Agenturní zaměstnávání je institutem upraveným nejenom zákonem o zaměstnanosti (zákon č. 435/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen „zákon o zaměstnanosti“), tedy normou práva veřejného, ale také zákoníkem práce (zákon č. 262/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen „zákoník práce“), tedy normou práva soukromého. Máme-li v úmyslu se věnovat agenturnímu zaměstnávání z pohledu zaměstnavatele (uživatele), bude zapotřebí se zaměřit nejenom na obě citované právní normy, ale také na související právní předpisy.
Zúčastněné subjekty
Subjekty zúčastněnými na agenturním zaměstnávání jsou agentura práce, zaměstnanec agentury práce a zaměstnavatel, k němuž je zaměstnanec agentury práce k výkonu práce dočasně přidělován (tzv. uživatel).
Agenturou práce je třeba rozumět právnickou nebo fyzickou osobu, které bylo generálním ředitelstvím Úřadu práce uděleno povolení ke zprostředkování zaměstnání. Toto povolení se vydává k žádosti dané právnické nebo fyzické osoby; náležitosti žádosti, jakož i okruh jejích příloh stanoví § 61 zákona o zaměstnanosti. Žadatel o povolení musí rovněž splnit celou řadu podmínek uvedených v ust. § 60 zákona o zaměstnanosti, u fyzické osoby se jedná mj. o věk 18 let, plnou svéprávnost, bezúhonnost, odbornou způsobilost, bydliště na území České republiky. U žadatele-právnické osoby se rovněž vyžaduje bezúhonnost a dále obsazení funkce odpovědného zástupce pro účely zprostředkování zaměstnání.
Aby zaměstnanec mohl být agenturou práce přidělen k výkonu práce k jinému zaměstnavateli, musí s ní mít uzavřen pracovní poměr nebo dohodu o pracovní činnosti. Agenturní zaměstnávání se tak nemůže uplatnit v případě, je-li mezi agenturou práce a zaměstnancem uzavřena dohoda o provedení práce (srov. právní úpravu dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, jak je obsažena v ust. § 75 a násl. zákoníku práce)