Nárok na dovolenou je jedním ze základních sociálních práv zaměstnance. Dovolená patří mezi tzv. doby odpočinku. V době čerpání dovolené je zaměstnanci umožněno si odpočinout a zároveň se nemusí obávat zhoršení své ekonomické situace, protože při čerpání dovolené mu náleží náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku.
Nárok na dovolenou
Základním předpokladem pro splnění podmínek pro čerpání dovolené je pracovní poměr. Nárok na dovolenou ze zákona nemají zaměstnanci, kteří vykonávají zaměstnání v pracovněprávním vztahu založeném dohodou o pracích konaných mimo pracovní poměr, tj. dohodou o provedení práce či dohodou o pracovní činnosti. Zároveň je ale možné, aby i strany těchto dohod smluvně sjednaly možnost čerpání dovolené.
Druhy dovolené
Zákoník práce rozlišuje celkem tři druhy dovolené, a to:
- dovolenou za kalendářní rok nebo na její poměrnou část,
- dovolenou za odpracované dny,
- dodatkovou dovolenou.
Zaměstnavatel a zaměstnanec mohou sjednat také další dovolené nad rámec dovolené stanovené zákoníkem práce, vždy ale za dodržení obecně platných zásad rovnosti mezi zaměstnanci a zákazu diskriminace.
Dovolená za kalendářní rok
Základním druhem dovolené je dovolená za kalendářní rok. Dovolená je nároková, což znamená, že za splnění zákonem daných podmínek zaměstnanci vzniká nárok na dovolenou. Dovolená za kalendářní rok náleží zaměstnanci, který za nepřetržitého trvání pracovního poměru k témuž zaměstnavateli konal u něho práci alespoň 60 dnů v kalendářním roce. Z tohoto vyplývají 2 podmínky vzniku nároku na dovolenou.
1) Nepřetržitost trvání pracovního poměru
Pracovní poměr zaměstnance musí trvat nepřetržitě celý kalendářní rok u téhož zaměstnavatele a současně je zaměstnanec v tomto kalendářním roce povinen odpracovat nejméně 60 dnů. Vykonával-li zaměstnanec práci pro zaměstnavatele celý kalendářní rok (od 1. 1. do 31. 12. téhož roku), náleží mu dovolená za kalendářní rok, vykonával-li práci zaměstnanec pro zaměstnavatele jen poměrnou část roku, ale přitom odpracoval alespoň 60 dnů, náleží mu dovolená za tuto poměrnou část. Splnění uvedených podmínek se posuzuje ve vztahu k jednomu kalendářnímu roku, k jednomu zaměstnavateli a k jednomu pracovnímu poměru.
Pro splnění podmínek pro čerpání dovolené se považuje za nepřetržité trvání pracovního poměru i skončení dosavadního a vznik bezprostředně navazujícího nového pracovního poměru zaměstnance ke stejnému zaměstnavateli. Podmínka bezprostřední návaznosti těchto vztahů bude splněna v případě, že zaměstnanec nastoupí do nového pracovního poměru u stejného zaměstnavatele prvním pracovním dnem po skončení předešlého pracovního poměru. Nepřetržitost pracovního poměru bude splněna i v případě, kdy mezi skončením a počátkem pracovního poměru jsou dny pracovního klidu. V případě, že zaměstnanec nastoupí u no