Poměrná část měsíční mzdy a platu pro jejich zúčtování

Vydáno: 20 minut čtení

Někdy činí zaměstnavatelům problém spočítat poměrnou část měsíční mzdy či platu, jestliže zaměstnanec neodpracuje celý měsíční fond pracovní doby z důvodu čerpání dovolené nebo překážek v práci, popřípadě je třeba vypočítat dosaženou mzdu z měsíční mzdy za práci přesčas. Tyto potíže se vztahují i k pružné pracovní době.

Obecně k zúčtování mzdy

Pro zúčtování mzdy či platu má zásadní význam pojem „ měsíční fond pracovní doby“. Tento měsíční fond není relevantní pro rozvržení pracovní doby, avšak má význam výlučně pro zúčtování mzdy či platu, popřípadě náhrad mzdy či platu, které se spolu se mzdou či platem zúčtují (eventuálně též pro zúčtování odměny z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, což však není předmětem tohoto výkladu). Vyjadřuje počet pracovních hodin, které konkrétnímu zaměstnanci připadají na daný kalendářní měsíc podle rozvrhu pracovní doby, ať již v jejím rovnoměrném, nebo nerovnoměrném, či jiném rozvržení, nebo podle dohodnutých podmínek. Pro tento účel musí jít o pracovní dobu vycházející ze stanovené týdenní pracovní doby nebo kratší pracovní doby zaměstnance, nikoliv o práci přesčas. Při odpracování plného měsíčního fondu pracovní doby přísluší zaměstnanci plná měsíční mzda nebo plat (je-li odměňován měsíční mzdou či platem). Jestliže zaměstnanec neodpracoval plný měsíční fond pracovní doby, znamená to, že nastaly překážky v práci nebo čerpal dovolenou, popř. vykázal neomluvenou nepřítomnost v práci.

V dalším výkladu je zúčtovací období chápáno jako kalendářní měsíc, což je u naprosté většiny zaměstnavatelů obvyklé (i když ustanovení § 141 odst. 1 zákoníku práce nevylučuje, aby bylo časově posunuto i tak, že část mzdy bude vyplacena již v měsíci, za který přísluší. Není-li v dalším výkladu uvedeno jinak, rozumí se pod pojmem „mzda“ i „plat“.

Při nerovnoměrném rozvržení pracovní doby (typicky v nepřetržitém provozu) bývá měsíční fond pracovní doby u různých zaměstnanců i na stejném pracovišti rozdílný podle toho, kolik pracovních hodin a směn zaměstnanci na daný kalendářní měsíc podle rozvrhu směn připadá.

Jednou z největších „právních pověr“ je používání plánovacího kalendáře s jím vypočteným počtem pracovních hodin v jednotlivých kalendářních měsících, a to pro jakýkoliv způsob rozvržení pracovní doby nebo průběh rozvrhu pracovních směn. Plánovací kalendář je použitelný výlučně jen při rovnoměrném rozvržení pracovní doby, a to při směnách od pondělí do pátku a při jejich stejné délce. Jestliže je ale některý z těchto faktorů odlišný, je plánovací kalendář nepoužitelný.

Příklad č. 1:

Zaměstnavatel stanovil v rámci rovnoměrného rozvržení 40hodinové týdenní pracovní doby délku směn od pondělí do čtvrtka na 8,5 hodiny a v pátek na 6 hodin. V lednu připadl pátek na 1. leden (tzv. placený svátek). V plánovacím kalendáři je pro leden uvedeno 168 pracovních hodin včetně placeného svátku, avšak měsíční fond pracovní doby u uvedeného zaměstnavatele činí jen 166 hodin.

Někdy bývá v odborné literatuře rovněž používán pojem „ nominální fond pracovní doby “. Takové označení vyjadřující jmenovitě vyčíslený fond pracovní doby na kalendářní měsíc je jistě možné, pokud ovšem nepovede u některých zaměstnavatelů k pochybení, že jde o jakýsi obecný měsíční fond pracovní doby. Nejpřesnější vyjádření proto je „ individuální měsíční fond pracovní doby “ nebo „ měsíční fond pracovní doby zaměstnance“. U zaměstnavatelů, jejichž všichni zaměstnanci pracují jen v rovnoměrném rozvržení pracovní doby od pondělí do pátku, je měsíční fond pracovní doby skutečně dán obecně, a jestliže jsou všechny směny stejně dlouhé, je totožný s čísly uvedenými v plánovacím kalendáři, pokud ovšem zaměstnanec pracuje ve 40 či 38,75 nebo 37,5hodinové týdenní pracovní době.

Měsíční fond pracovní doby je prakticky nezjistitelný u pružné pracovní doby, jestliže její vyrovnávací období přechází z jednoho kalendářního měsíce do druhého (viz k tomu dále příklad). Jen v případě, pokud by zaměstnavatel používal měsíční pružnou pracovní dobu (vyrovnávacím obdobím by byl jeden kalendářní měsíc), by byl měsíční fond totožný s pracovní dobou za toto vyrovnávací období.

Pro účely zúčtování mzdy je též významné zohlednění dob, kdy zaměstnanec práci nekonal, ale které se podle § 348 odst. 1 zákoníku práce (ZP) posuzují jako výkon práce (tzv. náhradní doby). Tyto doby tak vyplňují fond pracovní doby zaměstnance. Jde o následující náhradní doby:

  1. kdy zaměstnanec nepracuje pro překážky v práci, s výjimkou doby pracovního volna poskytnutého na žádost zaměstnance, bylo-li předem sjednáno jeho napracování, a doby, po kterou byla práce přerušena pro nepříznivé povětrnostní vlivy,
  2. dovolené,
  3. kdy si zaměstnanec vybírá náhradní volno za práci přesčas nebo za práci ve svátek,
  4. kdy zaměstnanec nepracuje proto, že je svátek, za který mu přísluší náhrada mzdy, popř. za který se mu jeho měsíční mzda nebo plat nekrátí.

Tyto doby se podle § 348 odst. 2 ZP nepovažují za výkon práce pro účely práva na mzdu nebo plat a odměnu z dohody o práci konané mimo pracovní poměr ani na zjišťování průměrného výdělku, čímž je ale jen vyjádřena skutečnost, že za tuto dobu mzda, plat či odměna z dohody nepřísluší.

K měsíčnímu fondu pracovní doby při přechodu na letní čas: jestliže je zaměstnanec odměňován měsíční mzdou či platem, nemá zavedení a ukončení letního času na jejich výši vliv. Při odměňování hodinovou mzdou ale zaměstnanec obdrží při zavedení letního času mzdu nižší v důsledku zkrácení týdenní pracovní doby o 1 hodinu a při ukončení letního času naopak mzdu vyšší v důsledku prodloužení této pracovní doby rovněž o 1 hodinu.

Postupy a příklady zúčtování mzdy či platu

Poměrně jednoduchý je postup při hodinové formě mzdy.

Mzda za kalendářní měsíc (ale i za jakoukoliv jinou dobu) se vypočte podle tohoto vzorce:

počet odpracovaných hodin x hodinová mzda

To platí bez ohledu na skutečnost, zda zaměstnanec odpracoval plný měsíční fond pracovní doby či nikoliv, a to z jakýchkoliv důvodů, včetně svátků, které připadly na jeho obvyklé pracovní dny (a za které mu přísluší náhrada mzdy). Jde ale i o případy, kdy byla konána práce přesčas.

Jinak je tomu při měsíční formě mzdy a u platu:

  1. V měsíci, v němž zaměstnanec odpracoval plný měsíční fond pracovní doby, mu přísluší plná měsíční mzda či plat. To platí i tehdy, jestliže eventuální svátek připadl na jeho obvyklý pracovní den a zaměstnanec je odměňován platem nebo se mu měsíční mzda za dobu svátku - podle zavedeného postupu u zaměstnavatele - nekrátí.
  2. V měsíci, v němž zaměstnanec neodpracoval plný měsíční fond pracovní doby z důvodu překážek v práci, čerpání dovolené, svátku, za který mu zaměstnavatel poskytuje náhradu mzdy nebo pro neomluvenou absenci, činí zúčtovaná měsíční mzda její poměrnou část. Pro tento účel lze uvést 2 způsoby výpočtu.

1. způsob výpočtu

 

PČMM = MMzda x SOD: MFPD,
přičemž:
PČMM poměrná část měsíční mzdy
MMzda přiznaná měsíční mzda či plat
SOD skutečně odpracovaná doba
MFPD měsíční fond pracovní doby zaměstnance

Výpočtem MMzda: MFPD též zjistíme hodinovou hodnotu měsíční mzdy zaměstnance v daném kalendářním měsíci.

Příklad č. 2:

Zaměstnanec má měsíční mzdu 22 000 Kč poskytovanou i za placené svátky. V příslušném kalendářním měsíci odpracoval z rozvržených 176 hodin 150, zbytek měl překážky v práci.

Jeho měsíční mzda činí 22 000 x 150: 176 = 18 750 Kč. Hodinová hodnota měsíční mzdy zaměstnance v daném měsíci činila 22 000: 176 = 125,00 Kč.

K ní bude připočtena eventuální náhrada mzdy za překážky v práci.

2. způsob výpočtu

 

PČMM = MMzda x SOD: Prům MFPD,

přičemž:

Prům. MFPD - průměrný měsíční fond pracovní doby vyjádřený koeficientem, jímž se přepočítává průměrný hodinový výdělek na průměrný měsíční výdělek (viz dále).

Oproti 1. způsobu se namísto měsíčního fondu pracovní doby zaměstnance v konkrétním kalendářním měsíci použije průměrný měsíční fond pracovní doby, který činí např. při stanovené týdenní pracovní době:

  • v délce 40 hodin = 173,920 hodin/měsíc,
  • pro 38,75 hodin = 168,485 hodin/měsíc,
  • pro 37,50 hodin = 163,050 hodin/měsíc.

Tento způsob je vhodný při větších rozdílech pracovní doby v jednotlivých měsících, daných rozvrhem směn, a to jak u mzdy, tak i u platu. Jde o koeficienty platné pro přepočet průměrného hodinového výdělku na průměrný výdělek měsíční podle ustanovení § 356 odst. 2 zákoníku práce.

Oba uvedené postupy jsou možné jak při zúčtování mzdy, tak i platu ve veřejných službách i správě.

Příklad č. 3:

Zaměstnanec ve výše uvedeném příkladu pracuje ve 40hodinové týdenní pracovní době, avšak v nerovnoměrném rozvržení, které ovlivňuje měsíční fond pracovní doby.

Průměrný měsíční fond pracovní doby, který je relevantní pro výpočet průměrného měsíčního výdělku, činí 173,92 hodin. Hodinová hodnota mzdy zaměstnance v každém měsíci činí 22 000: 173,92 = po zaokrouhlení haléřů směrem nahoru 126,50 Kč.

Postup při pružném rozvržení pracovní doby

Zvláštní postup musí mzdová účtárna zvolit při zúčtování mzdy zaměstnance pracujícího v pružné pracovní době, jestliže vyrovnávací období pro tuto pracovní dobu přechází z jednoho kalendářního měsíce do druhého, a to s výjimkou případů, kdy zaměstnavatel uplatňuje měsíční formu (vyrovnávací období) pružné pracovní doby. Další výklad vychází z toho, že zaměstnanci jsou odměňováni měsíční mzdou (jak je to při pružné pracovní době typické).

Příklad č. 4:

Zaměstnavatel uplatňuje pružnou pracovní dobu při 40hodinové týdenní pracovní době na vyrovnávací období v délce 4 týdnů. Začátky a konce těchto vyrovnávacích období byly např. od 15. února do 14. března a od 15. března do 11. dubna. Zaměstnanec v pracovních dnech od 1. do 14. března odpracoval 86 hodin, čímž ale v rozsahu 6 hodin vyrovnal minusové saldo, které mu v rámci volitelných úseků pracovní doby vzniklo v době od 15. do 28. února. V době od 15. do 31. března odpracoval 112 hodin, takže má do zbytku vyrovnávacího období, tj. do 11. dubna plusové saldo 8 hodin, které může v rámci volitelných úseků pracovní doby využít.

Jestliže na konci měsíce února bylo evidentní, že zaměstnanec může ve zbytku vyrovnávacího období, tj. do 14. března vyrovnat minusové saldo hodin, nemohla mu mzdová účtárna snížit měsíční mzdu za měsíc únor. V měsíci březnu pak nevznikla žádná práce přesčas a zaměstnanci proto za tento měsíc přísluší jeho měsíční mzda. Hodinami „navíc“ v měsíci březnu jednak vyrovnal minusové saldo, které mu vzniklo v únoru, a jednak si vytvořil plusové saldo pro zbytek vyrovnávacího období v dubnu.

Z uvedeného a ze zvláštní povahy pružné pracovní doby vyplývá, že se mzdová účtárna při zúčtování mzdy nemůže řídit žádným měsíčním fondem pracovní doby, neuplatňuje-li zaměstnavatel vyrovnávací období v délce jednoho měsíce. S ohledem na skutečnost, že zaměstnanec si sám volí, jakou dobu odpracuje v jednotlivých dnech v rámci volitelných úseků, nelze po něm zejména požadovat, aby měl na konci kalendářního měsíce odpracovaný určitý počet hodin. Zaměstnanec je totiž povinen svoji pracovní povinnost splnit v rámci vyrovnávacího období, které činí až 26 týdnů, nebo podle kolektivní smlouvy až 52 týdnů, a to bez ohledu na skutečnost, zda v takovém vyrovnávacím období kalendářní měsíc končí a jiný začíná. Jestliže je tedy při ukončení kalendářního měsíce zřejmé, že zaměstnanec má do konce probíhajícího vyrovnávacího období pracovní doby možnost svoji pracovní dobu za vyrovnávací období naplnit, není důvod, aby mu mzdová účtárna krátila měsíční mzdu (nebo opačně mu ji navyšovala).

Jestliže by bylo zjevné, že zaměstnanec již nemůže tento fond pracovní doby ve vyrovnávacím období naplnit, musí mzdová účtárna zjistit příčinu (mohla nastat překážka v práci, kterou zaměstnanec zatím nedoložil, nebo mohla nastat situace, kdy z důvodu vyslání na pracovní cestu, pracovní neschopnosti nebo jiné překážky v práci nemůže naplnit fond pracovní doby, protože s těmito okolnostmi předem nepočítal). Nelze ani vyloučit eventualitu, že si zaměstnanec špatně spočítal, jak si má volit začátek a konec jednotlivých směn tak, aby fond pracovní doby naplnil - v takovém případě může zaměstnavatel postupovat podle svých pravidel (a umožnit zaměstnanci chybějící dobu napracovat v příštím vyrovnávacím období nebo ještě v delší době), avšak nelze ani vyloučit, že zaměstnavatel tento stav posoudí jako neomluvenou nepřítomnost v práci.

Příklad č. 5:

Zaměstnanec pracuje v pružné pracovní době s vyrovnávacím obdobím jeden týden, stanovená týdenní pracovní doba činí 40 hodin, ranní volitelný úsek směny je od 7.00 do 9.00, základní pracovní doba je od 9.00 do 13.00 a odpolední volitelný úsek je od 13.00 do 18.00. Kalendářní měsíc končí ve čtvrtek. Zaměstnanec od pondělí do čtvrtka pracoval jen po základní pracovní dobu, takže odpracoval 16 hodin (4 x 4 hodiny, přičemž přestávku v práci nečerpal). Chybí mu odpracovat 24 hodin, což nemůže v pátek (v poslední pracovní den ve vyrovnávacím období) splnit - při plném využití volitelných úseků by odpracoval 10,5 hodiny (po odečtení povinné půlhodinové přestávky v práci). Zaměstnavatel a jeho mzdová účtárna budou případ řešit s využitím možností uvedených v předchozím odstavci.

Jestliže by ve výše uvedeném případě zaměstnavatel zaměstnanci umožnil, aby chybějící neodpracovanou dobu doplnil prací v sobotu či neděli, nešlo by pochopitelně o práci přesčas, ale zaměstnanci by bylo nutné poskytnout příplatek za práci v sobotu a v neděli.

Pro výpočet poměrné části měsíční mzdy zaměstnance s pružnou pracovní dobou (pro účely čerpání dovolené či pro překážky v práci) je třeba vycházet z pevného rozvrhu pracovních směn (platného pro případy, kdy se pružná pracovní doba podle § 85 odst. 5 ZP neuplatní). Měsíční mzda zaměstnance tak bude přepočítána na hodinovou hodnotu zpravidla (1. způsob) podle počtu pracovních hodin, které měl zaměstnanec v daném kalendářním měsíci odpracovat ve směnách daných pevnou délkou. Skutečně odpracovaná doba pro zjištění hodinové hodnoty měsíční mzdy se tak nebere v úvahu, má však význam pro zjištění, jakou část měsíčního fondu pracovní doby zaměstnanec odpracoval.

Dosažená mzda za práci přesčas

Dosaženou mzdou (nikoliv platem) za práci přesčas (totéž platí o dosažené mzdě za práci ve svátek, v noci, ve ztíženém pracovním prostředí či za práci v sobotu a v neděli) je mzda, na kterou zaměstnanci vzniklo za dobu této práce právo, před započtením příslušného příplatku (např. pro účely práce přesčas před započtením příplatku za práci přesčas apod.). Jestliže zaměstnavatel uplatňuje např. časovou mzdu, je z ní obvykle možné zjistit dosaženou mzdu za práci přesčas a za práci ve svátek:

  1. při hodinové formě jako násobek mzdového tarifu a odpracované doby, a to jak za práci přesčas, tak i za práci ve svátek;
  2. při měsíční formě dvěma způsoby.

1. způsob zjištění

Jedním způsobem je příslušný podíl měsíční mzdy připadající na tuto práci v daném kalendářním měsíci, zjištěný podle vzorce

MMzda x PPměs: MFPD,
přičemž:
DMzda dosažená mzda za práci přesčas z měsíční mzdy
MMzda přiznaná měsíční mzda
MFPD měsíční fond pracovní doby zaměstnance, tj. rozvržená stanovená pracovní doba zaměstnance v kalendářním měsíci, v němž byla práce přesčas konána, vyjádřená v hodinách, a to včetně svátků, které připadly na jinak obvyklý pracovní den zaměstnance
PPměs odpracovaná doba práce přesčas v příslušném kalendářním měsíci vyjádřená v hodinách (i necelým číslem).

2. způsob zjištění

Druhý způsob je totožný, jak bylo již vysvětleno v předchozím výkladu, a to pokud jde o postup při zúčtování mzdy, při němž se hodinová hodnota měsíční mzdy v kalendářním měsíci zjišťuje podle průměrného fondu pracovní doby v takovém měsíci. To je vhodné v případech, kdy je pracovní doba v jednotlivých kalendářních měsících značně rozdílná v důsledku průběhu rozvržených směn. Tento postup ale není použitelný u platu (na rozdíl od zjištění poměrné části platu).

Do dosažené mzdy se pro každý jednotlivý účel zahrnují i ostatní zákonné příplatky. Jakým způsobem se do dosažené mzdy promítají jiné složky mzdy, kromě tarifní či smluvní časové mzdy (např. prémie, odměny, různé podnikové příplatky aj.), a jak se určí dosažená mzda při uplatnění jiné než časové formy mzdy (úkolové, podílové apod.), vyplývá ze zavedeného podnikového mzdového systému a ze stanovených podmínek pro přiznání mzdy a jejích jednotlivých složek. Zejména je podstatné, zda a jak se dají tyto složky či části mzdy přepočítat na odpracovanou dobu.

Příklad č. 6:

Výpočet mzdy za práci přesčas (1. způsob zjištění)

Zaměstnanec odměňovaný měsíční mzdou odpracoval v kalendářním měsíci plný měsíční fond pracovní doby a navíc vykázal 5 hodin a 25 minut práce přesčas. Příplatek za práci přesčas činí 25 % průměrného hodinového výdělku, měsíční mzda zaměstnance je 20 000 Kč a jeho průměrný hodinový výdělek je 113,64 Kč. V daném kalendářním měsíci činil MFPD 182 hodin.

V daném případě je práci přesčas vykázanou v minutách nutné převést do desetinné soustavy, v níž 25 minut činí 25: 60 = 0,4166667 hodiny (číslo lze takto ponechat nebo mírně zaokrouhlit ve prospěch zaměstnance, např. na 0,417).

DMzda:

20 000 x 5,417: 182 = 595,27473, tj. po eventuálním zaokrouhlení 596 Kč

Příplatek za práci přesčas činí 113,64 x 5,417 x 0,25 = 153,89697, tj. po eventuálním zaokrouhlení 154 Kč.

Celková mzda za práci přesčas v měsíci činí 750 Kč (596 + 154).

Poměrná část složek platu za práci přesčas

Za práci přesčas u zaměstnance odměňovaného platem přísluší (kromě příplatku za tuto práci) část platového tarifu, osobního a zvláštního příplatku a příplatku za práci ve ztíženém pracovním prostředí, připadající na jednu hodinu práce, bez práce přesčas, v kalendářním měsíci, ve kterém se práce přesčas koná (§ 127 ZP). Poměrná část (lze hovořit o dosaženém platu nebo o platové základně) se tak nepočítá z celého platu v daném kalendářním měsíci, ale jen z uvedených složek. V tomto případě musí být jejich poměrná část zjištěna z rozvržené pracovní doby v konkrétním kalendářním měsíci, což je totožné, jak je uvedeno v předchozím výkladu o mzdě u 1. způsobu. U platu tak nelze použít 2. způsob (uvedený u mzdy), to znamená zjištění hodinové výše příslušných složek platu podle průměrného fondu pracovní doby připadajícího na (jakýkoliv) kalendářní měsíc.

Příklad č. 7:

Výpočet platu za práci přesčas

Zaměstnanec příspěvkové organizace má platový tarif ve výši 21 610 Kč, dále mu přísluší osobní příplatek ve výši 9 000 Kč, zvláštní příplatek ve výši 1 500 Kč a příplatek za práci ve ztíženém pracovním prostředí ve výši 1 000 Kč. Součet těchto složek platu, z nichž se odvozuje plat za práci přesčas podle § 127 ZP (dále platová základna) činí 33 110 Kč měsíčně. V příslušném kalendářním měsíci činil měsíční fond pracovní doby 176 hodin a zaměstnanec navíc odpracoval 6,5 hodiny práce přesčas, z toho 4 hodiny v den nepřetržitého odpočinku v týdnu. Průměrný hodinový výdělek zaměstnance činí 255,68 Kč.

Použijeme vzorec:

PlatPP = PZ x PPměs: MFPD + PřPP1 + PřPP2
přičemž:
PlatPP plat za práci přesčas v kalendářním měsíci
PZ platová základna
PPměs odpracovaná doba práce přesčas v příslušném kalendářním měsíci vyjádřená v hodinách
MFPD měsíční fond pracovní doby zaměstnance
PřPP1 příplatek za práci přesčas konanou v pracovní dny zaměstnance (25 % průměrného hodinového výdělku)
PřPP2 příplatek za práci přesčas konanou ve dnech nepřetržitého odpočinku v týdnu (50 % průměrného hodinového výdělku)

Výpočet:

PlatPP = 33 110 x 6,5: 176 = 1 222,8125 + (255,68 x 0,25 x 2,5 hod.) + (255,68 x 0,5 x 4 hod.) = 1 222,8125 + 159,80 + 511,36 = 1 893,9725, tj. po zaokrouhlení 1 893,98 Kč.

Právní předpisy citované v článku (předpisy jsou vždy citovány ve znění pozdějších předpisů, pokud není výslovně uvedeno jinak)

Související dokumenty

Související pracovní situace

Výplata splatné mzdy (platu) při skončení pracovního poměru
Práce přesčas při pružném rozvržení pracovní doby
Práce přesčas při kontu pracovní doby
Dovolená při nerovnoměrném rozvržení pracovní doby
Dovolená při změně rozvržení pracovní doby
Náhrada mzdy při překážkách v práci na straně zaměstnance
Nerovnoměrné rozvržení pracovní doby
Rovnoměrné rozvržení pracovní doby
Rozvrh pracovní doby, pracovní týden a povinnosti zaměstnavatele
Směna a její maximální délka
Konto pracovní doby
Pružná pracovní doba
Překrývání směn
Zaručená mzda
Doba strávená na pracovní cestě jinak než plněním pracovních úkolů
Mzda a náhrada mzdy za práci ve svátek
Práce přesčas při výpočtu průměrného výdělku
Splatnost a výplata mzdy
Stanovení úroku z prodlení při výplatě mzdy
Určení rozhodného období při výpočtu průměrného výdělku
Výpočet průměrného výdělku
Započítání odměn při výpočtu průměrného výdělku

Související články

Nový svátek v roce 2016
Pružné rozvržení pracovní doby v praxi
Otázky kolem pracovní doby a odměňování práce ve svátek
Posouzení pracovní doby na pracovní cestě
Co se skrytými přesčasy?
Otazníky kolem pracovní doby
Pracovní doba zaměstnanců bez stálého pracoviště před Soudním dvorem EU
Rozvržení týdenní pracovní doby pedagogických pracovníků
Problémy mzdové účetní v otázkách a odpovědích
Práce přesčas a mzda za práci přesčas
Sjednání mzdy s přihlédnutím k práci přesčas
Pracovní doba v silniční dopravě
Pracovní doba v obchodě
Přehled důležitých čísel a údajů k 1. 1. 2017, 1. část
Pracovní pohotovost podle judikatury Soudního dvora EU
Nová právní úprava pracovní doby zaměstnanců v dopravě
Spořicí konto pracovní doby
Konto pracovní doby a zkušenosti s jeho implementací
Pracovní režim, 1. část

Související otázky a odpovědi

Náhrada mzdy za dovolenou při nerovnoměrně rozvržené pracovní době
Výše měsíční mzdy při změně rozvržení pracovní doby, stanoveného fondu a výše mzdy
Zavřený provoz o Vánocích - odměna zaměstnanců
Placení svátků při nerovnoměrném rozvržení
Plánování směn a práce přesčas
Nerovnoměrně rozvržená pracovní doba
Saldo hodin
Prokazování nepřítomnosti zaměstnanců na DPP a DPČ
Náhrada mzdy u pracovníků na DPČ
Příplatek z práci ve svátek ve vícesměnném a jednosměnném provozu
Kratší pracovní úvazek
Provoz/směnnost dle německých svátků
Plánování směny a svátek
Hodinová mzda
Proplacení práce v sobotu, která je zároveň státním svátkem
Práce ve svátek
Směnný provoz
Práce ve svátek v den pracovního klidu
Dosažená mzda pro práci přesčas - definice
Práce přesčas a její proplacení

Související předpisy

262/2006 Sb., zákoník práce

Související vzory

Vzor: Dohoda o konání práce přesčas
Vzor: Platový výměr

Související stanoviska AKV

Výkladová stanoviska AKV, 17b. část