Osoby samostatně výdělečně činné (OSVČ) jako jediná ze skupin plátců ve zdravotním pojištění platí pojistné formou záloh, je-li to povinností OSVČ, a případného doplatku pojistného. Pokud se však u OSVČ jedná o samostatnou výdělečnou činnost jako jediný (případně při souběhu se zaměstnáním hlavní) zdroj příjmů, pak musejí být pravidelně každý měsíc placeny alespoň minimální zálohy.
Výše minimální zálohy odpovídá od ledna 2021 částce 2 393 Kč. Naopak v roce 2021 (reálně pak od roku 2013) neplatí pro OSVČ ve zdravotním pojištění maximální vyměřovací základ, což znamená, že již není omezena:
- horní hranice placené zálohy a ani
- celková částka pojistného za rozhodné období kalendářního roku.
Pro osobu samostatně výdělečně činnou platí ve zdravotním pojištění povinnost hradit novou výši zálohy od kalendářního měsíce, ve kterém podá, resp. měla podat, Přehled o příjmech a výdajích ze samostatné výdělečné činnosti a úhrnu záloh na pojistné (dále jen Přehled) za předcházející kalendářní rok.
Ve zdravotním pojištění však registrujeme situace, kdy není povinností OSVČ zálohy platit. Nejsou-li tedy zálohy placeny, pak OSVČ pojistné uhradí jednorázovou platbou ve lhůtě do osmi dnů po dni, ve kterém byl podán, případně měl být podán, Přehled za předcházející kalendářní rok za podmínky, že tato povinnost vznikne.
Režim paušální daně
Je-li OSVČ činná v paušálním režimu, pak platí zálohy na pojistné (pojistné) podle zákona o daních z příjmů (dále jen ZDP). Totiž, nepodává-li tato OSVČ daňové přiznání (daň se rovná paušální dani) a ani Přehled, pak v takovém případě nejsou předmětné platby zálohami na pojistné, ale považují se za pojistné.
Pokud však OSVČ činná v paušálním režimu podává daňové přiznání a Přehled, pak se platby považují za zálohy, tedy i s případným doplatkem pojistného.
Placení záloh nebo pojistného v rámci paušálního režimu se řídí zejména ZDP a daňovým řádem, tedy právními předpisy, upravujícími oblast daní. Takže v případě nedostatků při placení záloh a pojistného se uplatní sankce podle daňového řádu a nikoli podle zákona č. 592/1992 Sb.
V měsíční platbě ve výši 5 469 Kč je v průběhu roku 2021 zahrnuta daň a také obě veřejnoprávní pojistná.
Zahájení podnikání u OSVČ - „státního pojištěnce“
Osoby, za které je ve zdravotním pojištění plátcem pojistného stát, jsou taxativně vyjmenovány v ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a mají při placení pojistného na zdravotní pojištění tato dvě základní zvýhodnění:
- v prvním kalendářním roce své samostatné výdělečné činnosti nemusejí (ale mohou) platit zálohy na pojistné a
- nemusejí dodržet minimální vyměřovací základ, to znamená, že pojistné odvádějí po skončení příslušného kalendářního roku stanovenou sazbou 13,5 % z 50 % daňového základu.
Vykážou-li však tyto osoby za rok 2021 kladný hospodářský výsledek, zálohy již v příštím roce 2022 platit budou, a to podle dosažených výsledků podnikatelské činnosti, tedy bez povinnosti placení minimálních záloh OSVČ.
Specifikum „pečujících osob“
Ve smyslu ustanovení § 7 odst. 1 písm. k) zákona č. 48/1997 Sb. je stát plátcem pojistného za osoby celodenně osobně a řádně pečující alespoň o jedno dítě do sedmi let věku nebo nejméně o dvě děti do 15 let věku. Podmínka celodenní péče se považuje za splněnou i tehdy, je-li dítě předškolního věku umístěno v jeslích (mateřské škole), popřípadě v obdobném zařízení na dobu, která nepřevyšuje čtyři hodiny denně, a jde-li o dítě plnící povinnou školní docházku, po dobu návštěvy školy, s výjimkou umístění v zařízení s týdenním či celoročním pobytem. Za takové osoby se považuje vždy pouze jedna osoba, a to buď otec nebo matka dítěte, nebo osoba, která převzala dítě do trvalé péče nahrazující péči rodičů. Ovšem důležitou podmínkou pro zařazení těchto osob mezi „státní pojištěnce“ je skutečnost, že nesmějí mít příjmy ze zaměstnání nebo ze samostatné výdělečné činnosti.
Z toho plyne, že tyto osoby jsou povinny platit v prvním kalendářním roce své samostatné výdělečné činnosti (2021) zálohy na pojistné proto, že mají příjem, a tudíž za ně není plátcem pojistného stát. V dalším roce podnikatelské činnosti (2022) však již mohou být zálohy této OSVČ nižší než povinně minimální, pokud výše zmíněné podmínky celodenní osobní a řádné péče budou nadále trvat.
Podnikání jako vedlejší zdroj příjmů
Pro určení, zda je příjem ze samostatné výdělečné činnosti hlavním nebo vedlejším zdrojem příjmů, je rozhodující písemné prohlášení. Toto prohlášení učiní pojištěnec jako OSVČ při zahájení podnikatelské činnosti a pak vždy v podávaném Přehledu zatržením těch měsíců, ve kterých pro OSVČ neplatil minimální vyměřovací základ.
V měsících, ve kterých je OSVČ současně zaměstnancem a samostatná výdělečná činnost není hlavním zdrojem jejích příjmů, není povinností platit zálohy na pojistné. Taková situace vychází z předpokladu, že zaměstnání je hlavním zdrojem příjmů pojištěnce neboli v zaměstnání je v roce 2021 odváděno pojistné nejméně z vyměřovacího základu 15 200 Kč a zaměstnání trvá po celý příslušný kalendářní měsíc. Pokud tato osoba současně se zaměstnáním začne podnikat, není povinna zálohy platit a pojistné (vypočtené na základě výsledků samostatné výdělečné činnosti za rozhodné období kalendářního roku) pak v dalším roce jednorázově doplatí do osmi dnů po podání Přehledu. I v případě samostatné výdělečné činnosti jako vedlejšího zdroje příjmů si může pojištěnec přiměřené zálohy platit. Naopak, pokud by se v průběhu roku stala samostatná výdělečná činnost hlavním zdrojem příjmů pojištěnce, nemusel by být v zaměstnání minimální vyměřovací základ dodržen.
Při podnikání jako vedlejším zdroji příjmů platí pro OSVČ ještě tyto zásady:
- i když je samostatná výdělečná činnost vedlejším zdrojem příjmů pojištěnce, musí být provedeno oznámení o jejím zahájení a ukončení,
- z titulu všech svých činností musí být občan pojištěn u jedné zdravotní pojišťovny,
- výše pojistného za rozhodné období kalendářního roku 2021 se vypočítá sazbou 13,5 % z 50 % daňového základu, tedy bez nutnosti respektovat minimální vyměřovací základ, platný pro OSVČ.
Minimální vyměřovací základ neplatí pro OSVČ vyjmenované v § 3a odst. 3 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů.
Nemoc a karanténa
Jestliže nemoc (karanténa) trvá pouze po část kalendářního měsíce, nemá OSVČ v tomto směru žádnou úlevu a pokud se jedná o jediný (resp. při souběhu se zaměstnáním hlavní) zdroj příjmů, musí být i za tento měsíc zaplacena alespoň minimální záloha, tedy musí být u OSVČ dodržen v rámci ročního zúčtování minimální vyměřovací základ.
Zcela jiné podmínky však platí za situace, kdy karanténa, resp. nemoc OSVČ trvají po dobu nejméně jednoho celého kalendářního měsíce. V ustanovení § 7 odst. 2 zákona č. 592/1992 Sb. je uvedeno, že zálohy na pojistné se neplatí za kalendářní měsíce, v nichž byla OSVČ uznána po celý kalendářní měsíc neschopnou práce nebo jí byla nařízena karanténa podle zvláštních právních předpisů.
V případě karantény či nemoci trvající nejméně jeden celý kalendářní měsíc musí OSVČ oznámit (a doložit) zdravotní pojišťovně období trvání těchto skutečností, tj. jejich zahájení a ukončení. Z obecného pohledu lze konstatovat, že pojistné se sice platí i za měsíce, kdy je OSVČ nemocná (nebo byla v karanténě), nicméně zvýhodnění OSVČ spočívá ve skutečnosti, že se minimální vyměřovací základ sníží na poměrnou část odpovídající počtu kalendářních měsíců, pokud osoba samostatně výdělečně činná měla po celý kalendářní měsíc nárok na výplatu nemocenského (nebo peněžité pomoci v mateřství) jako osoba samostatně výdělečně činná. To znamená, že za takový kalendářní měsíc nemusí být u OSVČ dodržen v rámci zúčtování rozhodného období kalendářního roku minimální vyměřovací základ. Za tímto účelem přikládá OSVČ k podávanému Přehledu potvrzení OSSZ.
Odpuštění záloh novelou zákona č. 592/1992 Sb.
V důsledku koronavirové krize byl zákonem č. 134/2020 Sb. novelizován zákon č. 592/1992 Sb., který mj. určitým způsobem zvýhodnil OSVČ při placení záloh na pojistné v roce 2020 a následně při zúčtování tohoto roku.
V ustanovení § 28c, v odstavcích 3 až 7 zákona č. 592/1992 Sb. je stanoveno placení záloh OSVČ za kalendářní měsíce březen-srpen 2020 (tzv. ochranná doba). Ustanovením odstavce 3 jsou OSVČ v podstatě plošně odpuštěny zálohy až do minimální výše. Minimální záloha OSVČ činila v roce 2020 částku 2 352 Kč. OSVČ zálohy až do minimální výše za těchto šest kalendářních měsíců neplatily (byly odpuštěny).
V odstavci 4 je deklarována povinnost OSVČ zaplatit za období březen-srpen 2020 rozdíl mezi zálohou vyšší než minimální a minimální zálohou. Avšak následující odstavec 5 poskytuje podnikateli další výhodu v tom směru, že umožňuje OSVČ uhradit tyto platby formou doplatku pojistného, a to nejpozději do 8 dnů po dni, ve kterém v roce 2021 bude, nebo měl být, podán Přehled za rok 2020.
Z uvedeného také plyne, že OSVČ, které nebyly zásadní měrou postiženy opatřeními souvisejícími s vyhlášením nouzového stavu, mohly pojistné nad rámec pojistného vypočteného z minimálního vyměřovacího základu nadále platit prostřednictvím záloh ve standardním termínu. Tímto postupem předešli podnikatelé tomu, aby museli doplatit v roce 2021 vysoký doplatek.
OSVČ a zúčtování roku 2020
Ve výše popisovaných situacích tedy není (s určitými výjimkami) povinností OSVČ platit zdravotní pojišťovně v průběhu roku 2021 zálohy na pojistné. Při zúčtování rozhodného období kalendářního roku 2020 se uplatní postup, podle kterého bude doplatek pojistného za rok 2020 jednorázově uhrazen v roce 2021 standardním způsobem, tj. do osmi dnů po dni, ve kterém byl, popřípadě měl být, podán zdravotní pojišťovně Přehled za rok 2020.
Specificky se však bude postupovat při zúčtování roku 2020 v situaci, kdy byly OSVČ zálohy za období březen-srpen 2020 až do výše minimální zálohy odpuštěny (a zároveň jsou považovány za zaplacené). Bude se současně muset vzít v úvahu úhrn zaplacených záloh OSVČ i mimo tzv. ochrannou dobu, tedy za období leden-únor 2020 a za září-prosinec 2020.