Nárůst plateb za "státní pojištěnce" ve zdravotním pojištění

Protože každoročně rostou výdaje systému, musejí se zvyšovat i jeho příjmy. Rozhodující skupinu plátců pojistného představují zaměstnavatelé, takže průběžné zvyšování mezd (tedy v globálu průměrné mzdy) se následně projeví ve vyšších odvodech pojistného. A svoji roli hraje i poměrně razantní zvyšování minimální mzdy v posledních letech, k datu 1. 1. 2021 na částku 15 200 Kč.

Základní právní úpravu zdravotního pojištění představují zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, a zákon č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, oba ve znění pozdějších předpisů.

Zaměstnavatelé a zaměstnanci

Pojištěnec je prostřednictvím zaměstnavatele plátcem pojistného tehdy, je-li pro účely zdravotního pojištění zaměstnancem [§ 5 písm. a) zákona č. 48/1997Sb.], respektive vznikne-li ve zdravotním pojištění zaměstnání (§ 2 odst. 3 zákona č. 48/1997 Sb.), tedy s povinnostmi zaměstnavatele, danými právní úpravou. Výše pojistného je stanovena na 13,5 % z vyměřovacího základu za rozhodné období kalendářního měsíce. Zaměstnavatel odvádí 2/3 pojistného, které je povinen hradit za zaměstnance a současně odvádí 1/3 pojistného, kterou je povinen hradit zaměstnanec, a to přímou srážkou z jeho mzdy. Zaměstnavatel je ze zákona oprávněn provést tuto srážku i bez souhlasu zaměstnance.

Osoby samostatně výdělečně činné

Za osoby samostatně výdělečně činné se pro účely zdravotního pojištění považují zejména osoby podnikající na základě živnostenského oprávnění nebo koncesní listiny, kompletní výčet všech skupin je pak uveden v § 5 písm. b) v bodech 1 až 7 zákona č. 48/1997 Sb. Pokud je samostatná výdělečná činnost pojištěnce jeho jediným (resp. při souběhu se zaměstnáním hlavním) zdrojem příjmů, pak tento platí od ledna 2021 měsíčně zálohy na pojistné alespoň v minimální zákonné výši 2 393 Kč.

V případě, že je při souběhu se zaměstnáním samostatná výdělečná činnost vedlejším zdrojem příjmů, není takový podnikatel povinen platit měsíční zálohy na pojistné a pojistné pak doplatí jednorázově do 8 dnů po podání Přehledu za předcházející kalendářní rok.

Osoby bez zdanitelných příjmů

Pojištěnec jako plátce pojistného je osobou bez zdanitelných příjmů tehdy, pokud není v rámci příslušného kalendářního měsíce ani jeden den zaměstnancem nebo OSVČ, anebo osobou, za kterou platí pojistné stát.

Vyměřovacím základem pro platbu pojistného je u této osoby minimální mzda. Její výše se k datu 1. ledna 2021 zvýšila na 15 200 Kč, takže měsíční platba pojistného osobou bez zdanitelných příjmů činí 2 052 Kč (13,5 % z 15 200 Kč).

Osoby, za které je plátcem pojistného na zdravotní pojištění stát

Platby od státu za tzv. „státní pojištěnce“ dlouhodobě představují důležitou součást příjmové stránky zdravotních pojišťoven, nepochybně s přihlédnutím ke skutečnosti, že tyto osoby představují více než polovinu populace.

V ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb. jsou taxativně vyjmenovány osoby, za které je ve zdravotním pojištění plátcem pojistného stát. Mezi tyto osoby patří například poživatelé důchodu, ženy na mateřské a osoby rodičovské dovolené, příjemci rodičovského příspěvku, nezaopatřené děti, uchazeči o zaměstnání a další. Specifickou skupinu představují například osoby celodenně osobně a řádně pečující alespoň o jedno dítě do sedmi let věku nebo nejméně o dvě děti do patnácti let věku - ovšem u těchto osob platí pojistné stát pouze za podmínky, že nemají příjmy ze zaměstnání ani ze samostatné výdělečné činnosti.

Aby mohly zdravotní pojišťovny každý měsíc uplatňovat nárok na platbu pojistného od státu, musejí mít ve svém informačním systému záznam o tom, že za dotyčnou osobu stát pojistné platí. Z tohoto důvodu je velmi důležité plnění oznamovací povinnosti.

Pokud je pojištěnec zaměstnán, oznamuje skutečnosti rozhodné pro platbu pojistného zdravotní pojišťovně zaměstnavatel, který je v tomto směru subjektem plnícím zákonnou povinnost. Zaměstnanec však musí zaměstnavateli předložit doklad, na základě kterého nárok na zařazení do kategorie hrazené státem uplatňuje (například rozhodnutí ČSSZ o přiznání důchodu, doklad o zahájení studia, o pobírání rodičovského příspěvku apod.). Pro oznamování těchto změn slouží ve zdravotním pojištění příslušné kódy, používané na formuláři Hromadné oznámení zaměstnavatele. Pokud pojištěnec jako zaměstnanec tuto skutečnost svému zaměstnavateli nesdělí (anebo není zaměstnancem), je povinen ji oznámit zdravotní pojišťovně sám.

Neoznamování nebo opožděné oznamování změn souvisejících se zařazením (vyřazením) pojištěnce do (z) kategorie osob, za které platí pojistné stát, je pod sankcí, kdy za porušení této zákonné povinnosti může zdravotní pojišťovna uložit:

• zaměstnavateli pokutu až do výše 200 000 Kč,
• pojištěnci pokutu až do výše 10 000 Kč.

Při opakovaném nesplnění oznamovací povinnosti může být uložena pokuta až do výše dvojnásobku uložené pokuty.

Potřeba přijetí zásadního opatření

V souvislosti s pandemií koronaviru docházelo (a nadále nepochybně bude docházet) k propadům příjmů a zároveň ke zvyšování výdajů systému veřejného zdravotního pojištění. Jedním z důvodů potenciálního deficitního stavu je každopádně odpuštění plateb záloh OSVČ až do výše minimální zálohy osobám samostatně výdělečně činným za období měsíců březen až srpen 2020. Tato úleva pro podnikatelskou sféru představuje podle konzervativních odhadů výpadek v příjmech systému cca 8 mld. korun. Omezení činnosti četných oblastí ekonomiky může v odhadech představovat výpadek v řádu desítek miliard korun. K těmto „záporným“ položkám musíme přiřadit navýšení výdajů segmentu zdravotnictví souvisejících s řízením pandemie. Třebaže systém veřejného zdravotního pojištění hospodařil v uplynulých letech s přebytky, musí se počítat s jejich použitím na řešení krizových situací, tedy s posílením příjmové stránky.

Dostatek zdrojů podmínkou pro zachování úrovně českého zdravotnictví

Realitou doby je každoroční nárůst výdajové stránky systému veřejného zdravotního pojištění, kdy se zanedlouho dostaneme do situace, že systémem každý kalendářní den v roce „proteče“ jedna miliarda korun. Pokud by finanční zdroje nepostačovaly, mohlo by v dalším období docházet ke snižování úhrad poskytovatelům zdravotních služeb.

Ve srovnání s předcházející krizí můžeme spatřovat zásadní odlišnost v tom směru, že po roce 2008 byly disponibilní zůstatky zdravotních pojišťoven rozpouštěny postupně v časovém horizontu přibližně pěti let, což umožnilo udržet dostupnost zdravotních služeb na velmi vysoké úrovni po delší dobu. Avšak nástup koronavirové krize byl natolik razantní, že bez systémového řešení by se veřejné zdravotní pojištění mohlo velmi rychle ocitnout v situaci, ve které se při předchozí recesi nacházelo právě až po uplynutí relativně dlouhého období.

Zejména z tohoto vpravdě klíčového důvodu bylo zapotřebí již v počáteční fázi krize urychleně přistoupit k finanční stabilizaci systému. Za tímto účelem byl přijat zákon č. 231/2020 Sb., který změnil ustanovení § 3c odst. 1 zákona č. 592/1992 Sb. a zvýšil vyměřovací základ u osob, za které je plátcem pojistného stát, následovně:

• od 1. června 2020 na částku 11 607 Kč,
• od 1. ledna 2021 na částku 13 088 Kč.

Toto opatření znamená, že ve srovnání s právní úpravou platnou do konce května se od 1. 6. 2020 zvýšila platba za „státní pojištěnce“ o 500 Kč, tj. na 1 567 Kč. K dalšímu zvýšení této platby došlo k 1. lednu 2021, kdy se k tomuto datu zvýšila platba státu o dalších 200 Kč, tedy na částku 1 767 Kč.

Vyměřovací základ odpovídá odpočitatelné položce od dosaženého příjmu zaměstnance

Částka vyměřovacího základu pro platbu pojistného státem je také rovna výši odpočtu od dosaženého příjmu zaměstnance za podmínek konkretizovaných v ustanovení § 3 odst. 7 zákona č. 592/1992 Sb. To znamená, že odpočet od dosaženého příjmu (od 1. 1. 2021 ve výši 13 088 Kč) lze ve zdravotním pojištění uplatnit za těchto značně specifických podmínek:

• nárok na uplatnění odpočtu může použít pouze zaměstnavatel, zaměstnávající více než 50 % osob se zdravotním postižením z celkového průměrného přepočteného počtu svých zaměstnanců,
• u tohoto zaměstnavatele lze uplatnit nárok na odpočet jen v případě zaměstnané osoby, které byl přiznán invalidní důchod, a to bez ohledu na stupeň invalidity.

Vyměřovacím základem je u těchto zaměstnanců (při uplatnění odpočtu) dosažený hrubý příjem bez povinnosti dopočtu do minimálního vyměřovacího základu. V této souvislosti se také nebere ohled například na poskytnuté neplacené volno nebo na vykázanou neomluvenou absenci - délka trvání těchto nepřítomností zaměstnance v zaměstnání nehraje při stanovení vyměřovacího základu zaměstnance žádnou roli.

Závěrem

Je pravdou, že s ohledem na složitost situace je navýšení plateb za tzv. státní pojištěnce racionálním řešením, neboť umožňuje rychlý přísun finančních prostředků do oblasti financování zdravotnictví. Veškerá opatření jsou primárně motivována potřebou zajistit i do budoucna dostatek finančních prostředků v systému a tím i vysoký standard českého zdravotnictví s cílem nenarušit dostupnost zdravotních služeb a zásadní měrou neprodlužovat čekací doby pacientů.