Důležité rozhodné částky zdravotního pojištění v roce 2017

Nahlédneme-li do nepříliš vzdálené minulosti, pak zjistíme, že v rámci zásadního odklonu zdravotního pojištění od nemocenského pojištění, ke kterému došlo k datu 1. 1. 2008, zůstala z pohledu zdravotního pojištění v podstatě jediná návaznost na nemocenské pojištění, kdy se placení pojistného na zdravotní pojištění odvíjí od rozhodných částek (tzv. započitatelného příjmu), zakládajících účast na nemocenském pojištění. Tyto situace, které si v dalším textu blíže rozebereme, jsou v zákoně č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, vyjmenovány v ustanovení § 5 písm. a) v bodech 3.–6.

Ve zdravotním pojištění platí, že pokud není u definovaných tří skupin osob jako zaměstnanců (viz dále) dosaženo příjmu 2 500 Kč, zakládajícího účast na zdravotním pojištění, pak pro zaměstnavatele nevznikají v této souvislosti žádné povinnosti. Současně také platí, že pokud nemá pojištěnec řešen svůj pojistný vztah zaměstnáním, nastupuje pro něj povinnost řešit svoji situaci se zdravotní pojišťovnou, kde se může zaregistrovat buď jako osoba samostatně výdělečně činná, nebo může být za něj plátcem pojistného stát. Nevyužijeli ani jednu z těchto možností, stává se ve zdravotním pojištění osobou bez zdanitelných příjmů s měsíční povinností placení pojistného v částce 1 485 Kč (od 1. 1. 2017). Alternativně přichází v úvahu i vynětí z českého systému veřejného zdravotního pojištění, například výkonem výdělečné činnosti ve státech Evropské unie, případně v Norsku, na Islandu, v Lichtenštejnsku nebo ve Švýcarsku ve smyslu koordinačních nařízení EU (č. 883/2004 a 987/2009).

Naopak, je-li výší příjmu dosaženo potřebné částky, přihlašuje zaměstnavatel osobu u zdravotní pojišťovny jako zaměstnance a odvádí pojistné podle zákona. V dalším textu si blíže probereme, jakou roli hrají pro zaměstnavatele ve zdravotním pojištění částky příjmu 2 500 Kč, resp. 10 000 Kč v právních podmínkách platných od data 1. 1. 2017.

Částka 2 500 Kč

„Rozhodná částka“ 2 500 Kč, platná pro příslušný kalendářní měsíc, za který se pojistné odvádí, vychází pro účely zdravotního pojištění z průměrné mzdy a její výše se v uplynulých letech vyvíjela následovně:

• 400 Kč v roce 2008,
• 2 000 Kč v letech 2009–2011,
• 2 500 Kč od 1. 1. 2012.

Podle ustanovení § 5 písm. a) bodů 4.–6. zákona č. 48/1997 Sb. vzniká v právních podmínkách roku 2016 při příjmu alespoň 2 500 Kč zaměstnání u:

• člena družstva, který není v pracovněprávním vztahu k družstvu, ale vykonává pro družstvo práci (i funkci), za kterou je jím odměňován,
• osoby činné na základě dohody o pracovní činnosti (DPČ),
• dobrovolného pracovníka pečovatelské služby.

Při placení pojistného postupuje zaměstnavatel u těchto tří skupin osob jako zaměstnanců následovně.

1. Zúčtovaný příjem je nižší než 2 500 Kč
   Zaměstnání nevzniká, zdravotní pojištění se neplatí, pojištěnec si řeší svůj pojistný vztah – viz výše.
2. Zúčtovaný příjem činí alespoň 2 500 Kč a současně je nižší než 11 000 Kč
   V tomto případě musí zaměstnavatel dbát na skutečnost, zda se na tuto osobu vztahuje povinnost odvodu pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu.
   Pokud minimální vyměřovací základ nemusí být dodržen (§ 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb.), pak:
   • zaměstnavatel odvede pojistné ze skutečné výše zúčtovaného příjmu (tedy i nižšího než 11 000 Kč) bez povinnosti dopočtu do minimálního vyměřovacího základu,
   • pojistné se odvede ze skutečné výše příjmu i v případě, kdy je zaměstnanec současně OSVČ a platí v roce 2017 měsíční zálohy nejméně v částce 1 906 Kč, což doloží zaměstnavateli čestným prohlášením.
   Jestliže minimální vyměřovací základ musí být dodržen, pak:
   • zaměstnavatel zabezpečí od ledna 2017 v příslušném měsíci odvod pojistného nejméně v částce 1 485 Kč (13,5 % z minimálního vyměřovacího základu 11 000 Kč),
   • pojistné z rozdílu vyměřovacích základů mezi minimální mzdou 11 000 Kč a zúčtovaným příjmem uhradí zaměstnanec prostřednictvím zaměstnavatele. V případě, kdy by byla výše příjmu nižší než minimální mzda zapříčiněna překážkami v práci na straně zaměstnavatele (§ 207 až 209 zákoníku práce), přešla by povinnost úhrady celé částky doplatku na zaměstnavatele.
3. Zúčtovaný příjem dosahuje nejméně 11 000 Kč
   Pojistné se odvádí v souladu se zákonem ve výši 13,5 % ze zúčtovaného příjmu, v roce 2017 i v dalších letech bez omezení horní hranicí.

Kdy nemusí být minimum dodrženo

Lze konstatovat, že pokud je některému z těchto zaměstnanců zúčtován hrubý příjem nejméně 2 500 Kč (a současně méně než 11 000 Kč), odvádí zaměstnavatel pojistné ve smyslu ustanovení § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, ze skutečné výše příjmu pouze u osoby:

1. s těžkým tělesným, smyslovým nebo mentálním postižením, která je držitelem průkazu ZTP nebo ZTP/P,
2. která dosáhla věku potřebného pro nárok na starobní důchod, avšak nesplňuje další podmínky pro jeho přiznání,
3. která celodenně osobně a řádně pečuje alespoň o jedno dítě do sedmi let věku nebo nejméně o dvě děti do 15 let věku,
4. která současně vedle zaměstnání vykonává samostatnou výdělečnou činnost a odvádí zálohy na pojistné vypočtené alespoň z minimálního vyměřovacího základu stanoveného pro osoby samostatně výdělečně činné,
5. a kterou je plátcem pojistného stát,

pokud tyto skutečnosti trvají po celé rozhodné období, tedy po celý kalendářní měsíc.

Aby mohl zaměstnavatel odvádět za zaměstnance pojistné z příjmu nižšího, než je zákonné minimum (minimální mzda 11 000 Kč, případně její poměrná část), musí mít k dispozici, a kontrolnímu orgánu na požádání předložit, některý z těchto dokladů, resp. dokumentů:

• veškeré příjmy, započitatelné u téhož zaměstnavatele v příslušném kalendářním měsíci do vyměřovacího základu zaměstnance (například příjem na základě pracovní smlouvy ve výši 8 000 Kč a příjem na základě DPČ ve výši 5 000 Kč);
• potvrzení od jiného zaměstnavatele, že tento za zaměstnance odvádí pojistné vypočtené alespoň z minimálního vyměřovacího základu;
• doklad, resp. potvrzení o skutečnosti, že zaměstnanec má u zdravotní pojišťovny nárok na zařazení do kategorie osob, za které platí pojistné stát, podle § 7 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb. (doklad o přiznání důchodu, pobírání rodičovského příspěvku, o studiu apod.). Pozor na potřebu dodržení poměrné části minimálního vyměřovacího základu za situace, kdy registrace ve „státní kategorii“ netrvá po celý kalendářní měsíc;
• čestné prohlášení zaměstnance, že celodenně osobně a řádně pečuje alespoň o jedno dítě do sedmi let věku nebo nejméně o dvě děti do patnácti let věku apod.

Do konce roku 2016 platilo, že na rozdíl od pracovních smluv a dohod o pracovní činnosti se problematika minimálního vyměřovacího základu neřešila u dohody o provedení práce, resp. více dohod o provedení práce u jednoho zaměstnavatele. Totiž, pokud příjem u takové dohody (dohod) převýšil 10 000 Kč, pak byl automaticky dodržen i minimální vyměřovací základ. Naopak při příjmu maximálně 10 000 Kč se zaměstnavatelé povinnostmi ve zdravotním pojištění nezabývali. Nicméně zvýšením minimální mzdy od 1. 1. 2017 na částku 11 000 Kč se tento postup mění, takže počínaje odvodem pojistného na zdravotní pojištění za měsíc leden 2017 již zaměstnavatelé musejí přihlížet k minimálnímu vyměřovacímu základu i u dohod o provedení práce.

Částka 10 000 Kč

Osoby, které do konce roku 2011 pracovaly na základě dohody o provedení práce (DPP), nebyly z pohledu zdravotního pojištění považovány za zaměstnance, protože byly jako jedna z výjimek vyjmenovány v § 5 písm. a) v bodě 3. zákona č. 48/1997 Sb., přičemž výše příjmu neměla na posouzení dané skutečnosti žádný vliv.

Od 1. 1. 2012 se u DPP vztahují na zaměstnavatele obecně platná zákonná ustanovení tehdy, pokud výše zúčtovaného příjmu přesáhne v rozhodném období kalendářního měsíce 10 000 Kč. Pro účely placení pojistného na zdravotní pojištění se návazně vychází z ustanovení § 7a odst. 1 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů.

Při placení pojistného na základě DPP platí zejména tyto zásady:

• není podstatné, zda zaměstnanec pracuje na DPP po celý kalendářní měsíc nebo jen jeho část – významná je výše příjmu za rozhodné období příslušného kalendářního měsíce,
• pokud příjem na základě DPP nepřesáhne v kalendářním měsíci částku 10 000 Kč, nepovažuje se osoba pro účely zdravotního pojištění za zaměstnance a zaměstnavatel ji u zdravotní pojišťovny nepřihlašuje, resp. ji musí na daný měsíc odhlásit (je-li přihlášena).

Povinnost zaměstnavatele platit za zaměstnance pojistné vzniká, resp. zaniká za podmínek uvedených v ustanovení § 8 odst. 2 zákona č. 48/1997 Sb., podle kterých zaměstnavatel přihlašuje (a odhlašuje) zaměstnance u zdravotní pojišťovny. U zaměstnanců pracujících na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr platí podle písmene d) této právní úpravy, že zaměstnavatel:

• přihlašuje zaměstnance ke dni nástupu do zaměstnání, kterým je den, ve kterém zaměstnanec poprvé po uzavření dohody začal sjednanou práci vykonávat, a
• odhlašuje zaměstnance dnem, jímž uplynula doba, na kterou byla příslušná dohoda sjednána.

Sčítání příjmů u jednoho zaměstnavatele

Od 1. 1. 2015 existuje ve zdravotním pojištění legislativní opora pro sčítání příjmů z více DPČ nebo DPP u jednoho zaměstnavatele. V tomto směru registrujeme zřejmou odlišnost od dříve platné právní úpravy, kdy do prosince 2014 nebylo možné takové příjmy sčítat. V rámci rozhodného období kalendářního měsíce však nemůžeme u jednoho zaměstnavatele sečíst například příjem na dohodu o pracovní činnosti nižší než 2 500 Kč s příjmem na dohodu o provedení práce nepřevyšujícím 10 000 Kč. Takto zaměstnaný pojištěnec může být v daném měsíci třeba osobou bez zdanitelných příjmů.

Závěr

K uvedenému dodávám, že podle zákona o daních z příjmů se z pohledu zdravotního pojištění neberou v úvahu příjmy z kapitálového majetku podle § 8, příjmy z nájmu podle § 9 a ani ostatní příjmy dle § 10 tohoto zákona. Z těchto příjmů se žádné pojistné neplatí, což však současně znamená, že pokud pojištěnec vykazuje pouze příjmy této povahy, nemá jejich prostřednictvím řešeno zdravotní pojištění. Takže kdyby měl pojištěnec každý měsíc vysoké příjmy kupříkladu z nájmu dle § 9 ZDP, přičemž by současně nebyl zaměstnán, nepodnikal a ani neměl nárok na zařazení do některé ze „státních kategorií“, musel by si měsíčně platit pojistné jako osoba bez zdanitelných příjmů.

Právní předpisy citované v článku

(předpisy jsou vždy citovány ve znění pozdějších předpisů, pokud není výslovně uvedeno jinak)