Minimální mzda jako minimální vyměřovací základ zaměstnance představuje ve zdravotním pojištění důležitou hodnotu, od které se v mnoha dále uvedených situacích odvíjí placení pojistného zaměstnavatelem. Veškeré platby pojistného (například i doplatky do minima sražené zaměstnanci) probíhají zásadně prostřednictvím zaměstnavatele, zaměstnanec si sám žádné pojistné neplatí. Kromě zaměstnání má minimální mzda přímý vliv i na placení pojistného osobami bez zdanitelných příjmů.
Z důvodu pandemie může nezřídka docházet k tomu, že příjem zaměstnance poklesne pod minimální mzdu. Zpravidla se bude jednat o situace, kdy bude formou pracovní smlouvy sjednán zkrácený pracovní úvazek nebo bude zaměstnanec pracovat na základě některé z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, přičemž se bude jednat o jediné zaměstnání. Ovšem pokud pro zaměstnavatele jako plátce pojistného platí povinnost dodržet minimální vyměřovací základ, musí zaměstnavatel provést dopočet a doplatek pojistného do zákonného minima.
Minimum zaměstnance a základní zásady platné pro zaměstnavatele
V souvislosti s odvodem pojistného z minimálního vyměřovacího základu je zapotřebí vzít v úvahu zejména tyto důležité okolnosti:
- pokud se na zaměstnance ze zákona vztahuje povinnost placení pojistného na zdravotní pojištění nejméně z minimálního vyměřovacího základu (§ 3 odst. 4 a odst. 6 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů), musí být zajištěn odvod pojistného alespoň v minimální povinné výši zaměstnavatelem, který je plátcem pojistného za zaměstnance;
- nedosahuje-li hrubý příjem zaměstnance v příslušném kalendářním měsíci aktuální výše minimální mzdy, provádí zaměstnavatel dopočet (a následný doplatek) pojistného do minimálního vyměřovacího základu při zaměstnání trvajícím celý kalendářní měsíc;
- tento doplatek hradí prostřednictvím zaměstnavatele zaměstnanec. Pokud by byl vyměřovací základ nižší než minimální mzda zapříčiněn z důvodu překážek v práci na straně organizace (§ 207 až § 209 zákoníku práce), přechází povinnost úhrady předmětného doplatku na zaměstnavatele;
- doplatek pojistného, tedy 13,5% z rozdílu vyměřovacích základů, platí v plné výši buď zaměstnanec, nebo zaměstnavatel - tuto částku pojistného nelze "klasicky" dělit na jednu třetinu sraženou zaměstnanci a dvě třetiny placené zaměstnavatelem;
- má-li zaměstnanec ve více zaměstnáních příjmy zakládající účast na zdravotním pojištění nižší než minimální mzda, pak se tyto pro účel placení pojistného a dodržení zákonného minima sčítají. Je-li součet hrubých příjmů (vyměřovacích základů) zaměstnance v daném kalendářním měsíci nižší než minimální vyměřovací základ (minimální mzda), pověřuje zaměstnanec za účelem provedení dopočtu a doplatku pojistného do minimálního vyměřovacího základu toho zaměstnavatele, kterého si zvolí. V případě posuzování (sčítání) příjmů z více zaměstnání je nutná spolupráce příslušných zaměstnavatelů. Pro daný účel však nelze brát v úvahu příjmy na základě dohody o pracovní činnosti nižší než 3 000 Kč a příjmy na dohodu o provedení práce nepřevyšující 10 000 Kč - z těchto příjmů se pojistné neplatí;
- odvod pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu musí být zabezpečen i v případech, kdy zaměstnanec pracuje na zkrácený pracovní úvazek;
- minimum platí i pro osoby ze zahraničí zaměstnané u českého zaměstnavatele, ať už se jedná o osoby ze států podléhajících režimu koordinace dle nařízení EU č. 883/2004 a 987/2009 (tedy o osoby ze států Evropské unie, případně z Norska, Islandu, Lichtenštejnska, ze Švýcarska nebo z Velké Británie a Severního Irska), anebo o cizince z tzv. třetí země.
Minimální vyměřovací základ musí být zaměstnavatelem dodržen
Rozhodným obdobím pro placení pojistného zaměstnavatelem je ve zdravotním pojištění kalendářní měsíc. Výše minimální mzdy činí od 1. ledna 2020 částku 14 600 Kč. Podívejme se nyní blíže na některé oblasti, ve kterých právě hraje roli minimální mzda jako minimální vyměřovací základ zaměstnance. Jedná se o osobu jako zaměstnance, u které musí zaměstnavatel při odvodu pojistného dodržet minimální vyměřovací základ, případně jeho poměrnou část.
V právních podmínkách roku 2020 musí zaměstnavatel zabezpečit odvod pojistného alespoň z minima 14 600 Kč, případně alespoň z jeho poměrné části, zejména v následujících situacích.
Dopočet a doplatek pojistného při nižší než minimální mzdě
Dopočet a následný doplatek pojistného do minimálního vyměřovacího základu se provádí u těch zaměstnanců, jejichž příjem je nižší než minimální mzda 14 600 Kč, jestliže se nejedná o zaměstnance, u kterých není stanoven minimální vyměřovací základ dle ustanovení § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb. (viz dále). Doplatek do minima platí standardně zaměstnanec.
Zaměstnanec pracuje na zkrácený pracovní úvazek na základě pracovní smlouvy s hrubým příjmem 13 600 Kč.
Zaměstnavatel provede dopočet a doplatek pojistného do minima 14 600 Kč takto:
Z částky příjmu 13 600 Kč činí 13,5% pojistného 1 836 Kč, jedna třetina (612 Kč) bude sražena zaměstnanci, dvě třetiny (1 224 Kč) hradí zaměstnavatel.
Pojistné z rozdílové částky 1 000 Kč ve výši 135 Kč bude sraženo zaměstnanci (nejedná se o některou ze situací uvedených v § 207 až § 209 zákoníku práce).
Zaměstnanci bude sraženo: 612 + 135 = 747 Kč
Zaměstnavatel odvede: 1 224 Kč
Celkem: 1 971 Kč
Stejně by zaměstnavatel postupoval i v případě, kdyby byla na částku 13 600 Kč uzavřena některá z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr.
Dopočet do minimálního vyměřovacího základu při částečné nezaměstnanosti
Provádění dopočtu a doplatku pojistného do minima, kdy doplatek hradí zaměstnavatel ve smyslu ustanovení § 207 až § 209 zákoníku práce, nastává v situaci, v níž zaměstnavatel nemá pro zaměstnance práci a z tohoto důvodu zaměstnanci třeba zůstanou doma s náhradou mzdy, sníží se rozsah pracovních úvazků apod. (takzvaná částečná nezaměstnanost dle § 209 zákoníku práce).
Hrubý příjem zaměstnance činil od ledna 2020 částku 22 000 Kč. Z důvodu výrazného poklesu odbytu se zaměstnavatel dohodl s odborovou organizací o poskytování náhrady mzdy od května 2020 ve výši 60% průměrného výdělku. Z tohoto důvodu činí hrubá mzda zaměstnance 13 200 Kč.
Protože se na zaměstnance vztahuje povinnost odvodu pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu, je postup zaměstnavatele následující:
Prostřednictvím zaměstnavatele se odvede doplatek pojistného ve výši 13,5% z rozdílové částky 1 400 Kč:
(14 600 - 13 200) x 0,135 = 189 Kč (hradí dle výše uvedeného zaměstnavatel)
Zaměstnavatel odvede pojistné v celkové výši: 0,135 x 14 600 = 1 971 Kč.
Zaměstnanci strhne z platu 1/3 pojistného ze skutečně dosaženého příjmu.
13 200 x 0,135 : 3 = 594 Kč, což představuje celkovou platbu zaměstnance.
Ze svých prostředků pak zaplatí zaměstnavatel:
2/3 pojistného z hrubé mzdy 13 200 Kč, tj. 1 188 Kč
a dále doplatek pojistného 189 Kč, tj. celkem 1 377 Kč.
Jinak také řečeno, pokud činí vyměřovací základ zaměstnance alespoň 24 334 Kč, je při poskytované náhradě mzdy ve výši 60% průměrného výdělku dodržen minimální vyměřovací základ a při odvodu pojistného tak zaměstnavatel žádný doplatek neprovádí.
Zaměstnanec pracuje pro více zaměstnavatelů
Zaměstnanec pracuje u dvou zaměstnavatelů, vždy na dohodu o pracovní činnosti, s příjmy 6 000 Kč a 6 600 Kč. V úhrnu příjmů není dosaženo částky 14 600 Kč, dopočet a doplatek pojistného do částky minimálního vyměřovacího základu provádí (na základě zaměstnancova pověření) zaměstnavatel s vyšším příjmem. Jak řeší pověřený zaměstnavatel odvod pojistného?
Zaměstnavatel, u kterého má pracovník příjem 6 600 Kč, odvede z tohoto příjmu pojistné ve výši 891 Kč. Zaměstnanci se strhne 297 Kč, zaměstnavatel uhradí 594 Kč. Protože je tento zaměstnavatel pověřen odvodem doplatku pojistného do minimálního vyměřovacího základu, strhne zaměstnanci ještě částku pojistného ve výši 270 Kč, což je 13,5% z rozdílu 14 600 - (6 600 + 6 000). Jelikož pojistné ve druhém zaměstnání (hrubý příjem 6 000 Kč) představuje dle zákona 810 Kč (270 Kč platí zaměstnanec a 540 Kč zaměstnavatel), je v příslušném měsíci již zabezpečen odvod pojistného v minimální zákonné výši. Zaměstnanec tedy úhrnem zaplatí 837 Kč (297 + 270 + 270), zaměstnavatelé pak 1 134 Kč (594 + 540).
Poměrná část minimálního vyměřovacího základu a doplatek do minima
K dopočtu a doplatku pojistného do poměrné části minimálního vyměřovacího základu podle § 3 odst. 9 a odst. 10 zákona č. 592/1992 Sb. dochází například tehdy, jestliže zaměstnání netrvalo celý kalendářní měsíc.
Zaměstnanec ukončil pracovní poměr dne 27. 5. 2020 a za měsíc květen mu byl zúčtován hrubý příjem ve výši 12 000 Kč. Jak řeší zaměstnavatel odvod pojistného v situaci, když zaměstnání netrvá po celý kalendářní měsíc?
Poměrná část minimálního vyměřovacího základu v návaznosti na počet 27 kalendářních dnů trvání zaměstnání v měsíci květnu, která musí být při odvodu pojistného dodržena, činí 12 716,12 Kč [(27 : 31) x 14 600].
To znamená, že při sazbě 13,5% z částky 12 716,12 Kč musí zaměstnavatel zaplatit za zaměstnance pojistné zdravotní pojišťovně, u které je zaměstnanec pojištěn, v částce 1 717 Kč (12 716,12 x 0,135). S ohledem na příjem 12 000 Kč činí výše odvodu pojistného z této hrubé mzdy částku 1 620 Kč. Jedna třetina (540 Kč) bude sražena zaměstnanci z příjmu, zbývající dvě třetiny (1 080 Kč) pak zaplatí zaměstnavatel ze svých prostředků. Za této situace však ještě není zabezpečen odvod pojistného ze zákonného minima, tedy přesněji z poměrné části minimálního vyměřovacího základu. Aby zaměstnavatel dodržel zákon, musí ještě provést doplatek pojistného ve výši 13,5% z rozdílové částky 716,12 Kč, tj. 97 Kč.
Z celkové částky pojistného 1 717 Kč je zaměstnanci sraženo 637 Kč (540 + 97), zaměstnavatel hradí 1 080 Kč. Povinnost úhrady doplatku ve výši 97 Kč by přešla na zaměstnavatele pouze za situace, kdyby byl vyměřovací základ nižší z důvodů překážek v práci na straně organizace ve smyslu ustanovení § 207 až § 209 zákoníku práce (viz výše).
Pro výpočet výše pojistného v návaznosti na poměrnou část minimálního vyměřovacího základu se v rámci rozhodného období kalendářního měsíce posuzují zásadně kalendářní, nikoli pracovní dny.
Pojistné při neplaceném volnu či neomluvené absenci
Pokud pro zaměstnance platí ustanovení o povinnosti odvodu pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu, musí být toto minimum zaměstnavatelem dodrženo. Zaměstnavatel tedy odvádí pojistné i v případě poskytnutého neplaceného volna nebo při vykázané neomluvené absenci - v podstatě bez ohledu na rozsah těchto nepřítomností zaměstnance v práci.
Zaměstnanci bylo poskytnuto po celý kalendářní měsíc neplacené volno.
Zaměstnavatel odvede pojistné z částky minimálního vyměřovacího základu 14 600 Kč ve výši 1 971 Kč, kdy celou částku uhradí zaměstnanec prostřednictvím zaměstnavatele dle § 3 odst. 10 zákona č. 592/1992 Sb.
Přečerpaná dovolená
Zákonem stanovené minimum musí být dodrženo i tehdy, pokud je zaměstnanci v daném kalendářním měsíci (ve kterém pracovněprávní vztah končí) odúčtována náhrada mzdy z titulu přečerpané dovolené.
Zaměstnanec končí po dohodě pracovní poměr k 30. 6. 2020, přičemž přečerpal zákonný nárok na dovolenou o deset dnů, za které byla zúčtována náhrada mzdy ve výši 10 600 Kč. Hrubý příjem za červen činí 22 800 Kč.
Dny přečerpané dovolené se vykazují jako dny neplaceného volna, za které se pojistné (od 1. 1. 2015) již neplatí. Při výpočtu výše pojistného za měsíc červen zaměstnavatel odúčtuje náhradu mzdy 10 600 Kč:
Hrubá mzda: 22 800 Kč
Náhrada mzdy za 10 dnů přečerpané dovolené: -10 600 Kč
Rozdíl: 12 200 Kč
Protože je výsledný příjem nižší než 14 600 Kč, provede zaměstnavatel za červen standardním způsobem dopočet a doplatek pojistného do minimálního vyměřovacího základu (viz výše) proto, že zaměstnání trvá celý kalendářní měsíc.
Neplatné rozvázání pracovního poměru
Jestliže zaměstnanec nepatří mezi výjimky, pro které minimum neplatí (viz dále), musí zaměstnavatel dodržet minimální vyměřovací základ za ty kalendářní měsíce, na které osobu jako zaměstnance se zpětnou platností přihlašuje. Zaměstnavatel doplatí za tyto kalendářní měsíce dlužné (minimální) pojistné, podá opravné Přehledy a může požádat o prominutí penále, které zdravotní pojišťovna z tohoto důvodu vyměří.
Zaměstnanci bez minima
Až doposud jsme vycházeli z předpokladu, resp. z podmínky, že pro zaměstnance platí ve zdravotním pojištění ustanovení o povinnosti odvodu pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu. Zákonná úprava zdravotního pojištění však v ustanovení § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb. pamatuje na určité skupiny osob nebo na situace v tom směru, že se považují za výjimky, u kterých minimum dodrženo být nemusí.
Z povinnosti odvodu pojistného ze zákonného minima jsou taxativním výčtem vyňaty tyto osoby (zaměstnanci):
- s těžkým tělesným, smyslovým nebo mentálním postižením, kteří jsou držiteli průkazu ZTP nebo ZTP/P,
- kteří dosáhli věku potřebného pro nárok na starobní důchod, avšak nesplňují další podmínky pro jeho přiznání,
- kteří celodenně osobně a řádně pečují alespoň o jedno dítě do sedmi let věku nebo nejméně o dvě děti do patnácti let věku,
- kteří současně vedle zaměstnání vykonávají samostatnou výdělečnou činnost a odvádějí jako OSVČ zálohy na pojistné alespoň v minimální zákonné výši (tj. od ledna 2020 nejméně v částce 2 352 Kč - tato podmínka je splněna i v měsících březen - srpen 2020, za které OSVČ zálohy neplatí, resp. se tyto zálohy považují za zaplacené),
- za které je plátcem pojistného stát,
pokud tyto skutečnosti trvají po celé rozhodné období (kalendářní měsíc). Vyměřovacím základem je u těchto zaměstnanců jejich skutečný příjem.
Pojistné ze skutečné výše příjmu se odvádí u tzv. nekolidujícího zaměstnání, kdy tento příjem nesmí v roce 2020 převýšit polovinu minimální mzdy, tedy 7 300 Kč.
Závěr
Pokud zaměstnanec nepatří mezi zákonné výjimky, provádí zaměstnavatel dopočet a doplatek pojistného do povinného minima. Předtím, než začnete provádět dopočet do minimálního vyměřovacího základu, musíte se zaměstnance dotázat, zda:
- nemá jiné zaměstnání, nebo
- není OSVČ, která si platí alespoň minimální zálohy (včetně odpuštění záloh za měsíce březen - srpen 2020), anebo
- pro něj neplatí některá ze zákonných výjimek podle § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb. (tj. že minimum nemusí být u zaměstnance dodrženo), kdy se nejčastěji jedná o osoby, za které platí pojistné stát.
V opačném případě, tedy pokud si tyto skutečnosti u zaměstnance neprověříte, budete provádět dopočet, a zaměstnanec posléze sdělí, že například má ještě jiné zaměstnání, kde je mu odváděno pojistné alespoň z minima, budete muset za každý měsíc provést příslušnou opravu - vše v rámci desetileté promlčecí doby. Součástí tohoto postupu bude podání opravných Přehledů o platbě pojistného zaměstnavatele a vrácení přeplaceného pojistného zaměstnanci.