Základní povinnosti zaměstnavatelů ve zdravotním pojištění jsou definovány v zákonech č. 48/1997 Sb. a 592/1992 Sb., oba ve znění pozdějších předpisů.
, Rozhodným obdobím, z něhož se zjišťuje vyměřovací základ za zaměstnance, je kalendářní měsíc. Zaměstnavatel odvádí 2/3 pojistného, které je povinen hradit za zaměstnance, a současně odvádí 1/3 pojistného, kterou je povinen hradit zaměstnanec, a to přímou srážkou z jeho mzdy. Tuto srážku je zaměstnavatel oprávněn provést i bez souhlasu zaměstnance. Pojistné za příslušný kalendářní měsíc je splatné nejpozději 20. dne následujícího kalendářního měsíce, kdy platba již musí být připsána na příslušný příjmový účet zdravotní pojišťovny.
Právě na odvádění pojistného podle zákona kladou všechny zdravotní pojišťovny velký důraz, neboť v rámci výkonu své úřední a kontrolní činnosti musejí získat potřebné zdroje proto, aby mohly být prostřednictvím výdajové stránky systému řádně placeny hrazené služby vykázané smluvními poskytovateli zdravotních služeb. Přesto i ve zdravotním pojištění nalezneme spoustu příjmů (plnění) či situací, kdy zaměstnavatelé nemusejí pojistné platit.
Zaměstnavatel jako plátce pojistného neodvádí pojistné v případě příjmů ze závislé činnosti, které nejsou předmětem daně nebo jsou od daně osvobozeny - jedná se zejména o příjmy podle § 6 odst. 7 a § 6 odst. 9 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZDP). Do vyměřovacího základu zaměstnance se tak nezahrne například hodnota nepeněžního bezúplatného plnění (do konc