Pokud zaměstnanec podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovnělékařských služeb dlouhodobě pozbyl zdravotní způsobilost, nemůže tedy dále konat dosavadní práci a zaměstnavatel s ním z tohoto důvodu rozváže pracovní poměr výpovědí, má vliv na povahu překážky v práci do skončení tohoto pracovního poměru (a tím pádem také na poskytování náhrady mzdy nebo platu) skutečnost, zdali zaměstnavatel měl pro zaměstnance jinou vhodnou práci a mohl (měl povinnost) na ni zaměstnance převést?
Není náhoda, že pod stejným názvem už bylo na stránkách tohoto časopisu zmíněno jiné rozhodnutí Nejvyššího soudu, totiž jeho rozsudek ze dne 17. 12. 2020, sp. zn. 21 Cdo 1645/2020. V něm se dovolací soud vyslovil k povaze překážky v práci, která nastane v souvislosti s dlouhodobým pozbytím zdravotní způsobilosti zaměstnance k práci, jak je konstatoval poskytovatel pracovnělékařských služeb ve svém lékařském posudku, a která končí zpravidla s rozvázáním pracovního poměru z tohoto důvodu.
Zaregistroval jsem, že z uvedeného rozsudku nebylo některým hned jasné, nakolik je závěr soudu, že nemůže jít o překážku v práci na straně zaměstnavatele dle ustanovení § 208 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, pokud zaměstnanec není schopen a připraven práci s ohledem na svůj nepříznivý zdravotní stav konat, odvislý od toho, zdali měl zaměstnavatel pro takového zaměstnance jinou vhodnou práci, a přicházelo tak v úvahu jeho převedení ve smyslu ustanovení § 41 odst. 1 zákoníku práce.
Proto níže upozorňuji na další judikát Nejvyššího soudu, ze kterého je to dle mého názoru patrné. Nic na tom nemění skutečnost, že šlo primárně o spor o náhradu mzdy příslušející zaměstnanci z titulu neplatného rozvázání pracovního poměru dle ustanovení § 69 odst. 1 zákoníku práce.
Právní věta
Smyslem ustanovení § 69 zákoníku práce je poskytnout náhradu mzdy (platu) zaměstnanci postiženému neplatným rozvázáním pracovního poměru ze strany zaměstnavatele poté, co mu zaměstnanec oznámil, že trvá na dalším zaměstnávání. Ustanovení