Zaměstnavatelé a zdravotní pojištění v kontextu nových podmínek pro doručování písemností v pracovněprávních vztazích

Právní či jiné jednání, učiněné v písemné formě (doručovaná písemnost) a taxativním výčtem vyjmenované v ustanovení § 334 odst. 1 zákoníku práce, musí být zaměstnanci doručeno do vlastních rukou způsobem předepsaným v § 334 až § 336 zákoníku práce. Za těchto podmínek se doručují písemnosti týkající se:

• vzniku, změn a skončení pracovního poměru,
• vzniku, změn a skončení dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr,
• mzdového výměru,
• záznamu o porušení režimu dočasně práce neschopného pojištěnce.

Písemnosti neuvedené v § 334 odst. 1 zákoníku práce nemusejí být zaměstnanci doručeny do vlastních rukou postupem deklarovaným v § 334 až § 336 zákoníku práce.

Doručení na pracovišti - jediný přednostní způsob

Podle § 334 odst. 2 zákoníku práce nově platí, že zaměstnavatel musí písemnost uvedenou v § 334 odst. 1 zákoníku práce doručit zaměstnanci do vlastních rukou na pracovišti. Jedná se tak o jediný přednostní způsob doručení. Není-li možné doručit zaměstnanci písemnost tímto způsobem, může si zaměstnavatel vybrat mezi těmito ostatními náhradními způsoby doručení:

• kdekoliv bude zaměstnanec zastižen,
• prostřednictvím provozovatele poštovních služeb,
• prostřednictvím sítě nebo služby elektronických komunikací,
• prostřednictvím datové schránky.

Protože zákon nestanoví pořadí použití jednotlivých způsobů doručení, je na zaměstnavateli, který náhradní způsob doručení dle své potřeby zvolí. Takže pokud nebylo možné doručit písemnost zaměstnanci do vlastních rukou na pracovišti, může zaměstnavatel přistoupit k jejímu doručení prostřednictvím provozovatele poštovních služeb. Zaměstnavatel však musí být v tomto případě velmi obezřetný, neboť v případě soudního sporu musí prokázat, že doručení písemnosti na pracovišti nebylo možné, a proto přistoupil k jedné z náhradních variant doručení.

Fikce doručení

Nově je zaměstnavatel povinen doručovat písemnost zaměstnanci na poslední adresu, kterou mu zaměstnanec sdělil, nikoli na poslední adresu zaměstnance, která je zaměstnavateli známa. Jestliže si zaměstnanec písemnost nevyzvedne do 15 kalendářních dnů, považuje se písemnost za doručenou posledním dnem této lhůty.

Skončení zaměstnání v průběhu měsíce

Je pravdou, že pokud dochází k rozvázání pracovního poměru v "mimořádných" situacích (například ve zkušební době, z důvodu neomluvené absence apod.), pak takový pracovněprávní vztah nemusí končit k poslednímu dni kalendářního měsíce, ale je většinou ukončen v průběhu měsíce. Z pohledu zdravotního pojištění má tato skutečnost především dvojí dopad.

I když zaměstnání trvá pouze část kalendářního měsíce, má pojištěnec takovým zaměstnáním vyřešený ve zdravotním pojištění celý kalendářní měsíc, a to například i tehdy, když zaměstnání trvá v tomto měsíci třeba jen jeden den. Musí se však jednat o zaměstnání, ze kterého se odvádí pojistné na zdravotní pojištění. Za správnost odvodu vždy zodpovídá zaměstnavatel.

Zaměstnání trvající po dobu kratší než celý kalendářní měsíc stanovuje zaměstnavateli povinnost dodržet při odvodu pojistného poměrnou část minimálního vyměřovacího základu. Tato poměrná část minima se vypočítá podle počtu kalendářních dnů trvání zaměstnání v daném měsíci a musí být při odvodu pojistného dodržena. Takže pokud zaměstnání skončí například dne 21. 10. 2020, musí vyměřovací základ zaměstnance za říjen činit alespoň 9 890,32 Kč, což se vypočte jako [(21 : 31) x 14 600]. Jestliže by vyměřovací základ zaměstnance za měsíc říjen činil například 10 000 Kč (přičemž se nejedná o dohodu o provedení práce), odvedl by zaměstnavatel pojistné z této částky příjmu. Ovšem při příjmu nižším než 9 890,32 Kč musí zaměstnavatel provést dopočet a doplatek pojistného do této poměrné části minima.

K popisovaným situacím typicky dochází u pracovní smlouvy sjednané na zkrácený pracovní úvazek nebo u dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr tehdy, jedná-li se o jediné zaměstnání pojištěnce, pro kterého (a pro jeho zaměstnavatele jako plátce pojistného) platí ve zdravotním pojištění ustanovení o minimálním vyměřovacím základu. Pokud pro zaměstnance minimum neplatí (§ 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb.), je vyměřovacím základem skutečně dosažený příjem.

Souběh zaměstnání a samostatné výdělečné činnosti

Jestliže pro pojištěnce platí v roce 2020 v daném souběhu povinnost dodržet minimální vyměřovací základ, pak musí být toto minimum v jedné z vykonávaných činností dodrženo následovně.

1. Hlavním zdrojem příjmů je zaměstnání:
   • v zaměstnání činí vyměřovací základ alespoň 14 600 Kč a zaměstnání trvá celý kalendářní měsíc,
   • v rámci své samostatné výdělečné činnosti nebude tato osoba (není povinna) platit měsíční zálohy a vyměřovacím základem pro odvod pojistného za daný kalendářní rok je sazba 50 % skutečných příjmů po odpočtu výdajů bez nutnosti respektovat minimum platné pro OSVČ.
2. Hlavním zdrojem příjmů je samostatná výdělečná činnost:
   • tato osoba platí v roce 2020 alespoň minimální zálohy 2 352 Kč (tato podmínka byla splněna i v měsících březen až srpen 2020, za které OSVČ zálohy až do výše minimální zálohy neplatila - tyto zálohy byly odpuštěny, resp. se považují za zaplacené),
   • v zaměstnání bude zaměstnavatel odvádět pojistné ze skutečně dosaženého příjmu, který tak může být i nižší než 14 600 Kč. Aby zaměstnavatel nemusel provádět dopočet do minima, vystaví zaměstnanec zaměstnavateli čestné prohlášení o tom, že platí alespoň minimální zálohy jako OSVČ.

Pokud pojištěnec ukončí zaměstnání a samostatná výdělečná činnost (dosud jako "vedlejší") nadále pokračuje, stává se automaticky hlavním, fakticky jediným, zdrojem příjmů s povinností placení záloh.

Předpokládejme, že v následujících dvou situacích byl pracovněprávní vztah relevantně ukončen. Když pojištěnec ukončí zaměstnání například dne 30. 9. 2020, platí od října zálohy podle výsledků své podnikatelské činnosti za rok 2019, alespoň však v minimálně povinné částce 2 352 Kč. Posledním dnem splatnosti zálohy za říjen je 9. listopad 2020 (8. listopadu je v neděli). Minimální zálohu nemusí hradit OSVČ, pro kterou neplatí ve zdravotním pojištění minimální vyměřovací základ podle § 3a odst. 3 zákona č. 592/1992 Sb.

Kdyby došlo například k situaci, že při tomto souběhu by jedno zaměstnání skončilo třeba 29. 9. a do dalšího by zaměstnanec nastoupil 1. 10., musela by být v rámci samostatné výdělečné činnosti zaplacena za září alespoň minimální záloha 2 352 Kč (a tudíž dodržen minimální vyměřovací základ za tento měsíc) proto, že zaměstnání netrvalo celý kalendářní měsíc září. Tento postup legislativně vyplývá z ustanovení § 3a odst. 3 písm. b) zákona č. 592/1992 Sb., včetně dovětku.

Doručování písemností zaměstnavateli

Právní úprava nevyžaduje doručení písemnosti zaměstnavateli do vlastních rukou a zaměstnanec ani není omezován ve výběru způsobu doručení písemnosti. Zaměstnanec doručuje písemnost zpravidla osobním předáním v místě sídla zaměstnavatele. Nevylučuje se ani možnost doručení písemnosti jiným způsobem, například prostřednictvím provozovatele poštovních služeb.

Podle § 337 odst. 3 zákoníku práce je doručení písemnosti zaměstnavateli splněno, jakmile ji převzal. Pokud zaměstnavatel odmítne písemnost převzít, neposkytne součinnost nebo jinak znemožní její doručení v místě svého sídla nebo v místě svého podnikání, považuje se písemnost za doručenou dnem, kdy k takové skutečnosti došlo.