Pokud budeme hledat ve zdravotním pojištění opravdu problémovou oblast, pak nesporně bude tímto tématem odvod pojistného zaměstnavatelem za zaměstnance v přímé vazbě na minimální vyměřovací základ. Proto musejí zaměstnavatelé pečlivě dbát na to, aby při výpočtu a odvodu pojistného důsledně postupovali podle zákona.
Institut minimální mzdy zaujímá ve zdravotním pojištění významné postavení, neboť v souvislosti s placením pojistného konkrétně určuje minimální vyměřovací základ zaměstnance, resp. jeho poměrnou část. S účinností od 1. ledna 2021 se zvýšila minimální mzda jako minimální vyměřovací základ zaměstnance na 15 200 Kč, proto při stanovení vyměřovacího základu a navazujícího výpočtu výše pojistného vycházejí zaměstnavatelé v roce 2021 z této nové hodnoty minima. Pokud se na zaměstnance (a tedy i na jeho zaměstnavatele – plátce pojistného) vztahuje povinnost odvodu pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu, musí být od platby pojistného za leden 2021 odvedeno zaměstnavatelem za rozhodné období kalendářního měsíce pojistné nejméně ve výši 2 052 Kč (13,5 % z 15 200 Kč). Zákonná úprava zdravotního pojištění však vyjmenovává situace, kdy se minimum u zaměstnance snižuje na poměrnou část, která musí být při odvodu pojistného dodržena. Jedná se o okolnosti uvedené v ustanovení § 3 odst. 9 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů, kdy se minimum snižuje například tehdy, pokud zaměstnání netrvá celý kalendářní měsíc (viz dále).
Jestliže zaměstnanec není uveden mezi osobami – výjimkami, které minimální vyměřovací základ dodržet nemusí (viz dále), vztahuje se na zaměstnavatele takového zaměstnance povinnost postupovat při výpočtu a odvodu pojistného v přímé vazbě na zákonné minimum. Proto by měli zaměstnavatelé věnovat obzvláštní pozornost těm zaměstnancům a situacím, kdy se zúčtovaný hrubý příjem zaměstnance pohybuje kolem minimální mzdy nebo její poměrné části.
Stanovení vyměřovacího základu zaměstnance
V právních podmínkách aktuálně platných ve zdravotním pojištění:
- je v § 3 odst. 1 zákona č. 592/1992 Sb. formulován vyměřovací základ zaměstnance, kdy se do vyměřovacího základu zahrnou příjmy, které jsou nebo by byly, pokud by podléhaly zdanění v České republice, předmětem daně z příjmů podle § 6 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů,
- je v navazujícím § 3 odst. 2 taxativně stanoven výčet plnění, ze kterých se zdravotní pojištění neplatí, od 1. 1. 2015 se pojistné již odvádí z odměn vyplácených podle zákona o vynálezech a zlepšovacích návrzích,
- se pro stanovení vyměřovacího základu zaměstnance, kterému byly zúčtovány příjmy po skončení zaměstnání, použijí v § 3 výše uvedené odstavce 1 a 2 obdobně,
- je povinnost odvodu pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu zakotvena v § 3 odst. 4 ve spojení s odstavcem č. 6. To znamená, že od 1. 1. 2021 je minimálním vyměřovacím základem zaměstnance minimální mzda (v hodnotě 15 200 Kč) za podmínky, že:
- zaměstnání trvá celý kalendářní měsíc,
- musí být zaměstnavatelem u zaměstnance dodržena, přičemž
- není ve hře žádná okolnost, která by toto minimum snižovala na poměrnou část podle § 3 odst. 9 zákona č. 592/1992 Sb.,
- zaměstnanec nepatří mezi výjimky uvedené v § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb.
Pracovněprávní vztahy a minimum
Pro účel dodržení minimálního vyměřovacího základu se v rámci rozhodného období kalendářního měsíce sčítají všechny příjmy zaměstnance zakládající povinnost placení pojistného na zdravotní pojištění. Pojistné se tedy platí:
- z příjmů na základě pracovní smlouvy (obdobně i u odměn členů statutárních orgánů) při jakékoli výši zúčtovaného příjmu. Co se týká odměn za výkon funkce, je výjimkou situace, kdy zaměstnání nevzniká a pojistné se neplatí u člena družstva, který bez pracovněprávního vztahu k družstvu vykonává pro družstvo práci (i funkci), je za tuto práci družstvem odměňován, a nedosáhl za kalendářní měsíc příjmu 3 500 Kč;
- u dohody o pracovní činnosti (více dohod o pracovní činnosti u jednoho zaměstnavatele) při příjmu alespoň 3 500 Kč;
- u dohody o provedení práce (více dohod o provedení práce u jednoho zaměstnavatele) při příjmu převyšujícím 10 000 Kč.
Minimální vyměřovací základ tak řeší zaměstnavatelé:
- u pracovní smlouvy vždy,
- u dohody o pracovní činnosti při příjmu alespoň 3 500 Kč,
- u dohody o provedení práce až při příjmu vyšším než 10 000 Kč.
Ve zdravotním pojištění se pro účel vzniku zaměstnání (a také dodržení minima) sčítají v rámci rozhodného období kalendářního měsíce příjmy z více dohod o pracovní činnosti nebo dohod o provedení práce u jednoho zaměstnavatele.
Význam částky hrubého příjmu 3 500 Kč
Při zaměstnávání osob na základě dohody o pracovní činnosti musí zaměstnavatelé přihlížet k tomu, aby zajistili odvod pojistného v souladu se zákonem, tedy případně i s ohledem na minimální vyměřovací základ. Z pohledu zdravotního pojištění se však zaměstnavatelé u dohody o pracovní činnosti nezabývají problematikou placení pojistného tehdy, nedosáhne-li zúčtovaný hrubý příjem zaměstnance částky 3 500 Kč. Činí-li však tento příjem alespoň 3 500 Kč, považuje se tato osoba ve zdravotním pojištění za zaměstnance se všemi souvisejícími důsledky vyplývajícími pro zaměstnavatele z této skutečnosti.
Příjem na dohodu o pracovní činnosti nižší než 3 500 Kč (a u dohody o provedení práce nepřevyšující 10 000 Kč) sice nezakládá povinnost zaměstnavatele platit pojistné, současně však neřeší pojistný vztah dotyčné osoby.
K minimu se nepřihlíží
Pokud zaměstnavatel uzavře se zaměstnancem dohodu o pracovní činnosti nebo dohodu o provedení práce, nemusí být minimální vyměřovací základ zaměstnance dodržen například v těchto situacích:
- pokud se jedná o osobu, za kterou platí pojistné stát, resp. když pro osobu neplatí minimální vyměřovací základ dle § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb. – za podmínky, že registrace v některé z těchto skupin osob trvá po celý kalendářní měsíc;
- jiný zaměstnavatel odvádí pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu, což dalšímu zaměstnavateli, u kterého je příjem zaměstnance nižší než minimální mzda, doloží písemným potvrzením. Případně si zaměstnavatelé musejí dokladovat výši příjmu, kdy v úhrnu těchto příjmů bude minimální vyměřovací základ dodržen;
- zaměstnanec je současně OSVČ a zaměstnavateli formou čestného prohlášení doloží, že jako OSVČ platí alespoň minimální zálohy, což je v roce 2021 částka 2 393 Kč. Kdyby pojištěnec alespoň minimální zálohy neplatil, řeší tuto situaci zdravotní pojišťovna s fyzickou osobou jako podnikatelem. Na vyměření (a následně vymáhání) svých pohledávek mají zdravotní pojišťovny deset let. Čestné prohlášení zaměstnance je pro zaměstnavatele vždy rozhodným dokladem pro placení pojistného.
Když zaměstnavatel odvede za zaměstnance v roce 2021 pojistné z příjmu nižšího než 15 200 Kč, musí mít vždy k dispozici doklad, který jej bude k takovému postupu opravňovat (například rozhodnutí o přiznání důchodu, o pobírání rodičovského příspěvku, potvrzení o studiu, odvod pojistného jiným zaměstnavatelem). Předložení takového dokladu je zdravotními pojišťovnami při kontrole vyžadováno.
Jestliže zaměstnanec nepatří do žádné z těchto skupin osob, musí zaměstnavatel při příjmu nižším než 15 200 Kč zajistit odvod pojistného nejméně z minimálního vyměřovacího základu. To znamená, že pokud příjem zaměstnance (případně i v úhrnu s příjmy z ostatních zaměstnání) nedosáhne v daném kalendářním měsíci částky 15 200 Kč, provede zaměstnavatel dopočet a doplatek pojistného do tohoto zákonného minima ve smyslu ustanovení § 3 odst. 10 zákona č. 592/1992 Sb., je-li pro tento účel zaměstnancem pověřen.
Poměrná část minimálního vyměřovacího základu
Zaměstnavatele musí zajímat nejen výše minimálního vyměřovacího základu (15 200 Kč), ale i jeho poměrná část, což je specifikováno v ustanovení § 3 odst. 9 cit. zákona č. 592/1992 Sb. Minimální vyměřovací základ zaměstnance se snižuje na poměrnou část podle počtu kalendářních dnů, pokud:
- zaměstnání netrvalo po celé rozhodné období,
- bylo zaměstnanci poskytnuto pracovní volno pro důležité osobní překážky v práci podle § 191 a následujících zákoníku práce (například nemoc),
- se zaměstnanec stal (resp. přestal být) v průběhu kalendářního měsíce osobou, za kterou platí pojistné i stát, nebo osobou uvedenou v § 3 odst. 8 písm. a) až c) zákona č. 592/1992 Sb.
Ve všech dále uvedených příkladech musí být u zaměstnance (a zaměstnavatele) dodržen v právních podmínkách roku 2021 minimální vyměřovací základ, případně jeho poměrná část.
Zaměstnanec uzavřel se zaměstnavatelem dohodu o pracovní činnosti na období od 6. 8. do 16. 8. s příjmem 4 000 Kč.
V tomto případě musí být pojistné odvedeno z poměrné části minimálního vyměřovacího základu v návaznosti na počet kalendářních dnů trvání zaměstnání v měsíci srpnu, tedy z vyměřovacího základu, vypočteného podle vzorce:
PČ min VZ = (11 : 31) x 15 200 = 5 393,54 Kč,
kde:
PČ min VZ = poměrná část minimálního vyměřovacího základu,
11 = počet kalendářních dnů trvání zaměstnání v měsíci srpnu,
31 = počet kalendářních dnů v daném měsíci,
15 200 = výše minimální mzdy (minimálního vyměřovacího základu zaměstnance) v roce 2021.
Při sazbě 13,5 % z částky 5 393,54 Kč musí zaměstnavatel zaplatit za zaměstnance pojistné zdravotní pojišťovně, u které je zaměstnanec pojištěn, v částce 729 Kč (5 393,54 x 0,135). S ohledem na příjem (4 000 Kč) činí výše odvodu pojistného z této hrubé mzdy částku 540 Kč. Jedna třetina (180 Kč) bude sražena zaměstnanci z příjmu, zbývající dvě třetiny (360 Kč) pak zaplatí zaměstnavatel ze svých prostředků. Za této situace však ještě není zabezpečen odvod pojistného ze zákonného minima, tedy přesněji z poměrné části minimálního vyměřovacího základu (viz výše). Proto musí zaměstnavatel provést doplatek pojistného ve výši 13,5 % z rozdílové částky 1 393,54 Kč, tj. 189 Kč. Tento doplatek, tedy 189 Kč, platí podle zákona zaměstnanec, na zaměstnavatele by povinnost jeho úhrady přešla pouze za situace, kdyby byl vyměřovací základ nižší z důvodů překážek v práci na straně zaměstnavatele ve smyslu ustanovení § 207 až § 209 zákoníku práce.
Z celkové částky pojistného 729 Kč je zaměstnanci sraženo 369 Kč (180 + 189), zaměstnavatel hradí 360 Kč.
Tímto zaměstnáním má tato osoba v měsíci srpnu vyřešen svůj pojistný vztah.
Zaměstnavatel sjednal se zaměstnancem „záskok“, kdy s ním uzavřel dohodu o pracovní činnosti na období od 24. 5. do 24. 6. Za měsíc květen mu zúčtoval 2 800 Kč a za měsíc červen 6 800 Kč.
Z hlediska zdravotního pojištění nezajímá zaměstnavatele výše zúčtovaného příjmu za měsíc květen (nedosahuje 3 500 Kč), u příjmu za měsíc červen ve výši 6 800 Kč platí následující:
- pokud nemusí být u zaměstnance dodržen minimální vyměřovací základ, odvede zaměstnavatel pojistné z příjmu 6 800 Kč v částce 918 Kč,
- v opačném případě provádí zaměstnavatel dopočet do poměrné části minimálního vyměřovacího základu dle předcházejícího příkladu, tedy do poměrné části minima 12 160 Kč [(24 : 30) x 15 200],
- v rámci plnění oznamovací povinnosti použije zaměstnavatel kódy „P“ (k datu 1. 6.) a „O“ (k datu 24. 6.),
- zaměstnanec bude za červen započten do počtu zaměstnanců v Přehledu o platbě pojistného zaměstnavatele.
Za těchto podmínek neřeší v měsíci květnu sjednaná dohoda o pracovní činnosti pojistný vztah této osoby.
Zaměstnanec pracuje v roce 2021 u dvou zaměstnavatelů, u každého z nich na dohodu o provedení práce. U jednoho zaměstnavatele činí příjem 12 000 Kč, u druhého 14 000 Kč. U zaměstnavatele s nižším příjmem je dohoda ukončena k datu 31. 7.
Do července nemusel žádný ze zaměstnavatelů provádět dopočet, neboť v úhrnu dosažených příjmů je částka minima 15 200 Kč překročena. Aby mohl každý ze zaměstnavatelů odvádět pojistné ze skutečné výše příjmu, museli si zaměstnavatelé výši příjmu navzájem doložit.
Ukončení jedné z dohod staví druhého zaměstnavatele před povinnost zabezpečit od srpna odvod pojistného z minimálního vyměřovacího základu 15 200 Kč, což představuje provedení dopočtu a doplatku pojistného podle § 3 odst. 10 zákona č. 592/1992 Sb.
Zaměstnanec pracuje na dohodu o provedení práce od 4. ledna do 30. září s příjmem převyšujícím v měsících lednu až září aktuální výši minimálního vyměřovacího základu. V dubnu onemocní a příjem dosažený za tento měsíc činí 9 360 Kč.
Zaměstnavatel přihlásí zaměstnance u zdravotní pojišťovny k datu 4. 1. a odvádí pojistné z dosaženého příjmu. Protože v měsíci dubnu nevznikne z titulu výše zúčtovaného příjmu zaměstnání, odhlásí zaměstnavatel zaměstnance u zdravotní pojišťovny ke dni 31. 3. Na základě této situace nemá osoba v dubnu řešen ve zdravotním pojištění svůj pojistný vztah, proto musí být v tomto měsíci registrována u zdravotní pojišťovny buď jako:
- zaměstnanec v jiném zaměstnání zakládajícím účast na zdravotním pojištění nebo
- osoba samostatně výdělečně činná s placením alespoň minimálních záloh 2 393 Kč nebo
- osoba, za kterou platí pojistné stát.
Není-li splněna ani jedna z těchto tří možností, stává se pojištěnec na měsíc duben osobou bez zdanitelných příjmů s povinností přihlásit se u zdravotní pojišťovny do této kategorie a zaplatit měsíční pojistné v částce 2 052 Kč. Kdyby však zaměstnanec začal v měsíci dubnu pobírat nemocenské dávky (od 15. kalendářního dne trvání nemoci), doložil by tuto skutečnost zdravotní pojišťovně, která by jej od uvedeného data zaevidovala jako příjemce dávek nemocenského pojištění, což je ve zdravotním pojištění kategorie osob, za které platí pojistné stát. Tímto postupem by osoba měla v měsíci dubnu svůj pojistný vztah vyřešen. Další přihlášení zaměstnance proběhne k datu 1. 5., odhlášení pak k 30. 9.
Závěr
Co se týká přihlašování a odhlašování zaměstnanců, má zdravotní pojištění specifickou právní úpravu zakotvenou v ustanovení § 8 odst. 2 zákona č. 48/1997 Sb., u dohod pak v písmeni d) tohoto ustanovení. Zaměstnanec pracující na některou z dohod se přihlašuje u zdravotní pojišťovny ke dni, ve kterém poprvé po uzavření dohody začal vykonávat sjednanou práci, a odhlašuje dnem, jímž uplynula doba, na kterou byla dohoda sjednána.