Syndrom vyhoření - fenomén 21. století

Vydáno: 27 minut čtení

Stres na pracovišti ovlivňuje nejen produktivitu, ale může také ovlivnit fyzické a emoční zdraví zaměstnanců. Pokud se tento stres stane „nepřekonatelným“, může způsobit syndrom vyhoření. Světová zdravotnická organizace (WHO) uvádí ve své Mezinárodní klasifikaci nemocí (ICD) syndrom vyhoření jako „pracovní fenomén“.

Žijeme ve vysokorychlostním světě, jehož součástí se stává stále sofistikovanější technologie, které člověka činí rychlejším a efektivnějším. Rychlá digitalizace pracovišť a změna způsobu práce, jako je například práce z domova, může však zvyšovat i stres, jelikož dochází ke stírání hranic mezi soukromým a pracovním životem. S dynamickým rozvojem lidské společnosti se rovněž stále zvyšuje tlak na organizace, aby produkovaly více s menším množství zdrojů, které zahrnují i lidské zdroje, což může vyústit v neúměrný tlak na zaměstnance, jehož negativním projevem může být opět stres. [1]

1. Syndrom vyhoření jako „pracovní fenomén“

Stres sám o sobě nemusí být vždy vnímán jako něco zcela škodlivého, za určitých okolností může člověka dokonce učinit i silnějším a posunout jej dále.

Hans (János) Hugo Bruno Selye (1907-1982), kanadský lékař, biolog, chemik a endokrinolog, rakousko-maďarského původu, otec moderního výzkumu stresu, zavedl v roce 1975 následující dělení psychologického stresu:

  • Eustres – pozitivní zátěž, která v přiměřené míře stimuluje jedince k vyšším anebo lepším výkonům.
  • Distres – nadměrná zátěž, která může jedince poškodit a vyvolat onemocnění či dokonce smrt. [2]

Na druhé straně, v určitých pracovních prostředích však může chronický stres vyvolat úzkost, odloučení a únavu, která může vést k syndromu vyhoření. [3]

Syndrom vyhoření je součástí jedenácté revize Mezinárodní klasifikace nemocí (ICD-11) jako „pracovní fenomén“. Není klasifikován jako zdravotní stav. Je popsán jako: „Faktory ovlivňující zdravotní stav nebo kontakt se zdravotnickými službami“, což zahrnuje důvody, pro které lidé kontaktují zdravotnické služby, ale které nejsou klasifikovány jako nemoci nebo zdravotní stav.

Mezinárodní statistická klasifikace nemocí a přidružených zdravotních problémů (MKN) je publikace Světové zdravotnické organizace (v originále International Statistical Classification of Diseases and Related Health Problems, zkráceně ICD), která kodifikuje systém označování a klasifikace lidských onemocnění, poruch, zdravotních problémů a dalších příznaků, situací či okolností. [4]

Syndrom vyhoření je v ICD-11 definován následovně: „Syndrom vyhoření je syndrom pojatý jako důsledek chronického stresu na pracovišti, který nebyl úspěšně zvládnut.“

Vyznačuje se třemi rozměry:

  • pocity vyčerpání nebo vyčerpání energie,
  • zvýšená „duševní vzdálenost“ od zaměstnání, nebo pocity negativismu nebo cynismu související s prací, a
  • snížená profesionální „účinnost“.

Syndrom vyhoření se konkrétně týká jevů v pracovním kontextu a neměl by se používat k popisu zkušeností v jiných oblastech života. Syndrom vyhoření byl také zahrnut do ICD-10, ve stejné kategorii jako v ICD-11, ale definice je nyní podrobnější. [5]

Přijetí ICD-11 bylo schváleno na 72. Světovém zdravotnickém zasedání v květnu 2019 a vstoupí v platnost dne 1. ledna 2022. Světová zdravotnická organizace se chystá zahájit vývoj pokynů založených na důkazech týkajících se duševní pohody na pracovišti.

Když vědci ze Stanfordské Univerzity, USA, zkoumali, jak stres na pracovišti ovlivňuje zdravotní náklady a úmrtnost ve Spojených státech, zjistili, že vedl k utrácení téměř 190 miliard dolarů (zhruba 8 % vnitrostátních výdajů na zdravotní péči), a téměř k 120 000 úmrtím každý rok. Podle studie WHO trpí celosvětově 615 milionů lidí depresemi a úzkostí. Profese, jako jsou lékaři a zdravotní sestry, jsou jedny z nejvíce náchylných k syndromu vyhoření.

Důležité:

Ve firmách s vysokým pracovním tlakem jsou náklady na zdravotní péči o 50% vy

Související dokumenty

Související články

Psychosociální rizika
Psychosociální rizika při práci, 11. část
Psychosociální rizika při práci, 12. část
Psychologické bariéry výkonnosti a jejich překonávání
Šikana, nerovné zacházení a diskriminace na pracovišti
Doba covidová, aneb evoluce BOZP u zaměstnavatele
Recyklace elektroodpadu, příležitost nebo zdravotní riziko
Nebezpečí výbuchu při dopravě sypkých hmot se zaměřením na korečkové elevátory
Azbest a zdraví
Posouzení spolehlivosti lidského činitele v pracovním systému
Zdravotní a bezpečnostní rizika ve stavebnictví
Stres a šikana jsou na pracovištích stále přehlíženy
Horká léta na pracovištích
Rizikovost svářečských prací z pohledu hygienika
Ochrana před nanočásticemi v pracovním ovzduší
Předcházení stresu na pracovištích
Nebezpečí výbuchu v průmyslových provozech - Práškové lakování
Projevy a posuzování vibrací v pracovním prostředí na zdraví člověka
Stres, pandemie a její vliv na bezpečnost práce
Nebezpečí výbuchu v průmyslových provozech - Skladování technických plynů
Rizika a příležitosti kognitivní automatizace
Elektromagnetická kompatibilita zdravotnických elektrických přístrojů
Genderová problematika v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví

Související otázky a odpovědi

Psychická zátěž u pedagogických pracovníků
Střídání práce a bezpečnostní přestávky při teplotě 40 °C na pracovišti
Smluvní pokuta za porušení BOZP
Šetření nemocí z povolání
Kalkulace nákladů na praní OOPP
Pes na pracovišti
Preventivní prohlídky - zdravotní dokumentace
Platnost slovenských revizí
Externí vedoucí pracovník
Skladování a nakládání s NCHL
Uložení tlakové nádoby s CO2 u sodobaru
Montérkovné - vnitřní předpis na stanovení výše náhrady na údržbu pracovního oblečení
Bezpečnostní přestávka - zvláštní právní předpisy
Hasicí přístroj v budově
Praktická výuka u těhotných studentek
Povinné školení řidičů
Ohrožení nemocí z povolání
Vrácení a ztráta osobních ochranných pracovních prostředků (OOPP)
BOZP pro společnost přeprodávající pouze zboží
Dopravně psychologické vyšetření a pracovní doba

Související předpisy

262/2006 Sb., zákoník práce