V moderní ekonomice se zvyšuje důležitost účinné ochrany autorského práva a práv průmyslových. Jedná se o tzv. práva k duševnímu vlastnictví, jejichž předmětem není konkrétní fyzický objekt, ale určitý výsledek tvůrčí duševní činnosti (autorské dílo, vynález atd.). Pravidelně vznikají takové výsledky činností zaměstnanců v rámci zaměstnání. Vzniká pak otázka, jaká práva v této souvislosti náleží zaměstnanci a jaká zaměstnavateli.
Vzhledem k tomu, že takový nehmotný majetek často představuje významnou, nezřídka dokonce hlavní hodnotu společnosti, je třeba věnovat patřičnou pozornost právní úpravě těchto vztahů. Příspěvek obsahuje shrnutí právní úpravy duševního vlastnictví z pohledu zaměstnanců a zaměstnavatelů a nabízí některá související doporučení pro firemní praxi.
Několik úvodních poznámek k problematice
Právo nehmotných statků se člení na právo autorské a práva průmyslová. Předmětem autorského práva je ochrana práv k autorskému dílu jako jedinečnému výsledku tvůrčí činnosti autora (např. článek, počítačový program, skladba). Naproti tomu je předmětem průmyslových práv ochrana určitého nového průmyslově využitelného řešení či postupu. Konkrétně se jedná o výsledky technické tvůrčí činnosti (vynálezy, zlepšovací návrhy a užitné vzory), o předměty průmyslového výtvarnictví (průmyslové vzory) a také o konstrukční schémata polovodičových výrobků (topografie polovodičových výrobků).
Ústředním subjektem práv je vždy příslušný tvůrce či původce daného nehmotného statku. Vzhledem k tomu, že jde o výsledek tvůrčí činnosti konkrétního člověka (či více lidí), může být původce vždy pouze fyzická osoba, nikoliv osoba právnická. Tato osoba má obdobné právní postavení, které má vlastník věci. Proto se v této souvislosti též hovoří o nehmotném či duševním vlastnictví a příslušná práva se řadí mezi práva absolutní, která mají účinek vůči všem osobám. Všechny osoby proto mají povinnost zdržet se jakýchkoliv neoprávněných zásahů do takového práva.
Primárním nositelem práv k nehmotnému statku je původce. Avšak zaměstnavatel nese veškeré náklady na vytvoření takových výsledků svými zaměstnanci a též vlastní riziko z hlediska budoucí profitability. Proto příslušné právní předpisy přiznávají zaměstnavateli významná práva k výsledkům činnosti svých zaměstnanců. Další posílení práv zaměstnavatele je možné na základě individuální smlouvy, kterou se svým zaměstnancem uzavře. Pokud v praxi dochází k uzavírání takových smluv, pak je jejich obsahem zpravidla vzdání se příslušných práv zaměstnance, která by mohla být na překážku budoucímu hospodářskému využití díla zaměstnavatelem. Právo však též stanoví, kterých práv se zaměstnanec vzdát nemůže (zejména tzv. práva osobnostní), což je třeba při formulaci smluv zohlednit (důsledkem nepřípustného omezení práv zaměstnance může být až neplatnost smlouvy).
Smluvní úprava týkající se práv k nehmotným statkům mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem může být obsažena jak př