Změna délky týdenní pracovní doby v průběhu kalendářního roku a právo na dovolenou

Závislostí délky dovolené na počtu odpracovaných hodin se v nové koncepci dovolené výrazně prosadil zásluhový princip, který převážil nad dřívějším kritériem délky trvání pracovního poměru v příslušném kalendářním roce. Stanovené kritérium konkrétní délky TPD zaměstnance pro výpočet délky jeho dovolené zajišťuje také rovnost mezi zaměstnanci se shodnou délkou TPD a odstraňuje dřívější rozdíly vyplývající z různé délky směn připadajících na 1 den čerpané dovolené a koneckonců i na výpočet samotné délky dovolené v „pracovních dnech dovolené“ závislé na tom, zda jde o rovnoměrné, nebo nerovnoměrné rozvržení pracovní doby do směn. K tomu nová právní úprava dovolené již nepřihlíží.

Týdenní pracovní doba

Vzhledem k významu délky TPD pro dovolenou připomeňme, co se podle zákoníku práce rozumí stanovenou, a co kratší TPD, v jejichž rámci je zaměstnanci rozvrhována pracovní doba do směn. Do stanovené nebo kratší TPD se zásadně nezahrnuje případná práce přesčas (ta je konána nad stanovenou TPD a mimo rozvrh směn), a proto její případný výkon nemá na dovolenou žádný vliv.

I. Stanovená TPD

Podle § 79 odst. 1 ZP činí délka stanovené TPD 40 hodin týdně.

Podle § 79 odst. 2 ZP činí délka stanovené TPD u zaměstnanců

1. pracujících v podzemí při těžbě uhlí, rud a nerudných surovin, v důlní výstavbě a na báňských pracovištích geologického průzkumu 37,5 hodiny týdně,
2. s vícesměnným nebo nepřetržitým pracovním režimem 37,5 hodiny týdně,
3. s dvousměnným pracovním režimem 38,75 hodiny týdně.

Podle § 79 odst. 3 ZP platí, že zkrácení stanovené TPD bez snížení mzdy pod rozsah stanovený v odstavcích 1 a 2 může obsahovat jen kolektivní smlouva nebo vnitřní předpis, a nesmí ho provést zaměstnavatel podle § 109 odst. 3 ZP (tzv. platová sféra). Takto zkrácená stanovená TPD je stanovenou TPD.

II. Kratší TPD

Podle § 80 ZP platí, že kratší pracovní doba pod rozsah stanovený v § 79 ZP může být sjednána pouze mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem. Zaměstnanci přísluší mzda nebo plat, které odpovídají sjednané kratší pracovní době.

Změna délky TPD během kalendářního roku a její vliv na dovolenou

Relativně snadný je výpočet délky dovolené při stejné (nezměněné) délce TPD během celého kalendářního roku, popřípadě období, za něž zaměstnanci v příslušném kalendářním roce dovolená náleží. V praxi však dochází poměrně často ke změnám délky TPD v průběhu téhož kalendářního roku, ať už tím, že zaměstnanec v rámci stanovené TPD přechází z jednosměnného do dvou či vícesměnného nebo nepřetržitého pracovního režimu, anebo se dosavadní stanovená TPD (tzv. plný úvazek) změní v kratší TPD (tzv. zkrácený úvazek), a naopak. Délka TPD má přitom zásadní vliv na délku dovolené v příslušném kalendářním roce, a proto i její změna, dochází-li k ní během kalendářního roku, se musí v délce dovolené promítnout.

Na tyto situace musí tedy právní úprava reagovat. Nejde přitom o žádnou novinku, neboť i předchozí úprava dovolené v § 213 odst. 5 ZP (ve znění účinném do 31. 12. 2020) stanovila, že změnu rozvržení pracovní doby během kalendářního roku je nutno v dovolené za tento rok zohlednit. Nová koncepce dovolené převzala toto pravidlo, nicméně s ohledem na změnu dovolené z pracovních dnů dovolené na dovolenou „v hodinách“ modifikovala jeho dikci v současném § 212 odst. 4 ZP. Podle tohoto ustanovení tedy platí: „Dochází-li u zaměstnance v průběhu příslušného kalendářního roku ke změně délky stanovené TPD nebo kratší TPD, přísluší mu za tento rok dovolená v poměru, který odpovídá délce jednotlivých období s rozdílnou délkou stanovené TPD nebo kratší TPD.“

Z výše uvedeného ustanovení vyplývá, že výsledná délka dovolené v příslušném kalendářním roce (tedy dovolená za kalendářní rok nebo její poměrná část) bude ovlivněna změnami délky TPD během tohoto roku, a to zásadně s ohledem na délku trvání jednotlivých období s rozdílnou délkou TPD. Jde tedy vždy o jedinou a jednotnou dovolenou v daném kalendářním roce určenou za podmínek a postupem uvedeným v § 213 ZP, avšak modifikovanou v důsledku změn TPD. Nelze proto doporučit takový postup, kterým by byla určována délka dovolené vždy samostatně pro každé jednotlivé dílčí období s rozdílnou délkou TPD. Brání tomu zejména pravidlo, podle něhož se délka dovolené určuje vždy podle počtu celých násobků TPD odpracované zaměstnancem, a dále pravidlo ohledně zaokrouhlování dovolené na hodiny nahoru (§ 216 odst. 5 ZP). Nelze tedy celkovou dovolenou v kalendářním roce určit součtem práv na dovolenou za jednotlivá období s rozdílnou délkou TPD (ledaže by výjimečně existoval v každém z těchto období zcela shodný počet celých násobků odpracované TPD, např. 26 a 26), neboť takový postup by byl v řadě případů nepřesný, a může mít pro zaměstnance negativní důsledky, a to zejména v případě mnohačetných změn TPD v průběhu kalendářního roku.

Pokud jde o délku jednotlivých období s rozdílnou TPD, lze ji vyjádřit především počtem kalendářních dnů, ale také týdnů, popřípadě jejich částí. Přestože v praxi existuje i jiný způsob výpočtu celkové délky dovolené při změně délky TPD, kdy poměr délky jednotlivých období se určuje na základě skutečně odpracovaných hodin, popřípadě jejich predikce, lze takovou variantu považovat za složitější a problematickou z hlediska zaokrouhlování „celých týdnů“. K tomu je třeba připomenout, že dovolenou nutno vždy určit na základě odpracovaných celých násobků TPD z celkového počtu odpracovaných hodin v daném roce (tedy až za 365, resp. 366 kalendářních dní, trvá-li pracovní poměr po celý kalendářní rok).

Z praktického hlediska lze proto považovat za optimální použití kalendářních dnů. Ostatně personální praxi je takový příklad dávno znám (viz určení maximálně přípustné délky zkušební doby, která nesmí překročit polovinu délky trvání pracovního poměru, byl-li sjednán např. od 22. 6. do 11. 9.). S využitím počtu kalendářních dnů připadajících na jednotlivá období s rozdílnou délkou TPD lze stanovit průměrnou délku TPD v daném kalendářním roce a tuto dále standardně použít pro výpočet celkové délky dovolené v tomto roce (jako je tomu v případech, kdy se délka TPD nezměnila). Průměrná délka TPD je váženým průměrem plně respektujícím požadavek zákona na zohlednění délky jednotlivých období s rozdílnou délkou TPD na celkové délce dovolené. Navíc průměrná délka TPD je určující pro případné korekce všech zákonných limitů s dovolenou svázaných (viz poslední část článku). S přihlédnutím k těmto skutečnostem bude dále preferován postup uvedený níže v příkladu č. 1 pod písm. A (postup ad B jen pro srovnání):

Vliv změny TPD během téhož kalendářního roku na zákonné limity vztahující se k dovolené

Tak jako má změna délky TPD během kalendářního roku bezprostřední vliv na délku dovolené v tomto roce, ovlivňuje taková změna i výši zákonných limitů, které jsou s dovolenou bezprostředně svázány. Jedná se o

• 52násobek TPD, jehož odpracování je jednou ze dvou podmínek vzniku práva na dovolenou za kalendářní rok,
• 20násobek TPD omezující maximální rozsah zápočtu tzv. limitovaných překážek v práci vyjmenovaných taxativně v § 216 odst. 2 ZP do odpracované doby pro účely dovolené,
• 12násobek TPD, jehož odpracování podmiňuje zápočet podle předchozího bodu,
• 4násobek TPD, jehož odpracování představuje jednu ze dvou základních podmínek vzniku práva na poměrnou část dovolené, respektive na dovolenou vůbec.

Nedochází-li v průběhu téhož kalendářního roku ke změně délky TPD, jsou výše uvedené limity v daném kalendářním roce konstantní. Tak například při stanovené 40hodinové TPD činí tyto limity v pořadí, v jakém jsou shora seřazeny 2 080, 800, 480 a 160 hodin pro příslušný kalendářní rok, v případě kratší 20hodinové TPD činí 1 040, 400, 240 a 80 hodin.

Jak ale postupovat v případě, že se délka TPD během téhož kalendářního roku změní? Tak jako se dovolená v příslušném kalendářním roce posuzuje jako jednotný celek, platí to i o uvedených limitech. Proto lze jednoznačně doporučit, aby TPD, jejímiž násobky jsou jednotlivé limity určeny, byla v případě změn její délky v průběhu roku přepočítána na průměrnou TPD (viz postup výše) a tyto limity odvozeny od ní.

Závěrem je třeba připustit, že praktickým problémem při změně délky TPD v průběhu téhož kalendářního roku je vždy zpětná korekce nejen samotné délky dovolené, ale i jednotlivých limitů, které dovolenou ovlivňují. Tento důsledek jisté „retroaktivity“ však podle stávající právní úpravy nelze vyloučit.