Osoby samostatně výdělečně činné a osoby bez zdanitelných příjmů si pojistné na zdravotní pojištění hradí samy. Mění se nějak podmínky odvádění záloh na pojistné v případě, že samoplátce onemocní? Jaký vliv má délka nemoci a platí pro samoplátce rovněž nějaké úlevy?
Samoplátci a nemoc ve zdravotním pojištění
Ing.
Antonín
Daněk
V souvislostech zdravotního pojištění registrujeme nemoc neboli dočasnou pracovní neschopnost jako důležitou osobní překážku v práci na straně zaměstnance podle § 191 zákoníku práce, která při platbě pojistného zaměstnavatelem snižuje minimální vyměřovací základ zaměstnance na poměrnou část podle § 3 odst. 9 písm. b) zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů.
Samoplátci
, jak již vyplývá z označení těchto skupin plátců, si hradí pojistné sami. Těmito samopláteckými skupinami jsou ve zdravotním pojištění osoby samostatně výdělečně činné (OSVČ) a osoby bez zdanitelných příjmů (OBZP). OSVČ platí pojistné formou záloh na pojistné (je-li to povinností podnikatele) a v rámci ročního zúčtování pak s případným doplatkem pojistného. Svůj pojistný vztah (neboli pojištění u zdravotní pojišťovny) má pojištěnec vyřešen i tehdy, je-li činný v režimu paušální daně. Naproti tomu OBZP platí pojistné z vyměřovacího základu, kterým je minimální mzda, takže u těchto individuálních plátců (stejně jako u zaměstnavatelů) roční zúčtování neprobíhá.