Občas se potkávám s otázkou, zda inspekce práce kontroluje pořád „švarcsystém“. Přiznám se, že mě ta otázka poněkud překvapí a odpovím: „Samozřejmě ano“. Ale to je asi tak jediné, co je na dané věci samozřejmé.
Asi na úvod připomeňme, že s fenoménem švarcsystému se potkáváme od počátku devadesátých let. Tehdy benešovský podnikatel Švarc s řadou svých dosavadních zaměstnanců uzavřel obchodní smlouvy, jako by se jednalo o jeho obchodní partnery. Proč tak učinil on a po něm mnozí další, je vcelku zřejmé. Primární motivace je samozřejmě ekonomická. Zaměstnavatel se tak zbavil povinnosti odvádět za zaměstnance daně a povinné pojištění a přenesl tuto povinnost na své zaměstnance. A za druhé se zbavil celé řady povinností, které z pracovněprávního vztahu vyplývají. Ať již povinnost přidělovat práci, platit zákonné příplatky, nebo dát výpověď jen ze zákonných důvodů, a podobných příkladů by bylo možné uvést velmi mnoho. Samostatně je pak třeba zmínit přenesení rizik z bezpečnosti práce a pracovních úrazů. V jádru je tedy švarcsystém vydávání závislé práce za samostatně výdělečnou činnost.
Je jasné, že když se tato praxe začala šířit, nemohlo to stát nechat chladným či netečným, protože to jednak znamenalo obcházení práva s konkrétními negativními dopady jak pro stát samotný (výběr daní a pojištění), tak pro situaci na trhu práce jako takovou. Proto se již záhy objevuje v tehdy platném zákoně č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti, ustanovení, které ukládá, že tzv. běžné úkoly vyplývající z činnosti zaměstnavatele má zaměstnavatel povinnost zabezpečovat svými zaměstnanci. Z tohoto pravidla pak zákon stanovoval výjimky, které se v průběhu času pod tlakem ekonomické reality stále rozšiřovaly. Uvedenou úpravu v zásadě převzal i zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti (dále jen „zákon o zaměstnanosti“). Nicméně ji dále upravoval až do stavu, kdy konstatoval, že i běžné úkoly lze svěřit „jiné fyzické osobě, která má činnosti, které jí mají být svěřeny, zahrnuty v předmětu činnosti a nebude svěřené úkoly zajišťovat v zastřeném pracovněprávním vztahu“. Pak však bylo dané ustanovení zrušeno.
Souviselo to s tím, že byla v novém zákoníku práce přijata definice závislé práce a zároveň konstatováno, že může být vykonávána toliko v pracovněprávním vztahu. K tomu zákon o zaměstnanosti přijal definici nelegální práce. Podle této definice v § 5 bod e) je nelegální prací:
- závislá práce vykonávaná fyzickou osobou mimo pracovněprávní vztah