Předmětem tohoto článku je rozsudek Nejvyššího správního soudu, který se zabýval problematikou porušení povinností ze strany zaměstnavatele v oblasti zaměstnanosti. V rámci soudního přezkumu byly posuzovány povinnosti zaměstnavatele mít kopie dokladů prokazujících vznik základního pracovněprávního vztahu na pracovišti a povinnost neumožnit výkon nelegální práce. Jakkoliv Nejvyšší správní soud kasační stížnosti Státního úřadu inspekce práce nevyhověl, korigoval v rozsudku některé úvahy krajského soudu, a v tomto rozsudku jsou uvedeny důležité úvahy pro aplikační praxi, které zasahují do činnosti orgánů inspekce práce při kontrole dodržování povinností zaměstnavatelů.
Rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 7 Ads 553/2018, ze dne 20. 2. 2020, se tedy ve své podstatě týkal dvou základních oblastí, když za porušení povinností byla zaměstnavateli uložena pokuta 55 000 Kč a následně zaměstnavatel rozhodnutí Státního úřadu inspekce práce napadl žalobou. Krajský soud žalobě vyhověl a rozhodnutí správního orgánu zrušil. Státní úřad inspekce práce podal proti tomuto rozsudku neúspěšnou kasační stížnost, jakkoliv v kontextu níže uvedeného bude zřejmé, že ona neúspěšnost je zde relativní, neboť v jedné ze dvou zásadních posuzovaných sporných oblastí došlo ze strany Nejvyššího správního soudu k modifikaci právního názoru vysloveného krajským soudem.
Z hlediska prvního porušení zaměstnavatele se jednalo o skutkovou podstatu uvedenou v ustanovení § 140 odst. 2 písm. e) zákona č. 435/2004 Sb. (viz níže), o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů (dále též „ZoZ“ či „zákon o zaměstnanosti“), když neměl u jednoho zaměstnance v místě pracoviště kopie dokladů prokazujících existenci pracovněprávního vztahu. Tento závěr oblastního inspektorátu práce vyplýval ze skutečnosti, že inspektor při kontrole povinné osobě (viz § 5 kontrolního řádu, dále jen „Kř“) kladl odpovídající dotazy, ze kterých pak dovodil toto porušení povinnosti zaměstnavatele. Ačkoliv explicitní dotaz k této povinnosti (předložení pracovněprávních dokladů) položen nebyl, bylo její porušení dle názoru správních orgánů seznatelné z ostatních poskytnutých informací, když bylo zřejmé, že doklady byly požadovány.
Dle § 140 ZoZ:
„…(2) Právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba se dále dopustí přestupku tím, že jako zaměstnavatel…
e) nemá v místě pracoviště kopie dokladů prokazujících existenci pracovněprávního vztahu podle § 136 odst. 1 nebo 2…“
Dle § 5 Kř:
„…(2) Kontrola je zahájena prvním kontrolním úkonem, jímž je a) předložení pověření ke kontrole kontrolované osobě nebo jiné osobě, která kontrolované osobě dodává nebo dodala zboží nebo ho od ní odebrala či odebírá, koná nebo konala pro ni práce, anebo jí poskytuje nebo poskytovala služby nebo její služby využívala či využívá, případně se na této činnosti podílí nebo podílela (dále jen ,povinná osoba´), jež je přítomna na místě kontroly,…“
Dle § 10 Kř:
„…(3) Povinná osoba je povinna poskytnout kontrolujícímu součinnost potřebnou k výkonu kontroly, nelze-li tuto součinnost zajistit prostřednictvím kontrolované osoby.“
Za kopie dokladů prokazující existenci pracovněprávního vztahu jsou v obecné rovině považovány takové doklady, které tuto skutečnost reálně mohou osvědčit, nikoliv jakékoliv potvrzení zaměstnavatele či obdobné doklady. „Vedle této povinnosti zaměstnance je pak zcela nově od 1. ledna 2012 do zákona o zaměstnanosti zakotvena povinnost zaměstnavatele mít v místě pracoviště kopie dokladů prokazujících existence pracovněprávního vztahu neboli pracovních smluv a dohod o pracovní činnosti a o provedení práce. Tato povinnost je povinností zaměstnavatele, nikoliv zaměstnance. Na rozdíl od zaměstnance má zaměstnavatel povinnost mít kopie příslušných dokladů v místě pracoviště vždy.“