Kdy zaměstnavatelé neplatí v roce 2021 zdravotní pojištění

, Rozhodným obdobím, z něhož se zjišťuje vyměřovací základ za zaměstnance, je kalendářní měsíc. Zaměstnavatel odvádí 2/3 pojistného, které je povinen hradit za zaměstnance, a současně odvádí 1/3 pojistného, kterou je povinen hradit zaměstnanec, a to přímou srážkou z jeho mzdy. Tuto srážku je zaměstnavatel oprávněn provést i bez souhlasu zaměstnance. Pojistné za příslušný kalendářní měsíc je splatné nejpozději 20. dne následujícího kalendářního měsíce, kdy platba již musí být připsána na příslušný příjmový účet zdravotní pojišťovny.

Právě na odvádění pojistného podle zákona kladou všechny zdravotní pojišťovny velký důraz, neboť v rámci výkonu své úřední a kontrolní činnosti musejí získat potřebné zdroje proto, aby mohly být prostřednictvím výdajové stránky systému řádně placeny hrazené služby vykázané smluvními poskytovateli zdravotních služeb. Přesto i ve zdravotním pojištění nalezneme spoustu příjmů (plnění) či situací, kdy zaměstnavatelé nemusejí pojistné platit.

Zaměstnavatel jako plátce pojistného neodvádí pojistné v případě příjmů ze závislé činnosti, které nejsou předmětem daně nebo jsou od daně osvobozeny - jedná se zejména o příjmy podle § 6 odst. 7 a § 6 odst. 9 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZDP). Do vyměřovacího základu zaměstnance se tak nezahrne například hodnota nepeněžního bezúplatného plnění (do konce roku 2013 nepeněžního daru), poskytnutého podle vyhlášky č. 114/2002 Sb., o FKSP, za podmínek vyjmenovaných v § 6 odst. 9 písm. g) ZDP do úhrnné výše 2 000 Kč ročně u každého zaměstnance. U zaměstnavatelů, na které se Vyhláška o FKSP nevztahuje, se jedná o hodnotu nepeněžního bezúplatného plnění poskytovaného za obdobných podmínek ze sociálních fondů nebo ze zisku (příjmu) po jeho zdanění, anebo na vrub výdajů (nákladů), které nejsou výdaji (náklady) na dosažení, zajištění a udržení příjmů, a to až do úhrnné výše 2 000 Kč ročně u každého zaměstnance.

V případě žáků a studentů se pojistné neodvádí u příjmů ze závislé činnosti za práci z praktického výcviku. Aby se pojistné neplatilo, musí se jednat právě o příjem této povahy, tedy o příjem za práci z praktického výcviku.

Při zaměstnání na dohodu o provedení práce (více dohod o provedení práce u jednoho zaměstnavatele) s příjmem nepřevyšujícím 10 000 Kč se pojistné na zdravotní pojištění rovněž neodvádí. Pokud příjem na dohodu o provedení práce (resp. více dohod o provedení práce u jednoho zaměstnavatele) činí maximálně 10 000 Kč, není osoba ve zdravotním pojištění zaměstnancem, pojistné se neplatí. Jestliže při trvající dohodě příjem poklesne na 10 000 Kč nebo méně, pak se osoba jako zaměstnanec odhlašuje, přičemž je vhodné, aby mzdová účetní takto zaměstnanou osobu upozornila, že v příslušném kalendářním měsíci (měsících) nemá tímto zaměstnáním zdravotní pojištění ošetřeno. V těchto případech si pojištěnec sám řeší pojistný vztah jiným způsobem, třeba zaplacením pojistného jako osoba bez zdanitelných příjmů.

Úhrada částky zdravotního pojištění se neprovádí ani v případě osoby, která na dohodu o pracovní činnosti (více dohod o pracovní činnosti u jednoho zaměstnavatele) nedosáhla v kalendářním měsíci příjmu ve výši alespoň 3 500 Kč. Z hlediska řešení zdravotního pojištění zaměstnance upozorňuji na vhodnost stejného postupu mzdové účetní jako v předcházejícím případě. Avšak při příjmu alespoň 3 500 Kč již zaměstnavatel přihlíží k nutnosti dodržet minimální vyměřovací základ. Minimální vyměřovací základ se řeší i u dohody o provedení práce, ovšem až při příjmu převyšujícím 10 000 Kč.

Pojistné nehradí ani tehdy, pokud je zaměstnanec v pracovní neschopnosti po celý kalendářní měsíc. Na rozdíl od dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr platí v případě pracovní smlouvy, že i když je z důvodu nemoci příjem zaměstnance nulový, má osoba vyřešené zdravotní pojištění. Naproti tomu, například v případě celoměsíční nemoci zaměstnance pracujícího na některou z dohod, a tudíž z důvodu nedosažení potřebné částky příjmu (resp. při nulovém příjmu), musí být osoba jako zaměstnanec na daný kalendářní měsíc u zdravotní pojišťovny odhlášena.

Zaměstnavatel nebude platit žádné pojistné ani tehdy, když poskytne neplacené volno zaměstnanci, který vykonává veřejnou funkci nebo práci pro jiného zaměstnavatele a doloží, že subjekt, pro který je v té době činný, za něj odvádí pojistné vypočtené alespoň z minimálního vyměřovacího základu (15 200 Kč od 1. 1. 2021). Pojistné nebude hradit ani za zaměstnance, pro které neplatí ve zdravotním pojištění minimální vyměřovací základ dle ustanovení § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb.

Příjmy nezahrnované do vyměřovacího základu zaměstnance jako výjimky

Ustanovení § 3 odst. 2 zákona č. 592/1992 Sb. taxativním výčtem vyjmenovává příjmy (plnění), které se do vyměřovacího základu zaměstnance nezahrnují proto, že jsou zde uvedeny jako výjimky, třebaže podléhají zdanění. Začlenění mezi zákonem určené výjimky je v tomto případě nadřazeno zdaňování příslušného příjmu.

Zřejmě nejfrekventovanějšími příjmy, nezahrnovanými do vyměřovacího základu zaměstnance pro placení pojistného na zdravotní pojištění, jsou odstupné a další odstupné, odchodné a odbytné, na která vznikl nárok podle zvláštních právních předpisů, kterým je konkrétně u odstupného zákoník práce.

Aby se příjem z odstupného, dalšího odstupného, odchodného a odbytného nezahrnoval do vyměřovacího základu zaměstnance, musí na něj vzniknout nárok podle zvláštních právních předpisů. Pokud by zaměstnavatel zúčtoval zaměstnanci plnění, které by nazval odstupným, přičemž by se nejednalo o odstupné, na které vznikl nárok podle zákoníku práce, podléhalo by toto plnění odvodu pojistného.

Zaměstnanci, u něhož dochází k rozvázání pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem z důvodů uvedených v § 52 písm. a) až c) zákoníku práce nebo dohodou z týchž důvodů (zaměstnavatel se ruší nebo přemísťuje nebo se zaměstnanec stane nadbytečným, tedy z tzv. organizačních důvodů), přísluší od zaměstnavatele při skončení pracovního poměru odstupné podle délky trvání pracovního poměru ve výši nejméně jednonásobku až trojnásobku průměrného výdělku. To znamená, že do vyměřovacího základu zaměstnance se nezahrne ani minimální nárokové odstupné stanovené zákoníkem práce ani jakýkoli násobek průměrného výdělku nad stanovenou minimální hodnotu.

Je-li obdobným způsobem ukončen pracovní poměr podle § 52 písm. d) zákoníku práce (pracovník nesmí konat práci z důvodu pracovního úrazu nebo onemocnění nemocí z povolání), přísluší zaměstnanci odstupné ve výši nejméně 12násobku průměrného výdělku. I v tomto případě se jedná o odstupné, na které vznikl nárok podle zákoníku práce, proto se pojistné na zdravotní pojištění neodvede. Naopak, zúčtuje-li zaměstnavatel zaměstnanci v souvislosti s rozvázáním pracovního poměru plnění - jakoby odstupné - podle § 52 písm. e) zákoníku práce (zaměstnanec dlouhodobě pozbyl zdravotní způsobilost), nejedná se o odstupné, na které vznikl nárok podle zákoníku práce, a jeho výše podléhá povinnosti placení pojistného. Tento postup vychází z aplikace ustanovení § 67 zákoníku práce.

Dalšími příjmy, které se jako výjimky nezahrnují do vyměřovacího základu zaměstnance, jsou:

• náhrady škody podle zákoníku práce a právních předpisů upravujících služební poměry,
• věrnostní přídavek horníků,
• jednorázová sociální výpomoc poskytnutá zaměstnanci k překlenutí jeho mimořádně obtížných poměrů vzniklých v důsledku živelní pohromy, požáru, ekologické nebo průmyslové havárie nebo jiné mimořádně závažné události a
• plnění, které bylo poskytnuto poživateli starobního důchodu nebo invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně po uplynutí jednoho roku ode dne skončení zaměstnání.

Lze konstatovat, že pokud je pojištěnec zaměstnán, má ve zdravotním pojištění vyřešen svůj pojistný vztah právě tímto zaměstnáním, přičemž v příslušném kalendářním měsíci postačí dokonce i jen jeden den zaměstnání a za zbývající část tohoto měsíce se (od 1. 7. 2002) žádné pojistné nedoplácí. Nutnou podmínkou je však skutečnost, že zaměstnání svým charakterem či výší zúčtovaného příjmu zakládá účast na zdravotním pojištění.

Člen družstva bez pracovněprávního vztahu k družstvu

Z pohledu zdravotního pojištění není zaměstnancem člen družstva, který není v pracovněprávním vztahu k družstvu, ale vykonává pro družstvo práci, za kterou je jím odměňován a nedosáhl v příslušném kalendářním měsíci roku 2021 započitatelného příjmu 3 500 Kč. Výkon funkce v orgánu družstva se vždy považuje za výkon práce pro družstvo, proto z příjmu funkcionáře družstva za vykonanou práci (není-li tento v pracovněprávním vztahu k družstvu) se pojistné odvádí pouze ze zúčtovaného příjmu dosahujícího (a převyšujícího) stanovenou hranici 3 500 Kč.

Naproti tomu u členů družstva, kteří - kromě těchto příjmů - v družstvu zároveň pracují například na základě pracovní smlouvy, se postupuje podle ustanovení § 3 odst. 1 zákona č. 592/1992 Sb., kdy se v tomto případě do vyměřovacího základu zaměstnance zahrnují jak příjmy z pracovního poměru, tak odměny z titulu výkonu práce (nebo funkce) nedosahující 3 500 Kč. Aby zaměstnavatel neodváděl u této osoby pojistné, musí být přesně splněny podmínky dané ustanovením § 5 písm. a) bodu 4 zákona č. 48/1997 Sb.

Další povinnosti zaměstnavatele ve zdravotním pojištění

Přestože zaměstnavatel nemusí odvádět v některých situacích za zaměstnance pojistné, jak je výše uvedeno, nadále zůstávají v platnosti především tyto povinnosti:

• oznámení nástupu zaměstnance do zaměstnání a ukončení zaměstnání. Mohou nastat situace, kdy datum sjednání pracovní smlouvy není totožné se dnem skutečného zahájení (nástupu do) práce. Například: Pracovní smlouva byla uzavřena s platností od 1. 1. 2021 (pátek), kdy je tento den uveden v pracovní smlouvě jako den nástupu do práce, přičemž zaměstnanec fakticky nastoupí do zaměstnání, tedy začne pracovat, až dne 4. ledna 2021 (pondělí). V tomto případě přihlašuje zaměstnavatel zaměstnance u zdravotní pojišťovny ke dni uvedenému v pracovní smlouvě jako den nástupu do práce, to znamená, že použije kód „P" s datem 1. 1. 2021. Tento postup návazně vychází z aplikace ustanovení § 34 odst. 1 písm. c) a § 36 zákoníku práce;
• oznámení o změně zdravotní pojišťovny zaměstnancem, pokud zaměstnanec zaměstnavatele o této skutečnosti informoval;
• oznámení o skutečnostech rozhodných pro vznik povinnosti státu platit za zaměstnance pojistné, a to i v těch případech, kdy povinnost státu vznikla v době, kdy zaměstnanci poskytl pracovní volno bez náhrady příjmu, jsou-li mu tyto skutečnosti známy. Neoznámením zařazení zaměstnance do skupiny osob, za které platí pojistné stát (například poživatelé některého z důchodů, ženy na mateřské nebo osoby na rodičovské dovolené, studenti), přichází zdravotní pojišťovna o každoměsíční platbu pojistného za tyto „státní pojištěnce", což je od 1. ledna 2021 částka 1 767 Kč. Pokud však zaměstnanec počátek nebo konec „státní kategorie" zaměstnavateli neoznámí, je povinen učinit toto oznámení zdravotní pojišťovně osobně.

Podle § 45 odst. 4 zákona č. 48/1997 Sb. jsou zaměstnavatelé povinni zasílat příslušné zdravotní pojišťovně kopie záznamů o pracovních úrazech. Zaměstnavatel tyto kopie zasílá za uplynulý kalendářní měsíc najednou, vždy však nejpozději do pátého dne následujícího měsíce.

Při plnění oznamovací povinnosti jsou zaměstnavatelé povinni sdělit zdravotní pojišťovně obchodní název, právní formu právnické osoby, sídlo, identifikační číslo organizace a číslo bankovního účtu, pokud z něj budou provádět platbu pojistného. Je-li zaměstnavatelem fyzická osoba, sděluje též jméno, příjmení, rodné číslo a adresu trvalého bydliště. Zaměstnavatelé rovněž oznamují zdravotní pojišťovně změnu těchto údajů a dále sdělují ukončení své činnosti, zrušení organizace nebo její vstup do likvidace.

Přehledy zaměstnavatele

Podle zákona jsou zaměstnavatelé povinni podávat Přehledy o platbě pojistného všem zdravotním pojišťovnám, u kterých jsou pojištěni jejich zaměstnanci, a to za příslušný kalendářní měsíc nejpozději do 20. dne následujícího kalendářního měsíce. Tento Přehled obsahuje součet vyměřovacích základů zaměstnanců, pojištěných u příslušné zdravotní pojišťovny, úhrnnou výši pojistného, vypočtenou jako součet pojistného jednotlivých zaměstnanců (13,5 % z vyměřovacího základu, zaokrouhleno na celou korunu směrem nahoru) a počet zaměstnanců, ke kterým se údaje vztahují. Pokud zaměstnavatel tuto svoji zákonnou povinnost (i přes výzvu zdravotní pojišťovny) nesplní, může mu příslušná zdravotní pojišťovna stanovit rozhodnutím pravděpodobnou výši pojistného včetně nabíhajícího penále. Mimoto může zdravotní pojišťovna uložit zaměstnavateli za porušení této povinnosti pokutu až 50 000 Kč.