Takzvaná flexinovela zákoníku práce účinná od 1. června 2025 přinesla revoluční změnu ohledně délky a běhu výpovědní doby. Byly zavedeny dvě délky výpovědní doby a po desítkách let došlo ke změně pravidel o běhu výpovědní doby. Výpovědní doba již nezačíná běžet od 1. dne kalendářního měsíce následujícího po doručení výpovědi z pracovního poměru, nýbrž již dnem doručení výpovědi. Zákonodárce zároveň explicitně připustil možnost sjednat si jak delší výpovědní dobu, tak i jiná pravidla pro její běh. Novela k tomuto bodu ale neobsahuje žádné přechodné ustanovení. V praxi tak vyvstala otázka: jaký význam mají dříve uzavřené pracovní smlouvy obsahující ujednání o délce a běhu výpovědní doby? Nadále obstojí, či se od 1. června 2025 automaticky „přepisují“ zákonnou úpravou? Jaký je rozsah autonomie vůle smluvních stran? Následující text se těmto otázkám detailně věnuje a nabízí odpověď, která by měla poskytnout jistotu jak zaměstnavatelům, tak zaměstnancům.
Dohoda o délce a běhu výpovědní doby ve světle flexibilizační novely zákoníku práce
Vydáno:
21 minut čtení
Dohoda o délce a běhu výpovědní doby ve světle flexibilizační novely zákoníku práce
Doc. JUDr.
Jakub
Morávek
Ph.D.
Autor působí na katedře pracovního práva a práva sociálního zabezpečení Právnické fakulty Univerzity Karlovy jako docent, je vedoucím katedry pracovního práva a práva sociálního zabezpečení Právnické fakulty Západočeské univerzity v Plzni, místopředsedou České společnosti pro pracovní právo a právo sociálního zabezpečení a advokátem v Praze.
JUDr. Bc.
Michal
Peškar
Jedním z řady pravidel dotýkajících se výpovědi z pracovního poměru, jež bylo s účinností k 1. červnu 2025 flexinovelou změněno, je pravidlo o běhu výpovědní doby.
Důvěrně známá, léty prověřená a zažitá právní úprava, která byla součástí pracovněprávních předpisů již od 1. ledna 1966, a jež nebyla dotčena ani při přijetí občanského zákoníku, byla změněna takto (§ 51 odst. 1 zákoníku práce): „
výpovědní doba začíná dnem, v němž byla výpověď doručena druhé smluvní straně, a končí dnem, který se s tímto dnem číslem shoduje; není-li takový den v posledním měsíci, připadne konec výpovědní doby na poslední den měsíce.“
Tato změna přináší do právní úpravy pracovněprávních vztahů na první pohled možná ne tak patrnou nesystémovost v pravidlech počítání času u dob.
Konkrétněji řečeno obecná pravidla pro počítání času (dob a lhůt) v soukromém právu obsahuje § 605 až 608 občanského zákoníku.
Pro běh dob v řádech týdnů, měsíců a let je rozhodující § 605 odst. 2 občanského zákoníku, dle kterého
„Konec lhůty nebo doby určené podle týdnů, měsíců nebo let připadá na den, který se pojmenováním nebo číslem shoduje se dnem, na který připadá skutečnost, od níž se lhůta nebo doba počítá. Není-li takový den v posledním měsíci, připadne konec lhůty nebo doby na poslední den měsíce
.“Pro pracovněprávní vztahy však platí zvláštní úprava obsažená v § 333 zákoníku práce, dle kterého „
Doba počíná prvním dnem a končí upl