoho roku ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona platí, že
se lhůta podle § 200db odst. 3 občanského soudního řádu, ve znění účinném ode dne
nabytí účinnosti tohoto zákona, na zápis přeměn společností podle zvláštního právního
předpisu prodlužuje o dalších 5 pracovních dnů, a to i v případě, že je lhůta prodloužena
podle § 200db odst. 2 občanského soudního řádu.
3. Do 31. prosince 2006 vydá rejstříkový soud vždy listinný úředně ověřený
částečný nebo úplný opis zápisu nebo listiny uložené ve sbírce listin nebo potvrzení
o tom, že určitý údaj v obchodním rejstříku není; ustanovení § 28 odst. 3 vět první
a druhé se nepoužijí.
Čl.IV zákona č. 113/2006 Sb.
Přechodná ustanovení
1. Není-li dále stanoveno jinak, platí čl. III tohoto zákona i pro řízení
zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona a před tímto dnem pravomocně neukončená;
právní účinky úkonů, které v řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona,
zůstávají zachovány.
2. Pro výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky, který byl pravomocně nařízen
přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona a který postihuje dávky státní sociální
podpory, které nejsou vypláceny jednorázově, se použijí dosavadní právní předpisy.
Čl.LII zákona č. 264/2006 Sb.
Přechodné ustanovení
Plátci mzdy provedou srážky ze mzdy podle zákona č. 99/1963 Sb., ve znění
účinném ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona, poprvé za výplatní období, do něhož
připadne den nabytí účinnosti tohoto zákona.
Čl. II zákona č. 295/2008 Sb.
Přechodné ustanovení
Zákon č. 99/1963 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona,
se použije i pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona a před
tímto dnem pravomocně neukončená; právní účinky úkonů, které v řízení nastaly přede
dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.
Čl. II zákona č. 7/2009 Sb.
Přechodná ustanovení
1. Není-li dále stanoveno jinak, použije se občanský soudní řád, ve znění
tohoto zákona, i pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; právní
účinky úkonů, které v řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají
zachovány.
2. Pro určení věcné a místní příslušnosti v řízeních, která byla zahájena
přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se použijí dosavadní právní předpisy.
3. Písemnosti, které byly soudem předány k doručení přede dnem nabytí účinnosti
tohoto zákona, se adresátům doručí podle dosavadních právních předpisů.
4. Správci konkursní podstaty, předběžnému správci a vyrovnacímu správci,
ustanoveným podle zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších
předpisů, se doručuje na adresy určené podle dosavadních právních předpisů; jinak
se jim písemnosti (elektronické dokumenty) doručují podle tohoto zákona.
5. O žalobách nebo jiných návrzích na zahájení řízení podaných přede dnem
nabytí účinnosti tohoto zákona se provede u soudu prvního stupně příprava jednání
podle dosavadních právních předpisů, ledaže soud do dne nabytí účinnosti tohoto zákona
neučinil ve věci žádný úkon.
6. Byla-li příprava jednání provedena po dni nabytí účinnosti tohoto zákona
podle dosavadních právních předpisů, postupuje se při nařízení a provedení jednání
před soudem prvního stupně podle dosavadních právních předpisů.
7. Není-li dále stanoveno jinak, v řízení o dědictví po zůstaviteli, který
zemřel přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se použijí dosavadní právní předpisy.
8. V řízení o dědictví po zůstaviteli, který zemřel přede dnem nabytí účinnosti
tohoto zákona, se postupuje podle nových § 38 a 175zd.
9. Při likvidaci dědictví se postupuje podle občanského soudního řádu, ve
znění tohoto zákona, i když zůstavitel zemřel přede dnem nabytí účinnosti tohoto
zákona.
10. Odvolání proti rozhodnutím soudu prvního stupně vydaným přede dnem účinnosti
tohoto zákona nebo po řízení provedeném podle tohoto zákona se projednají a rozhodnou
podle dosavadních právních předpisů.
11. Z důvodu uvedeného v novém ustanovení § 229 odst. 1 písm. h) lze podat
žalobu pro zmatečnost i proti rozhodnutí, které bylo vyhlášeno (vydáno) přede dnem
nabytí účinnosti tohoto zákona; běh lhůty k podání žaloby v tomto případě neskončí
před uplynutím 3 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
12. Dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede
dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních
předpisů; užití nového ustanovení § 243c odst. 2 tím není dotčeno.
13. Žaloby podané ve věcech, o nichž bylo rozhodnuto jiným orgánem přede
dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se projednají a rozhodnou v prvním stupni podle
dosavadních právních předpisů.
14. Výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí anebo nemovitostí nařízený přede
dnem účinnosti tohoto zákona se provede podle dosavadních právních předpisů.
Čl. VII zákona č. 286/2009 Sb.
Přechodná ustanovení
1. Není-li dále stanoveno jinak, použije se občanský soudní řád, ve znění
účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, i pro řízení zahájená přede dnem
nabytí účinnosti tohoto zákona; právní účinky úkonů, které v řízení nastaly přede
dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.
2. Na řízení o výkonu rozhodnutí prodejem nemovitosti, v nichž byla dražební
vyhláška vydána přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se § 336o občanského soudního
řádu, ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, nepoužije.
Čl. IV zákona č. 69/2011 Sb.
Přechodné ustanovení
Řízení zahájená do dne nabytí účinnosti tohoto zákona se dokončí podle občanského
soudního řádu ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona; právní účinky
úkonů, které v řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají
zachovány.
§ 31 zákona č. 202/2012 Sb.
Přechodné ustanovení
Pokud soud v řízení zahájeném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona uložil
účastníkům řízení účast na mimosoudním smírčím nebo mediačním jednání nebo rodinné
terapii, nebo za účelem účasti na takovém jednání přerušil řízení, postupuje v těchto
věcech podle zákona č. 99/1963, občanský soudní řád, ve znění účinném do dne nabytí
účinnosti tohoto zákona.
Čl. II zákona č. 396/2012 Sb.
Přechodná ustanovení
1. Řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se dokončí podle
dosavadních právních předpisů.
2. Řízení o výkonu rozhodnutí, která byla zahájena přede dnem nabytí účinnosti
tohoto zákona a která podle § 251 zákona č. 99/1963 Sb., ve znění účinném ode dne
nabytí účinnosti tohoto zákona, nespadají po dni nabytí účinnosti tohoto zákona do
působnosti soudu, soud rozvrhne rovnoměrně mezi soudní exekutory, kteří byli jmenováni
do jeho obvodu, a vyrozumí o tom oprávněného a příslušného soudního exekutora. Není-li
do obvodu soudu jmenován žádný exekutor, soud řízení rozvrhne rovnoměrně mezi soudní
exekutory, kteří byli jmenováni do obvodu soudu, který má společnou hranici s tímto
obvodem a který patří do obvodu stejného krajského soudu.
3. Po právní moci usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí předá soud soudním
exekutorům, mezi které byly věci rozvrženy, příslušné soudní spisy. Dnem, kdy soud
předá soudnímu exekutorovi soudní spis, řízení o výkonu rozhodnutí pokračuje dále
u soudního exekutora jako exekuční řízení.
4. Oprávněný může do 2 měsíců od předání soudního spisu podat návrh na zastavení
exekuce bez uvedení důvodu; tomuto návrhu soudní exekutor vyhoví. V tomto případě
nemá soudní exekutor nárok na náhradu nákladů exekuce a účastníci exekučního řízení
nemají nárok na náhradu nákladů.
5. Oprávněný může do 2 měsíců od předání soudního spisu i bez uvedení důvodu
požádat exekuční soud o změnu exekutora; soud o tomto návrhu rozhodne.
6. Účinky zahájení řízení o výkonu rozhodnutí a úkony, které v něm vykonal
soud, zůstávají zachovány. Soudní exekutor není vázán návrhem oprávněného na to,
jakým způsobem má být výkon rozhodnutí veden. Soudní poplatek zaplacený přede dnem
nabytí účinnosti tohoto zákona se nevrací; nebyla-li exekuce zastavena podle bodu
4, snižují se o částku zaplacenou na tomto poplatku náklady exekuce. Soud nenařizuje
exekuci a nepověřuje soudního exekutora jejím provedením.
7. Soudní exekutor zašle povinnému výzvu ke splnění vymáhané povinnosti podle
§ 46 odst. 6 zákona č. 120/2001 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto
zákona. Po marném uplynutí lhůty podle § 46 odst. 6 zákona č. 120/2001 Sb., ve znění
účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, provede soudní exekutor exekuci podle
zákona č. 120/2001 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
8. O předání spisů sepíše předseda soudu a soudní exekutor protokol, který
se bez zbytečného odkladu zveřejní na úřední desce soudu, na úřední desce soudního
exekutora a na internetových stránkách Exekutorské komory České republiky. V protokolu
se uvede spisová značka soudu, označení účastníků řízení, exekutor, který spis převzal,
a den, kdy k převzetí spisu došlo.
9. Zahájí-li oprávněný, na jehož návrh byla zastavena exekuce podle bodu
4, exekuční řízení podle správního nebo daňového řádu do 6 měsíců ode dne právní
moci rozhodnutí o zastavení exekuce podle bodu 4, neběží po tuto dobu lhůta, v níž
může exekuční správní orgán nařídit exekuci podle § 108 odst. 4 správního
řádu, a lhůta pro placení daně podle § 160 daňového řádu.
10. Exekutorské zápisy podle § 78 písm. a) zákona
č. 120/2001 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, které byly
sepsány do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jsou titulem pro výkon rozhodnutí
podle § 251 zákona č. 99/1963 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto
zákona, i po dni nabytí účinnosti tohoto zákona.
Čl. VI zákona č. 401/2012 Sb.
Přechodné ustanovení
Řízení ve věcech péče soudu o nezletilé, zahájená a pravomocně neskončená
přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se dokončí podle právních předpisů účinných
do dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
Čl. II zákona č. 404/2012 Sb.
Přechodná ustanovení
1. Není-li dále stanoveno jinak, použije se občanský soudní řád ve znění
účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona i pro řízení zahájená přede dnem nabytí
účinnosti tohoto zákona; právní účinky úkonů, které byly v řízení učiněny přede dnem
nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.
2. V řízeních zahájených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se ustanovení
§ 120 odst. 2 zákona, ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, nepoužije.
3. Všechna řízení o vyslovení přípustnosti převzetí nebo držení v ústavu
zdravotnické péče zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se dokončí podle
dosavadních právních předpisů.
4. Odvolání proti rozhodnutím soudu prvního stupně vydaným přede dnem nabytí
účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů,
s výjimkou § 218c zákona, který se užije ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti
tohoto zákona.
5. Všechna řízení podle § 200ua občanského soudního řádu zahájená přede dnem
nabytí účinnosti tohoto zákona se dokončí podle dosavadních právních předpisů.
6. Žaloby pro zmatečnost proti rozhodnutím vydaným přede dnem nabytí účinnosti
tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů.
7. Dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí
účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů,
s výjimkou § 243c odst. 3 zákona, který se užije ve znění účinném ode dne nabytí
účinnosti tohoto zákona.
§ 53 zákona č. 45/2013 Sb.
Přechodné ustanovení
Proti směnečnému (šekovému) platebnímu rozkazu, který byl vydán v období
od 1. května 2013 do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, lze podat námitky nejpozději
ve lhůtě 15 dnů ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Byl-li však takový směnečný
(šekový) platební rozkaz doručen po dni nabytí účinnosti tohoto zákona, lze námitky
podat ve lhůtě 15 dnů ode dne jeho doručení.
Čl. II zákona č. 293/2013 Sb.
Přechodná ustanovení
1. Dovolávají-li se právní předpisy ustanovení, která se tímto zákonem zrušují,
vstupují na jejich místo jim odpovídající ustanovení zákona o zvláštních řízeních
soudních.
2. Pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se použije
zákon č. 99/1963 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.
3. Řízení o dědictví upravené v zákoně č. 99/1963 Sb., ve znění účinném přede
dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se použije na projednání dědictví v případech,
kdy smrt zůstavitele nastala do 31. prosince 2013.
4. Je-li po dni nabytí účinnosti tohoto zákona vymáhána pohledávka náhrady
za příspěvek na výživu dítěte, která vznikla přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona,
je tato pohledávka přednostní podle § 279 odst. 2 písm. g) občanského soudního řádu,
ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Je-li po dni nabytí účinnosti
tohoto zákona vymáhána pohledávka náhrady přeplatku na dávce důchodového zabezpečení,
je tato pohledávka přednostní podle § 279 odst. 2 písm. e) občanského soudního řádu,
ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
5. Tam, kde zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném přede
dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, hovoří o pohledávce postoupené k zajištění pohledávky
věřitele povinného nebo o pohledávce zajištěné postoupením pohledávky, rozumí se
tím pohledávka převedená k zajištění dluhu povinného ve prospěch jeho věřitele nebo
pohledávka zajištěná zajišťovacím převodem práva.
6. Bude-li v řízení zahájeném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona usnesení
o příklepu vydáno po dni nabytí účinnosti tohoto zákona, předkupní právo vlastníka
stavby k pozemku a vlastníka pozemku ke stavbě nezaniká dnem, kterým se stal vydražitel
vlastníkem nemovité věci, případně nemovité věci náležející k závodu.
7. Z výkonu rozhodnutí nebo exekuce jsou po dni nabytí účinnosti tohoto zákona
vyloučeny byty nebo nebytové prostory a domy s byty nebo nebytovými prostory, nebylo-li
do katastru nemovitostí České republiky vloženo prohlášení vlastníka, a to v případech,
kdy k takovým bytům nebo nebytovým prostorům mají právo k výlučnému nabytí vlastnictví
osoby podle § 23 a 24 zákona č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické
vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují
některé zákony (zákon o vlastnictví bytů), ve znění pozdějších předpisů, ve znění
účinném do 31. prosince 2013.
8. Při výkonu rozhodnutí prodejem nemovitých věcí a prodejem závodu se poplatek
z prodlení za poslední 3 roky před rozvrhovým jednáním uspokojuje v pořadí jistiny,
nestačí-li rozdělovaná podstata, uhradí se před jistinou. Pokud ke krytí jmenovité
hodnoty hypotečních zástavních listů slouží jen část pohledávky z hypotečního úvěru,
uspokojují se nároky uvedené ve větě první poměrně.
9. Výkon rozhodnutí, kterým je přiznáno právo na bytovou náhradu podle zákona
č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, se provede podle
zákona č. 99/1963 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.
10. Je-li výkonem rozhodnutí postiženo právo vkladatele na výplatu zůstatku
z vkladového vztahu potvrzeného vkladní knížkou na doručitele, který byl zrušen článkem
III zákona č. 126/2002 Sb., kterým se mění zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění
pozdějších předpisů, zákon č. 219/1995 Sb., devizový zákon, ve znění pozdějších předpisů,
zákon č. 593/1992 Sb., o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů, ve znění pozdějších
předpisů, zákon č. 239/2001 Sb., o České konsolidační agentuře a o změně některých
zákonů (zákon o České konsolidační agentuře), ve znění zákona č. 15/2002 Sb., zákon
č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 363/1999
Sb., o pojišťovnictví a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojišťovnictví),
ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů, postupuje se podle dosavadních
právních předpisů upravujících výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí.
Čl. IV zákona č. 87/2015 Sb.
Přechodné ustanovení
Pro určení věcné příslušnosti v řízeních, která byla zahájena přede dnem
nabytí účinnosti tohoto zákona, se použije zákon č. 99/1963 Sb., ve znění účinném
přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.
Čl. II zákona č. 139/2015 Sb.
Přechodná ustanovení
1. Není-li dále stanoveno jinak, použije se občanský soudní řád ve znění
účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona i pro řízení zahájená přede dnem nabytí
účinnosti tohoto zákona; právní účinky úkonů, které v řízení nastaly přede dnem nabytí
účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.
2. O možnosti domáhat se zastavení výkonu rozhodnutí podle § 262b odst. 1
zákona č. 99/1963 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, poučí
soud manžela povinného v řízeních zahájených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona
v usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí, bylo-li toto usnesení vydáno ode dne nabytí
účinnosti tohoto zákona.
3. O návrzích na vyloučení majetku z výkonu rozhodnutí podle § 267 odst.
2 zákona č. 99/1963 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona,
které byly podány přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se rozhodne podle dosavadních
právních předpisů.
4. Ustanovení § 304b odst. 4 a § 309 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., ve znění
účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se použijí na usnesení o nařízení
exekuce, která byla peněžnímu ústavu doručena ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
5. Rozhodnutí soudu o zúžení společného jmění manželů, která byla vydána
před 1. lednem 2014, lze evidovat v Seznamu listin o manželském majetkovém režimu
na základě písemné žádosti jednoho z manželů nebo obou manželů. Založení rozhodnutí
do sbírky listin a zápis údajů uvedených v § 35j odst. 3 písm. a), c) a d) zákona
č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších
předpisů, do rejstříku provede kterýkoliv notář. Při tomto evidování se postupuje
podle notářského řádu, jehož ustanovení se po jejich evidenci použijí i pro tato
rozhodnutí.
Čl. II zákona č. 164/2015 Sb.
Přechodná ustanovení
1. Není-li dále stanoveno jinak, použije se občanský soudní řád ve znění
účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona i pro řízení zahájená přede dnem nabytí
účinnosti tohoto zákona; právní účinky úkonů, které v řízení nastaly přede dnem nabytí
účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.
2. V řízeních o výkonu rozhodnutí přikázáním pohledávky z výsluhového příspěvku,
příplatku k důchodu ke zmírnění některých křivd způsobených komunistickým režimem
v oblasti sociální, příplatku k důchodu nebo zvláštního příspěvku k důchodu podle
zákona upravujícího ocenění účastníků národního boje za vznik a osvobození Československa
a některých pozůstalých po nich, v nichž přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona
nebylo vydáno usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí, rozhodne soud o nařízení výkonu
rozhodnutí srážkami z výsluhového příspěvku, příplatku k důchodu ke zmírnění některých
křivd způsobených komunistickým režimem v oblasti sociální, příplatku k důchodu nebo
zvláštního příspěvku k důchodu podle zákona upravujícího ocenění účastníků národního
boje za vznik a osvobození Československa a některých pozůstalých po nich. V řízeních
o výkonu rozhodnutí přikázáním pohledávky z výsluhového příspěvku, příplatku k důchodu
ke zmírnění některých křivd způsobených komunistickým režimem v oblasti sociální,
příplatku k důchodu nebo zvláštního příspěvku k důchodu podle zákona upravujícího
ocenění účastníků národního boje za vznik a osvobození Československa a některých
pozůstalých po nich, v nichž přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona bylo vydáno
usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí, se ve výkonu rozhodnutí pokračuje podle ustanovení
§ 276 a násl. občanského soudního řádu o nařízení výkonu rozhodnutí srážkami z výsluhového
příspěvku, příplatku k důchodu ke zmírnění některých křivd způsobených komunistickým
režimem v oblasti sociální, příplatku k důchodu nebo zvláštního příspěvku k důchodu
podle zákona upravujícího ocenění účastníků národního boje za vznik a osvobození
Československa a některých pozůstalých po nich.
3. V řízeních o výkonu rozhodnutí prodejem movitých věcí, v nichž byl přede
dnem nabytí účinnosti tohoto zákona proveden soupis, se rozsah věcí vyloučených z
výkonu rozhodnutí posuzuje podle dosavadních právních předpisů.
Čl.II zákona č. 296/2017 Sb.
Přechodná ustanovení
1. Není-li dále stanoveno jinak, použije se zákon č. 99/1963 Sb., ve znění
účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, i pro řízení zahájená přede dnem
nabytí účinnosti tohoto zákona; právní účinky úkonů, které v řízení nastaly přede
dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.
2. Dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí
účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů.
Čl.IV zákona č. 307/2018 Sb.
Přechodná ustanovení
1. Řízení, které nebylo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona pravomocně
ukončeno, se dokončí podle zákona č. 99/1963 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí
účinnosti tohoto zákona.
2. Ve vztahu k hypotečním zástavním listům podle § 28 odst. 1 zákona č. 190/2004
Sb., o dluhopisech, ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jejichž
datum emise předchází dni nabytí účinnosti tohoto zákona a které se nepovažují za
kryté dluhopisy podle zákona č. 190/2004 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti
tohoto zákona, se postupuje podle zákona č. 99/1963 Sb., ve znění účinném přede dnem
nabytí účinnosti tohoto zákona.
§ 35 zákona č. 191/2020 Sb.
Přechodná ustanovení
(1) Není-li dále stanoveno jinak, použije se zákon č. 99/1963 Sb., ve znění
účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, i pro řízení zahájená přede dnem
nabytí účinnosti tohoto zákona; právní účinky úkonů, které v řízení nastaly přede
dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.
(2) Návrh na nařízení výkonu rozhodnutí přikázáním pohledávky z daňového
bonusu podaný přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona soud zamítne. Výkon rozhodnutí
přikázáním pohledávky z daňového bonusu se ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona
neprovádí. Soud výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky z daňového bonusu i bez návrhu
zastaví.
Čl.II zákona č. 38/2021 Sb.
Přechodné ustanovení
V řízeních zahájených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, v nichž
bylo peněžnímu ústavu doručeno usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí přikázáním pohledávky
z účtu u peněžního ústavu, se použije § 304b, 306 a § 307 odst. 3 zákona č. 99/1963
Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.
Čl.IV zákona č. 192/2021 Sb.
Přechodná ustanovení
1. Zákon č. 99/1963 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto
zákona, se použije i na řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona;
právní účinky úkonů, které v řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona,
zůstávají zachovány.
2. Ustanovení § 262c zákona č. 99/1963 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí
účinnosti tohoto zákona, se použije i na řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti
tohoto zákona, je-li povinným osoba, která dovršila dvacátý první rok věku nejdříve
v den nabytí účinnosti tohoto zákona.
3. O možnosti domáhat se zastavení výkonu rozhodnutí podle § 262c zákona
č. 99/1963 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, poučí soud
povinného v řízeních zahájených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona v usnesení
o nařízení výkonu rozhodnutí, bylo-li toto usnesení vydáno nejdříve v den nabytí
účinnosti tohoto zákona.
Čl.II zákona č. 286/2021 Sb.
Přechodná ustanovení
1. Není-li dále stanoveno jinak, použije se zákon č. 99/1963 Sb., ve znění
účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, i pro řízení zahájená přede dnem
nabytí účinnosti tohoto zákona; právní účinky úkonů, které v řízení nastaly přede
dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.
2. Ustanovení § 265a zákona č. 99/1963 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí
účinnosti tohoto zákona, se použije na výtěžky dosažené ode dne nabytí účinnosti
tohoto zákona výkonem rozhodnutí anebo plnění poskytnutá ode dne nabytí účinnosti
tohoto zákona k uspokojení pohledávek, pro které byl výkon rozhodnutí nařízen.
3. Na řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, v nichž
přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona bylo vydáno usnesení o nařízení výkonu
rozhodnutí, se použijí ustanovení § 270 odst. 2, § 271, § 279 odst. 1, § 289 odst.
2, § 291 odst. 3, § 293 odst. 1 a § 301 zákona č. 99/1963 Sb., ve znění účinném přede
dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.
4. V řízeních zahájených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se použije
§ 279 odst. 2 písm. g) zákona č. 99/1963 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí
účinnosti tohoto zákona.
5. Do dob podle § 290 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., ve znění účinném ode
dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se započítává doba podle § 290 odst. 1 zákona
č. 99/1963 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, pokud
povinný během této doby přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nepobíral mzdu
nebo nepobíral mzdu alespoň v takové výši, aby z ní mohly být prováděny srážky.
6. V řízeních o výkonu rozhodnutí přikázáním pohledávky z kompenzace nebo
mzdových nároků podle zákona upravujícího ochranu zaměstnanců při platební neschopnosti
zaměstnavatele, v nichž přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebylo vydáno usnesení
o nařízení výkonu rozhodnutí, rozhodne soud o nařízení výkonu rozhodnutí srážkami
z kompenzace nebo mzdových nároků podle zákona upravujícího ochranu zaměstnanců při
platební neschopnosti zaměstnavatele. V řízeních o výkonu rozhodnutí přikázáním pohledávky
z kompenzace nebo mzdových nároků podle zákona upravujícího ochranu zaměstnanců při
platební neschopnosti zaměstnavatele, v nichž přede dnem nabytí účinnosti tohoto
zákona bylo vydáno usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí, řízení pokračuje podle
zákona č. 99/1963 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jako
řízení o výkonu rozhodnutí srážkami z kompenzace nebo mzdových nároků podle zákona
upravujícího ochranu zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele.
Čl.II zákona č. 105/2023 Sb.
Přechodná ustanovení
Pro řízení podle části páté zákona č. 99/1963 Sb., která byla zahájena přede
dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se použije zákon č. 99/1963 Sb., ve znění účinném
přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.
Čl.II zákona č. 172/2023 Sb.
Přechodné ustanovení
Na řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se použije zákon
č. 99/1963 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.
Čl.IV zákona č. 281/2023 Sb.
Přechodné ustanovení
Řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se dokončí podle
zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti
tohoto zákona.
Čl.IV zákona č. 349/2023 Sb.
Přechodná ustanovení
1. Příslušnost k vymáhání pořádkových pokut podle § 53 odst. 1 a pohledávek
podle § 148 odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí
účinnosti tohoto zákona, které byly uloženy nebo vznikly přede dnem nabytí účinnosti
tohoto zákona, se řídí dosavadními právními předpisy, pokud byly předány k vymáhání
soudnímu exekutorovi, uplatněny v insolvenčním řízení nebo přihlášeny do veřejné
dražby.
2. Příslušnost k vymáhání pořádkových pokut podle § 53 odst. 1 a pohledávek
podle § 148 odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí
účinnosti tohoto zákona, které byly uloženy nebo vznikly přede dnem nabytí účinnosti
tohoto zákona, a nebyly předány k vymáhání soudnímu exekutorovi, uplatněny v insolvenčním
řízení nebo přihlášeny do veřejné dražby, se řídí dosavadními právními předpisy do
dne předání podkladů k jejich vymáhání celnímu úřadu.
3. Orgán příslušný podle zákona č. 99/1963 Sb., ve znění účinném přede dnem
nabytí účinnosti tohoto zákona, k vymáhání pohledávek uvedených v bodu 2 předá podklady
k vymáhání těchto pohledávek celnímu úřadu nejpozději do 30. června 2024, pokud nebyla
pro tyto pohledávky přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nařízena daňová exekuce
vydáním exekučního příkazu; jinak je předá do 31. prosince 2024.
4. Příslušnost k vymáhání pokut podle § 351 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb.,
ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, které byly uloženy přede
dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se řídí dosavadními právními předpisy.
5. Při správě placení pokut podle § 351 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., ve
znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, které byly uloženy přede
dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se postupuje podle dosavadních právních předpisů.
Čl.IX zákona č. 29/2024 Sb.
neplatil
Čl.II zákona č. 180/2024 Sb.
Přechodná ustanovení
1. Není-li dále stanoveno jinak, použije se zákon č. 99/1963 Sb., ve znění
účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, i pro řízení zahájená přede dnem
nabytí účinnosti tohoto zákona; právní účinky úkonů, které v řízení nastaly přede
dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.
2. Ustanovení § 50m zákona č. 99/1963 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí
účinnosti tohoto zákona, se použije pouze na řízení zahájená po nabytí jeho účinnosti.
3. V řízeních o zdržení se protiprávního jednání ve věcech ochrany práv spotřebitelů
zahájených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se postupuje podle § 83 odst.
2 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto
zákona.
4. V řízeních zahájených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se postupuje
podle § 173 a 174a zákona č. 99/1963 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti
tohoto zákona.
5. Ustanovení § 194 zákona č. 99/1963 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí
účinnosti tohoto zákona, se použije pouze na práva z protiprávního jednání, ke kterému
došlo dne 25. června 2023 nebo později.
Čl.IV zákona č. 252/2024 Sb.
Přechodné ustanovení
Pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se použije
zákon č. 99/1963 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Právní
účinky úkonů, které v řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají
zachovány.
*) Podle úplného znění č. 69/2001 Sb. poslední věta odst. 1 zní: "Příslušným
je soud podle § 88 písm. c)."
1) Vyhláška Ministerstva dopravy č. 127/1964 Sb., o městském přepravním řádu,
ve znění pozdějších předpisů.
Vyhláška Federálního ministerstva dopravy č. 3/1977
Sb., o přepravním řádu lanových drah, ve znění pozdějších předpisů.
1a) § 66 zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání
a o změně dalších zákonů.
33b) § 37 odst. 3 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů.
34f) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 805/2004 ze dne 21. dubna
2004, kterým se zavádí evropský exekuční titul pro nesporné nároky.
35a) § 83 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších
předpisů.
§ 8 a násl. zákona ČNR č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení
a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů.
§ 5 a
násl. zákona ČNR č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, ve
znění pozdějších předpisů.
36) § 5 zák. č. 526/1990 Sb., o cenách.
53c) Zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon),
ve znění pozdějších předpisů.
54) Zákon č. 155/1998 Sb., o znakové řeči a o změně dalších zákonů, ve znění
zákona č. 384/2008 Sb.
55a) Zákon č. 201/2002 Sb., o Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových.
56) Zákon č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní
způsobilosti.
56a) § 58 odst. 5 zákona č. 412/2005 Sb.
56b) Směrnice Rady 2000/43/ES ze dne 29. června 2000, kterou se zavádí zásada
rovného zacházení s osobami bez ohledu na jejich rasu nebo etnický původ.
Směrnice Rady 2000/78/ES ze dne 27. listopadu 2000, kterou se stanoví obecný
rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání.
Směrnice Rady 2004/113/ES ze dne 13. prosince 2004, kterou se zavádí zásada
rovného zacházení s muži a ženami v přístupu ke zboží a službám a jejich poskytování.
Směrnice Rady 97/80/ES ze dne 15. prosince 1997 o důkazním břemenu v případech
diskriminace na základě pohlaví.
56c) Směrnice Rady 2000/43/ES ze dne 29. června 2000, kterou se zavádí zásada
rovného zacházení s osobami bez ohledu na jejich rasu nebo etnický původ.
56d) Směrnice Rady 2004/113/ES ze dne 13. prosince 2004, kterou se zavádí zásada
rovného zacházení s muži a ženami v přístupu ke zboží a službám a jejich poskytování.
56e) Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1158 ze dne 20. června
2019 o rovnováze mezi pracovním a soukromým životem rodičů a pečujících osob a o
zrušení směrnice Rady 2010/18/EU.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1152 ze dne 20. června 2019
o transparentních a předvídatelných pracovních podmínkách v Evropské unii.
57) § 3 zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád),
ve znění zákona č. 30/2000 Sb.
57b) § 2 zákona č. 237/1991 Sb., o patentových zástupcích, ve znění zákona
č. 151/2002 Sb.
57d) Zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů.
57e) § 11 odst. 1 a § 15 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších
předpisů.
57f) § 10 zákona č. 417/2004 Sb., o patentových zástupcích a o změně zákona
o opatřeních na ochranu průmyslového vlastnictví.
58) Například § 21 a 29 zákona č. 2/1991 Sb., o kolektivním vyjednávání, § 62
a 62a zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění zákona č. 91/1998 Sb.
58a) Zákon č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech, osobních číslech a autorizované
konverzi dokumentů.
58b) § 10b odst. 1 zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech
a o změně některých zákonů (zákon o evidenci obyvatel), ve znění zákona č. 7/2008
Sb.
58c) § 10 zákona č. 133/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů. § 77 zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky,
ve znění pozdějších předpisů, (zákon o azylu), ve znění pozdějších předpisů.
58d) Zákon č. 29/2000 Sb., o poštovních službách a o změně některých zákonů
(zákon o poštovních službách), ve znění pozdějších předpisů.
58e) Nařízení Rady (ES) č. 1348/2000 ze dne 29. května 2000 o doručování soudních
a mimosoudních písemností ve věcech občanských a obchodních v členských státech.
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 805/2004 ze dne 21. dubna 2004, kterým
se zavádí evropský exekuční titul pro nesporné nároky.
58f) Zákon č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém.
62d) Čl. 35 odst. 1 Smlouvy o Evropské unii.
Čl. 234 Smlouvy o založení Evropského společenství.
Čl. 150 Smlouvy o založení Evropského společenství pro atomovou energii.
62e) § 15, 19, 22, 45 zákona č. 627/2004 Sb.
62f) § 66a obchodního zákoníku.
62g) Úmluva o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí, vyhlášená
pod č. 34/1998 Sb.
62h) Nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. listopadu 2003 o příslušnosti
a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti
a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000.
63) Například § 9 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění zákona
č. 271/1992 Sb.
64) § 6 a následující vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách
advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif).
65) Zákon č. 219/1995 Sb., devizový zákon.
66) § 1 písm. b) zákona č. 219/1995 Sb.
67) § 1 písm. c) zákona č. 219/1995 Sb.
67a) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1896/2006 ze dne 12. prosince
2006, kterým se zavádí řízení o evropském platebním rozkazu.
76) § 6 zákona č. 358/1992 Sb.
77) Zákon č. 87/1995 Sb., o spořitelních a úvěrních družstvech a některých
opatřeních s tím souvisejících a o doplnění zákona České národní rady č. 586/1992
Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů.
77a) § 2 odst. 3 písm. i) zákona č. 284/2009 Sb., o platebním styku.
78) § 256 odst. 1 písm. d) zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění
zákona č. 253/1997 Sb.
78a) Čl. 244 a 256 Smlouvy o založení Evropského společenství. Čl. 159 a 164
Smlouvy o založení Evropského společenství pro atomovou energii.
79a) § 19 a 52d zákona č. 284/2009 Sb., o platebním styku, ve znění zákona
č. 139/2011 Sb.
80) § 71a až 71c zákona č. 358/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
80a) § 232 odst. 4 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád.
80b) Zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění.
81) § 20b zákona č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění zákona č. 165/1998 Sb.
85a) Zákon č. 408/2010 Sb., o finančním zajištění.
86a) § 92, 93 a 99a zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu.
86b) § 115 zákona č. 256/2004 Sb., ve znění zákona č. 56/2006 Sb.
86g) § 35 a násl. zákona č. 190/2004 Sb., o dluhopisech, ve znění zákona č.
230/2008 Sb.
86j) § 4 odst. 1 zákona č. 254/2004 Sb., o omezení plateb v hotovosti a o změně
zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů.
90) § 1 písm. d) zákona č. 219/1995 Sb.
91) Zákon č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu.
91) § 35 zákona č. 256/2004 Sb.
§ 17 a násl. zákona č. 26/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
92) § 2 odst. 1 zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých
zákonů (zákon o oceňování majetku).
94) § 21 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční
zákon), ve znění zákona č. 296/2007 Sb.
95) Zákon č. 116/1990 Sb., o nájmu a podnájmu nebytových prostor, ve znění
pozdějších předpisů.
96) Zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní.
97) § 2 zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů.
98) Zákon č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů.
99) Například § 70 odst. 2 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích.
101) § 55 odst. 2 zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu,
ve znění zákona č. 230/2008 Sb. a zákona č. 188/2011 Sb.
<