Český prvostupňový soud vynesl dne 26. května 2021 historicky první rozsudek týkající se nepřijetí přiměřeného opatření vůči zaměstnanci s postižením. Jednalo se o případ muže (vychovatele ve věznici), který žádal na základě doporučení svého ošetřujícího lékaře o přeřazení do organizační složky zaměstnavatele (Vězeňské služby ČR), která je blíže jeho bydlišti. Zaměstnanci se totiž vlivem každodenního dlouhého dojíždění do práce zhoršoval zdravotní stav. Zaměstnavatel přeřazení odmítl a nevysvětlil, v čem by pro něj požadované opatření znamenalo nepřiměřené zatížení. Soud dospěl k závěru, že došlo k diskriminaci z důvodu postižení a uložil zaměstnavateli zaplatit náhradu škody v podobě ušlé mzdy a náhradu nemajetkové újmy ve výši 100 tisíc Kč.
Úvodní poznámky
Terminologie: anglický výraz „reasonable accommodation“ se do českého jazyka nejčastěji překládá jako „přiměřené opatření“, „přiměřené úpravy“ či „přiměřené uspořádání“. V celém textu budu jednotně používat termín „přiměřené opatření“.
Přestože rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 26. května 2021, sp. zn. 48 C 214/2019, není v okamžiku odevzdání tohoto článku pravomocný, jedná se o první soudní rozhodnutí svého druhu v České republice a významný milník pro realizaci sociálních práv lidí s postižením.1) Pokud se podíváme do zahraničí, (ne)přijímání přiměřených opatření v zaměstnání je tématem, kterým se již opakovaně zabývaly tamější soudy a orgány pro rovné zacházení.2) Zajímavými případy se v minulosti zabýval i veřejný ochránce práv. Jedním z důvodů, proč se o daném tématu v českém prostředí dostatečně nediskutuje, je podle mých dosavadních zjištění především nedostatek informací jak mezi zaměstnanci s postižením, tak i mezi samotnými zaměstnavateli a odborovými organizacemi.3) Přitom neformální tlak na zvyšování přístupnosti zaměstnavatelů vůči lidem s postižením prostřednictvím přiměřených opatření je v posledních letech zřejmý.4) Článek má tudíž za cíl zvýšit informovanost mezi členy odborné veřejnosti a ve výsledku také přispět k vyššímu začlenění lidí s postižením na otevřeném trhu práce.
Někdy také nazýván jako běžný či volný trh práce. Je tvořen různými zaměstnavateli (obchodními korporacemi, státními či neziskovými organizacemi), na které se většinou vztahuje povinnost zaměstnávat povinný podíl lidí s postižením podle zákona o zaměstnanosti.
V následujícím textu představím zajímavé výzkumy týkající se potřeb lidí s postižením v zaměstnání, následně popíši související právní úpravu. Konkrétní výzvy, kterým čelí zaměstnavatelé při praktické implementaci právních pravidel, si dovolím ilustrovat na několika soudních rozhodnutích ze zahraničí. V závěru uvedu praktická doporučení pro zaměstnance a zaměstnavatele vyvěrající z mé právní praxe.
Potřeby zaměstnanců s postižením v datech
Výzkumné šetření Českého statistického úřadu
Na prvním místě je vhodné konstatovat, že přiměřená opaření jsou důležitým tématem hned pro několik desítek tisíc zaměstnanců. Český statistický úřad (dále také „ČSÚ“) zjistil, že v českých domácnostech žije