Změny náhrad cestovních výdajů s účinností od 1.1.2016

Vydáno: 12 minut čtení

Tak jako každý rok dochází s účinností od 1. ledna 2016 ke změně sazeb náhrad cestovních výdajů. K uvedenému datu dochází ke změně sazeb stravného, sazby základní náhrady a průměrných cen pohonných hmot pro používání soukromých silničních motorových vozidel při pracovních cestách zaměstnanců, a to konkrétně novými vyhláškami Ministerstva práce a sociálních věcí a Ministerstva financí.

Jedná se o vyhlášku ze dne 17. prosince 2015 č. 385/2015 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad, a vyhlášku ze dne 16. listopadu 2015 č. 309/2015 Sb., o stanovení výše základních sazeb zahraničního stravného pro rok 2016.

Povinnost ke stanovení zmíněné úpravy jmenovanými ministerstvy vyplývá z ustanovení § 189 odst. 1 a odst. 4 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů. V odstavci 1 tohoto ustanovení je jednoznačně stanoveno, že v pravidelném termínu od 1. ledna Ministerstvo práce a sociálních věcí

  1. mění sazbu základní náhrady za používání silničních motorových vozidel stanovenou v § 157 odst. 4,
  2. mění stravné stanovené v § 163 odst. 1 a § 176 odst. 1,
  3. stanoví průměrnou cenu pohonných hmot, a to podle údajů Českého statistického úřadu o cenách vozidel, o cenách jídel a nealkoholických nápojů ve veřejném stravování a o cenách pohonných hmot.

Obdobně je pak v odstavci 4 stanoveno, že v pravidelném termínu od 1. ledna Ministerstvo financí vyhláškou stanoví výši základních sazeb zahraničního stravného v celých měnových jednotkách příslušné cizí měny, a to na základě návrhu Ministerstva zahraničních věcí vypracovaného podle podkladů zastupitelských úřadů o cenách jídel a nealkoholických nápojů ve veřejných stravovacích zařízeních střední kvalitativní třídy a v zařízeních první kvalitativní třídy v rozvojových zemích Asie, Afriky a Latinské Ameriky a s využitím statistických údajů mezinárodních institucí. V mimořádném termínu jmenovaná ministerstva upraví vyhláškou příslušné náhrady, jestliže se shora zmíněné ceny ode dne účinnosti zákoníku práce nebo poslední úpravy, obsažené ve vyhlášce, zvýší nebo sníží alespoň o 20%. U změn základních sazeb zahraničního stravného platí stanovený procentuální pohyb ještě i pro kurz stanovené cizí měny od poslední úpravy.

Sazby stravného pro kalendářní rok 2016 pro tuzemské pracovní cesty mění shora citovaná vyhláška Ministerstva práce a sociálních věcí pro zaměstnance zaměstnavatele, který není uveden v § 109 odst. 3 (tj. pro zaměstnance zaměstnavatele v podnikatelské sféře) shora citovaného zákoníku práce, v jeho § 163 odst. 1 svým ustanovením § 2 a pro zaměstnance zaměstnavatele, který je uveden v § 109 odst. 3 (tj. pro zaměstnance zaměstnavatele v rozpočtové nebo státní správě) téhož zákoníku práce, v jeho § 176 odst. 1 svým ustanovením § 3, a to v následujícím rozsahu.

Ve zmíněném § 2 je nově stanoveno, že za každý kalendářní den pracovní cesty přísluší zaměstnanci stravné podle § 163 odst. 1 zákoníku práce nejméně ve výši

  1. 70 Kč, trvá-li pracovní cesta 5 až 12 hodin,
  2. 106 Kč, trvá-li pracovní cesta déle než 12 hodin, nejdéle však 18 hodin,
  3. 166 Kč, trvá-li pracovní cesta déle než 18 hodin.

Ve zmíněném § 3 je pak také nově stanoveno, že za každý kalendářní den pracovní cesty přísluší zaměstnanci stravné podle § 176 odst. 1 zákoníku práce ve výši

  1. 70 Kč až 83 Kč, trvá-li pracovní cesta 5 až 12 hodin,
  2. 106 Kč až 127 Kč, trvá-li pracovní cesta déle než 12 hodin, nejdéle však 18 hodin,
  3. 166 Kč až 198 Kč, trvá-li pracovní cesta déle než 18 hodin.

Sazba základní náhrady za používání silničních motorových vozidel je v téže vyhlášce Ministerstva práce a sociálních věcí stanovena v jejím § 1. Jde konkrétně o to, že sazba základní náhrady za 1 km jízdy podle § 157 odst. 4 zákoníku práce činí nejméně u

  1. jednostopých vozidel a tříkolek 1,00 Kč,
  2. osobních silničních motorových vozidel 3,80 Kč.

To prakticky znamená, že nová právní úprava sazby základní náhrady pro tento kalendářní rok, tj. rok 2016, se částečně mění.

Z toho pak vyplývá, že u nákladních automobilů, autobusů a traktorů činí nejméně 7,60 Kč, tj. nejméně dvojnásobnou výši základní sazby platné pro osobní silniční motorová vozidla, jak je stanoveno v § 157 odst. 5 zákoníku práce. Samozřejmě že u zaměstnavatelů v rozpočtové nebo státní správě jsou tyto sazby základní náhrady závazné, a to na základě § 175 zákoníku práce.

Výše průměrné ceny za 1 litr pohonné hmoty podle § 158 odst. 3 věty třetí zákoníku práce nově činí na základě § 4 nové shora citované vyhlášky

  1. 29,70 Kč u benzinu automobilového 95 oktanů,
  2. 33,00 Kč u benzinu automobilového 98 oktanů,
  3. 29,50 Kč u motorové nafty.

Vyhláška č. 385/2015 Sb. současně ruší vyhlášku č. 328/2014 Sb.

Příklad č. 1:

Zaměstnanec použil ke služební cestě vlastní vozidlo, ale nemá doklad o nákupu PHM. Vozidlo jezdí na LPG. Jakým způsobem určím cestovní náhrady? Je někde vyhlašována průměrná cena pro LPG?

Řešení: Průměrná cena pro LPG není nikde vyhlašována. Situace je následující.

Podmínky pro používání soukromých silničních motorových vozidel při pracovních cestách zaměstnanců upravuje a stanoví ustanovení § 157 a § 158 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů. Způsob výpočtu náhrady za spotřebovanou pohonnou hmotu upravuje ustanovení zmíněného § 158, a to jeho odstavce 2, 3 a 4.

Zde je jednoznačně stanoveno, že náhradu za spotřebovanou pohonnou hmotu určí zaměstnavatel násobkem ceny pohonné hmoty a množství spotřebované pohonné hmoty, což prakticky obecně znamená výpočtem za pomoci ceny pohonné hmoty a údajů o spotřebě pohonné hmoty vozidla uvedených ve velkém technickém průkazu vozidla (protože žádné vozidlo není schopno měřit spotřebu pohonné hmoty pro každou konkrétní pracovní cestu zvlášť).

Dále je stanoveno, že cenu pohonné hmoty prokazuje zaměstnanec dokladem o nákupu, ze kterého je patrná souvislost s pracovní cestou, a jestliže zaměstnanec hodnověrným způsobem cenu pohonné hmoty zaměstnavateli neprokáže, použije zaměstnavatel pro určení výše náhrady průměrnou cenu příslušné pohonné hmoty stanovenou prováděcím právním předpisem vydaným podle § 189, tj. vyhláškou Ministerstva práce a sociálních věcí, kterou je pro kalendářní rok 2016 vyhláška č. 385/2015 Sb.

Jestliže shora zmíněný technický průkaz použitého vozidla potřebné údaje neobsahuje, vznikne zaměstnanci právo na náhradu výdajů za spotřebované pohonné hmoty pouze tehdy, pokud spotřebu pohonné hmoty prokáže technickým průkazem vozidla shodného typu se shodným objemem válců, nebo si nechá údaje stanovit Ústavem pro výzkum silničních motorových vozidel v Praze 9, Lihovarská 12. Není vyloučené ani to, že by zaměstnavatel požadoval, aby si zaměstnanec nechal pro účely náhrady výdajů za pohonné hmoty doplnit potřebné údaje autorizovanou zkušebnou motorizovaných vozidel. Shodný postup platí i pro změnu používané pohonné hmoty, to znamená z benzinu na plyn, pokud se takové soukromé vozidlo používá pro pracovní účely, tedy i pracovní cesty.

Příklad č. 2:

Jsme společnost s ručením omezeným, zaměstnanec naší firmy bude v průběhu ledna 2016 vyslán na tuzemskou pracovní cestu a se souhlasem zaměstnavatele použije soukromé silniční motorové vozidlo ve smyslu ustanovení § 157 odst. 3 zákoníku práce. Nejsme si jisti, zda zaměstnanec musí použít své vlastní silniční motorové vozidlo a jak počítat náhradu za spotřebovanou pohonnou hmotu, pokud se týká ceny za benzin.

Řešení: V ustanovení § 157 odst. 3 zákoníku práce je jasně stanoveno, že použije-li zaměstnanec na žádost zaměstnavatele silniční motorové vozidlo, s výjimkou vozidla poskytnutého zaměstnavatelem, přísluší mu (vzniká nárok) za každý 1 km jízdy sazba základní náhrady a náhrada výdajů za spotřebovanou pohonnou hmotu. Zaměstnanec může použít soukromé silniční motorové vozidlo kohokoliv, nejenom svoje, pouze nemůže použít vozidlo svého zaměstnavatele, kterým by byl podnikatel – osoba samostatně výdělečně činná, tedy s vyúčtováním náhrad za jeho použití. Nové sazby základní náhrady a průměrné ceny pohonných hmot stanoví s účinností od 1.1.2016 vyhláška Ministerstva práce a sociálních věcí č. 385/2015 Sb. Sazba základní náhrady činí nejméně 3,80 Kč za 1 km jízdy a průměrné ceny benzinu jsou rozdílné podle druhu benzinu, jak je shora uvedeno. Jestliže bude chtít zaměstnanec počítat po návratu z pracovní cesty náhradu za spotřebovanou pohonnou hmotu s cenou pohonné hmoty, za jakou ji skutečně nakoupil, musí k předmětnému vyúčtování připojit doklad o nákupu, ze kterého je patrná souvislost s pracovní cestou. Dokonce bude-li prokazovat zaměstnanec cenu pohonné hmoty více doklady o jejím nákupu, ze kterých je patrná souvislost s pracovní cestou, vypočítá se cena pohonné hmoty pro určení výše náhrady aritmetickým průměrem zaměstnancem prokázaných cen. Jestliže však zaměstnanec hodnověrným způsobem cenu pohonné hmoty zaměstnavateli neprokáže, použije zaměstnavatel pro určení výše náhrady průměrnou cenu příslušné pohonné hmoty stanovenou prováděcím právním předpisem vydaným podle § 189 zákoníku práce, tj. vyhláškou Ministerstva práce a sociálních věcí č. 385/2015 Sb. Tento postup vyplývá z ustanovení § 158 odst. 3 zákoníku práce.

Náhradu za spotřebovanou pohonnou hmotu určí zaměstnavatel podle ustanovení § 158 odst. 2 zákoníku práce násobkem ceny pohonné hmoty a množství spotřebované pohonné hmoty. Protože však žádné auto není schopno měřit konkrétní spotřebu pohonné hmoty pro každou pracovní cestu samostatně, bude vypočítávat spotřebu pohonné hmoty silničního motorového vozidla zaměstnavatel i nadále z údajů o spotřebě uvedených v technickém (tj. velkém) průkazu použitého vozidla, které je zaměstnanec povinen zaměstnavateli předložit (tj. k nahlédnutí, nikoliv k fotografování – předmětný technický průkaz si může zaměstnavatel ofotit pouze se souhlasem zaměstnance, a to vzhledem k zákonu o ochraně osobních dat). Jestliže technický průkaz vozidla tyto údaje neobsahuje, přísluší zaměstnanci náhrada výdajů za pohonné hmoty, jen pokud spotřebu pohonné hmoty prokáže technickým průkazem vozidla shodného typu se shodným objemem válců. Současně je přímo v zákonném textu dále stanoveno, že při určení spotřeby pohonné hmoty použije zaměstnavatel údaj o spotřebě pro kombinovaný provoz podle norem Evropské unie. To prakticky znamená, že obsahuje-li technický průkaz použitého vozidla tento údaj, počítá se náhrada za spotřebovanou pohonnou hmotu pouze s tímto údajem (tj. ten třetí středně vysoký), a nepočítá se už aritmetický průměr. Není-li však tento údaj (pro kombinovaný provoz) v technickém průkazu uveden, vypočítá zaměstnavatel spotřebu pohonné hmoty vozidla i nadále aritmetickým průměrem z údajů v technickém průkazu uvedených. Tato pravidla jsou stanovena v ustanovení § 158 odst. 3 a odst. 4 zákoníku práce. Údaje o spotřebě pro kombinovaný provoz jsou uváděny do technických průkazů vozidel zhruba od konce roku 2005.

V současné době je již také uveřejněna ve Sbírce zákonů nová vyhláška Ministerstva financí o stanovení výše základních sazeb zahraničního stravného pro rok 2016, a to pod číslem 309/2015 Sb., a nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2016. Základní sazby zahraničního stravného v cizí měně pro tento rok jsou stanoveny v příloze vyhlášky. Tato vyhláška také ruší vyhlášku č. 242/2014 Sb. platnou pro kalendářní rok 2015.

Pokud se týká základních sazeb zahraničního stravného pro kalendářní rok 2016, je nutno konstatovat, že shora citovaná vyhláška přináší ve výši základních sazeb 17 změn a pouze jedinou změnu v druhu cizí měny, a to u Lichtenštejnska, kde je euro nahrazeno švýcarským frankem. K jiné změně od 1.1.2016 nedochází.

Změny ve výši základních sazeb zahraničního stravného:

Afghánistán z 35 EUR na 40 EUR
Argentina ze 40 USD na 45 USD
Bolívie ze 40 USD na 45 USD
Čína ze 40 EUR na 45 EUR
Etiopie ze 40 EUR na 45 EUR
Hongkong ze 40 EUR na 45 EUR
Irán z 35 EUR na 40 EUR
Jordánsko z 35 EUR na 40 EUR
Kanada ze 45 USD na 50 USD
Karibik - ostrovní státy z 50 USD na 55 USD
Lichtenštejnsko ze 45 EUR na 60 CHF
Mali ze 40 EUR na 45 EUR
Mongolsko ze 35 EUR na 40 EUR
Paraguay ze 40 USD na 45 USD
Spojené státy americké z 50 USD na 55 USD
Thajsko z 35 EUR na 40 EUR
Vietnam z 35 EUR na 40 EUR

Závěrem doporučuji, aby si čtenáři všechny uvedené změny potvrdili citovanými vyhláškami.

Právní předpisy citované v článku

(předpisy jsou vždy citovány ve znění pozdějších předpisů, pokud není výslovně uvedeno jinak)

  • zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce
  • vyhláška č. 385/2015 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad
  • vyhláška č. 309/2015 Sb., o stanovení výše základních sazeb zahraničního stravného pro rok 2016

Související dokumenty

Související pracovní situace

Doba strávená na pracovní cestě jinak než plněním pracovních úkolů
Náhrada mzdy při překážkách v práci na straně zaměstnance
Poměrná část mzdy při DPN zahrnující dny svátků
Výpočet mzdy
Minimální mzda
Výplata splatné mzdy (platu) při skončení pracovního poměru
Zaručená mzda
Mzda a náhrada mzdy za práci ve svátek
Práce přesčas při výpočtu průměrného výdělku
Splatnost a výplata mzdy
Stanovení úroku z prodlení při výplatě mzdy
Určení rozhodného období při výpočtu průměrného výdělku
Výpočet průměrného výdělku
Započítání odměn při výpočtu průměrného výdělku
Výpočet průměrného výdělku u dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr
Výpočet pravděpodobného výdělku
Výpočet průměrného čistého měsíčního výdělku
Mzda za práci přesčas
Příplatek za noční práci
Příplatek za práci v sobotu a v neděli

Související články

Stravné při tuzemských pracovních cestách
Změna výše sazeb cestovních náhrad účinná od 1. ledna 2017
Cestovní náhrady zaměstnanců 2019
Cestovní náhrady v roce 2020
Změna výše sazeb cestovních náhrad účinná od 1. ledna 2017
Některé souvislosti a chyby při poskytování náhrady jízdních výdajů
Cestovní náhrady v roce 2021
Cestovní náhrady v roce 2022
Daňové aktuality
Stravné při tuzemských pracovních cestách
Přehled důležitých čísel a údajů k 1. 1. 2019, 2. část
Určení základní sazby zahraničního stravného
Peněžitý příspěvek na stravování v roce 2023 v souvislostech
Změny výše některých cestovních náhrad v roce 2018
Cestovní náhrady v roce 2022
Cestovní náhrady při použití jiného než služebního vozidla
Automobil v pracovněprávních vztazích
Zahraniční pracovní cesty
Cestovní náhrady poskytované zaměstnavatelem
Vysílání zaměstnanců za účelem poskytování služeb v rámci EU
Přerušení pracovní cesty
Cestovní náhrady po novele zákoníku práce

Související otázky a odpovědi

Tuzemské stravné u OSVČ
Cestovní náhrady
Stravné - cestovní náhrady
Pracovní cesta do Číny - stravné z hlediska časových pásem
Cestovní náhrady
Přerušení pracovní cesty
Strava při LVK
Zahraniční stravné u podnikatele
Náklady na stravování při pracovní cestě
Stravné jen pro vybrané zaměstnance
Krácení stravného při pracovní cestě
Stravenka a stravné
Stravné a cestovní náhrady pro jednatele
Použití soukromého vozidla zaměstnance
Stravné - konkrétní aplikace § 163 odst. 4 zákoníku práce
Přerušení pracovní cesty a nárok na stravné
Paušalizace cestovních náhrad
Pracovní oběd na služební cestě a diety
Krácení cestovních náhrad
Stravovací paušál a stravné při pracovní cestě

Související předpisy

385/2015 Sb. o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad
309/2015 Sb. o stanovení výše základních sazeb zahraničního stravného pro rok 2016
262/2006 Sb., zákoník práce
328/2014 Sb. o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad
242/2014 Sb. o stanovení výše základních sazeb zahraničního stravného pro rok 2015

Související komentovaná judikatura

Snížení základní sazby zahraničního stravného