Skončení služebního poměru státních zaměstnanců představuje specifickou oblast pracovního práva, která se významně liší od běžného pracovního poměru v soukromém sektoru. Veřejnoprávní povaha služebního poměru se promítá nejen do jeho vzniku, ale zejména do způsobů a procesů jeho ukončení, které jsou přesně vymezeny zákonem o státní službě . Tento článek má za cíl přiblížit jednotlivé důvody skončení služebního poměru a procesní formu, jakou ke skončení služebního poměru v jednotlivých případech dochází, a nastínit možnosti obrany proti skončení služebního poměru. Text je určen jak státním zaměstnancům, tak personalistům a dalším zájemcům o tuto problematiku a nabízí přehledného průvodce současnou právní úpravou i připravovanými novinkami v této oblasti.
Skončení služebního poměru
Mgr.
Pavel
Kopecký
Úvodem
Služební poměr státních zaměstnanců je jednou z forem výkonu závislé práce. Oproti nejběžnější formě výkonu závislé práce – pracovnímu poměr – se jedná o veřejnoprávní, nikoli soukromoprávní vztah. Veřejnoprávní povaha služebního poměru se projevuje v průběhu trvání celého služebního poměru. Služební poměr nevzniká na základě pracovní či jiné smlouvy, ale na základě správního rozhodnutí. Totéž platí pro změny služebního poměru, ke kterým také zpravidla dochází na základě rozhodnutí. Veřejnoprávní povaha služebního poměru se pochopitelně projevuje i při jeho skončení. Specifická je proto i obrana proti případnému nezákonnému skončení.
K zákonu o státní službě obecně
Služební poměr je komplexně upraven v zákoně č. 234/2014 Sb., o státní službě (dále jen „ZSS“)
, který je účinný od 1. 1. 2015. Cesta k přijetí ZSS byla poměrně trnitá. Přijetí zákona upravujícího právní poměry státních úředníků bylo
jednou z podmínek vstupu České republiky do Evropské unie
. V roce 2002 byl přijat zákon č. 218/2002 Sb., o službě státních zaměstnanců ve správních úřadech a o odměňování těchto zaměstnanců a ostatních zaměstnanců ve správních úřadech (dále jen „služební zákon“). Jeho účinnost však byla opakovaně odkládána, a nakonec původní služební zákon účinnosti nenabyl nikdy. Místo novelizace služebního zákona zákonodárce nakonec přistoupil k přijetí úplně nového zákona – ZSS. Od svého přijetí byl ZSS mnohokrát novelizován a doznal řady podstatných změn.
Poslední velká novela byla provedena zákonem č. 448/2024 s účinností od 1. 1. 2025.
Hlavním deklarovaným účelem zákona o státní službě bylo tzv. odpolitizování státní správy, tedy aby političtí představitelé nemohli zasahovat do odborného aparátu na ministerstvech a jiných správních úřadech. V ideálním případě by se při změně politické reprezentace nemělo zásadně měnit obsazení pozic vysokých státních úředníků. Nakolik byl tento cíl naplněn, je diskutabilní, neboť se pravidelně ukazuje, že do personálního obsazení jednotlivých služebních míst lze fakticky zasahovat prostřednictví systemizace a změny organizační struktury služebních úřadů. Tyto změny pak mohou vést k odvolávání státních zaměstnanců ze služebních míst představených, jejich převádění na jiná služební místa nebo k jejich zařazení mimo výkon služby.
Důležitým pojmem
ve státní službě je
služební orgán
vymezený
v § 10 ZSS.
Služební orgán jedná a rozhoduje ve věcech služebního poměru, například rozhoduje o přijetí do služebního poměru a o zařazení na konkrétní služební místo, o jmenování na služební místo představeného, o převedení na jiné služební místo, povoluje kratší služební dobu nebo výkon služby z domova. Rozhoduje také o skončení služebního poměru. V ministerstvech a v Úřadu vlády plní funkci služebního
orgánu státní tajemník
, jehož postavení státního je upraveno v § 15 ZSS, v ostatních služebních úřadech je služebním orgánem
vedoucí služebního úřadu
, jehož postavení je upraveno v § 14 ZSS.Úprava v zákoně o státní službě je svébytná, oddělená od úpravy pracovního poměru v zákoně č. 262/2006, zákoník práce (dále jen „zákoník práce“). Zákoník práce tedy není ve vztahu k zákonu o státní službě obecným zákonem, který by se aplikoval podpůrně.
Zákoník práce se ve věcech služby užije jen v případě, kdy na něj ZSS výslovně odkazuje (princip
Děje se to například u dovolené, když v delegace
).