V legislativním procesu se v současnosti nachází návrh zákona, kterým se mění zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. Tento návrh právního předpisu mimo jiné zasahuje do zákoníku práce. Jakkoliv momentálně navržená novela, u které je plánována účinnost od 1. 1. 2024, je teprve projednávána Vládou ČR a její osud a konkrétní podobu zatím nelze s určitostí předjímat, vzbudila značnou pozornost v meziresortním připomínkovém řízení zejména u zaměstnavatelských subjektů. Smyslem tohoto článku je představení a shrnutí předmětné problematiky, která spočívá právě v ukotvení nových pravidel pro dočasné přidělení při agenturním zaměstnávání v zákoníku práce.
Důvody změny právní úpravy
Problematika dočasnosti přidělování zaměstnanců při agenturním zaměstnávání je dlouhodobě v ČR diskutována.1) Teprve nyní bylo přistoupeno k návrhu legislativních změn, které vede snaha o posílení postavení agenturních zaměstnanců a harmonizace národního práva ČR s unijním právem představovaným zejména Směrnicí a judikaturou SD EU. Nad touto problematikou jsme se zamýšleli v minulém článku2). Najít však vyvážený kompromis mezi legitimními zájmy agenturních zaměstnanců a odůvodněnými potřebami zaměstnavatelských subjektů představuje pro zákonodárce zřejmě značně složitý úkol. Agenturní zaměstnávání má svoji nepopiratelnou úlohu na trhu práce, zejména posiluje flexibilitu pracovní síly, avšak je neustále nutné hledat vhodnou proporcionalitu uspořádání právních vztahů mezi agenturními zaměstnanci, agenturami práce a uživateli.
Dotčená úprava zákoníku práce míří do dvou okruhů úprav. Předně dochází ke stanovení nejvyšší přípustné délky dočasného přidělení téhož zaměstnance u téhož zaměstnavatele. Na straně druhé jde o opatření, v jehož důsledku dochází k zabránění téměř okamžité ztráty zaměstnání agenturního zaměstnance v případě, kdy byl sjednán pracovněprávní vztah v rámci dočasného přidělení mezi ním a agenturou práce na dobu určitou vymezenou potřebou uživatele.
Uživatelem se podle § 14 odst. 1 písm. b) zákona o zaměstnanosti rozumí jiná právnická nebo fyzická osoba, která práci přiděluje a dohlíží na její provedení.
Dočasnost přidělení při agenturním zaměstnávání
Pojmovým znakem agenturního zaměstnávání je dočasnost přidělení, která je v zásadě ohraničena pouze v § 309 odst. 6 zákoníku práce, podle kterého agentura práce nemůže téhož zaměstnance dočasně přidělit k výkonu práce u téhož uživatele na dobu delší než 12 kalendářních měsíců po sobě jdoucích. Vzhledem k tomu, že z tohoto zákazu dočasného přidělení nad stanovený časový limit jsou přípustné výjimky, mezi které patří mimo jiné žádost agenturního zaměstnance, aby mohl být přidělová