Zdravotní pojištění - jak správně stanovit vyměřovací základ zaměstnance?

Jednou ze základních povinností zaměstnavatele ve zdravotním pojištění je správně stanovit vyměřovací základ zaměstnance a návazně vypočtené pojistné včas odvést příslušné zdravotní pojišťovně. To mimo jiné znamená, že kromě „klasických“ příjmů zdaňovaných podle § 6 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (a tedy, mimo výjimek, podléhajících odvodu pojistného na zdravotní pojištění), musí zaměstnavatel důsledně vyhodnotit, která další plnění do vyměřovacího základu zaměstnance ještě zahrnout, anebo naopak nezahrnout.

Primárně se vychází ze zásady, že plnění, které se zdaňuje podle § 6 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZDP), podléhá i odvodu pojistného na zdravotní pojištění – a naopak. Předmětem odvodu pojistného jsou také příjmy, které dosáhnou určité výše, například u dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr – viz dále.

Tento článek je jen pro předplatitele

Registrujte se nyní a získejte 14 denní přístup ZDARMA

  • Přístup k placeným článkům
  • Týdeník Podtrženo, sečteno
  • Časové řezy předpisů
  • Přístup k Otázky a odpovědi
Registrujte se zdarma

Heslo by mělo obsahovat alespoň 6 znaků