Průřezová novela zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZP“), provedená zákonem č. 285/2020 Sb., mnohé praktické problémy spojené s dovolenou a jejím čerpáním vyřešila nebo alespoň zmírnila. Na druhé straně některé aplikační problémy po 1. 1. 2021 přetrvávají a některé nové dokonce přibyly. Jedním z těchto problémů je čerpání dovolené v rozsahu kratším, než činí délka směny. Účelem tohoto příspěvku je po prvním půlroce účinnosti nové právní úpravy ukázat na praktických příkladech, jak lze k problému čerpání dovolené v rozsahu kratším, než činí délka směny, v různých situacích přistupovat.
Zdánlivě jasné pravidlo
S účinností od 1. 1. 2021 stanoví ZP v § 218 odst. 6 následující pravidlo: „Čerpání dovolené může zaměstnavatel zaměstnanci s jeho souhlasem výjimečně určit v rozsahu kratším, než činí délka směny, nejméně však v délce její jedné poloviny, nejde-li o zbývající část nevyčerpané dovolené, která je kratší než polovina směny.“ Záměr sledovaný zákonodárcem ani skutečný dopad citovaného pravidla na aplikační praxi však z důvodové zprávy k zákonu č. 285/2020 Sb. bohužel nevyčteme, neboť důvodová zpráva jen lakonicky uvádí, že uvedené pravidlo se zavádí proto, aby při určování čerpání dovolené zaměstnavatelem nedocházelo k tříštění dovolené na části směn. To je sice pochopitelné, na druhé straně vzhledem k zásadním změnám v oblasti dovolené přibyly výkladové nejasnosti, kdy a za jakých podmínek lze případně čerpat dovolenou v rozsahu například jen pár hodin, resp. jen zlomku směny.
Zákonné podmínky čerpání dovolené v rozsahu kratším, než je délka směny
Z citovaného § 218 odst. 6 ZP lze dovodit tyto 4 zákonné parametry čerpání dovolené v rozsahu kratším, než je délka směny:
- výjimečnost – smyslem a účelem poskytování dovolené je regenerace pracovní síly zaměstnance v ucelenějších časových úsecích, což ZP zdůrazňuje pravidlem obsaženým v § 217 odst. 1, totiž že dovolená by měla být vyčerpána zpravidla vcelku, a poskytuje-li se zaměstnanci dovolená v několika částech, musí alespoň jedna část činit nejméně 2 týdny vcelku, pokud se zaměstnanec se zaměstnavatelem nedohodne na jiné délce čerpané dovolené. Je proto zřejmé, že čerpání dovolené v rozsahu kratším, než činí délka směny, by mělo být opatřením ojedinělým. V příkrém rozporu s požadavkem zákona na „výjimečné“ čerpání dovolené v rozsahu kratším, než činí délka směny, by tak byla situace, pokud by dovolená byla zaměstnanci, byť na jeho výslovnou žádost, „rozkrájena“ čerpáním dovolené běžně (opakovaně) jen v rozsahu např. poloviny směny. Za splnění povinností na úseku nařizování dovolené odpovídá zaměstnavatel (§ 217 odst. 1 a § 218 odst. 1 ZP), tudíž i kdyby sám zaměstnanec souhlasil nebo dokonce žádal o vyčerpání větší části své dovolené rozdrobeně v úsecích kratších, než je délka směny, zaměstnavatel by takové čerpání dovolené neměl umožnit, a to pro rozpor se smyslem a účelem dovolené jako „komplexní“ doby odpočinku,
- souhlas zaměstnance – právní úprava nepřipouští, aby čerpání dovolené v rozsahu kratším, než je délka směny, bylo zaměstnanci jednostranně vnuceno, např. pokynem nadřízeného. Podmínkou je svobodný souhlas zaměstnance, který dle § 218 odst. 6 ZP sice nemusí být nutně písemný (postačí i jen ústní či konkludentní projev vůle, jímž zaměstnanec jiným způsobem dává najevo, např. pokývnutí hlavy, že s čerpáním dovolené souhlasí), přesto je třeba z hlediska prevence právních problémů (např. pro účely kontroly ze strany inspektorátu práce) souhlas zaměstnance vyžadovat v průkazné podobě. Zaměstnavatel tak může využívat buď různé listinné formuláře, případně pro tyto postačí např. operativní komunikace formou e-mailu, souhlas lze projevit např. i formou vzdáleného přístupu zaměstnance do elektronického systému zaměstnavatele a „odkliknutím“ příslušné kolonky. Jako nouzové (méně průkazné) řešení lze akceptovat souhlas vyjádřený alespoň formou SMS či MMS zprávy, případně za použití prostředků on-line chatovacích služeb, jejichž prostřednictvím lze souhlas zaměstnance v rámci možností také doložit, a to i zpětně.
- limit nejméně poloviny směny – v zájmu předejití tříštění dovolené na nepřiměřeně krátké úseky, např. odskočení si zaměstnance na „dovolenou“ v řádu třeba jen desítek minut, stanoví zákon pojistku, že dovolená může být i při splnění shora uvedených podmínek ad a) a b) určena nejméně v rozsahu poloviny směny, tj. v rozsahu poloviny té konkrétní směny, během níž je dovolená čerpána. Termínem „nejméně“ vyjadřuje zákon, že dovolenou lze čerpat v rozsahu jakéhokoli rozpětí mezi polovinou směny a celou směnou. Při délce směny například 12 hodin lze čerpat dovolenou v rozsahu 9 hodin, což odpovídá 3/4 této směny, nejméně však musí být dovolená čerpána v rozsahu 6 hodin, což odpovídá již zmíněné nejméně polovině uvedené směny. Naopak, čerpat dovolenou v rozsahu např. 3 hodin a 45 minut již zákon (až na dále uvedené výjimky) nepřipouští.
- rozsah kratší než nejméně polovina směny – ustanovení § 218 odst. 6 ZP zakotvuje výjimku, podle níž lze čerpat dovolenou dokonce i v rozsahu kratším, než je polovina směny, ovšem jen tehdy, pokud se jedná o čerpání zbývající části (zůstatku) nevyčerpané dovolené, která je kratší než polovina směny.
Zaměstnanec pracuje v nerovnoměrném rozvržení pracovní doby, střídají se u něj směny v různé délce. Na čtvrtek má od 6.00 hodin nařízenu směnu v délce 12 hodin a na pátek má od 8.30 hodin nařízenu směnu v délce 7,5 hodiny. Protože se jedná o zaměstnance, který má po rozvodu svěřeno nezletilé dítě jen několik dnů v měsíci a chce s ním ve čtvrtek a pátek vyrazit vždy na celé odpoledne za sportem, požádá nadřízeného e-mailem o umožnění čerpání dovolené v rozsahu 4 hodin oba dny ve čtvrtek i v pátek. Zaměstnanec svou žádost odůvodní tím, že výjimečně potřebuje v dané dny pracovat jen dopoledne, aby byl schopen co nejdříve vyzvednout dítě po obědě ze školy.
Čerpání dovolené požadované zaměstnancem v rozsahu 4 hodiny splňuje zákonný limit nejméně poloviny směny pouze ve vztahu k páteční 7,5hodinové směně. Pokud to provozní možnosti dovolují, zaměstnavatel může žádosti dovolené ve vztahu k pátku vyhovět beze zbytku. V tom případě by měl zaměstnavatel současně určit, v jaké konkrétní části směny bude dovolená čerpána. Vzhledem k důvodům zaměstnancovy žádosti připadá v úvahu výkon práce v pátek v rozsahu 3,5 hodiny od 8.30 do 12.00 hodin s tím, že zaměstnanec následně čerpá dovolenou v rozsahu 4 hodiny.
Co se týče žádosti o dovolenou na čtvrtek, pak čerpání dovolené v rozsahu 4 hodiny zákonný limit nejméně poloviny směny ve vztahu k čtvrteční 12hodinové směně nesplňuje (jedná se pouze o třetinu směny), tudíž zaměstnavatel žádosti o čerpání dovolené v požadovaném rozsahu 4 hodiny nemůže vyhovět. V zájmu částečného vyhovění oprávněným požadavkům zaměstnance (§ 217 odst. 1 ZP) přicházejí v úvahu následující možnosti:
- zaměstnavatel umožní zaměstnanci čerpání dovolené, ale jen v délce celé, 12hodinové směny,
- zaměstnavatel umožní zaměstnanci čerpání dovolené v délce nejméně jedné poloviny směny, v tom případě by měl zaměstnavatel současně určit, v jaké konkrétní části směny bude dovolená čerpána. Vzhledem k důvodům zaměstnancovy žádosti připadá v úvahu výkon práce ve čtvrtek v rozsahu 6 hodin od 6.00 do 12.00 hodin s tím, že zaměstnanec následně čerpá dovolenou v rozsahu 6 hodin,
- zaměstnavatel umožní zaměstnanci namísto dovolené čerpání pracovního volna bez náhrady mzdy (platu) v rozsahu požadovaném zaměstnancem (§ 199 odst. 1 ZP),
- zaměstnavatel umožní zaměstnanci změnu rozvrhu pracovní doby, případně se s ním dohodne na pracovním volnu, které si zaměstnanec v budoucnu napracuje.
Čerpání zůstatku dovolené kratšího než polovina směny
Protože právní úprava obsažená v § 218 odst. 6 ZP není formulována zcela jednoznačně, je výkladovým problémem, zda se podmínka souhlasu zaměstnance s čerpáním dovolené v rozsahu kratším, než činí délka směny, vztahuje i na výjimku uvedenou výše pod písm. d), tedy na případy, kdy zaměstnanec pouze dočerpává zbývající část (zůstatek) nevyčerpané dovolené, která je kratší než polovina směny. Je třeba připustit, že na tuto otázku existují v praxi dva odlišné názory, a sice:
- jeden názor vychází z pojetí, že pravidlo vyjádřené v závěru dikce § 218 odst. 6 ZP představuje výjimku se vším všudy, což nepřímo podporuje textace zákona v podobě slovního vyjádření „…nejde-li o zbývající část nevyčerpané dovolené…“. Podle tohoto názoru souhlas zaměstnance pro dočerpání de facto nepatrného zůstatku dovolené (zůstatku kratšího než polovina směny) není nutný a nařízení této dovolené je zcela v kompetenci zaměstnavatele bez ohledu na souhlas či nesouhlas zaměstnance, neboť zaměstnavatel je v tomto případně již omezen tím, že jde o „dočerpání“ dovolené,
- druhý, opatrnější názor vychází ze zásady zvláštní zákonné ochrany postavení zaměstnance [§1a odst. 1 písm. a) ZP] a také z logického výkladu § 218 odst. 6 ZP. Pokud je smyslem a účelem uvedeného ustanovení bránit tříštění dovolené na nepřiměřeně krátké úseky a pokud zákon podmiňuje souhlasem zaměstnance čerpání dovolené již k (nejméně) polovině směny, pak tím spíše je nutné vyžadovat souhlas zaměstnance s čerpáním dovolené v ještě kratším úseku, než je polovina směny.
Autor tohoto příspěvku se kloní k druhému z obou uvedených právních názorů, neboť má za to, že čím kratší je úsek čerpání, k tím většímu „drobení“ dovolené dochází. Přitom je třeba vzít v potaz, že mimořádně krátké úseky čerpání dovolené (např. zůstatek dovolené v řádu jen 1,5 hodiny) vlastně ani neplní smysl a účel dovolené. Dle názoru autora se podmínka souhlasu vyjádřená v § 218 odst. 6 ZP vztahuje i na výjimku uvedenou v úvodu tohoto článku pod písm. d), tedy na případy, kdy zaměstnanec pouze dočerpává zbývající část (zůstatek) nevyčerpané dovolené, která je kratší než polovina směny.
Zaměstnanec pracuje v rovnoměrném rozvržení pracovní doby se směnami v délce 8 hodin. V prosinci 2021 má dočerpat zbývající část nevyčerpané dovolené za aktuální rok v rozsahu 1 hodiny. Jedná se o dočerpání zůstatku dovolené, který je kratší než polovina směny. S ohledem na dikci § 218 odst. 6 ZP nelze tuto dovolenou zaměstnanci nařídit k dočerpání bez jeho souhlasu, a tedy:
- za předpokladu, že s tím zaměstnanec souhlasí, bude mu dovolená v rozsahu 1 hodiny určena k dočerpání v prosinci 2021 s tím, že zaměstnavatel by měl současně určit, v jaké konkrétní části směny (od–do) bude tato zbývající část dovolená vyčerpána,
- za předpokladu, že s čerpáním dovolené v rozsahu 1 hodiny zaměstnanec nesouhlasí, bude mu dovolená v uvedeném rozsahu ze zákona převedena do následujícího roku 2022, kdy bude tato převedená část „staré“ dovolené vyčerpána jako první v pořadí. V tomto případě jde o situaci zákonem výslovně neupravenou, kterou nicméně zaměstnavatel bude schopen obhájit v případě potřeby i před kontrolním orgánem, neboť vzniklou situaci řešit jinak než převedením nevyčerpané dovolené do dalšího kalendářního roku – objektivně vzato – není možné.
Zůstatek dovolené v rozsahu 1 hodiny s koncem roku 2021 tedy nezaniká, nepromlčuje se a ani jej nelze zaměstnanci proplatit, ledaže by před dočerpáním zůstatku dovolené mělo dojít ke skončení pracovního poměru (§ 222 odst. 2 ZP).
Problém tzv. rolování dovolené
Otazníky kolem čerpání dovolené v rozsahu kratším, než činí délka směny, přineslo také povinné zaokrouhlování dovolené. Podle § 216 odst. 5 ZP platí, že dovolená, na niž vzniklo právo v příslušném kalendářním roce, se zaokrouhluje na celé hodiny nahoru. V řadě případů nečiní zaokrouhlování žádné problémy. V některých případech však dochází k tomu, že v důsledku zaokrouhlování na celé hodiny nahoru neladí čerpání dovolené v hodinách s běžnou délkou směny zaměstnance. V důsledku této skutečnosti tak u některých zaměstnavatelů může docházet k jevu, který lze pracovně označit za tzv. rolování dovolené. Jinak řečeno, jde o to, že zaměstnanci tzv. tlačí před sebou (třeba i několik let) mimořádně krátké zůstatky dovolené kratší než poloviny směny, které vznikly jako přímý důsledek zaokrouhlování na celé hodiny nahoru.
Zaměstnanec pracuje v rovnoměrném rozvržení pracovní doby výhradně ve směnách dlouhých 7,5 hodiny, délka jeho týdenní pracovní doby při rozvržení pracovní doby na 5 dnů v týdnu pondělí až pátek činí 37,5 hodiny. Výměra dovolené u zaměstnavatele činí 5 týdnů. Zaměstnanec za nepřetržitého trvání pracovního poměru k témuž zaměstnavateli koná u něho v příslušném kalendářním roce práci po dobu 52 týdnů v rozsahu stanovené týdenní pracovní doby připadající na toto období.
Vzhledem k dikci § 213 odst. 1 ZP tak vznikne zaměstnanci právo na dovolenou v rozsahu 37,5 x 5 týdnů = 187,5 hodiny dovolené. Současně podle § 216 odst. 6 ZP je povinností zaměstnavatele takto vypočtený nárok zaokrouhlit na celé hodiny nahoru, tedy po zaokrouhlení činí nárok zaměstnance 188 hodin. Protože zaměstnanec pracuje výhradně ve směnách dlouhých 7,5 hodiny a v takto dlouhých směnách také čerpá dovolenou, pak vyčerpáním 5 týdnů dovolené spotřebuje ze své celoroční výměry dovolené „jen“ 187,5 hodiny (postaru 7,5 x 25 dnů dovolené = 187,5 hodiny). Zaměstnanci tak bude nad rámec celých směn zbývat 0,5 hodiny (30 minut) nevyčerpané dovolené.
S ohledem na dikci § 218 odst. 6 ZP nelze tuto 0,5 hodinu dovolené zaměstnanci nařídit k dočerpání bez jeho souhlasu, a tedy:
- za předpokladu, že s tím zaměstnanec souhlasí, bude mu dovolená v rozsahu 30 minut určena k dočerpání v aktuálním roce, ve kterém právo na dovolenou vzniklo. Zaměstnavatel by měl současně určit, v jaké konkrétní části směny (od–do) bude tato zbývající část dovolené vyčerpána,
- pokud s čerpáním dovolené v rozsahu 30 minut zaměstnanec nesouhlasí, bude mu dovolená v uvedeném rozsahu ze zákona převedena do následujícího kalendářního roku, kdy bude tato převedená část „staré“ dovolené vyčerpána jako první v pořadí. Pokud by zaměstnanec opakovaně (několik let po sobě) nesouhlasil s dočerpáním uvedeného zůstatku dovolené, pak se 30minutové zůstatky vždy na konci roku postupně nasčítají, a to do fáze, kdy v souhrnu dosáhnou alespoň takového rozsahu (například poloviny směny), že zaměstnanec s dočerpáním bude souhlasit. V krajním případě se budou „nasčítávat“ nejdéle do doby, až dosáhnou alespoň celé délky směny, tedy takového rozsahu, kdy k nařízení dovolené není potřeba souhlasu zaměstnance; v uvedeném příkladě by se jednalo o dobu 15 let, neboť 7,5 : 0,5 = 15. Takové jednání ovšem není ani v zájmu zaměstnance samotného a jde tedy spíše jen o hypotetickou záležitost.