V článku „Nepeněžní a peněžní příspěvek na stravování v souvislostech“ zveřejněném v čísle 4 tohoto časopisu se řešily téměř všechny situace související s poskytováním peněžitého příspěvku na stravování. Dalším, neméně důležitým případem je situace, kdy zaměstnavatel uplatňuje pružné rozvržení týdenní pracovní doby.
Principy pružného rozvržení pracovní doby jsou obsahem ustanovení § 85 zákoníku práce. Toto rozvržení zahrnuje časové úseky základní a volitelné pracovní doby, jejichž začátek a konec určuje zaměstnavatel. V rámci volitelné pracovní doby si zaměstnanec volí začátek a konec pracovní doby, avšak celková délka směny bez přestávek na oddech nesmí přesáhnout 12 hodin. Průměrná týdenní pracovní doba musí být naplněna ve vyrovnávacím období, které určí zaměstnavatel a které nesmí přesáhnout 26 týdnů po sobě jdoucích. Jen v kolektivní smlouvě lze toto období vymezit až na 52 týdnů po sobě jdoucích. Současně právní úprava stanoví, kdy nelze pružné rozvržení pracovní doby uplatnit. Jde o případy:
- kdy je zaměstnanec vyslán na pracovní cestu,
- v době, kdy čerpá dovolenou,
- při nutnosti zabezpečení naléhavého pracovního úkolu ve směně, jejíž začátek a konec je pevně stanoven,
- brání-li jejímu uplatnění provozní důvody,
- v době důležitých osobních překážek v práci podle § 191 a 191a a
- v dalších případech určených zaměstnavatelem.
Ve výše uvedených případech je zaměst