V našem dnešním článku si společně vysvětlíme dva pojmy z pracovní doby, které v aplikační praxi neustále vzbuzují řadu nejasností a dotazů. Jedná se o pojmy vyrovnávací období a fond pracovní doby.
Vyrovnávací období u nerovnoměrně rozvržené pracovní doby
S pojmem "vyrovnávací období" se v zákoníku práce setkáme v souvislosti u nerovnoměrného rozvržení pracovní doby, u pružné pracovní doby, konta pracovní doby, u práce přesčas a u noční práce. Zákoník práce tento pojem nedefinuje, nicméně jeho obsah je ve všech případech věcně shodný. V praxi se však nejčastěji používá v souvislosti s nerovnoměrně rozvrženou pracovní dobou.
Obecně platí, že základní rozvržení pracovní doby je buď rovnoměrné, nebo nerovnoměrné.
Při rovnoměrném i při nerovnoměrném rozvržení pracovní doby na jednotlivé týdny platí, že nesmí délka směny přesáhnout 12 hodin. Rovnoměrně rozvržená pracovní doba je pouze ta pracovní doba, kdy zaměstnanec v rámci týdne, tedy během 7 po sobě jdoucích dnů, odpracuje stanovenou týdenní pracovní dobu.
V praxi rovnoměrně rozvržená pracovní doba znamená, že zaměstnanci většinou odpracují stejný počet hodin (rozuměj bez práce přesčas) tak, aby bylo zajištěno odpracování stanovené týdenní pracovní doby např. 5 x 8 = 40 hodin; 5 x 7 a 3/4 = 38 a 3/4 hodiny; 5 x 7 a 1/2 = 37 a 1/2 hodiny. Rozvrh, kdy zaměstnanci pracují dva dny 9 hodin, dva dny 8 hodin a pátý den 6 hodin není moc praktický.
Při nerovnoměrném rozvržení pracovní doby na jednotlivé týdny nesmí průměrná týdenní pracovní doba bez práce přesčas v rozvrhu směn přesáhnout stanovenou týdenní pracovní dobu za období, které může činit nejvýše 26 týdnů po sobě jdoucích. Jen kolektivní smlouva může vymezit toto období nejvýše na 52 týdnů po sobě jdoucích. I zde platí, že délka směny nesmí přesáhnout 12 hodin.
Z toho vyplývá, že nerovnoměrné rozvržení je možné uskutečnit pouze v určitém maximálním časovém rámci. Jedná se o období, které právní nauka pro zjednodušení nazývá "vyrovnávací období". Tato norma je tedy interpretována nejen jako omezení délky průměrování pracovní doby, ale též jako úprava možnosti rozvrhnout pracovní dobu v průměru. Zákonodárce novelou zákoníku práce v r. 2012 učinil z délky vyrovnávacího období součást definice nerovnoměrného rozvržení pracovní doby a vyvolal tak cel