Průřezová novela zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“ nebo „ZP“), provedená zákonem č. 285/2020 Sb. (dále jen „zákon č. 285/2020 Sb.“), přináší v oblasti dovolené největší změny za posledních několik desítek let. Jako každá revoluční změna právní úpravy, vyžádá si i tato změna určitou dobu, než si na ni praxe zvykne a sporné otázky se výkladově ustálí. Z uvedených důvodů lze přechodně předpokládat jistou setrvačnost dosavadního chápání právní úpravy dovolené a v důsledku toho i větší spoléhání se na výpočet dovolené podle nových pravidel prostřednictvím mzdově-personálních softwarů. Účelem tohoto příspěvku je na konkrétních příkladech ukázat praktické dopady změn i některá výkladová úskalí související s novou právní úpravou dovolené od 1. 1. 2021.
Shrnutí koncepčních změn v oblasti dovolené
- zjednodušení – z dosavadních tří druhů dovolené (dovolená za kalendářní rok, dovolená za odpracované dny a dodatková dovolená) dochází k redukci na pouze dva druhy: dovolená za kalendářní rok a dodatková dovolená. Ruší se dovolená za odpracované dny. Vyjádření obou „přeživších“ druhů dovolené bude shodně v hodinách, pro vznik nároku na každý z nich jsou však nadále stanoveny odlišné podmínky,
- spravedlivější zacházení – pro výpočet dovolené již nebude hrát roli způsob rozvržení pracovní doby do směn a z něj vyplývající (průměrný) počet pracovních dnů v týdnu. Pro výpočet dovolené bude mít význam již pouze délka odpracovaných násobků týdenní pracovní doby zaměstnance (dále jen „TPD“). Nebudou již tedy znevýhodňováni zaměstnanci, kteří v kalendářním roce sice odpracují stejně hodin jako jejich kolegové, ale v důsledku rozvržení pracovní doby na menší počet dnů v týdnu (zaměstnanci na kratší pracovní úvazek) nebo např. v důsledku nerovnoměrného rozvržení pracovní doby jim podle dosavadní právní úpravy vznikalo právo na menší počet dnů dovolené (dosud vyjadřované v pracovních dnech),
- princip zásluhovosti – protože pro výpočet dovolené bude nově hrát roli již pouze délka odpracovaných násobků TPD zaměstnance, pozbývá významu rozlišovat, zda zaměstnanec nastoupil do zaměstnání k prvnímu dni v kalendářním měsíci (dosud zákonem preferováno), nebo až v jeho průběhu. Nebudou již znevýhodňováni zaměstnanci, kteří v kalendářním roce sice odpracují stejně hodin jako jejich kolegové, ale do zaměstnání nastoupili až v průběhu kalendářního měsíce,
- vyjádření v hodinách – končí přepočítávání dovolené na pracovní dny a nahrazuje se vyjádřením v hodinách. Uvedená skutečnost nic nemění na tom, že dovolená bude nadále plánována i čerpána ve dnech, nicméně vypočítávat a následně „spotřebovávat“ se bude v hodinách,
- zrušení dosavadních čekacích dob – ruší se podmínka odpracování nejméně 60 dnů pro vznik práva na dovolenou za kalendářní rok (její poměrnou část) a stejně tak podmínka odpracování alespoň 21 dnů pro vznik práva na dovolenou za odpracované dny. Aby zaměstnanci vzniklo právo na dovolenou, bude muset kumulativně splnit dvě obecné podmínky: nepřetržité trvání pracovního poměru po dobu alespoň 4 týdnů (tj. 28 dnů) v kalendářním roce, a dále odpracování alespoň 4násobku stanovené nebo kratší TPD (§ 213 odst. 3 ZP),
- přiblížení praxi – vychází se vstříc některým požadavkům aplikační praxe. Nová právní úprava bude umožňovat na základě písemné žádosti zaměstnance převádění části nevyčerpané dovolené do následujícího kalendářního roku (§ 218 odst. 2 ZP), jakož i čerpání a „spotřebování“ dovolené v den svátku (§ 219 odst. 2 část věty za středníkem ZP),
- citlivější krácení – dovolenou bude možné krátit již jen za neomluveně zameškané směny, a to jen o počet neomluveně zameškaných hodin (zrušuje se možnost krácení za překážky v práci v rozsahu 100 a více směn, které se pro účely dovolené neposuzují jako výkon práce, např. za delší dočasnou pracovní neschopnost. Končí dosavadní pravidlo, které umožňovalo krátit dovolenou za neomluveně zameškanou směnu v poměru až 1 : 3 (za každou zameškanou směnu bylo možno krátit dovolenou o 1 až 3 dny) a nahrazuje se poměrem 1 : 1,
- jiný způsob zápočtu překážek – ZP bude nadále upravovat tzv. náhradní doby, které jsou běžnou součástí života a pro účely vzniku práva na dovolenou se započítávají jako výkon práce. Nově však zákon bude rozlišovat tzv. plně započitatelné náhradní doby, které se započtou zcela (§ 348 odst. 1 ZP), a dále tzv. částečně započitatelné