Cestovní náhrady v souvislosti s místem výkonu práce a pravidelným pracovištěm
Zaměstnanec má nárok na cestovní náhrady stanovené zákonem č. 262/2006 Sb., zákoníkem práce (dále též „ZP“ nebo „zákoník práce“), v případech, které jsou vymezeny v ust. § 152, mimo jiné také pokud z pracovních důvodů opustí místo výkonu práce nebo místo pravidelného pracoviště. Tato místa však nejsou totožná a z toho důvodu je potřebné je nezaměňovat. V následujícím textu si tuto problematiku připomeneme na příkladech, na odpovědích na související dotazy, ale také na související judikatuře.
1. Místo výkonu práce
Místo výkonu práce je v souladu s ust. § 34 odst. 1 písm. b) ZP jednou z povinných náležitostí pracovní smlouvy. Jedná se o významné ujednání, neboť je jím určen rozsah dispozičního oprávnění zaměstnavatele vůči zaměstnanci z hlediska místa, kde je zaměstnanec povinen pro zaměstnavatele podle jeho pokynů vykonávat práci. Sjednání místa výkonu práce je důležité také z hlediska nástupu zaměstnance na pracovní cestu. V souladu s ust. § 42 odst. 1 ZP se „…pracovní cestou rozumí…
Tento článek je jen pro předplatitele
Registrujte se nyní a získejte 14 denní přístup ZDARMA
- Přístup k placeným článkům
- Týdeník Podtrženo, sečteno
- Časové řezy předpisů
- Přístup k Otázky a odpovědi
Práce a mzda 6/2022
Téma měsíce
Konto pracovní doby a zkušenosti s jeho implementací Otevřít číslo Archiv časopisu