Dne 30. 7. 2020 nabyla účinnosti novela zákoníku práce přijatá jako zákon č. 285/2020 Sb. (dále jen „novela“), která mění zásadním způsobem právní úpravu přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů ve smyslu § 338 zákoníku práce (dále jen „převod“). Ačkoli tyto změny nejsou z pohledu běžné personální nebo mzdové praxe natolik přelomové jako změny v koncepci dovolené účinné k 1. 1. 2021, většina právníků již tuší, že jde o důležitou změnu, se kterou se bude muset praxe vypořádat.
V našem článku se pokusíme detailněji probrat změny, které novela přináší. Především se přitom jedná o definici převodu, tedy o ujasnění, kdy vůbec k převodu dochází. V této souvislosti by měla nabýt v praxi na významu aplikace judikatury Soudního dvora EU, na kterou ostatně novela reaguje. Novela dále limituje možnost zaměstnance ukončit pracovní poměr v souvislosti s převodem, kterou také ve stručnosti zmiňujeme.
Základ právní úpravy převodu
Ochrana práv zaměstnanců při převodu je jednou ze základních oblastí evropského pracovního práva, která sahá až do 70. let dvacátého století. Hlavním principem ochrany zaměstnanců při převodu je automatický přechod práv a povinností z pracovněprávních vztahů z převodce na nabyvatele – tedy zachování (pokud možno v nezměněné podobě) stávajících pracovních podmínek a ochrana před propouštěním z důvodu převodu.
Úprava převodu vychází primárně ze směrnice 77/187/EHS1) („Směrnice 77/187“), která byla následně za zohlednění judikatury Soudního dvora EU (v té době Evropského soudního dvora, dále jen „SDEU“) nejprve novelizována a následně kodifikována Směrnicí 2001/23/ES2) (dále jen „Směrnice“), která platí doposud.
Důležité přitom je, že současné znění Směrnice původní Směrnici 77/187 nezměnilo, nýbrž ji pouze doplnilo v souladu s bohatou judikaturou SDEU. Starší judikatura SDEU z období před rokem 2001 je tedy stále použitelná.
Význam judikatury SDEU
Judikatura SDEU je v oblasti problematiky převodu důležitým pramenem práva. Vedle samotných rozsudků je přitom v některých méně srozumitelných případech vhodné číst i stanoviska generálních advokátů, kteří se k případům vyjadřují (nejsou zástupci jedné ze stran, ale poradním orgánem SDEU).
Většina řízení před SDEU souvisejících s převodem probíhá v rámci řízení o tzv. předběžných otázkách. Tato řízení se zahajují na základě otázky vznesené národním soudem, která vyvstane v souvislosti s jím projednávaným konkrétním případem. SDEU poté podá národnímu soudu návod, jak řešit danou otázku, přičemž samotné rozhodnutí ve věci zůstává i nadále na národním soudu. Národní soud je přitom povinen řídit se právním názorem SDEU.
České soudy by proto při rozhodování případů převodu měly rozhodovat v souladu s rozhodovací praxí SDEU. Nejvyšší soud však na rozhodovací praxi SDEU prozatím odkazoval spíše sporadicky.
Současně platí, že český soudce jakéhokoli soudu může předložit SDEU předběžnou otázku k aplikaci Směrnice, pokud se domnívá, že je takové posouzení nezbytné. Strany sporu mohou soudu předložení předběžné otázky samy navrhnout.