Exekuce přikázáním jiné peněžité pohledávky a roční zúčtování za rok 2020

V současné době, kdy zaměstnavatel zpracovává roční zúčtování za rok 2020, se v datových schránkách objevují exekuce přikázáním peněžité pohledávky na přeplatek z ročního zúčtování za rok 2020 a nastává otázka, jak danou situaci řešit nyní.

Zákonem č. 191/2020 Sb., který nabyl účinnosti 24. 4. 2020, došlo k zásadní změně v ustanovení § 317 OSŘ a výkonu rozhodnutí nepodléhá ani daňový bonus. Dle přechodného ustanovení výše uvedeného zákona musí být s účinností od 24. 4. 2020 daňový bonus vždy ponechán dlužníkovi.

Krátce po nabytí účinnosti zákona č 191/2020 Sb. se v odborném tisku objevily názory, jak naložit s případnou exekucí přikázáním jiné peněžité pohledávky na přeplatek z ročního zúčtování daně. Bez ohledu na to, co bylo zveřejněno, je nutné řešit danou situaci v souladu s právní úpravou a odpovídající judikaturou. Pro správný postup lze hledat oporu v ustanovení § 277 OSŘ a též i v rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 3. 2013, sp. zn. 1 VSPH 241/2013.

Dle ustanovení § 277 OSŘ se srážky provádějí z čisté mzdy, která se vypočte tak, že se od mzdy odečte záloha na daň z příjmů fyzických osob srážená z příjmů ze závislé činnosti, pojistné na sociální zabezpečení, příspěvek na státní politiku zaměstnanosti a pojistné na veřejné zdravotní pojištění. Problém spočívá v tom, že není dostatečně na legislativní úrovni vyřešeno, zda v případě ročního zúčtování jde o mzdu povinného nebo jinou peněžitou pohledávku. U přeplatku na dani jde obsahově o prostředky, které by vstoupily do výpočtu, jestliže by nebylo vyšších záloh. Podle § 38ch odst. 5 zákona o daních z příjmů platí, že se přeplatek vrací při zúčtování mzdy. Vrácený přeplatek se tak jeví jako mzda, tj. peněžité plnění a plnění peněžité hodnoty poskytované zaměstnavatelem zaměstnanci za práci. Toto tvrzení vyplývá i z výše uvedeného judikátu, kde se uvádí, že přeplatek na dani z ročního zúčtování záloh je považován za jiný příjem povinného, a je tedy nutné s přeplatkem z ročního zúčtování nakládat jako se mzdou. Přeplatek vzniklý ročním zúčtováním záloh vyplácený zaměstnavatelem se tudíž považuje za součást čisté mzdy, a proto musí spadat pod provedení exekuce na mzdu, nikoliv pod exekuci přikázáním jiné peněžité pohledávky. Té v minulosti podléhal jen daňový bonus (roční i měsíční), který je však od 24. 4. 2020 jakoukoliv exekucí nepostižitelný, a je proto nezbytné ho odlišit od přeplatku na dani z ročního zúčtování.

Přesto se mnozí soudní exekutoři nadále mylně domnívají, že přeplatek z ročního zúčtování může být postihnut jako jiná peněžitá pohledávka. K danému problému se již dříve vyjádřila Komora soudních exekutorů ČR s tím, že nelze tentýž majetek postihnout dvěma způsoby současně, tedy exekucí na mzdu a exekucí přikázáním jiné peněžité pohledávky. Je však otázkou, jak se má zachovat zaměstnavatel, pokud obdrží exekuční příkaz na jinou peněžitou pohledávku na přeplatek z ročního zúčtování daně, když současně u dlužníka eviduje exekuci na mzdu? Právní úprava daný problém neřeší, a je tudíž na zaměstnavateli, jak se rozhodne. Pokud se však opřeme o § 277 OSŘ a výše citovaný judikát, pak i nadále je nutné přeplatek z ročního zúčtování daně s výjimkou daňového bonusu považovat za součást čisté mzdy, která podléhá jen exekuci na mzdu. Na příkladech si ukážeme, jak by měl zaměstnavatel postupovat.

Z uvedeného článku vyplývá, že přeplatek z ročního zúčtování zálohy daně s výjimkou ročního daňového bonusu, který musí být dlužníkovi vždy vyplacen, je postižen pouze exekucí na mzdu. Přesto je nutné, aby zaměstnavatelé informovali příslušný exekutorský úřad, proč jím doručenou exekuci přikázáním jiné peněžité pohledávky na přeplatek z ročního zúčtování zálohy daně provést nemohou. Jen tak se předejde zbytečným nedorozuměním.