Již od roku 2007 mohou zaměstnanci v průběhu pracovní cesty spojit pracovní povinnosti se svými soukromými zájmy. Je tomu tak z toho důvodu, že zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, připouští přerušení pracovní cesty z důvodů na straně zaměstnance před nástupem výkonu práce anebo po ukončení výkonu práce. Přerušení pracovní cesty může být realizováno pouze se svolením zaměstnavatele. V praxi je většinou postupováno tím způsobem, že zaměstnanec požádá o možnost přerušení pracovní cesty a zaměstnavatel tento požadavek buď akceptuje, nebo zamítne. Pokud zaměstnavatel žádosti zaměstnance nevyhoví, pracovní cesta nemůže být přerušena.
Stanovení podmínek souvisejících s přerušením pracovní cesty
Z ust. § 153 zákoníku práce vyplývá, že podmínky pracovní cesty určuje před jejím zahájením jednostranně zaměstnavatel (přitom je zaměstnavatel povinen přihlížet k oprávněným zájmům zaměstnance). A právě v rámci stanovení podmínek pracovní cesty zaměstnanec vyjadřuje své požadavky, které s touto cestou souvisejí, např. může požádat o možnost přerušit pracovní cestu. Pokud zaměstnavatel žádosti vyhoví, měl by současně s určením podmínek konání vlastní pracovní cesty jasně vymezit také okolnosti, za kterých dojde k povolenému přerušení pracovní cesty. Jedná se zejména o přesné určení, na kterém místě a ve kterém okamžiku bude pracovní cesta přerušena a případně také za jakých podmínek bude v pracovní cestě opět pokračováno. Zaměstnavatel by měl určení souvisejících podmínek věnovat potřebnou pozornost a jednoznačně je stanovit (pokud možno písemně), neboť tyto podmínky mají vliv na výši cestovních náhrad, ale také na celou řadu dalších možných okolností, např. na případnou škodní událost. V této souvislosti je potřebné si připomenout, že k přerušení pracovní cesty může dojít pouze z důvodů na straně zaměstnance, nikoli na straně zaměstnavatele.
Jak jsem již uvedla v úvodu příspěvku, zákoník práce upravuje nárok zaměstnance na cestovní náhrady při přerušení pracovní cesty, po kterém již nenásleduje výkon práce, a také při přerušení pracovní cesty před výkonem práce. To však neznamená, že by zaměstnanec po dohodě se zaměstnavatelem nemohl pracovní cestu přerušit v jejím průběhu.
Cestovní náhrady ve vazbě na přerušení pracovní cesty
- Zaměstnanci náleží po dobu pracovní cesty náhrada zvýšených stravovacích výdajů (stravného), a to ve výši stanovené zákoníkem práce a prováděcími právními předpisy (vyhláškami MF a MPSV). V souladu s ust. § 163 odst. 5 zákoníku práce zaměstnanci nepřísluší st