Azbest je přírodní vláknitý minerál, který byl (a v některých částech světa stále je) pro své výborné fyzikálně-chemické vlastnosti používán zejména ve stavebnictví, ale i v dalších oborech lidské činnosti. Všechny typy azbestových vláken mohou být příčinou nádorových onemocnění (nádor plic, nádor pohrudnice - maligní mezoteliom, nádory pobřišnice, laryngu, ovarií) a azbestózy.
Azbest (též nazývaný osinek) je přírodní vláknitý minerál ze skupiny silikátů, které se v přírodě vyskytují ve dvou hlavních formách jako serpentiny a amfiboly. Serpentiny tvoří spirálová vlákna, dříve česky označovaná jako „hadce“. Jejich hlavním zástupcem je chrysotil, tzv. bílý azbest, CAS č. 12001-29-5, který tvořil až 94 % světové produkce. (1) Amfiboly jsou tvořeny vlákny rovnými a mohou být označovány jako „jinorázy“. Jejich zástupci jsou krocidolit (modrý azbest) CAS č. 12001-28-4 (cca 4 % světové produkce), amosit (hnědý azbest) CAS č. 12172-73-5 (cca 2 % světové produkce), tremolite CAS č. 77536-68-6, aktinolit CAS č. 77536-66-4 a anthofylit CAS č. 77536-67-5. (1)
Azbest se široce uplatňoval v mnoha oblastech jako zpevňující složka nebo jako tepelná, elektrická či zvuková izolace. Používal se ve třecích výrobcích, v plochém těsnění, uzávěrech či lepidlech. Díky své chemické odolnosti se používal v některých procesech, jako je filtrace či elektrolýza. Azbest se uplatňoval v obchodních, průmyslových i obytných budovách, jako izolační materiál se nachází také v železničních vagónech, na lodích a v jiných dopravních prostředcích, včetně letadel a některých vojenských vozidel.(2) Mezi nejznámější produkty vyráběné v minulosti na území České republiky patří například střešní šablony Eternit a Beronit (Šumperk, Beroun), netkaná textilie Netas (Zvěřínek), protipožární desky Pyral (Praha) či brzdové a třecí materiály (Kostelec nad Orlicí).(3)
Společnou vlastností všech azbestových minerálů je jejich vláknitá struktura, při níž délka mnohonásobně převyšuje průřez (>5µm : <=3µm). Vlákna mají tendenci se stále štěpit po délce a mají respirabilní velikost, což znamená, že se dostávají s vdechovaným vzduchem až do plicních sklípků, kde vyvolávají místní reakci, která může vést ke vzniku onemocnění. Onemocnění z azbestu obvykle vznikají po dlouhé době od prvního kontaktu s azbestem. Mohou vzniknout tedy i v době, kdy dotyčný s azbestem již řadu let nepracuje.
Mezi onemocnění z azbestu patří azbestóza (plicní fibróza) a pleurální hyalinóza, které řadíme mezi benigní onemocnění, a dále rakovina plic, hrtanu, vaječníků a maligní mezoteliom pohrudnice a pobřišnice. Zejména maligní mezoteliom pohrudnice se následkem faktu, že expozice azbestu je příčinou jeho vzniku ve více než 90 % případů, považuje za marker používání azbestu ve společnosti.
Mezinárodní agentura IARC zařadila azbest mezi prokázaný lidský karcinogen již v 70. letech minulého století. (4) Česká republika zařadila azbest mezi prokázané karcinogeny pro člověka v roce 1984 (Směrnice MZ ČR – hlavního hygienika č. 64/1984 Sb.).
V České republice jsou v seznamu nemocí z povolání, a tedy odškodnitelné, nemoci dýchacích cest, plic, pohrudnice nebo pobřišnice způsobené prachem azbestu uvedené v kapitole III/2 (nařízení vlády č. 290/1995 Sb. v platném znění) – azbestóza, hyalinóza pohrudnice s ventilační poruchou restrikčního typu, mezoteliom a rakovina plic, rakovina hrtanu nebo rakovina vaječníků ve spojení s azbestózou. Vždy musí být prokázána pracovní expozice azbestu.
Světová zdravotnická organizace uvádí, že azbestu je celosvětově exponováno na pracovišti zhruba 125 milionů osob ročně a tato expozice je příčinou 107 000 úmrtí každý rok. (5) Ovšem jiná data uvádějí, že azbest může být příčinou až 255 000 úmrtí ročně, z čehož zhruba 233 000 úmrtí připadá na pracovní expozice. (6)
Údaje o pracovní expozici zaměstnanců v České republice je možné čerpat z registru hygienické služby, který spadá pod informační systémy orgánů ochrany veřejného zdraví, informační systém kategorizace prací „IS KaPr“. V roce 2018 zde bylo evidováno celkem 1 148 osob exponovaných azbestu. Nutno dodat, že tento údaj je projevem plnění informačního systému daty a je odrazem splnění povinnosti každého zaměstnavatele, aby zpracoval kategorizaci prací a zohlednil všechna rizika na svých pracovištích, včetně možného rizika expozici prachu azbestu.
Legislativní rámec ochrany zdraví při možné expozici azbestu v České republice tvoří zejména zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, který stanovuje povinnost hlášení prací s azbestem a na něj navazující vyhláška č. 432/2003 Sb., která stanoví podmínky pro zařazování prací do kategorií a náležitosti hlášení prací s azbestem. Vyhláška č. 394/2006 Sb. pak určuje ojedinělé a krátkodobé práce s azbestem, které jsou vyjmuty z povinného hlášení prací s možnou expozicí azbestu orgánům ochrany veřejného zdraví. Nařízení vlády č. 361/2007 Sb. stanovuje minimální opatření k ochraně zdraví a vyhláška č. 294/2005 Sb. stanovuje povinnosti při ukládání odpadů s azbestem.
V Evropě bylo uvádění výrobků a látek obsahujících azbest na trh zakázáno Směrnicí Evropské komice 1999/77/ES. V ČR nebyla povolována výroba azbestových materiálů od roku 1997, v roce 1999 vstoupil v platnost zákon č. 157/1998 Sb., o chemických látkách a chemických přípravcích a o změně některých dalších zákonů. Součástí tohoto zákona byla příloha č. 2, která definovala látky, jejichž dovoz, výroba a distribuce jsou v ČR zakázány. Sem byla zařazena amfibolová vlákna krocidolit, amosit, anthofylit, aktinolit a tremolite.
Data Národního registru nemocí z povolání (NRNP), jehož správcem je Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR (ÚZIS ČR) a zpracovatelem Centrum hygieny práce a pracovního lékařství Státního zdravotního ústavu v Praze uvádějí, že v období od roku 1992 do roku 2018 bylo hlášeno celkem 646 případů nemocí z povolání z azbestu, z toho 63 % u mužů. Mezoteliom byl hlášen ve 154 případech. V roce 2018 žilo 35 % osob s hlášenými nemocemi z povolání z expozice azbestu, ovšem jen 18 %, tj. 27 osob s mezoteliomem. (Tab. 1)
Tab. 1
NzP z azbestu 1992-2018 (položka III.2) |
Z toho NzP pro mezoteliom (položka III.2.c) |
||||||
|
Muži |
Ženy |
Celkem |
Muži |
Ženy |
Celkem |
podíl |
Počet hlášených NzP |
408 |
238 |
646 |
103 |
51 |
154 |
23,8 % |
NzP již zemřelých |
268 |
152 |
420 |
85 |
42 |
127 |
30,2 % |
NzP u žijících |
140 |
86 |
226 |
18 |
9 |
27 |
11,3 % |
Podíl NzP u žijících |
34 % |
36 % |
35 % |
17 % |
18 % |
18 % |
X |
Pokud porovnáme počty diagnóz mezoteliomu hlášených jako nemoc z povolání (NRNP) a počty diagnóz mezoteliomu evidovaných v Národním onkologickém registru (NOR) – jehož úkolem je evidence onkologicky nemocných v České republice, pak zjišťujeme, že počty nemocných s touto diagnózou jsou v České republice několikanásobně vyšší, než kolik osob je odškodněno za nemoc z povolání. Při zohlednění faktu, že mezoteliom je markerem expozice azbestu, se pak nabízí otázka, zda bylo tolik osob exponováno azbestu mimopracovně, či zda byla expozice pracovní, ovšem buď ji nebylo možno prokázat či tento pacient nebyl vyšetřen žádnou klinikou nemocí z povolání, a tudíž nebylo možno přiznat nemoc z povolání. (Graf 1)
Graf 1. Mezoteliom – ČR 1995-2016 (porovnání NOR, NRNP, ÚZIS ČR)
Zdraví zaměstnanců, kteří byli či jsou vystaveni expozici azbestu, je dle zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách a navazující vyhlášky č. 79/2013 Sb., o pracovnělékařských službách, pravidelně kontrolováno v rámci preventivních pracovnělékařských prohlídek. Tyto prohlídky se zaměřují zejména na kontrolu plicních funkcí (spirometrie) a kontrolní rentgenové vyšetření plic. Po ukončení expozice je nutné provádět i nadále následné prohlídky 1x za 2 roky bez ohledu na délku expozice.
Ve Státním zdravotním ústavu probíhá dlouhodobé sledování osob exponovaných azbestu – bývalých i současných zaměstnanců závodu Temac a.s., původně Azbestos s.p. Tento podnik byl založen v roce 1917 v obci Zvěřínek u Nymburka a docházelo zde ke zpracování azbestu a výrobě zejména netkaných textilií a izolačních desek s obsahem azbestu. Sledování zdravotního stavu těchto zaměstnanců bylo započato již v 50. letech 20. století doc. MUDr. Miroslavem Navrátilem, kdy se jednalo o skupinu více než 1 000 osob, kteří byli odesíláni ke kontrolním vyšetřením v rámci úzké spolupráce vedení závodu a tehdejšími závodními lékaři. (7) První nemoc z povolání – rakovina plic – byla zachycena v roce 1957, první mezoteliom v roce 1972. V současné době se jedná o skupinu cca 200 osob, které jsou zvány na preventivní vyšetření v intervalu 2 let. Zatím poslední případ mezoteliomu pohrudnice byl diagnostikován v dubnu 2019 u 75leté ženy.
Závěr
Azbest je prokázaným lidským karcinogenem. Přestože bylo zpracovávání azbestu v České republice zakázáno již před mnoha lety, stále přetrvávají možnosti expozice. Jedná se zejména o rekonstrukce či demolice budov postavených či rekonstruovaných před rokem 2000. Dalšími možnými expozicemi je nevyjasněná přítomnost azbestových vláken v kamenivu v některých českých lomech. Pro všechny exponované ovšem platí, že nejdůležitější je co nejvíce omezit možnou expozici u zdroje, dále ochránit osobu pomocí kvalitních osobních ochranných pomůcek a zároveň preventivně sledovat její zdraví, a to i po ukončení expozice, protože onemocnění z azbestu obvykle vznikají po dlouhé době od prvního kontaktu s azbestem. Otázkou zůstává, zda nízký podíl mezoteliomů jako nemocí z povolání v celkovém počtu celkově diagnostikovaných mezoteliomů v ČR je vysvětlitelný podhodnocením počtu hlášených nemocí z povolání či jasně převyšující mimopracovní expozicí azbestu.
Použitá literatura:
- Maria Roselli The asbestos lie, The past and present of an industrial catastrophe, European Trade Union Institute, aisbl, Brussels, 2014, ISBN: 978-2-87452-313-7.
- Praktická příručka o osvědčených postupech pro prevenci a minimalizaci rizik azbestu při práci (potenciálně) zahrnující kontakt s azbestem: pro zaměstnavatele, zaměstnance a inspektory práce, Výbor vrchních inspektorů práce (Senior Labour Inspectors Committee, SLIC), 1. vydání, Praha 2007, ISBN 978-80-7071-282-5.
- Metodický návod pro řízení vzniku odpadů s obsahem azbestu při provádění a odstraňování staveb a pro nakládání s nimi, Ministerstvo životního prostředí, Praha, 2018, dostupné z: https://www.mzp.cz/C1257458002F0DC7/cz/odpady_s_azbestem/$FILE/OODP-metodicky_navod_azbest-20180103.pdf.
- IARC, 2012, Arsenic, Metals, Fibres, and Dusts, IARC Monographs on the Evaluation of Carcinogenic Risks to Humans Volume 100C, ISBN-13 (Print Book) 978-92-832-1320-8, ISBN-13 (PDF), 978-92-832-0135-9.
- Asbestos: use, bans and disease burden in Europe, Takashi Kameda, Bull World Health Organ 2014; 92:790–797.
- Global Asbestos Disaster, Sugio Furuya, Int. J. Environ. Res. Public Health 2018, 15, 1000.
- Miroslav Navrátil, Azbestóza plic a její komplikace, Avicenum, Praha, 1982, ISBN 08-053-82.