Zaměstnávání migrantů/cizinců v zemědělské oblasti

Zaměstnávání

Zaměstnávání je forma závislého vztahu zaměstnance na zaměstnavateli, kdy zaměstnanec provádí činnost podle pokynů zaměstnavatele v době a na místě zaměstnavatelem k tomu určeném, za předem dohodnutou odměnu [1].

Cizinec

Cizincem se z hlediska zákona o zaměstnanosti rozumí fyzická osoba, která není státním občanem České republiky, občanem EU/EHP a Švýcarska, ani jeho rodinným příslušníkem. Cizincem je i osoba bez státní příslušnosti [1].

Uprchlík

Obecně jde o člověka, který z různých důvodů (válka, hladomor, zemětřesení, apod.) opustí svou zemi a přesídlí do jiné. Osoba, která překročí (mezinárodně uznávané) hranice své mateřské země a zůstává v jiné zemi déle než jeden rok (dlouhodobý migrant dle definice OSN) [2].

Zaměstnávání cizinců tuzemským zaměstnavatelem

Pracovněprávní vztahy mezi cizincem a zaměstnavatelem se řídí především zákonem č. 262/2006 Sb., zákoníkem práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákoník práce) a předpisy souvisejícími obdobně, jak je tomu i u zaměstnanců – občanů ČR. Zákoník práce však v těchto případech umožňuje pracovněprávní vztahy mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem upravit odchylně podle zákona č. 375/2015 Sb., o mezinárodním právu soukromém, ve znění pozdějších předpisů). Podmínky zaměstnávání jsou stanoveny dále zákonem č. 435/2004 Sb. o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o zaměstnanosti), podle kterého cizinci mohou být zaměstnáni na území ČR za předpokladu, že obdrželi povolení k zaměstnání, pokud jsou tato povolení podle zákona o zaměstnanosti potřebná, a povolení k pobytu, nebo obdrželi zaměstnaneckou kartu nebo modrou kartu [1].

Hlášení volných pracovních míst

Zaměstnavatel je povinen oznámit příslušnému úřadu práce volné pracovní místo a jeho charakteristiku v případě, že zamýšlí zaměstnávat cizince. Volným pracovním místem se rozumí takové místo, které zaměstnavatel nově vytvořil nebo které se uvolnilo [1].

Oprávněnost zaměstnávat cizince

Zaměstnavatel může cizince zaměstnávat pouze tehdy, pokud tento cizinec v souladu se zákonem o zaměstnanosti má:

• platné povolení k zaměstnání od příslušné krajské pobočky krajského úřadu (ÚP) a platné povolení k pobytu (jedná se o zaměstnaneckou kartu ve smyslu § 42g odst. 3 pobytového zákona, která slouží pouze jako povolení k dlouhodobému pobytu na území ČR) nebo,
• zaměstnaneckou kartu nebo,
• modrou kartu,
• písemně uzavřenou pracovní smlouvu na dobu, po kterou by mělo být zaměstnání vykonáváno, písemně uzavřenou dohodu o pracovní činnosti nebo písemně uzavřenou dohodu o provedení práce, a za předpokladu, že zaměstnavatel cizince přihlásil k platbě dávek sociálního a zdravotního pojištění [1].

Oznamovací povinnost

Zaměstnavatel je povinen o nástupu cizince do zaměstnání písemně informovat příslušnou krajskou pobočku ÚP nejpozději v den nástupu této osoby k výkonu práce [1].

Zaměstnávání uprchlíků

Jako zaměstnanci vstupují cizinci na trh práce buď přímo jako odborníci na základě zvláštního povolení k zaměstnání v konkrétní zemi Evropské unie, o které má zájem, nebo na základě povolení k zaměstnání. Bez tohoto povolení nelze být zaměstnán. Toto povolení je vydáváno na konkrétní pracovní místo a pozici. Při změně musí cizinci žádat o nové pracovní povolení. V posledních měsících velká část migrujících cizinců vstupuje na území ČR i za jiným účelem pobytu, než je zaměstnání (sloučení rodiny, podnikání, studium, žadatelé o azyl apod.), a to je například průchod do Spolkové republiky Německo aj [8].

Od roku 2004 až do roku 2013 měl počet žadatelů o mezinárodní ochranu přicházejících do České republiky klesající trend. Zatímco v roce 2003 dosáhl počet žadatelů o mezinárodní ochranu 11 400 osob, v roce 2013 činil již pouhých 707 osob. V roce 2014, v souvislosti s pokračující uprchlickou krizí, však počet osob žádajících o mezinárodní ochranu v České republice vzrostl na 1 156. V období ledna až října 2015 pak počet žadatelů o mezinárodní ochranu dosáhl 1 245 osob, tzn. 9x méně než v roce 2003. V celoevropském kontextu lze však říci, že Česká republika nepaří zatím mezi země, které žadatelé o mezinárodní ochranu preferují. V pořadí zdrojových zemí dominovala po celé sledované období Ukrajina. Mezi další patřily také Rusko, Vietnam a Bělorusko. V posledním období se mezi významnější zdrojové země zařadila rovněž Sýrie a Kuba [4].

Z údajů Ministerstva vnitra, které počty žadatelů o mezinárodní ochranu eviduje, je zřejmé, že v roce 2014 byl viditelný nárůst zaznamenán zejména mezi žadateli pocházejícími z evropských zemí. Žadatelé z evropského kontinentu tvořili více než polovinu (56%) z celkového počtu žadatelů o mezinárodní ochranu v ČR (oproti tomu v roce 2013 reprezentovali pouze 40,5%). Zastoupení žadatelů z asijského kontinentu se naopak snížilo, a to na 29,3% (z 41, 4% v roce 2013). Podíl žadatelů z afrických zemí dosahoval v roce 2014 7,5%, tzn. mírně poklesl (z 8,5% v roce 2013). Nejméně žadatelů o mezinárodní ochranu (3,9%) bylo v roce 2014 evidováno z amerického kontinentu, přičemž tato skupina ve srovnání s rokem 2013 (6,1%) také mírně poklesla [4,5].

Příchozí zahraniční pracovníci a migranti, kteří chtějí v České republice pracovat, musí na rozdíl od českých občanů překonávat legislativní a administrativní obtíže, ale i sociokulturní rozdíly. Zejména proto, že často neznají jazyk, nemají uznané vzdělání, kterého dosáhli v zemi původu, neznají konkrétní podmínky zaměstnávání v ČR, potažmo EU, neznají zdejší zvyky apod. Prioritní je tedy výuka českého jazyka a podpora dalšího vzdělávání (školení, rekvalifikace, kurzy, maturita). Jinak tyto a další související překážky mohou vést k tomu, že cizinci volí raději jinou formu práce, než je zaměstnání: podnikání, domácí práce, práce v jiných podmínkách, než ošetřuje zákon o zaměstnanosti ČR. Cizinecké komunity často mohou nahrazovat složitý administrativní a legislativní systém svou vlastní organizací práce. Vytváří vlastní paralelní strukturu v rámci místního trhu práce, která je rigidně zakořeněna a ovlivňuje i další faktory, jako jsou ceny práce, ceny služeb apod. Takové organizace se prezentují jako tzv. zprostředkovatelny práce nebo podnikatelský servis. Jsou rychlou, snadnou a někdy jedinou pomocí, kterou cizinec s nedostatkem informací může využít, aby zde mohl zůstat. V případě tzv. klientského systému se pohybují na hraně zákona. K jejich fungování však více než vůle cizinců přispívá často netransparentní prostředí a neochota spolupracovat. Zaměstnavatelé chybují tím, že vnímají cizince jako levnou pracovní sílu, přičemž porušují různé předpisy dané zákoníkem práce, zákonem o zaměstnanosti, pravidla týkající se minimální mzdy, bezpečnosti práce apod. Tento systém nejenže z ekonomických migrantů může generovat na něm závislé pracovníky, ale brání jim v integraci do nové společnosti a zbavuje je zodpovědnosti a jejich vlastních práv a svobod na trhu pracovních sil [6].

Žadatel o mezinárodní ochranu do 6 měsíců od podání žádosti nemůže na území ČR pracovat. Po uplynutí této doby od podání žádosti musí mít cizinec povolení k zaměstnání od krajské pobočky ÚP ČR bez testu trhu práce. Cizinec s udělenou mezinárodní ochranou má volný přístup na trh práce bez omezení. Cizinec, kterému nebyla mezinárodní ochrana udělena, nebo o ní nepožádal, ale má platné vízum k pobytu nad 90 dnů nebo povolení k dlouhodobému pobytu za účelem strpění na území České republiky může pracovat s povolením k zaměstnání, které mu vydá příslušný ÚP (krajská pobočka). Naopak migrující cizinec, který vstoupil na území ČR ilegálně, nemá mezinárodní ochranu ani povolení k pobytu, příp. byl vyhoštěn, nemůže být zaměstnán [1].

Ekonomičtí migranti, kteří do ČR přijeli na základě činnosti převaděčských skupin, přijíždějí s mylnými představami a smyšlenými příběhy. Před cestou dostanou informace, že si zde vydělají např. 15 tisíc korun českých měsíčně. Přepočtou si tuto sumu na svou měnu a zjistí, že je to relativně vysoký příjem. Zapomenou však na to, že doma mají nízké náklady na bydlení. V ČR musí platit vysoký nájem, pojištění a další náklady. Čistý příjem bude daleko nižší. Ze zkušeností se zahraničními pracovníky vyplývá, že nevnímají rozdíly v pracovně právním vztahu mezi zaměstnancem a zaměstnancem pracovní agentury.

V posledních letech přijelo do ČR množství cizinců za prací za účelem zaměstnání. Vlivem ekonomické krize a v důsledku toho, že cizinci přijížděli z chudých lokalit absolutně nepřipraveni na podmínky zdejšího pracovního prostředí, byli rychle propuštěni. Nebo se jim práci nepodařilo získat vůbec. Mnoho lidí se tak v naší zemi ocitlo bez zájmu zaměstnavatelů, agentur, bez bydlení, financí a jídla. Situace v posledním roce přiměla tvůrce zahraniční a migrační politiky Evropské unie jednat. Společný postup vůči migrační vlně v Evropě je však v nedohlednu. Migrace by měla být řízená z hlediska podmínek, které cizincům stanovujeme pro příjezd tak, aby byl celý proces udržitelný. Pokud není, je to velmi nevýhodné jak pro ČR a EU, tak pro migranty samotné. Profitují převaděči uprchlíků, bez užitku pro ostatní.

I když cizinci tvoří velmi malou část pracovní síly v ČR. Díky dozoru úřadů práce jsou cizinci většinou zaměstnáváni na pracovních místech, o která čeští občané nemají zájem (pomocné práce v průmyslu, zemědělství, zdravotnictví, službách apod.).

Podle zjištění Svazu průmyslu a dopravy, které vyplynuly z průzkumu k možnému přijímání migrantů mezi několika desítkami velkých průmyslových podniků, jsou české podniky připraveny na novou pracovní sílu přicházející do země s uprchlickou vlnou. České firmy jsou schopny přijmout až 5 000 uprchlíků (Syřanů), ale za podmínky, že budou mít odpovídající vzdělání, budou chtít pracovat a budou ctít zákony a pravidla života České republiky. Míst pro běžence ale podle svazu bude zřejmě ještě více než zmíněných pět tisíc. Svaz chce po ministerstvu práce a sociálních věcí, aby podpořilo rekvalifikační programy a agentury pro uprchlíky, které by nabídly mimo jiné i kurzy českého jazyka [3].

České podniky nyní trápí nedostatek zejména technických profesí. Firmy preferují zahraniční pracovníky, kteří mají technické vzdělání, umí anglicky a jsou ochotni se rekvalifikovat. Jak vyplívá z ankety mezi zaměstnavateli a personálními agenturami je však překážkou především jazyková bariéra a velmi zdlouhavý proces získání pracovního povolení [3].

Existují studie dokazující, že zahraniční pracovníci a jejich působení na trzích práce nejen v ČR a Evropě, ale i v USA, značně prospívají ekonomickému růstu a vyplňují mezery na trhu práce. I v ČR je celá řada firem, které se otevřeně hlásí k faktu, že by bez zahraničních pracovníků nemohly fungovat a uvažovaly by o přesunutí své činnosti jinam. S tím by byl spojen negativní dopad na ekonomiku a daňový a sociální systém.

Uplatnění uprchlíků v zemědělství

Český zemědělský pracovní trh se v posledních dvou dekádách rychle proměňuje. A to především pod vlivem politických, a ekonomických změn. Mění se vlastnická a hospodářská struktura, způsoby hospodaření se zintenzivňují, zkvalitňují a zefektivňují. Zlepšuje se konkurenceschopnost zemědělské výroby. Po vstupu do Evropské unie se Česká republika postupně začleňuje do jednotného trhu, vč. trhu pracovních sil. Státní a evropské zemědělské subvence a dotační programy umožňují nákup vysoce užitkových plemen hospodářských zvířat, výnosnějších odrůd plodin, nejmodernějších technologií a zemědělské techniky. Dochází k poměrně rychlému zvyšování produktivity.

I když se od 90. let potýká Česká republika s nezaměstnaností, není její distribuce v odvětvích národního hospodářství rovnoměrná. Na českém pracovním trhu jsou postrádáni jak špičkoví odborníci, tak i řadoví pracovníci (od technických profesí po dělníky), což platí i pro zemědělství.

Cizinci přichází na trh práce s určitými návyky a očekáváním. Často z prostředí s jinou životní úrovní a stylem, pracovní dobou a organizací práce. Pokud cizinci v rodné zemi nedostanou informaci o zaměstnanecké politice a požadavcích trhu u nás nebo v EU, budou žít v domnění, že vše tu funguje podobně jako u nich doma. Zemědělci, zahraniční manažeři, nezaměstnaní, řemeslníci, studenti z dalekých i blízkých zemí vstupují díky legislativě ČR do ČR za účelem zaměstnání přímo do písemně stvrzených smluvních pracovněprávních vztahů jako zaměstnavatelé i jako zaměstnanci. Jejich vstup na trh práce ČR, je stejně jako u občanů ČR, ovlivněn mnoha společenskými, hospodářskými i individuálními podmínkami.

Ze šetření mezi několika desítkami zemědělských podniků, které ke konci roku 2015 provedl Výzkumný ústav bezpečnosti práce, v.v.i. (www.vubp.cz), vyplynulo, že jsou české zemědělské podniky připraveny na novou pracovní sílu přicházející do země s uprchlickou vlnou. České zemědělské firmy a podnikatelé v tomto oboru jsou schopny přijmout od několik set až po první tisíce migrantů (možno i více). Na rozdíl od jiných oblastí hospodářství zde není významný problém s jazykovou bariérou či úrovní vzdělání.

Cizinci pracují především v dělnických a technických profesích v zemědělských, lesních a zahradnických výrobních jednotkách, tedy v ovocných sadech, vinicích, lesích, ovocných a lesních školkách atd. V těchto profesích chyběla v letech 2014 a 2015 pracovní síla nejvíce.

Na základě provedeného šetření bylo zjištěno, že zaměstnavatelé v oblasti zemědělství mají se zaměstnáváním cizincům převážně pozitivní zkušenosti. Cizinci jsou označováni jako zodpovědní a rychle se učící.

V rámci šetření uvedli zaměstnavatelé také některé výhody spojené se zaměstnáváním cizinců, případně migrantů. Jako výhoda pro zaměstnavatele bylo uvedeno například to, že tito cizinci pocházejí z převážně zemědělských oblastí. Nemají přehnané mzdové požadavky, nepotřebují umět česky, nebojí se práce o svátcích a v době sezónních prací nemají problém s přesčasy. Nebojí se manuálních prací, jsou zruční, nevadí jim výkyvy počasí. Z pohledu bezpečnosti práce nemají vyšší incidenci výskytu úrazů a poranění vzniklých během pracovních operací. Celková spokojenost s cizinci je velmi vysoká. Jejich zaškolení do pracovních činností v rámci jejich náplně práce, ovládání nástrojů a jednodušších přístrojů, vč. bezpečnostních zásad je vcelku rychlé a bez větších problémů.

Majitelé rodinných farem a jednatelé zemědělských podniků neshledávají žádné podstatné rozdíly mezi českými pracovníky a pracovníky ze třetích zemí ani v produktivitě práce, ani v její kvalitě. Dokonce ani rozdíly v sociokulturní oblasti nejsou zaměstnavateli vnímány jako překážka, ba naopak jsou někde vnímány jako obohacení.

Při hledání zaměstnanců pro sezónní práce vypomáhají specializované pracovní agentury. Šetření však ukázalo jejich největší slabinu. Agentury nejsou v hlavní sezóně schopny nasmlouvat a zajistit dostatečný počet pracovníků ze zahraničí např. pro sklizeň jádrovin. Zejména na Plzeňsku pociťují tento nedostatek nejintezivněji, ale i jinde v Čechách, na Moravě a ve Slezsku.

O volné pracovní pozice v zemědělství postupně ztratili zájem i čeští nezaměstnaní a důchodci již dávno před uprchlickou krizí. Dlouhodobě se nedaří (dle českých zemědělců) tato pracovní místa zaplnit schopnými a zodpovědnými lidmi z vlastních zdrojů pracovní síly. Dlouhodobý nedostatek pracovníků v době sezóny české zemědělce limituje, nebo je nutí upouštět od dalších investic do rozvoje podnikání a hledat jiné programy s nízkým podílem lidské síly.

Další zásadní snižování produkčních kapacit (zejména pro potravinářské využití) si však již ČR nemůže dovolit, neboť by v kombinaci s existující nevhodnou organizací odbytového řetězce zakládalo nižší ekonomickou sílu a úroveň (7). Proto by mohla pomoc uprchlíků přijít vhod. V tomto ohledu je české zemědělství vhodným prostředím pro přirozenou integraci uprchlíků, kteří by v jiných oborech našli okamžité uplatnění bez dalších investic jen stěží.

SEZNAM LITERATURY

1. Zaměstnanost. In: Integrovaný portál MPSV (online). Praha. Ministerstvo práce a sociálních věcí.(cit. 2016-01-25). Dostupné z: http://portal.mpsv.cz/sz/zahr_zam/zz_zamest_cizincu.
2. Recommendations on Statistics of International Migration, Revision 1, Statistical Papers, Series M, No. 58, United Nations, New York, 1998, Glossary. (cit. 2016-01-26). Dostupné z: http://unstats.un.org/unsd/publication/SeriesM/seriesm_58r ev1e.pd f.
3. České firmy můžou přijmout až 5 000 migrantů. Musí ale ctít zákony, tvrdí (online). Portál iDnes.(cit. 2016-01-25). Dostupné z: http://ekonomika.idnes.cz/ceske-firmy-mohouprijmout5000-uprchli ku-rekl-sef-svazu-prumyslu-php/ekonomika.aspx?c=A150914_155205_e konomika_rts.
4. Život cizinců v ČR – 2015. Praha: Český statistický úřad, 31.12.2015 (cit. 2016-01-25). ISBN 978-80-250-2676-2. Dostupné z: https://www.czso.cz/csu/czso/zivot-cizincu-v-cr.
5. Statistické zprávy o mezinárodní ochraně za jednotlivé měsíce v roce 2015. Praha: Ministerstvo vnitra České republiky, 20.1.2016 (cit. 2016-01-25). Dostupné z: http://www.mvcr.cz/clanek/statisticke-zpravy-o-mezinarodniochran e-za-jednotlive-mesice-v-roce-2015.aspx.
6. Moree, D. (2006). „Work in Prague“ i pro cizince. Podnikatelské lobby, leden 2006.
7. Strategie pro růst – české zemědělství a potravinářství v rámci Společné zemědělské politiky EU po roce 2013. Praha: Ministerstvo zemědělství. 2012 (cit. 2016-01-25). Dostupné z: http://eagri.cz/public/web/mze/ministerstvozemedelstvi/koncepce- a-strategie/strategie-pro-rust.html
8. Uprchlíci chtějí do Německa, o naši pomoc příliš nestojí (online). Deník.cz. (cit. 2016-01-25). Dostupné z: http://boleslavsky.denik.cz/zpravy_region/uprchlici-chteji-donem ecka-o-nasi-pomoc-prilis-nestoji.html

Tabulka č. 1 Podmínky zaměstnávání uprchlíků. [1]