Ačkoliv právní úprava pojem „neplacené volno“ sama o sobě nezná, v praxi se používá dlouhá léta. A nezřídka se s ním pojí bohužel i chyby, kterých se personalisté dopouštějí.
Neplacené volno – kde se v praxi chybuje
JUDr.
Petr
Bukovjan
Co je vlastně neplacené volno
Kdybychom se vrátili drahně let zpátky, pak bychom v ustanovení § 21 odst. 2 nařízení vlády č. 108/1994 Sb., kterým se provádí zákoník práce a některé další zákony, účinného do 31. 12. 2006, našli zmínku o tom, že zaměstnavatel může poskytnout zaměstnanci
pracovní volno i z jiných vážných důvodů, zejména k zařízení důležitých osobních, rodinných nebo majetkových záležitostí, které nelze vyřídit mimo pracovní dobu
. Za dobu čerpání tohoto pracovního volna
nepříslušela zaměstnanci logicky žádná náhrada mzdy nebo platu
, šlo tedy o pracovní volno neplacené.I když v současné době takovou výslovnou právní oporu neplacené volno nemá, nic samozřejmě nebrání tomu, aby ho zaměstnanec čerpal (a běžně se tak děje).
Podstata je pořád táž. Neplacené volno je postaveno na následujících principech
:1.
Zaměstnanec potřebuje být uvolněn ze zaměstnání
z důvodů na své straně
, přičemž jde o důvody, s nimiž
právní úprava nespojuje právo zaměstnance na pracovní volno
a tím pádem možnou existenci zákonem předpokládané překážky v práci.2.
O neplacené volno v potřebném rozsahu
musí zaměstnanec svého zaměstnavatele požádat
a je na něm, jakou formou tak učiní. Není sice vyloučeno, že iniciativa k čerpání neplaceného volna vzejde ze strany zaměstnavatele, ale zaměstnanec nesmí být k této variantě nucen. Současně nesmí zam