S poslední novelou zákoníku práce provedenou zákonem č. 285/2020 Sb. byla mimo jiné novinky do zákoníku práce s účinností od 1. ledna 2021 zavedena také právní úprava tzv. sdíleného pracovního místa. Jedná se v podstatě o pravidelné střídání dvou nebo i více zaměstnanců na jednom pracovním místě a s tím spojenou značnou flexibilitu. Smyslem zavedení tohoto nového institutu bylo přispět k lepšímu sladění pracovního a soukromého života zaměstnanců a vytvořit podmínky pro větší zapojení zaměstnanců s kratšími pracovními úvazky do pracovního procesu.
V našem příspěvku se zabýváme tím, jak tento nový institut funguje, jak jej mohou zaměstnavatelé v praxi využít, co je třeba pro jeho zavedení udělat a na co především nezapomenout. Zabýváme se ale také riziky a potenciálními problematickými body, které nová právní úprava přináší.
Podmínky pro vznik sdíleného pracovního místa
Právní úprava sdíleného pracovního místa je poměrně stručná, celá totiž spočívá v jediném ustanovení, a to v § 317a zákoníku práce. Základní podmínky pro využití sdíleného pracovního místa jsou tyto:
- existují alespoň dva zaměstnanci s pracovní smlouvou, kteří jsou nebo budou zaměstnáni u stejného zaměstnavatele se sjednanou kratší týdenní pracovní dobou (tedy tzv. kratší úvazek neboli part-time);
- tito zaměstnanci vykonávají nebo budou vykonávat stejný druh práce;
- dojde k uzavření písemných dohod mezi zaměstnavatelem a těmito zaměstnanci.
Maximální počet zaměstnanců, kteří mohou sdílet jedno pracovní místo, není zákonem omezen. Z praktického hlediska půjde ve většině případů nejspíše právě o dva zaměstnance, „rozdrobení“ pracovních povinností mezi více zaměstnanců by v praxi přineslo spíše nevýhody. Z logiky a nastavení institutu dovozujeme, že jej lze sjednat jen u pracovního poměru. Na druhou stranu zákon z jeho rámce výslovně nevylučuje ani dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr – u nich nicméně nevidíme přínos ani pro jednu ze stran.
Nejvyšší možný úvazek sdíleného pracovního místa může být stanovená týdenní pracovní doba – ta je nejvýše 40 hodin týdně, u zaměstnanců uvedených v § 79 odst. 2 zákoníku práce může být i 37,5 hodin týdně. Za stanovenou týdenní pracovní dobu se pro účely sdíleného pracovního místa posoudí i z