Nejvyšší soud v nedávné době pod sp. zn. 21 Cdo 1915/2023 rozhodoval o dovolání zaměstnance, kterému zaměstnavatel okamžitě zrušil pracovní poměr protože (mimo jiné) udeřil pěstí do obličeje svého kolegu. Nejvyšší soud došel k závěru, že odvolací soud pochybil, když považoval okamžité zrušení za platné a rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a vrátil mu jej k dalšímu řízení. Autorky tohoto článku se zamýšlejí nad důsledky tohoto rozhodnutí. Otevírají se tímto rozhodnutím dveře k legalizovanému násilí na pracovišti?
Zamyšlení nad nedávným rozhodnutím Nejvyššího soudu – jsou rány pěstí do obličeje na pracovišti v pořádku?
JUDr.
Nataša
Randlová
Ph.D.
Mgr.
Kristýna
Nehybová
Skutkový stav
Zaměstnanec (říkejme mu pan X) pracoval jako sanitář v nemocnici. Dlouhodobě ale nepracoval dobře, v jeho práci byly nedostatky, které museli odstraňovat a práci za pana X dokončovat jeho kolegové. Když kolegové panu X tyto nedostatky vytýkali, reagoval neomaleně a hrubě a zejména v kolegyních vzbuzoval pocit ohrožení. Pracovní nedostatky pana X a nespokojenost kolegů s jeho chováním opakovaně (a vcelku bezúspěšně) řešila i jejich nadřízená. Pan X měl dlouhodobý konflikt mimo jiné s jednou kolegyní. Tento konflikt dospěl až do situace, kdy byl na parkovišti před nemocnicí fyzicky napaden manželem uvedené kolegyně. Pan X toto ohlásil zaměstnavateli i Policii ČR. V pracovní neschopnosti nebyl. Manžel kolegyně zaměstnancem nemocnice nebyl.
Zhruba po 14 dnech na pracovišti znovu došlo k verbálnímu