Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů (dále jen „Zvláštní senát“) v přelomovém usnesení ze dne 14. 12. 2017, Konf 44/2017, svěřil soudní přezkum rozhodnutí ve věci mzdových nároků podle zákona č. 118/2000 Sb., o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZOchrZ“) do kompetence soudů ve správním soudnictví, když konstatoval, že tyto mzdové nároky mají veřejnoprávní povahu. Do doby vydání tohoto rozsudku totiž v této oblasti rozhodovaly civilní soudy podle části páté občanského soudního řádu, tedy v řízení ve věcech, o nichž bylo rozhodnuto jiným orgánem. V následujícím textu si tak stručně shrneme vybranou dosavadní rozhodovací praxi správních soudů v této oblasti.
Soudní přezkum rozhodnutí správních orgánů
Jak již bylo výše naznačeno, přezkum rozhodnutí orgánů veřejné správy ve věci mzdových nároků je tedy nyní svěřen do věcné působnosti správních soudů1). Jejich místní příslušnost je určena na základě § 7 odst. 3 soudního řádu správního krajskému soudu, v jehož obvodu má účastník řízení (navrhovatel) bydliště nebo sídlo, popřípadě v jehož obvodu se zdržuje.
Vzhledem ke skutečnosti, že ZOchrZ nabyl účinnosti dne 1.7.2000, vedla ke shora uvedenému usnesení Zvláštního senátu poněkud strastiplná cesta, která trvala dlouhých 17 let. Z tohoto důvodu jsou předmětem tohoto článku také rozsudky v případech, o nichž rozhodoval Úřad práce České republiky (dále jen „úřad práce“) již před značně dlouhou dobou. Jde o to, že nejprve byly tyto kauzy rozhodovány civilními soudy a až následně, po vydání shora uvedeného usnesení Zvláštního senátu, bylo navázáno jejich projednávání ve správním soudnictví. Někteří účastníci řízení (žalobci) se tak verdiktů správních soudů dosud nedočkali.
Vznik a splatnost mzdových nároků
Krajský soud v Plzni se ve svém rozsudku č. j. 57 A 54/2018-39 ze dne 26. 3. 2019 vyjádřil k posuzování okamžiku vzniku mzdového nároku v rozhodném období a jeho splatnosti. V projednávaných případech (spojené věci) žádaly účastnice řízení o uspokojení mzdových nároků, které jim nevyplatil platebně neschopný zaměstnavatel za měsíc srpen v roce 2017. Dle § 3 písm. a) ZOchrZ „se zaměstnancem rozumí fyzická osoba, s níž zaměstnavatel sjednal pracovní poměr, dohodu o provedení práce za podmínek stanovených zvláštním právním předpisem nebo dohodu o pracovní činnosti, na základě kterých jí vznikly v rozhodném období mzdové nároky nevyplacené zaměstnavatelem; rozhodným obdobím je kalendářní měsíc, ve kterém bylo vyhlášeno moratorium před zahájením insolvenčního řízení nebo ve kterém byl podán insolvenční návrh, jakož i 3 kalendářní měsíce předcházející tomuto měsíci a 3 kalendářní měsíce následující po tomto měsíci; vláda může v odůvodněných případech nařízením prodloužit délku rozhodného období.“
V uvedených případech byl příslušný insolvenční návrh podán 12. 12. 2017 a tím bylo také rozhodné období určeno od měsíce září 2017 až do měsíce března 2018. Pracovní poměry účastnicím řízení skončily dne 31. 8. 2017, a to dohodou z tzv. organizačních důvodů (tato skutečnost byla v průběhu řízení nesporná). Předmětem sporu bylo, zda odstupné dle § 67 zákoníku práce, které účastnicím řízení od zaměstnavatele náleželo, spadá do rozhodného období,