Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, který bude předmětem naší pozornosti (zákon č. 418/2011 Sb., ve znění pozdějších předpisů), nabyl účinnosti dnem 1. 1. 2012 a od tohoto data byl několikrát novelizován, naposledy se tak stalo zákonem č. 55/2017 Sb. [zákon, kterým se mění zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony], který nabyl účinnosti dnem 18. 3. 2017. Významná je však i novela, jak ji s účinností od 1. 12. 2016 přinesl zákon č. 183/2016 Sb.
Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim (dále jen „zákon o TOPO“) upravuje podmínky trestní odpovědnosti právnických osob, tresty a ochranná opatření, které je možné za spáchání stanovených trestných činů právnickým osobám uložit, a postup v řízení proti nim, přičemž není-li stanoveno jinak, resp. není-li to z povahy věci vyloučeno, je aplikován trestní zákoník a v řízení proti právnické osobě trestní řád.
Obecně platí, že trestně není odpovědná Česká republika a územní samosprávné celky při výkonu veřejné moci. I přes toto vyloučení trestné odpovědnosti platí, že jejich majetková účast na právnické osobě trestní odpovědnost nevylučuje.
Ust. § 7 zákona o TOPO v původně přijatém znění obsahovalo pozitivní výčet trestných činů, za které byla právnická osoba trestně odpovědná, avšak s účinností od 1. 12. 2016 (viz výše) byl tento pozitivní výčet nahrazen výčtem negativním. Tato změna znamená, že právnická osoba je trestně odpovědná za veškeré trestné činy uvedené v trestním zákoníku, s výjimkou těch, které jsou vyjmenovány v citovaném ustanovení. Příkladmo se jedná o trestný čin zabití, trestní čin vraždy novorozeného dítěte matkou, účast na sebevraždě, rvačku, opilství a další. V této souvislosti je zapotřebí poznamenat, že se nejedná pouze o nahrazení pozitivního výčtu trestných činů výčtem negativním, ale o podstatné rozšíření okruhu trestných činů, kterých se právnická osoba může dopustit a za které může být trestně odpovědná.
Novela zákona o TOPO účinná od 1. 12. 2016 přinesla významnou změnu ve vymezení okolností, za nichž jednání určité fyzické osoby může mít za následek trestní odpovědnost právnické osoby. V této souvislosti se hovoří o tzv. přičitatelnosti s tím, že jednající fyzickou osobou rozumíme tzv. přičitatelnou osobu. V původně uzákoněném textu bylo uvedeno, že trestným činem spáchaným právnickou osobou je protiprávní čin spáchaný jejím jménem nebo v jejím zájmu nebo v rámci její činnosti, avšak z této dikce byla vypuštěna slova „jejím jménem nebo“ (§ 8 odst. 1).
Další změnu představuje zpřesnění výčtu přičitatelných osob, kdy nově se jedná o tyto osoby:
- statutární orgán nebo člena statutárního orgánu, anebo jinou osobu ve vedoucím postavení v rámci právnické osoby, která je oprávněna jménem nebo za právnickou osobu jednat,
- osobu ve vedoucím postavení v rámci právnické osoby, která u této právnické osoby vykonává řídící nebo kontrolní činnost, i když není osobou uvedenou v písmenu a),
- toho, kdo vykonává rozhodující vliv na řízení této právnické osoby, jestliže jeho jednání bylo alespoň jednou z podmínek vzniku následku zakládajícího trestní odpovědnost právnické osoby, nebo
- zaměstnance nebo osobu v obdobném postavení (dále jen „zaměstnanec“) při plnění pracovních úkolů, i když není osobou uvedenou v písmenech a) až c),
jestliže jí lze přičítat jednání podle § 8 odst. 2 – viz níže.
Provedená změna v tomto případě spočívá v zúžení okruhu přičitatelných osob, a to tím, že byl doplněn požadavek na to, aby se jednalo o osobu ve vedoucím postavení [srov. dikci uvedenou v písmenu a) a b)].
Ust. § 8 odst. 2 pak stanoví, že právnické osobě lze přičítat spáchání trestného činu, jestliže trestný čin byl spáchán
- jednáním orgánů právnické osoby nebo osob uvedených v § 8 odst. 1 písm. a) až c), nebo
- zaměstnancem uvedeným v § 8 odst. 1 písm. d) na podkladě rozhodnutí, schválení nebo pokynu orgánů právnické osoby nebo osob uvedených v odstavci 1 písm. a) až c) anebo proto, že orgány právnické osoby nebo osoby uvedené v odstavci 1 písm. a) až c) neprovedly taková opatření, která měly provést podle jiného právního předpisu nebo která po nich lze spravedlivě požadovat, zejména neprovedly povinnou nebo potřebnou kontrolu nad činností zaměstnanců nebo jiných osob, jimž jsou nadřízeny, anebo neučinily nezbytná opatření k zamezení nebo odvrácení následků spáchaného trestného činu.
Zásadní změnu představuje ust. § 8 doplněné o odstavec 5, podle kterého platí, že právnická osoba se trestní odpovědnosti podle odstavců 1 až 4 zprostí, pokud vynaložila veškeré úsilí, které na ní bylo možno spravedlivě požadovat, aby spáchání protiprávního činu osobami uvedenými v odstavci 1 zabránila.
Na orgánech činných v trestním řízení tak nově je, aby případné důvody vyloučení trestní odpovědnosti právnické osoby dokázaly, konkrétně aby se vypořádaly s otázkou, co lze považovat za veškeré úsilí směřující k tomu, aby spáchání protiprávního činu bylo nebo mohlo být zabráněno, a co nikoliv. Nepochybně se jedná o veškerá opatření, která právnická osoba mohla za dané situace učinit, a to zejména vůči svým zaměstnancům. Může se jednat nejenom o opatření preventivní povahy, ale také o jejich účinnou kontrolu. V úvahu mohou přicházet i opatření organizační povahy, účinně stanovená vnitřní organizační struktura, interní předpisová základna, vymezení kompetencí a odpovědnosti, personální obsazenost, systém školení a jiných vzdělávacích aktivit apod. Jedná se tak o vše, co svědčí o prevenci a aktivním přístupu právnické osoby namířeném na její chování, jež odpovídá ustáleným standardům.
Pro dokreslení uvádíme okruh trestů, které mohou být právnické osobě za spáchání trestného činu uloženy. Jedná se o
- zrušení právnické osoby,
- propadnutí majetku,
- peněžitý trest,
- propadnutí věci,
- zákaz činnosti, zákaz plnění veřejných zakázek nebo účast ve veřejné soutěži, zákaz přijímání dotací a subvencí,
- uveřejnění rozsudku.
V úvahu přichází i ochranné opatření zabrání věci nebo zabrání části majetku. Právnické osobě lze uložit tresty a ochranná opatření samostatně nebo vedle sebe, nelze však uložit peněžitý trest nebo zabrání části majetku vedle propadnutí téže části majetku a trest propadnutí věci vedle zabrání téže věci.