Zákon č. 191/2020 Sb., o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru SARS CoV-2 na osoby účastnící se soudního řízení, poškozené, oběti trestných činů a právnické osoby a o změně insolvenčního zákona a exekučního řádu, nabyl účinnosti 24. 4. 2020. Tímto právním předpisem dochází k mnoha změnám, přičemž některé jsou dočasného charakteru, jiné jsou změnami trvalými. Změny se týkají zmírnění dopadů epidemie koronaviru zvláštním ustanovením o možnosti prominutí zmeškání lhůt, zvláštním opatřením k insolvenčnímu právu, zvláštním opatřením k právnickým osobám, zvláštním opatřením ve vztahu k výkonu rozhodnutí a exekucím, zvláštním opatřením ve vztahu k výkonu rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu a zvláštním opatřením ve vztahu k prodlení.
V oblasti výkonu rozhodnutí a exekučního řízení jde o prominutí zmeškání lhůty v řízení o výkonu rozhodnutí a exekučním řízení z omluvitelného důvodu spočívajícího v mimořádném opatření při epidemii. Došlo-li ke zmeškání v souvislosti s opatřeními přijatými vládou nebo vybranými orgány veřejné moci za účelem ochrany veřejného zdraví, zákon umožňuje, aby soud či exekutor prominul zmeškání procesních lhůt. Lhůta pro podání žádosti na prominutí zmeškání lhůty je stanovena na sedm dnů od ukončení nebo zrušení mimořádného opatření při epidemii.
Další opatření mají dočasnou povahu. Jde o omezení výkonu rozhodnutí (exekuce) prodejem movitých a nemovitých věcí po tzv. ochrannou dobu, tj. od 24. 4. 2020 do 30. 6. 2020, kdy soud neprovede výkon rozhodnutí (exekuce) prodejem movitých a nemovitých věcí. U nemovitosti jen v případě, že v ní má dlužník trvalý pobyt. Po uplynutí ochranné doby přijatá omezení zaniknou. Přijatá omezení se neuplatní v případě, kdy dlužník písemně oznámí soudu, že má ve výkonu rozhodnutí prodejem movitých věcí pokračovat nebo výkonem rozhodnutí prodejem movitých věcí jsou vymáhány pohledávky výživného, pohledávky náhrady újmy způsobené poškozenému ublížením na zdraví nebo pohledávky náhrady újmy způsobené úmyslnými trestnými činy.
Další dočasná změna se týká zvýšení násobku životního minima v případě přikázání pohledávky z účtu u peněžního ústavu v době od 24. 4. 2020 do 31. 12. 2020, a to z dvojnásobku na čtyřnásobek životního minima jednotlivce. Znamená to, že zákazy uvedené v § 304 odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen "OSŘ"), se nevztahují na peněžní prostředky do výše čtyřnásobku životního minima jednotlivce podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu. Jde tedy o částku 15 440 Kč, která nesmí být v rámci výkonu rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu dlužníkovi zabavena. Doplňujeme, že od 1. 4. 2020 činí výše životního minima jednotlivce 3 860 Kč.
Poslední změna je trvalou novelou občanského soudního řádu. Jde o výpočet srážek odstupného, zařazení daňového bonusu mezi pohledávky, které nelze postihnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí a zvýšení hranice při prodeji nemovité věci, ve které má povinný místo trvalého pobytu.
Odstupné
Zákonem č. 191/2020 Sb. dochází ke zpřesnění § 299 odst. 1 písm. g) OSŘ (odstupné, popřípadě obdobná plnění poskytnutá v souvislosti se skončením zaměstnání, služebního poměru nebo výkonu veřejné funkce). Nově se stanoví, že z odstupného se srážky vypočítávají zvlášť z každého násobku průměrného výdělku, měsíčního platu, služebního příjmu, služebního platu nebo odměny, ze kterých byla odvozena výše nebo minimální výše odstupného stanovená jinými právními předpisy. Znamená to, že se nezabavitelná částka od odstupného neodečte jen jednou, ale tolikrát, kolik násobků průměrného výdělku odstupné poskytnuté zaměstnanci představuje. Nově se tudíž z odstupného nebo obdobných nároků budou srážky vypočítávat zvlášť z každého násobku průměrného výdělku, ze kterého byla odvozena minimální výše odstupného nebo obdobných nároků. Tento postup však zaměstnavatelé aplikovali již dříve, neboť judikát Nejvyššího soudu, sp. značka 21 Cdo 853/2016, který tento problém řešil, byl vydán již 1. 12. 2016.
Jak postupovat v případě, kdy zaměstnavatel kromě zákonného odstupného poskytne dobrovolně vyšší odstupné? Zákoník práce stanoví v § 67 minimální výši odstupného v závislosti na délce trvání pracovního poměru. Zaměstnavatel však může minimální odstupné zvýšit o další odstupné buď na základě vnitřního předpisu, kolektivní smlouvy, nebo dohody se zaměstnancem. Bude-li však odstupné poskytnuto nad rámec minimální výše (čtyřnásobek, pětinásobek průměrného výdělku atd.), bude nutné dobrovolné odstupné považovat za součást mzdy jako by šlo o odměnu. V případě, kdy např. pracovní poměr trval alespoň 2 roky a zaměstnavatel poskytl odstupné ve výši 5násobku průměrného výdělku, se čistá mzda rozdělí na 4 dílčí mzdy, neboť minimální odstupné činí trojnásobek průměrného výdělku a zvýšení o jednu představuje běžnou měsíční mzdu.
Daňový bonus
Od 24. 4. 2020 se rozšiřuje ustanovení § 317 odst. 2 OSŘ, kde je uveden taxativní výčet pohledávek, které nelze s ohledem na jejich povahu či účel výplaty postihnout výkonem rozhodnutí, o daňový bonus. Jde o peněžité dávky sociální péče, dávky pomoci v hmotné nouzi, daňový bonus, z dávek státní sociální podpory příspěvek na bydlení a jednorázově vyplácené dávky státní sociální podpory a pěstounské péče. Schválená změna dopadá především na zaměstnavatele, kteří nesmí od účinnosti zákona při provádění srážek ze mzdy daňový bonus zabavit, a to dle přechodného ustanovení: "Výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky z daňového bonusu se ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona neprovádí. Soud výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky z daňového bonusu i bez návrhu zastaví." Znamená to, že zaměstnavatel od 24. 4. 2020 neprovede exekuci přikázáním jiné peněžité pohledávky na daňový bonus, pokud již sám soudní exekutor exekuci nezastavil. V případě ročního zúčtování, kdy zaměstnanci vznikne roční daňový bonus a současně exekutor vydá exekuci přikázáním jiné peněžité pohledávky na přeplatek z ročního zúčtování daně, je nutné tuto exekuci provést, ovšem bez ročního daňového bonusu.
Ochrana dlužníka v případě postižení nemovité věci
Další změna posiluje ochranu dlužníka v případě postižení nemovité věci, ve které má povinný místo trvalého pobytu, zvýšením hranice vymáhaných pohledávek z dosavadních 30 000 Kč na současných 100 000 Kč.
"Soud zastaví výkon rozhodnutí prodejem nemovité věci, ve které má povinný místo trvalého pobytu, pokud výše pohledávek oprávněného, těch, kdo do řízení přistoupili jako další oprávnění, a přihlášených věřitelů povinného k okamžiku zahájení dražebního jednání nepřesahuje 100 000 Kč bez příslušenství. To neplatí, jedná-li se o pohledávku výživného nebo pohledávku náhrady újmy způsobené poškozenému ublížením na zdraví či trestným činem nebo by to odporovalo dobrým mravům."
Insolvence
Další výraznou změnou v insolvenčním procesu je možnost oddlužení živnostníků bez souhlasu věřitelů, kteří doposud mohli, ale také nemuseli souhlasit. Nově je též nedotknutelný daňový bonus, neboť § 398 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon, zní takto:
"Při oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty je dlužník povinen vydat insolvenčnímu správci majetek náležející do majetkové podstaty ke zpeněžení postupem obdobným podle ustanovení o zpeněžení majetkové podstaty v konkursu a dále do doby podání zprávy o splnění oddlužení měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky." Z uvedeného je patrné, že je dlužníkům daňový bonus od 24. 4. 2020 zachován i v insolvenci.
U oddlužení schválených do 1. 6. 2019 se nově ruší podmínka úhrady alespoň 30% pohledávek oprávněných věřitelů.