Důležité částky a změny ve zdravotním pojištění od 1. 1. 2021

Pojistné odvádí zaměstnavatel za zaměstnance z vyměřovacího základu. Podle § 3 odst. 1 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů, je tímto vyměřovacím základem úhrn příjmů zaměstnance ze závislé činnosti, s výjimkou náhrad výdajů poskytovaných procentem z platové základny představitelům státní moci a některých státních orgánů a soudcům podle zákona č. 236/1995 Sb., které jsou nebo by byly, pokud by podléhaly zdanění v ČR, předmětem daně z příjmů fyzických osob podle § 6 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZDP), a nejsou od této daně osvobozeny, a které mu zaměstnavatel zúčtoval v souvislosti se zaměstnáním. Zúčtovaným příjmem se pro tyto účely rozumí plnění, které bylo v peněžní nebo nepeněžní formě nebo formou výhody poskytnuto zaměstnavatelem zaměstnanci nebo předáno v jeho prospěch, popř. připsáno k jeho dobru anebo spočívá v jiné formě plnění prováděné zaměstnavatelem za zaměstnance.

Příjmům, které podléhají dani z příjmů, se kladou naroveň též příjmy, které by této dani podléhaly, pokud by byl příjem zdaňován v ČR. Toto pravidlo se uplatní především v případech, kdy se příjem podle mezinárodních smluv o zamezení dvojího zdanění nezdaňuje podle právních předpisů platných v ČR, ale příslušný zaměstnanec je účasten zdravotního pojištění v ČR a zaměstnavatel proto podle koordinačních pravidel EU odvádí pojistné na zdravotní pojištění podle českých právních předpisů. Příjmy ze závislé činnosti jsou i funkční požitky, kterými jsou ve smyslu ustanovení § 6 odst. 1 písm. a) bod 2 a § 6 odst. 10 ZDP např. odměny za výkon funkce a plnění poskytovaná v souvislosti se současným nebo dřívějším výkonem funkce v orgánech obcí, v jiných orgánech územní samosprávy, státních orgánech, spolcích a zájmových sdruženích, komorách a v jiných orgánech a institucích.

Sazba pojistného činí 13,5 % z úhrnu příjmů za rozhodné období kalendářního měsíce, přičemž jednu třetinu (případně zaokrouhlenou na celou korunu směrem nahoru) srazí zaměstnavatel zaměstnanci, zbývající dvě třetiny neboli rozdíl hradí zaměstnavatel ze svých zdrojů. V tomto příspěvku se zmíníme o některých důležitých částkách vyměřovacího základu zaměstnance, které v roce 2021 zaujímají v souvislosti s placením pojistného zaměstnavatelem významné postavení.

Nulový vyměřovací základ zaměstnance

Vyměřovací základ zaměstnance a návazně pak částku pojistného v nulové hodnotě registrujeme v situacích, kdy po celý kalendářní měsíc například trvá:

• překážka v práci na straně zaměstnance – nemoc (dočasná pracovní neschopnost), karanténa, ošetřování dítěte mladšího 10 let nebo jiného člena domácnosti a další dle § 191 a následujících zákoníku práce,
• neplacené volno nebo neomluvená absence u osob nebo situací vyjmenovaných v ustanovení § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb., například u osob, za které platí pojistné stát,
• výkon funkce člena statutárního orgánu bez příjmu (ve zdravotním pojištění nevzniká zaměstnání).

Výše uvedené platí, pokud zaměstnanci není do příslušného kalendářního měsíce například zúčtována odměna.

Přestože se žádné pojistné neodvádí, započítává se v případě pracovní smlouvy taková osoba do celkového počtu zaměstnanců uváděného na Přehledu o platbě pojistného zaměstnavatele za příslušný kalendářní měsíc, neboť se z pohledu zdravotního pojištění jedná o zaměstnance (resp. pracovněprávní vztah trvá). Tímto zaměstnáním má osoba rovněž vyřešen svůj pojistný vztah neboli pojištění u zdravotní pojišťovny.

Pokud však při trvající dohodě o pracovní činnosti nedosáhne příjem 3 500 Kč nebo u dohody o provedení práce nepřevýší 10 000 Kč, nejedná se v příslušném kalendářním měsíci ve zdravotním pojištění o zaměstnání (osoba není z pohledu zdravotního pojištění zaměstnancem) a ze zúčtovaného příjmu se pojistné neplatí. Ve zdravotním pojištění se pro účel vzniku zaměstnání sčítají v rámci rozhodného období kalendářního měsíce příjmy z více dohod o pracovní činnosti nebo dohod o provedení práce u jednoho zaměstnavatele. Zdůrazňuji, že pokud se jedná u téhož zaměstnavatele o stejný typ dohody, pak se sčítají všechny příjmy. Při trvající dohodě a při poklesu příjmu pod některou z výše uvedených rozhodných částek, platných v roce 2021, musí být osoba jako zaměstnanec na takový měsíc či měsíce odhlášena a její zdravotní pojištění musí být řešeno jiným způsobem.

Pojistné na zdravotní pojištění se neodvádí ani tehdy, pokud se osoby nepovažují z pohledu zdravotního pojištění za zaměstnance podle § 5 písm. a) bodů 1. – 7. zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů – například se jedná o žáky nebo studenty s příjmy ze závislé činnosti pouze za práci z praktického výcviku nebo o členy okrskových volebních komisí.

Částka 3 500 Kč

Podle nařízení vlády č. 381/2020 Sb. ze dne 21. 9. 2020 představuje výše všeobecného vyměřovacího základu za rok 2019 hodnotu 34 766 Kč. Výše přepočítacího koeficientu pro úpravu tohoto všeobecného vyměřovacího základu činí 1,0194. Součinem těchto dvou částek dostaneme po zaokrouhlení průměrnou mzdu pro rok 2021 ve výši 35 441 Kč. Od této hodnoty průměrné mzdy se odvíjí i rozhodná částka 3 500 Kč, platná od 1. ledna 2021. Institut průměrné mzdy ovlivňuje vznik zaměstnání u vybraných (dále uvedených) skupin zaměstnanců. Podle stávající právní úpravy může nejbližší zvýšení této rozhodné částky (k 1. 1. kalendářního roku) činit 4 000 Kč, a to tehdy, až průměrná mzda dosáhne alespoň 40 000 Kč.

Činí-li dosažený příjem alespoň 3 500 Kč, pak povinnost zaměstnavatele platit za zaměstnávanou osobu pojistné a současně ji přihlásit u zdravotní pojišťovny jako zaměstnance vzniká u:

• osob pracujících na základě dohody o pracovní činnosti, popřípadě více dohod o pracovní činnosti u jednoho zaměstnavatele,
• členů družstev bez pracovněprávního vztahu k družstvu ve smyslu ustanovení § 5 písm. a) bodu 4 zákona č. 48/1997 Sb.,
• dobrovolných pracovníků pečovatelské služby.

Při placení pojistného postupuje zaměstnavatel u těchto tří skupin osob jako zaměstnanců následovně.

1) Zúčtovaný příjem je nižší než 3 500 Kč

Zaměstnání nevzniká, zdravotní pojištění se neplatí, pojištěnec si sám řeší svůj pojistný vztah jiným způsobem.

2) Zúčtovaný příjem činí alespoň 3 500 Kč a současně je nižší než 15 200 Kč

V tomto případě musí zaměstnavatel při zaměstnání trvajícím celý kalendářní měsíc dbát na skutečnost, zda se na tuto osobu vztahuje povinnost odvodu pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu.

Jestliže minimální vyměřovací základ nemusí být dodržen (§ 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb.):

• zaměstnavatel odvede pojistné ze skutečné výše zúčtovaného příjmu (tedy i nižšího než 15 200 Kč) bez povinnosti dopočtu a doplatku pojistného do minimálního vyměřovacího základu,
• pojistné se odvede ze skutečné výše příjmu také v případě, kdy je zaměstnanec současně OSVČ a platí v roce 2021 měsíční zálohy nejméně v částce 2 393 Kč, což doloží zaměstnavateli čestným prohlášením.

Jestliže minimální vyměřovací základ musí být dodržen:

• při příjmu nižším než minimální mzda zaměstnavatel zabezpečí od ledna 2021 v příslušném kalendářním měsíci odvod pojistného v částce 2 052 Kč (13,5 % z minimálního vyměřovacího základu 15 200 Kč),
• pojistné z rozdílu vyměřovacích základů mezi minimální mzdou 15 200 Kč a zúčtovaným příjmem uhradí zaměstnanec prostřednictvím zaměstnavatele. Jedině v případě, kdyby byla výše příjmu nižší než minimální mzda zapříčiněna překážkami v práci na straně zaměstnavatele (§ 207 až § 209 zákoníku práce), přešla by povinnost úhrady celé částky doplatku na zaměstnavatele.

3) Zúčtovaný příjem dosahuje nejméně 15 200 Kč

Pojistné se odvádí v souladu se zákonem ve výši 13,5 % ze zúčtovaného příjmu, v roce 2021 (i v letech následujících) bez omezení horní hranicí.

Částka 10 000 Kč

Osoby, které do konce roku 2011 pracovaly na základě dohody o provedení práce, nebyly z pohledu zdravotního pojištění považovány za zaměstnance, protože byly jako jedna z výjimek vyjmenovány v § 5 písm. a) v bodě 3. zákona č. 48/1997 Sb., přičemž výše příjmu neměla na posouzení dané skutečnosti žádný vliv.

Od 1. 1. 2012 se u dohody o provedení práce vztahují na zaměstnavatele obecně platná zákonná ustanovení tehdy, pokud výše zúčtovaného příjmu přesáhne v rozhodném období kalendářního měsíce 10 000 Kč. Pro účely placení pojistného na zdravotní pojištění se návazně vychází z ustanovení § 7a odst. 1 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů.

Do konce roku 2016 se zaměstnavatelé nezabývali problematikou minimálního vyměřovacího základu u dohody o provedení práce, popřípadě u více dohod o provedení práce u jednoho zaměstnavatele. Pokud takový příjem přesáhl 10 000 Kč, byl automaticky dodržen minimální vyměřovací základ. Naopak, při příjmu maximálně 10 000 Kč zaměstnání ve zdravotním pojištění nevzniklo a svůj pojistný vztah (pojištění u zdravotní pojišťovny) si řešil pojištěnec jiným způsobem.

Zvýšením minimální mzdy k 1. 1. 2017 na částku 11 000 Kč se tato situace zásadně změnila. Jestliže příjem na dohodu o provedení práce (resp. více dohod o provedení práce u jednoho zaměstnavatele) činí více než 10 000 Kč a méně než minimální mzda, provádí zaměstnavatel příslušný dopočet a doplatek pojistného do zákonného minima při zaměstnání trvajícím celý kalendářní měsíc. Výjimkou jsou osoby nebo situace vyjmenované v ustanovení § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb., kdy toto minimum nemusí být dodrženo, anebo když se minimum snižuje na poměrnou část dle § 3 odst. 9 téže právní normy.

Při placení pojistného na základě dohody o provedení práce platí zejména tyto zásady:

• není podstatné, zda zaměstnanec pracuje na dohodu o provedení práce po celý kalendářní měsíc nebo jen jeho část – významná je výše příjmu za rozhodné období příslušného kalendářního měsíce,
• pokud příjem na základě dohody o provedení práce nepřesáhne v kalendářním měsíci částku 10 000 Kč, nepovažuje se osoba pro účely zdravotního pojištění za zaměstnance a zaměstnavatel ji u zdravotní pojišťovny nepřihlašuje, resp. ji musí na daný měsíc odhlásit (je-li přihlášena).

U zaměstnanců pracujících na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr platí v souvislosti s plněním oznamovací povinnosti podle § 8 odst. 2 písm. d) zákona č. 48/1997 Sb., že zaměstnavatel:

• přihlašuje zaměstnance ke dni nástupu do zaměstnání, kterým je den, ve kterém zaměstnanec poprvé po uzavření dohody začal sjednanou práci vykonávat a
• odhlašuje zaměstnance dnem, jímž uplynula doba, na kterou byla příslušná dohoda sjednána.

Částka 13 088 Kč

V reakci na propad v příjmech systému veřejného zdravotního pojištění byl přijat zákon č. 231/2020 Sb. Tato novela změnila ustanovení § 3c odst. 1 zákona č. 592/1992 Sb. a zvýšila od 1. června 2020 vyměřovací základ u osob, za které je plátcem pojistného stát, na částku 11 607 Kč. Toto opatření znamená, že ve srovnání s právní úpravou platnou do konce května se od 1. 6. 2020 zvýšila platba za „státní pojištěnce“ o 500 Kč, tj. na 1 567 Kč (13,5 % z částky 11 607 Kč). K dalšímu zvýšení této platby dochází k 1. lednu 2021, kdy se platba státu zvyšuje o dalších 200 Kč, tedy na částku 1 767 Kč (13,5 % z částky 13 088 Kč).

Částka vyměřovacího základu pro platbu pojistného státem je také rovna výši odpočtu od dosaženého příjmu zaměstnance za podmínek konkretizovaných v ustanovení § 3 odst. 7 zákona č. 592/1992 Sb. To znamená, že odpočet od dosaženého příjmu (od 1. 1. 2021 ve výši 13 088 Kč) je možné uplatnit za těchto značně specifických podmínek:

• nárok na uplatnění odpočtu může použít pouze zaměstnavatel zaměstnávající více než 50 % osob se zdravotním postižením z celkového průměrného přepočteného počtu svých zaměstnanců,
• u tohoto zaměstnavatele lze uplatnit nárok na odpočet jen v případě zaměstnané osoby, které byl přiznán invalidní důchod, a to bez ohledu na stupeň invalidity.

Vyměřovacím základem je u těchto zaměstnanců (při uplatnění odpočtu) dosažený hrubý příjem bez povinnosti dopočtu do minimálního vyměřovacího základu.

Minimální mzda 15 200 Kč

Zvýšení minimální mzdy na částku 15 200 Kč návazně ovlivní ve zdravotním pojištění například:

1. Placení pojistného zaměstnavatelem za zaměstnance: minimálním vyměřovacím základem zaměstnance je minimální mzda. Nedosahuje-li hrubý příjem zaměstnance v příslušném kalendářním měsíci aktuální výše minimální mzdy, případně její poměrné části ve smyslu ustanovení § 3 odst. 9 zákona č. 592/1992 Sb., provádí zaměstnavatel příslušný dopočet (a následný doplatek) pojistného do zákonem stanoveného minima.
2. Podmínky v tzv. nekolidujícím zaměstnání: uchazeč o zaměstnání, který nepobírá podporu v nezaměstnanosti, může současně vykonávat závislou činnost (pracovní poměr, služební poměr, dohoda o pracovní činnosti, nikoli však již dohoda o provedení práce) pokud příjem za kalendářní měsíc nepřevýší polovinu minimální mzdy, tj. od 1. 1. 2021 částku 7 600 Kč.
3. Placení pojistného v případě neplaceného volna a neomluvené absence: s účinností od 1. 1. 2015 byla zrušena ustanovení § 3 odst. 5 zákona č. 592/1992 Sb. a § 9 odst. 3 zákona č. 48/1997 Sb. v podobě platné do konce roku 2014. Tato skutečnost mimo jiné znamená, že se z obecného pohledu již neplatí pojistné z neplaceného volna a ani při neomluvené absenci (nenavyšuje se z těchto důvodů nepřítomnosti zaměstnance v zaměstnání vyměřovací základ zaměstnance), avšak zaměstnavatel musí zabezpečit dodržení minimálního vyměřovacího základu zaměstnance, resp. jeho poměrné části tehdy, pokud pro zaměstnance – a zaměstnavatele jako plátce pojistného – povinné minimum ve zdravotním pojištění platí. Naopak, nemusí-li být zákonné minimum u zaměstnance dodrženo (§ 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb.), pak se v případě neplaceného volna nebo neomluvené absence k zákonnému minimu nepřihlíží a vyměřovacím základem je buď dosažený příjem (od data 1. 1. 2021 i nižší než 15 200 Kč), nebo není odvedeno žádné pojistné – například v případě trvání neplaceného volna po celý kalendářní měsíc třeba u poživatele některého z důchodů.
4. Osoby bez zdanitelných příjmů: za osobu bez zdanitelných příjmů se považuje pojištěnec, který není v rámci příslušného kalendářního měsíce ani jeden den zaměstnán, nepodniká a současně není za něj plátcem pojistného stát. Osoby bez zdanitelných příjmů platí pojistné ve vazbě na vyměřovací základ, kterým je minimální mzda, částka pojistného vždy činí 13,5 % z aktuální výše minimální mzdy. To znamená, že měsíční platba pojistného osobami bez zdanitelných příjmů představuje od 1. ledna 2021 částku 2 052 Kč, do prosince 2020 činila tato platba 1 971 Kč.

Zvýšená minimální záloha a minimální vyměřovací základ OSVČ

Pravidelnou změnou od 1. 1. je pro OSVČ zvýšení minimální zálohy. Tuto minimální zálohu platí ty OSVČ, pro které je jejich samostatná výdělečná činnost:

• jediným zdrojem příjmů,
• při souběhu se zaměstnáním hlavním zdrojem příjmů.

Minimální měsíční vyměřovací základ OSVČ pro rok 2021 je určen sazbou 50 % z částky průměrné mzdy 35 441 Kč, tj. 17 720,50 Kč. Minimální výše zálohy OSVČ pro rok 2021 se vypočte jako 13,5 % z částky 17 720,50 Kč a zvyšuje se tak od ledna 2021 z dosavadních 2 352 Kč na 2 393 Kč.

Pokud musí OSVČ dodržet ve zdravotním pojištění zákonné minimum, pak alespoň minimální:

• zálohu za prosinec 2020 ve výši 2 352 Kč zaplatí nejpozději dne 8. 1. 2021,
• zálohu za leden 2021 ve výši 2 393 Kč uhradí nejpozději dne 8. 2. 2021,

a to již připsáním platby na účet zdravotní pojišťovny, určený pro samoplátce.

Od měsíce podání Přehledu za rok 2020 (tedy například od dubna 2021) platí OSVČ nadále zálohu 2 393 Kč i tehdy, pokud podle příjmů a výdajů za rok 2020 matematicky vyjde výše zálohy nižší než 2 393 Kč. Horní výše zálohy OSVČ není v roce 2021 (fakticky od roku 2013) omezena, což platí i pro celkovou výši pojistného za tento rok.

Příjmy nepodléhající odvodu pojistného

K uvedenému dodávám, že podle zákona o daních z příjmů se z pohledu zdravotního pojištění neberou v úvahu příjmy z kapitálového majetku podle § 8, příjmy z nájmu podle § 9 (pokud nemovitost není zahrnuta do obchodního majetku) a ani ostatní příjmy dle § 10 tohoto zákona. Z těchto příjmů se žádné pojistné neplatí, což však současně znamená, že pokud pojištěnec vykazuje pouze příjmy této povahy, nemá jejich prostřednictvím řešené zdravotní pojištění. Takže kdyby měl pojištěnec každý měsíc vysoké příjmy kupříkladu z nájmu podle § 9 ZDP, přičemž by současně nebyl zaměstnán, nepodnikal, a ani neměl nárok ani zařazení do některé ze „státních kategorií“, musel by si měsíčně platit pojistné jako osoba bez zdanitelných příjmů (viz výše). Kdyby byl takové osobě přiznán starobní důchod třeba od 10. června, oznámil by tuto skutečnost zdravotní pojišťovně (doložením rozhodnutí ČSSZ v dané věci) a pojistné jako osoba bez zdanitelných příjmů by naposledy zaplatil za měsíc květen.