Kurzy a tréninky komunikačních schopností bývají často zaměřeny na dovednosti, kterými již většina kvalifikovaných osob disponuje. I když i tyto schopnosti lze dále rozvíjet, efektivnější je zaměřit se na nejčastější chyby či zlozvyky, kterých se lidé při komunikaci, a to často nevědomě, dopouštějí. Článek se zaměřuje na tři časté komunikační zlozvyky, které brání úspěšné a přesvědčivé komunikaci. Jde o zlozvyky, kterými se školení komunikačních dovedností většinou příliš nezabývají, nebo se jim dokonce vyhýbají. Jak si uvědomit vlastní chyby a přizpůsobit svůj komunikační styl tak, abychom byli srozumitelnější a přesvědčivější? Pojďme se podívat na strategie, jak překonat „prokletí expertů“ při předávání znalostí, vyvarovat se pastem bezobsažného tlachání a proč je důležité někdy raději mlčet.
Tři časté komunikační zlozvyky a jak je překonat
Vydáno:
26 minut čtení
Tři časté komunikační zlozvyky a jak je překonat
Doc.
dr.
Jan
Urban
CSc.
Tři komunikační zlozvyky, na které se zaměřujeme, jsou důležité především proto, že brání lidem domluvit se s druhými. Důvodem bývá, že nejsou schopni jim své sdělení dostatečně vysvětlit, že svému sdělení nejsou schopni dát reálný obsah nebo že při jednání s druhou stranou příliš mnoho mluví, aniž by jí byli schopni nebo ochotni předtím alespoň chvíli naslouchat.
Často jde o situace, které se mohou vyskytovat v nejrůznějších oblastech. Časté jsou však především tam, kde lidé pracují a komunikují převážně samostatně, a na jejich komunikační nedostatky je tak nemusí nikdo upozornit.
„Prokletí expertů“
Prvý z těchto komunikačních zlozvyků lze s jistou nadsázkou označit jako prokletí expertů. Jde o situaci, ve které mylně předpokládáme, že lidé, se kterými mluvíme, rozumí tématu našeho rozhovoru stejně jako my.
Pokud si svůj omyl neuvědomíme, máme totiž problém jim své sdělení skutečně předat. Kdy k tomu dochází a jak tento problém překonat?
Příčiny prokletí
Všichni jsme se občas setkali s vedoucím, který sice rozuměl své věci, ale nedokázal jasně říci, co chce. Podobně máme možná zkušenosti s učitelem, který byl velmi chytrý, ale při výuce téměř nesrozumitelný, nebo odborníkem, jehož žargon nám bránil pochopit, co říká. Prokletí znalostí je totiž poměrně častou komunikační bariérou. Přesto jde o situaci, kterou si lidé občas příliš neuvědomují.
Jejím důvodem je, že sdělení člověka, který toho o určité věci ví více než druzí, může být sice věcně správné a možná i přesné, ale pro druhou stranu, která toho o dané věci ví méně, téměř „nestravitelné“.
Termín tak upozorňuje na to, že víme-li toho o určitém předmětu více než druzí, můžeme být svou znalostí ve vzájemné komunikaci paradoxně poněkud hendikepováni. Při rozhovoru, výkladu, prezentaci, ale i prodeji máme totiž občas sklon nesprávně předpokládat, že druhá strana o dané věci ví v zásadě tolik, co my. Tato skutečnost nám brání jí určité informace předat nebo vysvětlit.
Jde o situaci, kdy se více znalí či lépe informovaní lidé nedokážou vžít do lidí, kteří jsou informováni méně. V extrémním případě mohou dokonce padnout do role, kterou přiléhavě vystihuje německý termín „Fachidiot“, tedy člověk, jehož vysoká odbornost hraničí s neschopností. Jde o člověka, jehož obsáhlé znalosti v určité oblasti snižují jeho schopnost dívat se na problémy kolem sebe i trochu jinou než jeho odbornou optikou. Často jde o odborníka, který dokáže hovořit jen s podobnými úzce specializovanými specialisty.
Nejjednodušší i nejčastější okolností, která tuto situaci vyvolává, je, že st