Nejdůležitější částí lékařského posudku je jeho závěr, jímž poskytovatel poskytuje zaměstnavateli dohodnutou součinnost při posouzení zdravotní způsobilosti zaměstnance.
Z § 43 odst. 3 zákona o specifických zdravotních službách vyplývá, že posudkové závěry mohou být formulovány tak, že posuzovaná osoba je buď:
- zdravotně způsobilá,
- zdravotně nezpůsobilá,
- zdravotně způsobilá s podmínkou,
- pozbyla dlouhodobě zdravotní způsobilost, popř.
- zda její zdravotní stav splňuje předpoklady nebo požadavky, ke kterým byla posuzována.
Výše uvedené zákonné ustanovení dlouhou dobu neuvádělo, v jakých případech má být jaký posudkový závěr využit. Zejména nebyl zřejmý vztah mezi závěry uvedenými pod bodem (c) a (d) a taktéž nebylo zřejmé, kdy a za jakých podmínek má být použit posudkový závěr pod bodem (e). To je relativně nebezpečné vzhledem k tomu, že zákoník práce s lékařskými posudky spojuje určité právní následky jen tehdy, je-li příslušný posudkový závěr formulován konkrétním způsobem uvedeným v zákoníku práce. Poskytovatel tak musí příslušnou pracovněprávní úpravu znát a vycházet z ní.
Zejména je tak třeba vycházet z toho, že závěr, podle něhož je osoba „zdravotně nezpůsobilá“, je možno využít jen v případě vstupní lékařské prohlídky jako podklad pro rozhodnutí o tom, že uchazeč o zaměstnání nebude zaměstnán. V případě zaměstnanců, jejichž pracovní poměr již vznikl, totiž zákon s tímto závěrem nesplňuje žádné právní následky a zaměstnavatel, jehož zaměstnanec obdrží lékařský posudek s tímto závěrem, se ocitá v „patové“ situaci.1) Tato skutečnost byla nakonec i s účinností od 1. 11. 2017 výslovně zakotvena v zákoně.
V případě zaměstnanců na periodické nebo mimořádné prohlídce poskytovatel vybírá mezi posudkovými závěry „zdravotně způsobilý s podmínkou“, „zdravotně způsobilý“ a „pozbyl dlouhodobě zdravotní způsobilost“.2) Posudkový závěr o tom, zda zdravotní stav posuzované osoby splňuje předpoklady nebo požadavky, ke kterým byla posuzována, je možno využít jen tam, kde zákon takové posouzení předpokládá – například v souvislosti s uznáním nemoci z povolání.
Má-li poskytovatel za to, že zdravotní stav zaměstnance neumožňuje další výkon práce na dané pozici, musí pracovat s posudkovým závěrem „pozbyl dlouhodobě zdravotní způsobilost“. Jen tento závěr totiž zaměstnavatele opravňuje jednostranně zaměstnance převést na jinou práci dle § 41 odst. 1 písm. a) zák. práce, respektive jeho pracovní poměr skončit výpovědí dle § 52 písm. d) nebo e) zák. práce.
Z pohledu poskytovatele tento závěr může být problematický v tom, že poskytovatele nutí, aby potvrdil, že k pozbytí zdravotní způsobilosti došlo „dlouhodobě“. K tomu je zapotřebí poznamenat, že pojem „dlouhodobě“ prošel určitým vývojem. Nejdříve Nejvyšší soud za pomoci analogie s dřívějším zněním