Cestovní náhrady v roce 2020

Obecně platí, že zaměstnanec je povinen při vyúčtování pracovní cesty jednotlivé náhrady prokázat a doložit souvisejícími doklady. Některé náhrady však zaměstnanec nemusí prokazovat doklady, protože jejich výše je stanovena prováděcím právním předpisem. Tyto prováděcí předpisy jsou vydávány na základě zmocňovacího ustanovení § 189 ZP:

Ministerstvo práce a sociálních věcí pravidelně v termínu od 1. ledna prostřednictvím vyhlášky stanoví nové:

• sazby základní náhrady za 1 km jízdy jiným než služebním motorovým vozidlem,
• průměrné ceny pohonných hmot,
• stravné pro podnikatelskou i pro nepodnikatelskou sféru při tuzemských pracovních cestách.

Jednotlivé sazby jsou stanoveny podle údajů Českého statistického úřadu o cenách vozidel, o cenách jídel a nealkoholických nápojů ve veřejném stravování a o cenách pohonných hmot.

Ministerstvo financí pravidelně v termínu od 1. ledna vyhláškou stanoví výši základních sazeb zahraničního stravného, a to v celých měnových jednotách příslušné cizí měny. Tyto sazby jsou stanoveny na základě návrhu Ministerstva zahraničních věcí vypracovaného podle podkladů zahraničních zastupitelských úřadů o cenách jídel a nealkoholických nápojů ve stravovacích zařízeních střední kvalitativní třídy.

Náhrady jízdních výdajů

Od 1. 1. 2020 nabyla účinnost vyhláška Ministerstva práce a sociálních věcí č. 358/2019 Sb., která mění Sazbu základní náhrady za 1 kilometr jízdy jiným než služebním vozidlem u osobních motorových vozidel z hodnoty 4,10 Kč na 4,20 Kč. Současně je zvýšena i sazba náhrady u nákladních automobilů, autobusů nebo traktorů, neboť v případě využití těchto vozidel k pracovní cestě náleží zaměstnancům dvojnásobek sazby základní náhrady, než je stanoveno pro osobní motorová vozidla, činí tedy 8,40 Kč (§ 157 odst. 5 ZP). Při posuzování, zda se jedná např. o nákladní automobil, je potřebné vycházet z údajů uvedených v technickém průkazu motorového vozidla (kategorie N). Sazba základní náhrady u jednostopých vozidel (motocyklů) a tříkolek činí 1,10 Kč a v porovnání s rokem 2019 se tedy nemění.

Jestliže zaměstnanec použije k silničnímu motorovému vozidlu přívěs, zvýší mu zaměstnavatel sazbu základní náhrady o 15 %. Není přitom rozhodující, zda se jedná o přívěs zaměstnance, nebo zaměstnavatele.

Ceny pohonných hmot

Zaměstnanec, který na žádost zaměstnavatele využije k pracovní cestě jiné než služební vozidlo (např. jeho vlastní, pronajaté nebo zaměstnancem vypůjčené), má možnost pro účely výpočtu náhrady prokázat cenu PHM dokladem o nákupu. Pokud zaměstnanec cenu PHM neprokáže, bude využita průměrná cena. Pro rok 2020 jsou ve vyhlášce MPSV č. 358/2019 Sb. stanoveny následující průměrné ceny PHM:

• 32,00 Kč za litr benzínu automobilového 95 oktanů,
• 36,00 za litr benzínu automobilového 98 oktanů,
• 31,80 Kč za litr motorové nafty,
• 4,80 Kč za 1 kilowatthodinu elektřiny.

Průměrná cena pohonných hmot při využití elektromobilu byla do vyhlášky MPSV s účinností od 1. 1. 2020 zahrnuta poprvé. Vzhledem k tomu, že elektromobily (motorová vozidla poháněná elektromotorem) jsou k přepravě využívány stále častěji, byl postup při výpočtu související náhrady předmětem celé řady diskuzí. Postup při uplatnění souvisejících jízdních výdajů (cestovních náhrad) byl projednán také v rámci Koordinačního výboru s Komorou daňových poradců ČR dne 2. května 2018 (příspěvek č. 518/21.03.18). Předkladatel této problematiky navrhl několik závěrů a Ministerstvo práce a sociálních věcí k prokazování ceny PHM uvedlo: „…je potřebné při stanovení náhrady za pohonné hmoty vycházet z údaje o spotřebě při kombinovaném provozu uvedeném v technickém průkazu vozidla. Obdobně je podle MPSV možné postupovat i v případě, kdy zaměstnavatel zaměstnance požádá o použití vozidla poháněného elektrickou energií. K otázce prokázání ceny pohonné hmoty MPSV uvedlo, že zákoník práce předpokládá, že cena pohonné hmoty bude zásadně prokazována předložením dokladu o jejím nákupu, přičemž tento postup platí i v případě, kdy je vozidlo poháněno elektřinou.“

S účinností od 1. 1. 2020 má zaměstnanec, který k pracovní cestě využije elektromobil, buď cenu elektřiny prokázat, nebo bude vycházet z ceny stanovené vyhláškou (4,80 Kč za 1 KW).

Náhrada zvýšených stravovacích výdajů při tuzemských pracovních cestách (stravné)

V § 2 vyhlášky MPSV č. 358/2019 Sb. jsou uvedeny minimální sazby stravného pro zaměstnance zaměstnavatele v podnikatelské sféře, a to ve vazbě na délku pracovní cesty v jednom dni. Horní hranice stravného není pro podnikatelskou sféru stanovena.

• 87 Kč, trvá-li pracovní cesta 5 až 12 hodin,
• 131 Kč, trvá-li pracovní cesta déle než 12 hodin, nejdéle však 18 hodin,
• 206 Kč, trvá-li pracovní cesta déle než 18 hodin.

V § 3 vyhlášky MPSV jsou stanoveny sazby stravného pro zaměstnance zaměstnavatelů v nepodnikatelské sféře. Jedná se o zaměstnavatele vymezené v ust. § 109 odst. 3 ZP, jejichž činnost je většinou financována z místních nebo z veřejných rozpočtů. Z toho důvodu nemohou zaměstnavatelé v nepodnikatelské sféře vyplácet svým zaměstnancům vyšší (nadlimitní) stravné, ale mohou se rozhodovat pouze v rozsahu stanoveném zákoníkem práce (nemohou poskytnout méně, ale ani více, než stanoví ZP). Vyhláška MPSV v § 3 stanoví rozmezí, v jakém mohou tito zaměstnavatelé svým zaměstnancům poskytovat stravné při tuzemských pracovních cestách:

• 87 Kč až 103 Kč, trvá-li pracovní cesta 5 až 12 hodin,
• 131 Kč až 158 Kč, trvá-li pracovní cesta déle než 12 hodin, nejdéle však 18 hodin,
• 206 Kč až 246 Kč, trvá-li pracovní cesta déle než 18 hodin.

Sazby tuzemského stravného stanovené vyhláškou Ministerstva práce a sociálních věcí neslouží k úhradě plného stravování zaměstnanců, ale pouze k úhradě zvýšených stravovacích výdajů. Jedná se pouze o úhradu rozdílu mezi cenou jídla, kterou by zaměstnanec běžně hradil (např. při stravování doma) a zvýšeným výdajem za stravování vzniklým z důvodu vyslání na pracovní cestu.

Stravné při zahraničních cestách

Od 1. 1. 2020 nabyla účinnost vyhláška Ministerstva financí č. 310/2019 Sb., která stanoví výši základních sazeb zahraničního stravného. Na rozdíl od sazeb tuzemského stravného (stanoveného vyhláškou MPSV) nestanoví vyhláška MF jednotnou výši sazeb zahraničního stravného, ale ve vazbě na jednotlivé státy obsahuje různé sazby v cizí měně. Další odlišností od tuzemských sazeb je skutečnost, že zahraniční stravné by mělo pokrýt výdaje spojené s celodenním stravováním zaměstnanců. V roce 2020 došlo ve srovnání s rokem 2019 ke zvýšení sazeb základní náhrady u 23 zemí.

Zaměstnanci zaměstnavatelů v nepodnikatelské sféře (vymezení v ust. § 109 odst. 3 ZP) mají při cestě v jednom dni nad 18 hodin nárok na plné stravné stanovené vyhláškou MF č. 310/2019 Sb.

Zaměstnavatelé v podnikatelské sféře však mohou svým zaměstnancům poskytnout zahraniční stravné snížené až na 75 % a u členů posádek plavidel vnitrozemské plavby až na 50 % základní sazby zahraničního stravného stanovené pro příslušný stát prováděcím právním předpisem. Snížením zahraničního stravného podle ust. § 170 odst. 2 zákoníku práce se zabýval také Nejvyšší soud ČR (rozsudek ze dne 30. 5. 2018, sp. zn. 21 Cdo 4469/2017). Uvedený rozsudek potvrdil, že na rozdíl od tuzemského stravného (jehož základní sazby nelze snížit) snížení zahraničního stravného zákoník práce připouští. Zaměstnavatel v podnikatelské sféře může snížit základní sazbu zahraničního stravného buď na základě dohody se zaměstnancem, nebo jednostranným určením ve vnitřní směrnici, případně individuálně v rámci vysílání zaměstnance na pracovní cestu.