Nebudeme-li brát v úvahu koordinační nařízení Evropské unie (speciálně č. 883/2004 a 987/2009), postavená právní vahou nad národní předpisy jednotlivých států, pak základní právní úpravu českého systému veřejného zdravotního pojištění představují tyto normy:
- zákon č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění,
- zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů,
- zákon č. 551/1991 Sb., o Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky,
- zákon č. 280/1992 Sb., o resortních, oborových, podnikových a dalších zdravotních pojišťovnách,
všechny ve znění pozdějších předpisů.
Podívejme se nyní blíže na změny jak konkrétně v právní úpravě zdravotního pojištění, tak v souvisejících právních předpisech (s dopady do oblasti zdravotního pojištění), účinné od data 1. 1. 2019.
1) Účast v českém systému veřejného zdravotního pojištění
Aby osoba (ať už z ČR nebo ze zahraničí) podléhala povinnostem ve zdravotním pojištění a zároveň mohla uplatňovat zákonné nároky, musí být splněny podmínky pro účast v systému.
Ve smyslu právních norem platných ve zdravotním pojištění (§ 3 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb.) vzniká účast na zdravotním pojištění dnem narození, jestliže se jedná o osobu s trvalým pobytem na území České republiky, dále dnem, kdy se osoba bez trvalého pobytu na území ČR stala zaměstnancem ve smyslu ustanovení § 5 písm. a) cit. zákona anebo získáním trvalého pobytu na území České republiky.
Více než polovina populace České republiky je u zdravotních pojišťoven zařazena v kategorii pojištěnců, za které platí pojistné stát. Ve smyslu § 7 odst. 1 citovaného zákona č. 48/1997 Sb. je stát plátcem pojistného např. za nezaopatřené děti, poživatele důchodů z důchodového pojištění, příjemce rodičovského příspěvku, ženy na mateřské a osoby na rodičovské dovolené, uchazeče o zaměstnání aj. Specifickými skupinami jsou například osoby, které jsou invalidní ve třetím stupni nebo které dosáhly věku potřebného pro nárok na starobní důchod, avšak nesplňují další podmínky pro přiznání invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně nebo starobního důchodu a nemají příjmy ze zaměstnání, ze samostatné výdělečné činnosti a nepožívají žádný důchod z ciziny nebo tento důchod nepřesahuje měsíčně částku ve výši minimální mzdy a osoby celodenně osobně a řádně pečující alespoň o jedno dítě do sedmi let věku nebo nejméně o dvě děti do patnácti let věku.
Pokud pojištěnec s trvalým pobytem na území České republiky neplatí pojistné jako zaměstnanec nebo jako osoba samostatně výdělečně činná a není za něho současně plátcem pojistného stát, je považován z hlediska zdravotního pojištění za osobu bez zdanitelných příjmů (např. žena v domácnosti, která není v žádné ze "státních kategorií") a platí v roce 2019 měsíční pojistné ve výši 1 803 Kč. Osobou bez zdanitelných příjmů se za splnění stanovených podmínek může stát v českém systému veřejného zdravotního pojištění i osoba s bydlištěm ve státě Evropské unie, případně ve státech tzv. Evropského hospodářského prostoru (Norsko, Island, Lichtenštejnsko), nebo ve Švýcarsku. S účinností od 1. července 2002 je pojištěnec osobou bez zdanitelných příjmů pouze v případě, kdy je v této kategorii registrován u příslušné zdravotní pojišťovny nepřetržitě nejméně po dobu jednoho celého kalendářního měsíce.
V souvislosti se členstvím České republiky v EU jsou účastníky českého systému veřejného zdravotního pojištění i osoby ze států EU nebo dalších čtyř států (viz výše), které jsou v ČR pojištěny nejčastěji z titulu výkonu výdělečné činnosti (zaměstnání nebo podnikání) ve smyslu koordinačních nařízení Evropské unie č. 883/2004 a 987/2009. S výdělečně činnou osobou jsou pojištěni i její nezaopatření rodinní příslušníci.
Spec