Některé rozsudky Nejvyššího správního soudu1) v oblasti poskytování příspěvku na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením, jakkoli se jedná o judikaturu poplatnou účinnosti zákona o zaměstnanosti do 31. 12. 2017, lze nepochybně aplikovat i na právní úpravu účinnou od 1. 1. 2018, když veškeré instituty, o nichž předmětné rozsudky rozhodovaly, zůstaly zachovány i v ust. § 78a zákona o zaměstnanosti účinného od 1. 1. 2018.
Rozsudek sp. zn. 7 Ads 285/2017, ze dne 31. 5. 2017
Relevantní ustanovení
Dle ust. § 78a odst. 3 zákona o zaměstnanosti: "(...) Zaměstnavatel může v žádosti o poskytnutí příspěvku uplatnit nárok na zvýšení příspěvku na další náklady vynaložené zaměstnavatelem na zaměstnávání osob se zdravotním postižením v kalendářním čtvrtletí, za které o poskytnutí příspěvku žádá, nejvýše však o částku představující rozdíl mezi částkou 12 000 Kč a příspěvkem poskytnutým podle odstavce 2 měsíčně na jednoho zaměstnance, který je osobou se zdravotním postižením podle § 67 odst. 2 písm. a) nebo b). (...)"
Dle ust. § 78a odst. 8 písm. e) zákona o zaměstnanosti: "Krajská pobočka úřadu práce rozhodne o neposkytnutí zvýšení příspěvku podle odstavce 3 nebo jeho části v případě, že další náklady nebudou prokazatelně souviset se zaměstnáváním osob se zdravotním postižením."
Dle ust. § 78a odst. 12 písm. b) zákona o zaměstnanosti: "Za další náklady, o které lze zvýšit příspěvek podle odstavce 3, se považují náklady provozních zaměstnanců a pracovních asistentů, kterými jsou:
- mzdové náklady provozních zaměstnanců a pracovních asistentů v základním pracovněprávním vztahu k zaměstnavateli, a to v rozsahu odpovídajícím počtu hodin odpracovaných provozními zaměstnanci nebo pracovními asistenty při pomoci zaměstnancům, kteří jsou osobami se zdravotním postižením, nebo
- náklady na zajištění pracovních asistentů v případě, že se nejedná o zaměstnance téhož zaměstnavatele."
Skutkový stav
V období 1. až 4. čtvrtletí roku 2013 a 1. až 4. čtvrtletí roku 2014 požadoval účastník řízení vedle standardního příspěvku i zvýšený příspěvek, který však nebyl poskytnut v požadované výši, když konkrétně nebyl poskytnut zvýšený příspěvek na provozní zaměstnance a pracovní asistenty při pomoci zaměstnancům, kteří jsou osobami se zdravotním postižením, a to v případě, kdy tito zaměstnanci se zdravotním postižením po celý kalendářní měsíc práci nevykonávali (obvykle z důvodu dočasné pracovní neschopnosti), a proto jim ani žádná pomoc být poskytována nemohla.
Krajský soud v Brně následně rozsudkem sp. zn. 36 Ad 30/2014-73, ze dne 16. 9. 2016, žaloby proti zamítavým rozhodnutím o odvolání ve spojeném řízení zamítl, jelikož rovněž dospěl k závěru, že splnění všech podmínek pro přiznání zvýšení příspěvku je nutno vztahovat ke každému konkrétnímu zaměstnanci, za něhož zvýšení příspěvku náleží. Je-li tedy podle citovaného zákona zvýšení příspěvku (